Stránka 1 z 1

Skytové

PříspěvekNapsal: 4/1/2007, 20:29
od Tunac
Skytové

Obrázek
Skytský princ
Obrázek
Skytové

V průběhu 8. století př. n. l. se v severním Černomoří objevili Skythové, a v 7. století př.n.l. se objevily v Přední Asii a zde dokázali v bojích porážet tak mocné státy jako ve své době byla Médie či Asýrie. Egyptský faraon Psammetich I. si jen mnoha prosbami a především dary vykoupil mír. Podle Hérodota zpustošili celou Asii, a od každého národa vymáhali daň, ještě i olupovali kdekoho, na konci 7. stol.př.n.l.se vrátili na sever, v 6. století válčily s Peršany . Skythské nájezdy se však neomezovaly jen na Malou Asii. Jejich válečníci pronikali mimo jiné i do střední Evropy. Začátkem konce skythského státu v černomořských stepích se stala až porážka, kterou jim roku 339 př. n. l. uštědřil makedonský král Filip II. Následné další makedonské výpravy, vnitřní kmenové rozpory i útoky národů na východní hranici postupně vedly k úplnému rozpadu a Skytové podléhají náporu svých příbuzných Sarmatů. V době stěhování národů jejich stopy v Evropě nenávratně mizejí.
Obrázek
Zbroj Skytského prince

Skytové se vyznačovali vyspělou vojenskou organizací: zpočátku sloužili ve vojsku všichni bojeschopní muži, ale od 6. století př. n.l. bylo vojsko formováno z dobrovolníků. Hlavní a nejdůležitější složkou byla těžká a lehká jízda - pěchotu tvořily jen malé oddíly.
Obrázek
Skytská zlatá plastika (vynikající zpracování zvířete v pohybu)

Jízdní těžkooděnci byli vybaveni šupinatým pancířem, bronzovou přílbou a chrániči holení. Krom luku měli kopí se železným hrotem. Údernou silou skythského vojska byla těžká jízda tvořená zámožnými jedinci a vedená lokálními vůdci. Nejdůležitější a nejpočetnější byli jízdní lučištníci, někdy odění do pancíře z hrubé hovězí kůže. Šípy ukládali do dřevěných toulců (gorytů) potažených kůží a nosili meč - akinakos -dlouhý jen 45 až 60 cm, a asi 30 cm dlouhou dýku. Meče jsou dvojsečné, ostří jsou téměř rovnoběžná a na hrotu zúžená. V 5. století př. n. l. byly zbraně s paralelními hranami nahrazeny meči s čepelemi ve tvaru velmi protáhlého rovnoramenného trojúhelníku - čepel se po celé délce neustále lehce zužuje. Ve 4. století se objevují i jednosečné meče.
Pěchota se rekrutovala z chudých Skythů a z usedlých národů, které byly pod skythskou nadvládou. Pěšáci se odívali do kůže a měli oválný, nebo kulatý dřevěný štít potaženým kůží, někdy pobitým bronzovými destičkami. Postupem času stále rostl význam pěchoty. Souvisí to s postupným přecházením k usedlejšímu způsobu života a s interakcí s jinými válečnými systémy.
Obrázek
Zlatý náhrdelník

Skythové používali krátké kompozitní luky vyráběné ze dřeva, kostí a zvířecích šlach. Skythské luky byly velice výkonné, ale také bylo zapotřebí velké síly a dovednosti k natažení tětivy. Šípy se vyráběly z rákosu nebo z tenkých březových větví, na které byla připevněna ptačí pírka a hrot. Hroty mohly být železné, bronzové nebo někdy kostěné. Skythové si s sebou do boje brali zhruba mezi 30 a 150 šípy. Další populární zbraní na dlouhou vzdálenost byl prak. Dalšími zbraněmi pro boj zblízka byly "tomahavkovité" sekery a palcáty. Oštěpy bývaly dlouhé kolem 1,7 metrů a byly určeny jak pro vrhání tak pro bodání. Mohly být hozeny do vzdálenosti třiceti metrů. Kopí určená pro těžkooděné jezdce mívala délku až tři metry.
Obrázek
Skytský zlatý náhrdelník-detail
K ochraně svého těla využívali Skythové pro východní národy typické šupinové pancíře. Ze železného plechu byly vyříznuty nebo vystřiženy drobné šupiny, které byly tenkými koženými poutky nebo zvířecími šlachami připevněny k lehké kožené košili. Každá šupina byla přišita tak, že překrývala do jedné třetiny nebo jedné poloviny vedlejší šupinu v řadě. Každá řada šupin pak částečně překrývala další řadu, která byla pod ní, a zakrývala tak švy, kterými byly šupiny připevněny ke koženému základu. Šíp nebo oštěp nepřítele tak musel proniknout třemi (někdy až čtyřmi) vrstvami šupin. I chrániče nohou dělali Skythové z pruhů kůže pokryté šupinami. V pátém století je částečně začaly nahrazovat kovové náholenice podle řeckých vzorů. Obyčejní skythští bojovníci používali proutěné štíty, ovšem těžká kavalerie byla vybavena těžšími štíty pobitými železem. Obvykle byly na dřevěný základ přibity k sobě přišité železné šupiny. Další součástí skythské výzbroje byl i široký kožený pás opatřený několika řadami železných a bronzových šupin. Byly typické hlavně pro raná období a pro pěšáky, jejichž břicho nebylo chráněno krkem koně.


Vrchním velitelem byl král, jemuž byli podřízeni náčelníci kmenů a rodů, jádro vojska tvořila nevelká jízdní družina z rodové šlechty, dobře vyzbrojená. Bohatší složky skythské společnosti využívaly také vynikající zbrojířské práce Řeků.

Skythové se spoléhali především na typickou taktiku kočovných, stepních národů - na rychlé, náhlé a nečekané přepady, na jezdecké umění spojené s výbornou lukostřelbou.
V první linii byla zařazena lehká jízda, za ní pak, jako záloha, jízda těžká a pěchota, seřazená do šiku nebo do klínu. Boj zahajovali jízdní lučištníci rychlými opakovanými nájezdy na nepřítele, při kterých neustále stříleli a oslabovali jej při pochodu na místo střetnutí. Jako první v dějinách, rozdělili své vojsko na bojová a zálohu. V prostředí přímé bitvy zahajovala skythská lehká jízda boj salvami šípů vypouštěných na nepřátelskou formaci. V prvních fázích se Skythové snažili vyhýbat přímému kontaktu a spíše vyčerpat a demoralizovat nepřítele neustálou sprchou šípů a (na kratší vzdálenost) oštěpů. Jakmile takto oslabili protivníkovy vojáky, ke slovu přišla těžká kavalerie, která udeřila na střed nepřátelské formace. Po rozbití nepřítelova šiku pak opět nastoupila lehkooděná jízda, která bez větších překážek masakrovala prchajícího vojáky.
Za válek s Peršany v 6. století př.n.l. se dovedně vyhýbali rozhodující bitvě, a při ústupu lákali protivníka do vnitrozemí, kde mu při jeho postupu způsobili těžké ztráty nájezdy svých lučištníků. Užili metodu spálené země a donutili tak Peršany k ústupu.

Řádné obléhání nedovedli, města dobývali náhlým přepadem.

Zdroje:
http://antika.avonet.cz
Ervín Hrych - Velká kniha vojevůdců, bitev a zbraní.

PříspěvekNapsal: 5/1/2007, 15:50
od Igor
[color=#] [/color] [font=Verdana] [/font]
O odvaze, schopnostech a drzosti skytských bojovníků bylo napsáno už mnohé. Jedna malá událost toto dokresluje:

Při svém tažení na východ se Alexandr se svým předsunutým oddílem dostal do průsmyku chráněného malou pevnůstkou s posádkou asi 50ti skytských vojáků. Alexandrův pobočník vyzval velitele obránců aby se vzdal před jejich neporazitelným králem. Odpověď skytského důstojníka Alexandra rozpálila do ruda: "Vy (řekové) máte neporazitelného jenom krále? To my skytové jsme všichni neporazitelní !!!".

PříspěvekNapsal: 6/1/2007, 00:08
od sketch
sarmati... mala odbocka... mozno ste videli film Kral Artus. Tu tvrdili, ze sarmatski jazdci v sluzbach Rima posobiaci v Britanii stali za vznikom legendy o prvych rytieroch.... je to totalna filmarska fikcia alebo sa naozaj spekuluje ze Artus a jeho rytieri boli Sarmati, ktori po stiahnuti sa Rima z Britanie, tam zostali a stali sa rytiermi kamelotu?

PříspěvekNapsal: 6/1/2007, 08:49
od Dzin
Tak trochu. Sarmati žijící v Asii mají podobný příběh jako Galové v Británii. Jejich hrdina také obdrží meč z jezera a také ten je tam po jeho smrti vrácen (když on prosí svého přítele, aby ho tam hodil). Samozřejmě ho také později tahá z kamene (nebo země? nepamatuji si to přesně). Právě tato podobnost stála za vznikem zmíněného filmu.
Sarmati mají patřit ke stejné vývojové linii, jako Galové (jejich základní genotyp je podobný tedy jsou rudovlasí a rudofousí) a tím se dá vysvětlit tato příbuznost.
Jinak mi ovšem není nic známo o tom, že by Římané nějaké Sarmaty zajali a přivezli do Briánie, aby za ně bojovali. To je filmařská licence.

PříspěvekNapsal: 12/9/2008, 16:06
od Sturmovik
Ja by som povedal, že Sarmantská jazda v Británií slúžila. Boli to skôr pomocné zbory - Sarmantia Auxilia. Na googli som našiel pár informácií, založil ich vraj Marcus Aurelius.

BTW, táto jednotka sa objavuje aj v PC hre Rome: Total war - Barbarian Invasion, ktorá je staršia ako film Kráľ Artuš :wink:

// Ale nič neni isté. Mohol by sa vyjadriť Thór , ktorý teraz pracuje na Rímskych légiach. Tak teda pozri na tie Britske :)

re.

PříspěvekNapsal: 12/9/2008, 21:43
od Thór
Článek je super, jen víc takových. Skythové bojovali v rámci Římských legií. Legio III Scythica: jedna z římských legií. Její název znamená 'legie ze Scythie'.
Tato jednotka byla založena triumvirem Markem Antoniem v období po r.42. Římané dávali jména svým legiím často podle kmenů či říši proti kterým byla legie prioritně „postavena“ a byla tvořena Římskými občany. V pozdějších letech kdy byla provincie již delší dobu přičleněna k říši, v jejích kohortách často v nemalých počtech bojovali právě příslušníci dříve porobených kmenů. Takže samozřejmě Gallové, Germáni, Skythové a Parthové. Záležitost přesného vyčíslení počtů těchto vojáků bude dnes zřejmě těžko dohledatelná, ale pokusím se to zjistit.Na sklonku Římského císařství, byli mezi legionáři zastoupeny téměř všechny Římské provincie .
Bojovnost Skythských válečníků, byla Římany vysoko ceněna.

PříspěvekNapsal: 16/6/2009, 14:45
od Zdeněk
Dzin píše:Sarmati mají patřit ke stejné vývojové linii, jako Galové (jejich základní genotyp je podobný tedy jsou rudovlasí a rudofousí) a tím se dá vysvětlit tato příbuznost.


Sarmati i Galové jsou oba Indoevropané (stejně jako Slované Germáni, Baltové, Italikové atd atd.), tím však jejich veškerá příbuznost končí. Mezi Indoevropany patří dokonce k dost rozdílným jazykovým větvím - Galové se řadí ke kentumové skupině a Iránci (tedy i Sarmati, Skythové, Parthové a také Peršané) patří spolu se Slovany či Balty ke skupině santumové. Barva vlasů apod. je velmi zavádějící, podobná tvrzení najdeme třeba i o Řecích a světlovlasí či rusí mohli být i Chetité nebo Árjovští Indové. Zřejmě se taková barva u Indoevropanů vyskytovala obecně častěji než třeba u Semitů či Ugrofinů.
Se slovy jako "gen" či "genotyp" doporučuji zacházet velmi opatrně - v literatuře se to jen hemží nejrůznějšími divokými spekulacemi a navíc je to téma často zneužívané rasistickými pavědami - oháněli se jimi nacisté, české "vědce" jsem slyšel tvrdit, že jsme lepší než jiní Slované protože máme keltské geny, jinde čeští slavjanofilové zjistili, že Češi mají čistší slovanské geny než třeba Poláci, atd. atd.
Ohledně stejných motivů v pověstech - vysvětlení může být několik. Buď jsou ty pověsti tak staré, že mají střípky společných indoevropských prabájí, nebo ty motivy "cestovaly" a přejímaly se, nebo lidská fantasie pracuje podobně napříč národy a stejný motiv mohl vzniknout na různých místech nezávisle na sobě. Osobně si myslím, že řešení je "od všeho trochu".
K tématu si dovolím doporučit především knihu Jaana Puhvela "Srovnávací mytologie".

PříspěvekNapsal: 7/4/2010, 19:56
od Pátrač
Je to téma starší a delší dobu spící. Ale musel jsem sem zabrousit.

Tunac- kolego jako autora článku bych chtěl poprosit o něco co je pro mě zajímavé a důležité. Když jsem koncipoval práci o Pravěké pevnosti na Rmízu tak jsem v knize Dějiny pravěku objevil informaci, že národ Skythů pronikl až k nám na Moravu. Máš o tom nějaké povědomí nebo lépe - více informací?

Děkuji.

PříspěvekNapsal: 7/4/2010, 22:18
od Tunac
Pátrači, oficiálně nic nevím, ale myslím si, že by sem mohli dojít.

Když Jan Bauer naznačuje, že Mojmírovci by mohli být potomci Perské Sasánovské dinastie. Polemizuje, že že členové družiny posledního Sásánovce, vladaře kdysi jedné z nejmocnějších říší světa, uprchli před arabskými vetřelci do Turkménie a odtud pak putovali dál kolem Kaspického moře do jihoruských stepí, až konečně došli na Moravu.
Srovnává:
Severně od dnešních íránských hranic na území Turkménie v místě, kde protéká řeka Murgab a až do roku 1222 zde stávalo město Merv, jehož obyvatelé se nazývali Margi. Tedy stejně, jako xanténské anály z 9. století označovaly Moravany.
Že na Moravě nalézáme šperky a ozdoby s motivy stromu života, které jsou příznačné právě pro oblast Íránu, ale nikde jinde v Evropě té doby se s nimi nesetkáme.
Že královské insignie Sásánovců -péřová koruna se objevuje jako koruna u vládců (Mojmírovců).
Že tedy i Moravanům nemuseli vládnout přímí potomci Sásánovců, ale oni sami se mohli od příchozích z daleké střední Asie dozvědět legendy spojené s zaniklou Perskou říší. Mimochodem v Íránu a dokonce i v Indii prý jméno Maravan (že by Moravan?) znamenalo vítěz nebo hrdina.
Že přinejmenším duchovní příbuznosti Sásánovců a Mojmírovců svědčí i rekonstrukce oblečení moravské vládnoucí vrstvy. Podle dochovaných písemných záznamů se velmi podobala kroji, jaký se nosil v krajích severního Íránu, ale i jinde ve střední Asii. Představoval ho především krátký župan s typickými kulovými spínadly -gombíky.
Že župan byl zároveň titul moravských správců, vládnoucích menším územním celkům zvaným župy. Je velmi pravděpodobné, že oděv byl pojmenován podle funkce svých nositelů.
Že Poněkud záhadným archeologickým nálezem je například stříbrná plaketa s jezdcem, který nese na ruce sokola, objevená v základech kostela ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Údajně má zobrazovat sokolníka, tedy lovce lovícího pomocí ochočeného sokola. Docent Klanica ji však spojuje s dávným íránským rituálem vyhledávaní budoucího vladaře prostřednictvím dravého ptáka. V asijském prostředí se často vyskytuje pověst o ptáku přinášejícím vybranému bojovníkovi odznaky královské moci. Dost možná, že podobný rituál uplatňovali i ve i staré Moravě.

Netvrdí nic určitého, jen naznačuje. Tak proč by Skytové nemohli být na Moravě, nebo jí projít, aniž by zanechali po sobě stopy.

PříspěvekNapsal: 7/4/2010, 23:10
od jmodrak
Stopy Skýtov sú doložené na Záhory - Smolenice. Tak že na Moravu to zas tak ďaleko nemali. Dôležité je, či sa nenašli ich charakteristické znaky prítomnosti - šípy, teda hroty, nátepné došťičky, železné kusy postrojov koní alebo samostatný hrob koňa alebo železný koník. To už sú známky prítomnosti Skýtov.

PříspěvekNapsal: 8/4/2010, 08:46
od Zdeněk
Jan Bauer píše sci-fi, ne historii. Jako zdroj je použitelný asi jako seriál Xena.

PříspěvekNapsal: 8/4/2010, 13:14
od Tunac
Zdeněk píše:Jan Bauer píše sci-fi, ne historii. Jako zdroj je použitelný asi jako seriál Xena.


A já si zase Bauera cením proto, že nemá klapky na očích, a netvrdí jen, co je oficiální teze, ale snaží se hledat.
Dogma např. je, že v Praze byly defenestrace 2. Ve skutečnosti byly 3. Takže našim starým vykladačům oficiálních dějin taky vše nevěřím. A Bauer mě nutí přemýšlet.

PříspěvekNapsal: 8/4/2010, 19:45
od Pátrač
No abych řekl pravdu tak mě to spíše než uspokojilo rozhodilo. Mám nyní nad čím přemýšlet.

Pokud jsou jejch stopy prokazatelně ve Smolenici a je to ta Smolenice mezi senicí a Trnavou tak na střední a severní Moravu by to přes rovinu u Hodonína trvalo pohyblivé kočovnické jednotce čtyři až pět denních pochodů.

Další věc je, že hroty jejich šípů byly nalezeny v několika hrobech slesko- platěnické kultury. Ale nebylo nalezeno jediné hradiště, kde by těchto šípových hrotů byla větší koncentace. To by korespondovalo s tím, že města a pevnosti nedobývaly a pokud ano tak jen překvapivým nájezdem. Na obléhání nebyli vybaveni ani vycvičeni.

Pokud došlo i větším bojům, nejsou po nich stopy. Mrtvé nepřátele nikdo slušně nepohřbíval. A to co je v hrobech by mohla být připomínka toho, že pohřbený jedinec se Skýthským bojovníkem setkal a zabil ho. Pak by ty hroty byly připomínkou činu bojovníka. A taky to může být všechno jinak.

Každopádně pokud na cokoliv narazíte, pište. Já budu pátrat také.

PříspěvekNapsal: 9/4/2010, 10:55
od jmodrak
Patrač, ano tie Smolenice. Čo sa Skýtov tíka, neviem či boli na strednej a severnej Morave, ale v Lužici a sev. Nemecku áno. Takisto v povodí Dunaja . Do hôr sa im nechcelo, ak nemuseli tak ich radšej obišli.
Problém je aj kto tie kmene vlastne boli. Dnes sa píše v odbornej literatúre ako o trácko- skýtských,ilýrských kmeňoch. Kelti podľa jednej teorie vznikli z protokeltov -Hallštaťtanov a spojenia Skýtov. Ale to su samozrejme iba teorie, odvodzujúca sa napr. z toho, že Kelti napr. v Británii nesedlali kone ale používali vozy, zatiaľ čo východný kone sadlali.Čo sa týka protoKeltov a Skýtov, sú mnohé dôkazi o ich príbuznosti. Ale to sa už dostem k indoeuropanom.

PříspěvekNapsal: 11/4/2010, 23:00
od Alfik
Tunac: Slovo "mára" skutečně existuje v sanskrtu a znamená naše "hrdina". Vítěz se sanskritsky řekne "víra", Morava však je odvozena ze zdroje jiného - z keltského "máraba" což znamená bažina, podmáčené území. Od toho je i podobné "márě", "mar", "morě", "meer"...což původně v oněch jazycích značilo pobřeží, dnes samotnou vodní plochu.

Re: Skytové

PříspěvekNapsal: 23/1/2018, 10:22
od wolfman
čo sa týka sarmatov a filmu kráľ artuš, je to zmes umeleckej fikcie a historických faktov. sarmati skutočne slúžili v rímskej armáde. podmienkou mieru po markomanských vojnách bolo poskytnutie zboru 8 000 ťažkých jazdcov sarmatmi. akurát to bolo v druhom storočí po kristovi a vzhľadom na budúci vývoj bolo doplňanie tohto zboru, z ktorého asi 5 000 jazdcov skutočne v británii slúžilo nemožné. a už vôbec nie v 5. storočí. sarmatská ťažká jazda skutočne inšpirovala mimo iných podobných druhov vojsk európske rytierstvo. vzhľadom na uvedené okolnosti je však otázne, či v dobe, kedy mal kráľ artuš žiť, to boli etnickí sarmati. skôr sa mohlo jednať o označenie druhu vojska.

Re: Skytové

PříspěvekNapsal: 23/1/2018, 11:24
od Rase
Na prvních reliéfech můžeme vidět Sarmaty, proti nímž bojovali Římané. Tedy jezdci odění v šupinaté zbroji (asi né tak moc) a i s chráněnými koňmi. Následně byli naverbováni i do římského vojska. Koncem římské říše stoupá obliba nasazení útvarů těžkého jezdectva (viz barevný obrázek) ale zda byli nazývání "sarmati" - jako synonymum pro těžké jezdce, jsem nikde neviděl. Možné to je, ale s původními sarmaty toho společného moc neměli (kůň, brnění a kopí, ale to tehdy nebylo nic zvláštního). Těžké jezdce římané znali už od Parthů a Sasánovců.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek