BITVA NAD METAUREM (207 př.Kr.)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

BITVA NAD METAUREM (207 př.Kr.)

Příspěvek od kacermiroslav »

Druhá punská válka mezí Římem a Kartágem

BITVA NAD METAUREM
22.června 207 př.Kr.
Severní Itálie


Obrázek
Mapa cesty Hannibala a Hasdrubala přes Alpy (Zdroj: www.wikipedia.org)

Bitva u Cann z roku 216 př.Kr. byla jednou z klíčových bitev, která rozhodovala o osudu Římské říše v celých jejich dějinách od bájného založení v roce 753 př.Kr. až do pádu západní části v roce 476.

Od roku 218 př.Kr. zuřila mezi Římem a Kartágem druhá punská válka. Ta první (264-241 př.Kr.) dopadla pro Řím a na úkor poraženého Kartága se impérium zmocnilo západního Středomoří, včetně ostrovů jako Sicílie a Sardinie. V případě Sardinie to byl ale krok neoprávněný. Nicméně vítězové určují podmínky a tak si Řím prostě vzal, co chtěl. Stejně tak postupoval v době míru v Hispánii, kde si sice s Kartágem na řece Ebro rozdělili sféru vlivu, ale Řím po čase vědomě tuto dohodu porušil s vědomým, že je dostatečně silný na případný konflikt s Kartágem. Senátoři se ale poněkud přepočítali, protože na straně Kartága vyrostl vynikající vojevůdce a stratég Hannibal. Když se pak v roce 218 př.Kr. válka s Římem skutečně rozhořela, provedl Hannibal krok, s kterým nikdo nepočítal. Předvedl svou armádu z Ibérie (Hispánie, dnešní Španělsko) přes Pyreneje, vpadl do Gálie, přešel přes území Galů a překonal do té doby neprostupné Alpy (myšleno neprostupné pro velkou armádu). To všechno on a jeho muži, včetně válečných slonů dokázali a vpadli do severní Itálie (218 př.Kr.). V řadě následujících bitev uštědřil Římanům těžké porážky. Roku 216 př.Kr. pak u Cann Římany doslova vyvraždil a měl tím otevřenou cestu na samotné hlavní město. Proč se ale nakonec tento klíč od Impéria rozhodl nezvednout, to nevíme. Ale takový génius jako Hannibal k tomu měl jistě své důvody. Zřejmě jeho armáda po dvou letech válčení na Apeninském poloostrově byla natolik opotřebovaná, že na dlouhé obléhání s nejistým výsledkem prostě nebyl ten správný čas. Navíc Hannibal počítal s podporou nepřátel Říma, jako se sicilským městem Syrakusy, či makedonským králem Filipem IV. K tomu pak ještě pořád mohl počítat s podporou Kartága, i když se jeho političtí rivalové snažili jeho tažení zhatit. Což opravdu nechápu, co z toho očekávali. Počítali snad s tím, že osamělý Hannibal prostě vykrvácí, podlehne na cizí půdě nepřátelům a s nimi pak mocní politici z Kartága uzavřou pro ně výhodný mír, přičemž se podělí o velký majetek „říše Barkasů“, kterou si tento rodinný klan vytvořil především v Hispánii a na Baleárských ostrovech? Zřejmě s tím skutečně Hanno II. Veliký, jakožto největší Hannibalův odpůrce, počítal. A svým způsobem mu vše, nebo spíše Římanům od roku 212 př.Kr. začalo vycházet. Po dlouhém obléhání padly do římských rukou Syrakusy. Při jejich obraně padl známý matematik Archimédes. Také makedonský král Filip IV. se Římem nechal uplatit a za menší území se vzdal další Hannibalovy podpory.

Hannibal se ale ještě mohl spolehnout na své věrné bratry. Hasdrubal Barkas sváděl od prvního roku válku s Římem v Hispánii se střídavými úspěchy. Nakonec se mu ale podařilo proklouznout, nechal Hispánii více méně nechráněnou a vše vsadil na podporu kartaginského vojska ležícího na jihu Itálie. Toho využili Římané pod vedením Scipia Africana, a dobyly v Hispánii Nové Kartágo (dnešní Cartagena) v roce 209 př.Kr. Iberské kmeny začaly houfně přecházet na stranu Římanů a tak i zbylým kartaginským vojskům začala být tato půda horká.


BITVA NAD METAUREM
22.června 207 př.Kr.
Severní Itálie

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kartágo
Velitel: Hasdrubal Barkas
Počty: cca 25.000 pěšáků, cca 5.000 jezdců

Římská republika
Velitel: Marcus Livius Salinator, Gaius Claudius Nero, Porcius Licinius
Počty: 47.000 mužů
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obrázek
Plánek bitvy (Zdroj: www.wikipedia.org)

Stejně jako o deset let dříve, i Hasdrubal překonal Pyreneje, Gálii a přes Alpy s vojskem na jaře roku 207 př.Kr. vpadl do severní Itálie. Římanům po jedenácti letech bojů, stejně jako Hannibalovi, docházely síly. Teď jim ale bylo jasné, že Hasdrubal vede Hannibalovi čerstvé a početné síly, které mohou po spojení disponovat takovou silou, že Řím může být definitivně zničen. Hasdrubal ale zděšení, které jeho vpád do Itálie nevyužil a dal se do obléhání nevýznamného města Placentia. Římané tak dostali čas, který potřebovali pro shromáždění sil a k převzetí iniciativy.

Když bylo v životním zájmu státu, aby Hasdrubal byl zničen se svým vojskem dříve, než by se spojil s bratrem Hannibalem, chtěl se Claudius Nero spěšně spojit se silami Livia Salinatora, který měl v rukou velení v té válce, ale nepokládal vojsko pod svým velením za dostatečně silné. Claudius však zároveň nechtěl, aby se o jeho odchodu dověděl Hannibal, proti němuž sám stál.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 289 - Praha 1977)

V nouzi nejvyšší si Senát zvolil dva konzuly – Marka Livia a Gaia Claudia Nerona, kteří s vojskem měli za úkol zabránit spojení obou kartaginských armád. Claudius Nero měl držet v šachu Hannibala na jihu Itálie u Bruttia, kde Kartáginci tábořili, Livius pak vyšel do severní Itálie proti Hasdrubalovi u Seny. Ten mezitím ukončil obléhání Placetie a vyslal své posly za bratrem, aby mu sdělil místo, kde se mají setkat. Čtyři galští jezdci a dva Numiďané se téměř nepozorovaně dostali skrz téměř celou Itálii, když sledovali Hanibalovu stopu při jeho ústupu do Metapontu. Nakonec se dostali až do Tarentu, kde je ale dopadli římští vojáci, kteří se potulovali po venkovských polích, kde sháněli píci. Zajatce předvedli před proprétora Quita Claudia. Poslové se nejdříve pokoušeli zapírat skutečný úmysl cesty. Když jim ale pohrozili mučením, tak vše přiznali. Dopis tak jak byl ještě zapečetěný a zajatí poslové byly předány vojenskému tribunovi Luciu Verginiovi, který je poslal ke konsulovi Claudiovi Neronovi. U Claudia byl dopis otevřen a tlumočníkem přečten. Ten si zřejmě jako první uvědomil, že je třeba proti bratrům postupovat odděleně, ale s plnou silou, kterou Řím ještě disponuje. A nikoliv tak, jak bylo doposud běžné, kdy se vojska pohybovala jen ve svých provinciích. Dopis tedy poslal senátu a zároveň senátorům vylíčil své představy, jak by se dále mělo postupovat. V Hasdrubalově dopise stálo, že přijde za bratrem k Umbrii. Konsul tedy žádal, aby byly povolány legie z Capuy do Říma. Aby doplnili početní stavy, žádal dále vykonat odvody v Římě a postavit proti nepříteli městské vojsko u Narnie. Zároveň nechal podél cesty, kudy potáhne vojsko, shromažďovat zásoby. Claudius pak ze svých mužů vybral šest tisíc těch nejlepších, doplnil je o tisícovku jezdců a tajně v noci s těmito muži opustil tábor. Cestou nechal rozšířit zprávu, že jsou do Lukánie, kde se chystají zaútočit na město s nejbližší punskou posádkou. Tak měl být nepřítel mystifikován, kdyby se náhodou dozvěděl o jeho odchodu. Na místě v táboře nechal jen 6.000 mužů, kteří dále nechali hořet ohně a postavené stany tak, aby vše na první pohled vypadalo, že celé vojsko zde pořád táboří. Tajně se pak Nero přidal k Liviově armádě se svými sedmi tisíci muži, doplněné cestou o další stovky, možná tisíce dobrovolníků.

Konsul Livius vydal po táboře heslo s příkazem, aby vzal k sobě do stanu podvelitel podvelitele, setník, setníka, jezdec, jezdce, pěšák, pěšáka; tábor prý nesmí být rozšiřován, aby nepřítel nezpozoroval příchod druhého konsula. Stěsnání více lidí na úzké prostoře vojáků tábořících pod stany mělo být patrně snazší proto, že vojsko Claudiovo nevzalo na tu výpravu s sebou skoro nic kromě zbraní. Ostatně na samém pochodu byl rozmnožen sbor dobrovolníky, protože se nabízeli sami od sebe staří vojáci, kteří už měli vyslouženo, i mladíci; ti se hlásili na vojnu o překot, ale Nero je odváděl, až když se mu jejich tělesný vzhled i zdatnost sil zdály vhodné pro vojenskou službu. U Seny ležel tábor druhého konzula a na vzdálenost asi pět set dvojkroků odsud stál Hasdrubal. A tak, když se Nero přiblížil, zastavil se chráněn horami, aby nevstoupil do tábora před nocí. Ve vší tichosti tam vešli, každý byl odveden od lidí své vojenské hodnosti do stanu a za svrchované radosti všech byli pohostinně přijati.
(Zdroje: Livius – Dějiny V. – str. 115 – Praha 1975)

Aby ani Hasdrubal u Metaura, kde tábořil, netušil, že proti němu stojí dvě armády, nechal Nero své muže ubytovat do již stojících stanů Liviových vojáků. Na první pohled tak tábor zůstal stejně velký, nicméně Římané tímto spojením disponovali přibližně 47.000 muži (8 legii, plus Neronových údajných 7.000 mužů), zatímco Hasdrubal jich měl celkem kolem 30.000 mužů (někdy je ale uváděn celkový počet Římanů do 40.000 mužů i nižší). Poté velitelé začali plánovat, kdy nejlépe na Kartágince zaútočit. Jedni radili nechat nejdříve Neronovi muže odpočinout, jiní radili hned za dne zaútočit. Sám Claudius Nero radil neotálet, protože bylo jen otázkou času, kdy si Hannibal na jihu uvědomí, že byl oklamán, a že jeho armáda stojí proti pouhým šesti tisícům mužů.

Nicméně Hasdrubal si povšimnul, že v Liviově vojsku vidí štíty vojáků, které předtím neviděl. Proto nechal vyslat zvědy, kteří měli obhlédnout tábor a zkontrolovat, jestli se tábor někde nerozšířil. Některé také nechal poslat k řece k místu, kam si vojáci chodili pro vodu, aby je sledovali, jestli nejsou někteří více opálení. To by znamenalo muže z jihu. Také nechal sledovat, jestli v římském vojsku zazní polnice jednou, či dvakrát. Zvědi mu hlásili, že v táboře praetorově bylo dáno znamení polnicí jenom jednou. Kdežto u Konzula dvakrát. Ostřílený vojevůdce pojal podezření, že proti němu kromě Livia stojí i Neronovo vojsko, i když si tím nebyl zcela jist. Přesto dal raději pokyn k ústupu, a začal se s vojskem tajně v noci stahovat do vnitrozemí podél řeky Metalos, kterou chtěl přebrodit, ale za tmy nemohl najít žádné vhodné místo, navíc břehy byly stále strmější a strmější. Řimanům jeho ústup neušel, pronásledovali jej a i díky početní převaze jej nakonec přinutili k bitvě.

Obrázek Obrázek
1. a 2. fáze bitvy (Zdroj: www.wikipedia.org)

Nero přitrhl s celou jízdou, Porcius ho potom dostihl s vojáky lehce oděnými. Když tak oba dotírali ze všech stran na unavený voj a činili na něj nájezdy, zastavili Punové další pochod, který se už podobal útěku. Když chtěl vyměřit tábor na pahorku nad břehem řeky, přitáhl Livius se všemi válečnými sbory pěšáků, ne však v pochodovém voji, ale s řadami sestavenými a vyzbrojenými k okamžité bitevní srážce. Jakmile pak spojili v celek všechny oddíly a vyrovnali bitevní linii, Claudius činil hned přípravy k bitvě na pravém křídle, Livius na levém; střední šik byl dán na starosti prétorovi. Hasdrubal zanechal opevňování tábora, jakmile uviděl, že nestává nutnost utkat se bojem. Do první řady před praporce umístil slony; kolem nich na levém křídle proti Claudiovi postavil Gally, ne proto, že by jim tolik věřil, jako spíše, že soudil, že nahánějí nepříteli strach. On sám zvolil pravé křídlo proti Marku Liviovi pro sebe a pro Hispány; především v ně – staré vojáky – skládal naději. Ligurové byli umístěni ve středu, za slony. Avšak šik byl roztažen spíše do délky než do šířky; Gally kryl vyčnívající pahorek. Ta část čelní fronty, kterou měli obsazenou Hispánové, sbíhala se s levým křídlem Římanů; celá pravá linie, vyčnívající ven z bojiště, zůstávala v klidu, protože pahorek ležící proti ní jim vadil v možnosti podniknout útok z čela nebo z boku. Mezi Liviem a Hasdrubalem se strhl strašlivý zápas a hrůzná řež nastala na obou stranách. Tu stáli oba vojevůdci, tu větší část pěšáků i jezdců římských, tu Ligurové, vytrvalý to kmen v zacházení se zbraněmi. Právě na to místo se také obrátili sloni a ti za prvního útoku způsobili zděšený zmatek mezi bojovníky stojícími před praporci; rozkolísali také už šik nesoucí praporce. Pak ale, jak vzrůstal zápas i válečný pokřik, nedali se už sloni tak řídit: potáceli se mezi oběma liniemi sem a tam, jako by byli v nejistotě, kam vlastně patří – docela podobně jako u lodí, které bloudí bez kormidla.
(Zdroje: Livius – Dějiny V. – str. 119-120 – Praha 1975)

Levé římské křídlo, které leželo nedaleko řeky Metauros, bylo tvořeno jízdou. Té velel konzul Marcus Livius Salinator. Pravé křídlo vedl Gaius Claudius Nero a střed, tvořený pěchotou vedl praetor Lucius Porcius Licinius. Hasdrubal rozložil své muže tak, aby proti římskému levému křídlu (Marcus Livius Salinator) stála jeho jízda. Na své levé křídlo umístil spojenecké Galy, kteří se k jeho mužům přidali během cesty z Galie přes Alpy. Sám Hasdrubal pak stál včele svých iberských žoldnéřů. Před střed své sestavy pak rozmístil patnáct válečných slonů, kteří přežili přechod Alp. Bitva byla zahájena početnou římskou jízdou. Díky převaze se jim podařilo po tuhém boji zahnat kartaginské jezdce na útěk. Pravé Hasdrubalovo křídlo složené z Galů náporu nepřítele zatím odolávala díky výhodné pozici na vyvýšenině.

Hasdrubal po ztrátě své jízdy a odhalení boku musel rychle jednat. Proti římské pěchotě se rozhodl zaútočit za pomocí slonů. Za jiných okolností by i jen těch 15 slonů, dokázalo v sevřených řadách způsobit velké škody. Pro Římany ale již nebyli velkou neznámou a naučili se s nimi bojovat. Vojáci způsobili velký hluk, který spolu s vlastní bitevní vřavou zvířata poplašil. Sloni pak místo aby útočili na nepřítele, zmateně běhali po celé bitevní pláni a ničili vše, co jim přišlo pod nohy. Ztráty na obou stranách tak byly vysoké, než se slony podařilo udolat. Tedy, než je většinou jejich vlastní vodiči pozabíjeli. Za tím účelem totiž s sebou vozili tesařské dláto a kladivo. Když se pak sloni stali nezvladatelní, tak jim dláto přiložili mezi uši a právě v tom kloubu, kde se šíje spojuje s hlavou, jim vrazili co nejsilnějším úderem dláto do hlavy. Byl to právě Hasdrubal, který tento způsob likvidace vlastní zbraně, která se splašila, zavedl.

Následný útok kartaginského středu proti středu nepřítele, tak nemohl využít průchodů v nepřátelských liniích vytvořených slony, ale narazil na odhodlané Římany, jejichž řady byly rozrušeny, stejně jako ty Punské. Římanům se nakonec podařilo převzít iniciativu i zde, když opět využili své početní převahy a sevřeli pravé punské křídlo do kleští. Obklíčení pravého kartaginského křídla bylo dokonáno, když se na bojiště vrátila římská jízda, která nepřátelskou jízdu zahnala na útěk. Když si Hasdrubal uvědomil, že je vše rozhodnuto v jeho neprospěch, vrhl se na koni do nejlitější vřavy, kde padl. Ztráty obklíčených Kartáginců a jejich spojenců byly vysoké. Podle některých historiků padlo až 20.000 mužů. Střízlivější odhady hovoří o 10.000 mrtvých na straně Kartága a dalších 10.000 zajatých (řecký historik Polybios). Římské ztráty se pak uvádějí v rozpětí 2.000 až 8.000 mužů. Polybios pak uvádí 2.000 mužů, čemuž bych vzhledem k průběhu bitvy věřil.

Podle Livia nikdy za celou dobu trvání druhé punské války nepadlo v jedné bitvě tolik Kartáginců. Livius ale poněkud přehání, když ztráty nepřítele srovnává s drtivou římskou porážkou u Cann (216 př.Kr.) a počet padlých nepřátel uvádí 56.000 mužů a dalších 5.400 zajatých. Ovšem zajímavá informace od Livia je ta, že se vítězové zmocnili velkého množství zlata a stříbra. Vzhledem k tomu, že Punské vojsko bylo tvořeno většinou žoldnéři, tak se této informaci dá věřit. Hasdrubal s sebou musel mít dostatečnou hotovost k vyplacení svých vojáků, pokud si chtěl udržet jejich loajalitu. Kromě zlata a stříbra se také zmocnili na čtyři tisícovky Římanů, které Hasdrubal předtím zajal.

Obrázek Obrázek
3. a 4. fáze bitvy (Zdroj: www.wikipedia.org)

Claudius volal na vojáky: „Načpak jsme tedy podstoupili tak dlouhý pochod tak spěšným kvapem?“ Snažil se pak nadarmo vyvést řady s prapory na protější pahorek; když však viděl, že v tomto místě není proniknout k nepříteli, stáhl několik kohort z pravého křídla; dalo se totiž čekat spíše, že tam budou muset nehybně zůstat stát, než aby odtud mohla vzplanout bitva. Odvedl je potom oklikou za šikem a vrazil s nimi do levého boku nepřátel. Překvapil tam nejenom nepřátele, ale i své vlastní vojáky. Ten manévr provedl Claudius s takovou rychlostí, že sotva se ukázali na boku, už bojovali Římané v týlu nepřátel. Tak na všech stranách, v čele, na boky, v týlu byli pobíjeni Hispánové i Ligurové a už ta řež postoupila až ke Gallům. Tu se však odehrál docela malý zápas: Jejich veliká část se totiž vzdálila od praporů, v noci se rozptýlili a rozložili ke spánku porůznu po polích. Ti, kdož tu stáli, byli unaveni jako vojáci pochodem i nočními hlídkami; s tělem nezvyklým snášet námahu sotva dovedli unést zbraně na ramenou. A už nastávalo poledne. Tu oni, vyčerpáni žízni a vyprahlí horkem, dávali se hromadně pobíjet a zajímat.
(Zdroje: Livius – Dějiny V. – str. 120-121 – Praha 1975)

Obrázek
5. fáze bitvy (Zdroj: www.wikipedia.org)


ZÁVĚR
Claudius Nero zastavil Puny pod vedením Hasdrubalovým na jejich cestě z Hispánie do Itálie, porazil je a Hasdrubalovu hlavu dal vhodit do Hanibalova tábora. Tak Hannibala zdrtil zármutek a jeho vojsko ztrátou naděje na přicházející pomoc.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 355 - Praha 1977)

Marcus Livius poté, co porazil Hasdrubala, odpověděl těm, kteří ho vybízeli, aby pronásledoval nepřítele až do úplného zničeni: „Ať zbudou někteří, aby oznámili nepřátelům naše vítězství“.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 404 - Praha 1977)

Claudius Nero již druhý den po vyhrané bitvě začal své muže stahovat na jih a po pouhých šesti dnech byl ve svém původním táboře, kde předtím k oklamání nepřítele zanechal výše uvedených šest tisíc mužů. K Hannibalovi pak poslal uťatou hlavu jeho bratra spolu s dvěma Numiďany, kteří mu měli zvěstovat špatné zprávy ze severu. S bratrovou hlavou na kolenou pak měl Hannibal pronést „Z tvé tváře teď poznávám budoucí osud Kartága“. Jeho slova byla prorocká a již brzy se měla naplnit. Bez svého bratra, jeho mužů a pomoci z Kartága, již nešlo Římany na jejich vlastní půdě porazit. Řím tak přežil zřejmě nejtěžší období ve svých dlouhých dějinách.


ZHODNOCENÍ
Myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když na jaře roku 207 př.Kr. mělo Kartágo své vítězství na dosah ruky. K smůle africké říše ale Hasdrubal nedosahoval kvalit svého staršího bratra (alespoň podle mého názoru). Pokud budeme totiž sledovat jeho vojenské úspěchy, tak jeho výsledky byly poněkud nepřesvědčivé. Jednou vítězství dosáhl, po druhé se ale k němu otočilo zády. Samozřejmě toto lze těžko hodnotit, protože výsledek každé bitvy závisí na spoustě nejrůznějších faktorů, a nakonec i tak může dopadnout zcela jinak. Na jednu stranu tak Hasdrubal působí jako genius, když se mu podaří ze svízelné situace zachránit 2/3 armády, když zdržovací taktikou během vyjednávání o podmínkách příměří, nechá tajně většinu armády odvést nepříteli pod nosem (právě Claudia Nerona takto zesměšnil. Toho Claudia Nerona, který se svými 7.000 muži vytáhl posílit římské řady u Metauru). Stejně tak, když se mu podaří vyhnout se Římanům a proklouznout jim za zády přes Pyreneje do Galie a Itálie. Ale na druhou stranu, když už se ocitne na území nepřítele, tak se dá do obléhání hned prvního podle něj významného města, na které narazí, místo aby se snažil co nejdříve se spojit s bratrem. Ovšem po bitvě je každý generál a vše nakonec dopadlo jinak. A v Římě tak nadále zůstaly u kormidla Římané a Kartágince po prohrané třetí punské válce (149-143 př.Kr.) čekalo zničení a zapomnění.


Zdroje:
• Kolektiv – Antické válečné umění – Praha 1977
• Kolektiv – Encyklopedie antiky – Praha 1974
• Kolektiv – Slovník antické kultury – Praha 1974
• Kolektiv – Starověký Řím – Praha 1958
• Titus Livius – Dějiny IV. – Praha 1973
• Titus Livius – Dějiny V. – Praha 1975
• Richter Stanislav – Kartágo – Praha 1975

http://www.historyofwar.org/articles/ba ... aurus.html
http://www.falanx.wz.cz/
http://www.iulius.wz.cz/
http://antika.avonet.cz
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Řím“