Říše Chetitů se vyvinula na náhorních plošinách Malé Asie na území dnešního Turecka a koncem 15 stol. př.n.l. byla nejmocnějším státním útvarem v Přední Asii. Chetité vedení králem Muršilišem I. vyplenili Babylón a donutili k vasalské povinnosti sousední říši Mitani a pronikli do Sýrie. Vytvořili na svých hranicích pás satelitních států (protektoráty), které chránily před Egypťany. (Střet s Egyptem, viz Egypt.) Po roce 1200 př.n.l. začíná Chetitská říše upadat vlivem vnitřních rozbrojů, tlakem egejských „mořských národů“ a Asyřanů.
Rozhodující roli v Chetitském válečnictví hrály válečné vozy, o kterých jsou zmínky již od 18.-17. př.n.l., kdy údajně připadalo 40 válečných vozů na 1400 pěšáků. Vojákem na válečném voze se mohl stát každý svobodný Chetita. To je příčina masového vývinu válečných vozů. To se museli vycvičit speciální váleční koně. V Mitani byl chov koní na vysoké úrovni, tak Chetité odtud získávali experty na chov. Mitanec Kikkuliš sepsal pro Chetity učebnici o výcviku koní, který trval 200 dní., s přesnými předpisy ustájení, pastvy, krmení a napájení koní. Výcvik trval ve dne i v noci.
Protože Chetitští králové disponovali mnoha tisíci vozy, tak je cvičily pro boj ve velkých formacích. Jejich specialitou byl rychlý útok, napadení křídel a týlu protivníka, dovedly ustoupit a z ústupu provést protiútok.
Pěchota byla považovaná za druhořadou, většinou složena ze spojenců a cizích žoldnéřů. Byla bosá, vybavená dřevěnými štíty a kopími, meči.
Pěší garda králova byla lépe vybavena, protože byla tvořená příslušníky Pankuše (královi přátelé). Z Pankuše byli důstojníci (velitelé nad 1000 muži).
Král, nebo jeho syn byli nejvyššími veliteli s neomezenou pravomocí.
Vojáci byli zavazování slavnostní přísahou, která probíhala (dle svědectví zachovaného na klínopisných tabulkách) asi takto:
Za zvuků píšťal a bubnů předstoupil před seřazené vojáky a vozy velitel s knězem. Pozdravil vojáky a ti mu sborově odpověděli. Předstoupili před něj vojáci první řady, kterým velitel vložil do ruky pivní chléb se slovy: „Jak tento chléb bude rozemlet ten, kdo poruší tuto přísahu“. Vojsko sborem odpovídalo: „Tak se staň“. Pak jim vložil do ruky slad se slovy: „ Jako je neplodný tento slad a nevhodný k setí a upečení chleba, nechť je i neplodná žena a dobytek toho, kdo poruší tuto přísahu! Nechť se muži, kteří poruší přísahu, stanou ženami a obdrží ženský šat, vřeteno a zrcátko místo zbraní! Nechť ohluchne a oslepne ten, kdo tuto přísahu poruší!“ Odpověď vojáků: „Tak se staň!“
Po roce 1200 př.n.l. se Chetitské písemnictví odmlčelo a o Chetitsjkém vojenství nejsou další zprávy. Písaři přešli na záznamy na dřevěné tabulky potažené voskem, který podléhal zkáze.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Zajímavá přísaha - ženy byly až druhá liga.
To písemnictví s voskem, to se jim moc nepovedlo. Škoda - Chetité byli bojovný národ - lecos bychom se dozvěděli. No a ty rozjeté vozy, být před vozy, když by na mě jely - no nemusel bych být u všeho!!!
Ano již od časů Chetitů se ukázalo, že války vyhrává ten kdo vládne železu. Neměly náhodou ty válečné vozy přidělány na kolech jakési mačety? Takže když vjely do pěšáků byla to řezanka.
100% měli tuhle vychytávku později Peršané...a Alexandr jim ji rozbil u Gaugamél. Ale jestli měli už Chetité, toť otázka. Vzhledem k tomu, že u Kadéše to byla tvrdě vozová bitva to možná ani nebylo potřeba. Nikde jsem o tom laespoň zatím zmínky nenašel.
Lord píše:Ano již od časů Chetitů se ukázalo, že války vyhrává ten kdo vládne železu. Neměly náhodou ty válečné vozy přidělány na kolech jakési mačety? Takže když vjely do pěšáků byla to řezanka.
Nikde jsem o tom nenašel zmínku. Ale nejsem vševědoucí.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Jen bych doplnil,že úspěch a rozkvět chetitské říše byl založen na masovém používání železných zbraní a nástrojů,což jí dodávalo obrovský technologický náskok.Okolní země užívaly hlavně výrobky z mědi nebo bronzu,výroba železa byla v chetitské říši státním tajemstvím.
Ještě jednu zajímavost na závěr : chetitské písmo rozluštil český vědec Bedřich Hrozný.
"Na nádraží jsem dostal obrázek Hitlera s nápisem To je Tvůj nepřítel;prohledal jsem celý vlak,ale nikde jsem ho nenašel."
Spike Milligan : Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu.
Mám dojem, že vozy se srpy jsou vynález Peršanů, poslední pokus dát jim ještě nějakou bojovou sílu. Chetité, Egypťané, Asyřané a další vozy používali klasicky, tedy jako platformu ze které stříleli šíly čí vrhaly oštěpy na nepřátelská vojska.
Číňané měli jednu zajímavost, na voze jeli místo běžných dvou vojáci tři- vozataj, střelec a kopíník. V Indii se vozy používaly jen málo rychle je totiž vytlačili domestikovaní sloni cvičení pro vojenské účely.
Vozy se používaly jen do doby, dokud byla pěchota tvořená rychle sehnanými sedláky. Proti řeckým těžkooděncům, falanze a římským legiím, prostě organizované a vycvičené pěchotě už neměly mnoho šancí.
Trojčlená posádka vozu nebyla jen záležitost Číny. Z hlavy si ale nevzpomenu, kdo je používal taky, ovšem myslím, že Asyřané (ale to hádám). Byl to vozataj, střelec a štítonoš.
Zajimave je pouzivani vozu ze strany Keltu i kdyz na nizsi urovni nez u vychodnich narodu.
To je asi dané terénem krajiny, ve které se bojovalo. Přeci jen se vozy lépe využily v Mezopotámii a Egyptě, kde jsou jen otevřené roviny téměř bez porostu, než někde v lesích západní a střední Evropy, kde žili Keltové
Pokud vím, vozy se používaly ještě dlouho po té, co už nebyly údernou silou. Válečník na nich přijel až k bitvě, sesedl, odbojoval, nasedl a odjel. Zmínky o tom najdeme u Řeků v Illiadě, je to případ zmíněných Keltů a snad i Germánů, soudě dle hrobů. A posádku tří mužů jsem kdysi v ábíčku speciál viděl i u Chetitů - měli rozevláté dlouhé vlasy a vypadali divoce, asi jim to zrovna bezva frčelo.
Iliadu som nedávno rozoberal s mojim bývalým učiteľom.
Boje pechoty ako sú v nej popisované sú skôr obraz boja v dobe keď ju Homer písal. O vozoch tam nieje nič moc.
Čo sa tíka Ríma rak to je obrovská krajina a bolo pre nich životne dôležité mať schopnosť presúvať veľké jednotky na veľké vzdialenosť v krátkom čase.
Ale bojové vozy u nich používali len légie spojencov v oblastiach kde v tom mali tradíciu (Sýria, Judea, Fenícia, Egypt).
O vozech je tam několik zmínek, kterak se jimi králové obou stran dopravují na bojiště. Pokud se nepletu, třeba v pasáži soubojů nad Patroklovým tělem se jich tam vystřídá hned několik. Také jsou tam zmínky o komplikacích při manévrování - Hektóra jednou odnesou splašení koně mimo boj, párkrát je tam i smrt vozataje. Za zmínku stojí Achillovi mluvící tažní koně. Ale jak říkám, nejedná se už o přímo bojové prostředky - spíše je to prostředek dopravní.
hm od toho staveli silnice po kterych jejich legie pochodovali a pochodovali a pochodovali
Aggi22 píše:Iliadu som nedávno rozoberal s mojim bývalým učiteľom. Boje pechoty ako sú v nej popisované sú skôr obraz boja v dobe keď ju Homer písal. O vozoch tam nieje nič moc. Čo sa tíka Ríma rak to je obrovská krajina a bolo pre nich životne dôležité mať schopnosť presúvať veľké jednotky na veľké vzdialenosť v krátkom čase. Ale bojové vozy u nich používali len légie spojencov v oblastiach kde v tom mali tradíciu (Sýria, Judea, Fenícia, Egypt).
Klíčová výhoda Chettitských válečných vozů na bojišti nebyla v počtu (ačkoli jím nepochybně také vynikaly), nýbrž v přesunu oje do středové části vozu, v důsledku čehož mohl vůz unést již ne jen dva, nýbrž tři bojovníky. Vzhledem k tomu, že jedna z osob na válečném voze musela být nevyhnutelně vozatajem, přidání třetí osoby fakticky zdvojnásobovalo bojovou sílu při zcela shodných nárocích na prostor, ať již mluvíme o lucích či kopí. Právě Chettité toto "vylepšení" odhalili jako první. Mj. bylo by nesprávné se domnívat, že Chettitská pěchota byla na bojišti zcela druhořadou složkou po stylu středověku-i na její výcvik byl kladen obrovský důraz a ačkoli bojovali povětšinou velmi lehkoodění, prosluli dokonalou disciplínou, odrážející se mj. i v bitevních formacích.
