Organizace a způsob použití malých mechaniz. jednotek NSR

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Organizace a způsob použití malých mechaniz. jednotek NSR

Příspěvek od Pátrač »

Organizace a způsob použití malých jednotek NSR v 70 a 80 . letech - mechanizované jednotky na bojových vozidlech pěchoty a obrněných transportérech do stupně rota.

V sedmdesátých a osmdesátých letech armáda NSR patřila k nejlépe vycvičeným a nejlépe vybaveným složkám vojsk NATO. Její profesionální příslušníci i vojáci základní služby měli v sobě tvrdý výcvik a udržovali si vysokou morálku. Měli v praxi propracovaných cvičení vyzkoušeny všechny zbraňové systémy, kterými disponovali. V tomto příspěvku se pokusím popsat její organizaci, taktické zásady vedení obranného i útočného boje a vybavení zbraněmi a materiálem do stupně rota.

A. MECHANIZOVANÉ JEDNOTKY

Mechanizovaná pěchota byla velením Bundeswehru hodnocena jako významná a v této armádě nejpočetnější složka pozemního vojska.Byla organizována tak, aby byla vysoce pohyblivá a to i v zamořených oblastech.. Byla cvičena k úzké součinnosti s tankovými jednotkami a to za všech podmínek soudobého boje včetně boje za použití jaderných zbraní oběmi stranami.
Nejčastěji bojuje na obrněných vozidlech. Osobní výzbroj i výzbroj vozidel umožní efektivní bojovou činnost jak sesedlé pěchoty tak celých celků. Je vysoce efektivní v pohyblivých fázích boje.

A-1. Mechanizované družstvo na BVP MARDER

V sedmdesátých letech bylo pěší družstvo tvořeno 9 osobami.
Velitel družstva byl v té době profesionální voják, v hodností rotného podle naší klasifikace. Byl vyzbrojen samopalem MP-2A1 a pistolí P-38
Dále bylo tvořeno:
- zástupce velitele , vyzbrojen samočinnou puškou G3 a obsluhoval zalafetovaný kulomet
- střelec z rychlopalného kanónu a PTŘS systému MILAN, samopalem MP-2A1 a pistolí P-38
- dvakrát střelec ze samočinné pušky , vyzbrojen samočinnou puškou G3
- střelec z kulometu MG - 1
- střelec z tarasnice KARL GUSTAV M2 byl dovyzbrojen pistolí P 38
- pomocník tarasníka vyzbrojen samočinnou puškou G3
- řidič BVP MARDER vyzbrojen samopalem MP-2A1 a pistolí P-38

A-2. Mechanizované družstvo na OT FUCHS

Tato organizace byla zavedena osmdesátých letech v rámci přezbrojení armády na tanky Leopard – 2. Tím bylo zajištěno aby mechanizovaná pěchota byla schopná udržet krok s těmito tanky.
Mechanizované družstvo tak tvořeno 10 osobami.
Velitel družstva byl v té době profesionální voják, v hodností rotného podle naší klasifikace. Byl vyzbrojen samopalem MP-2A1 a pistolí P-38
Dále bylo tvořeno:
- zástupce velitele , vyzbrojen samočinnou puškou G3 a obsluhoval zalafetovaný kulomet
- střelec z palubního kulometu a OZ PTŘS systému MILAN, samopalem MP-2A1 a pistolí P-38
- třikrát střelec ze samočinné pušky , vyzbrojen samočinnou puškou G3
- střelec z kulometu MG - 1
- střelec z panceřovky A-4, který byl dovyzbrojen pistolí P 38
- pomocník tarasníka vyzbrojen samočinnou puškou G3
- řidič OT FUCHS vyzbrojen samopalem MP-2A1 a pistolí P-38

Mechanizované družstvo se přesunuje na OT a zpravidla z něho vede i boj. Pevné zbraně mu umožňují vést účinnou palbu.

Způsob vedení boje.

Přesuny.
Mechanizované družstvo se prioritně přesunovalo na organickém vozidle.
Přesuny po vlastních: mechanizované družstvo se takto přesunovalo výjimečně v pořadovém tvaru z řazením: velitel družstva, roj a vozidlo ve vzdálenosti cca 100 metrů za sestavou družstva

Útočný boj:
Mechanizované družstvo zpravidla vedlo boj v sestavě čety. Útočilo v úseku, jehož šířka nepřekročila 80 metrů se vzdáleností 10 až 12 kroků od sebe. V boji nebývalo zesilováno. Organické vozidlo se přesunovalo pokud to podmínky boje dovolili v sestavě na místě určeném velitele čety nebo bylo staženo a plnilo stanovený úkol.

K vedení útoku se družstvu určoval směr útoku, jednotlivé objekty zteče.
První objekt zteče se určoval v hloubce 500 až 700 metrů od předního okraje.

Na čáru zteče se družstvo přepravovalo v předbojové sestavě čety. Po dosažení čáry zteč na rozkaz velitele čety zaujalo své místi v bojové sestavě a vyrazilo do útoku. Prioritně sedělo ve vozidle a ničilo cíle palbou osobních zbraní a pomocí palubní výzbroje vozidla. Pokud to vyžadovala situace, osádka zadního bojového prostoru sesedla, rozvinula se do rojnice a vedla zteč pěšky.

Družstvo postupující v záloze pak zahájilo přesun cca 200metů za družstvy prvního sledu a palubní zbraněmi podporovalo boj družstev prvního sledu.

Samostatně mechanizované mužstvo plnilo úkoly jako:
- pochodové zajištění při přibližování k nepříteli bez vozidla
- při průzkumu a to s vozidlem

Bojová sestava při samostatném úkolu byla uspořádána do tvaru:
rojnice - při postupu k přednímu okraji slabě bráněnému nebo pod silnou palebnou přípravou, zástup - sestava viz odstavec přesuny. Používala se při překonávání minových polí, v rychlému přesunu bojištěm a při překonávání vzdálenosti mezi jednotlivými objekty útoku.

Obrana:
Mechanizované družstvo v obraně budovalo a bránilo postavení v šířce 60 až 90 metrů široké. Nebývalo posilováno. Pokud plnilo důležitý nebo samostatný úkol – bojové zajištění, zajištění v mezeře – bylo posilováno 1 až dvěma kulomety nebo minomety z prostředků velitele praporu

Postavení bylo tvořeno okopy pro jednotlivce nebo okopy pro dvojice.
-stanovišti střelců jednotlivých střelců,
-palebnými stanovišti kulometu
-úkryty
-několika záložními okopy a pokud to čas dovolil i klamnými okopy.
Palebná stanoviště byla volena tak, aby kulomet a kulomet vozidla ostřelovaly všechny přístupy k přednímu okraji obrany po celé šířce postavení. Palebné sektory zbraní se musely překrývat a před postavením musely vytvořit souvislou palebnou clonu. Družstvo zahajovalo palbu na povel velitele na vzdálenost cca 450 metrů.

Samostatně pak družstvo mohlo plnit úkoly před předním okrajem nebo v bocích aplnilo úkoly jako:
- přímé zajištění
- mezi opěrnými body čet
- strážní hlídka
- průzkumná hlídka


A-1-1. Mechanizovaná četa na BVP MARDER
Pokud byla postavena na těchto vozidlech tak v letech 1960 až 1981 byla mechanizovaná četa tvořena 49 osobami. Měla tyto celky:

- velitelské družstvo tvořené těmito 9 vojáky s těmito funkcemi:
- velitel čety s hodností poručíka vyzbrojen MP-2A1 a pistolí P-38
- zástupce velitele čety – velitel družstva s hodností rotmistra,
- 2 x radista vyzbrojen samočinnou puškou G3
- střelec z kanónu a PTŘS vyzbrojen MP-2A1 a pistolí P-38
- střelec z kulometu vyzbrojen kulometem MG-1 a pistolí P-38
- střelec z tarasnice vyzbrojený tarasnicí M2 CARL GUSTAV
- motospojka vyzbrojena MP-2A1 a pistolí P-38
- řidič BVP MARDER vyzbrojený MP-2A1 a pistolí P-38

- 4 pěší družstva podle výše popsané organizace

Počty zbraní a materiálu:
- pistole P-38 Walther, 26 kusů
- samopal MP-2A1, 16 kusů
- samočinná puška G3, 23 kusů
- kulomet MG-1, 5 kusů
- tarasnice M 2 CARL GUSTAV, 5 kusů
- BVP MARDER, 5 kusů s kanónem 20mm a OZ PTŘS Milan
- motocykl, 1kus
- radiostanice, 12 kusů

A-2-1. Mechanizovaná četa na OT FUCHS
Tato družstva byla postavena na těchto vozidlech od roku 1981. Od té doby byla mechanizovaná četa tvořena 27 osobami. Měla tyto celky:

- velitelské družstvo tvořené těmito 9 vojáky s těmito funkcemi:
- velitel čety s hodností poručíka vyzbrojen MP-2A1 a pistolí P-38
- zástupce velitele čety – velitel družstva s hodností rotmistra,
- 2 x radista vyzbrojen samočinnou puškou G3
- střelec z palubního kulometu a PTŘS vyzbrojen MP-2A1 a pistolí P-38
- střelec z kulometu vyzbrojen kulometem MG-1 a pistolí P-38
- střelec z tarasnice vyzbrojený tarasnicí M2 CARL GUSTAV
- motospojka vyzbrojena MP-2A1 a pistolí P-38
- řidič OT FUCHS vyzbrojený MP-2A1 a pistolí P-38

- 2 x pěší družstvo podle výše popsané organizace.

Počty zbraní a materiálu:
- pistole P-38 Walther, 15 kusů
- samopal MP-2A1, 9 kusů
- samočinná puška G3, 6 kusů
- kulomet MG-1, 3 kusy
- tarasnice M 2 CARL GUSTAV, 5 kusů
- OT FUCHS, 3 kusy s palubním kulometem a OZ PTŘS Milan
- motocykl, 1kus
- radiostanice, 8 kusů

Zvláštností této doby pak bylo, že mechanizované čety na OT MARDER byly reorganizovány tak, že jim byla odebrána 2 družstva - ta byla zrušena – a tím se i mechanizované čety zmenšili na velikost jako družstva na OT FUCHS. Pouze počet stav byl ne 27, ale 29 vojáků.

Mechanizovaná četa v útoku.

Nyní je potřeba vložit trochu teorie. Útok byl považován za rozhodující druh bojové činnosti. Při něm bylo možno za pomoci jaderných zbraní vysokou rychlostí pronikat bez zastávek hluboko do území protivníka a dokončit jeho zničení započaté jaderným ničením.
Cílem útoku bylo zničit protivníka a ovládnout prostory vhodné pro rozvíjení další bojové činnosti.
Hlavními formami manévru byl čelní útok, útok do boku, útok do týlu a obchvat.

Polní bojové řády bundeswehru rozlišovaly v té době tři postupová období útočného boje:
a/ přibližování
b/ průlom
c/ boj v hloubce


V útočném boji mechanizovaná četa armády NSR útočila v sestavě roty v úseku širokém od 200 do 300 metrů. Zpravidla bojovala v rámci pěší roty a to buď v prvním nebo druhém sledu kde tvořila zálohu. Vzhledem k tomu jak byly čety vyzbrojeny nebyly posilovány.

Samostatně mohla mechanizovaná četa plnit úkol :
- ochrany stanoveného prostoru
- průzkumu bojem,
- bez vozidel i jako taktický vzdušný výsadek

Bojová sestava mechanizované čety v rámci roty mohla být vytvořena podle těchto zásad:
V průběhu útoku zaujímala četa podle situace jednotlivé předbojové a bojové sestavy.
- předbojová sestava mohla být uspořádána jako proud a nebo dvojitý proud, předbojová sestava se používala za účelem rychlého překonávání zavalených a zamořených úseků po jaderných úderech, překonávání mostů, brodů, a průchodů v zátarasech.

- bojová sestava pak byla rozvinutá sestava - tedy vozidla v linii nebo sestava čety uskupená stupňovitě vlevo nebo vpravo.

Celková hloubka bojové sestavy obvykle nepřekročila 200 metrů ale mohl dosáhnout až 400 metrů. Jako varianta vynucená okolnostmi – například průběhem předního okraje obrany protivníka pak byla sestava nazvaná:

Sestava stupňovitě vpravo nebo vlevo: tři nebo pět mechanizovaných družstev tvoří linii kdy druhé je posunuto 50 metrů vpravo nebo v levo a zároveň vzad za první a třetí stejně tak za druhé až po možné páté vozidlo.

Mechanizovaná četa zahajovala boj buď z přímého dotyku nebo z chodu. Útočila v závislosti na konkrétní situaci sesedal z OT nebo na nich.
Při útoku z chodu po ukončení přesunu a navázaní dotyku s nepřítelem pokud to situace vyžadovala sesedla z vozidel a pohyblivá část čety - střelci vedli boj a OT jako podpůrná část čety z výhodných postavení zahajovaly palbu a kryly jí pohyblivou část čety.
Pokud se útočilo za podpory tanků tak mechanizovaná pěchota postupovala za tanky nebo v mezerách mezi nimi

Četa měla určený:
- bližší objekt zteče v hloubce 500 až 700 metrů obrany protivníka a
- konečný objekt zteče v hloubce 1000 až 1500 metrů.

Vše ukazuje tento obrázek:

Obrázek

Mechanizovaná četa v obraně.

Opět trochu teorie: Obrana byla považována za hlavní druh boje ale ne za nejdůležitější. Cílem obrany bylo udržet stanovený prostor, odrazit útok protivníka a způsobit mu co největší ztráty.

Od druhé poloviny 70. let se objevila nová koncepce obrany zaměřená na posílení statické obrany a jde v v podstatě o obranu prostoru. Byl prosazován názor, že základem obrany jsou obranná postavení jednotek, o které je nutno vést urputný boj. Jednotky v obraně musely být rozmístěny tak, aby hlavní síly byly v prvním sledu.
Jednotky druhého sledu se používaly na posílení jednotek v prvním sledu, na protizteče a na boj s protivníkem, který pronikl do hloubky obrany.
Rozlišovali se - jak už bylo uvedeno - tři druhy obrany:
- obrana vedená pozičně,
- obrana na široké frontě
- obrana vedená pohyblivým způsobem


Takže četa zaujímala obranu pozičním způsobem zpravidla v sestavě mechanizované roty a to v jejím prvním sledu kdy zaujímala rajón obrany široký 200 až 500 metrů a hluboký až nebo druhém sledu. Obsazovala a bránila opěrný bod který mohl být až 400 metrů široký. Bránila ho sesedlá z vozidel a v pevných podstaveních.
Byla budována hlavní a záložní postavení družstev širokých do 150 metrů a hlubokých do 80 metrů. Vozidla mají připravena hlavní a záložní palebná postavení
Opěrný bod byl od počátku budován pro kruhovou obranu.

Pokud četa bránila svůj rajon obrany pohyblivým způsobem, bojovala v prostoru širokém 700 metrů a hluboké až 1000 metrů. V průběhu boje pak obsazovala nejméně dvě obranná ale spíše tři postavení-(čelní, mezilehlé a zadní )- vzdálená od sebe cca 400 až 600 metrů.
Boj byl zahajován četou z čelního postavení, které může obsadit ihned nebo až z vyčkávacího postavení.Tak jak velitel řídí boj, postupně ustupuje až do zadního postavení odkud ve vhodný okamžik zahajuje protiútok a tím se postupně vrátí na svůj přední okraj. Při ústupu do zadního postavení pak může zaujmout jedno i více mezilehlých postavení, ve kterých se brání nebo z nich vede protiútoky.
Obrněná vozidla pak podporují boj palbou rychlopalů a PTŘS. Je-li potřeba ostřelují mezery a odkryté boky.

Obranu na široké frontě četa vedla pouze ve stavu nouze. Potom se jí určil rajón obrany široký až 700 metrů a jeho hloubka pak byla tvořena pouze hloubkou sestavy družstev.

Pokud byla obrana budována mimo dotyk s nepřítelem, mohla být druhosledová četa poslána 1,5 až 2 kilometry před přední okraj do zajišťovacího pásma jako bojové zajištění. Vždy však vysílala do 500 metrů před přední okraj pozorovací, naslouchací a strážní hlídky jako přímé zajištění.

Jednodušší variantu opět ukazuje obrázek, který následuje:

Obrázek

A-1-2 Mechanizovaná rota na BVP MARDER

Velitelství roty:
Velitelská sekce: měla 21 vojáků. Byla tvořena těmito družstvy:
Velitelské družstvo mělo 10 vojáků a tvořilo ho:
- velitel roty s plánovanou hodností kapitán,
- rotmistr pro OPZHN roty – velitel družstva v hodnosti rotmistra,
- spojovací poddůstojník se dvěma radisty - motospojkami
- řidič BVP MARDER
- střelec z kanónu
- tarasník
- řidič lehkého automobilu a
- zásobovací poddůstojník
Administrativní družstvo mělo 8 vojáků a tvořilo ho:
- velitel družstva v hodnosti rotmistra
- motospojka
- 3 x řidič, jeden byl zároveň kuchař
- 2 x zdravotník
- kuchař
Materiálové družstvo bylo tvořeno:
- velitelem družstva-rotným
- dvěma řidiči skladníky

Jako hlavní bojová síla pak byly součástí mechanizované roty tři mechanizované čety, složení viz výše.

Počty osob, zbraní a prostředků:
Počet vojáků: 171
Motocykl: 6 kusů
Automobil osobní terénní: 2 kusy
Automobil terénní střední: 3 kusy, z toho jeden s přívěsem-polní kuchyní
BVP MARDER: 16 kusů
Počty výzbroje lze dopočítat.

A-2-2 Mechanizovaná rota na OT FUCHS/ BVP MARDER v nové organizaci

Velitelství roty:
Velitelská sekce: měla 22 vojáků / 12 vojáků a byla tvořena těmito družstvy:
Velitelské družstvo mělo 18 vojáků a tvořilo ho:
- velitel roty s plánovanou hodností kapitán,
- rotmistr pro OPZHN roty – velitel družstva v hodnosti rotmistra,
- velitel družstva
- spojovací poddůstojník se dvěma radisty
- 2 x řidič OT FUCHS / 1 x řidič BVP MARDER
- 2 x střelec z kulometu – OZ PTŘS / kanónu – OZ PTŘS
- 2 x tarasník / střelec
- 6 x střelec /2 x střelec
- řidič lehkého automobilu a
- zásobovací poddůstojník
Administrativní družstvo mělo 8 vojáků a tvořilo ho:
- velitel družstva v hodnosti rotmistra
- motospojka
- 3 x řidič, jeden byl zároveň kuchař
- 2 x zdravotník
- kuchař
Materiálové družstvo bylo tvořeno:
- velitelem družstva-rotným
- dvěma řidiči skladníky

Jako hlavní bojová síla pak byly součástí mechanizované roty tři mechanizované čety, složení viz výše.

Počty osob, zbraní a prostředků:
Počet vojáků: 116 nebo 103
Motocykl: 6 kusů
Automobil osobní terénní: 2 kusy
Automobil terénní střední: 3 kusy, z toho jeden s přívěsem-polní kuchyní
OT FUCHS: 11 kusů nebo BVP MARDER 10 kusů
Počty výzbroje lze dopočítat.

Mechanizovaná rota v útoku

Mechanizovaná rota útočila v sestavě mechanizovaného nebo tankového praporu v jeho prvním sledu na úseku širokém 600 až 700 metrů nebo byla určena do druhého sledu či do zálohy. Pokud byla nucena bojovat sesedlá z vozidel mohla se šířka útoku zmenšit adekvátně situaci.
Samostatně pak mohla působit v záloze velitele brigády, jako taktický vzdušný výsadek nebo při plnění úkolů bojového zajištění.

Mívala stanoven bližší objekt zteče v hloubce 1000 až 1500 metrů a konečný objekt zteče v hloubce 200 až 3000 metrů od předního okraje protivníka. Ke splnění těchto úklůpak byla posílena například:
- tankovou četou,
- minometnou četou
- ženijním družstvem

V závislosti na konkrétní situaci pak zaujímala předvojovou sestavu roty což byl rotní proud nebo dvojitý rotní proud .
Rotní proud byl uspořádán tak že čety pochodovaly za sebou ve vzdálenostech 50 až 100 metrů mezi četami.
Dvojitý rotní proud pak vypadal stejně ale mezi proudy čet pak byla boční vzdálenost 100 metrů

Sestava byla členěna zpravidla do jednoho sledu a zálohy
V prvním sledu mohly útočit 1 až 3 čety.
Druhý sled se pohyboval cca 400 metrů za čelními rojnicemi nebo linií vozidel a mohl obsahovat 1 mechanizovanou četu. Celková hloubka bojové sestavy pak u mechanizované roty nepřesahovala 600 až 800 metru.


Mechanizovaná rota v obraně.

Při pozičním způsobu vedla mechanizovaná rota obranu opěrných bodů čet nebo na široké frontě.
Rajón obrany bráněný v rámci mechanizovaného praporu byl široký 800 až 1000 metrů a hluboký až 1000 metrů. Základ obrany pak tvořily 3 až 4 opěrné body čet. Je členěna do dvou sledů.
1 sled je tvořen dvěma opěrnými body čet mezi kterými je mezera 300 až 400 metrů.
2 sled je tvořen jednou četou případě přidělení posil dvěma četami a je v hloubce od500 do 800 metrů.
Celková hloubka obrany pak byla tvořena uvedeným členěním bojové sestavy do hloubky, budováním hlavních, záložních a klamných opěrných bodů čet, palebných postavení vozidel a může tak dosáhnout až 1100 metrů.

Zbytek šířky rajónu obrany byl tvořen palbami, zátarasy a postřelovanou a kontrolovanou mezerou mezi sousedy. Mezery byly pokryty palbou nebo v případě nutnosti se z nich protivník vytlačoval protiztečemi. Opěrné bod se budovaly tak, aby v případě potřeby byly schopny kruhové obrany.

Opěrný bod byl ženijně budován v tomto pořadí:
- zátarasy, hlavní a záložní opěrné body čet včetně okopů pro obrněná vozidla a posilové prostředky
- čistilo se předpolí, budovaly pozorovatelny a terén se upravoval a značil tak, aby byl usnadněn manévr čet.
- vše se pečlivě maskovalo a to i za pomoci maket a klamných postavení techniky i jednotek

V obraně mimo dotyk se vysílalo bojové zajištění cca 1000 až 2500 před přední okraj a na vzdálenost 500 metrů přímé zajištění z poslechových a vidových pozorovatelen.

Obrana na široké frontě vyžadovala po rotě schopnost bránit rajón široký až 2000 metrů a hluboký 700 metrů. Hloubka se počítá od předního okraje přímého zajištění. Mezery mezi obrannými postaveními čet se pokrývaly palbami, nebo zatarasovaly zátarasy nebo minovými poli.
Vedla se zejména v těžce průchodném terénu – hodně vodních ploch, bažinatý terén a lesní porosty pokud není možný pohyblivý způsob obrany, nebo pokud z důvodu vlastní slabosti je rotě přidělen široký prostor obrany.

Při pohyblivém způsobu obrany se rajón zúžil na 1500 až 2000 metrů ale prohloubil až na 1000 metrů. Rajón obrany se skládá z rajónů čet, které jsou 700 metrů široká a až 1000 metů hluboká.
V těchto se připravují a obsazují jednotlivá obranná postavení – čelní, zadní nebo mezilehlá, příčná.
Mohou se určit a vybudovat i postavení vyčkávací. Ta jsou budována po četách v nejbližším vhodném skrytu. K tomu s přistupuje tehdy, pokud jsou podmínky na předpokládaném předním okraji nevyhovující z hlediska maskování.

Tolik co se mi podařilo k mechanizované pěchotě našeho možného protivníka v té nepříliš vzdálené době. Příště se podíváme na tankové jednotky.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
RAYTHEON
7. Major
7. Major
Příspěvky: 602
Registrován: 14/5/2007, 20:44

Příspěvek od RAYTHEON »

to Pátrač

Považuji za velmi zajímavý fakt, že už velitel družstva byl voják z povolání. U nás byl velitelem družstva vždy voják základní služby - absolvent pětiměsíční poddůstojnické školy, výběr do ní byl v podstatě náhodný a nepředcházely mu žádné testy psychické či fysické způsobilosti. Velitelem čety byl zpravidla též voják základní služby - vysokoškolák, absolvent vojenské katedry. V ojedinělých případech pak absolvent roční ŠDZ (školy důstojníků v záloze), zde už snad nějaký předběžný výběr byl.
To, že na nejnižších velitelských funkcích jsou vojáci z povolání, musí mít velmi blahodárný vliv na úroveň výcviku a celkového chodu útvaru. Pro tento účel ČSLA nikdy nedokázala sehnat dost lidí.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

RAYTHEON - zajímavé to je. NSR mělo v té době a možná ještě má, nevím to už jistě všeobecnou branou ppovinnost. Bylo to dáno tím že Konrád Adenauer pronesl při vstupu NSR do NATO řeč, a v ní padla věta:

"Obrana naší země je a do budoucnosti musí být záležitostí každého občana".

Tank, BVP či OT je cenný bojový prostředek. Pokud mu dlouhodobě velí profesionál, tak je zajišten dokonalý technický stav, vysoká míra vycvičennosti odvedenců a trválá kontinuita uchování a přenosu zkušeností a znalostí. Navíc takový dlouhodobý profesionál nakonec dokonale zvládne obsluhu všeho, co ve vozidle je, vytváří to dobré podmínky pro zastupitelnost a velení má potřebnou míru transformace zkušeností.

Považuji t za moudré a hlavně vojensky vysoce rozumné.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Němci mají stále povinnou službu na 9 měsíců, a pomáhá jim to při hledání dalšího zaměstnání v civilu u státních složek, jako policie, hasič apod.

Myslím že ve 2011 by už neměli mít tuto povinnost.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Odpovědět

Zpět na „Doktrína, strategie, taktika a organizace NATO“