Vývoj osídlení na území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska
Napsal: 11/5/2010, 10:33
Vývoj osídlení na území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska
Aby nebyl úvodní článek příliš stručný, tak sem dám časovou osu vztaženou na území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska od Pravěku až po příchod Slovanů. Tato časová osa je dána dohromady mnou a Pátračem (s jeho laskavým svolením jsem použil část jeho textů uveřejněných v typu prací "Pravěké fortifikace...").
Poznámka: předem říkám, že časové zařazení, především pak u těch starších fází se různě liší a není ani v současně době pevně ohraničeno (ani tak nelze učinit).
Periodizace epoch do příchodu Slovanů
NEJSTARŠÍ PALEOLIT
cca 3.000.000 až cca 1.000.000 let př. Kr.
Doba trvání nejstaršího paleolitu pro nás představuje nejen nejstarší, ale hlavně nejdelší a nejméně poznané období pravěku. Tehdejší lidé vyráběli řadu nástrojů, ze kterých se nám ale dochovaly pouze kamenné nástroje (nálezy z českého prostředí Beroun, Čakovice atd.). Kromě kamenných nástrojů se předpokládá použití také nástrojů a úštěpů ze zvířecích kostí. Lze také uvažovat o existenci oštěpu a bolasu pro lov. Již v této časově dlouhé době lze také předpokládat vznik prvních lidských sídlišť, kde snad byli již stavěny jednoduché přístřešky a obydlí. Aspoň v Oludvajské rokli se na vrstvě z doby cca 1,8 Mio let před Kristem nalezl půdorys příbytku.
STARÝ PALEOLIT
cca 1.000.000 až cca 300.000 let př. Kr.
Z tohoto období se dochovalo již více archeologických nálezů, ale přesto je to stále málo na to, abych si dokázali jasně představit život Homo erectus, kteří osídlili i střední Evropu. I na území bývalého Československa se dochovali různé typy kamenných industrií (valounová technika, pěstní klíny) jako například z Bečova u Mostu, Přezletice u Prahy, Stránská skála u Brna. Kromě jednoduše opracovaných kamenných nástrojů a zbraní se podařilo zjistit stopy ohně a kostí z ulovené zvěře. Ty také sloužili jako surovina k výrobě nástrojů. Co se obydlí týče, tak sídliště si tito předchůdci současného člověka hledali poblíž vodních toků a ploch. Lidé žili v chatkách z kůlů a kůží, stále to však byli většinou kočovní sběrači a lovci.
STŘEDNÍ PALEOLIT
cca 300.000 až 40.000 let př. Kr.
Trvání středního paleolitu se vyznačuje velkými klimatickými změnami. Také lidé této doby již dokázali přírodní materiály lépe opracovávat. Typickým znakem byla výroba úštěpů z předem připravovaných pazourkových jader. Úštěpy tvořily výchozí polotovary pro hotovení kamenných nástrojů, různých hrotů, drásadel, nožů, nožů se zoubkovaným ostřím. Chatové osady byly již běžné, jako například v Bečově u Mostu, v jeskyni Kůlně v Moravském krasu atd. Na sídlištích se již nacházeli ojedinělé rituální pohřby. Homo sapiens začal vytlačovat člověka neandrtálského.
MLADÝ PALEOLIT
40.000 až 10.000 let př. Kr.
Jednalo se o dobu rozkvětu vyspělých loveckých kultur a šíření člověka dnešního typu (Hompo sapiens sapiens) do všech končin světa. Hlavním loveckým náčiním moderního člověka se stal oštěp a harpuna, od konce mladšího paleolitu se pak objevuje i luk. Již docházelo k účelovému pěstování rostlin a domácího zvířectva. I pohřby v tomto období již ukazují na pokročilejší rozvoj představ o životě a smrti. Mrtvý dostávali na svou cestu již obětní dary, věci z osobních potřeb, zbraně a byli posypáni červeným barvivem (Dolní Věstonice). O kulturním rozvoji svědčí výskyt estetických, okrasných předmětů (plastiky vypálené z hlíny).
POZDNÍ PALEOLIT
10.000 až 8.000 let př. Kr.
Pozdní paleolit zaujímal krátké období na sklonku doby ledové. Jak couval skandinávský ledovec, byla uvolněna severoevropská nížina pro osídlení. Nálezy sídlišť svědčí o pohyblivém způsobu života nevelkých skupin lovců, po nichž se nalezli převážně kamenné nástroje. Znakem doby je hojnost úštěpů mezi polotovary a převaha škrabadel mezi nástroji. Také došlo k populační explozi, jak dokládají četná nalezená sídliště.
MEZOLIT
8.000 až cca 4.500 let př. Kr.
Tradičně ale nepřiměřeně, je toto období také nazývané jako střední doba kamenná. Byla to závěrečná doba kulturně a hospodářsky vyspělého pozdního paleolitu, ale již za značně zmírněných klimatických podmínek. Lid této doby lovil většinou nemigrující zvěř, obdobnou té dnešní (srnec, jelen, vepř, zajíc, los, vlk, medvěd, bobr a dnes již vyhynulý tur evropský). Malá společenstva lovců s rodinami migrovala v určitém revíru, který jim dokázal poskytnout dostatečný zdroj obživy. Význačnou složkou kromě lovu byl i sběr a rybolov spolu s lovem ptactva. Na březích jezer, moří a velkých řek rybolov jako zdroj obživy převládal. Sídliště se rozkládala nejčastěji na vyvýšených místech a v blízkosti vod. Vzhledem k vlhkému podnebí byly přednostně vyhledávány písky a nebo jiné dobře vysychající podloží. Obydlí byla stavěna jen na omezenou dobu (s ohledem na příznivé podnebí a kočovný život) a tudíž nebyla příliš důkladná. Většinou byla stavěna z kůry, rákosu, větví možná i kůží na kůlových konstrukcích, které mohli být i mírně zahloubené. Z tuzemského prostředí známe osídlení jak z Polabí (které bylo hojně osidlováno již v paleolitu), tak i ve vyšších polohách na Podorlicku a Šumavě.
STARŠÍ A STŘEDNÍ NEOLIT (Mladší doba kamenná)
cca 4.500 let – 4.000 př. Kr.T
oto období je na území celé střední Evropy reprezentováno hlavně kulturou s lineární (volutovou) keramikou, která se rozmnožila především na úrodných a zalesněných půdách od Rýna na západě až po Moldavsko na východě. Tuto kulturu můžeme považovat zčásti již za naše prapředky, protože jako první trvale osídlili české země a začali přetvářet přírodní prostředí na kulturní krajinu. Na bývalém Československém území jsou doložena naleziště Bylany u Kutné Hory, Mohelnice, Chabařovice, Štůrovo, Březno u Loun, Bíňa u Komárna. Charakteristikou vesnic byly až 40 metrů dlouhé domy. Po vyčerpání půdy se toto etnikum stěhovalo o kus dál a na původní místo se vracelo až po čase, tzv. cyklické zemědělství. Své mrtvé pohřbívali ve skrčené poloze s milodary. Taková pohřebiště se nalezla v Nitře a Vedrovicích.
MLADŠÍ NEOLIT (Mladší doba kamenná)
cca 4.000 let – 3.200 př. Kr.
Kulturní jednota zemědělců typická pro předchozí období se postupně rozpadla. V západní polovině našeho území navazuje na starší období kultura s vypíchanou keramikou a pohřby žehem (Praha Bubeneč, Mískovice u Kutné Hory), kultura s moravskou a západoslovenskou malovanou keramikou. Tato kultura měla řadu progresivních prvků, složité náboženské rituály, kruhová kultovní místa s příkopy (Hluboké Mašůvky a Těšetice-Kyjovice na Znojemsku, Svodín, Nitranský Hrádok). Návaznost tu byla na lengeyského komplex z Karpatské kotliny. Působnost tohoto komplexu byla na severozápadě značná (kruhové kultovní objekty ve Vochově u Plzně, v Bylanech u Kutné Hory, v Lochenicích u Hradce Králové).
STARŠÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 3.200 let – 2.700 př. Kr.
V Čechách a na Moravě se rozvinula kultura nálevkových pohárů, které mělo své kořeny u severních sousedů v prostředí mezolitických lovců a rybářů. Na východě Evropy vrcholilo období užití mědi zatímco na západě se tento vzácný kov začal teprve zpracovávat. Mrtví byli již pohřbívání v mohylách (na Moravě), občas i v kamenných skříňkách – hrobkách. Z prozkoumaných sídlišť známe zásobní jámy a také první zbraně, kamenné sekeromlaty. V Makotřasích u Kladna bylo objeveno kultovní a hospodářské centrum s doklady o zpracovávání mědi, znalosti astronomie a vyměřování. Tato kultura po sobě také zanechala například menhirova pole a dolmeny.
Na Moravě tato kultura zanechala 28 výšinných lokalit, a některé z nich už byl velmi kvalitně opevněné. Nade všemi vyniká pevnost Rmíz u Laškova, která ve své době měla dominaci v širokém okolí. Zde byla nalezena hradba s kamennou čelní stěnou široká 4 metry a před ní byl do skály vykopaný a vysekaný mohutný příkop. Celkově bylo opevněno více než 17 hektarů terénu.
STŘEDNÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 2.700 let – 2.400 př. Kr.
Postupem doby nabyla na vrcholu kultura s kanelovanou keramikou, která vytlačila předchozí. Ta se ale dále udržela v Čechách. Jsou pro ni typická opevněná sídliště, která zřejmě již ovládala své blízké okolí v rámci kmenové organizace. Také rituální pohřby dobytčat svědčí o významu chovu pro tuto kulturu. Období už doznalo i první mechanizaci zemědělských prací. Je znám už zápřah., kolové vozy a to je možnost pro rozvoj obchodu i na velké vzdálenosti.
Tato kultura na Moravě nechala prokazatelných 32 lokalit, nejlépe pak prozkoumáno bylo hradiště u Hlinska. Zde byla nalezena hradba široká 2,8 metru a před ní opět běžel příkop.
MLADŠÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 2.400 let – 2.200 př. Kr.
Došlo zde ke změnám, při kterých do nich zasahovaly ze severu kultura kulovitých amfor, která zabírala ohromné území od dolního Labe po západní Ukrajinu. Z jihovýchodu pak na naše území zasahovala první vučedolská kultura.
V tomto období dochází na našem území k poměrně zajímavému jevu. Ve stejné době se objevují tři kultury, které nahrazují ty předchozí a zároveň si dosud volná území rozdělují mezi sebe. Jsou to kultury:
· kultura jevišovická a bošácká (hlavně na Slovensku), která zabrala jižní Moravu a nejseverněji byla lokalizována v Brně –Líšni
· řivnáčská kultura, která zabrala území kolem řeky Labe a severní část povodí Vltavy
· chamská kultura, která zabrala nejúrodnější část západních Čech
Po těchto kulturách zůstalo relativně dost stop po opevněních a navíc se zdá, že tyto kultury byly shodně členěny do malých komunit a jejich výšinná sídliště byla relativně malá. Je to o to zajímavější, že jejich předchůdci spíše budovali rozsáhlá a členitá sídla. Četnost sídel může také pravděpodobně souviset s počátkem invaze lidu se šňůrovou keramikou. Většina těchto kultur své mrtvé pohřbívala v žárových hrobech.
POZDNÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 2.200 let – 1.900 př. Kr.
V tomto období téměř celou Evropu (kromě Balkánu) postupně ovládly dvě významné kultury. Starší kulturou byla tzv. lidu se šňůrovou keramikou, která přišla jako první a postupně vytěsnila vše co bylo před ní.
Těsně po ní se objevila kultura zvoncových pohárů (spojena především s jižním a jihozápadním územím), která s ní nějaký čas žila v koexistenci aby ji nakonec přehlušila a získala jakousi byť nedokonalou dominanci. Obě kultury jsou známy z mnoha nalezišť a pohřebišť (Vikletice u Chomutova, Šlapanice, Mochov u Prahy). Obojí lid se od sebe zčásti antropologicky lišil, měl však již pevnou společenskou organizaci, jak to dokládají i přesné pohřební rituály. Pro kulturu šňůrové keramiky je typická její keramika zdobena otiskem šňůry (podle ní také má svůj název), ze zbraní pak kamenný sekeromlat. Kultura zvoncových pohárů byla pak již vyzbrojena lukem, šípy a měděnými dýkami.
DOBA BRONZOVÁ
Doba bronzová je historickým obdobím pravěku, pro které je charakteristické dominantní využívání bronzu - slitiny mědi a cínu (kovu s lepšími vlastnostmi) pro výrobu důležitých potřeb. Zatímco zkušenost při opracování kamene byla bezprostřední, tavba rud a slévání rozžhaveného kovu byly velmi náročným postupem. Doba bronzová následovala po eneolitu a ve střední Evropě je datována cca 1.900 - 700 let př. Kr. Doba bronzová následně přechází v dobu železnou. Její vývoj se nejprve projevil v oblasti Mezopotámie kolem roku 3.000 př. Kr. Dnes na tomto území leží dnešní Irák a Irán. V oblasti Malé Asie, Sýrie, Palestiny a oblasti kolem Egejského moře nastalo toto období kolem roku 2.000 př. Kr. a postupně se z této oblasti dostávala do severní Evropy.
Lidé v této době domestikovali kachny, slepice, kočky a na severu Evropy soby. Dovedli vyrábět bronzové nástroje a jako platidlo používali lidé bronzové tyčinky zvané hřivny, které mohli lidé dál využívat. Pro výrobu nástrojů bylo typické lití do ztracené formy, vznikalo tedy velké množství originálních předmětů.
Počátek doby bronzové byl stanoven z hlediska nástupu kultur, které se pak dále plynule vyvíjely ale přitom v období 20. stol. před Kristem se zde ještě bronzová industrie nevyskytuje. Objevují se pouze drobné kovové šperky, stále ještě z mědi či z arzenového bronzu, tedy slitiny mědi a arzenu, kterou ještě ale za pravý bronz nelze považovat. Vlastní bronzová industrie se objevuje až okolo 1.900 př.Kr.
STARŠÍ DOBA BRONZOVÁ
1.900 – 1.500 př. Kr.
V této době se na našem území objevila jako úplně první kultura nitranská, která se po migraci objevila na východní Moravě a má se za to, že se vyvinula z komplexu kultur se šňůrovou keramikou. Byla nalezena ve dvou lokalitách nížinného typu. Zůstalo po nich mnoho a mnoho stop a hlavní zdroj informací je velké množství nalezených hrobů. Například v Holešově bylo nalezeno a zkoumáno více než 1.000 hrobů.
Největší význam ale měla takzvaná únětická kultura datovaná do let 1.800 – 1.500 let př.Kr. – pro tuto kulturu je charakteristický zvláštní typ keramiky. Lidé potírali keramické nádoby tuhou, takže potom působily dojmem, že jsou vyrobené z kovu. Dále je pro tuto kulturu typické kosterní pohřbívání. Na Slovensku byla naleziště ve Spišském Štvrtku – projevoval se zvláštní vývojový prvek – vliv egejské oblasti. Z bronzu byly vyráběny pracovní nástroje, zbraně – široké dýky. Existovala a byla vytěžována naleziště zlata – zřejmě v důsledku toho docházelo k růstu obchodu a také majetkových rozdílů mezi obyvatelstvem. Kultury této doby jsou doloženy četnými nevyzvednutými „poklady“ bronzových předmětů (hřivny, dýky, sekerky), baltského jantaru (bohaté náhrdelníky), nebo sklovitými korálky z jihovýchodu. Kultura únětická vznikla splynutím dvou samostatných kultur. Byly to kultura staroúnětická a kultura protoúnětická.
Kultura staroúnětická - vznikla opět z kultury se šňůrovou keramikou a byla nalezena ve středních Čechách, severozápadních Čechách a Sasku. Je známa tak jako nitranská skoro výhradně z pohřebišť a to i velkých. Zde je vrchol například lokalita Polepy u Kolína, kde bylo nalezeno přes 100 hrobů. Keramika pro ni charakteristická obsahuje třásňový ornament, mísy na více nožkách, kostěné berličkovité jehlice a něco málo nalezených kovových šperků.
Kultura protoúnětická - navazuje na kulturu zvoncovitých pohárů. Pohřebiště byla nalezena pouze malá, pouze okolo 10 hrobů. Keramika pro ni charakteristická obsahuje rytou výzdobu a obsahuje džbánky,
amfory, mísy, mísy na prstencové nožce. Také další inventář více připomíná kulturu zvoncovitých pohárů. Jde o pazourkové šípky, dýky, sekerky, kostěné nátepní destičky, kostěné jehlice s provrtanou hlavicí, měděné záušnice. Je zajímavé, že tyto kultury po sobě zanechaly jen velmi málo fortifikací, pokud vůbec nějakou. Jejich sídliště byla v rovinách a pokud byla opevněna tak jen lehce. Byla nalezena nevýrazná torza palisád a někde náznaky příkopů. A navíc není jisté zda šlo o fortifikační prvky této kultury nebo také mohlo dojít jen ke splynutí více kulturních vrstev.
Únětická kultura byla významnou společenskou a sociální a hlavně ekonomickou formací. Trvala dlouho a zanechala na našem území hodně stop. Opravdu jisté nálezy opevnění se objevili v jedné kultuře z této doby a to ve věteřovské kultuře. Ta se odlišila od svého únětického základu tím, že opět začala pro svá sídla vyhledávat výšinné lokality. Ale tato kultura už přímo přechází do střední doby bronzové
STŘEDNÍ DOBA BRONZOVÁ
1.500 – 1.250 př. Kr.
Sem skutečně lze zařadit kulturu věteřovskou, která se z Moravy rozšiřuje i do Čech a buduje první výšinná opevněná sídliště. Jinak osídlení nápadně slábne, a podle toho že byly nalezeny doklady násilných zásahů, toto slábnutí je připisováno agresi neznámého etnika. Jsou zdokumentovány pozůstatky hromadného zabíjení například v lokalitách Věteřov nebo Cezava u Blučiny. Byly nalezeny kosterní pozůstatky ubitých osob, pohozených v příkopu. U Blučiny byl lokalizován na hradišti o ploše asi 4 hektary obranný komplex tvořený příkopem širokým 4 až 5 metrů následovaný dalším příkopem širokým 5 až 6 metrů. Oba byly hluboké asi 2,5 metru. Za ním se nacházela hradba s kamennou konstrukcí a síle asi 4 metry. Výšku hradby se nepodařilo dostatečně přesně stanovit.
Věreřovské fortifikace jsou i velmi rozsáhlé. Jejich opevnění jsou od samého počátku dokonalá. Podle názorů odborníků jde o stavební dovozy, které ukazují na to, že buď jejich plány a realizaci provedli odborníci za tímto účelem dovezení nebo lidé, kteří se to naučili jinde. Například v jihočeských Vrcovicích jde o fortifikační systém tvořený příkopem-hradbou a znovu příkopem a hradbou. Hloubka tohoto systému je či vlastně byla 25 metrů.
Mohylová kultura - Další vlna fortifikací přišla s nástupem mohylové kultury. Mohylová kultura bývá datována do let 1.500 – 1.200 let př.Kr. Lidé této kultury byli především pastevci. Uměli vyrábět různé bronzové meče a kopí. Pro své mrtvé stavěli mohyly, což byly bohatě vybavené hroby náčelníků. Naproti tomu se nalézají chudě vybavené hroby obyčejných lidí. V této době byli odlišně pochováváni ženy a muži – muži se zbraněmi, ženy se šperky. Na našem území se objevily dvě složky mohylové kultury:
· středodunajská mohylová kultura, která osídlila jihozápadní Slovensko, jižní Moravu, rakouské Podunají, ale částečně i jižní Čechy
· česko-falcká mohylová kultura, která postupně nalezla prostor ve středních, západních a řídce i v severozápadních Čechách
Tato kultura po sobě zanechala rozsáhlou bronzovou výbavu. To značí že výzbroj bojovníků dosáhla i na našem území mimořádného rozvoje. A to by nešlo bez zvládnutí bronzové metalurgie, kovářského řemesla a kovolitectví.
Významná opevněné sídelní prostory jsou lokalizovány například na:
· Hradisku u Kroměříže, plocha asi14 hektarů, opevněno mohutnou hradbou dřevozemního typu a příkopem
· Leskoun u Olbramovic, plocha asi 11 hektarů, nalezena mohutná hradba s čelní kamennou stěnou
· hradiště Věteřov, velké asi 6 hektarů s několika násobným opevněním
Bylo nalezeno množství dalších ale poměrně malých opevněných lokalit, většinou ostrožného typu. Byly opevněny podle jednoho modelu, příčný příkop a za ním hradba. Někdy pak byl počet příkopů i svislých prvků násoben.
MLADŠÍ DOBA BRONZOVÁ
1.250 – 1.000 př. Kr.
Pro toto období je používán název období kultur popelnicových polí, které se blíže datují 1.200 až 700 let př.Kr. Název kultury je odvozen ze způsobu, jakým tito lidé pohřbívali mrtvé. Ty nejdříve zpopelnili, jejich popel vložili do speciální urny, která měla vespod otvor. Ten zde byl proto aby mohla duše opustit tělo a odletět. Pro tuto dobu je významné celkové klimatické oteplení, současně rostl počet obyvatel a prodlužoval se jejich věk.
Bylo to velmi neklidné a živé období. Bylo doprovázeno množstvím ozbrojených konfliktů a ve výzbroji se objevují do té doby neznáme prvky pro útočný boj i obranu. Ve výzbroji zdomácňují nejen bronzové meče, a kopí s listovitými hroty - podle dokladů v pohřebních výbavách používali bojovníci zpravidla dvou kopí, ale také další pasivní ochranná výstroj - přilbu, pancíř, nákolenice, štíty – dřevěné, potažené kůží s bronzovou puklicí, byly nalezeny i celokovové – u nás nález z Plzně-Jíkalky.
Na našem území došlo k jakémusi rozdělení jeho plochy mezi okruh několika kultur a to jak do prostoru tak i do času. Toto rozdělení prošlo vývojem ale zůstalo zachováno až do doby halštatské, která bude obsahem další podkapitoly.
Byly to kultury:
· lužická
· milačevská
· knovízská
· velatická
POZDNÍ DOBA BRONZOVÁ
1.000 – 700 př. Kr.
Pro toto období je nejvýznačnější kultura, která dostala název lužická. Z této doby bylo zkoumáno a potvrzeno několik desítek opevněných areálů. Občas se zde objevuje i velké hradiště. Velmi dobře je prozkoumána lokalita Okrouhlé hradiště u Konstantinových lázní, kde jde o opevněnou náhorní plošinu dominantního kopce. Bylo zde nalezeno několik opevňovacích technologií podle konkrétních podmínek v daném úseku hradby nebo příkopu. Byly zde nalezeny brány a to dokonce pět. Tyto brány byly stavěny jako samostatné opěrné body a staly se tak přímou součástí fortifikace.
Opevňovaly se pouze:
· dominantní izolované kopce - Závist, Kotouč u Štramberka, Hostýn u Chvalčova
· ostrožny - Štěpánov, Křivoklát, Voltýřov
Ohledně technologií bylo zjištěno, že došlo k odklonu od masivních kamenných plent jakožto součástí hradeb. Jakoby se na tuto technologii zapomnělo, nebo spíše byla jejich technologie zapomenuta. Opevnění tvoří převážně hlinitá a dřevěná tělesa. Tato jsou někdy velmi masivní například šířka 10 metrů na Hradisku u Roštína, nebo subtilnější, 2 až 3 metry třeba na hradišti Kokory poblíž Přerova. Pevnost hliněných masivů byla vylepšena dřevěnými konstrukcemi.
V závěru doby bronzové pak začíná opět narůstat počet pevných opevněných objektů. Některé z nich měly i značné rozměry a zdá se že některé měly i složitější vnitřní členění. Na Moravě například:
· Obřany - plocha asi 20 hektarů
· Pavlov - lokalita Děvín, plocha asi 26 hektarů
· Svatý Martin u Lulče - plocha až 55 hektarů, hradiště bylo děleno na více částí
Hradby se zde objevují i velmi velké. Například u hradiště Obřany byla nalezena hradba široká 12 metrů tvořená hlinito-kamenitým jádrem obloženým dřevěnou konstrukcí. Navíc čelo hradby bylo obloženo kamennou zdí, tzv. plentou.
V Klentnici pak byla objevena hradba tvořená šikmou kamennou zdí širokou podle výzkumů až 5 metů. U paty pak byla podepřená hliněným náspem.
STARŠÍ DOBA ŽELEZNÁ (období Halštatské)
700 – 400 př. Kr.
Typickým znakem pro halštatské kulturní skupiny bylo rozšířené používání železa, malování na keramiku v geometrickém stylu, užívání koně k jízdě i tahu. Také tato kultura byla obchodně provázána s antickými civilizacemi (Řecko, Etruskové…). Z těchto vyspělejších zemí se dovážela železná výzbroj a výstroj, bronzové nádoby, luxusní keramika, sklo. Vše se směňovalo zřejmě za severský jantar, kožešiny a možná i otroky. Předmětem obchodu byla také sůl. V Čechách a na Moravě kromě halštatské kultury byla i kultura bylanská s centrem ve středních a severozápadních Čechách. Halštatská mohylová kultura pak byla na našem území nejvíce rozšířena v jižních a západních Čechách. Železo, které v předchozím období závěru pozdní doby bronzové se zde objevovalo jen výjimečně, začíná nyní zdomácňovat a být produkováno (jako vždy se inovace prosazuje nejdříve ve výzbroji) ve formě železných mečů. Původ metalurgie železa pochází z Blízkého východu. Národ zvaný Chetité tuto metalurgii zvládl dokonce už po roce 1.500 př.Kr. k výraznějšímu rozšíření tam však dochází až okolo roku 1.000 př.Kr. a pak již následuje poměrně rychlé šíření i směrem do Evropy. Ve střední Evropě se objevuje kolem roku 700 př.Kr. Halštatská mohylová kultura v západních a jižních Čechách, která je řazena k západohalštatskému kulturnímu okruhu a kultury horákovské na jižní Moravě ukazuje na tzv. knížecí pohřby. Těla jsou uložena ve velkých pohřebních komorách s dřevěnými konstrukcemi – zemřelý mohl být uložen na čtyřkolovém voze, zápřah vozu symbolizují koňské postroje. Nad knížecími pohřby zpravidla mohyly - někdy i průměr několika desítek metrů. Pohřební výbava bývá velmi bohatá – až několik desítek keramických nádob, zemřelý dostával do hrobu i potraviny a nápoje.
Muži dostávali do hrobů i výzbroj a výstroj – železný meč, kopí, sekera, nůž, bronzový, ale i zlatý šperk – jehlice, spony , nákrčníky, náramky.
MLADŠÍ DOBA ŽELEZNÁ (období Laténské)
400 – přelom letopočtu
Podrobnosti ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3788
DOBA ŘÍMSKÁ (počátek stěhování národů)
Počátek letopočtu – 500 po Kr.
Podrobnosti ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3788
Zdroje:
Bauerová, A. – Zlatý věk Keltů v Čechách – Praha 2004
Dorazil, O. – Světové dějiny v kostce – Rudná u Prahy 1997
Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
Lutovský, M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milanxyz napsal:
Vážení,
Ono to nie je až take ťažké, ako sa to na prvý pohľad zdá a bez uvažovanie traduje ďalej. Ja viem, poviete si to sú silné slova bez dôkazov, ale na zamyslenie ponúkam Vám nasledovné:
1. Podľa posledných výzkumov prof. Feráka 80% terajších obyvateľov Slovenska má zhodný genofond s obyvateľmi Karpatského oblúku z pred 8000 rokov. V dlhovekosti sa nám v Európe približujú iba Welšania. Neviem o výskumoch genofondu na Morave (predpokladám, že budú blízke slovenskému), ale čítal som o tom, že výskum genofondu v Čehách dokázal, že v otázke dlhovekosti má takéto gény ďaleko menšie percento obyvateľstva. (Nechajme nateraz percenta stranou)
2. Tento nový objav úplne “odpílil” všeobecne uznavanú teóriu o sťahovaní národov, ktorá aj tak stála na vratkých nohách, pretože Sloveni/Slováci boli odjakživa roľníci a nie kočovníci a roľník sa len tak ľahko nesťahuje do neznámeho kraja.
3. Uvedený výskum potvrdzuje Nestorovú kroniku, ktorá kladie kolísku Slovenstva/Slovanstva na stredný Dunaj, teda aj na dnešné Slovensko.
4. S teóriou sťahovania národov prišli Nemci (mali na to svoje dôvody) a prebrali ju – počnúc prof.Niederlem českí historici (aj to má svoje dôvody), ktorí nám od roku 1918 na Karlovej univerzite vyškolili všetkých profesorov histórie pre ich ďaľšie pôsobenie na slovenských univerzitách.
I tak sa stáva, že všetko pekne maľované vykopané z bohatých archeologických výskumov na Slovensku (hovorí sa, že na Slovensku kde zarýpeš do zeme, tam niečo nájdeš), pochádzajúce z tých rôzných kultúr sa považuje za cudze (veď Slováci sa údajne len v 6-tom storočí vynorili z nediferencovanej slovanskej jazykovej a etnickej masy a len v 15. alebo 16. storočí vykryštalizovali svoju identitu pod menon Slováci), obyčajne germánske a ich historická a kultúrna hodnota odovzdá sa Nemcom. Oni sú spokojní a vôbec proti takým darom neprotestujú, hoci si očividne na tie kultúry nárok nerobili.
5. Proti germánskemu osidleniu na Slovensku hovorí aj fakt, že názvy slovenských riek, pohorí i (starších) miest obyčajne dané prvými obyvateľmi nemajú v nemčine žiadny zmysel, preto je nepochopiteľné, že slovenskí historici sa týmto smerom ešte nepozerali.
6. Určité vysvetlenie, prečo tomu tak bolo dáva fakt, že až do 1918-ho písali históriu Slovákov Maďari a od 1918 Češi. Našťastie, ako to iný diskutujúci na istom blogu napísal, “doba, keď mandát na výklad svetových dejín malo zopár univerzít na svete (bez ohľadu na to, o koho dejiny sa jednalo) sa pomaly končí. Dnes toľko presadzovaná “snaha o autenticitu” vedie k tomu, že ten, kto sa zaujíma o dejiny určitého priestoru, ide predovšetkým po pôvodných publikáciách, čiže po publikáciách autorov, ktorých “domovom” je skúmaný priestor a ktorí sú v danej oblasti kvalifikovaní odborne.”
A preto na záver dúfam, že tak ako kedysi sme povinne čítali ”Stanú noví bojovníci”, verím, že na Slovensku (po)vstanú noví historici, aby sme raz navždy poznali naše dejiny z pohľadu tých, ktorých sa tie dejiny týkajú.
Aby nebyl úvodní článek příliš stručný, tak sem dám časovou osu vztaženou na území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska od Pravěku až po příchod Slovanů. Tato časová osa je dána dohromady mnou a Pátračem (s jeho laskavým svolením jsem použil část jeho textů uveřejněných v typu prací "Pravěké fortifikace...").
Poznámka: předem říkám, že časové zařazení, především pak u těch starších fází se různě liší a není ani v současně době pevně ohraničeno (ani tak nelze učinit).
Periodizace epoch do příchodu Slovanů
NEJSTARŠÍ PALEOLIT
cca 3.000.000 až cca 1.000.000 let př. Kr.
Doba trvání nejstaršího paleolitu pro nás představuje nejen nejstarší, ale hlavně nejdelší a nejméně poznané období pravěku. Tehdejší lidé vyráběli řadu nástrojů, ze kterých se nám ale dochovaly pouze kamenné nástroje (nálezy z českého prostředí Beroun, Čakovice atd.). Kromě kamenných nástrojů se předpokládá použití také nástrojů a úštěpů ze zvířecích kostí. Lze také uvažovat o existenci oštěpu a bolasu pro lov. Již v této časově dlouhé době lze také předpokládat vznik prvních lidských sídlišť, kde snad byli již stavěny jednoduché přístřešky a obydlí. Aspoň v Oludvajské rokli se na vrstvě z doby cca 1,8 Mio let před Kristem nalezl půdorys příbytku.
STARÝ PALEOLIT
cca 1.000.000 až cca 300.000 let př. Kr.
Z tohoto období se dochovalo již více archeologických nálezů, ale přesto je to stále málo na to, abych si dokázali jasně představit život Homo erectus, kteří osídlili i střední Evropu. I na území bývalého Československa se dochovali různé typy kamenných industrií (valounová technika, pěstní klíny) jako například z Bečova u Mostu, Přezletice u Prahy, Stránská skála u Brna. Kromě jednoduše opracovaných kamenných nástrojů a zbraní se podařilo zjistit stopy ohně a kostí z ulovené zvěře. Ty také sloužili jako surovina k výrobě nástrojů. Co se obydlí týče, tak sídliště si tito předchůdci současného člověka hledali poblíž vodních toků a ploch. Lidé žili v chatkách z kůlů a kůží, stále to však byli většinou kočovní sběrači a lovci.
STŘEDNÍ PALEOLIT
cca 300.000 až 40.000 let př. Kr.
Trvání středního paleolitu se vyznačuje velkými klimatickými změnami. Také lidé této doby již dokázali přírodní materiály lépe opracovávat. Typickým znakem byla výroba úštěpů z předem připravovaných pazourkových jader. Úštěpy tvořily výchozí polotovary pro hotovení kamenných nástrojů, různých hrotů, drásadel, nožů, nožů se zoubkovaným ostřím. Chatové osady byly již běžné, jako například v Bečově u Mostu, v jeskyni Kůlně v Moravském krasu atd. Na sídlištích se již nacházeli ojedinělé rituální pohřby. Homo sapiens začal vytlačovat člověka neandrtálského.
MLADÝ PALEOLIT
40.000 až 10.000 let př. Kr.
Jednalo se o dobu rozkvětu vyspělých loveckých kultur a šíření člověka dnešního typu (Hompo sapiens sapiens) do všech končin světa. Hlavním loveckým náčiním moderního člověka se stal oštěp a harpuna, od konce mladšího paleolitu se pak objevuje i luk. Již docházelo k účelovému pěstování rostlin a domácího zvířectva. I pohřby v tomto období již ukazují na pokročilejší rozvoj představ o životě a smrti. Mrtvý dostávali na svou cestu již obětní dary, věci z osobních potřeb, zbraně a byli posypáni červeným barvivem (Dolní Věstonice). O kulturním rozvoji svědčí výskyt estetických, okrasných předmětů (plastiky vypálené z hlíny).
POZDNÍ PALEOLIT
10.000 až 8.000 let př. Kr.
Pozdní paleolit zaujímal krátké období na sklonku doby ledové. Jak couval skandinávský ledovec, byla uvolněna severoevropská nížina pro osídlení. Nálezy sídlišť svědčí o pohyblivém způsobu života nevelkých skupin lovců, po nichž se nalezli převážně kamenné nástroje. Znakem doby je hojnost úštěpů mezi polotovary a převaha škrabadel mezi nástroji. Také došlo k populační explozi, jak dokládají četná nalezená sídliště.
MEZOLIT
8.000 až cca 4.500 let př. Kr.
Tradičně ale nepřiměřeně, je toto období také nazývané jako střední doba kamenná. Byla to závěrečná doba kulturně a hospodářsky vyspělého pozdního paleolitu, ale již za značně zmírněných klimatických podmínek. Lid této doby lovil většinou nemigrující zvěř, obdobnou té dnešní (srnec, jelen, vepř, zajíc, los, vlk, medvěd, bobr a dnes již vyhynulý tur evropský). Malá společenstva lovců s rodinami migrovala v určitém revíru, který jim dokázal poskytnout dostatečný zdroj obživy. Význačnou složkou kromě lovu byl i sběr a rybolov spolu s lovem ptactva. Na březích jezer, moří a velkých řek rybolov jako zdroj obživy převládal. Sídliště se rozkládala nejčastěji na vyvýšených místech a v blízkosti vod. Vzhledem k vlhkému podnebí byly přednostně vyhledávány písky a nebo jiné dobře vysychající podloží. Obydlí byla stavěna jen na omezenou dobu (s ohledem na příznivé podnebí a kočovný život) a tudíž nebyla příliš důkladná. Většinou byla stavěna z kůry, rákosu, větví možná i kůží na kůlových konstrukcích, které mohli být i mírně zahloubené. Z tuzemského prostředí známe osídlení jak z Polabí (které bylo hojně osidlováno již v paleolitu), tak i ve vyšších polohách na Podorlicku a Šumavě.
STARŠÍ A STŘEDNÍ NEOLIT (Mladší doba kamenná)
cca 4.500 let – 4.000 př. Kr.T
oto období je na území celé střední Evropy reprezentováno hlavně kulturou s lineární (volutovou) keramikou, která se rozmnožila především na úrodných a zalesněných půdách od Rýna na západě až po Moldavsko na východě. Tuto kulturu můžeme považovat zčásti již za naše prapředky, protože jako první trvale osídlili české země a začali přetvářet přírodní prostředí na kulturní krajinu. Na bývalém Československém území jsou doložena naleziště Bylany u Kutné Hory, Mohelnice, Chabařovice, Štůrovo, Březno u Loun, Bíňa u Komárna. Charakteristikou vesnic byly až 40 metrů dlouhé domy. Po vyčerpání půdy se toto etnikum stěhovalo o kus dál a na původní místo se vracelo až po čase, tzv. cyklické zemědělství. Své mrtvé pohřbívali ve skrčené poloze s milodary. Taková pohřebiště se nalezla v Nitře a Vedrovicích.
MLADŠÍ NEOLIT (Mladší doba kamenná)
cca 4.000 let – 3.200 př. Kr.
Kulturní jednota zemědělců typická pro předchozí období se postupně rozpadla. V západní polovině našeho území navazuje na starší období kultura s vypíchanou keramikou a pohřby žehem (Praha Bubeneč, Mískovice u Kutné Hory), kultura s moravskou a západoslovenskou malovanou keramikou. Tato kultura měla řadu progresivních prvků, složité náboženské rituály, kruhová kultovní místa s příkopy (Hluboké Mašůvky a Těšetice-Kyjovice na Znojemsku, Svodín, Nitranský Hrádok). Návaznost tu byla na lengeyského komplex z Karpatské kotliny. Působnost tohoto komplexu byla na severozápadě značná (kruhové kultovní objekty ve Vochově u Plzně, v Bylanech u Kutné Hory, v Lochenicích u Hradce Králové).
STARŠÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 3.200 let – 2.700 př. Kr.
V Čechách a na Moravě se rozvinula kultura nálevkových pohárů, které mělo své kořeny u severních sousedů v prostředí mezolitických lovců a rybářů. Na východě Evropy vrcholilo období užití mědi zatímco na západě se tento vzácný kov začal teprve zpracovávat. Mrtví byli již pohřbívání v mohylách (na Moravě), občas i v kamenných skříňkách – hrobkách. Z prozkoumaných sídlišť známe zásobní jámy a také první zbraně, kamenné sekeromlaty. V Makotřasích u Kladna bylo objeveno kultovní a hospodářské centrum s doklady o zpracovávání mědi, znalosti astronomie a vyměřování. Tato kultura po sobě také zanechala například menhirova pole a dolmeny.
Na Moravě tato kultura zanechala 28 výšinných lokalit, a některé z nich už byl velmi kvalitně opevněné. Nade všemi vyniká pevnost Rmíz u Laškova, která ve své době měla dominaci v širokém okolí. Zde byla nalezena hradba s kamennou čelní stěnou široká 4 metry a před ní byl do skály vykopaný a vysekaný mohutný příkop. Celkově bylo opevněno více než 17 hektarů terénu.
STŘEDNÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 2.700 let – 2.400 př. Kr.
Postupem doby nabyla na vrcholu kultura s kanelovanou keramikou, která vytlačila předchozí. Ta se ale dále udržela v Čechách. Jsou pro ni typická opevněná sídliště, která zřejmě již ovládala své blízké okolí v rámci kmenové organizace. Také rituální pohřby dobytčat svědčí o významu chovu pro tuto kulturu. Období už doznalo i první mechanizaci zemědělských prací. Je znám už zápřah., kolové vozy a to je možnost pro rozvoj obchodu i na velké vzdálenosti.
Tato kultura na Moravě nechala prokazatelných 32 lokalit, nejlépe pak prozkoumáno bylo hradiště u Hlinska. Zde byla nalezena hradba široká 2,8 metru a před ní opět běžel příkop.
MLADŠÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 2.400 let – 2.200 př. Kr.
Došlo zde ke změnám, při kterých do nich zasahovaly ze severu kultura kulovitých amfor, která zabírala ohromné území od dolního Labe po západní Ukrajinu. Z jihovýchodu pak na naše území zasahovala první vučedolská kultura.
V tomto období dochází na našem území k poměrně zajímavému jevu. Ve stejné době se objevují tři kultury, které nahrazují ty předchozí a zároveň si dosud volná území rozdělují mezi sebe. Jsou to kultury:
· kultura jevišovická a bošácká (hlavně na Slovensku), která zabrala jižní Moravu a nejseverněji byla lokalizována v Brně –Líšni
· řivnáčská kultura, která zabrala území kolem řeky Labe a severní část povodí Vltavy
· chamská kultura, která zabrala nejúrodnější část západních Čech
Po těchto kulturách zůstalo relativně dost stop po opevněních a navíc se zdá, že tyto kultury byly shodně členěny do malých komunit a jejich výšinná sídliště byla relativně malá. Je to o to zajímavější, že jejich předchůdci spíše budovali rozsáhlá a členitá sídla. Četnost sídel může také pravděpodobně souviset s počátkem invaze lidu se šňůrovou keramikou. Většina těchto kultur své mrtvé pohřbívala v žárových hrobech.
POZDNÍ ENEOLIT (Pozdní doba kamenná)
cca 2.200 let – 1.900 př. Kr.
V tomto období téměř celou Evropu (kromě Balkánu) postupně ovládly dvě významné kultury. Starší kulturou byla tzv. lidu se šňůrovou keramikou, která přišla jako první a postupně vytěsnila vše co bylo před ní.
Těsně po ní se objevila kultura zvoncových pohárů (spojena především s jižním a jihozápadním územím), která s ní nějaký čas žila v koexistenci aby ji nakonec přehlušila a získala jakousi byť nedokonalou dominanci. Obě kultury jsou známy z mnoha nalezišť a pohřebišť (Vikletice u Chomutova, Šlapanice, Mochov u Prahy). Obojí lid se od sebe zčásti antropologicky lišil, měl však již pevnou společenskou organizaci, jak to dokládají i přesné pohřební rituály. Pro kulturu šňůrové keramiky je typická její keramika zdobena otiskem šňůry (podle ní také má svůj název), ze zbraní pak kamenný sekeromlat. Kultura zvoncových pohárů byla pak již vyzbrojena lukem, šípy a měděnými dýkami.
DOBA BRONZOVÁ
Doba bronzová je historickým obdobím pravěku, pro které je charakteristické dominantní využívání bronzu - slitiny mědi a cínu (kovu s lepšími vlastnostmi) pro výrobu důležitých potřeb. Zatímco zkušenost při opracování kamene byla bezprostřední, tavba rud a slévání rozžhaveného kovu byly velmi náročným postupem. Doba bronzová následovala po eneolitu a ve střední Evropě je datována cca 1.900 - 700 let př. Kr. Doba bronzová následně přechází v dobu železnou. Její vývoj se nejprve projevil v oblasti Mezopotámie kolem roku 3.000 př. Kr. Dnes na tomto území leží dnešní Irák a Irán. V oblasti Malé Asie, Sýrie, Palestiny a oblasti kolem Egejského moře nastalo toto období kolem roku 2.000 př. Kr. a postupně se z této oblasti dostávala do severní Evropy.
Lidé v této době domestikovali kachny, slepice, kočky a na severu Evropy soby. Dovedli vyrábět bronzové nástroje a jako platidlo používali lidé bronzové tyčinky zvané hřivny, které mohli lidé dál využívat. Pro výrobu nástrojů bylo typické lití do ztracené formy, vznikalo tedy velké množství originálních předmětů.
Počátek doby bronzové byl stanoven z hlediska nástupu kultur, které se pak dále plynule vyvíjely ale přitom v období 20. stol. před Kristem se zde ještě bronzová industrie nevyskytuje. Objevují se pouze drobné kovové šperky, stále ještě z mědi či z arzenového bronzu, tedy slitiny mědi a arzenu, kterou ještě ale za pravý bronz nelze považovat. Vlastní bronzová industrie se objevuje až okolo 1.900 př.Kr.
STARŠÍ DOBA BRONZOVÁ
1.900 – 1.500 př. Kr.
V této době se na našem území objevila jako úplně první kultura nitranská, která se po migraci objevila na východní Moravě a má se za to, že se vyvinula z komplexu kultur se šňůrovou keramikou. Byla nalezena ve dvou lokalitách nížinného typu. Zůstalo po nich mnoho a mnoho stop a hlavní zdroj informací je velké množství nalezených hrobů. Například v Holešově bylo nalezeno a zkoumáno více než 1.000 hrobů.
Největší význam ale měla takzvaná únětická kultura datovaná do let 1.800 – 1.500 let př.Kr. – pro tuto kulturu je charakteristický zvláštní typ keramiky. Lidé potírali keramické nádoby tuhou, takže potom působily dojmem, že jsou vyrobené z kovu. Dále je pro tuto kulturu typické kosterní pohřbívání. Na Slovensku byla naleziště ve Spišském Štvrtku – projevoval se zvláštní vývojový prvek – vliv egejské oblasti. Z bronzu byly vyráběny pracovní nástroje, zbraně – široké dýky. Existovala a byla vytěžována naleziště zlata – zřejmě v důsledku toho docházelo k růstu obchodu a také majetkových rozdílů mezi obyvatelstvem. Kultury této doby jsou doloženy četnými nevyzvednutými „poklady“ bronzových předmětů (hřivny, dýky, sekerky), baltského jantaru (bohaté náhrdelníky), nebo sklovitými korálky z jihovýchodu. Kultura únětická vznikla splynutím dvou samostatných kultur. Byly to kultura staroúnětická a kultura protoúnětická.
Kultura staroúnětická - vznikla opět z kultury se šňůrovou keramikou a byla nalezena ve středních Čechách, severozápadních Čechách a Sasku. Je známa tak jako nitranská skoro výhradně z pohřebišť a to i velkých. Zde je vrchol například lokalita Polepy u Kolína, kde bylo nalezeno přes 100 hrobů. Keramika pro ni charakteristická obsahuje třásňový ornament, mísy na více nožkách, kostěné berličkovité jehlice a něco málo nalezených kovových šperků.
Kultura protoúnětická - navazuje na kulturu zvoncovitých pohárů. Pohřebiště byla nalezena pouze malá, pouze okolo 10 hrobů. Keramika pro ni charakteristická obsahuje rytou výzdobu a obsahuje džbánky,
amfory, mísy, mísy na prstencové nožce. Také další inventář více připomíná kulturu zvoncovitých pohárů. Jde o pazourkové šípky, dýky, sekerky, kostěné nátepní destičky, kostěné jehlice s provrtanou hlavicí, měděné záušnice. Je zajímavé, že tyto kultury po sobě zanechaly jen velmi málo fortifikací, pokud vůbec nějakou. Jejich sídliště byla v rovinách a pokud byla opevněna tak jen lehce. Byla nalezena nevýrazná torza palisád a někde náznaky příkopů. A navíc není jisté zda šlo o fortifikační prvky této kultury nebo také mohlo dojít jen ke splynutí více kulturních vrstev.
Únětická kultura byla významnou společenskou a sociální a hlavně ekonomickou formací. Trvala dlouho a zanechala na našem území hodně stop. Opravdu jisté nálezy opevnění se objevili v jedné kultuře z této doby a to ve věteřovské kultuře. Ta se odlišila od svého únětického základu tím, že opět začala pro svá sídla vyhledávat výšinné lokality. Ale tato kultura už přímo přechází do střední doby bronzové
STŘEDNÍ DOBA BRONZOVÁ
1.500 – 1.250 př. Kr.
Sem skutečně lze zařadit kulturu věteřovskou, která se z Moravy rozšiřuje i do Čech a buduje první výšinná opevněná sídliště. Jinak osídlení nápadně slábne, a podle toho že byly nalezeny doklady násilných zásahů, toto slábnutí je připisováno agresi neznámého etnika. Jsou zdokumentovány pozůstatky hromadného zabíjení například v lokalitách Věteřov nebo Cezava u Blučiny. Byly nalezeny kosterní pozůstatky ubitých osob, pohozených v příkopu. U Blučiny byl lokalizován na hradišti o ploše asi 4 hektary obranný komplex tvořený příkopem širokým 4 až 5 metrů následovaný dalším příkopem širokým 5 až 6 metrů. Oba byly hluboké asi 2,5 metru. Za ním se nacházela hradba s kamennou konstrukcí a síle asi 4 metry. Výšku hradby se nepodařilo dostatečně přesně stanovit.
Věreřovské fortifikace jsou i velmi rozsáhlé. Jejich opevnění jsou od samého počátku dokonalá. Podle názorů odborníků jde o stavební dovozy, které ukazují na to, že buď jejich plány a realizaci provedli odborníci za tímto účelem dovezení nebo lidé, kteří se to naučili jinde. Například v jihočeských Vrcovicích jde o fortifikační systém tvořený příkopem-hradbou a znovu příkopem a hradbou. Hloubka tohoto systému je či vlastně byla 25 metrů.
Mohylová kultura - Další vlna fortifikací přišla s nástupem mohylové kultury. Mohylová kultura bývá datována do let 1.500 – 1.200 let př.Kr. Lidé této kultury byli především pastevci. Uměli vyrábět různé bronzové meče a kopí. Pro své mrtvé stavěli mohyly, což byly bohatě vybavené hroby náčelníků. Naproti tomu se nalézají chudě vybavené hroby obyčejných lidí. V této době byli odlišně pochováváni ženy a muži – muži se zbraněmi, ženy se šperky. Na našem území se objevily dvě složky mohylové kultury:
· středodunajská mohylová kultura, která osídlila jihozápadní Slovensko, jižní Moravu, rakouské Podunají, ale částečně i jižní Čechy
· česko-falcká mohylová kultura, která postupně nalezla prostor ve středních, západních a řídce i v severozápadních Čechách
Tato kultura po sobě zanechala rozsáhlou bronzovou výbavu. To značí že výzbroj bojovníků dosáhla i na našem území mimořádného rozvoje. A to by nešlo bez zvládnutí bronzové metalurgie, kovářského řemesla a kovolitectví.
Významná opevněné sídelní prostory jsou lokalizovány například na:
· Hradisku u Kroměříže, plocha asi14 hektarů, opevněno mohutnou hradbou dřevozemního typu a příkopem
· Leskoun u Olbramovic, plocha asi 11 hektarů, nalezena mohutná hradba s čelní kamennou stěnou
· hradiště Věteřov, velké asi 6 hektarů s několika násobným opevněním
Bylo nalezeno množství dalších ale poměrně malých opevněných lokalit, většinou ostrožného typu. Byly opevněny podle jednoho modelu, příčný příkop a za ním hradba. Někdy pak byl počet příkopů i svislých prvků násoben.
MLADŠÍ DOBA BRONZOVÁ
1.250 – 1.000 př. Kr.
Pro toto období je používán název období kultur popelnicových polí, které se blíže datují 1.200 až 700 let př.Kr. Název kultury je odvozen ze způsobu, jakým tito lidé pohřbívali mrtvé. Ty nejdříve zpopelnili, jejich popel vložili do speciální urny, která měla vespod otvor. Ten zde byl proto aby mohla duše opustit tělo a odletět. Pro tuto dobu je významné celkové klimatické oteplení, současně rostl počet obyvatel a prodlužoval se jejich věk.
Bylo to velmi neklidné a živé období. Bylo doprovázeno množstvím ozbrojených konfliktů a ve výzbroji se objevují do té doby neznáme prvky pro útočný boj i obranu. Ve výzbroji zdomácňují nejen bronzové meče, a kopí s listovitými hroty - podle dokladů v pohřebních výbavách používali bojovníci zpravidla dvou kopí, ale také další pasivní ochranná výstroj - přilbu, pancíř, nákolenice, štíty – dřevěné, potažené kůží s bronzovou puklicí, byly nalezeny i celokovové – u nás nález z Plzně-Jíkalky.
Na našem území došlo k jakémusi rozdělení jeho plochy mezi okruh několika kultur a to jak do prostoru tak i do času. Toto rozdělení prošlo vývojem ale zůstalo zachováno až do doby halštatské, která bude obsahem další podkapitoly.
Byly to kultury:
· lužická
· milačevská
· knovízská
· velatická
POZDNÍ DOBA BRONZOVÁ
1.000 – 700 př. Kr.
Pro toto období je nejvýznačnější kultura, která dostala název lužická. Z této doby bylo zkoumáno a potvrzeno několik desítek opevněných areálů. Občas se zde objevuje i velké hradiště. Velmi dobře je prozkoumána lokalita Okrouhlé hradiště u Konstantinových lázní, kde jde o opevněnou náhorní plošinu dominantního kopce. Bylo zde nalezeno několik opevňovacích technologií podle konkrétních podmínek v daném úseku hradby nebo příkopu. Byly zde nalezeny brány a to dokonce pět. Tyto brány byly stavěny jako samostatné opěrné body a staly se tak přímou součástí fortifikace.
Opevňovaly se pouze:
· dominantní izolované kopce - Závist, Kotouč u Štramberka, Hostýn u Chvalčova
· ostrožny - Štěpánov, Křivoklát, Voltýřov
Ohledně technologií bylo zjištěno, že došlo k odklonu od masivních kamenných plent jakožto součástí hradeb. Jakoby se na tuto technologii zapomnělo, nebo spíše byla jejich technologie zapomenuta. Opevnění tvoří převážně hlinitá a dřevěná tělesa. Tato jsou někdy velmi masivní například šířka 10 metrů na Hradisku u Roštína, nebo subtilnější, 2 až 3 metry třeba na hradišti Kokory poblíž Přerova. Pevnost hliněných masivů byla vylepšena dřevěnými konstrukcemi.
V závěru doby bronzové pak začíná opět narůstat počet pevných opevněných objektů. Některé z nich měly i značné rozměry a zdá se že některé měly i složitější vnitřní členění. Na Moravě například:
· Obřany - plocha asi 20 hektarů
· Pavlov - lokalita Děvín, plocha asi 26 hektarů
· Svatý Martin u Lulče - plocha až 55 hektarů, hradiště bylo děleno na více částí
Hradby se zde objevují i velmi velké. Například u hradiště Obřany byla nalezena hradba široká 12 metrů tvořená hlinito-kamenitým jádrem obloženým dřevěnou konstrukcí. Navíc čelo hradby bylo obloženo kamennou zdí, tzv. plentou.
V Klentnici pak byla objevena hradba tvořená šikmou kamennou zdí širokou podle výzkumů až 5 metů. U paty pak byla podepřená hliněným náspem.
STARŠÍ DOBA ŽELEZNÁ (období Halštatské)
700 – 400 př. Kr.
Typickým znakem pro halštatské kulturní skupiny bylo rozšířené používání železa, malování na keramiku v geometrickém stylu, užívání koně k jízdě i tahu. Také tato kultura byla obchodně provázána s antickými civilizacemi (Řecko, Etruskové…). Z těchto vyspělejších zemí se dovážela železná výzbroj a výstroj, bronzové nádoby, luxusní keramika, sklo. Vše se směňovalo zřejmě za severský jantar, kožešiny a možná i otroky. Předmětem obchodu byla také sůl. V Čechách a na Moravě kromě halštatské kultury byla i kultura bylanská s centrem ve středních a severozápadních Čechách. Halštatská mohylová kultura pak byla na našem území nejvíce rozšířena v jižních a západních Čechách. Železo, které v předchozím období závěru pozdní doby bronzové se zde objevovalo jen výjimečně, začíná nyní zdomácňovat a být produkováno (jako vždy se inovace prosazuje nejdříve ve výzbroji) ve formě železných mečů. Původ metalurgie železa pochází z Blízkého východu. Národ zvaný Chetité tuto metalurgii zvládl dokonce už po roce 1.500 př.Kr. k výraznějšímu rozšíření tam však dochází až okolo roku 1.000 př.Kr. a pak již následuje poměrně rychlé šíření i směrem do Evropy. Ve střední Evropě se objevuje kolem roku 700 př.Kr. Halštatská mohylová kultura v západních a jižních Čechách, která je řazena k západohalštatskému kulturnímu okruhu a kultury horákovské na jižní Moravě ukazuje na tzv. knížecí pohřby. Těla jsou uložena ve velkých pohřebních komorách s dřevěnými konstrukcemi – zemřelý mohl být uložen na čtyřkolovém voze, zápřah vozu symbolizují koňské postroje. Nad knížecími pohřby zpravidla mohyly - někdy i průměr několika desítek metrů. Pohřební výbava bývá velmi bohatá – až několik desítek keramických nádob, zemřelý dostával do hrobu i potraviny a nápoje.
Muži dostávali do hrobů i výzbroj a výstroj – železný meč, kopí, sekera, nůž, bronzový, ale i zlatý šperk – jehlice, spony , nákrčníky, náramky.
MLADŠÍ DOBA ŽELEZNÁ (období Laténské)
400 – přelom letopočtu
Podrobnosti ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3788
DOBA ŘÍMSKÁ (počátek stěhování národů)
Počátek letopočtu – 500 po Kr.
Podrobnosti ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3788
Zdroje:
Bauerová, A. – Zlatý věk Keltů v Čechách – Praha 2004
Dorazil, O. – Světové dějiny v kostce – Rudná u Prahy 1997
Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
Lutovský, M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milanxyz napsal:
Vážení,
Ono to nie je až take ťažké, ako sa to na prvý pohľad zdá a bez uvažovanie traduje ďalej. Ja viem, poviete si to sú silné slova bez dôkazov, ale na zamyslenie ponúkam Vám nasledovné:
1. Podľa posledných výzkumov prof. Feráka 80% terajších obyvateľov Slovenska má zhodný genofond s obyvateľmi Karpatského oblúku z pred 8000 rokov. V dlhovekosti sa nám v Európe približujú iba Welšania. Neviem o výskumoch genofondu na Morave (predpokladám, že budú blízke slovenskému), ale čítal som o tom, že výskum genofondu v Čehách dokázal, že v otázke dlhovekosti má takéto gény ďaleko menšie percento obyvateľstva. (Nechajme nateraz percenta stranou)
2. Tento nový objav úplne “odpílil” všeobecne uznavanú teóriu o sťahovaní národov, ktorá aj tak stála na vratkých nohách, pretože Sloveni/Slováci boli odjakživa roľníci a nie kočovníci a roľník sa len tak ľahko nesťahuje do neznámeho kraja.
3. Uvedený výskum potvrdzuje Nestorovú kroniku, ktorá kladie kolísku Slovenstva/Slovanstva na stredný Dunaj, teda aj na dnešné Slovensko.
4. S teóriou sťahovania národov prišli Nemci (mali na to svoje dôvody) a prebrali ju – počnúc prof.Niederlem českí historici (aj to má svoje dôvody), ktorí nám od roku 1918 na Karlovej univerzite vyškolili všetkých profesorov histórie pre ich ďaľšie pôsobenie na slovenských univerzitách.
I tak sa stáva, že všetko pekne maľované vykopané z bohatých archeologických výskumov na Slovensku (hovorí sa, že na Slovensku kde zarýpeš do zeme, tam niečo nájdeš), pochádzajúce z tých rôzných kultúr sa považuje za cudze (veď Slováci sa údajne len v 6-tom storočí vynorili z nediferencovanej slovanskej jazykovej a etnickej masy a len v 15. alebo 16. storočí vykryštalizovali svoju identitu pod menon Slováci), obyčajne germánske a ich historická a kultúrna hodnota odovzdá sa Nemcom. Oni sú spokojní a vôbec proti takým darom neprotestujú, hoci si očividne na tie kultúry nárok nerobili.
5. Proti germánskemu osidleniu na Slovensku hovorí aj fakt, že názvy slovenských riek, pohorí i (starších) miest obyčajne dané prvými obyvateľmi nemajú v nemčine žiadny zmysel, preto je nepochopiteľné, že slovenskí historici sa týmto smerom ešte nepozerali.
6. Určité vysvetlenie, prečo tomu tak bolo dáva fakt, že až do 1918-ho písali históriu Slovákov Maďari a od 1918 Češi. Našťastie, ako to iný diskutujúci na istom blogu napísal, “doba, keď mandát na výklad svetových dejín malo zopár univerzít na svete (bez ohľadu na to, o koho dejiny sa jednalo) sa pomaly končí. Dnes toľko presadzovaná “snaha o autenticitu” vedie k tomu, že ten, kto sa zaujíma o dejiny určitého priestoru, ide predovšetkým po pôvodných publikáciách, čiže po publikáciách autorov, ktorých “domovom” je skúmaný priestor a ktorí sú v danej oblasti kvalifikovaní odborne.”
A preto na záver dúfam, že tak ako kedysi sme povinne čítali ”Stanú noví bojovníci”, verím, že na Slovensku (po)vstanú noví historici, aby sme raz navždy poznali naše dejiny z pohľadu tých, ktorých sa tie dejiny týkajú.