Vanniovo království (1.století po Kr.)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Vanniovo království (1.století po Kr.)

Příspěvek od kacermiroslav »

Vanniovo království (cca 21 – cca 50 po.Kr.)
1.století po Kristu
Slovensko (Morava, Čechy..?)



Vanniovo království je klientský státní útvar založený římským princem Drusem v 1. století našeho letopočtu mezi řekami Moravou a Váhem. Základ tvořili germánští vojáci Marobuda a Katwaldy. Jako klientský stát podléhal římskému impériu, pod jehož byl ochranou. Byl tak vazalským státem.

Vznikl kolem roku 21 a udržel se asi 30 let. Jeho centrem bylo území dnešního jihozápadního Slovenska.

V čele státu stál Vannius z Tudrova rodu. Systematicky budoval opevněná centra na hranicích, kontroloval důležitou Jantarovou stezku, vybíral poplatky a daně. To vzbudilo mezi jeho kmenovými druhy závist a v roce 50 se vzbouřili jeho příbuzní Wangio (Vangio) a Sido. Vannius se bránil, ale jeho spojenci Sarmati svou nedisciplinovaností způsobili jeho porážku, Vannius byl raněn a odešel do Pannonie pod ochranu Římanů, usadil se na území kolem Neziderského jezera. Na území Boiohaema (Čechy, Morava, Slovensko) tak vznikl nový klientský státní útvar v čele s Wangiem a Sidem. O osudu tohoto klientského státu není nic dalšího známo.


Podrobněji o vzniku klientských států
V období kolem přelomu letopočtu se ve střední Evropě začínaly utvářet nové poměry. Keltská civilizace, která zčásti nesla halštatské kulturní dědictví a byla tak pokračovatelem kultury rozvíjející se na periferii středomořských civilizací, se vlivem různých okolností rozpadala. Významnou úlohu v tomto vývoji měly též výboje římské říše, která získávala nová území a obsadila i významná keltská centra v Galii. Keltské osídlení řídne i ve střední Evropě, kde se tak otevíral prostor pro invazi germánských kmenů ze severnějších oblastí.

Římané postoupili ze západu k Rýnu a od jihu až k Dunaji. Na této hranici se zastavili a oblast svobodné Germanie jimi již nikdy nebyla zcela ovládnuta. Po několik staletí v tomto prostoru vedle sebe přežívaly dvě kultury, které byly v mnohém ohledu zcela odlišné. Na jedné straně společnost organizovaná na základě patriarchálně rodového zřízení, jejichž sídliště a bydlení byly uzpůsobeny zemědělskému způsobu života, vedle nich civilizace s rozvinutou státní, vojenskou a hospodářskou organizací, pokročilou městskou kulturou.

Setkaly se tu dva světy, které byly na poněkud odlišném stupni tzv. civilizačního rozvoje. Během dlouhého období jejich sousedství docházelo k vzájemnému ovlivňování. Směr, charakter a intenzita vlivů se proměňovaly nejen v průběhu času, ale lišili se také v různých místech. Hlavní proud vlivů však vycházel především z římské strany, tedy z té, která byla na pokročilejším stupni. K takovému převážně jednosměrnému kulturnímu proudu docházelo v lidských dějinách často právě tehdy, setkaly-li se dvě kultury z hlediska hospodářsko sociální vyvinutosti velmi odlišné. Germánská oikumena stejně jako oblasti provincií nebyla kulturně ani hospodářsky jednotná a tak zákonitě byly i vlivy i v jednotlivých oblastech odlišné.

Střední Evropa, kterou nově osídlily germánské kmeny, však nebyla kulturním vakuem. Dědictví vyspělé, středomořskými civilizacemi ovlivněné keltské kultury, která zde v předchozích staletích vzkvétala, se zčásti stala základnou hospodářského rozvoje germánských kmenů v oblasti nad středním Dunajem usídlených. Zvláště patrné to je v případě Marobudova panství ve středních Čechách, které mělo pravděpodobně svá centra provázaná s bývalými keltskými středisky. V počátečních fázích římského dovozu se importy nejčastěji objevují právě v této sídelní oblasti,

Díky Marobudovi, jenž byl vychován v Římě a s jeho kulturou byl vnitřně spřízněn, byli s římskou civilizací navázány úzké vztahy. Ve své říši usiloval o větší centralizaci než byla u germánských kmenových svazů obvyklá. Podporoval římský obchod a měl na svém dvoře četné římské kupce (Bouzek-Ondřejová 1990; Dobiáš 1964)
Území jižně od Dunaje byla Římany postupně obsazována v letech kolem přelomu letopočtu. Vznikly zde provincie Raetia, Noricum a Pannonia. Tyto oblati začínaly pozvolna podléhat romanizačnímu procesu vycházejícímu z jihu.

V této době Římané dunajskou hranici vojensky ještě příliš nechránili a bezpečnost na ní se pokoušeli vytvořit budováním klientských vztahů s germánskými sousedy. Tento poměr byl patrně výhodný pro obě strany, a byl velmi příznivý pronikání vzájemných vlivů.

Po polovině 1. století četnost nalezených importů znatelně klesá. Příčinu tohoto jevu můžeme hledat v rozpadu Marobudova panství a v přesunutí části Markomanů do oblasti na středním Dunaji, kde v 2. polovině 1. století vzniká klientní Vanniovo království. Nové germánské družiny Římany usazené v moravsko-dolnorakouské a západoslovenské oblasti byly ovládány Římany dosazeným Vanniem a později jeho nástupci Italicem a Sidonem. Archeologicky dokládají existenci tohoto panství hroby s bohatými importy blízko římské hranice provincie Pannonie (výrazná kumulace těchto hrobů je v Pováží).

Ačkoliv klientská království v této oblasti zanikla, výhodná poloha jihozápadního Slovenska (po mírném poklesu počátkem 2. století) zajistila této oblasti nejbohatší přísun importovaného zboží.


Zdroje:
www.wikipedia.org
www.archeologie.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Příspěvek od Thrasher87 »

Pre doplnenie.
Vanniovo kráľovstvo (Regnum Vannianum) bolo Rimanmi podporovaným štátnym útvarom na sever od Dunaja (vazalský, klientský štát), ktoré zároveň predstavovalo nárazníkovú oblasť ležiacu medzi germánskymi kmeňmi a rímskym územím. Vanniovo kráľovstvo je vôbec prvým štátnym útvarom na území Slovenska. Počiatky jeho zrodu spadajú do obdobia 20.- tych rokov 1. storočia n. l. Vzniklo v príhodných podmienkach, kedy neprebiehali žiadne etnické posuny v barbaricu. To umožnilo tri desaťročia jeho pokojnej existencie. Podnes existuje množstvo protichodných názorov ohľadom jeho polohy, rozlohy, hraníc, hlavného centra atď. Snaha nejakým spôsobom interpretovať a rekonštruovať tento štátny útvar, je do značnej miery spojená s dohadmi a domnienkami.
Na základe archeologického výskumu sa centrum Vanniovho kráľovstva kladie do priestoru medzi Moravou a Váhom, kde sa našlo viacero germánskych pohrebísk. Jednotlivé hroby obsahujú veľký počet rímskych importov. Ide najmä o pohrebiská v Abraháme, Kostolnej pri Dunaji, Sládkovičove a Križanoch z 1. pol. 1. storočia n. l. Vanniova vojenská družina sídlila pravdepodobne na úrodných sprašových návejoch okolo Trnavy. Kráľovstvo bohatlo z diaľkového obchodu. Územím, ktoré Vannius kontroloval prechádzala Jantárová cesta. Poplatky z obchodu sa tak stali dôležitým zdrojom príjmov. O bohatstve Germánov žijúcich na slovenskom území v období Vanniovho kráľovstva svedčia najmä hroby. Najbohatšie hroby patriace vládnucej vrstve pochádzajú napr. zo Zohora, kde sa v „kniežacom hrobe“ našlo celkom 8 bronzových nádob (napr. naberačka a cedidlo, vedrá, miska a kanvica, strieborné čaše, zlomky strieborných šatových spôn, masívny zlatý náramok pripomínajúci torques atď.). Významné je taktiež pohrebisko vo Vysokej na Morave, kde sa v obdobnom hrobe ako v Zohore našlo 7 bronzových nádob – panvice, naberačka, vedro, umývacie misky s kanvicou atď. Okrem toho aj zlomky skleneného pohára, roh na pitie, kovové súčasti koženého opaska atď. Nálezy dokumentujú vyspelý stupeň vzájomných kontaktov medzi Rimanmi a Germánmi v priestore stredného Dunaja.
Pád Vannia nespôsobili vonkajšie okolnosti, ale vnútorné rozpory. Vanniovi synovci Vangio a Sido s podporou Hermundura Vibilia a Lugiov v otvorenej bitke porazili Vannia a ten sa, tak ako pred ním Katvalda a Marobud uchýlil k Rimanom. Zvyšok života strávil v rímskom exile v západnej Pannonii. Vangio a Sido sa následne chopili moci a nič nenasvedčuje tomu, že by došlo k zmene charakteru kvádsko – rímskych vzťahov po Vanniovom páde. Roku 69 sa dokonca oddiely Kvádov zúčastnili na druhej bitke pri Bedriacu na strane cisárskeho kandidáta Vespasiana v boji proti cisárovi Aulovi Viteliovi.

Literatúra:
1. HEČKOVÁ, Jana 2005. Rimania a Germáni na strednom Dunaji. 1.vyd. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre Filozofická fakulta, 2005, 112 s. ISBN 80-8050-882-8
2.WOLTERS, Reinhard 2002. Římané v Germánii. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2002, 141 s. ISBN 80-7021-539-9
3. AMMIANUS, Marcellinus 2002. Dějinny římské říše za soumraku antiky. 2.vyd. Praha: Arista, Baset, 2002, 849 s. ISBN 80-86410-26-9
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Oni se celkově Římani moc nestarali o to, kdo v těchto provinčních královstvích vládné. Hlavním smyslem bylo, aby to byl někdo loajální k Římské říši a tím se eliminovalo nebezpečí útoků a nájezdů z této strany. Říše pak mohla své vojenské síly zaměřit na důležitější místa hranic. Což vzhledem k délce hranic bylo jistě nesnadné.

Tento proces na našem území je znám právě například z Markomanské říše krále Marobuda, který byl vychován v Římě, poté dosazen za krále Markomanů. Ten se také odmítl zúčastnit bitvy proti Římanům v Teutoburském lese (rok 9 po Kr.), což vedlo ke zhoršení vztahů s Arminiusem a následné bitvě roku 17 po Kr. někde v Severních Čechách. O dva roky později jej svrhnul Katvalda. Ten se ale na královském stolci také dlouho neohřál a prchl k Římanům poté, co jej vyhnali Hermundři pod Vibiliovým vedením. Poté tedy již nastupuje na scénu Kvád Vannius a jeho království, a jeho následovníci. On i jeho nástupci, zůstali věrni Římu až do markomanských válek v 2.polovině 2.století. Řím se tak po dlouhá desetiletí nemusel nijak obávat moci severodunajských kmenů. Což byla jistě z dlouhodobého hlediska dobrá investice císaře Augustiána.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Příspěvek od Thrasher87 »

No až také bezproblémové to nebolo. Koncom 80. tych rokov 1. stor. ako je známe viedol cisár Domitianus vojny s Dákmi a treba povedať, že sa pre Rím nevyvíjali práve najlepšie. Preto Domitian požiadal o pomoc Markomanov a Kvádov, ktorý mali súčasne s Rimanmi udrieť na Decebala a rozdeliť tak jeho sily. Germáni to však odmietli, a tak sa Domitian rozhodol strestať ich. Uzavrel s Dákmi pre Rím nevýhodný mier, v ktorom boli zakotvené mnohé poplatky, ktoré mali Rimania odvádzať Decebalovi, aby si tak zabezpečili pokoj v Ilyriku. Zmluva bola vskutku nedôstojná mocnosti akou bola Rímska ríša v tom čase. Domitiana však motivovala zlosť a túžba po odplate za odmietnutie jeho požiadaviek zo strany germánov na pomoc v boji s Decebalom. Domitian v rokoch 89-93 postupne presunul vojenské úsilie impéria do podunajského priestoru. Toto obdobie je v historiografii známe ako tzv Svébske vojny. Treba tu tiež povedať, že ešte Nerva ale predovšetkým Traján museli zviesť niekoľko menších stretov s barbarmi, aby zastabilizovali severné hranice ríše.

Tiež by som ešte doplnil, že politika klientských štátov skončila markomanskými vojnami. Známa je ambícia Marca Aurelia vytvoriť z dnešného územia Slovenska provinciu Marcomaniu. Jeho syn Commodus však na to rezignoval. Počnúc ním a následne za Severovcov už bolo v Poddunajsku zreteľným faktom, že Rím nemá "kontrolu" nad územím na sever od Dunaja, a tak sa Rimania v nasledujúcom období uchyľovali k úplatkom a "darom", ktoré im mali zabezpečiť pokoj na hraniciach.
Tiež by som ešte doplnil, že politika klientských štátov skončila markomanskými vojnami. Známa je ambícia Marca Aurelia vytvoriť z dnešného územia Slovenska provinciu Marcomaniu. Jeho syn Commodus však na to rezignoval. Počnúc ním a následne za Severovcov už bolo v Poddunajsku zreteľným faktom, že Rím nemá "kontrolu" nad územím na sever od Dunaja, a tak sa Rimania v nasledujúcom období uchyľovali k úplatkom a "darom", ktoré im mali zabezpečiť pokoj na hraniciach.Tiež by som ešte doplnil, že politika klientských štátov skončila markomanskými vojnami. Známa je ambícia Marca Aurelia vytvoriť z dnešného územia Slovenska provinciu Marcomaniu. Jeho syn Commodus však na to rezignoval. Počnúc ním a následne za Severovcov už bolo v Poddunajsku zreteľným faktom, že Rím nemá "kontrolu" nad územím na sever od Dunaja, a tak sa Rimania v nasledujúcom období uchyľovali k úplatkom a "darom", ktoré im mali zabezpečiť pokoj na hraniciach.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní národy“