T-44
Napsal: 2/6/2005, 00:07
Poté, co se objevili nové německé tanky Tiger a Panther, bylo sovětským tankovým odborníkům jasné, že tehdy standartní T-34/76 je zastaralý. Nevyhovovala především výzbroj a dvoumístná věž, ani pancéřování již nebylo dostatečné. Jako rychlá improvizace vznikl T-34/85, což byla v podstatě korba T-34/76 s novou třímístnou věží s kanonem ráže 85 mm. Tento stroj se sice ukázal být velice povedeným (pozn.1), avšak zůstali mu také některé zápory, dané koncepcí T-34. Proto byly zahájeny práce na novém středním tanku.
Jeho vývoj probíhal od konce roku 1943 v závodě číslo 183 pod vedením A.A.Morozova. Vyvíjen byl pod označením objekt 136, později přeznačeném na T-44. Počítalo se s použitím některých komponentů z T-34/85. Vzniklý stroj se však od T-34 dosti odlišoval. Tank se vyznačoval výrazně silnějším pancéřováním. Čelo korby bylo silné 90 mm, její boky 75 mm. Velmi odlišně byl řešen motopřevodový prostor. Motor typu V-44 o výkonu 367 kW, jež byl modifikací osvědčeného motoru V-34, byl umístěn napříč k ose tanku. To si vyžádalo značné zásahy do instalace převodovky a dalších komponentů. Díky tomuto řešení byl však motopřevodový úsek výrazně zkrácen a bylo možné posunout věž do středu korby, což odstranilo několik vad T-34: věž byla nyní v těžišti, bylo méně zranitelné její usazení na korbě, bylo možno umístit vstup do korby na její střeše a zesílit čelní pancéřování korby bez výrazného posunu těžiště dopředu. Ve dvou nádržích bylo vezeno 500 a 150 l nafty, další palivo bylo možno vést v čtyřech externích nádržích na zadní části blatníků. Podvozek měl kola z T-34/85, odpružení bylo však řešeno pomocí torzních tyčí. Pás měl šířku 500 mm.
Posádku tvořili čtyři muži, řidič v korbě a velitel, střelec a nabíječ ve věži. Řidič vyhlížel dopředu buď pomocí štěrbinového průhledu v čelním pancíři, nebo otočným periskopem na vstupním poklopu. Věž byla svým řešením obdobná věži T-34/85, byla však lépe pancéřovaná, čelo silné 120 mm, boky 90 mm. Výzbroj tvořil 85 mm kanon ZIS-S-53, tedy stejný jako ve většině T-34/85. Vezeno pro něj bylo 58 nábojů, část v zadní části věže, zbytek v boxech pod ní. S kanonem byly spřaženy dva kulomety DT ráže 7,62 mm (pozn.2). Rádiovybavení tvořila vysílačka 9RS, vnitřním systémem dorozumívání osádky byl TPU-3-bis.
Výroby T-44 se rozběhla v závodech č.75 v Charkově ke konci roku 1944. Do konce roku vzniklo 25 strojů, další počty jsou však nejasné. Podle většiny pramenů vzniklo v roce 1945 880 kusů, poté byla výroba zastavena a přešla na modernější T-54 (pozn.3). Některé prameny uvádí 655 strojů. Podle I.P.Šmeleva však výroba skončila až v roce 1947 a dala dokonce 1823 kusů! Dodnes není také jasné, zda T-44 ještě stihl nasazení do bojů WW II, spíše se předpokládá, že ano. S tankem měli osádky a obsluha dosti starostí, vzhledem k podstatně vyšší složitosti ve srovnání s T-34, zvláště byly problémy sa složitým převodovým systémem.
Vznikly další pokusné varianty. Standartní T-44 byl sice vyzbrojen 85 mm kanonem ZIS-S-53, avšak část odborníků požadovala montáž účinnějšího D-10T ráže 100 mm. Pro technické a organizační problémy se nepodařilo zavést tuto variantu do výroby, v roce 1945 vznikl pouze prototyp T-44/100. Ten byl později vybaven také protiletadlovým kulometem DŠK ráže 12,7 mm u poklopu nabíječe a bočními pancíři, řešením podobné německým Schürzen. Do výroby se již nedostal vzhledem k náběhu výroby modernějšího T-54.
Další zkušební variantou byl stroj, vyzbrojený kanonem D-5T ráže 85 mm. Jiný stroj, označený T-44-2, byl vyzbrojen 122 mm kanonem D-25-44T, upravenou zbraní těžkých tanků IS-2/3/4. Bylo však vezeno pouze 24 nábojů a věž nebyla dostatečně prostorná pro manipulaci s nimi.
V období 1961-63 byly stroje modernizovány. Došlo k výměně motorů, převodovek a pojezdových kol za nové z tanků T-45/55, tyto tanky byly označeny T-44 M. V roce 1966 byly pak doplněny o noktovizory a stabilizátor hlavně. Na bázi T-44 M vznikla velitelská varianta T-44 MK, vybavený mimo standartní radiostanice P 113 také velitelskou P 112 a agregátorem pro dobíjení akumulátorů AB-1-B/30.
Tank T-44 lze hodnotit jako dost povedený stroj, odstraňující většinu nešvarů T-34. Svými kvalitami jej lze srovnávat s německým Panther Ausf.F, který však již vznikl jen v prototypech.
Pozn.1: viz. srovnání T-34/85 s Pantherem Ausf.G.
Pozn.2: některé prameny hovoří o jednom ve věži a druhém, pevně zabudovaném a zaměřovaném řidičem, v korbě.
Pozn.3: což je de fakto korba T-44 s novou věží a kanonem D-10T.
TECHNICKÉ ÚDAJE
ROZMĚRY
Délka: 7,65 m
Šířka: 3,18 m
Výška: 2,41 m
HMOTNOST
31800 kg
VÝKONY
Max. rychlost: 51 km/h
Dojezd: 300 l
Měrný tlak: 0,85 kg/cm2
T-44
Jeho vývoj probíhal od konce roku 1943 v závodě číslo 183 pod vedením A.A.Morozova. Vyvíjen byl pod označením objekt 136, později přeznačeném na T-44. Počítalo se s použitím některých komponentů z T-34/85. Vzniklý stroj se však od T-34 dosti odlišoval. Tank se vyznačoval výrazně silnějším pancéřováním. Čelo korby bylo silné 90 mm, její boky 75 mm. Velmi odlišně byl řešen motopřevodový prostor. Motor typu V-44 o výkonu 367 kW, jež byl modifikací osvědčeného motoru V-34, byl umístěn napříč k ose tanku. To si vyžádalo značné zásahy do instalace převodovky a dalších komponentů. Díky tomuto řešení byl však motopřevodový úsek výrazně zkrácen a bylo možné posunout věž do středu korby, což odstranilo několik vad T-34: věž byla nyní v těžišti, bylo méně zranitelné její usazení na korbě, bylo možno umístit vstup do korby na její střeše a zesílit čelní pancéřování korby bez výrazného posunu těžiště dopředu. Ve dvou nádržích bylo vezeno 500 a 150 l nafty, další palivo bylo možno vést v čtyřech externích nádržích na zadní části blatníků. Podvozek měl kola z T-34/85, odpružení bylo však řešeno pomocí torzních tyčí. Pás měl šířku 500 mm.
Posádku tvořili čtyři muži, řidič v korbě a velitel, střelec a nabíječ ve věži. Řidič vyhlížel dopředu buď pomocí štěrbinového průhledu v čelním pancíři, nebo otočným periskopem na vstupním poklopu. Věž byla svým řešením obdobná věži T-34/85, byla však lépe pancéřovaná, čelo silné 120 mm, boky 90 mm. Výzbroj tvořil 85 mm kanon ZIS-S-53, tedy stejný jako ve většině T-34/85. Vezeno pro něj bylo 58 nábojů, část v zadní části věže, zbytek v boxech pod ní. S kanonem byly spřaženy dva kulomety DT ráže 7,62 mm (pozn.2). Rádiovybavení tvořila vysílačka 9RS, vnitřním systémem dorozumívání osádky byl TPU-3-bis.
Výroby T-44 se rozběhla v závodech č.75 v Charkově ke konci roku 1944. Do konce roku vzniklo 25 strojů, další počty jsou však nejasné. Podle většiny pramenů vzniklo v roce 1945 880 kusů, poté byla výroba zastavena a přešla na modernější T-54 (pozn.3). Některé prameny uvádí 655 strojů. Podle I.P.Šmeleva však výroba skončila až v roce 1947 a dala dokonce 1823 kusů! Dodnes není také jasné, zda T-44 ještě stihl nasazení do bojů WW II, spíše se předpokládá, že ano. S tankem měli osádky a obsluha dosti starostí, vzhledem k podstatně vyšší složitosti ve srovnání s T-34, zvláště byly problémy sa složitým převodovým systémem.
Vznikly další pokusné varianty. Standartní T-44 byl sice vyzbrojen 85 mm kanonem ZIS-S-53, avšak část odborníků požadovala montáž účinnějšího D-10T ráže 100 mm. Pro technické a organizační problémy se nepodařilo zavést tuto variantu do výroby, v roce 1945 vznikl pouze prototyp T-44/100. Ten byl později vybaven také protiletadlovým kulometem DŠK ráže 12,7 mm u poklopu nabíječe a bočními pancíři, řešením podobné německým Schürzen. Do výroby se již nedostal vzhledem k náběhu výroby modernějšího T-54.
Další zkušební variantou byl stroj, vyzbrojený kanonem D-5T ráže 85 mm. Jiný stroj, označený T-44-2, byl vyzbrojen 122 mm kanonem D-25-44T, upravenou zbraní těžkých tanků IS-2/3/4. Bylo však vezeno pouze 24 nábojů a věž nebyla dostatečně prostorná pro manipulaci s nimi.
V období 1961-63 byly stroje modernizovány. Došlo k výměně motorů, převodovek a pojezdových kol za nové z tanků T-45/55, tyto tanky byly označeny T-44 M. V roce 1966 byly pak doplněny o noktovizory a stabilizátor hlavně. Na bázi T-44 M vznikla velitelská varianta T-44 MK, vybavený mimo standartní radiostanice P 113 také velitelskou P 112 a agregátorem pro dobíjení akumulátorů AB-1-B/30.
Tank T-44 lze hodnotit jako dost povedený stroj, odstraňující většinu nešvarů T-34. Svými kvalitami jej lze srovnávat s německým Panther Ausf.F, který však již vznikl jen v prototypech.
Pozn.1: viz. srovnání T-34/85 s Pantherem Ausf.G.
Pozn.2: některé prameny hovoří o jednom ve věži a druhém, pevně zabudovaném a zaměřovaném řidičem, v korbě.
Pozn.3: což je de fakto korba T-44 s novou věží a kanonem D-10T.
TECHNICKÉ ÚDAJE
ROZMĚRY
Délka: 7,65 m
Šířka: 3,18 m
Výška: 2,41 m
HMOTNOST
31800 kg
VÝKONY
Max. rychlost: 51 km/h
Dojezd: 300 l
Měrný tlak: 0,85 kg/cm2
T-44
