Takže zde je poslední část pojednání o tankové technice.Doposud jsem uvedl spoustu údajů, ze kterých vyplývá, že tanky projdou dramatickým vzrůstem odolnosti proti úderům jakékoliv povahy a také to, že tyto kroky podnikané jednotlivými státy začínají přinášet své ovoce. Zde bych opustil tuto část a dám se do další a tedy poslední.
Úvodem řeknu, že tank je bojový prostředek musí tedy střílet. Ochrana tanků roste ale možnosti kanónové výzbroje tanků začínají narážet na limity. Jde o tato omezení:
Primo: Munice působící kinetickou energií naráží na omezení dané fyzikálním hranice. Nové materiály hlavní sice umožní dosáhnout vyššího tlaku plynů, ale to nepřinese lineární růst úsťové rychlosti střely. Navíc vojenská balistika praví, že růst úsťové rychlosti neznamená adekvátní růst dopadové rychlosti. Je to dáno tím, že odpor vzduchu roste se čtvercem rychlosti.
Secundo: Větší hmotnosti střely lze dosáhnout zvýšením hustoty použitého materiálu na výrobu střely-tato cesta už je asi vyčerpána. Dokonalou ukázkou je americká APFSDS (Armor Piercing Fin Stabilized Discarding Sabot) - průbojná střela s velice tvrdou a hustou hlavicí z ochuzeného uranu jejíž obrovská rychlost jí umožňuje proniknout jakýmkoli současným pancéřováním. Křidélka zajišťují její přesnost i na velké vzdálenosti, ale kvůli charakteristice průniku pancířem se používá především pro střelbu na kratší vzdálenosti (přibližně 300m), kdy je kinetická energie střely největší. Střela je označována jako SABOT po opuštění hlavně 6 x překročí rychlost zvuku.
Další cesta je potom celkový růst hmotnosti střely cestou větších ráží. Montáž kanónů větší ráže je konstrukční problém - větší věž, větší rázy, růst hmotnosti, potřeba silnějších motorů aby nedocházelo ke ztrátě pohyblivosti a najde se celá řada dalších potíží. Pouze Rusové tvrdili že u svého tanku T-95 šli cestou přímé montáže kanónu ráže 135 mm ale jeho věž měla být provedena tak, že bylo možno montovat i ráži 140 a 152 mm bez potřeby zásadní úpravy věže. Ve finále z toho nic nebylo.
Tertio: Účinnost kumulativních střel se také blíží své hranici. Je totiž dána pouze hmotností nálože a chemickými reakcemi . Nelze očekávat nový převratný objev v chemii exotermických reakcí a zvyšování hmotnosti naráží na stejné konstrukční problémy jako zvyšování ráže kanónu.Je tedy potřeba hledat nové cesty a jak se to daří se pokusím nastínit v této časti .
4. Nové možnosti tankové munice
Kinetické střely-takto si pro zjednodušení nazvu střely, které ničí cíl dopadovou energií.Jsou označovány jako APDS (Armour Piercing Discard Sabot.
První možnost –jde o běžnou munici podkaliberní, známe všichni.
U těchto střel je dopadová rychlost důležitější než počáteční. A tak je nasnadě řešení známé z běžného dělostřelectva - raketový pomocný motor. Ten může střelu urychlit i více než byla počáteční rychlost a dlouhodobým působením po určeném úseku dráhy letu eliminuje působení odporu vzduchu. Nevidím zde zásadnější problém snad jen prodloužení střely ale to lze eliminovat použitím dělené munice. Pro tank M1A2 je připravena munice tohoto typu označená M872 X-ROD s koncovým navedením a raketovým urychlovačem - předpokládaná dopadová rychlost 2000m/s se mi zdá vysoká, ale je možné vše - zvláště v kontextu se systémem LOSAT o kterém budu psát dále.
Další možnost - je použití munice, která vysokorychlostní střelu vytvoří výbuchem nálože obsahující potřebné komponenty. Tento princip nazvaný EFP (Exposive Formed Penetracion) všichni znáte - granát, raketa ale i letecká puma či mina v těsné blízkosti cíle explodují řízeným způsobem. Speciální kovová platforma je tímto výbuchem zformována do podoby tlouku o vysoké rychlosti a ten proráží krytí cíle. Vzhledem k tomu, že existují výbušniny s rychlostí hoření až 7,4 km za sekundu je to cesta jak penetrační rychlost navýšit. Navíc nosič nemusí být při dopravě na místo určení příliš rychlý.
Tato munice je dnes velmi účinná při útoku shora. Západní armády s ní mají bohaté zkušenosti. Dokonalá ukázka je americká PTŘS BGM-71TOW-2B. Pokud se podaří tento systém aplikovat do podoby tankového granátu bude to jedna z cest. Zdá se, že USA pro tanky M1A2 brzy zavedou granát M943 STAFF. Opět s koncovým navedením, který pomocí projektilu tvarovaného explozí budou ničit cíle úderem shora.
Co se děje na východ od nás v této oblasti nevím bezpečně, ale jsou náznaky, že stav je obdobný.
Munice s kumulativním efektem- zde je poměrně jasno. Je to munice využívající Moreúv efekt výbuchu speciálně tvarované nálože v přesně určené vzdálenosti od ničeného cíle. Je označována jako HEAT (High Explosive Anti Tank). Jde o vysoce explosivní střely, schopné proniknout i ten nejtužší ocelový pancíř, ale používají se i proti lehce obrněné technice, bunkrům, budovám apod. Vzdálenost od cíle nemá vliv na destrukční efekt střely. Moderní kompozitní pancíř však tato střela schopna překonat. Jde tedy o to, jak pomocí této munice ničit stále odolnější vozidla. Pěkně je o ní psáno v knize Toma Clancyho Rudá bouře.
První způsob je použití vícenásobných hlavic. Dnes to umí PTŘS a ruční RPG. Tanková munice tohoto typu je ve vývoji a zde se naráží na problém prodloužení délky projektilu. řešení je skryto v dělené munici a možná i jinde ale to dále. Nejdále jsou zde USA a Velká Británie. Rusko touto cestou nešlo a asi ani nepůjde.
Druhý způsob je skryt vtom, že kumulativní munice budoucnosti také přenese působení na jiná místa tanků, než je tomu dnes. Opět půjde o působení na horní části tanků. Západní armády i Rusko vyzkoušeli s velkým úspěchem granáty s koncovým navedením. Tyto mají dokonce i možnost určitého manévru a tím je jejich schopnost zásahu do vybraného prostoru prudce navýšena.
Vrcholem vývoje v této oblasti jsou granáty s možností působení na cíle i mimo optickou viditelnost cíle. Jde o střelbu ze zakrytých postavení a vyzkoušen byl i granát který po odpálení z tankového kanónu zničil cíl 22 km vzdálený. Samozřejmě to předpokládá potřebný průzkumný systém a sytém naváděcí nezávislý na tanku - např. bezpilotní průzkumný prostředek.
Munice s rázovým efektem - jde o tankovou munici s tak zvanou plastovou hlavou označovanou jako HESH ( High Explosive Sguash Head). U těchto střel jde o zvláštní modifikaci výbuchu na povrchu pancíře, která vyvolá rázové vlny v pancíři, které vytrhávají jeho kusy uvnitř vozidla. Tuto munici používají např. tanky Challenger.
Jako další novinka zvětšující bojové možnosti tanků je munice ERM-(Extended Range Munition) Je to munice dlouhého dosahu, která zvětšuje bitevní prostor ze současných 3 až 4 km maximálního viditelného dosahu a umožňuje pokrytí bojiště palbou za hranicí viditelnosti na více než 8 km. Využívá schopnosti vlastních průzkumných vozidel zaměřit a označit cíle, technologie digitální komunikace k přenášení informací v reálném čase veliteli nebo střelci a technologie inteligentní munice odpalované ze 120mm kanónu zasahující cíle mimo vizuální kontakt. Je zavedena u tanků M1A2. Umožní ničit externě zaměřené cíle dříve než tyto budou schopny sami objevit a zahájit palbu. Při použití této dokonalé technologie bude tankista schopen zničit velké množství pohybujících se cílů na více než dvojnásobném prostoru bojiště.
Průzkumník zaměří cíl a odešle digitální data palubnímu počítači tanku, který spolu se systémem řízení palby vypočte způsob palby včetně braní v úvahu terénních jevů. Hlaveň bude automaticky nastavena do správné pozice a jakékoli následné změny trajektorie budou převedeny datovou linkou do munice během odpálení. Po odpálení munice a nezbytných korekcích letové dráhy se spustí v hlavici automatický vyhledávač na bázi milimetrových vln nebo infračerveného skeneru. Průzkumník bude moci přes datalink stále upřesňovat cíl a zamezit tak munici dopadnout na špatný nebo již zničený cíl.
Další munice která si zaslouží alespoň pár řádek je víše citovaná munice označovaná pracovně jako X - ROD. Tento program vznikl k předvedení kinetické inteligentní naváděné tankové střely systému "vystřel a zapomeň" pro vysoce přesné zasažení a zničení současných i budoucích pancéřovaných objektů do vzdálenosti nejméně 4km.
Střela X-ROD prodlouží dobu používání soudobých tanků, má dostatečně ničivé rozměry pro případné zvyšování hrozby a zvětší bitevní prostor jednotek US v počátcích akcí. Program je v současné době ve vývoji aby demonstroval koncept řízení pomocí experimentů navádění a testů střelby z hlavně s nenaváděnými verzemi. Systém navádění by měl být použit také u vrtulníkových střel vzduch-země a vzduch-vzduch.
Jako poslední k munici uvedu něco co by mohlo najít v budoucnosti velké uplatnění při koncepci protiletadlového tankového modulu. Jde o střely zatím známé z tanků M1. Je možno je modifikovat na menší ráže a pak by byly dokonalou municí pro jejich boj s nízko letícími cíly. Jde o munici systémů:
MPAT (MultiPurpose Anti-Tank )- je obdoba střely HEAT s hlavicí, která vybuchuje už v blízkosti cíle - vhodná proti vrtulníkům a letadlům a potom
STAFF (Smart Target-Activated-Fire-and-Forget) - je střela vyvinutá pro zasažení cíle ukrytého za terénem. Je navržena tak, aby přelétla svůj cíl a nad ním odpálila vysoce explozivní nálož směrem dolů. Je také velice účinná proti vrtulníkům, jelikož je může vážně poškodit aniž by zasáhla přímo jejich trup.
Protitankové řízené střely pro odpalování z tankových kanónů.
Jako první se o to pokusily v USA. Už v roce 1959 byla vyzkoušena PTŘS-dále jen střela- MGM-51A Shillelaght [/I]zařazená do výzbroje v roce 1967. Byla odpalována z kanónů ráže 152 mm-část tanků M-60 a hlavně tanky Sheridan.
Francie se pokusila o střelu ACRA (Anti- Char Rapide Autopropulsé) která byla určena pro kanón ráže 142 mm tanku 3.generace, který nakonec Francie přestala vyvíjet.
Nakonec západní armády tuto cestu vyzbrojování tanků opustily - vysoké ceny ale hlavně se podařil průlom účinnosti klasické kanónové munice a tak žádaný efekt byl dosažen rychleji a levněji. Navíc západní systémy vedení a řízení palby v té době výrazně pokročily a potřeba naváděné munice poklesla.
SSSR a potom Rusko šlo jinou cestou a dnes jsou ve vývoji a použití těchto střel nejdále.
V roce 1968 byla zahájen vývoj PTRK pro ráže kanónů 100 a 125 mm. Rusové problémy s malou ráž úspěšně vyřešily. Výsledek byla střela Bastion typ 9M117 , zavedená v omezeném počtu u tanků T-55 s kanónem 100 mm, ale hlavně ve verzi Kobra typ 9M112 u tanků T-64 přezbrojené částečně na kanóny ráže 125 mm začátkem 80-tých let.
Pro tanky T-62 byla vyvinuta střela Šeksna 9M117 upravená na ráži 115 mm kterou tyto tanky měly.
V roce 1985 byla vyzkoušena střela Agona 9M128 s tandemovou kumulativní střelou pro nové zaváděné ráže ale do výzbroje nebyla zavedena.
Nástup tanků T-72 se obešel bez vyzbrojení touto municí - bylo to dáno tím že nabíjecí mechanismus určený pro dělenou munici si se stávajícím typy nedokázal poradit. Byla proto vyvinuta střela Svir 9M119 pro tyto tanky naváděná laserem . Souběžně pak byla vyvinuta stejná střela označená Refleks určená pro tanky T 80 a T-90S. U obou typů tanků je použita Stejná střela ale Refleks má výrazně kvalitnější systém řízení a vedení palby - je to první systém umožňující střelbu střelami i za jízdy tanku.
V roce 1989 se pak objevila střela Invar 9M119M s tandemovou hlavicí, která byla modifikována i pro novější typy nebo modernizace tanků.. Tyto střely jsou jako první na světě naváděny pomocí milimetrového radaru ale současně lze zvolit i navádění laserem - volí osádka podle podmínek boje.
Zde malá vsuvka - málokdo dnes ví že Bastion 9M 117 byly i ve výzbroji ČSLA u tanků T-55AM2. Tím tato zastaralá technika získala poměrně značnou schopnost ničit i podstatně modernější tanky západní provenience.
V dnešní době na západě tato munice prožívá renesanci. Zde je ale potřeba připomenout, že USA v jeden čas nešli cestou střel s kumulativní hlavicí, ale cestou kinetického působení. Šlo o systém LOSAT (Line Of Sight Anti Tank) zkoušený v roce 2005. Měl to být přelomový prostředek, který ve světě neměl obdoby.
Fyzikální zákony praví, že pohybová energie těles závisí na jeho hmotnosti a na druhé mocnině její rychlosti. Potřebné dopadové rychlosti tak dosahovali pouze podkaliberní střely kanónů. Žádná běžná PTŘS nemá rychlost větší než 200-300 m /sekunda. Pouze ruská střela 9M120 Vichr letí nadzvukovou rychlostí ale i to je na kinetické proražení pancíře moderního tanku velmi máto.
Střela MGM 166A KEM jako hlavní prvek systému LOSAT měla speciální raketový motor který jí uděloval dopadovou rychlost přes 1500m/s. Při hmotnosti 20 kg střely tvořené wolframem se mělo jednat o dokonalého zabijáka pancéřové techniky- Její rychlost by vylučovala její zničení všemi známými systémy aktivní ochrany tankové techniky a to i těch které jsou ve vývoji. Systém ale nakonec nedosáhl požadovaných výkonů a nebyl zaveden.
V této době USA údajně uvažují o střele CKEM s rychlostí přes 2000m/s. Jde o snahu vyvinout ruční verzi a tak nižší hmotnost střely má být vyvážena její větší rychlostí. Tato verze je totiž určena i pro bojové prostředky FCS, kde se hledí na každý kilogram váhy. Uvidíme jak si po neúspěchu s LOSAT-em poradí tímto.
A proč se o tomto vše zmiňuji v pojednání o tancích? Tato střela měla být součástí výzbroje lehkého tanku M8 AGS Buford o kterém jsem psal v části o lehkých tancích. Není úplně jasné zda to měla být modifikace odpalovaná z kanónu nebo z doplňkového kompletu ale s touto zbraní by tento lehký tank dokázal ničit jakýkoliv známý MBT na jakémkoliv bojišti a to i při střelbě na čelní pancíře. Bojově by se stal rovnocenným MBT. Je možné že neúspěch u tohoto systému byl jedním z bodů zprávy o důvodech zrušení projektu celého tanku a čeká se na FCS.
Tímto jsem otázku munice pro budoucí i současné tanky vyčerpal. Je pravda, že mám nějaké informace o termobarických střelách a jiných vymyšlenostech ale nechci se dneska dopouštět mého obvyklého věštění z koule střelného prach více než je nezbytně nutné.
Nové možnosti tankových kanónů.
A. Vyšší ráže. Ohledně zvětšování ráží jsem už něco málo napsal výše. Zde bych jen doplnil, že USA se pokusily vyvinout tankový kanón ráže 140 mm.ale z důvodu celkově nové koncepce od něj ustoupily. Nadále jdou cestou FCS která takové zbraně vylučuje z důvodu hmotnosti. V Evropě se o této ráže setrvalo a zdá se že to bude hlavní zbraň evropských tanků 4,5 a 5 generace. Kanóny těchto ráží připravovala i zbrojovka Bofors pro tanky STRV 2000 ale vývoj byl ukončen, jihoafrická firma Denel a izraelská společnost IMI-zde vývoj pokračuje.
Ukrajinci představily takový kanón pro tanky T-72, T-80, a T-90. Rusové na konci 80-tých let strašili kanónem ráže 135 mm a nyní se mluví, že je vyvinut pro tanky T-80UM-2. Zatím ale jsou vyzbrojeny kanóny 125.
Takže zatím mnoho povyku ale nic nového na světě není. Navíc je potřeba si uvědomit že vyšší ráže neznamená dramatické zlepšení výkonů zbraně. Např. nejvyšší dosažená úsťová rychlost u kanónů 120mmm je 2200m/s. U kanónu 140 mm je to 2500 m/s
B.Tekuté střeliviny. To je jedna z cest, jak dosáhnout vysokých balistických výkonů. Při stejné hmotnosti jako s běžnými střelnými prachy je v nich ukryto o 70% více energie. To by pro jakoukoliv ráži znamenalo navýšení o 1/3. U citovaného kanónu ráže 120mm zvýšení rychlosti na 3100 m/s.
Další výhody:
-neexistence nábojnic,
-menší rozměry zbraně,
-nižší hmotnost vezené munice
Nevýhoda:
-je velmi obtížné zkonstruovat potřebné plnící zařízení.
C.Kanóny s elektricky ovlivňovaným spalováním. Jsou to vlastně konstrukce blízké těm dnešním. Jsou ve dvou podobách.
ETG-elektro – termální dělo, kde je proces zážehu a hoření střelného prachu řízen elektricky tak, aby střelivina hořela progresívněji, než při běžném zášlehovém zážehu. Výsledek je dokonalejší hoření a tím stabilnější urychlování střely v hlavni.
ETCG-elektro - termochemické dělo. Jde o děla s vícesložkovými tuhým i tekutými střelivinami v nichž probíhají vysoko energetické reakce ovlivňované elektrickým polem. Opět je zde výsledek dokonalé hoření, plynulost pohybu střely v hlavni a výrazný nárůst úsťové rychlosti.
Vývoj je tak daleko že obě varianty je možno aplikovat do tanků ale zatím to nikdo nezkusil.
D.Elektromagnetické zbraně. Zde už elektřina neslouží jako jakýsi katalyzátor ale přímo jako zdroj urychlení střely. Jsou dva principy těchto zbraní.
CG-tedy „coil gun“-cívková zbraň, kde se soustavou cívek v podobě jakési hlavně pohybuje střela. Postupným buzením cívek v závislosti na pohybu střely se tato urychluje.
RG-tedy „rail gun“-kolejnicová zbraň, Zde jde o dvě rovnoběžné kolejnice mezi nimiž se nachází pohyblivý mezičlen se střelou. K této sestavě je připojen elektrický proud tak, že jednou proudí jedním směrem přes mezičlen do druhé kterou proudí opačným směrem zpět ke zdroji. Pomocí tzv. Lorentzovi síly je mezičlen se střelou urychlován v před.
Tyto zbraně už nejsou pouhou utopií - jsou konstruovány a zkoušeny. Např.na Texaské univerzitě zkonstruovali dělo ráže 90 mm které střílí projektily 2-4 kg rychlostí 2000 až 5000 metrů /s.Při hmotnosti do 1800 kg je to pro tank přijatelná zátěž, zvláště když víme že:
-hmotnost munice klesne o 50% odpočítáme střelný prach a nábojnice,
-zmizí otřesy způsobené střelbou
Jistě je k řešení hromada věcí-zdroj elektrického proudu, potřebné kondenzátory a spousta dalších věcí-ale je to řešitelné. Koneckonců pamatujete se na možnosti pohonů tanků, Konkrétně na hybridní pohon? Podívejme se jaké možnosti nabízí mimo již popsané. Zavěštím si :
Vidím tank s plynovou turbínou, generátorem, potřebnými akumulátory a kondenzátory. Tank pohání elektromotory, rekuperace obnovuje energii při brždění a dojezdech. Přebytek energie pak nabíjí elektrické pancíře, které chrání tank před kumulativními i podkaliberními střelami. A kapacita plynule dobíjených kondenzátorů umožní rychlou střelbu.
Jsem moc velký fantasta?
Na závěr pak ještě jeden zbraňový systém ve kterém se skrývá mimořádný potenciál. Jedná se o zbraňové systémy společnosti Metal Storm z Austrálie. Jedná se o hlaveň, která je nabita za sebou řazenými střelami proloženými náložkami střelného prachu. Odpalování se děje elektronicky a to tak že se odpálí libovolný počet střel z dané hlavně, tedy jedna nebo až všechny. Je možné volit ráži a délku hlavně i počet střel. Neexistují žádné pohyblivé části-neexistují poruchy. Hlavně jde slučovat do baterií o libovolném počtu. Lze volně kombinovat ve svazku hlavní u jejich ráži. Tento palebný systém má neuvěřitelnou kadenci.
Experimentální 36 hlavňová zbraň ráže 9 mm odpálila 180 střel s kadencí 1,62 milionu střel za minutu. A to je reálně dosažený výsledek.
Možnost využití u tanků budoucnosti je nasnadě:
-granátomety pro zadýmování terénu.
-granátomety na likvidaci blízké nepřátelské pěchoty
-součást aktivních systémů obrany tanku proti PTŘS
-možnost protiletadlové palby na nízko letící cíle
-u pěchotních tanků možnost zavalení nebezpečného prostoru takovou palbou, že napadená
protivníkova pěchota ztratí fyzickou i psychickou schopnost bojovat
Tyto zbraně jsou konstrukčně velmi jednoduché, velmi rychle a snadno se nabíjí,Jsou vzhledem k výkonu relativně lehké a masivnost palby umožní ničení jednotlivých cílů i skupin cílů. Umožní střelbu všemi typy známých střel a granátů.
Co závěrem.
Co jsem napsal to jsem napsal. Snažil jsem se o přesnost a snad jsem nenaděl moc chyb. Ale šlo mi více o možnosti a vize než o absolutní přesnost v citacích, indexech a podobně. Pokud tam nějaké chyb jsou, prosím o shovívavost - nejsem žádný tankový odborník, jen mě tato technika zajímá a měl jsem možnost poznat pár skvělých lidí pro které se tanky staly životní náplní.
