Tanky s raketovou výzbrojí

Cokoliv s pancířem mimo NATO a VS
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Tanky s raketovou výzbrojí

Příspěvek od Polarfox »

Tanky raketami ověnčené
aneb letitá symbióza
Obrázek
Je lidskou přirozeností věci vylepšovat, ať už se nakonec jedná o nárůst užitné hodnoty nebo o další slepou uličku. V následujících řádcích vrchovatou měrou poznáme zástupce obou těchto skupin. Své cesty zde symbolicky spojují dva druhy vojenské techniky – tanky, kdysi pancéřové krabice vzbuzující z počátku rozporuplné pocity, nyní již respektovaný válečný stroj, a raketové střely, které si prošly obdobnou anabází, přičemž oba druhy techniky v průběhu posledního půlstoletí velmi rychle „dospěly“. Ačkoli jde svou podstatou spíše o antagonistické zbraně, kdy jsou řízené i neřízené střely jednou z největších metel obrněné techniky, není nijak vyjímečné vidět tanky a raketové střely spojeny v jeden systém a v některých zemích (zde je řeč především o Rusku/SSSR) dokonce přešla tato často improvizovaná koexistence v plně integrovanou součást celého zbraňového systému.
I když první vzájemné namlouvací tanečky tanků a raket začaly již v 30tých letech dvacátého století, k většímu rozšíření došlo až za druhé světové války, v které si obě relativně nové zbraně získávaly své definitivní ostruhy (a nutno říci, že úspěšně). Co se týká způsobu užití, jde zpravidla buď o doplněk ke stávající výzbroji, který má vylepšit některé vlastnosti (protitankové, demoliční, atd.) a vozidlo zůstává identické, nebo o užití tankového podvozku, který již jinak neposkytuje náležitou bojovou hodnotu (a je tak zároveň zajištěna lepší mobilita celého prostředku) či vyjímečně o zcela originální novostavby od počátku konstruované pro využití raketových střel. Tato typologie zůstává neměnná až do dnešních dnů a stejně jako kdysi, i nyní nalezneme kuriózní a mnohdy až „slátané“ konstrukce vedle moderních a perspektivních systémů. Ale nyní zpět na počátek a pěkně popořadě…
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:20, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Před rokem 1945:

I přes důležité konstrukce z 30tých let odstartujeme poněkud s předstihem v neklidných časech druhé světové války. A vzhledem k tomu, že rozpoutání tohoto konfliktu leží na bedrech nacistického Německa, započneme naši exkurzi tam. V německé armádě doznaly raketové střely značného rozšíření, ale ani ty, v rozličných velikostech a podobách, nezabránily pádu Říše. Ve spojení s tanky nás budou zajímat především dělostřelecké rakety, které si našly cestu na řadu platforem, tanky počínaje a obrněnými automobily a tahači konče. Oblíbená byla i montáž na ukořistěnou techniku, především francouzského původu, které původní majitelé „darovali“ velké množství, ale kompatibilita a později i bojová hodnota byly dosti tristní. Kořistní technika tak skončila u druholiniových jednotek, ve strážní službě či jako objekt řady přestaveb, které mohly strojům dát alespoň nějakou hodnotu. Tam pak patří, mimo jiné, i jejich vybavení raketami. Několik tanků Hotchkiss H35 bylo upraveno pro nesení 280/320mm raket a figurovalo v německé výzbroji pod názvem Panzerkampfwagen 35H(f) mit 28/32 cm Wurfrahmen (obdobně bylo dovybaveno například i 40 dělostřeleckých tahačů Renault UE, aneb Selbstfahrlafette für 28/32 cm Wurfrahmen auf Infanterie-Schlepper UE(f), ale třeba i americké Halftracky). Na boky vozidla byla přimontována 4 rámová odpalovací zařízení (po dvou na každé straně vozidla). Z originálních německých vozidel byl využit zastaralý lehký tank PzKpfw I Ausf. B, taktéž se zařízením Wurfrahmen 40 (ale asi půjde pouze o minoritní množství či pouhý jeden kus, který sloužil u Pz.Pi.Btl. 79, 4. Pz.Div.). Experimentovalo se i se středním typem PzKpfw IV (Ausf. D) (Raketenwerfer aus Panzer IV fahrgestell), který měl místo věže malou pozorovací nástavbu pro operátora vybavenou kulometem (či spíše věžičku, celý systém se zdá otočný) a na zadní části korby čtveřici odpalovacích zařízení (zakrytovaných a snad i pancéřovaných). Vznikl jeden prototyp, který se datuje do roku 1943. V projektu skončilo plánované použítí podvozku PzKpfw IV jako nosiče protileteckých řízených střel (typů Wasserfall či Rheintochter?).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
modifikované německé PzKpfw I (1), PzKpfw IV (2) a kořistní francouzský Hotchkiss (3 a 4)

Vrcholem německého vývoje v této oblasti byl stroj Sturmtiger (38cm Rakettenwerfer RW 61 auf Sturmmösser Tiger), aneb do oceli zakutý „drobek“ s 380mm vrhačem raketových střel RW 61 (což je původně námořní protiponorková zbraň, i když ve své originální roli nevyužitá). Ačkoli těchto kuriózních strojů nebylo vyrobeno mnoho (z tanků Tiger bylo konvertováno pouze 18 kusů), pozornost jemu věnovaná je dodnes řádově někde jinde a přes svůj spíše minoritní dopad na válečné dění se tento stroj stal velmi známý. I když se jednalo o typ odolný a účinný (nejznámější je historka z ledna 1945, kdy jediná střela dopadnuvší do skupiny spojeneckých tanků Sherman zničila 3 vozidla), měl i řadu nešvarů v podobě technické nespolehlivosti a malé rychlosti. Původně měl být užit pro boj ve městech, ale nakonec látal záplaty přetížené obrany Říše, kde to jen bylo třeba. V obranných bojích se pak hrstka těchto kolosů (používaných u Sturmmösser Kompanie 1000 a 1001) pomalu rozplynula.

Obrázek Obrázek Obrázek
Sturmtiger

V opačném táboře se taktéž pokrok nezastavil a podobná vozidla tak můžeme nalézt i u Rusů, Britů či Američanů. Na východě, v socialistickém „ráji“, se začalo brzy. Již na počátku 30tých let (1931-1932) odstartoval projekt tanků vybavených doplňkovou výzbrojí v podobě takzvaných tankových torpéd (jinak klasická raketa). Za „oběť“ těchto pokusů byl vybrán typ BT-5 (nyní RBT-5). Na věž byla přimontována konstrukce pro dvě masivní rakety (zkoušeny typy o váze 100, 250 a 300kg, přičemž 420mm 250kg verze o doletu cca 1500 metrů byla standardem), která ale konstrukci tanku příliš nesvědčila (namáhání věže při jízdě), dolet a pravděpodobnost zasažení cíle taktéž nebyly oslnivé, navíc rakety byly velmi zranitelné střepinami a kulkami. To vše zapříčinilo v roce 1935 ukončení projektu. Plynule na něj ale navázal další, tentokráte využívající lehčí rakety RS 132 ráže 132mm (komplet otestován v letech 1935-1936, nejdříve s jedním, později dvěma odpalovacími zařízeními pro RS 132). Ale ani tento typ nebyl zaveden do sériové výroby. Další varianty (taktéž na BT-5/7 a radikálně upravený BT-5 s poloautomatickým raketometem) skončily pouze na papíře.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
RBT-5 (1, 2), pozdější varianta BT-5 s RS 132 (3) a nikdy nerealizovaná verze s poloautomatickým raketometem instalovaným ve věži (4)

V letech druhé světové války byl celý koncept oživen v podobě varianty těžkého tanku KV-1, (KV-1K z roku 1942), který taktéž užíval rakety RS 132, ale instalované v odlišné konfiguraci. Krabicovitý systém pro 2 střely byl pojmenován KRAST-1 a tank nesl celkem 4 kusy. I přes údajnou účinnost (a lehkou montáž na tanky KV-1 či T-34 i v polních dílnách) nebyl zaveden do sériové výroby (nutnost zaměřovat celým tankem, malý dosah cca 600-800 metrů kvůli malé elevaci boxů a nemožnost odpalu raket ze dvou zadních boxů v případě natočení věže). Do let druhé světové války spadá i samohybný salvový raketomet na podvozku lehkého tanku T-60 (který sám již v původní úloze v druhé polovině války na bojišti značně zaostával). Věž byla odstraněna a její místo zaujala rampa pro celkem 24 neřízených střel ráže 82mm (BM-8-24). Modifikace byla vyráběna sériově (udává se až několik stovek kusů vyráběných kolem roku 1942). Obdobně snad byly modifikovány i některé tanky staršího typu T-40.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
KV-1K (1, 2) a upravené lehké tanky T-60 (3 a 4)

Ani arzenál západních spojenců se nenechal zahanbit. Britové například na tanky Sherman s oblibou montovali letecké rakety RP-3. V tomto konkrétním případě, u strojů značených jako Sherman Tulip (zahrnující původem jak standardní stroje, tak i Shermany Firefly), bylo montováno po dvou kusech, každý zvlášť na jeden bok věže. Takto vyzbrojené stroje byly používány ke konci války a po dosti krátkou dobu (v roce 1945 u 1st Coldstream Guards) a přes značnou nepřesnost a další nedostatky (elevace, rychlost) byly prý ceněny pro svůj ničivý účinek a dopad na nepřátelskou morálku. Stejně byl upraven i jeden stroj Cromwell Mk IV, tentokráte s celkem čtyřmi raketami RP-3, ale tento Cromwell Tulip spadá až do roku 1946. Na svědomí ho má SADE (Specialised Armour Development Establishment). Do válečných let naopak patří kanadská modifikace obrněného automobilu Staghound (T17E1 Staghound Mk I), který sice k tankům nenáleží, ale byla by škoda jej v rámci vozidel vyzbrojených raketami RP-3 alespoň nezmínit (užíván v několika kusech v roce 1944 u 12th Manitoba Dragoons, rakety byly neseny celkem 4). V roce 1945 se lze setkat s dalším kanadským obrněným automobilem Staghound,vyzbrojeným pro změnu dvěma čtyřnásobnými odpalovacími zařízeními pro rakety Land Mattress, který ale vznikl pouze v jednom exempláři a nikdy se asi nedostal do boje.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Sherman Tulip (1 až 3), Cromwell Tulip (4), kanadské Staghoundy s raketami RP-3 (5) a Land Mattress (6)

Za USA se pere především známá modifikace tanku Sherman, typ T34 Calliope. Základní variantu rozvíjely ještě odvozené typy T34E1 a T34E2. Ráže raket - 114mm (T34 a T34E1) nebo 183mm (T34E2) a počet kusů instalovaných raketnic činil buď 60 (T34 a T34E2) nebo 64 (T34E1). Systém byl vyvinut v roce 1943 a zabojoval si v posledních dvou letech války. Do bojů zasáhly ještě verze T39 (20x183mm raketa, uzavřený box raketnic), T40 Whiz Bang (taktéž 20x183mm raketa) a podobný M17, další, jako třeba T72 (T34 s kratšími raketnicemi), T73 (odvozenina T40 s 10ti raketnicemi), T76 (183mm rakety, zcela nahrazují kanón, který byl vypuštěn), T105 (obdobné jako u T76, raketnice v uzavřeném boxu) a T99 (22x114mm umístěné ve dvou uzavřených boxech) nebyly nikdy nasazeny.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
T34 (1, 2), T34E1 (3), T39 či T40 (4) a M17 (5)

Lehký tank Stuart ve verzi M5 byl odzkoušen s dvacetinásobným odpalovacím zařízením T39 pro 183mm rakety, ale do výroby se nedostal. Američané dále v roce 1945 testovali tank M26 Pershing se dvěma odpalovacími zařízeními T99, která byla schopna vypustit úctyhodnou zásobu 44 raket ráže 114mm. Odpalovat je bylo možno po jedné, dvou či v rychlém sledu všechny za sebou (v tom případě bylo všech 44 raket vystřeleno v 7 sekundách).

Obrázek Obrázek
raketonosný M5 Stuart a M26 Pershing
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 4/10/2011, 23:28, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Po roce 1945:

Po druhé světové válce došlo k důležitému posunu na poli raketové techniky, který se významně dotknul i tanků. S postupným vzestupem řízených střel se mohly tanky stát nejenom jejich cílem, ale i nosiči. V hlavách plánovačů a inženýrů se vyrojily nápady na dozbrojení již tak hrozivých ocelových kolosů protitankovými řízenými střelami, které by jim poskytly pro boj s protivníkovou obrněnou technikou nezanedbatelnou dálkovou výhodu. Koncept sám o sobě správný, ale samotná realizace již pokulhávala. V průběhu let se sice objevila řada typů posílených o externě uchycené řízené střely, ale tento koncept byl (až na vyjímky) postupně opuštěn. Životaschopným řešením se stala až integrace řízených střel s tankovým kanónem, což byla (a stále ještě je) především ruská doména.

Jedním z nejznámějších typů spadajících do první kategorie je francouzský typ AMX-13 T75, který spojuje známý poválečný lehký tank a čtveřici řízených střel SS-11. Konverze proběhla kolem roku 1960 (1964?). Testováno (ale asi nezavedeno) bylo snad i použití raket HOT (6 řízených střel). Stejný typ střel používaly i pokusné švédské varianty standardních tanků Strv 81 (Centurion Mk 3) a Strv 74. Strv 81 obdržel na pravou stranu věže tři odpalovací zařízení pro střely Rb 52 (místní označení typu SS-11) a o navedení se staral velitel, který celý proces ovládal z vnitřku tanku. Později toto vylepšení ustoupilo novým variantám Centurionu a nebylo tak zavedeno do služby. Obdobná byla pravděpodobně situace i u staršího Strv 74, který byl dle dostupné fotografie testován v podobné konfiguraci (se třemi střelami v přední části věže). SS-11 se objevila ještě v Peru, kde byla zaznamenána na lehkém tanku AMX-13/105. Šlo o prvotní konstrukci vedoucí poté k modernějším typům Escorpion a Escorpion 2 a samotné střely byly nejspíše maketami.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
AMX-13 T75 (1, 2), švédské Strv 81 (3) a Strv 74 (4) a peruánský demonstrátor s SS-11 (5)

Další masově rozšířenou střelou, která významně ovlivnila i výzbroj řady bojových vozidel, včetně námi sledovaných tanků, je ruský typ AT-3 Sagger. Rusové se s ním snažili počátkem 60tých let vylepšit některé typy poválečných tanků - střední T-54/55 (Objekt 137ML a Objekt 155ML), T-62 (testováno na T-62K) a těžký T-10M, dále se laborovalo s plovoucím lehkým tankem PT-76B, ale k žádnému zásadnímu (pokud nějakému) rozšíření nedošlo. Ale například Severokorejci střely Sagger provozují na svých lehkých tancích PT-85 a zkoušeny byly taktéž v Jugoslávii a Peru. Jugoslávci chtěli v rámci plánované modernizace tanků T-55 (T-55AI) své stroje dovybavit i dvojicí střel AT-3 (plus 4 rezervní vezené uvnitř vozidla), ale z celého programu sešlo s rozpadem soustátí (závody stihly konvertovat pouze okolo 10-20 strojů). Peruánci použili jako platformu též typ T-55 (T-55M1 Leon 1) a k tomu ještě lehký AMX-13/105 (AMX-13PA5 Escorpion), kteréžto úpravy se datují do let relativně nedávných a jsou jakýmsi posledním záchvěvem prvotního způsobu externě uchycených PTŘS, ačkoli i zde nakonec toto provizórium ustoupilo nadějnějším variantám a nikdy nešlo o více než demonstrátory. Jak Leon 1, tak Escorpion nesly čtveřici střel uchycených po dvou na bocích věže a celý naváděcí proces musel operátor absolvovat vystrčený z poklopu na věži vozidla (alespoň u AMX-13, u T-55 to bylo nejspíše stejné) a tudíž zcela nechráněný. Žádné terno tedy s opuštěním této koncepce Peruánci nepropásli.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
severokorejský PT-85 (1, 2), jugoslávský T-55AI (3, 4) a peruánské stroje T-55M1 Leon 1 (5) a AMX-13PA5 Escorpion (6)

Mimo standardní světové typy pak spadá modernizovaný egyptský T-62E Mark II, který kromě jiného obdržel i dvě dvojnásobná zařízení pro odpal domácích protitankových střel (Swingfire??, na jejich místě může alternativně užívat i zadýmovací rakety místního typu D-3000 či Sakr, což je asi používanější varianta než řízené střely). Tato úprava egyptských tanků spadá do 90tých let.

Obrázek Obrázek Obrázek
T-62, nejspíše nesoucí zadýmovaní rakety Sakr/D3000

Nejdále se, jak již bylo předznamenáno v úvodu, dostali Rusové. Ti poskytli svým typům nezanedbatelnou výhodu zavedením protitankových řízených střel odpalovaných z hlavně tankového kanónu. Dotklo se to prakticky celé sovětské typové řady, tedy T-55, T-62, T-64, T-72, T-80 a T-90, ačkoli zpočátku spíše pro vlastní domácí užití a odběratelé mimo SSSR si většinou mohli nechat zdát již o modernějších verzích těchto tanků, natož pak o z hlavně odpalovaných řízených střelách. Po rozpadu SSSR se ale s přeorientováním ruského zbrojního průmyslu na vývoz a získání tolik potřebných financí uvolnila i tato oblast. Některé země jsou pouhými uživateli dovezených systémů, jiné již tuto kategorii vyrábějí v licenci a některé (což je hlavně případ Číny, která tyto řízené střely zařazuje do výzbroje svých modernizovaných a soudobých typů středních i lehkých tanků) licenční typy využily k odstartování vlastní vývojové linie.



Západní státy v této oblasti (alespoň po praktické stránce určitě) značně zaostávají. Jediným typem hodným větší pozornosti je americký M-551 Sheridan, což je lehký tank vyzbrojený unikátním 152mm kanónem schopným odpalovat řízené střely MGM-51 Shillelagh. Samotné kanóny příliš důvodů k oslavám nepřinesly a samotné řízené střely byly využity minimálně. Pro ten samý systém byla upravena i varianta středního tanku M-60 (M-60A2), ale na rozdíl od Sheridanu, který si alespoň své odsloužil, M-60A2 se hleděla americká armáda urychleně zbavit již od počátku 80tých let. Se stejným kanónem se počítalo i pro později zrušený projekt MBT-70. Stejnou cestou jako Američané se vydali i konstruktéři z Francie, kteří vyvinuli v roce 1967 verzi AMX-30 ACRA se 142mm kanónem (taktéž pro standardní střelivo i protitankové řízené střely), jejíž vývoj byl ale v roce 1972 z finančních důvodů zrušen. Pouze Izraelci v nedávné době zavedli univerzální střelu Lahat, která může být odpalována z klasických 105 a 120mm tankových kanónů. Měla by být jedním z prvků výzbroje tanků Merkava a Arjun.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
lehký tank Sheridan (1), M-60A2 (2), MBT-70 (3), AMX-30 ACRA (4) a izraelský tank Merkava při testech řízené střely Lahat (5 a 6)

Než se ale dostaneme k předposlední skupině využívající řízené střely a to přestavbám na podvozcích bývalých tanků, měli bychom dát prostor jedinému poválečnému plnokrevnému raketovému tanku. Stejně jako řada jiných zajímavostí pochází opět z Ruska a nese označení IT-1. Ve své podstatě jde o jednoúčelový stíhač tanků vyzbrojený systémem 2K4 Drakon (pro střely 3M7 s kumulativní hlavicí a dostřelem 3500 m, doplňkovou výzbroj tvořil 7,62mm kulomet) na bázi T-62 zavedený do výzbroje na přelomu 60tých a 70tých let. Nakonec (přes plánované pokračování na bázi T-64) skončil též jako slepá větev a první a poslední tank svého druhu musel uvolnit cestu směru propagujícímu z hlavně odpalované protitankové řízené střely. Sloužil cca do konce 70tých let a počet vyrobených kusů osciluje mezi desítkami a stovkami IT-1 (ve své době se jednalo o neznámou a velmi utajovanou zbraň a příliš podrobností o výrobě a rozmístění u jednotek není tedy dosud známo).

http://www.youtube.com/watch?v=dbU5jQZDLaE (0:07)
http://www.youtube.com/watch?v=l7081daLBlE

Obrázek Obrázek
IT-1

Nyní ale zpět ke zbylým stíhačům tanků, které byly vytvořeny přestavbou bývalých tanků (povětšinou lehkých). Svého zástupce zde mají Jordánsko, Španělsko a Peru. Jordánsko obdrželo v roce 1988 výměnou za dodávky některých náhradních dílů pro západní techniku od Iráku 19 lehkých tanků Scorpion, které byly ukořistěny v průběhu války s Íránem. Po odstranění věží byly údajně (nepotvrzeno!) vybaveny odpalovacím zařízením pro střely TOW (2?). Španělsko se může pochlubit se zajímavým stíhačem na podvozku M-41, pojmenovaném M-41E TUA Cazador, byť vyrobeném v jediném prototypu (představen v roce 1982) a vybaveném dvojitým odpalovacím zařízením pro střely TOW (věž TUA, vyvinutá původně pro americký M-901 na bázi M-113, neseno 10 střel, doplňkovou výzbroj tvořil kulomet MG-42). Peru od typu AMX-13PA5 Escorpion později přešlo ke stíhači zbavenému kanónu a vybavenému moderními střelami AT-14 (9M113 Kornet-E). Takto vyzbrojený AMX-13PA8 Escorpion 2 má být dodán v počtu 24 kusů. Nerealizován zůstal projekt na přestavbu švédských lehkých tanků Ikv-91 na raketový stíhač tanků.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
M-41E1 Cazador (1 až 4), AMX-13PA Escorpion 2 v původní (5) a finální variantě (6)

Posledními zástupci nosičů řízených střel jsou vozidla s protiletadlovými střelami, kam patří hlavně kubánské přestavby mající za základ T-55 a nesoucí střely SA-2 a SA-3. Podobným směrem se snad kdysi ubíralo i Polsko, ale nakonec z toho asi nic nebylo.

Obrázek Obrázek
kubánské T-55 přestavěné na nosiče řízených střel SA-2 (1) a SA-3 (2)

Stále nám ale ještě zbývá jedna velká skupina tanků, a to ty, které využívají neřízené rakety. V drtivé většině jde o využití tankového podvozku a instalaci různých typů saltových raketometů a dělostřeleckých raket větších ráží, ale i zde se dají najít vyjímky. Dvojice, která zde bude uvedena, patří k poněkud záhadným kouskům. Rébus číslo jedna představuje čínský těžký tank (bez bližšího označení, nejspíše nikdy sériově nevyráběn) vyzbrojený 122mm kanónem, ale též čtveřicí odpalovacích zařízení (po dvou v přední části korby) něčeho, co se zdají být raketové střely. Těžko ale říci, zda-li jde o typ výbušný či pouze zadýmovací atp. Druhý kousek je střední tank T-62 s dvojicí raketometů UB-32. Nalezl jsem ho jako ruský, je tedy možné, že jde buď o nějaký pokus či spíše modifikaci z Afghánistánu, ale další podrobnosti chybí.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
T-62 s raketnicemi UB-32 (1, 2) a čínský těžký tank bez bližších určení a podrobností (3 a 4), ostatně zajímavý je i neobvyklý protiletadlový dvojkulomet

Ale nyní vzhůru za přestavbami. Zajímavé stroje vyplodil Izrael, který je zodpovědný především za systémy MAR-240 (36ti násobný 240mm raketomet na podvozku tanku Sherman, rakety kopírují munici pro ruský raketomet BM-24, který se ve velkém množství dostal do izraelských rukou za Šestidenní války) a MAR-290 (či Episkopi) (čtyřnásobný 290mm raketomet pro střely s HE hlavicí či hlavicí se submunicí, dostřel 22 km, pozdější verze střely až něco mezi 30 a 40 km, stejná platforma, tedy tank Sherman). MAR-240 se nepropracoval do četnější sériové výroby, zatímco MAR-290 zasáhly do bojů v letech 1973 a 1982. Na konci 80tých let byly nejspíše vyřazeny. MAR-290 měl být vylepšen instalací na podvozek tanku Centurion, ale tento modernější Eshel ha-Yarden (označován ale i stejným názvem jako předchozí typ, tedy MAR-290) vznikl pouze v jednom prototypu a do služby tedy nakonec zaveden nebyl. Z trošku jiného soudku byl typ Kilshon (či Kachlilit), kdy byla na podvozek Shermanu namontována protiradiolokační řízená střela AGM-45 Shrike (upravená verze se speciálním pomocným startovacím stupněm a dostřelem 16 km). Tento typ sice patří do domény řízených střel, ale nakonec jsem ho uvedl zároveň s ostatními izraelskými výrobky. Vznikl jako prostředek pro umlčování radarů (na základě nepříjemných zkušeností z roku 1973), který by suploval úderné letouny, které se tak mohly vyhnout těmto velmi nebezpečným misím. Nejspíše vzniklo 10 vozidel, která tvořila výzbroj dvou baterií a to po nijak dlouhé období, neboť ještě na konci 70tých let byly tyto prostředky vyřazeny.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
MAR-240 (1, 2), MAR-290 (3, 4) a modernější Eshel ha-Yarden/MAR-290 na podvozku Centurionu (5 až 7)

Obrázek Obrázek Obrázek
Kilshon/Kachlilit

Pokud jsme u raket velké ráže, Brazilci na bázi lehkého tanku M3 Stuart (respektive modernizovaného X1A, původní stroj dorazil do Brazílie někdy v letech 1944-45, v 70tých letech byl přestavěn na navější X1A) vybudovali prototyp raketometu XLF-40, který měl nést 3 rakety SS-60 o váze 550 kg (klasická hlavice či submunice) s dostřelem 60 km. Vše, jak je často zvykem, skončilo jen u prototypu. Z Jižní Ameriky pochází ještě jeden argentinský a jeden venezuelský přírůstek. Oba jsou postaveny na podvozku lehkého tanku a oba užívají izraelské raketomety LAR-160 ráže 160mm. Argentinský stroj používá podvozek lehkého tanku TAM a spadá do roku 1986. Ve variantě VCLC-CAL nese 36ti násobný raketomet LAR-160 ráže 160mm, alternativně lze nést i 4 350mm rakety MAR-350 (v Argentině značené jako CAM-350, nabízeny od roku 1988, verze nesoucí tyto střely má označení VCLC-CAM), ty ale nejspíše nepřekročily prototypové stádium, ostatně stejně jako celý TAM VCLC (z finančních důvodů). O něco lépe je na tom venezuelský lehký tank AMX-13, přestavěný v počtu 25 kusů. Nyní nese raketomet LAR-160.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
XLF-40 (1, 2), TAM VCLC (3, 4) a přestavěné venezuelské AMX-13 s raketomety LAR-160 (5 až 8)

K opět poněkud tajemným typům pak patří neznámý 60ti násobný raketomet, patřící údajně Íránu a rozpadlý 16ti násobný raketomet na podvozku T-54/55 (?) patřící kdysi kambodžské armádě.

Obrázek Obrázek
íránský (?) a kambodžský stroj neznámé konstrukce

Od exotiky ale zase zpět do Evropy. Zcela jinou váhovou a výkonnostní kategorií je totiž ruský raketomet TOS-1A Buratino na podvozku T-72, jehož 220mm rakety jsou naplněny ničivou palivo-vzdušnou výbušnou směsí. U tohoto systému putování ukončíme, vhodně totiž předznamenává prozatímní vyvrcholení celého procesu. V podobě TOS-1A se nám zhmotňuje systém používající tankový podvozek zajišTující vysokou míru mobility a slušnou ochranu osádky a raketomet disponující sice malým dostřelem, ale o to větším ničivým účinkem (o čemž se mohli přesvědčit hlavně čečenští bojovníci). Ideální syntéza, dalo by se říci…a o to asi od počátku velké části konstruktérů tanko-raketových monster šlo.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
TOS-1A
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 4/10/2011, 23:29, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

rezervé
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Příspěvek od Franz Trubka »

Fakt dobre, profesionalni rejpale. Za Tvoji cinnost na Palbe smekam cepici a sve posledni tri vlasy necham napospas nejakemu tornadu. Beze srandy, :up: Co, Lorde, medajle dosli?
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4131
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Přidám se s chválou - trefil ses zrovna do chvíle kdy jsem hledal nějaké info o raketometech na tancích a pod.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Ještě bude malý bonus, nechal jsem tam volné místo :)

A medajli za rejpání bych bral :D..ale to by mě pak zavazovalo k ještě vyšším výkonům :D
Přidám se s chválou - trefil ses zrovna do chvíle kdy jsem hledal nějaké info o raketometech na tancích a pod.
No nedávno jsem udělal nájezd na podklady (především fotky) k raketometům a mám jich tolik, že vám z toho zanedlouho bude zle a nebudete chtít vidět raketomet do konce života. Takže kdyby jsi potřeboval něco konkrétního tak napiš, třeba ještě něco vyhrabu.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4131
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Použití malých raket ve velkých salvách jako odminovacího prostředku. Zvláště v Izraelském provedení (tam totiž byly údajně umisťovány na tanky a j.) - ale i jinde, vč. naší armády.
Ale není nutno to vypichovat, ber to tak jak to tobě vyhovuje.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Třeba ti to helfne:

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Číňánci - Typ 81 (1, 2), GSL 112A (či WS-1D) (3, 4), 252mm munice (5, 6) a GSL 430 (7 a 8)

Obrázek Obrázek
izraelský odminovač na M3

Obrázek Obrázek
egyptský Fateh 3 a něco co může a nemusí patřit k odminovacím prostředkům

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
M130 SLUFAE (1) a dvě modifikace milého obojživelníka - CATFAE (2) a verze se zařízením MK-154 MICLIC (3 a 4)

Obrázek Obrázek Obrázek
slovenský SVO A1

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
ruské UR-67 (1), UR-77 (2, 3) a něco na bázi T-55 (snad to není protitanková raketa :D) (4)
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Chýba tu zopár prostriedky "symbiózy" tankových podvozkov a rakiet, zhodou okolností práve tie účinkom a dosahom najmohutnejšie - a zavedené aj v ČSLA.

SCUD A - 8K11 / 8K61 Zemlya - raketa R-11/M s OZ 8U218 (derivát IS-2 / ISU-152)
SCUD B - 9K72 - raketa 8K14 s OZ 2P19 (derivát IS-2 / ISU-152)
FROG-1 - 2K4 Filin - raketa 3R2 s OZ 2P4 (derivát IS-2 / ISU-152)
FROG-2 - 2K1 Mars - raketa 3R1 s OZ 2P2 (derivát PT-76)
FROG-3/5 - 2K6 Luna - raketa 3R10/3R9 s OZ 2P16 (derivát PT-76)
"Frogy" máme tu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2814
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17688
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

ěco na bázi T-55 (snad to není protitanková raketa
podle vzhledu by to mohla být PTŘS 3M6 Šmel
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Chýba tu zopár prostriedky "symbiózy" tankových podvozkov a rakiet
A popravdě také na AMX-30 a ono se ještě něco zjeví.
podle vzhledu by to mohla být PTŘS 3M6 Šmel
Také mi to tak přišlo, ale s tím bazmekem vepředu je tu jistá naděje, že by to vážně mohl být nějaký ženijní kousek.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17688
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Pluton byl docela hezká symbióza
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

K tomu sovětskému raketovému tanku IT-1 : Ve většině vševojskových armád byl jeden samostatný prapor se 40 tanky. Celková výroba : 220 kusů.

http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _150-1.jpg
http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _150-2.jpg
http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _150-3.jpg
http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _150-4.gif


Vývoj: 1957-1965

Dne 8. května 1957 schválila Rada ministrů SSSR rozhodnutí č. 505‑253 o zahájení vývoje protitankového raketového kompletu 2K4 Drakon. Vedením prací byla pověřena kancelář KB‑1 (GKRE, Gosudarstvěnnyj komitět po radioelektronike), vlastní řízenou střelu vyvíjela kancelář CKB‑14 (KBP, Konstruktorskoje bjuro priborostrojenija), zaměřovací systém pocházel z CKB‑393 (KMZ, Kurganskoj mašinostrojitělnyj zavod), zaměřovací systém zabíral velký prostor a vážil 520 kg. Podvozek byl výrobkem strojírenského závodu č. 183 (Uralvagonzavod).
Vozidlo neslo vývojový název Objekt 150 a šéfkonstruktérem byl Leonid Nikolajevič Karcev.

Přijat do výzbroje : 03.9.1968 (SSSR Usnesení Rady 703-261)
Vyráběn : 1968-1970 v továrně 183. Množství vyrobených kusů : 220.
Bojová hmotnost: 34,5 tun
Hlavní výzbroj: 2K4 ATGM systém (12 x 3M7 "Dragon" ATGM v autoloader + 3 uloženy externě)
Koaxiální: 7,62 mm PKT (2000 nábojů)
Délka: 6630 mm
Šířka: 3330 mm
Výška: 2800 mm nebo 1830 mm (Hydropneumatické odpružení)
Světlá výška: 435 mm
Maximální výška stěny: 800 mm
Maximální příkop : 2,85 m
Vnitřní palivové nádrže : 695 l ve třech nádržích
Externí Palivo: 285 litrů ve třech nádržích
Rychlost na cestách : 55 km / h
Dojezd na silnicích : 470 km s vnitřním palivem, 670 km s externím

V roce 1970 bylo vyrobeno posledních 2000 3M7 Drakon ATGMs spolu s 20 IT-1.

Stíhače tanků IT‑1 byly vyřazeny z aktivní služby na konci 70. let. Je však pravděpodobné, že podle sovětské doktríny zůstaly ještě řadu let zakonzervovány jako výzbroj pro záložní divize v případě vypuknutí války; zbraně z 2. světové války putovaly do šrotu až v 80. letech! Tuto doktrínu pak převzala (ačkoli v mnohem menším měřítku) i armáda Ruské federace, takže nelze zcela vyloučit, že jistý počet IT‑1 může být uschován dodnes. Avšak oficiálně už existují pouze dva kusy, z nichž jeden je k vidění ve známém tankovém muzeu Kubinka.

ATM 10/2005, Lukáš Visingr

Dále budu pokračovat, jestli už na tom neděláš, ( mám rozděláno ) sovětskými tanky s raketovou PT výzbrojí. Např. Objekty 772, 757 ( na T-10 ), 167, 137MI, 155MI, 287, 297.
Naposledy upravil(a) komisař dne 12/10/2011, 20:13, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Dále budu pokračovat, jestli už na tom neděláš, ( mám rozděláno ) sovětskými tanky s raketovou PT výzbrojí.
Nedělám, takže směle do toho.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

Polarfox perfektná téma. Komisař zaujímavé pokračovanie.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Obrázky k IT-1

Objekt 150 Reklamní fotografie )
( Objekt 150 výhled čelní pohled )
( Objekt 150 soudy )
( Objekt 150 kreseb )

Avizované pokračování : Objekty 772, 757, 775, 780, 282, 287

Již od 20. let 20. století existovaly v Sovětském svazu pokusy vyzbrojit tanky raketami. Vrchol těchto snah nastal v 60. letech, kdy se zrodilo nemálo návrhů a prototypů obrněnců s řízenými raketovými střelami.
Do vývoje raketových tanků se na konci 50. let pustilo několik konstrukčních kanceláří, které zvolily značně odlišné technické koncepce. Zatímco již zmíněný Objekt 150 (IT-1), který vzešel z podniku Uralvagonzavod, měl na věži startovací kolejnici pro mohutné rakety, konstruktéři Čeljabinského traktorového závodu (ČTZ) pod vedením Pavla Pavloviče Isakova se rozhodli, že vytvoří tank s „raketovým dělem“, tj. trubkovým vypouštěcím zařízením v klasické otočné věži.
Zájem o raketové tanky ze strany sovětské armády trval. Je nutno poznamenat, že protěžování těchto vozidel bylo hlavně důsledkem působení Nikity Chruščova, který byl nekompromisním zastáncem raket na úkor jiných zbraní, což se promítlo i do úrovně podpory různých projektů. Pád Nikity Chruščova znamenal rychlý konec nekritického nadšení pro rakety všeho druhu. Sovětské vedení rozhodlo, že tanky musejí být schopné střílet protitankové rakety přímo z kanonu. Jednou možností byl vývoj speciálního bezzákluzového „raketového děla“, jaké se zkoušelo na tanku Objekt 775. Jeho zkoušky byly úspěšné, ale nakonec se ustálil názor, že konstrukce speciálních „raketových tanků“ je zbytečná. PTŘS měly být součástí výzbroje normálních tanků, a to tak, aby je mohla vystřelovat klasická tanková děla. Od té doby tvoří „kanonové“ PTŘS klíčovou součást výzbroje ruských tanků; jejich vývoj je popsán v ATM č. 9/2003.

Objekt 772

Prvním návrhem s trubkovým vypouštěcím zařízením v klasické otočné věži byl Objekt 772, jenž využíval komponenty z tanku T-64 a měl být vybaven raketovým systémem Tajfun nebo Lotos. Testy těchto zbraní ovšem nebyly příliš úspěšné a Objekt 772 neopustil fázi návrhu. Inženýři ČTZ však dále pracovali na vývoji svého vozidla, o jehož kvalitách nepochyboval

Objekt 757

http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks/Object_757.gif

http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _757-1.jpg

Kanón : 125mm D-126S
Koaxiální kulomet : 7,62 mm SGMT
Motor: V-12-6F (850 hp)

Objekt 757 byl předchůdce Objektu 775 na upraveném podvozku tanku T-10. Vozidlo má hmotnost 44 tun a proti T-10 nemá šest, nýbrž jen pět párů pojezdových kol. Osádku tvořili tři muži, velitel a střelec ve věži a řidič v korbě. Výzbroj zahrnuje kromě 125mm zbraně D-126 i 7,62mm kulomet a dva dýmové přístroje BDŠ-5.

( Objekt 757 kreslení )
( Objekt 757 v Technickém muzeu Vadim Zadorozhny nedaleko Moskvy. 3 MB, foto Vitaly K. Kuzmin )

Objekt 775

Rok výroby: 1962 ( 1964 )
125mm D-126 Rifled Gun / Rocket Launcher (24 x Rubin ATGM + 48 x 125 mm Bur HEF střely ) : popis viz níže.
Stabilizátor: dvou rovinách Stabilizer 2E16
Koaxiální: 7,62 mm PKT
Osádka: 2
Délka: 6117 mm
Šířka: 3415 mm
Výška: 1740 mm
Motor: 700 koní
Maximální rychlost: 66 km / h

Objekt 775 měl být skutečně víceúčelovým raketovým tankem. Patrně však přinesl až příliš mnoho pokrokových prvků a projevily se u něj i závažné nedostatky. Sovětská armáda pak ztratila o taková vozidla zájem a upřednostnila protitankové střely vypouštěné z běžných tankových kanonů.

Střely Rubin a Bur

30. března 1963 nařídila Rada ministrů SSSR vývoj dalších dvou raketových systémů jménem Astra a Rubin. Ve zkouškách vyhrál typ Rubin z Konstrukční kanceláře strojírenství (KBM) a konstruktéři ČTZ pro něj začali uzpůsobovat své návrhy vozidel. Zvažovalo se několik variant tanku vyzbrojeného raketami Rubin,

Vozidlo, jež vyjelo z bran ČTZ v roce 1964, měřilo v normálním stavu na výšku pouhých 175 cm. Hydropneumatické zavěšení pojezdových kol (tehdy futuristický prvek) však umožňovalo nastavovat světlou výšku, čímž mohla celková výška klesnout až na 145 cm. Pohon zajišťoval dieselový motor 5DTF s výkonem 518 kW (700 koní), což při bojové hmotnosti 36 tun dávalo poměr výkonu k váze 14,4 kW/t. Dalším pokrokovým řešením byla pouze dvoučlenná osádka (řidič a velitel-střelec) na sedačkách ve věži. Čelní pancíř svařované korby měl sílu mezi 80 a 120 mm, zatímco čelo lité věže mělo tloušťku 30-90 mm. Hlavní výzbroj Objektu 775 tvořila 125mm zbraň D-126, kterou zhotovila kancelář OKB-9. Šlo o drážkované vypouštěcí zařízení se stabilizaci ve dvou osách a mechanizovaným nabíjením.

Raketový komplet Rubin zhotovený v KBM pod vedením B. I. Šavyrina měl poloautomatické navádění s rádiovým přenosem povelů. Přibližně 1,5 m dlouhá střela o váze 28,5 kg s rozkládacími kormidly dosahovala rychlosti až 550 m/s a její 5,5 kg vážící kumulativní hlavice probíjela při kolmém dopadu ocelový pancíř o tloušťce 500 mm. Účinný dostřel sahal od 30 do 4000 m ve dne a od 150 do 1000 m v noci. Pro noční střelbu byl k dispozici infračervený přístroj. Objekt 775 se ale od většiny dalších raketových tanků lišil tím, že mohl nejen napadat tanky, ale také mohl vést palbu proti nepancéřovaným cílům. K tomu sloužily neřízené střely Bur, jež patřily mezi aktivně-reaktivní, tj. z hlavně je vymetla prachová nálož a pak se spustil raketový motor. Projektil z výzkumného ústavu NII-147 (dnešní zbrojovka Splav) o délce 750 mm dopravoval tříštivo-trhavou hlavici na vzdálenost až 2000 m. Objekt 775 mohl mít zásobu 15-24 řízených raket Rubin nebo 22-48 neřízených střel Bur.

Objekt 775 byl na první pohled velice působivou zbraní. Mohl ničit tanky i „měkké“ cíle, měl pozoruhodně nízkou siluetu, díky měnitelné světlé výšce měl dobrou průchodnost a dosahoval vysoké rychlosti. Zkoušky zahájené v roce 1964 však ukázaly, že vozidlo je zřejmě pokročilé až příliš. Nízká silueta totiž zapříčinila, že osádka měla z věže poměrně špatný rozhled. Velitel zastával i funkci střelce a řidič seděl v rotujícím kapsli, který byl vždy otočený dopředu, podobně jako v MBT-Sama koncepce jen dvou členů osádky nebyla nejšťastnější, jelikož tehdejší přístrojové vybavení se zkrátka ještě nevyznačovalo požadovanou úrovní samočinnosti a spolehlivosti, takže zejména na velitele a střelce v jediné osobě byla kladena neúměrná zátěž. Soustava poloautomatického navádění střel Rubin zabírala ve věži objem 200 dm3, byla velmi složitá a náročná na obsluhu a nedosahovala ani potřebné přesnosti zásahu.
Z těchto důvodů bylo rozhodnuto o ukončení projektu a Objekt 775 zůstal pouze v prototypu, i když konstrukční tým ČTZ se pokoušel o jeho další vývoj. Poslední verzí Objektu 775 měl být Objekt 775T, u kterého byl dieselový motor nahrazen dvěma plynovými turbínami GTD-350 o celkovém výkonu 700 koní.

( tři-View Kreslení objektu 775 )
( Objekt 775 prototyp Kubinka )
( Objekt 775 ze čtvrtiny Přední Kubinka Zobrazit )


ATM 4/2009, Lukáš Visinger

Objekt 780

Konstrukční tým ČTZ se pokoušel o další vývoj Objektu 775. Navrhl ještě typ Objekt 780, jenž měl řešit extrémní pracovní zatížení dvoučlenné osádky jejím rozšířením o třetího muže; tento projekt už ale nevzbudil příliš zájmu a stavba vozidla patrně nebyla dokončena.

http://www.militarybox.cz
Aleksandr Karpenko: Raketnyje tanki
Broně-Sajt, Otvaga, Muzej těchniki Vadima Zadorožnogo, RIA Novosti
Publikace: ATM 4/2009, Lukáš Visingr

Objekt 282

http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _282-1.gif

http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _282-2.jpg

Rok: 1961
Kanón: 125mm D-126 Rifled Gun / Rocket Launcher (24 + 48 ATGM HEF)
Posádka: 3
Bojová hmotnost: 51,47 tun
Délka: 7250 mm
Šířka: 3380 mm
Výška: 2100 mm
Světlá výška: 460 mm
Maximální rychlost : 55 km / h
Dojezd na silnici : 300 km

Použit byl podvozek z T-10M s věží z objektu 775.


Objekt 287

Výrobce : Leningrad, Kirovského závod
Výzbroj : Ve dvou rovinách stabilizovaný Pop-Up Launcher s 15 x 9M15 "Typhoon" ATG M 140 mm a po obou stranách 2 x 73 mm 2A25 Grom (8 kusů s PG-15V v otočném zásobníku pro každou zbraň, plus 8 uskladněno mimo nich ).
Koaxiální: 2 x kulomet PKT

Osádka: 2
Bojová hmotnost: 36,5 tun
Délka: 6124 mm
Šířka: 3415 mm
Výška: 1750 mm
Světlá výška: 450 mm
Motor: 5TD protilehlými pístu diesel (700 hp)
Maximální rychlost: 66 km / h
Dojezd na silnici : 500 km

Poznámky: Postaven byl na upraveném podvozku objektu 430 ( přrdchůdce T-64 ). Velitel seděl na pravé straně věže, a fungoval jako střelec. Řidič seděl na levé straně věže. Motor byl vpředu. Mohl vystřelovat ATGMs do rychlosti 20-30 km / hod.

http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _287-1.jpg

http://www.alternatewars.com/BBOW/Tanks ... _287-2.gif
Naposledy upravil(a) komisař dne 12/10/2011, 20:20, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Uživatelský avatar
Dancer
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 563
Registrován: 23/2/2007, 11:44

Příspěvek od Dancer »

Neznám sice identitu autora, ale pokud není "komisař" Lukáš Visingr, tak by asi bylo dobré popřemýšlet o tom, jak napsat článek sám a nekopírovat.
Viz.: http://www.militarybox.cz/news/objekt-7 ... eho-tanku/

Pokud je, tak se omlouvám a prosím o smazání tohoto příspěvku.
Nebát se a nekrást!
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Lukáše Visingra jsem zde citoval jako autora, původní články jsou v ATM 10/2005 a 4/2009. Podle mě je uvedení zdrojů a autora dostačující. Je náhoda, že zrovna on měl k tomuto tématu tak rozsáhlé články. Jinak, použil jsem i jiné zdroje a obrázky. Pokračování už bude o něčem jiném.

Video : M4 T34 Calliope

http://www.youtube.com/watch?v=cqfyz_Nc ... r_embedded#!
Obrázek
Uživatelský avatar
asija
poručík
poručík
Příspěvky: 782
Registrován: 16/9/2009, 12:00

Re: Tanky s raketovou výzbrojí

Příspěvek od asija »

Zasadni pro nejakou analyzu jestli resp. kdy se vyplati rakety oproti kanonum v boji s obrnenou technikou mi prijde cena. Proto by mne dost zajimalo nasledujici:
1) Mate nekdo predstavy o porovnani ceny ruznych typu ( tj. protinakove projektyly APFSDS, HEAT, rizene strely navadene po drate, laserem, IR pripadne jinak )
2) Mate predstavu co na tech strelach ( predevsim na rizenych strelach) nejvic stoji, resp. jakymi procenty se jednotlive casti podili na cene strely ( napr. jestli je to samotny senzor napr. infra kamara, nebo nejake aktuatory ovladajici ridici plochy, nebo raketovy motor, nebo konstrukce tela strely, nebo samotna HEAT hlavice )

Co jsem nasel ja
- Americky 120mm APFSDS stoji 8000-10000c $ ( http://en.wikipedia.org/wiki/M829 )
- Helfire stoji 110 000 $ ( )
- z kanonu vystrelovany LAHAT stoji 20000$ ( http://en.wikipedia.org/wiki/LAHAT )
- naboj do 81mm minometu stoji kolem 500 $ (2007) ( http://www.inetres.com/gp/military/infa ... /81mm.html )
- Naboj M72A7 LAW stoji $2244.72 (2005)
- Milan 2T ATGM: $30,000 ( http://nationcreation.wikia.com/wiki/Mo ... icing_List )
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“