CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od kacermiroslav »

Druhá punská válka mezí Římem a Kartágem

CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU
… vzhůru k Alpám a první boj s Římany …
rok 218 př.Kr.
Iberie (dnešní Španělsko) a Galie (dnešní Francie)


Obrázek

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kartágo
Velitel: Hannibal Barkas
Počty: 90.000 pěšáků a 12.000 jezdců, 37 válečných slonů

Keltové, Řím
Velitel: Keltové a za Řím Publius Scipio
Počty:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po osmi měsíčním dobývání Sagunta usoudil Hannibal, že je čas dopřát svým lidem odpočinku před plánovanou válkou s Římem. Proto se s muži vrátil zpět do Nového Kartága (dnešní Cartagena) a Iberské vojáky přes zimu propustil k jejich rodinám. Zřejmě od toho očekával jejich loajalitu. Svému bratru Hasdrubalovi pak dal pokyny, jakým způsobem má vládnout v jeho nepřítomnosti v Iberii (Hispánii, dnešní Španělsko) a jak má vyzbrojovat své muže proti Římanům. Kromě toho mu kladl na srdce, aby zajišťoval bezpečnost poměrů v domácí Africe, bez jejíž politické a vojenské podpory by nemohl válku s Římem dlouho vést. Během zimního období posílal Hannibal iberské vojáky do Afriky a Afričany do Iberie, aby tak posílil vzájemné dobré vztahy obou oblastí. Do Afriky posílal především bojovníky z kmenů Thersítovů a Mastianovů, dále iberské Oréty a Olkady. Celkem ze všech těchto pyrenejských kmenů, kteří s Kartáginci spolupracovali, vyslal do Afriky 1.200 jezdců a 13.850 pěšáků a k nim ještě 850 Baleárů. Tito ostrované byly proslulý svou schopností v ovládání ručních praků, od jejichž názvu vlastně nesli své jméno. Většinu těchto vojáků nechal Hannibal umístit posádkou v Metagónii a některé přímo v hlavním městě v Kartágu. Z Metagónie pak pro změnu poslal do Kartága 4.000 pěšáků, které nechal sloužit nejen jako vojáky, ale zároveň tím sledoval, že je může použít jako rukojmí, kdyby se jejich rodné město od Kartága chtělo odvrátit. V Ibérii bratru Hasdrubalovi zanechal řadu plavidel, které měly za úkol zajišťovat dopravu a spojení mezi Afrikou a Ibérii a chránit pobřežní vody před početnou římskou námořní převahou. Za tím účelem obdržel Hasdrubal padesát pentér, dvě tetréry a pět triér s tím, že 32 pentér a pět triér nechal osadit námořními vojáky. Kromě toho obdržel Hasdrubal 450 afrických jezdců a afrických Féničanů, k tomu tři stovky Lergétů a 1.800 Numiďanů a dalších kmenů sídlících u oceánu. Z toho právě Numiďané jsou v průběhu Druhé punské války považování za elitu kartaginského vojska. Jízdní jednotky nechal posílit o 11.850 Afričanů, 300 Ligurů a 500 Baleárů. Lidské zdroje ještě doplňovali tanky starověku, váleční sloni v počtu jednadvaceti.

Mezitím co Hannibal zaopatřoval Afriku a Hispánii, čekal na posly od Keltů. Zjišťoval samozřejmě náladu těchto kmenů žijících na úpatí Alp a v povodí Pádu, protože již samozřejmě plánoval invazi na Apeninský poloostrov a sondoval jejich náladu a jejich možnou podporu v Hanibalově věci. Byl si vědom, že přenést boj do Itálie může pouze s jejich pomocí. Poslové jej potěšili svým zájem o podporu jeho věci a zároveň jej informovali o sice těžkém přechodu přes Alpy, který ale nepovažovali za zcela nemožný. I když tito poslové asi mohli těžko odhadnout počty obrovské Hannibalovi armády, které měla tyto velehory zdolat.

Na jaře roku 218 př.Kr. nechal Hannibal svolat muže do zimních táborů, kde je seznámil s vyhlášením války, které Kartaginskému senátu přinesli římští vyslanci. Také je informoval o tom, jak se Římané pokoušeli jeho i další velitele vyžádat od Kartáginců a jak jim slibovali i finanční obnos, pokud je vydají. Samozřejmě je musel motivovat i tím, že jim popisoval, jaké bohaté krajiny na ně na Apeninském poloostrově čekají.

Během zimních měsíců tedy Hannibal provedl všechny potřebné přípravy k tažení a k zajištění poměrů v Africe i Hispánii. Poté stanovil termín, kdy z Nového Kartága měla vyrazit obrovská invazní armáda, která měla Římany srazit na kolena. Podle Polybia, který obvykle měl přesné informace, vyrazil Hannibal v dubnu 218 př.Kr. z města směr Pyreneje a Galie s cílem překročit Alpy a vtrhnout do Itálie. K dispozici měl obrovskou armádu s asi 90.000 pěšáky a 12.000 jezdci. Poté co vojsko překročilo hraniční řeku Ebro, si Kartáginci podrobili kmeny Ilúrgétů a Bargúsiů, dále pak Airénosie a Andosiny. Cestou se zmocnili v rychlém sledu několika měst, i když podle Polybia za těžkých vlastních ztrát. Před muži nyní ležely Pyreneje. Aby si zajistil nově dobyté krajiny, ustanovil správcem těchto zemí Hannóna, kterého zároveň jmenoval vládcem kmene Burgúsiů, kterým pro jejich náklonnost k Římanům příliš nevěřil. Aby Hannón mohl svědomitě plnit svůj úkol, ponechal mu k dispozici ze svého vojska deset tisíc pěšáků a tisíc jezdců. Kromě toho se rozhodl zpět do Ibérie poslat údajně až deset tisíc mužů, kteří podle jeho mínění mohli nahlodat morálku vojska, protože se jim další pokračování v cestě do Itálie příliš nezamlouvalo (z toho bylo zřejmě asi 7.000 iberských žoldnéřů). Vzhledem k tomu, že Kartaginská vojska té doby byla složena hlavně ze spojenců a žoldnéřů, tak měl Hannibal na výběr buď si jejich služby zavázat penězi, nebo se jich raději zbavit. Zvolil tedy odeslání těchto „nespolehlivých“ mužů zpět do Ibérie, kde mohli být díky blízkosti svých domovů více prospěšní a loajální Kartágincům. Předtím ještě poslat zpět na jih od Ebro svého bratra Hasdrubala s asi 40.000 muži, protože si uvědomil, že svým pochodem na sever nechává bez ochrany zdroj bohatství Kartága, Hispánii. Římané totiž po vyhrané První punské válce zcela ovládali moře a mohli tak kdykoliv provést výsadek na galském nebo hispánském pobřeží, tedy v Kartaginském týlu.

Šťasten tímto viděním přepravil vojsko ve třech částech přes Hiberus. Napřed však poslali muže, kteří by si dary naklonili Gally v místech, kudy mělo vojsko projít, a vyzvěděli na nich přechod přes Alpy. Převedl přes Hiberus devadesát tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců. Nato si podmanil Ilergety, Burgisie i Lacetanii, která leží na úpatí Pyrenejí, a nad celou touto oblastí ustanovil Hannona, aby byl zajištěn průsmyk, který spojuje Hispánie s Galiemi. Na obranu krajiny, kterou měl hájit, dostal Hanno deset tisíc pěšáků a tisíc jezdců. Jakmile zahájilo vojsko tažení lesnatou pyrenejskou hornatinou a mezi barbary začaly prosakovat určitější zprávy o válce s Římem, vrátilo se odtud tři tisíce karpeťanských pěších vojáků. Tvrdilo se, že je nevyvedla tak z rovnováhy vyhlídka na tuto válku jako spíše dlouhá cesta a přechod nepřekročitelných Alp. Poněvadž byl Hanibal na rozpacích, má-li je povolat zpět nebo zadržet násilím a tím třeba ještě popudit vzpurného ducha také ostatních cizích vojáků, poslal zpět do jejich domovů více než sedm tisíc lidí, kteří, jak poznal, stejně těžce vojnu snášeli, a předstíral, že propustil také Karpeťany.
(Zdroj: Livius – Dějiny IV. – kniha XXI, kap. 23 – Praha 1973)


Cesta přes Pyreneje
Když se tedy Hannibal zbavil přítěže v podobě nespolehlivých mužů a také se postaral o bezpečnost Hispánie, pokračoval s asi padesáti tisíci pěšáků a deseti tisíc jezdců přes Pyreneje a přes řeku Rhodanos (Rhona). Na jednu stranu se může zdát, že zbavení se části vojska, ať již z výše uvedeného důvodu nebo tím, že odeslal několik desítek mužů s Hasdrubal zpět do Hispánie, se Hannibal připravil o početní převahu. Ale na druhou stranu se jednalo pouze o muže, kteří byli zoceleni četnými válkami proti Iberům, a jejichž výcvik i morálka převyšovala jejich pozdější římské soupeře. Což se ostatně skutečně časem potvrdilo. Navíc Hannibal tak jako tak počítal s tím, že po překročení Alp se k jeho mužům přidají Keltové z úpatí Alp a kolem Pádské nížiny, kteří byli nespokojeni s římskou nadvládou. Tím by doplnil své počty o potřebnou lidskou sílu.

Kartáginci tak měli před sebou ještě dlouhou cestu. Počítáno ve staré míře ve stádiích (římské stadium = 184,98m), bylo to od Héraklových sloupů (dnešní Gibraltar) až ke konci Pyrenejí asi osm tisíc stadií. Ve vzdálenosti asi tří tisíc stádii od Gibraltaru leželo Nové Kartágo, z něhož se Hannibal vypravil do Itálie. Odtud to pak je asi dva tisíce šest set stádii k hraniční řece Evro a dalších 1.600 stádii do města Emporia. Z Emporie do Narbónu asi dalších 600 stádii a odtud k přechodu přes Rhodanos dalších 1.600 stádii. Pokud se Kartágincům podaří překonat Rhodanos, tak to mají ke vstupním průsmykům přes Alpy do Itálie ještě dalších 1.400 stádii a přes samotné Alpy pak ještě asi 1.200 stádii do pádské nížiny. Těch nejtěžších dvanáct set stádii. Celkem tedy muselo kartaginské vojsko z Nového Kartága zdolat vzdálenost asi devíti tisíc stádii. Kdo si to chce spočítat, tak ať si to spočítá. Před přechodem přes Rhodanos měli muži za sebou přibližně polovinu z této vzdálenosti.

Přestože Hannibal je spojován především s přechodem Alp, tak ani přechod přes Pyreneje nebyla žádná procházka růžovým sadem. Kartáginci tedy zdolávali průsmyky Pyrenejí a pro neschůdnost měli obavy z místních Keltů. Mezitím se k Římanům do Itálie doneslo, že Hannibal s vojskem vyrazil na sever. Očekávali, že hodlá napadnout jejich galské spojence a proto vyslali do těchto míst Publia Cornelia Scipia s jeho legiemi, Tiberius Sempronius se pak měl se svými muži vypravit do Afriky. Kromě toho se Římané věnovali posilování obranyschopnosti kolonií v Galii a také horlivě opevňovali města v pádské nížině, jako například Placentii a Cremonu. Mezitím se ale Keltové pod dojmem blízkého kartaginského útoku rozhodli od Římanů odpadnout a dokonce jim nechali své rukojmí od poslední války. Ve spojení s kmenem Insubrů začali plenit území, která Římané ovládli a pronásledovali uprchlíky až do Mutiny, což byla římská kolonie, kterou i oblehli. V Mutině mezi obleženými byly i tři velice významní Římané, bývalý konzul Gaius Lutatius a dva bývalí prétoři. Jelikož obležení již neměli šanci na záchranu, rozhodli se požádat o příměří. Bójové souhlasili, ale zároveň připravili léčku. V lese pak na nic nečekající Římany zaútočili a mnoho z nich pobili. Ostatní se z počátku dali na útěk, ale na otevřeném místě se jim podařilo se přeskupit a zahájit spořádaný ústup. Nicméně převaha Bójů byla příliš velká a tak Římané ustoupili do vesnice zvané Tannés. Legie (čtvrtá), která byla takto uvězněna, vyslala posly do Říma se správou o situaci a tak Řím rozhodli vyslat na jejich vysvobození další jednotky, které byly původně určené pro Publia. Ten aby doplnil takto oslabené stavy, se musel obrátit na římské spojence, u kterých verboval nové bojovníky. Že jejich úroveň byla jiná, než u Římanů, asi není potřeba dodávat. Keltové (Bójové) pak takto ztěžovali situaci Římanů na Apeninském poloostrově až do samotného příchodu Hannibalových mužů.

Nato ve snaze, aby otálení a nečinnost mužstvo nezneklidňovaly, dokončil s ostatními pluky přechod přes Pyreneje a utábořil se u města Iliberis. Ačkoli Gallové slyšeli, že válka je namířená proti Itálii, přece dostali strach z poroby, poněvadž šla pověst, že byli ujařmeni Hispánové za Pyrenejemi a umístěny tam mocné vojenské síly, ženou se o překot ke zbraním a v dost velkém počtu se shromáždí v Ruscinoně. Jakmile se o tom donesla zpráva k Hanibalovi, začalo mu působit starost spíš zdržování než sama válka, a poslal proto k jejich knížatům posly s tímto vzkazem: „Chci se s vámi osobně sejít k rozmluvě. Buď vy přistoupíte do větší blízkosti Iliberi, nebo já přitáhnu do Ruscinony, aby vzájemná blízkost usnadnila schůzku; neboť stejně mě potěší, že vás mohu přijmout ve svém táboře, jako se bez váhání dostavím k vám sám. Do Galie jsem totiž přišel jako host, nikoli jako její nepřítel a nevytasím meč dříve, dovolíte-li vy, dokud nevkročím do Itálie.“ Tato slova vyřídili poslové. Galská knížata hnula tedy okamžitě táborem k Iliberis a bez váhání se dostavili k Hanibalovi; byli získání dary a dovolili mu, aby v pokoji prošel jejich územím kolem města Ruscinony.
(Zdroj: Livius – Dějiny IV. – kniha XXI, kap. 24 – Praha 1973)



Přechod přes Rhodanos (Rhóna)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kartágo
Velitel: Hannibal Barkas
Počty: 38.000 pěšáků a 8.000 jezdců, 37 válečných slonů

Gallové
Velitel: ?
Počty: ?
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obrázek

Jelikož Řím vyhlásil Kartágu válku, bylo logické, že proti africké zemi podnikne nějaké vojenské kroky. Kromě zvládání situace v pádské nížině proti Keltům, bylo hlavním cíle otevřít boje v Hispánii. Proto byl Publius Cornelius Scipio vyslán se šedesáti loděmi do Hispánie a Tiberius Sempronius se sto šedesáti pentérami do Afriky. Už z těchto počtů lodí je jasné, že Sempronius měl dostatek sil k tomu, aby zaútočil na vlastní Kartágo. Publius Scipio se vypravil podél pobřeží Ligurie a za pět dní se dostal z Pisy do Massalie (dnešní Marseille). Jeho lodě pak zakotvili v ústí řeky Rhodanu (Rhony) u tak zvaného massalijského ústí. Zde se pak doslechl o tom, že Hannibal překročil Pyreneje. Nechtěl sice této informaci věřit, protože spoléhal na to, že pro neschůdnost cest a množství Keltů, nemohl tak rychle Pyreneje překročit. Hannibal ale část Keltů uplatil penězi a část zdolal vojenskou silou. Když už byla zpráva o Hanibalově přechodu Pyrenejí potvrzena a bylo jasné, že se Kartáginci blíží k přechodům přes Rhodanos, rozhodl se Scipio svým mužům dopřát klid, ale zároveň vyslal tři sta nejlepších jezdů za doprovodu Keltů, aby zjistili přesný pohyb nepřítele.

Když se Hannibal přiblížil k řece, chtěl se přes ni hned přepravit v místech, kde tekla jedním korytem, a to ve vzdálenosti čtyřdenního pochodu od moře. Všemožně se snažil získat přízeň obyvatel sídlících u řeky a vykoupil od nich všechny loďky zhotovené z jednoho kmene a čluny, jichž bylo dostatečné množství, protože mnoho lidí sídlících u Rhodanu se zabývalo námořním obchodem. Opatřil si také dřevo vhodné ke zhotovení loděk a tak měl během dvou dnů nesčíselné množství převozních plavidel. Každý usiloval o to, aby se obešel bez pomoci druhého a spoléhal se při přepravě sám na sebe. V té době se však na protějším břehu shromáždilo mnoho barbarů, aby Kartágiňunům zabránili v přepravě. Když je Hannibal spatřil, uvědomil si, že proti takovému množství nepřátel nemůže zvládnout přepravu silou, ale nesmí ji ani odkládat, aby ho nepřátelé nenapadli ze všech stran. Když nastala třetí noc, vypravil část svých vojáků, dal jim místní průvodce a velením pověřil Hannóna, syna sufeta Bomilkara. Vydali se proti proudu, a když ušli dvě stě stadií, dostali se na místa, kde se řeka rozděluje kolem malého ostrova, a tam se zastavili. Z dřeva, které si opatřili v nedalekém lese, vyrobili zanedlouho sbíjením a svazováním takové množství prámů, jaké právě potřebovali, a na nich se bez nesnází a jakéhokoliv odporu přepravili. Usadili se na bezpečném místě, strávili tam den, aby si odpočinuli od předešlé námahy, a současně se připravovali k boji, který měli podle obdrženého rozkazu svést. Podobně si ostatně počínal i Hannibal s částí vojska, která u něho zůstala. Největší potíž mu působila přeprava slonů, jichž měl třicet sedm. Když nastala pátá noc, vypravili se ti, co se již přes řeku přepravili, za svítání podél protějšího břehu proti barbarům, kteří se tam usadili. Hannibal držel své vojáky v pohotovosti a chystal se na přepravu. Čluny zaplnil jezdci s lehkými štíty a loďky zhotovené z jednoho kmene nejobratnějšími pěšáky. Čluny byly umístěny co nejvýše proti proudu a za nimi lehká plavidla, aby čluny zachycovaly hlavní nápor proudu a zajišťovaly tak loďkám bezpečnější plavbu přes řeku. Usmyslili si, že čluny potáhnou plovoucí koně a že je vždy po třech nebo čtyřech bude na obou stranách lodní zádě držet muž za otěže, aby bylo hned při první přepravě převedeno na druhý břeh dostatečné množství koní. Když barbaři záměr nepřátel zpozorovali, vyhrnuli se neuspořádaně a roztroušeně ze svého tábora v přesvědčení, že Kartágiňanům snadno ve vylodění zabrání. Jakmile Hannibal spatřil, že se již na protějším břehu blíží jeho vojáci, kteří mu smluveným znamením kouře oznamovali svůj příchod, přikázal všem, aby se nalodili, a těm, kteří již byli na přepravních plavidlech, aby se pustili do boje s proudem. To proběhlo rychle a ti, co byli na lodích, mezi sebou s pokřikem soupeřili a zápasili s náporem řeky. Obě vojska stála na jednom i na druhém břehu těsně u řeky, jedni sdíleli úzkost svých spolubojovníků a sledovali s křikem jejich úsilí, barbaři proti nim se pustili do válečného zpěvu a vyzývali je k boji. Bylo to hrozivé a zběsilé zápolení. V době, kdy barbaři opustili své stany, zaútočili náhle a nečekaně Kartágiňané na druhém břehu. Někteří zapálili nepřátelský tábor a většina z nich napadla ty, co se chystali zabránit vylodění. Barbaři byli touto nečekanou událostí zaskočeni, jedni spěchali na pomoc k svým stanům a druzí se bránili a dali se s útočníky do boje. Hannibal, protože situace se vyvíjela podle jeho očekávání, ihned své muže, kteří přistáli jako první, seřadil, povzbudil je a vedl je proti barbarům. Keltové, kteří bojovali neuspořádaně a byli překvapeni vývojem událostí, se rychle obrátili a dali na útěk. Když velitel Kartágiňanů ovládl přechod a porazil nepřátelé, zahájil ihned přepravu mužů, kteří zůstali na protějším břehu. V krátkém čase celé vojsko převezl a té noci tábořil přímo na břehu řeky. Jelikož se ráno dozvěděl, že římské vojsko zakotvilo v ústí Rhodanu, vybral pět set numidských jezdců a poslal je, aby zjistili, kde nepřátelé jsou, kolik jich je a co dělají. (…) Když bylo shromáždění rozpuštěno, objevili se Numiďané, kteří byli vysláni na průzkum. Ztratili většinu mužů a ostatní se dali překotně na útěk. Narazili totiž nedaleko vlastního tábora na římské jezdce, které vyslal Publius se stejným úkolem. Oba oddíly se pustily do boje s takovým zápalem, že bylo zabito asi sto čtyřicet Římanů a Keltů a přes dvě stě Numiďanů. Po tomto střetnutí se Římané při pronásledování přiblížili k táboru Kartágiňanů, a když jej spatřili, rychle se obrátili a spěchali konzulovi oznámit příchod nepřátel a po návratu do tábora mu podali hlášení.
(Zdroj: Polybios – Dějiny II. – str. 43-46 – Praha 2009)


Publius dal ihned uložit zavazadla svých lidí na lodě a vydal se s celým vojskem na pochod podél řeky ve snaze se utkat s nepřítelem. Mezitím ale Hannibal vyslal za úsvitu své muže směrem k moři, aby zde vytvořili ochranu. Také pěší jednotky se vydali na pochod z tábora, ale Hannibal zůstával na břehu řeky. Měl totiž na srdci převoz svých válečných slonů. Tito sloni se dají vlastně považovat za tanky starověku a Kartáginci je hojně a převážně s velkým úspěchem používali během všech válek proti Římanům. Ale jak tato velká a těžká zvířata dostat přes široký tok Rhodanu? Kartáginci postavili větší počet silných prámů tak, že dva z nich spojili a pevně připoutali k zemi na břehu řeky. Oba dohromady byly široké asi padesát stop. Na vnější straně na ně napojili další prámy a vše upevnili na stromy na břehu, aby celá stavba nebyla stržená proudem. K prámům pak připojili několik vlečných lan, za které je měly táhnout čluny. Aby se sloni cítili jako na zemi, pokryly prámy hlínou a k nim nasypali násep tak vysoký, aby byla vytvořena rovná cesta až k přechodu. Jelikož sloni jsou zvyklí poslouchat na pevnině poháněče, tak je vedli po navršené hrázi, přičemž vpředu umístili dvě samice a sloni je poslušně následovali. Když se dostali na poslední prámy, přesekli vojáci provazy, jimiž byly připoutání k ostatním a čluny zatáhli za vlečná lana a prámy i se slony odtáhli do proudu. Zpočátku panovala mezi slony panika, ale protože se vody, která byla všude kolem nich báli, tak zůstali na svém místě. Pár se jich ale přeci jenom dost vylekalo. Dost na to, aby uprostřed převozu skočily do řeki. Poháněči těchto splašených slonů se všichni utopili, ale sloni se zachránili a dostali se na tu správnou stranu řeky.

Když se podařilo všechny válečné slony dostat na druhou stranu, vydal se Hannibal se slony a jezdci jako zadním vojem podél řeky od moře k východu, směrem do středu Evropy, k přechodu přes Alpy. Pokud se domníváme, že Hannibal nevěděl, do čeho jde, tak jsme asi trošku na omylu. Hannibal nebyl tak bláhový vojevůdce, aby vše riskoval a přitom neměl tušení co je před ním. Ano, řada historiků sice tvrdila, že Alpy jsou neprostupné, místa že jsou pustá, strmá a neschůdná, ale jak píše historik Polybios, to psali ti historici, kteří svá díla tvořili v bezpečí svých luxusních městských vil a tato místa nikdy na vlastní oči nespatřili. Hannibal tak jednal zcela záměrně a promyšleně. Byl zcela obeznámen s bezpečností, schůdností a úrodnostní krajiny, kterou měl procházet. Polybios si tato slova mohl dovolit, protože jako jeden z mála historiků mluvil s očitými svědky popisovaných událostí a navíc, podnikl osobně cestu přes Alpy, aby si udělal představu o tom, co to pro Hannibalovi může znamenalo přejít přes velehory.
Obrázek

Když římský konzul Publius o tři dny později dorazil k přechodu přes Rhodan, zjistil, že Kartágiňané jsou již pryč. Jedinečná příležitost, jak je zastavit, tak byla promrhána. To že Kartáginci řeku překročili, ale pro Publia znamenalo něco více. Teď již bylo jasné, že válka bude přenesená na území Apeninského poloostrova. Tedy pokud se Hannibalovi a jeho mužům podaří překonat Alpy. Publis ale nemohl nic ponechat náhodě a proto se spěšně vrátil k lodím, své muže nalodil a vydal se na zpáteční cestu do Itálie. Svého bratra pak poslal do války do Ibérie (Španělska), aby vázal Kartaginské síly na jejich vlastní půdě. Publius se tedy vrátil do Itálie, aby prošel přes Etrurii a byl u alpských průsmyků dříve, než se tam objeví Kartáginci.

Po dalších čtyřech dnech vytrvalého pochodu, dorazili Kartáginci do lidnaté a úrodné krajiny zvané Ostrov (Insula). Byla to vlastně delta řeky. Na jedné její straně teče Rhodanos a na druhé Isara a v tomto místě se spojují. Plocha mezi tím dostala jméno Ostrov. Hannibal po svém příchodu zjistil, že zde právě probíhá mocenský boj dvou bratrů a jejich vojska zrovna stojí proti sobě. Starší z nich Braneus požádal nečekané nově příchozí Kartágince o pomoc. Braneus, který jakožto starší vládl a měl tudíž oprávněný nárok na knížecí stolec, vedl boje s mladším bratrem, který měl sice menší právní nárok, ale za to za ním stála větší část přívrženců, především pak horkokrevné mládeže. Hannibal si snadno spočítal, že pro něho z toho plyne výhoda volného průchodu. Proto nabídku přijal a spolu se pak vypořádali s druhým uchazečem (podle Livia – Dějiny IV. kap. 31, byl spor rozhodnut bez boje, pouze z pozice Hannibala, jakožto rozhodčího). Pomoc se mu náramně vyplatila. Nejenže bylo kartaginské vojsko bohatě zásobeno obilím a potravinami, ale vojáci obdrželi i náhradu za opotřebované či zničené zbraně a navíc i část z nich dostala nové oblečení a obuv. Teplé oblečení před přechodem přes Alpy bylo velice důležité. Nejdůležitější pak bylo, že Kartáginci získali ochranu „spojeneckého“ vojska přes průchod území keltských Allobrogů až k přechodům přes Alpy.
Obrázek


Zdroje:
• Anglim Simon – Bojové techniky starověkého světa – Praha 2006
• Kolektiv – Antické válečné umění – Praha 1977
• Kolektiv – Encyklopedie antiky – Praha 1974
• Kolektiv – Slovník antické kultury – Praha 1974
• Kolektiv – Starověký Řím – Praha 1958
• Burián Jan – Hannibal – Praha 1967
• Huf Hans-Christian – Nejmocnější říše světa – Frýdek Místek 2007
• Livius – Dějiny II -III. – Praha 1972
• Livius – Dějiny IV. – Praha 1973
• Livius – Dějiny V. – Praha 1975
• Polybios – Dějiny I. – Praha 2007
• Polybios _ Dějiny II. – Praha 2010
• Richter Stanislav – Kartágo – Praha 1975
• History revue – Praha, červenec 2010
• History revue – Praha, srpen 2010
http://www.historyofwar.org/articles/ba ... cinus.html
http://www.unrv.com/empire/invasion-of-italy.php
http://www.falanx.wz.cz/
http://www.iulius.wz.cz/
http://antika.avonet.cz
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

V Ibérii bratru Hasdrubalovi zanechal řadu plavidel, které měly za úkol zajišťovat dopravu a spojení mezi Afrikou a Ibérii a chránit pobřežní vody před početnou římskou námořní převahou. Za tím účelem obdržel Hasdrubal padesát pentér, dvě tetréry a pět triér s tím, že 32 pentér a pět triér nechal osadit námořními vojáky.
Tak to mě dost překvapilo. Myslel jsem si, že po porážce v první válce s Římany měli Kartháginci zakázáno budovat větší válečné lodě a teď jsem se dozvěděl, že jenom v Hispánii měli velmi slušnou flotilu. Smím vědět odkud ta informace pochází?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Prakticky všechny informace co máme o druhé punské válce jsou z pera buď řeckého historika Polybia, který v té době žil a osobně mluvil s účastníky války, nebo z pera římského autora Livia. Ten psal později a trošku...ehm tendenčně. Nicméně těm počtům lodí bych věřil. Za první punské války disponovalo Kartágo ne pár desítkama, ale stovkama lodí. Třeba jen v bitvě u Mylae (260 př.Kr.) mělo Kartágo v boji 130 lodí. A v bitvě u mysu Ecnomus (256 př.Kr.) dokonce kolem 350 válečných lodí. U Drepana pak 120 lodí. (249 př.Kr.). V bitvě u Egadských ostrovů pak Kartágo disponovalo cca 250 loděmi (241 př.Kr.).

Co si budeme povídat. Stavba starověkých dřevěných válečných plavidel nebyla tak časově náročná, jako nedávné monstrozní ocelové dreadnoughty. A když mělo Kartágo po téměř dvě desetiletí slušný finanční příjem ze Španělského stříbra, tak si mohlo dovolit znovu vybudovat slušnou válečnou flotilu. Řím si toho byl vědom a proto hned v prvních měsících války se zajímal nejen o dění v Iberii a Galii, ale také posilovalo ochranu jižní Itálie a Sicílie. Očekávalo totiž útoky Kartáginského loďstva, co že také potvrdilo. O tom ale pojednávám v dalším článků, který zde již brzy bude:-)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Tak se budu těšit na to pokračování.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Hektor »

Mňa by zaujímalo koľko Afričanov so sebou mal, ak prechod álp prežilo 12 000 pešiakov z Afriky a 8000 Španielov a Galov.
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Mirek58 »

Co si budeme povídat. Stavba starověkých dřevěných válečných plavidel nebyla tak časově náročná, jako nedávné monstrozní ocelové dreadnoughty
V dnešní době se ručně a původní technologií z 6. st. n.l. staví ještě dřevěné lodě v Ománu, sice arabská dhau, plachetnice (výtlakem by mohla odpovídat veslicím Kartága), ale stavba trvá půl až jeden rok.Takže představa o rychlé stavbě v dobách Kartága je omyl. Jde o počty vycvičených lodních tesařů a hlavně kolik takových řemeslníků se může současně pracovat na jedné lodi (co kus to oroginál)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Scrat »

Rok??? Proboha co na té dhau dělají tak dlouho?
Doporučuji zjistit si něco o efektivitě loďařů a loděnic Benátské republiky. Pro tamní Arsenale Nuovo pracovalo v dobách jeho největšího rozkvětu 15 - 20 000 lidí. Měl vlastní zdroje dřeva, vlastní pily, kovárny, provazárny, tkalcovské dílny a obrovské sklady na přichystané komponenty. Samotná loděnice Arsenalu byla vlastně první "montovnou" stavějící lodě z prefabrikátů podobně jako se v průběhu WWII stavěly slavné Liberty ships. A podle dobových pramenů takto dokázali poskládat válečnou galéru v průběhu několika málo dnů a běžnou obchodní/nákladní loď za maximálně dva dny.

scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Mirek58 »

scrat:
stavějící lodě z prefabrikátů
!
Prefabrikát je to kouzlo, co starověcí Kartaginci neznali. A současně seriovou typizaci.Tyhle zdánlivé maličkosti jsou vynález daleko pozdější doby, jako paletizace v dopravě. Po benátčanech je zas znovuobjevili ami při stavbě Liberty.
Edit:
Ale abychom Kartgincům nekřivdili, stačí se kouknout jak dlouho trvala stavba lodí třeba v Anglii , Španělsku, Francii v 16-17 stol nl.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Scrat »

Nevím jestli stavěli i Kartaginci z "prefabrikátů" nebo ne, já jsem tam v té době nebyl abych mohl tvrdit co znali a co neznali a dnes se dá z toho co zbylo z velkého přístavu Kartága poznat prd. Ovšem podle dobových zdrojů tenhle způsob částečně využívali už staří Řekové. Takže i u Punů je to stejně pravděpodobné, nebo pravděpodobnější než stav kdy jeden nebo dva tesaři pilou a teslicí připasovávají na trup jednu desku po druhé.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Alchymista »

Proboha co na té dhau dělají tak dlouho?
Skôr by mala byť otázka postavená spôsobom "kto to stavia"...
Známa švédska plachetnica "Vasa" (cca 1200ton) sa stavala zhruba dva roky (od roku 1626, potopila sa v lete 1628), a bola stavaná prakticky ako unikátny kus - na druhej strane to bola "trónom ostro sledovaná stavba".
Dá sa predpokladať, že kartagijské loďstvo dokázalo stavať lode značne efektívne, pretože v čase rozketu malo cca 300-350 vojnových lodí a zhruba troj či štvornásobok lodí obchodných. Pri priemernej životnosti vtedajších lodí cca 20-30 rokov to znamená stavbu 12-20 vojnových lodí a viac ako 50 obchodných lodí ročne len na udržanie početných stavov.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Mirek58 »

Stavba lodí ze dřeva mě vždycky zajímala, hlavně jejich odolnost.
Třeba jeden technologický problém , jak vyráběli prkna na obšívky trupů?
Řezáním pilou, klínováním kmene? Vikingové prý klínovali kmen.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Alchymista »

Zrejme klinovaním a tesaním - pílenie narušuje vlákna, čo je nežiadúce u každého dreva vystaveného vode (napríklad aj u šindlov, alebo sudov).
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od kacermiroslav »

Já myslím, že ta otázka není jen o stavbě samotných lodí, ale o celkových možnostech zbrojního "průmyslu" tehdejších velmocí jako Říma a Kartága. Kartágu trvalo nějakých dvacet let, než se vzpamatovalo z První Punské války a než kromě jiného vystavělo nové a silné loďstvo. Je fakt, že nejdéle trvalo obnovení živé síly.
ObrázekObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Mirek58 »

Problém Kartága byl hlavně v organizaci státu a války s Římem. Řím vystupoval pod jednotným vedením a velením, za Kartágo vedl válku klan (rod) Barků, ostatní klany se v pohodě věnovaly svým aktivitám. Španělsko a Sicílie byla zájmová oblast Barků. Klany zavčas nerozpoznaly, že válka s Římem je pro celé Kartágo existenční. A nastoupili teprv za Kartágo jako celek, až když bylo pozdě.
ObrázekObrázek
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od Hektor »

Aj tak to bolo skoro. 20 rokov je málo ale v Ríme už bola pripravená flotila a armáda pre španielsko a tak oblo teba jednať.
Nebudem sa tváriť že viem či armáda vznikla pred alebo po udalostiach Sagunta ale podstatné je že vojna by bola tak ako tak.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: CESTA PŘES PYRENEJE A PŘEKROČENÍ RHODANU (218 př.Kr.)

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak bezprostředně po První Punské válce posiloval jen Řím. Ale Kartágu se díky expanzi do Španělska otevřela cesta k novým finančním zdrojům (stříbrné doly) a tím pádem i financím pro případnou novou válku. Až po ovládnutí Španělska tak Kartágo mohlo začít zbrojit ve velkém, což ale i tak znamenalo mnohaletou ztrátu na Řím.

To, že klany nerozpoznaly, že válka s Římem je pro celé Kartágo existenční, bych spíše odůvodnil vzájemnou rivalitou a závistí. Proto Hannibal za celou dobu svého tažení na Apeninský poloostrov neobdržel z Kartága prakticky žádnou pomoc. Až v poslední chvíli jeho bratr se svou španělskou armádnou rovněž překonal Alpy, ale byl Římany poražen a zabit dříve, než se mohl přidat ke svému bratrovi. V tomto případě by se asi nemělo zapomínat na to, že Hannibal i po svém vojenském pádu u Zamy, se dokázal dostat do čela státu a velice úspěšně jej vedl. Což znamená, že dokázal ujednotit kartáginský názor na zahraniční politiku, která bohužel za "jeho" války nebyla jednotná.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Řím“