BOJE NA SICÍLII A V IBÉRII (218 př.Kr.)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

BOJE NA SICÍLII A V IBÉRII (218 př.Kr.)

Příspěvek od kacermiroslav »

Druhá punská válka mezí Římem a Kartágem

BOJE NA SICÍLII A V IBÉRII
podzim 218 př.Kr. (asi listopad-prosinec)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kartágo
Velitel: 20 pětiveslic a 1.000 mužů do Itálie, 35 pětiveslic na Sicílii
Počty:

Řím
Velitel: prétor Marcus Aemilius, syrakuský král Hierón
Počty: ??
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V listopadu roku 218 př.Kr. došlo v severní Itálii k prvnímu střetu mezi Kartáginci a Římany na domácí římské půdě poté, co Hannibalovi muži zdolali Alpy. Bitva u Ticina předznamenala další průběh bitev, v kterých Afričané své protivníky převyšovali po taktické stránce, ačkoliv ve většině případů bojovali v početním oslabení. Pozemní válka na Apeninském poloostrově, ale začala příliš pozdě, prakticky na počátku zimy a tak se dalo předpokládat, že pokud nebudou Kartáginci v další bitvě poraženi, tak pozemní boje přes období zimy ustanou a započnou s novou silou až na jaře. Jiná situace ale panovala na moři a v jižních, teplejších oblastech italského území. Tak zatímco část římského vojska se chystala k bitvě u Trebie, tak římský Senát uznal za potřebné chránit i svá jižní území. Proto nově zvolení konsulové Gnaeus Servilius a Gaius Flaminius zajišťovali postavení legií určených nejen k boji proti Hannibalovi, ale také zajistili vyslání jednotek na Sardinii, Sicílii a do Tarenta na jihu Apeninského poloostrova. Kromě toho oslovili své spojence, jako syrakuského krále Hieróna s žádostí o poskytnutí vojenské pomoci.

Obrana Sicílie a ostrovů ležících poblíž ostrova i pevniny byla na místě. Kartaginský Senát totiž rozhodl o vyslání dvaceti pětiveslic a oddílu o síle tisíce mužů právě do těchto vod, s cílem napadnout Italská pobřeží. Již podle počtu je patrné, že se nemělo jednat o žádnou invazní armádu, ale spíše o oddíly, které měly kořistit na jihu Itálie a celkově odvádět pozornost Římanů od dění na severu země. Devět kartaginských pětiveslic zakotvilo u Liparských ostrovů, dalších osm jich doplulo k ostrovu Volcano a poslední tři počasí a mořský proud zahnal do mořské úžiny. Z Messany (dnešní Messina) byly tyto poslední tři lodě zahlédnuty, a syrakuský král Hierón, který zrovna tou dobou v Messaně čekal na římského konsula, nechal na moře vyslat své lodě. Ty pak bez většího odporu lodě i jejich posádky zajmou a dopraví je do messánského přístavu. Z následného výslechu se Syrakusané dozvídají, že k italským břehům směřovalo celkem dvacet lodí a k Sicílii vyplulo dalších třicet pět pětiveslic. Ty měly za úkol zviklat důvěru římských spojenců (někdejších Kartaginských spojenců) a dále dobýt město Lilybaea. Zajatá posádka se ale domnívala, že stejná bouře, která zahnala jejich lodě do mořské úžiny, strhla z cesty i těchto třicet pět lodí plujících k Sicílii. Předpokládalo se, že skončily kdesi u Aegatských ostrovů.

Všechny informace, které se od zajatců král Hierón dozvěděl, předal svému spojenci prétoru Marku Aemiliovi, který v té době spravoval Sicílii. Po dohodě se římský velitel rozhodl posílit stálou posádku Lilybaeum a také do okolních vesnic vyslal své pobočníky, aby informovali lid o tom, že se v jejich krajině můžou objevit Kartáginci. Pokud by je někdo spatřil, měl ihned informovat vojáky. Na pobřeží nechal umístit na vyvýšených místech hlídky, které pozorovaly okolní vody a vyhlížely nepřítele. Kromě toho nechal prétor připravit námořní síly. Námořníci si měli zajistit vařenou potravu na deset dní a čekat na rozkaz k vyplutí.

Kartaginské lodě, které směřovaly k Lilybaeum, záměrně pluly pomalu. Jejich úmyslem bylo doplout k městu před svítáním a překvapit tak spící město. Nicméně obezřetné posádce lodě neunikly. Byla totiž jasná měsíční noc a navíc Kartáginci pluli s napjatými plachtami. Hlídky stojící na vyvýšenině ihned poslali do města znamení, že se blíží nepřítel a sami se chopili zbraní. Město bylo ihned vzbuzeno a všichni se připravovali k boji. Jedni muži stáli na hradbách a u městských bran, další již stáli na palubě lodí. Kartágincům ale neunikly přípravy ve městě a proto se až do rozbřesku drželi dále od přístavu. Bylo jim jasné, že moment překvapení je ztracen, ale nebyli ochotni se vzdát útoku na město. Proto připravovali lodě k následné bitvě, stahovali plachty atd. Jakmile se rozednilo, byli Kartáginci připraveni k boji. Se svými loděmi se drželi na otevřeném moři, aby tak loďstvo kotvící v Lilybaeum mohlo vyplout, a také aby sami měli dostatek prostoru k manévrování.

Římské loďstvo se po vyplutí z přístavu chystalo ihned nepřítele napadnout, ale Punové (Kartáginci) se jejich útokům obratně vyhýbali. Zřejmě se chtěli spolehnout na vymanévrování Římanů tak, že jejich lodě potopí taranováním, než aby riskovali boj lodě proti lodi, muže proti muži. Není se čemu divit, protože Punové postrádali na svých lodích silnější vojenské posádky a tak většina mužstva seděla u vesel. Po menších šarvátkách si Římané uvědomili nepřátelské slabosti v počtu vojáků a tak se manévrovali své lodě tak, že se jim podařilo od hlavních sil oddělit sedm punských lodí, které obklíčili a napadli. Boj probíhal díky římské převaze jednostranně. Na zajatých lodí bylo podle historika Livia (Livius – Dějiny IV. kap. 50) sedmnáct tisíc vojáků a námořníků. Livius ale dost často počty přeháněl a osobně si nedokážu představit rozměry starověkých lodí, na které by se vešel tak velký počet mužů. Tento údaj tak zřejmě mohl platit celému Kartaginskému loďstvu v počtu třiceti pěti pětiveslic a nikoliv obklíčeným sedmi lodím. Možná i tak je tento počet nadsazen. Stačí si pro představu porovnat údaje o těch dvaceti lodích, které mířily k břehům Itálie s pouhou tisícovkou vojáků na palubě. Věřit se ale dá dalšímu údaji, že se Římané zmocnili tří urozených Kartáginců. Bez větších ztrát se pak římské loďstvo vrátilo do městského přístavu (pouze jedna loď měla proražený bok, ale udržela se na hladině a vrátila se do přístavu).

Mezitím co se u Lilybaeum strhla námořní bitva, zavítal do Messiny římský konsul Tiberius Sempronius, který zatím o výsledku bitvy, stejně jako obyvatelstvo města, nevěděl. Když se svým doprovodem vplouval do messinské úžiny, vyjel mu naproti syrakuský král Hierón s početným a skvěle vybaveným a vyzbrojeným loďstvem. Oba muži se setkali na moři, přičemž král přestoupil ze své lodě na konsulovu. Hierón pak konsulovi blahopřál k jeho pokojnému připlutí a slavnostně mu přál požehnání bohů v další jeho plavbě na Sicílii. Rovněž jej ujistil o své podpoře, kterou dokazoval již jako mladík během bojů První punské války. Nyní i jako stařec je připraven setrvat po boku Římanů, poskytnout jim zdarma obilí a vojákům i námořníkům ošacení. Zároveň konsula informoval o hrozbě Lilybaeum, které zjistil během výslechu zajatců. Oba muži se pak dohodli na společné plavbě k ohroženému městu. Cestou se ale od poslů dozvěděli, že k námořní bitvě již došlo a že nepřítel byl poražen, část lodí a mužů padla do zajetí, další se dali na útěk.

Konsul propustil Hieróna i jeho královské vojsko, nechal na místě prétora, aby chránil pobřeží Sicílie, a sám se přeplavil od Lilybaea na ostrov Melitu, který obsadili Kartágiňané. Při jeho příchodu odevzdá mu velitel posádky Hamilcar, syn Gisgonův, město i ostrov s necelými dvěma tisíci vojáky. Po několika dnech se vrátili odtud do Lilybaea a konsul i prétor prodávali veřejně zajatce, kromě zvlášť vznešených mužů, za otroky. Jakmile konsul usoudil, že Sicílie je z této strany dostatečně pojištěna, přepravil se k ostrovům Vulkánovým, poněvadž tam podle pověsti kotvilo punské loďstvo; nenalezl však v okolí těch ostrovů ani jedinkého nepřítele; náhodou se už přeplavili, aby se pustili do pustošení Itálie; když pak vyplenili kraj kolem Vibony, začali ohrožovat i samo město. Při zpáteční cestě na Sicílii dostal konsul zprávu, že nepřítel přistál na vibonské půdě. Byl mu rovněž doručen dopis od senátu, v němž mu sděluje, že Hannibal přešel do Itálie, a konsul se vybízí, aby přišel co nejdřív na pomoc svému kolegovi. Znepokojen mnoha starostmi najednou, nalodil bez meškání vojsko a posla je po horním moři (Adriatické moře, Jadran) do Arimina. Legátu Sextu Pomponiovi s pětadvaceti válečnými loděmi svěřil ochranu vibonského území a přímořský kraj Itálie. Prétorovi Marcu Aemiliovi doplnil loďstvo na padesát lodí. Když dal do pořádku záležitosti na Sicílii, plavil se s deseti loďmi podél římského pobřeží do Arimina. Odtud pak vytáhl se svým vojskem k řece Trebii a připojil se ke svému úřednímu spolupracovníkovi.
(Zdroj: Livius – Dějiny IV. – kniha XXI, kap. 51 – Praha 1973)

Boje na jihu Itálie docela možná začaly ještě dříve, než se Hannibal a jeho muži vrhli do Alp, aby je zdolali a na druhé straně vpadli do římské pádské nížiny. Bohužel přesnější datování nejsem schopen dohledat, protože podle Polybia k tomu zřejmě došlo až po bitvě u Trebie (prosinec), zatímco římský historik Livius nás informuje o konsulovi Tiberiu Semproniu Longusovi, který se měl z Itálie po těchto bojích vydat k Trebii, kde velel římskému vojsku. K bojům tak tedy došlo někdy v listopadu či prosinci roku 218 př.Kr. Myslím si, že nejsem daleko od pravdy, pokud se domnívám, že tyto námořní síly měly jen odlákat pozornost Římanů od jejich severní hranice. Během těchto operací zřejmě Punové na krátko ovládli ostrov Melitu s posádkou v počtu necelých dvou tisíc mužů. Je možné, že ostrov neměl ani římskou vojenskou posádku. Konsul Tiberius Sempronius Longus zkontroloval situaci po bojích u města Lilybaeum a následně se rozhodl se svoji velkou námořní silou znovu obsadit ostrov Melitu. Římané měli zřejmě tak velkou početní převahu, že se punská posádka pod velením Hamilcara rozhodla vzdát a vydat své životy do rukou Římanů. Volili tak raději život v otroctví, do kterého je Římané prodali, než jistou smrt. Poté se konsul na příkaz Senátu vypravil na sever, podél pobřeží Jaderského moře, aby se zde připojil ke svému kolegovi v boji proti Hannibalovi. Krátce poté, v prosinci 218 př.Kr. bylo římské vojsko drtivě u Trebie poraženo.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BOJE V IBÉRIÍ
podzim 218 př.Kr.
dnešní Španělsko


Po bitvě u Trebie v prosinci 218 př.Kr. byla římská armáda sice na hlavu poražená a utrpěla obrovské ztráty, ale republika stále měla obrovské lidské i materiální zdroje, které mohla posílat po celé své říši tak, aby podle potřeby napadala Kartágince a jejich spojence. Kromě toho Římané oslovili své spojence s žádostí o finanční i vojenskou pomoc. Syrakuský král Hierón vyslyšel jejich žádosti a poslal jim pět set Kréťanů a další tisícovku pěších bojovníků s lehkými štíty. Senát pak zvolil nové konsuly, kteří měli dále vést válku proti Kartágincům a kteří měli za úkol shromáždit nové vojsko a spojence. Konsulové Gnaeus Servilius a Gaius Flaminius se ihned dali do práce. Zajišťovali odvody do legií, sestavovali vojsko a posílali zásoby potravin a vojenského materiálu do Armina (na pobřeží Jadranu) a Etrurie, jakožto do nástupních míst proti Kartágincům.

Kromě zajištění vlastních území, kam Římané poslali své legie, se také část vojska nacházela na nepřátelském území. Na konci roku 218 př.Kr. se totiž konsul Publius Cornelius Scipio nacházel u řeky Rhodanu (dnešní Rhóna), kde se se svým vojskem pokoušel zastavit Kartágince v jejich přechodu přes velký říční tok. Když zjistil, že Hannibal unikl do Alp, sebral část svých mužů, nalodil je a vypravil se zpět do Itálie. Většinu vojska ale ponechal na místě pod vedením svého bratra Gnaea Cornelia Scipia, který měl za úkol blokovat další kartaginské vojsko Hanibalova bratra Hasdrubala. Válka tak měla být vedena nejen v Itálii, kam směřoval přes Alpy Hannibal, ale také v Kartáginci ovládané Ibérií (dnešní Španělsko). Římané tím kromě jiného sledovali zabránění zaslání případných posil z Ibérie přes Alpy do Itálie. Gnaeus tedy nechal muže nalodit na lodě a vyrazil z ústí Rhodanu do Ibérie k městu jménem Emporion.



BITVA U CISSA
podzim/zima 218 př.Kr.
dnešní Španělsko

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kartágo
Velitel: Hanno
Počty: 10.000 pěšáků, 1.000 jezdců

Řím
Velitel: Gnaeus Cornelius Scipio
Počty: 20.000 pěšáků, 2.200 jezdců
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejprve se na pobřeží až k řece Ibéru postupně vyloďoval, obléhal ty, co ho přijali, se choval přátelsky a věnoval jim všestrannou péči. Když všechna místa, která ovládl, zabezpečil, postoupil s celým vojskem do vnitrozemí. Shromáždil totiž již také mnoho iberských spojenců. Na tomto pochodu některá místa získal, a jiná si podrobil, a když se Kartágiňané, které na těch místech zanechal Hannón, utábořili proti němu u města zvaného Kissa, utkal se s nimi Gnaeus v bitvě a dosáhl vítězství. Získal velkou kořist, protože vojáci, kteří se vypravili do Itálie, u nich zanechali veškerý majetek. Uzavřel spojenectví a přátelství se všemi na té straně Ibéru a zmocnil se velitele Kartágiňanů Hannóna velitele Ibérů Andobala, jenž ovládal střední část Ibérie a byl vždy věrným spojencem Kartágiňanů. Hasdrubal se o této události záhy dozvěděl, překročili řeku Ibér a spěchal na pomoc. Když zjistil, že Římané, kteří zůstali u lodí se po úspěchu pěšího vojska chovají bezstarostně a sebevědomě, vybral si ze svého vojska asi osm tisíc pěšáků a tisíc jezdců, a jelikož vojáci z lodí byli rozptýleni po krajině, mnoho jich pobil a ostatní donutil, aby se stáhli na svá plavidla. Potom ustoupil, překročil opět řeku Ibér, zajišťoval vyzbrojování a opevňování míst na této straně řeky a zimu strávil v Novém Kartágu.
(Zdroj: Polybios – Dějiny II. – str. 71, 72 – Praha 2011)

Když Gnaeus Cornelius Scipio vyplul s loďstvem z ústí Rhodanu (dnešní Rhóna), minul pásmo Pyrenejí a zakotvil u Emporií. Odtud Scipio začal znovu obnovovat spojenectví s místními kmeny, počínaje Lacetány. Během krátké doby tak ovládl celé pobřeží s tím, že s řadou kmenů obnovil předchozí smlouvy, s jinými uzavřel nové. Kartaginský vojevůdce Hanno, spravoval v době Hannibalovi nepřítomnosti území ležící na stejné straně Iberu (Hiberu), kde zrovna získávalo nové spojence římské vojsko. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se Punové a Římané setkají v boji. Hanno se zřejmě domníval, že se musí s Římany co nejdříve utkat v boji, aniž by vyčkal rozhodnutí či posil Hanibalova bratra Hasdrubala, jakožto vrchního velitele Ibérie (Španělska). Proto se vypravil proti nepříteli, své vojsko rozložil proti nim a chystal se do boje. Ani římský vojevůdce se nebránil střetnutí a dokonce byl za tuto příležitost vděčný, protože si byl vědom, že proti spojeným silám Hannona a Hasdrubala by měl menší šance, než proti každému z nich zvlášť. Hanno totiž disponoval pouze asi deseti tisíci muži a tisícovkou jezdců, zatímco římský vojevůdce disponoval dvaceti tisíci pěšáků a 2.200 jezdců. Průběh bitvy asi tomu nasvědčoval a podle Livia nebyla bitva ani nijak velká. Přesto ztráty Punů byly poměrně vysoké. Podle Livia údajně šest tisíc mužů a další dva tisíce měli padnout do zajetí. To by ale znamenalo, že prakticky celá kartaginská armáda byla na hlavu poražena. Zřejmě tak bylo Hannovo vojsko obklíčeno a jen pár tisícovkám mužů se podařilo uniknut. Nicméně Livius není příliš spolehlivý zdroj, co se počtu vojáků i ztrát týče. Gnaeus Scipio se také zmocnil samotného velitele Hannona s několika dalšími punskými knížaty, tábora a také nedaleko ležícího města Cissa, podle kterého bitva dostala jméno. Zmocnění se tábora bylo vůbec vítaným úspěchem, protože kromě Hannonova majetku se Římané zmocnili zavazadel a majetku mužů, kteří odtáhli s Hannibalem do Itálie. Hasdrubal se svými muži (8.000 pěšáků a 1.000 jezdců), se pokoušel dostavit se na místo střetnutí včas, aby posílil Hannonovi počty, ale přišel pozdě. Hanno tak svou ukvapeností zajistil Kartágincům drtivou porážku.



STŘETNUTÍ U TARRACONY
podzim/zima 218 př.Kr.
dnešní Španělsko

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kartágo
Velitel: Hasdrubal
Počty: 8.000 pěšáků, 1.000 jezdců

Řím
Velitel: Gnaeus Cornelius Scipio
Počty: posádky 60 válečných lodí
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dříve než přišla ověřená zpráva o této porážce, překročil Hasdrubal Hiberus s osmi tisíci pěšáky a s tisícem jezdců, jako by chtěl hned vyrazit proti Římanům, jen co se objeví na obzoru. Jakmile však uslyšel, že bitva u Cisis byla prohrána a tábor ztracen, zamířil k moři. Nedaleko Tarracony narazil na římské námořníky, kteří se potulovali křížem krážem po venkově (to je běžná věc, že ve štěstí zapomíná člověk na opatrnost!), rozeslal všemi směry jízdu a zahnal je k lodím za velkých ztrát a ještě většího úprku. Neměl však odvahu zdržovat se déle v těchto končinách z obavy, aby ho Scipio nepřepadl, a stáhl se proto za Hiberus. A skutečně! Jakmile se Scipio dověděl o nových nepřátelích, seřadil ihned šik, zakročil proti několika kapitánům (1. praetores navium) v Tarraconě přiměřenou posádku a vrátil se s loďstvem do Emporií.
(Zdroj: Livius – Dějiny IV. – kniha XXI, kap. 61 – Praha 1973)

Když už se Hasdrubal nemohl včas dostavit k bitvě u Cissia, alespoň zaútočil na římské loďstvo a námořníky, čekající u svých lodí nedaleko Tarracony. Z posádky, která obsluhovala šedesát lodí, jich po střetnutí bylo schopno naplnit početní stavy jen třiceti pěti plavidel. Poté se Hasdrubal stáhl na jih a snažil se svými muži zajistit opětné body na jih od řeky. Když Scipio vyklidil místní vody a pevninu, musel toho Hasdrubal ihned využít. Okamžitě se rozjel ke kmeni Ilergetů, kteří dali římskému veliteli rukojmí, a s pomocí jejich mladých mužů zaútočil na nové římské spojence. Když potom přiměl tímto počínáním Scipiona, aby opustil zimní tábor, přenechal mu opět celý kraj na této straně Hiberu. Nato Scipio se svým vojskem zaútočil na území ilergetského národa a všechny je zahnal do Atanagru, což bylo hlavní město toho národa, kde je sevřel obležením. Římané ukázali, že jsou mistři v obléhání a během několika dní se města zmocnili a kmen Ilergetů opět učinili svými poddanými. Kromě toho jim stanovili peněžitou pokutu, aby se příště vyvarovali odpadnutí od Římanů.

Když byl tento „spojenec“ znovu obrácen „na pravou víru“, táhl Scipio dále na území Ausetánů, kteří sídlili u Hiberu a byli spojenci Kartáginců. Také jejich hlavní město oblehl. Sousedi z kmene Lacetanů se Ausetanům snažili jít na pomoc, ale ani rouška tmy jejich vojsko před Římany neskryla. Podle Livia zůstalo na bitevním poli dvanáct tisíc mrtvých. Ti, co boj přežili, v útěku zahazovali zbraně a prchli do svých domovů. Jediným spojencem obléhaného města tak nakonec zůstalo počasí. Na krajinu se totiž sneslo chladné zimní počasí, a oblehatele zasypal sníh. Třicet dní trvalo obléhání a po celou tu dobu sněhová pokrývka nebyla menší než čtyři stopy (cca 1,2m). Sníh ale paradoxně dokázal ochránit i Římany, protože jejich loubí kryl rovněž a chránil je tak před ohněm, který na něj vrhali barbaři. Situace města se ale zdála být neudržitelnou, protože jejich kníže Amusicus prchnul k Hasdrubalovi. Město se pak Římanům vzdalo a jeho představitelé se zavázali zaplatit pokutu v podobě dvaceti talentů stříbra (1 talent = cca 27 kg). Nato se Římané vrátili do zimního tábora v Tarraconu.


PŘEHLED ŘÍMSKÝCH MĚR A VAH

1/ MÍRY DÉLKOVÉ
Digitus (palec) = 1/16 stopy – 0,0185 m
Palmus (dlaň) = ¼ stopy – 0,0740 m
Pes (stopa) – 0,2963 m
Palmipes = 1 stopa a 1 dlaň - 0,3703 m
Pasus (dvojkrok) = 5 stop - 1,4815 m
Mille (míle) = 1000 dvojkroků - 1781,50 m
Římské stadium - 184,98 m

2/ MÍRY PLOŠNÉ
Pes quadratus (čtvretečná stopa) - 0,088 m2
Actus quadratus (čtverec o straně 120 stop) - 12,591 a
Jugerum (jitro, 2 čtverce o straně 120 stop) - 25,182 a
Centuria (200 jiter) - 50,364 ha

3/ MÍRY DUTÉ („suché“)
Modius - 8,754 l
Se(mi)modius = ½ modia - 4,377 l
Sextarius = 1/16 modia - 0,547 l
Hemina = 1,32 modia - 0,2736 l
Modius vojenský = 2 modia - 17,508 l

4/ MÍRY DUTÉ („vlhké“)
Cyathus - 0,0456 l
Acetabulum = 1 ½ cyathu - 0,0684 l
Quartarius = 3 cyathy - 0,1368 l
Hemina, cotyla = 6 cyathů - 0,2736 l
Sextarius = 12 cyathů - 0,5472 l
Congius – 6 sextariů = 72 cyathů - 3,2832 l
Urna – 4 congia = 288 cyathů - 13,1328 l
Amphora (quadrantalius) - 8 congiů = 576 cyathů - 26,2656 l
Culleus = 20 amphor - 525,27 l

5/ VÁHY
Libra = 12 uncií - 327,45 g
Semis (půllibra) = 6 uncií - 163,73 g
Triens = 4 uncie - 109,15 g
Quadrans (čtvrtlibra) = 3 uncie - 81,86 g
Sextans = 2 uncie - 54,58 g
Uncia = 1/12 libry - 27,288 g
Semuncia = ½ uncie - 13,644 g
Sextula = 1/6 uncie - 4,548 g
Scripulum = 1/24 uncie - 1,137 g



Zdroje:
• Anglim Simon – Bojové techniky starověkého světa – Praha 2006
• Kolektiv – Antické válečné umění – Praha 1977
• Kolektiv – Encyklopedie antiky – Praha 1974
• Kolektiv – Slovník antické kultury – Praha 1974
• Kolektiv – Starověký Řím – Praha 1958
• Burián Jan – Hannibal – Praha 1967
• Huf Hans-Christian – Nejmocnější říše světa – Frýdek Místek 2007
• Livius – Dějiny II -III. – Praha 1972
• Livius – Dějiny IV. – Praha 1973
• Livius – Dějiny V. – Praha 1975
• Polybios – Dějiny I. – Praha 2007
• Polybios _ Dějiny II. – Praha 2010
• Richter Stanislav – Kartágo – Praha 1975
• Zamarovský V. – dějiny psané Římem – Praha 1969
• History revue – Praha, červenec 2010
• History revue – Praha, srpen 2010
http://antika.avonet.cz
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Poznámky by som rozdelil na:
taktika -
Když Scipio vyklidil místní vody a pevninu, musel toho Hasdrubal ihned využít. Okamžitě se rozjel ke kmeni Ilergetů, kteří dali římskému veliteli rukojmí, a s pomocí jejich mladých mužů zaútočil na nové římské spojence. Když potom přiměl tímto počínáním Scipiona, aby opustil zimní tábor, přenechal mu opět celý kraj na této straně Hiberu.
Aký zmysel asi mal takýto krok?
Hasburbal tak prišiel o spojencov na sever od Ebra, minimálne 3 kmene s možno až 30 000 bojovníkmi.
údiv-
Všimnite si aké boli tie kmene bohaté, neboli to žiadni divosi ceniaci si gorálky a fúkačky (vid. Cimmerman - Afrika :D )
funkčné-
Miroslav: možno by to chcelo do zátvoriek súčasné názvy miest ostrovov... Kmeň Auretani je asi kmeň Oretanov tu by to zasa chcelo do zátvorky ich anglický alebo latinský tvar aby sa dali dohľadávať na internete.
poďakovanie-
Skvelé dielo ako vždy.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Podle mě to byla jen ukázka kartáginské moci, kterou Hasdrubal potřeboval u kmenů prezentovat poté, co přišel o Hannovu armádu u Cissa. Možná si myslel, že Římany zaskočí ale poté si uvědomil, že na větší aktivity proti nim prostě v danou dobu nemá. Proto se stáhl. Alespoň takto to chápu já.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Řím“