Střední tank T-34 / 76

lehké, střední a těžké tanky
Odpovědět
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Střední tank T-34 / 76

Příspěvek od TonyHazard »

Sovětský tank z období 2. světové války
Sovětský střední tank T-34 / 76

Místo úvodu pár otázek. Byl slavný sovětský tank T-34 nejlepší tank 2. světové války? Pravděpodobně ne. Byl tank T-34,
podporovaný sovětskou propagandou, nejlepším tankem Spojenců? Asi taky ne. Ono jednoznačně určit který tank byl
nejlepší asi nejde. Co tedy byl tank T-34? Z pohledu sovětských vojáků byl legendou, na které se dovezli až do Berlína.
Z pohledu odborníků to byl tank, který byl výrobně levný a jednoduchý, a byl vyráběn ve velkých počtech, o kterých si
Němci jen mohli zdát. Při jeho vývoji se podařilo skloubit rychlost a obratnost lehkých tanků s pancéřovou ochranou
a výzbrojí tanků těžkých. Jeho objevení na frontě bylo pro německé velení překvapením a jeho nasazení přispělo ke
konečnému vítězství Spojenců v tomto světovém konfliktu. Jeho hodnoty srážela nedostatečná vycvičenost osádek
a nevhodnost použití, na jeho velkých ztrátách se také podepsaly nesmyslné hromadné čelní útoky. K jeho plusům
můžeme přičíst vynikající tvar pancíře, který byl ,,použit" i německými konstruktéry při vývoji tanků Panther a Tiger II.
Tento trend se odrazil i na vývoji tanků vznikajících po druhé světové válce.
Na rozdíl od Německa, Sověti nebyli omezováni podmínkami versailleského míru a vydávali bez ohledu na zaostalost
země obrovské prostředky na zbrojení, v tomto překonali dalece Spojené státy, Velkou Británii a Francii. Sovětští
konstruktéři proto měli pro vývoj a výrobu zbraní vůbec nejlepší podmínky, kterým mohlo konkurovat jen Německo.
V Sovětském svazu tak v předstihu, před nadcházejícím konfliktem byl vyvinut největší počet konstrukcí lehkých,
bitevních i těžkých tanků. A aniž se to ve světě v tu dobu vědělo, Sověti disponovali ještě před válkou největším
množstvím tanků všech kategorií.
Konstrukce tanku T-34 byla ovlivněna tankem amerického konstruktéra Christieho, na jeho základě vznikly sovětské
konstrukce lehčích tanků BT s velkými výborně odpruženými koly a pásy, které se daly k docílení rychlejší jízdy po
silnici sejmout. Pojezdová kola by však neunesla vyšší hmotnost tanku než 15 tun, proto tanky BT nenesly silnější
pancíř. Z toho důvodu v roce 1937 začal vývoj konstrukce tanku A-32 se shodným principem podvozku, ale širokými
nesnímatelnými pásy, která tak dala vzniknout tanku T-34.


Část první : Vznik, vývoj a výroba tanku T-34

Obrázek
V průběhu třicátých let se sovětští konstruktéři snažili vyvinout hodnotný střední tank, ale bez valného úspěchu. Pokusy s vícevěžovými tanky (T-28, T-35) zastavilo jejich slabé pancéřování a nízká pohyblivost i když by mohly svými zbraněmi ničit stávající tanky protivníka. Po vyrobení několika desítek kusů se tato koncepce ukázala jako scestná. Když v roce 1935 neprošly výběrem ani další prototypy (např. T-46-6 s hmotností 32 t) obrátili se konstruktéři na modernizaci zastarávajících tanků řady BT. Modernizace však nepřinesla kýžený výsledek, ale práce na posledním z řady, BT-7, dala vzniknout prototypu s označením BT-20 (A-20). Toto vozidlo mělo být, jak jeho předchůdci kolopásové, s tím rozdílem, že byl navýšen počet hnacích kol.
Automobilový a tankový úřad (ABTU) 13. října 1937 upřesnil technické parametry, kde hmotnost vozidla měla být mezi 13 až 14 tunami a hlavní výzbrojí měl být kanon ráže 45 nebo 76,2 mm. Sekundární výzbroj se skládala ze tří kulometů a plamenometu, přičemž každý pátý stroj měl být doplněn protiletadlovým kulometem. Pancíř korby s tloušťkou 20 mm a věže o síle 25 mm měl násobit vhodný sklon. Stroj měla obsluhovat tříčlenná posádka, a rychlost 70 km/h (na kolech i pásech) mu měl dát motor BD-2 s výkonem 298 až 447 kW (400 až 600 HP).
Projekt převzal konstrukční tým KB-24 vedený M. I. Koškinem a A. A. Morozovem, vytvořený záměrně pro tento projekt, sestavený z nejlepších konstruktérů (z konstrukčních skupin č. 35 a 190). Skupina se nacházela v Charkovském tankovém závodě č. 183, dříve známém jako ChPZ (Charkovská lokomotivní továrna - Charkovskij parovostrojitělnyj zavod). Vytváření projektu dostávalo skluz, protože i zde probíhaly politické čistky (prosinec 1937) a tak byl projekt schválen k březnu 1938. Aby to nebylo tak jednoduché, ABTU opět změnil parametry : pancéřování mělo odolávat střelám ráže 12,7 mm, plamenomet zamítnut a osádka se zvýšila na 4 muže. Změny se podepsaly na zvýšení hmotnosti na 16,5 tuny. V srpnu se konstrukční tým dověděl, že do července 1939 musí mít hotový funkční prototyp. Po zhodnocení makety úředníci z ABTU v září rozhodli, že závody ChPZ a skupina KB-24 musí postavit jeden kolopásový stroj s kanonem ráže 45 mm a dva pásové, vyzbrojené kanony ráže 76,2 mm. To vyvolalo změny v projektu a v konstrukci nových maket, které byly hotovy v říjnu. První verzi bylo přiděleno označení A-20 a druhé A-20G.Ústřední vojenský sovět RKKA schválil projekty i makety 9. a 10. prosince 1938, ale Rada obrany SSSR, počkala s rozhodnutím až do 27. února 1939, přičemž také změnila název druhé verze z A-20G na A-32 (některé zdroje jej uvádí, jako T-32).. Zkonstruování prototypů se ujalo nově vytvořená konstrukční skupina (č. 520), kde velel jen M. I. Koškin.
Prototypy byly kompletní v květnu 1939, přičemž podvozek verze A-20 se skládal ze čtyř párů pojezdových kol (3 páry hnací, jeden řiditelný) a u verze A-32 byl složen z pěti párů kol, druhý jmenovaný se silnějším pancéřováním měl hmotnost o jednu tunu vyšší. Továrními testy prošly oba stroje bez větších problémů a jelikož si vozidla byla podobná, pro další pokračování byl komisí v čele s lidovým komisařem obrany SSSR Klimentem Vorošilovem schválen prototyp A-32. Předvedení proběhlo 23. září 1939 a tank A-32 prokázal při skoro shodném hodnocení lepší rozložení tlaku na podloží. Zkoušky pokračovaly, a pro ně byl vyroben další prototyp tanku A-32, jen s tím rozdílem, že kanon ráže 76,2 mm byl vyměněn za kanon ráže 45 mm. Uměle zvýšená hmotnost přidáním závaží poslala vozidlo na 24 tun. Na překonávání překážek to nemělo vliv, jen se snížila rychlost o 14 km/h (na 56 km/h). Lehčí prototyp A-20 při testech vyvinul rychlost 85 km/h (na kolech) a 75 km/h (na pásech). Obě vozidla používala jako pohon naftový motor. Plán počítal s předvýrobní 10-ti kusou sérií, která měla být hotova do 1. prosince 1939. Zdržení zapříčinily problémy s tvarovánín pancíře s tloušťkou 45 mm. Rada obrany Sovětského svazu na to nereflektovala a k 19. prosinci 1939 zařadila tank s označením T-34 do výzbroje armády. Kanon L-10 instalovaný v prototypech měl být v sériových vozidlech vyměněn za novější, typ F-32.

Obrázek Prototyp kolopásového tanku A-20 během testů.

Vzorová vozidla určená pro velkovýrobu, ještě značená jako A-32, byla o málo větší než první tanky sériové výroby, první bylo hotovo k 16. lednu 1940, druhé pak o 20 dní později. Náročné zimní podmínky se podepsaly na problémech a závadách, které trápily i tanky BT, jako například slabá napínací kola, poruchové postranní spojky, nesprávné rozvržení stanovišť osádky a při silném sněžení špatná viditelnost přes periskop řidiče. Dlouhotrvající testy zapříčinily výměnu motoru prvního prototypu a kvapem se blížilo předvedení vládě. Aby se vozidla naplno ukázala, byla nařízena jízda do Moskvy po vlastní ose (asi 600 km).
Stroje vyjely 5. března, ale do cíle přijelo jen jedno, druhé havarovalo a dostavilo se až 16. března. Stalin se osobně účastnil předvedení, a byl po ukázce spokojen, Následky dlouhých testů odnesl konstruktér Koškin, onemocněl zápalem plic a za několik měsíců zemřel.
Mezitím byly tanky přepraveny na polygon Kubinka (u Moskvy), kde se testovaly při průjezdu hlubokým sněhem a lesem, vozidla se přes stromy (průměr 30 cm) dostávaly bez viditelných problémů. Později je čekaly testy odolnosti proti zápalným lahvím a střelám ráže 37 a 45 mm. Kompletní zkoušky poukázaly na 86 závad, které by měly být vyřešeny do rozjezdu velkovýroby. Tanky byly opět poslány do Charkova po vlastní ose, kde bylo zjištěno velké opotřebení dílů a plánovaná záruka na 3000 km byla silně ohrožena, neboť opotřebení se ukazovalo už po projetí asi 1000 km. Motor také nesplnil normu 100 hodin bez poruchy, a posádky deprimovaly malé věže (původně projektované pro kanon ráže 45 mm), kde nebylo místo ani pro vysílačku.

Obrázek Prototyp tanku A-32 vyzbrojený kanonem L-10.

Charakteristické rysy prvních verzí tanku T-34 :
- korba a věž tanku se specifickým sklonem, snižující úspěšnost průrazu střelou
- průlez řidiče umístěný na levé straně čelní desky korby
- šestiúhelníková věž bez pozorovací věžičky velitele tanku velká nosná kola vybavena širokými gumovými bandážemi (u některých vozidel vyráběných na přelomu let 1941-1942 obruče zmizela)
- zadní pancéřová deska věže, u prvních verzí tanku T-34/76 připevňovaná šrouby.

Obrázek Prototyp tanku A-34 v Kubince během testů hořlavosti, všimněte si původního řešení řidičova průlezu.

Trup tanku byl svařen z plátů válcovaného homogenního pancíře. Spodní čelní deska trupu byla silná 45 mm a s vertikální rovinou svírala úhel 53°. Horní čelní stěna trupu měla rovněž 45 mm a její sklon proti vertikální rovině byl 50°. Hned nad nosem trupu byly na horní desce dva háky pro upevnění vlečných lan. Nad nimi bylo potom v pravé části střeliště trupového kulometu DT ráže 7,62 mm a nalevo od něj průlez řidiče a v jeho poklopu řidičovy průzory. Na obou stranách čelní desky byly umístěny dva velké reflektory. Po stranách přesahovaly přes nos tanku plechové blatníky pásů.
Boční stěny trupu měly 40 mm a s vertikální rovinou svíraly úhel 40°. Horní deska trupu byla silná 20 mm stejně jako dno trupu (i když u dna lze narazit i na jiné údaje o síle pancíře). Záď trupu byla tvořena horní a dolní deskou shodné tloušťky 45 mm. Horní byla skloněna pod úhlem 42°, dolní 45°. Z horní desky vycházely dva výfuky, z části schované pod přinýtovanými kryty. Výfuky mířily směrem dolů a za tank. Celá horní deska zádě trupu byla odnímatelná což umožňovalo výměnu motoru nebo převodovky. K menším opravám a kontrolám se potom dal využít servisní otvor mezi výfuky. Strop trupu nad motorovou částí za věží byl lehce zvýšený díky odklopným krytům. Pod nimi se skrývaly ventilační a servisní otvory pro přístup k motoru a převodovce.
V zádi trupu byl instalován dvanáctiválcový dieselový motor V-2 o maximálním výkonu 500 koní při 1800 otáčkách za minutu. Za ním byla potom umístěna čtyřstupňová převodovka. První sériové tanky měly celkem šest vnitřních palivových nádrží o celkovém objemu 460 litrů. Motor byl chlazen kapalinou jejíž celkový objem činil 95 litrů. Hmotnost tanku vzor 1940 byla 26,5 tuny a jeho maximální rychlost na silnici se pohybovala oko 55 km/h. V terénu maximální rychlost klesala na cca 35 km/h.
V přední části trupu byla instalována věž. První tanky T-34 měly věž oválného tvaru svařenou ze za studena lisovaných desek. Jejich síla byla na čele a bocích 45 mm a na zádi 40 mm. Její strop měl 16 mm. V zadní stěně věže byl velký otvor zakrytý našroubovaným plátem pancíře. Tento otvor sloužil k demontáži kanonu. Na bocích věže byly umístěny pozorovací periskopy a pod nimi otvory pro vedení střelby z ručních zbraní osádky. Jedna takový střílna byla také uprostřed zadní pancéřového plátu.)

Obrázek

Plán sériové výroby byl následující, charkovský podnik měl zkompletovat do konce roku 500 tanků a měsíčně pak 125 vozidel. Traktorový závod ve Stalingradu (STZ) do konce roku 100 tanků, následná měsíční výroba po 50 kusech. Velení podniků předpokládalo problémy se zavedením a uvedlo počty jen třetinové, jiný závod (č. 75) měl zhotovit 2000 motorů V-2. Plán narušil a výrobu zastavil maršál Grigorij Kulikov, komisař zbrojního průmyslu, nařízením okamžité modernizace tanku, neboť mu byly doručeny výsledky porovnávacích testů tanků T-34 a PzKpfw III. Sověti jeden ukradli v Polsku v roce 1939, druhý pak koupili o rok později. Testy uváděly, po stránce pancéřování a výzbroje byl T-34 lepší, ale byl pomalejší, měl horší vybavení a byl nepřiměřeně hlučný. Změny se dotkly zavěšení (z pružin na torzní tyče), vyvinout novou prostornější věž, umístěnou na širší korbě. Modifikované vozidlo mělo být označeno jako T-34M (A-43), shodně s ním měl být vyvíjen projekt A-41 s novou věží na modifikovaném T-34. Ve skutečnosti vše zůstalo jen na rýsovacích prknech.
Rozjezd výroby požadoval vyřešení problémů způsobených technologií výroby pancířů, nutné bylo i zlepšení kvality motorů. Závody určené k výrobě tanků neměly zájem o nový projekt, šlo jim jen o splnění plánu výroby tanků T-34. Nových kanonů F-32 bylo málo, takže se do věží instalovaly z výroby již vyřazené kanony L-11. Takto bylo osazeno na 453 tanků. Až od února 1941 začaly charkovské závody dodávat mnohem lepší kanon F-34. Velké předpokládané potíže způsobily, že do konce roku 1940 bylo v Charkově vyprodukováno jen 115 sériových tanků a v STZ ani jeden. Co bylo nejhorší, zkoušky prvních sériových vozidel skončily totálním propadem, takže se naprosto vážně počítalo se zrušením výroby tanku T-34. Měl jej nahradit tank BT-7M anebo nový lehký tank T-50 se shodným pancéřováním.
To, že se tank T-34 nakonec vyráběl, měl svoji zásluhu Sovět lidových komisařů, který 5. května 1941 nejen rozhodl o sériové výrově, ale stanovil počty vyrobených tanků jednotlivými podniky, celkově na 2800 do konce roku. V charkovském závodě mělo být zkompletováno 1800 tanků a ty budou postupně přizpůsobovat projektu T-34M. Z plánovaných vylepšení se zdařilo jen zesílit bok věže na tloušťku 52 mm. Výroba v klidném tempu šlapala téměř do konce června 1941, a od 25. června se výroba změnila na problematickou, válečnou. Závody č. 183 měly do konce roku vyrábět prozatímní verzi se změněnými pozorovacími přístroji, pásy a ventilátory. Dále bylo plánováno přistoupit k výrobě modernizovaného tanku, označovaného T-34T. Stalingradské závody se měly současnou variantou zabývat do 1. července 1942, potom by přešly na verzi T-34T, v produkci měl pomáhat i charkovský traktorový závod, který se měl zabývat výrobou převodovek, spojek, postranních převodovek, nosných a hnacích kol. Jako další byl vybrán i jeden z podniků Uralského strojírenského kombinátu ve Sverdlovsku, který úzce spolupracoval s hutí v Čeljabinsku, které odlévaly pancíře. Plán počítal, že první tanky jmenovaných závodů opustí brány k 1. dubnu 1942. Výroba se měla zabývat stávající verzí, a vývoj nového kanonu měl být odložen. To co rozhodlo jinak, byla zpráva o novém německém těžkém tanku (Neubaufahrzeug) v létě 1940. Téměř okamžitě se rozjel vývoj protitankového kanonu ZiS-4 ráže 57 mm. Prototyp byl kompletní v květnu 1941 a již v červnu byl instalován do tanku. Nebyl to problém, neboť nový kanon byl modifikovaný F-34, jen s novou delší hlavní a změněnou ráží. Jeho kadence byla pět střel za minutu a střela na vzdálenost 1 000 m prorazila pancíř o síle 70 mm se sklonem 30˚, jeho mínusem byl avšak příliš velký rozptyl. Tento měly dostat nové verze tanku T-34 a také na jeho podvozku vyrobený stíhač tanků. Po vypuknutí války nebyla tato varianta schválena a není jisté, zda kromě prototypu existovaly i další takto vyzbrojené tanky. Informace o postavení 42 kusů série se nezakládají na pravdě a známý snímek tanku majora Lukina s kanonem ZiS-4, zničeného u vsi Trojanovo, pravděpodobně zobrazuje prototyp.
Závody č. 112 (Červené Sormovo) v Gorkém se k 1. červenci 1941 připojily k výrobě tanků T-34, neboť požadavky pro frontu se zvedaly geometrickou řadou. V té čase závody č. 183, schopné produkovat 500 tanků měsíčně, vinou subdodavatelů dodávaly jen 280 vozidel. Evakuace tohoto závodu, vynucená rychlým postupem německých vojsk, byla zahájena 17. září a ukončena 19. října. Urychlená evakuace způsobila zpočátku značné snížení výroby a nakonec její přerušení. Závod byl převezen z Charkova do 2 500 km vzdáleného města Nižnij Tagil na Urale. Po přemístění byl závod spojen s několika dalšími, také evakuovanými podniky, s nimiž vytvořil Uralskou tankovou továrnu č. 183. (Uralsky Vagonostrojitělnyj zavod 183 imeni I. V. Stalina (zkráceně opět Uralvagon).
Zároveň byly na Ural evakuovány závody č. 75 vyrábějící motory a válcovny pancířů z Mariupole. Přes velice obtížné podmínky bylo v prosinci 1941 vyrobeno 25 tanků, jejichž díly byly přivezeny ještě z Charkova. Jelikož byly evakuovány pouze stroje a většina vysoce kvalifikovaných techniků, nastal problém s nedostatkem kvalifikovaných dělníků, což se odrazilo v mnohem nižší kvalitě prvních vozidel vyrobených na Urale. Ještě před evakuací na Ural byl tank vylepšen, což se projevilo na zvýšení kvality a zjednodušení provozu vozidla.
Stalingradský podnik to také neměl jednoduché, válka kladla překážky, po ustálení výroby na plánovaných počtech, přestaly docházet dodávky korby a věže z Charkova. To se časem vyřešilo vlastní výrobou chybějících částí tanku a při nedostatku gumových obručí na pojezdová kola, byly tyto pak vyráběny celokovové s tzv. vnitřními tlumiči (říjen 1941). Tato změna byla spojena s přechodem na trvanlivější a méně hlučné pásy.
Ve Stalingradu byla také zavedena svařovaná zadní stěna věže, zpočátku připevňovaná šrouby. Tento otvor byl určen k vytahování kanonu. Toto místo bylo hodnoceno jako nejslabší konstrukční část celého tanku, stačilo jen několik zásahů do tohoto dílu, jen z děla ráže 20 mm, šrouby uvolnily a celá zadní deska odpadla. V závodech č. 112 bylo rozhodnuto, že tento otvor, který byl ostatně též zdrojem mnoha potíží při výrobě, je zbytečný. Zrušen byl 1. března 1942. K vytahování kanonu byly vyvinuty dva zvedáky zvedající záď věže. V těchto závodech bylo provedeno pár změn, např. madla pro výsadek na vnějších postranicích korby, pancéřovaný kryt hlavně kulometu a odlévaný kryt zaměřovače PT-4-7 na věži.
Nedostatek vznětových motorů řešilo sovětské velení instalací zážehových pohonných jednotek, používaných tanky BT-7, kterých bylo ve skladech velké množství. Tahle tanková verze leteckého motoru M-17T měla výkon 298 kW (400 HP). Po úpravě jednoho tanku v závodě č. 183 (v září 1942) byl dán souhlas Radou obrany Sovětského svazu (8. října 1942) s touto možností pohonu. Prvních 15 tanků bylo zkompletováno ještě v říjnu a do konce března bylo vybaveno tímto motorem (M -17) na 573 strojů, později pak dostalo 12 tanků motory M-17F s výkonem 447 kW (600 HP). Zpětně na pohon motorem V-2 bylo předěláno 95 tanků, závod č. 112 upravil na pohon motorem M-17T 156 vozidel ze 175 vyrobených v roce 1941. Celkově bylo vybaveno zážehovými motory asi 540 tanků T-34.
Produkce roku 1941 byla kolem 3000 tanků (přes. 3014), ale to však nestačilo zaplnit velké frontové ztráty. Nízkou výrobu ovlivňovala náročná výrobní technologie nového tanku. Pancéřové desky se vysekávaly a spojovaly svářením, někde zjednodušeně pomocí klínů. V roce 1942 bylo vyvinuto automatické sváření pod tavidlem, které celkově urychlilo sériovou výrobu (asi až 10x). Jelikož tanků bylo potřeba daleko více, byla v roce 1942 rozjeta výroba v dalších závodech, Uralmaš (UZTM) ve Sverdlovsku a závody ČKZ v Čeljabinsku. Mezitím byla vyvinuta nová věž, ale v nově určených závodech se produkovaly tanku s věží starou. V ostatních podnicích, se montovaly stroje s novou věží, mimo závod č. 112, kde k na tuto výrobu přešly po instalaci velitelské věžičky na nový typ věže. Nová věž byla vyráběna odléváním a rovnou s větší tloušťkou pancíře (z 45 mm na 52 mm), odlévaná věž byla výrobně jednodušší a její tvary se zaoblily, což také zvedlo její odolnost.
Pro snahu vyrobit co nejvíce vozidel, přecházely výrobci k odlitkům, nahrazující svařované a lisované díly. Některá zjednodušení se odrážela na kvalitě, Nejvíce reklamací a stížností se týkala právě tohoto výrobního procesu. Výroba v závodě STZ se zastavila 5. října, za tím stojí frontová situace, kdy tanky vyjížděli do boje přímo z továrny. Počet vyrobených tanků T-34 v roce 1942 není jasný, pravděpodobně 2550 (jiný zdroj uvádí 2536).

Obrázek
Tank T-34 / 85

<> Pokračování <>
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 4/9/2009, 19:32, celkem upraveno 9 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

T-34/76

Příspěvek od TonyHazard »

<> Pokračování <> Střední tank T-34

Část druhá : Vylepšení a technická data tanku T-34

Obrázek První verze tanku T-34/76.
I když jako hlavní úkol bylo vyrobit co nejvíce tanků, docházelo v průběhu sériové výroby k určitým změnám. Ještě v roce 1941, před začátkem sovětsko-německé války, byl čelní pancíř tanku T-34 uznán jako nedostatečný. Rozhodnutí Sovětu lidových komisařů nařizovalo zesílení čelní desky korby a boků věže na 60 mm. Změna měla být v závodech č. 183 a ve STZ provedena okamžitě. Továrny však vyrobily pouze dva takové tanky, pak byla jakákoli činnost směřující ke zvýšení síly pancíře na několik měsíců zastavena. K návratu k ní došlo až v prosinci 1941, v panice vyvolané německým rychlým postupem. Bylo nařízeno okamžité zahájení výroby tanků s větší tloušťkou pancéřování. Tuto paniku vyvolali Němci použitím nového podkaliberního střeliva, které používaly tanky PzKpfw III J do kanonu ráže 50 mm. Nouzovým řešením bylo navaření dodatečných pancéřových desek. Tato provizorní modifikace se ale projevila jako trvalá, neboť se nepodařilo vyrobit stejnorodé válcované desky o tloušťce 60 mm. Byla také připravená výroba odlévaných věží s bočními stěnami stejné síly. V závodech č. 112 se dokonce podařilo zahájit výrobu věží s bočním pancířem zesíleným na 75 mm. Byla však zastavena po produkci pouhých osmi věží. Dne 23. února 1943 byla instalace zesíleného pancíře zastavena, protože ve skutečnosti Němci nezavedli podkaliberní střelivo ve větším rozsahu. I když se toto rozhodnutí o zastavení silnějšího pancéřování ukázalo později jako nesprávné, výroba v různých podnicích se řídila různými pravidly, někde se silnějšího pancéřování nevzdaly. Odlévaná věž tedy dostala čelní tloušťku pancéřování 60 mm, boky korby pak tloušťku pancíře 45 mm. Na starší verze tanků byly přivařovány desky pancíře se silou 15 mm a řidičův průlez obdržel nový poklop se dvěma průzory opatřeným klapkami (ze zrušeného projektu T-34M). Kulomet v korbě byl osazen novým pancéřovým límcem, který lépe chránil před zásahem do jeho okolí. Servisní otvor v zadní stěně korby změnil tvar z původního obdélníkového na kruhový. V létě 1942 byly na vozidla instalovány doplňkové palivové nádrže. Nacházely se na zadní stěně korby nad blatníky pásů. Nádrže byly hranaté a každá s obsahem 40 litrů.
V roce 1942 byly na tanky montovány nové pásy s mřížkovým vzorem namísto původních hladkých. Mimo to proběhlo množství dalších vylepšení jejichž cílem bylo zjednodušení a zlevnění výroby. Vyskytla se také myšlenka osadit tanky přídavnými pancéřovými štíty (jako u německých tanků Pz III a IV), poskytující ochranu před kumulativním střelivem a snižujících následky zásahů podkaliberním střelivem. Měly být upevněny na zvláštní nosníky přichycené ke korbě a k věži, nakonec však nebyl tento nápad schválen.
Rok 1943 přenesl další vylepšení a změny, jako hlavní bylo zavedení šestihranné věže, která byla prostornější, ale pouze opět dvojmístná. Větší prostor ale umožnil zvýšit počet vezené munice pro kanon ze 77 nábojů na 100 kusů. Pancéřování nové věže bylo také zvýšeno, čelo na 70 mm, boky s tloušťkou 52 mm. Nové věže se ale od sebe lišily malými detaily, podle toho kde byly vyrobeny. Věž měla dva kruhové průlezy, pro velitele a nabíječe, pozorovací periskop a ventilátor. Na bocích věže se nacházely štěrbinové průzory a některé věže měly také u nich malé střílny. Později pak věž dostala velitelskou věžičku pro lepší orientaci velitele v boji. Tank dostal také novou pětistupňovou převodovku a vzduchové filtry. Hranaté přídavné nádrže byly vystřídány válcovými, upevněné po bocích motorového oddílu. I když se zvedla hmotnost tanku, rychlost zůstala nezměněna ( silnice 55 km/h, terén asi 35 km/h). Říjnem 1943 počínaje, tanky začaly používat podkaliberní munici BR-350P, kde střela o hmotnosti 3,02 kg byla schopna na vzdálenost 500 m probít pancíř o tloušťce 92 mm.

Obrázek Tank se zjednodušenou věží ze závodu STZ (kryt kanonu ze závodu Červená barikáda, instalovaný na vozidlech ze STZ).

Velení Rudé armády si s označením a pojmenováním typů a verzí tanků těžkou hlavu nedělalo, Tanku T-34 s kanonem ráže 76,2 mm byl určen jednoduchý název T-34, a varianta tanku s instalovaným kanonem ráže 85 mm nesla označení T-34-85. Označení tanku T-34/76 (T-34/85) bylo pravděpodobně později převzato od Němců. Rusové přidávali i k označení přídavek označující modelovou řadu, se zavedenými změnami příslušného roku (např. T-34/76 Model 1940). I toto značení modelových řad má jistou známku chaosu, neboť někteří (nejen) ruští historici používají první verzi T-34 jako T-34 Model 1939 namísto T-34 Model 1940, T-34 s původní věží a kanonem F-34 jako Model 1941 namísto Modelů 1941 a 1942 a tank s novou šestihrannou věží jako T-34 vzor 1942 namísto 1943.
Identifikace různých variant tanků T-34 může být ještě komplikovanější. Například stejný vzor věže závody vyráběly podle svých schopností a možností, takže se lišily v drobných detailech. Další chaos do toho vnášely změny uskutečňované v polovině období, dovybavení starších variant tanků nebo nouzové řešení při nedostatku dílů (některé tanky měly korby svařené z ocelového šrotu různé tloušťky).

Verze tanků T-34
T-34 Model 1940 (T-34/76A) : první série s kanonem L-11 ráže 76,2 mm
T-34 Model 1941 (T-34/76B) : verze se silnějším pancířem a kanonem F-34 ráže 76,2 mm
T-34 Model 1942 (T-34/76C) : vylepšené verze
T-34 Model 1943 (T-34/76D, E, F) : verze s šestihrannou věží a velitelskou věžičkou
T-34/57 : verze z roku 1941, 1943-1944 vybaveny kanonem ZiS-4 nebo ZiS-4M ráže 57 mm
(pro přehled přidám i verze s kanonem ráže 85 mm, T-34/85)
T-34-85 Model 1943 : verze výroby v období únor-březen 1944 s kanonem D-5T ráže 85 mm
T-34-85 Model 1944 : hlavní výroba s kanonem ZiS-S ráže 85 mm, dokonalejší věž
OT-34 : prototyp plamenometného tanku
PT-34 : ženijní stroj na podvozku T-34
T-34 AVR : vyprošťovací tank na bázi T-34
SU-85 / SU-100 / SU-122 : samohybná děla na podvozku T-34
PzKpfw T-34 (r) : označení kořistních T-34 německou armádou
T-34 Sotka : označení T-34 finskou armádou (německé kořistní, předané Finsku)
T-44 : tank vyvinutý na bázi T-34/85
T-34T : prototyp
T-34M (A-43) : neuskutečněný projekt, spolu s A-41 (stíhač tanků)

Obrázek

Technická data tanků A-20 / A-32 / T-34 (1940 r.) / T-34 (1941 r.) / T-34 (1942 r.)
Typ : A-20 / A-32 / T-34/76 -1940 / T-34/76 - 1941 / T-34/76 - 1942
> bojová hmotnost : 18,2 t / 19,2 t / 25,6 t / 26,8 t / 28,5 t
> posádka : vždy 4 muži
> délka (mm) : 5 760 / 5 760 / 5 920 / 5 920 / 5 950 / 6 100 / 6 100
> šířka (mm) : 2 650 / 2 730 / 3 000 / dále 3 000
> výška (mm) : 2 435 / 2 435 / 2 400 / 2 400 / 2 450 / 2 450
> světlost (mm) : 400-410 / 385-400 /400 / 385-400 / 400 / 400
> pancíř (mm/úhel sklonu) :
čelo korby : *20/56 * 20/56 * 45/60 * dále 45/60
bok korby dolní : * 25/90 * 30/90 * 40/90 * 40/90 * 45/90 * 45/90
bok korby horní : * 20/35 * 20/35 * dále 40/40
záď korby : * 6/45 * 16/45 * 40/45 * 40/45 * 40/45 * 45/42
dno a horní část : 10 / 10 / 16 / 16 / 20 / 20 /
čelo věže : 25 / 25 / 45 / dále 52
bok věže : * 25/25 * 25/25 * 45/30 * 45/30 * 45/30 * 52/30
horní část věže . 10 / 10 / 15 / 16 / 16 / 20
> výzbroj (ráže v mm) :
kanon : 45 / 76,2 / dále 76,2
kulomety : vždy 2x 7,62
náboje do kanonu : 152 / 72 / 77 / 77 / 77 / 77-100
náboje do kulometu : 2709 / 1658 / 3087 / 4725 / 2646 / 2394
> motor : typ : V-2 , výkon 372,8 kW ( 500 HP) při 1800 ot./min.
> maximální rychlost : (km/hod.)
silnice : 50 / 65 / 65 / 47 / 53 / 55
terén : 32 / 33 / 39 / 25,2 / 25 / 25
> dojezd : (km)
silnice : 900 / 440 / 400 / 300 / 400 / 400
terén : 400 / 420 / 227 / 250 / 250 / 368
<> (Snad je to trochu přehledné, tabulku neumím) <>

Obrázek Obrázek

Porovnání technických dat s německou technikou
> typ : T-34 / PzKpfw 38(t) / PzKpfw III / PzKpfw IV
> max.rychl. silnice (km/hod.) : až 55 / 42 / 40 / 42
> dojezd (km) : 300 / 230 / 145 / 200
> tlak na podloží (kg/cm2) : 0,65 / 0,55 / 0,99 / 0,79
> poměr výkon-hmotnost (HP/T) : 17,8 / 13,3 / 14,8-13 / 15-13,4
> překonávání překážek : (v mm) :
příkopy : 2500 / 2100 / 2200-2300 / 2300
svislá stěna : 730 / 800 / 600 / 600
brod : 1300 / 800 / 800 / 1000
svah (úhel sklonu) : 35 / 28,7 / 30 / 30

Obrázek Začátek operace Barbarossa, skupina německých vojáků si prohlíží zničený tank T-34/76. Za povšimnutí stojí prostřelená hlaveň tanku.

Zrušené projekty (podrobněji)
> Na konci roku 1940 po rozjezdu sériové výroby tanků T-34 se v závodech č. 183 a č. 174 začali zabývat myšlenkou plamenometného tanku. Prototyp a označením OT-34 měl instalován plamenomet ATO-41 na místě příďového kulometu a měl pomocí střelných plynů vystřelovat zápalnou směs do vzdálenosti 70 m. Od ledna do května 1941 byl také testován menší plamenomet OP-34, kde byla směs poháněna stlačeným vzduchem. Projekt byl zastaven k 22. červnu 1941.
> Podobný osud potkal i těžký tahač AT-42 na podvozku T-34, jehož dva prototypy byly postaveny koncem roku 1940.
> Další projekt byl označen A-43, známěji však jako T-34M. Tank měl vzniknout na bázi německého PzKpfw III, protože srovnávací test s T-34 dopadl lépe pro německý stroj. Vozidlo mělo mít šest párů malých pojezdových kol, třímístnou věž osazenou velitelskou věžičkou a další prvky Pz III (zavěšení na torzních tyčích). Z T-34 pak tvar korby a výzbroj, paradox je ale, že sovětské velení se snažilo okopírovat německý stroj, a o rok později vycházeli němečtí konstruktéři z tvarů T-34 při vývoji tanku Panther. Je možné, že kdyby nevypukla válka, vozidlo T-34M by se začalo vyrábět. Situace nenahrávala vývoji nových tanků, na které nebyl čas ani materiál, ale některé prvky z projektu si našly uplatnění později.

<> Pokračování <>
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 4/9/2009, 19:30, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

T-34/76

Příspěvek od TonyHazard »

<> Pokračování <> Střední tank T-34

Část třetí : Nasazení středního tanku T-34 v boji a ve službě v cizích armádách

Obrázek
Bitva u Moskvy. Tanky mají nová úsporná celokovová kola.
Střední tanky T-34 v Rudé armádě
Kdyby se tanky T-34 vyráběly o trochu dříve, mohly zažít svůj první bojový křest ve válce s Finy. Takto se jejich první střety odbývaly s německými tanky při napadení Sovětského svazu. Kde potom finská armáda vzala tanky T-34? Pravděpodobně později od Němců, kteří se takto zbavovali kořistních strojů. Proč, to je také jasné, nemohli je nasadit do první linie, neboť by se mohly lehce stát terčem vlastních vozidel.
V polovině (červen) roku 1940 rozhodlo vedení Lidového komisariátu obrany o vytvoření mechanizovaných sborů s tanky v počtu přes 1000 strojů (sbor by se skládal ze dvou divizí o počtu 1031 tanků). Zprvu se počítalo s osmi takovými útvary, ale již v únoru 1941 se započalo s formováním dalších 20-ti sborů. Každý z nich měl mít 420 středních tanků, takže celkově bylo potřeba dodat sborům a mechanizovaným divizím na 11 760 tanků T-34. Problém byl v tom, že k 1. prosinci 1940 jich bylo armádě předáno jen 37 kusů. K 1. červnu 1941 bylo na západní hranici u vojenských okruhů pouze 832 těchto tanků, přičemž jen 38 provozních a také jen 150 vycvičených osádek. Ke dni 22.června tyto útvary dostaly dalších 135 tanků T-34, ty doplnily stavy tanků na počet 19 221 strojů, kde se však počet tanků T-34 zastavil na čísle 967 vozidel. Pokud jde o rozdělení tanků T-34 mezi jednotlivé mechanizované sbory, vyrojila se spousta různých čísel. Bez viny není ani samo sovětské velení, které skutečná čísla zamlžovalo z důvodu utajení obrovských ztrát. Zde uvádím jeden z možných stavů :
Bylo v plánu, že do konce června 1941 dostane celá armáda 1 226 nových tanků T-34. Těsně před německým útokem jich měl Západní vojenský okruh 266, Kyjevský vojenský okruh 494 a Oděský a Pobaltský vojenský okruh po 50 kusech. O rozmístění dalších 107 tanků chybí informace.
I přes ryze útočnou sovětskou politiku byla bojová připravenost armády katastrofální. Nezkušené osádky tanků, víceméně bez spojení (absence radiostanic ve vozidlech) a neutěšená situace se zásobováním, neboť každý druh materiálu byl uložen odděleně, a ve skladech daleko od sebe. Nerozhodným chováním nižšího velení absolvovaly tankové jednotky zbytečné přesuny, při kterých ztrácely těžkou techniku z důvodu závad, vyčerpání paliva nebo zničením od německých letadel.
Když se porovnají čísla nasazených tanků obou stran, na sovětské 19 221 tanků a na německé asi 3 500 těchto vozidel, je na pováženou, že tuto operaci Němci rozjeli. Pokud věděli od zpravodajů jen polovinu toho, co my víme dnes, tak si na to troufli. Zde uvedu jen část faktů: Většina tanků byly starší typy lehkých tanků T-26 a BT, navíc opotřebované, a nové tanky T-34 byly poruchové, jejich osádky nezkušené (jak je doloženo, některé osádky obdržely tank několik dní před začátkem války, řidiči měli najeto jen několik hodin, střelci ani neměli možnost střelby).


Pohraniční vojenské okruhy disponovaly jen se 7,5% tanků T-34 z celkového stavu tanků. V případě soustředění 967 kusů T-34 a 504 KV do sborů, by tato síla mohla útočícím německým vojskům způsobovat daleko větší ztráty. Nejnovější sovětské tanky však byly roztroušeny v celé armádě.
Nepřítel měl 3 899 tanků a samohybných děl, z nichž poměrně rovnocenným soupeřem T-34 mohlo být 707 tanků PzKpfw III s kanonem ráže 50 mm. Méně nebezpečným soupeřem byly PzKpfw III s kanonem ráže 37 mm (269 kusů) a PzKpfw IV s krátkým kanonem ráže 75 mm ( 409 kusů). Pověsti o značné německé převaze byly notně nadsazené. Navíc to, že se na frontě objevily nové sovětské stroje, bylo obrovským překvapením, neboť o nich německá rozvědka neměla žádné informace. Později bylo zjištěno, že německé velení o tancích T-34 vědělo (v Sovětském svazu působili němečtí vojenští atašé, kteří měli možnost se setkat s tanky na prvomájové vojenské přehlídce roku 1941 a určitě podali zprávy v Berlíně. Německé velení tedy pravděpodobně o existenci tanků vědělo, ale tato důležitá informace neprosákla až k samotným bojovým jednotkám). Sovětské tanky překvapily hlavně obsluhy protitankových děl, neboť 37 mm střely se od jejich pancířů odrážely.

Obrázek Zničené tanky T-34/76 model 1941, jaro 1942.

Bojů o Grodno se zúčastnily dva sbory. Jednalo se o 6. sbor mající v sestavě 238 tanků T-34, a následně 11.sbor s 28 tanky T-34 (samozřejmě mimo jiné pancéřové stroje). Tankové divize těchto sborů se během tří až čtyř hodin po německém útoku na sebe navázaly značné německé síly. V jeden čas 11. sbor dokonce postoupil a německý útok na nějaký čas zadržel. Následný soustředěný protiútok německého dělostřelectva a letectva však úspěšnou ofenzivu sovětského 11. sboru zablokoval, přičemž mu způsobil těžké ztráty.
Vzápětí byl učiněn pokus zformovat z obou sborů a 36. jezdecké divize skupinu, která měla provést protiútok v oblasti Bialystoku. Než k němu vůbec došlo, snížilo německé letectvo vážně stav 6. sboru a zničilo jezdeckou divizi. Přesto se sboru podařilo nepřítele částečně zadržet a 24. června dokonce zahájit útok na Grodno. Ten avšak do večera ztroskotal.
Sovětské jednotky přišly o polovinu tanků, zejména o drtivou většinu T-34 (těch zůstalo jen 10). Začalo též docházet palivo a munice, takže nový útok, provedený v následujícím dni, se opět nepodařil a sbor začal ustupovat.
1. sbor přišel při neúspěšném útoku na Grodno dokonce o všechny tanky T-34. 29. června 1941 zbyly sboru již jen dva tanky T-34, které však musely být v důsledku nedostatku paliva opuštěny. Nejdéle fungoval tank generála Boldina, velitele útočné skupiny, v němž vjel 2. července do Novogorodka. I tento tank byl však ještě téhož dne opuštěn při pochodu na Stolpce

Obrázek Další útok tanků byl zastaven. Tank má odlévanou věž, která začala být instalovaná koncem roku 1940.

Do bojů na Litvě, které probíhaly v březnu 1941 dostala 5. tanková divize 3. sboru 50 nových tanků T-34, které byly zakonzervovány ve vozovém parku. Přes dobrý výcvik tankistů této divize, přišla jednotka o většinu tanků vinou neznalosti jeho technických možností. První den války bojovala divize se slavnou německou 7. tankovou divizí o brody přes Němen v oblasti města Alytus. Vinou špatného průzkumu a velení nebyly jednotky divize do boje zapojeny najednou, ale po praporech, což vedlo ke značným ztrátám. Zničeno bylo 44 tanků T-34. Při obraně Vilnjusu a při útoku na Ošmiany byly zničeny zbývající tanky tohoto typu.

Obrázek Sovětské tankové jednotky s tanky T-34 podporované pěchotou.

Na Ukrajině dislokovaný Kyjevský Zvláštní vojenský okruh měl 1. června 1941 k dispozici 462 tanků T-34, z toho 128 vybavených radiostanicemi. Do 22. června obdržel dalších 32 kusů. Po zahájení bojové činnosti dostal okruh, přetvořený na Jihozápadní front, velice ambiciózní úkol. Měl udeřit na Lublin a cestou ničit německé jednotky útočící na Vladimir Volyňskyj. Čas, určený ke splnění tohoto rozkazu, byl stanoven na dva dny.
Útok, zahájený 23. června, se zastavil již po několika hodinách. Nepořádek, jaký panoval v Rudé armádě, dosvědčuje osud 12. tankové divize, která obdržela, vázaná v boji s německými tanky, během čtyř dnů rozkazy, jež ji přinutily přemístit se o celých 500 km do jiných pozic. Během tohoto přesunu přišla z technických příčin o polovinu tanků. 25. června zahájená ofenzíva vedla k tvrdým bojům o Dubno, kde se 12. tanková divize, disponující 98 tanky T-34, naopak vyznamenala. Způsobila takřka zánik německé 11. tankové divize. Na jednu chvíli se tu sovětským vojákům vzdaly posádky osmi nepoškozených německých středních tanků.
V následujících dnech postoupily sovětské tankové jednotky dvakrát do hloubi 30 km německého soustředění. Důvodem úspěšného obratu v bojích bylo obratné využívání tanků T-34, dokonale schopných prolamovat nepřátelskou obranu. Zároveň se však projevila vysoká poruchovost těchto tanků, takže o mnoho z nich Sověti z technických příčin přišli. Například ze 63 zničených tanků 8. sboru bylo z bojů kvůli četným poruchám vyřazeno 45 strojů.
Takto vyhlížel počátek dlouhé, více než padesátileté služby slavného tanku. Později následovaly bitvy u Moskvy a Stalingradu, v Kurském oblouku a nakonec v Berlíně. Tank byl modernizován, zpočátku u něj byla vyměněna věž, později instalován kanon 85 mm. Na jeho podvozku byla také postavena samohybná děla SU-122, SU-85 a SU-100.

Obrázek Zničený tank T-34/76 (vyrobený v závodě č.183) Tank má svařovanou věž, která byla do výroby zavedena v létě 1941.

Tanky T-34 v československé armádě
Po bitvě u Sokolova se na začátku května 1943 vojáci 1. československého samostatného polního praporu v SSSR přemístili do Novochoperska, kde byla jednotka postupně doplňována o nové příslušníky a vznikla z ní 1. československá samostatná brigáda. Součástí ní byl tankový prapor o třech rotách, z nichž rota středních tanků byla vyzbrojena tanky T-34/76. V září 1943 čítala výzbroj tankového praporu, mimo jiná vozidla, 10 středních tanků T-34/76, z toho 8 verze 1943 (s velitelskou věží a lisovanými koly), 2 starší verze bez věžičky a s litými koly. Velitelem roty středních tanků byl ppor. Josef Buršík. Všechny tanky měly svá jména ( Lidice, Ležáky, Praha, Janošík, Žižka, Jaroš, Podkarpatský partizán, Zborov, Bachmač a Sokolovo ).
Začátkem října 1943 odjeli českoslovenští vojáci na frontu, kde byli nasazeni do bojů o Kyjev. Zde vedli hlavní útok, přičemž dosáhli skvělého vítězství, když se 6. listopadu 1943 probili městem a podařilo se jim přetnout ústupovou cestu nepříteli. Došlo zde k unikátní situaci, kdy velitel československé tankové roty, podporučík, dorazivší do středu města jako první, určoval postupové cíle sovětskému generálovi, veliteli tankové armády. Nutno podotknout, že po zkušenostech s gulagem mu rozkazoval s velkou chutí. Za tuto operaci obdržel velitel tankové roty ppor. Josef Buršík titul Hrdina Sovětského svazu.
Tankový prapor se dále zúčastnil intenzivního bojového nasazení a sám velitel roty s tankem Žižka zničil v průběhu bojů u Žaškova, Rudy a Bílé Cerekve 20 německých tanků. Na frontě byl prapor až do jara 1944, kdy došlo k jeho reorganizaci na pluk a krátce na to na brigádu. K výcviku sloužily poslední dva ,,přeživší,, tanky Žižka a Lidice.
1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR byla vyzbrojena 11 středními a třemi lehkými tanky a též dvěma samohybnými děly a na konci roku 1944 byla nasazena do bojů o Dukelský průsmyk, kde přišla prakticky o všechny své střední tanky, včetně zánovních téček Žižka a Lidice.
V únoru 1945 dosáhla tanková brigáda úplné bojové pohotovosti. Její prapory a roty byly vyzbrojeny 64 středními tanky T-34, z toho ale pouze 10 bylo T-34/76. Brigáda se přesunula do prostoru severně od Ostravy, aby se zúčastnila jejího osvobozování. Brigáda byla nejsilnějším svazkem celého frontu (například celá sovětská 38. armáda měla v té době pouze 51 tanků). Brigáda prošla těžkými boji na Ostravsku a cena za konečný úspěch byla vysoká. 26. dubna vyrazilo posledních 16 tanků T-34/85 a 2 tanky T-34/76 brigády na Velkou Polom a po jejím osvobození postupovalo přes Dolní Lhotu na Čavisov. Po jeho pádu pokračovaly bojeschopné stroje na Hýlov a 30. dubna se posledních 7 tanků T-34 (ale už žádný T-34/76) zapojilo do pouličních bojů v Moravské Ostravě a probilo se až do centra města.

Obrázek Tank "Žižka" zastoupený verzí T-34/85

<> Pokračování <>
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 4/9/2009, 19:35, celkem upraveno 7 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Střední tank T-34

Příspěvek od TonyHazard »

<> Pokračování <> Střední tank T-34

Část čtvrtá : Zajímavosti, fota a doplňující informace k tanku T-34

Obrázek
Tank T-34/76 1. tankové brigády Hrdinů Westerplatte, během přesunu na Ukrajině, 1944.
Vozidla se kterými se mohl tank T-34 střetnout.
<> Tank PzKpfw 38(t) <>
V počáteční fázi sovětsko - německé války byl jedním z nejčastějších protivníků raných verzí tanku T-34, PzKpfw 38/t). Byl to stroj vyvinutý v roce 1937 pro československou armádu, jako LT vz.38. Značný počet těchto strojů převzal Wehrmacht po anexi republiky. Následně byl vyráběn pro německou armádu. Verze určené pro Wehrmacht měly čtyřčlennou posádku a hmotnost do 9 850 kg. Výzbroj tvořil kanon Škoda A7 ráže 37,2 mm, jehož obvyklá protitanková střela však nedokázala pancíř tanku T-34 prorazit a střela podkaliberní mohla prorazit pouze boční pancíř a to jen ze vzdálenosti menší než 200 m.
Technická data tanku PzKpfw 38(t) Ausf B-D :
> celková hmotnost : 9,5 t
> rozměry : délka 4 610 mm, šířka 2 140 mm, výška 2 400 mm
> motor : zážehový, kapalinou chlazený šestiválec Praga EPA, výkon 94 kW (126 HP)
> rychlost : silnice 42 km/hod., dojezd : silnice 250 km
> posádka : 4 muži
> výzbroj : kanon KwK 38(t) L/47,8 ráže 37,2 mm, 2 kulomety MG37/t) ráže 7,92 mm
> síla pancíře : 8 - 25 mm

<> Tank PzKpfw III <>
Dalším lehkým tankem, který se často střetával s prvními verzemi tanku T-34, byl německý PzKpfw III. Byl to nejvíce používaný německý tank v prvním období bojů v SSSR. PzKpfe III byl dokonale vybavený a díky zavěšení korby na torzních tyčích nebyla ani dlouhá jízda pro posádku příliš únavná. Zpočátku byl slabě pancéřovaný (maximální síla pancíře činila u prvních verzí 30 mm), později byl čelní pancíř zesílen na 50 mm, a pancíř věže dokonce na 77 mm. U prvních verzí používaný kanon ráže 37 mm měl stejné výkony jako kanon tanku PzKpfw 38 (t). Účinnější byl kanon ráže 50 mm , montovaný do pozdějších verzí tanku, jehož střely dokázaly prorazit boční pancíř tanku T-34. Střela z tohoto kanonu s prodlouženou hlavní dokázala v některých případech prorazit i čelní pancíř tanku T-34.
Technická data tanku PzKpfw III Ausf. J
> celková hmotnost : 22,5 t
> rozměry : délka 6 410 mm, šířka 2 950 mm, výška 2 510 mm
> motor : zážehový, kapalinou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM, výkon 223 kW ( 300 HP)
> rychlost : 40 km/hod., dojezd : silnice 155 km
> posádka : 5 mužů
> výzbroj : kanon KwK 38 L/42 (později L/60) ráže 50 mm, 2 kulomety MG34 ráže 7,92 mm
> síla pancíře : 10 - 50 mm

Modelářský koutek
Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek
T-34/76 Beutepanzer By Antonio Martin Tello
T-34 Model 1941 - Spring Offensive By Richard Keasey
T-34/76 Leningrad front 1943 By Jan Prochazka
T-34 Model 1943By Glenn Bartolotti


Technický popis verze T-34/76 E z roku 1942 - 43 (tank Lidice) :
> typ: střední tank
> osádka: 4členná (řidič; pomocník obsluhující kulomet v čelním pancíři; střelec; velitel tanku sloužící i jako nabíječ)
> výzbroj: kanón F-34 vz. 40 ráže 76,2 mm s drážkovanou hlavní; 2 kulomety Děktarev ráže 7,62 mm - koaxiální a v čelním pancíři
> munice: 77 nábojů do kanónu, 3600 nábojů do kulometů
> pancéřování: 52 mm čelo věže; 45 předek korby
> motor: typ V-2; diesel o výkonu 497 HP (368 kW) uložený v zadní části tanku, nádrže na 540 l paliva; převodovka: 4 stupně vpřed a 1 vzad
> podvozek: hnací kola vzadu, napínací vpředu; 5 velkých pojezdových kol na každé straně uložených na vlečených ramenech
> hmotnost: 30,9 tuny
> maximální rychlost: silnice 51 km/h; terén 30 km/h
> vertikální překážka: 0,73 m; zákop široký 2,5 m
> měrný tlak na půdu 0,65 kp/cm2
> hloubka brodění: 1,3 m
> dojezd: 350 km

Kamufláže
Obrázek
Tank T-34/76 model 1941 s kanonem F-34. Tank rané výrobní série se svařovanou věží a se zadní pancéřovou deskou věže připevněnou šrouby. Po stranách korby byly umístěny bedničky s nářadím. Vozidlo má typickou tovární kamufláž.

Obrázek
Tank T-34/76 model 1941. Tank má na věži nápis "Za vlast". Psaní podobných hesel vlasteneckých hesel bylo v sovětské armádě rozšířené (např. "Za Stalina!" nebo "Smrt fašistickým okupantům!" ). Na vozidlech se často objevovaly i nadační nápisy, připomínající dary pracujících ze zbrojovek, kteří v rámci přesčasových prací vyráběli tanky nad plán.

Pár plků nakonec
> Číslo 34 v názvu tanku T-34 prosadil sám Koškin, protože tím chtěl upozornit na rok 1934, kdy se začal zaobírat myšlenkou o vytvoření nového tanku.
> Zajímavé je také značení projektů A-20 a A-32, kde se ve zdrojích uvádí, že je podle síly jejich pancéřování. Mělo by to tak být, protože projekt A-20 měl skutečně pancíř o tloušťce 20 mm, a u projektu A-32 to mělo být 32 mm. Ale jsou zde dvě nesrovnalosti, první je, že zdroje uvádí, u A-32 tloušťku pouze 30 mm, takže index A-32 neodpovídá. Druhá nesrovnalost, proč tedy třetí projekt s označením A-34 měl tloušťku pancéřování 45 mm. Zda tedy označení tanků opravdu vycházelo ze síly jejich pancéřování nebo nikoli není jednoznačné.
> V průběhu sériové výroby tanku se objevila pojezdová kola různého provedení. Lisovaná, odlévaná, s gumovými obručemi nebo bez. Každé pojezdové kolo bylo zavěšeno na svém kyvném rameni, které bylo podepřeno svisle postavenou pružinou. Vpředu bylo nasazeno menší napínací kolo a vzadu se nacházelo pak kolo hnací, obě opatřena odlehčovacími otvory. Existovaly také různé typy pásů. Hladké, se vzorem, lisované i odlévané. Jejich šířka byla převážně 550 mm (některé zdroje uvádí, že později se přešlo na šířku 500 mm).
> Tank T-34 Model 1940 byl složen z 861 dílu a po zjednodušovacích změnách se T-34 Model 1941 dal poskládat z 614 dílů. Také byly sníženy výrobní náklady na jeden tank, v roce 1941 to bylo 269.500 rublů, v roce 1943 pak 193.000, nakonec 135.000 rublů. Výrobní doba se v roce 1942 snížila na polovinu času, později použitím nových technologií v některých závodech o téměř další polovinu.

Zachované tanky T-34/76
Ve srovnání s pozdějším tankem T-34/85 se zachovalo mnohem méně exemplářů T-34/76. Sověti sice nepřezbrojovali staré stroje na nové verze, ale se všemi tanky bojovali nepřetržitě až do jejich zničení a ztráty byly ohromné. V západoevropských muzeích tak najdete T-34/76 jen v Saumuru a Münsteru, a to jde ještě o tanky z pozdější produkce. Za staršími verzemi budete muset cestovat do Kubinky, ale T-34/76 najdete i v Lešanech.
> Česká republika
Lešany u Prahy: Ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech stojí na venkovním prostranství nejslavnější tank naší obrněné brigády v Sovětském svazu T-34 nazvaný Lidice. Na pravém boku jeho korby je průstřel z německého 75mm kanónu.
Další průstřel je na levém boku jeho věže. T-34/76 je v Lešanech ještě zastoupen vzácnější verzí s šestihrannou věží z roku 1943. S tímto tankem měla dorazit do Československa polská obrněná brigáda. V Lešanech jsou dále T-34/85, těžké tanky IS-2 a IS-3, samohybná děla SU-76, SU-100, ISU-152 a další sovětská technika. Je zde také ojedinělý exemplář československého předválečného LT-38, americký Sherman, britský Cromwell IV, německý PzKpfw IV, Hetzer a velké množství další těžké a lehké vojenské techniky. Více v článku 2. světová válka ve Vojenském technickém muzeu Lešany.
> Německo
Munster: V místním Tankovém muzeu je T-34/76 vyrobený v 1943. Je zde také samotná věž z poslední verze T-34/76 F, které bylo vyrobeno jen asi 100 kusů. V Munsteru je dále T-34/85, většina základních typů německých tanků z 2. světové války včetně Tigeru a Königstigeru, americký Sherman, houfnice Priest, britský Comet a další technika.
> Francie
Saumur: V Musée des Blindés je T-34/76 vyrobený v roce 1941. Ve sbírce nechybí ani T-34/85. Jsou zde také americké i britské tanky a samohybná děla a zvláštní expozice většiny základních typů německých obrněnců z druhé světové války. Celkově je v Musée des Blindés vystaveno přes 200 vojenských vozidel.
> Rusko
Moskva: U památníku vítězství Sovětského svazu nad Německem stojí dva T-34/76 z roku 1941 a 1942. V nevelké venkovní expozici stojí i několik dalších běžných typů obrněnců z 2. světové války, ale i japonský tančík. Uvnitř památníku jsou dioramata z vítězných bitev Rudé armády.
Kubinka: V jednom z největších tankových muzeí na světě je ve venkovní expozici T-34/76 z roku 1941 s velkým lichoběžníkovým poklopem. V kryté hale je T-34/76 z roku 1943. V Kubince je vystavena většina základních druhů sovětské a německé techniky, ale i exponáty z dalších zemí.
> Polsko
Westerplate: Na poloostrově nedaleko Gdaňsku stojí na betonovém podstavci T-34/76 a T-34/85. Tanky reprezentují výzbroj polských samostatných obrněných jednotek začleněných do Rudé armády.

Zdroje :čas. Tanky nakl. PMA, panzernet.net, válka.cz,
world war II, wikipedie, military.cz, český rozhlas,
kn. Tanky, Chris Chant, Naše vojsko, 2006,
kn. Tanky a obrněná technika 2. sv. Války, R. Ness, nakl. Svojtka. 2009
Fotozdroje : foografie převzaty od google images (http://www.2ww.wz, klub-vm, vhu, fronta a wikipedia), čas. Tanky, nakl. PMA, panzernet.


- článek je aktualizován a upraven
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 4/9/2009, 19:38, celkem upraveno 10 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Tank T-34 nebyl, i když se to často tvrdí, nejlepším tankem druhé světové války
Co dělá tank nejlepším? To že s nízkými výrobními náklady postavím 10 dobrých tanků nebo že s obrovskými náklady postavím jeden superšpičkový? Už se to i zde řešilo mnohokrát, ale odpověď je dost složitá a vždy subjektivní.
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Střední tank T-34

Příspěvek od TonyHazard »

Pro Sawyerik : Jak píšeš, je pravda, že odpověď je velmi složitá a co názor, to jiná odpověď. Já bych si vybral těch 10 dobrých tanků než jeden super. Je možné, že po střetu by mi zústalo alespoň pět dobrých tanků, které bych mohl využít jinde. Kdyby se mě někdo zeptal, který tank byl nejlepší ve druhé světové válce, asi bych mu řekl, že T-34, ale moje články nesmí být ovlivněné mým názorem, to jsou čistě fakta, historicky podložené. Doufám, že tímto názorem nerozpoutám divokou diskuzi, ukončenou nepublikovatelnými výrazy. Je to jen můj osobní názor. Děkuji.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Sawyerik píše:
Tank T-34 nebyl, i když se to často tvrdí, nejlepším tankem druhé světové války
Co dělá tank nejlepším? To že s nízkými výrobními náklady postavím 10 dobrých tanků nebo že s obrovskými náklady postavím jeden superšpičkový? Už se to i zde řešilo mnohokrát, ale odpověď je dost složitá a vždy subjektivní.
Pokud mohu přidat svůj laický názor, tak nejlepším tankem (ale nejen tankem), je takový, který jeho armáda dokáže nejúčinněji, resp. nejefektivněji využít. Tedy pro Wehrmacht může být klidně "nejlepší" i ten Tiger a pro Rudou armádu třeba T-34.
Obrázek
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

Po technickej stránke T-34 určite nebola najlepším tankom WWII. Nemala nič najlepšie, ani delo,ani pancier, ani jazdné vlastnosti atď. Ale jej jednoduchosť, tým pádom ľahšia výroba, schopnosť posádok naučiť sa ju rýchlo ovládať a početnosť , sú vlastnosti vďaka ktorým T-34 vo veľkej miere pomohla Sovietom prísť víťazne do Berlína a preto je tento tank považovaný za najlepší tank WWII.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Ešte jedno hľadisko by sa dalo použiť pri hodnotní, ktorý tank je najlepší (v danom období dejín):
Ktorý tank mal taký súbor vlastností, že sa stal akýmsi etalónom, s ktorým sa nasledujúce tanky, spojenecké i nepriateľské, pomerovali, s ktorým sa porovnávali a ktorý nejakým spôsobom určil, ako budú tanky vyzerať. Tank, ktorý "nejak" predurčil, aké požiadavky budú klásť zákazníci (vojaci) na tanky, ktoré po ňom ešte len v budúcnosti prídu.
Proste tank, ktorý je vymenovaný v podmienke "Náš nový tank musí byť lepší než ... ".
A T-34 bol v tejto podmienke menovaný pomerne veľmi dlho, najmenej dve, skôr tri, desaťročia od svojho vzniku.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

rabo: Záleží kterou dobu máš na mysli. Třeba v roce 41 moc středních tanků s jeho palebnou silou po světě nebylo. Z hlavy si nevybavím žádný. Podobně je to s pancéřovou ochranou a pohyblivostí. Verze 76 je unikum v tom, že má výborně sladěnou akrivní ochranu (palebnou sílu) - pasivní ochranu (pancíř, tvar) - pohyblivost. Jedině vnitřní vybavení nemá světový formát.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

rabo: Záleží kterou dobu máš na mysli. Třeba v roce 41 moc středních tanků s jeho palebnou silou po světě nebylo. Z hlavy si nevybavím žádný. Podobně je to s pancéřovou ochranou a pohyblivostí. Verze 76 je unikum v tom, že má výborně sladěnou akrivní ochranu (palebnou sílu) - pasivní ochranu (pancíř, tvar) - pohyblivost. Jedině vnitřní vybavení nemá světový formát.
To máš úplnú pravdu. Ale to sa už dostávame k určitým špecifikáciám : doba, kategória tanku atď. Skôr išlo o celé obdobie vojny. Napr. v tom období , ktoré si uviedol, by som aspoň ja podľa mojich kritérií, dal na pomyselné 1. Miesto KV-1.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

KV-1? To snad ne, sice měl velmi dobré pancéřování, ale trpěl hodně "nemocemi" - poddimenzovaná převodovka je asi na prvním místě.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Czarnian
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 124
Registrován: 5/1/2008, 15:24
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Czarnian »

KV-1? Komplikovaný, poruchový, pomalý...
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

KV-1? Komplikovaný, poruchový, pomalý...
Pomalý? Měl zhruba stejnou rychlost, jako většina soudobých německých tanků. Komplikovaný podle mě nebyl, jedinou jeho nectností byla hodně poruchová převodovka.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

KV-1? To snad ne, sice měl velmi dobré pancéřování, ale trpěl hodně "nemocemi" - poddimenzovaná převodovka je asi na prvním místě.

KV-1? Komplikovaný, poruchový, pomalý...
Ale samozrejme, mal chyby, ale ako som uviedol "podľa mojich kritérií " .

Takto môžeme "rozpitvávať každý tank a zistíme, že každý mal svoje "muchy" . Treba zohľadniť aj dobu o ktorej sa bavím rok 41-42. Sovieti v tej dobe potrebovali,ako soľ tanky so silným pancierom a primeraným kanónom , ktoré by dokázali Nemcov zdržiavať a to KV-1 určite bol . Ak sa tento tank vedel správne použiť, tak bol strašná zbraň, napr. tank staršieho dôstojníka E. Kolobanova dokázal 19. augusta 41, zničiť 22 útočiacich tankov v oblasti Krasnokvardejsk, tank poručíka Semena Konovalova 13. júla 42. v oblasti Nižné Mintiaky 16 / podľa iných zdrojov 19 / útočiacich tankov, 8. novembra 41 pri dedine Župkino tank poručíka A. Martinova zničil 14 útočiacich tankov . Najväčším nepriateľom pre KV-1 bol on sám / tech. problémy / Pre Nemecké tanky, až do príchodu Panzer IV-F , bol prakticky skoro neprekonateľný. Je zdokumentovaný prípad, keď KV-1 odolal až 40 37mm projektilom / len priehlbiny / .
Ale vývoj išiel ďalej. KV-1 už nestíhal a jeho výhody z rokov 41-42 boli zanedbateľné a chyby ostali .

Ale nechcem porovnávať T-34 vs KV-1. A nemám ani v záujme rozpútavať debatu o KV-1 v tomto topicu.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

KV-1 nebyl až takový unikum, jako T-34. Jakožto těžký tank ho sice předčil v kvalitě pancéřování, ale už ne v palebné síle, což je zásadnější. Díky logicky menší pohyblivosti má potom mírně horší využití. Sice se budu opakovat, ale právě ona sladěnost všech kritérií z T-34 dělá číslo jedna.
A už mlčím. :-)
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Střední tank T-34

Příspěvek od TonyHazard »

Zbytek fotek ke článku "Sovětský střední tank T-34/76"

Obrázek První výrobní verze tanku T-34/76 s kanonem F-34 ráže 76,2 mm. Vozidlo opuštěné posádkou po uvíznutí v kráteru po bombě.

Obrázek Sovětská pěchota při seskakování s tanku T-34/76 s odlévanou věží.

Obrázek Zničený tank T-34.

Zdroj : čas. Tanky, nakl. Polskie Media Amer.Com.
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 18/6/2009, 21:06, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
Peters
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 243
Registrován: 21/2/2009, 14:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Peters »

KV-1 měl zásadní výhodu v silném pancíři a (na tu dobu) vynikající palebné síle.A to samé obsahoval i typ KV-2,palebná síla ohromná,pancéřování.....
T-34 zkombinoval všechno,ať už pohyblivost,ochranu či výzbroj do jednoho celku,a to jej činí jedním z nejlepších tanků Druhé světové války.
Obrázek
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Hypotéza

Příspěvek od Petrz »

T-34 zkombinoval všechno,ať už pohyblivost,ochranu či výzbroj do jednoho celku,a to jej činí jedním z nejlepších tanků Druhé světové války.
S tím se dá s jistými výhradami souhlasit.T-34 neměl na začátku války v kategorii středních tanků v oblasti pancéřování a účinnosti kanónu konkurenci.
Ale některé nedostatky tyto výhody hodně snižovaly.Např obtížné řazení,nekvalitní filtr velmi výrazně snižovaly jinak nadprůměrný výkon motoru.
V oblasti palebné síly zase částečně devalvovalo potenciál kanónu absence třetího člena osádky a nevhodné umístění munice.To snižovalo mimo jiné i rychlost palby až na 3 výstřely za minutu.

Dá se říci revoluční tvar tanku zas snižovala kvalita pancíře.

I přesto ale odolnost tanku vůči 37 a 50mm kanónům byla mimořádná a účinost 76,2 kanónu na Německé tanky naopak zničující.Našel jsem na jednom cizím diskuzním fóru část výsledků ruských testů F-34 vůči německým tankům.Po zásahu se pancíř německých tanků lámal a tříštil na jejich boky stačila dokonce HE munice(pancíř testovaných tanků byl od 30 do 60mm).Bohužel se mi na netu nepodařilo najít všechny údaje z tohoto testu ani zdroj ze kterého pocházejí.

Podle mne měl ale T-34 vůči německým tankům ještě jednu podstatnou výhodu.A to v maskování.
Předpokládejme, že máme dva přibližně stejně velké tanky se stejným maskovacím nátěrem, jež více méně splývá s terénem. Jeden tank má skloněný pancíř ala T-34, druhý pak svislé pancéřování ala Tiger. Který tank bude méně vidět ?
Podle mne ten se skloněným pancířem.
Jeden z důvod je ten, že jeho pancéřování díky sklonu vytváří menší optický kontrast se zemí. Na jeho pancíř totiž dopadá světlo přibližně pod stejným úhlem jako na zem, naproti tomu na svislé pancéřování bude po většinu dne dopadat světlo pod jiným úhlem než na zem. A právě na úhlu dopadu je mimo jiné závislá intenzita osvětlení,která vlastně určuje, jak moc bude plocha tmavá či světlá, a to tak, že čím světlo dopadá kolměji, tím je plocha světlejší a naopak čím šikměji, tím je plocha tmavší. Takže jeli např. slunce nad obzorem, dopadá na skloněný plát světlo šikmo jako na zem, kdežto na kolmý přímo(kolmo). Kolmý pancíř tedy bude mnohem světlejší než zem, a bude tak lépe vidět než skloněný, jež bude tmavší(tudíž vytváří menší kontrast vůči tmavé zemi). A naopak když bude slunce v nadhlavníku dopadá na zem světlo přímo a ta bude hodně světlá, kdežto na svislou plochu dopadá prakticky jen rozptýlené světlo a tak bude tmavý. Opět tmavé na světlém je dobře vidět.
Jak říkám je to jen hypotéza a má mnoho ale. Např. fakt, že světlo je z velké části rozptýlené a tudíž vytváří menší kontrast než přímé.Dalším zádrhelem je to, že při 45° by na tom měl být o něco lépe naopak svislý pancíř (v tomto případě ale je rozdíl mnohem menší).
Také netvrdím že T-34 je z tohoto hlediska ideální,myslím si ale přece jen, že tento princip mohl vyvažovat náskok Němců v aplikaci maskovacích nátěrů.
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Příspěvek od Petrz »

Obrázek

Odolnost T-34 vůči 50mm L 60.
Bílá místa neprobíjí kanón na žádnou vzdálenost.HK je APCR munice, Pz klasická průbojná.
Odpovědět

Zpět na „Tanky“