HASDRUBAL BARKAS (* 245 - + 207 př.Kr.)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

HASDRUBAL BARKAS (* 245 - + 207 př.Kr.)

Příspěvek od kacermiroslav »

HASDRUBAL BARKAS (* 245 - + 207 př.Kr.)
vojevůdce a politik
Kartágo (severní Afrika)


Obrázek

Druhorozený syn vojevůdce a státníka Hamilkara Barkase(+228 př.Kr.) se narodil roku 245 př.Kr. a byl bratrem slavného Hannibala a nejmladšího Magona. Jelikož si krvelační punští bohové žádali zápalné oběti v podobě prvorozených synů Kartága (případně zajatce, otroky atd.), mohl se Hasdrubal stát prvorozeným synem Hamilkara Barkase. Ten ale nechtěl malého Hannibala obětovat a místo něho kněžím podstrčil jinou oběť (samozřejmě dítě otroka nebo chuďase, který se takto nemohl v případě svých dětí „vykoupit“). Všichni tři bratří se aktivně zapojili do druhé punské války vedené proti Římu v letech 218 – 201 př.Kr., což především díky záchraně malého Hannibala, mělo pro Řím fatální následky. Nicméně i jeho bratří byli synové Kartága na tom správném místě.

V roce 226 př.Kr. uzavírá Hasdrubal Sličný s Římem smlouvu, podle které byl Pyrenejský poloostrov rozdělen řekou Ebro na kartaginskou a římskou sféru vlivu. Na severovýchodě země od této hranice, bylo území přiřknuto Kartágu. V roce 221 př.Kr. byl Hasdrubal Sličný zavražděn a na jeho místo nastupuje Hannibal Barkas, nejstarší Hamilkarův syn, který se projevil jako vynikající stratég a vojevůdce. Ten hájil zájmy Kartága v Ibérii (Pyrenejský poloostrov) a v roce 219 př.Kr. napadl řeckou kolonii Saguntum (Zakantha), kterou hájila římská posádka, přestože se toto území nacházelo ve sféře vlivů, který dříve Řím s Kartágem utvrdil smlouvou. Římský senát se ale opíral o své silné loďstvo a byl si jist, že válku vyhraje. Proto neváhal postupovat i proti smlouvě a vyhlásil Kartágu válku (posel prý nabídl Punům mír nebo válku podle jejich uvážení. Kartáginci ale odpověděli, že si má posel vybrat sám. Říman zvolil válku). Hannibal si byl vědom římské námořní převahy, a proto se rozhodl pro pěší operaci, která by navíc přenesla válku a s ní spojené útrapy na římské území. Když tedy v dubnu 218 př.Kr. jeho obrovská armáda (kolem 100.000 mužů) opouštěla Nové Kartágo, ustanovil pro zajištění svého týlu, svého bratra Hasdrubala Barkase správcem v Ibérii. Původně Hasdrubal táhl se svým bratrem. Ten si ale po překročení hraniční řeky Ebro uvědomil, že i Hispánie (Ibérie), potřebuje ochranu. Proto se Hasdrubal s několika desítky tisíc (údajně se 40.000), vrátil zpět. Jeho úkolem bylo udržet tato bohatá území pro Kartágo, které by bez nich nebylo schopno financovat válku. Ostatně římský vojevůdce Publius Cornelisu Scilo, otec slavného Scipiona Afričana, plánoval útok právě do bohaté Hispánie. Do té doby o Hasdrubalovi prakticky nemáme žádné zprávy. To se ale s tažením jeho bratra mělo brzy změnit.

Tedy v tom věku, který jsem uvedl, odešel s otcem do Hispánie. Po otcově smrti, když na jeho místo nastoupil Hasdrubal [Sličný], stal se Hannibal velitelem jízdy. Když byl Hasdrubal zabit, zvolila jej armáda za vrchního velitele. Jeho volba byla pak oficiálně schválena v Kartágu, když se tam zpráva o ní dostala. Tak se stal Hannibal – nebylo mu ještě ani dvacet pět let – vrchním velitelem a v příštích třech letech podrobil si silou zbraní všechny hispánské kmeny, násilím dobyl Sagunta, města, které mělo spojeneckou smlouvu s Římem, a připravil tři velké armády. Jednu z nich poslal do Afriky, druhou v čele s bratrem Hasrubalem zanechal v Hispánii, třetí vedl s sebou do Itálie.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 135 - Praha 1977)

Hannibal se svým vojskem překročil Pyreneje a vpadl do severní Itálie (218 př.Kr.). Tím předešel útoku Římanů, kteří se chystali napadnout bohatou Hispánii. Publius Cornelius Scipo tak byl nucen zanechat svých plánů a byl povolán zpět do Itálie, aby bránil rodnou zemi. Hasdrubal tak mohl v relativním klidu správcovat bohatou Hispánii a dále posílat její bohatství do Kartága. Mezi tím ale jeho starší bratr vedl na Apeninském poloostrově s Římany. Přestože jeho přechod Alp značně zdecimoval jeho početní stavy, kalkulovat Hannibal s tím, že se k jeho mužům přidají další kmeny, které trpěly pod nadvládou Říma. Z toho důvodu zatím svého bratra s jeho vojskem nepotřeboval. Hanibalův odhad ohledně spojenců se skutečně více či méně potvrdil. Kromě keltských kmenů ze severu jej kontaktoval i makedonský král Filip IV. (+297), který mu nabízel svou flotilu dvou set lodí, pokud po vyřízení Říma podpoří jeho snahu po ovládnutí celého Řecka. Hannibal samozřejmě souhlasil. Stejně tak se k jeho punskému vojsku přidala Sicílie, která do nedávna byla v držení Kartága a především bohaté a strategicky důležité Syrakusy.
Obrázek

Po několika předchozích bitvách se Hannibal se svými spojenci srazil u Kann (216 př.Kr.), kde Římany doslova vyvraždil. Z celé obrovské římské armády v počtu asi 70-80.000 mužů se večera nedožilo mezi 50-60.000. Řím padl na kolena a jeho občané křičeli „Hannibal ante portas“ (Hannibal před branami; ve skutečnosti toto bylo proneseno až roku 211 př.Kr., kdy Hannibal skutečně táhl na Řím). A nebyli daleko od pravdy. Hannibal si byl ale vědom, že i jeho lidské zdroje po dvou letech válčení na Apeninském poloostrově, nejsou nevyčerpatelné a že nemá potřebný počet mužů ani na přímý útok a už vůbec na dlouhodobé obléhání obrovského města. Proto se raději rozhodl dále vést válku formou vypálené země na území nepřítele. Nicméně díky tomuto jeho rozhodnutí se postupně Římanům podařilo převzít iniciativu a Hanibalovi začala být římská půda pod nohami horká. K jeho smůle panovala v Kartágu nad jeho úspěchy a mocí celé rodiny Barkasovců závist, která nakonec vedla k tomu, že na Hanibalovi žádosti o pomoc téměř nikdo v Africe nereagoval (to co bylo z Kartága posláno, tak nemohlo vynahradit ztráty způsobené několika lety válčení). Hannibal se tak mohl obrátit na jediného člověka, v kterého měl ještě plnou důvěru a to na svého bratra Hasdrubala v Iberii (Hispánii).

Bylo by ale chybné domnívat se, že Hasdrubal seděl v Hispánii v Novém Kartágu (dnešní Cartagena) se založenýma rukama. Již během Hanibalova pochodu k Alpám, narazili Kartáginci v jižní Galii na římského politika a vojevůdce Publia Cornelia Scipiona, který plánoval vést válku proti Kartágu v Hispanii. Přestože bitva více méně vyzněla v římský prospěch, rozhodl se Scipio raději stáhnout své muže zpět do Itálie, aby ji mohl bránit proti postupujícím Kartágincům. Předtím ale část svých sil pod vedením svého bratra Gnaea Cornelia poslal do nitra Hispánie. Hasdrubal tak musel Hispánii proti Římanům bránit. Na podzim roku 218 př.Kr. se strhla bitva u Cissa, kterou vedl proti Římanům vojevůdce Hanno a kde byli Kartáginci přesilou poraženi. Hasdrubal se svými muži (8.000 pěšáků a 1.000 jezdců) přišel pozdě a nemohl porážce zabránit. Ta pak stála Kartágince 6.000 zabitých a další 2.000 zajatců (zdroj: Livius). Nicméně Hasdrubal nedaleko Tarracony narazil na římské námořníky, kteří se potulovali křížem krážem po venkově. Proto rozeslal všemi směry jízdu a zahnal je k lodím za jejich velkých ztrát. Z posádky ze 60 lodí, se tak Hasdrubalovi podařilo redukovat jejích počet na obsluhu 35 lodí. Poté se Hasdrubal stáhl na jih a snažil se svými muži zajistit opětné body na jih od řeky. Roku 217 př.Kr. pak na řece Ebro došlo k námořní bitvě, v které Gnaeus Cornelius Scipio na hlavu porazili Kartágince, kterým velel Himilco (Hasdrubalův zástupce). Punové, kteří se Římany nechaly překvapit, v bitvě přišli o čtyři lodě a dalších 25 se nepřítel zmocnil, z celkového množství 40 plavidel. Hasdrubal se svým vojskem, které zkáze přihlíželo, nemohl nijak pomoci. Jelikož Římané ovládli vody Hispánie, musel se Hasdrubal stáhnout zpět do Nového Kartága. Oprávněně se totiž obával římského výsadku v týlu. Jelikož se iberští námořníci v této bitvě po boku Punů neosvědčili, rezignoval Hasdrubal na další budování lodí a raději do Kartága zažádal o vojenskou pomoc. Tu potřeboval na potlačení rebelujících Iberů (Trudetani). Z Kartága se skutečně dočkal 4.000 pěšáků a 500 jezdců. Celou tuto pomoc ale prakticky vypotřeboval na potlačení rebelie, kterou ukončil roku 216 př.Kr. Římané se pak v roce 217 rozhodli Hasdrubala porazit, když se jim již podařilo ovládnout zdejší moře a proto do Hispánie z Itálie (z přístavu Cosa) vyslali zásobovací loďstvo. To se ale podařilo hlavními kartaginskému loďstvu zachytit. Nicméně Publius Cornelius Scipio se s 8.000 muži na podzim 217 př.Kr. dostává do Hispánie s jasným úkolem, zabránit jakékoliv pomoci Hannibalovi na Apeninském poloostrově.

Na jaře roku 215 př.Kr. se pak v bitvě u Dertosa střetli hlavní síly v Ibérii. Na straně Říma, které vedli Publius Cornelius Scipio a jeho bratr Gnaeus, bojovalo 30.000 mužů pěchoty a 2.800 jezdců. Hasdrubal Barkas pak do boje vedl 25.000 pěchoty, 4.000 jezdců a 20 válečných slonů. Římané využili předchozích nepokojů (217/216) mezi iberskými kmeny a verbovali z jejich řad vojáky, aby posílili své počty (2.000 pěšáků a 500 těžkých jezdců). Také se snažili již dříve nájezdy ničit majetek rodu Barkasů v Ibérii tak i na Baleárských ostrovech. K samotné bitvě došlo po pěti dnech, kdy se obě armády navzájem zkoušely. Hasdrubal byl nakonec poražen, i když se mu z bitevní vřavy podařilo vyvést válečné slony, kavalérii a část pěchoty. Římané pak neměli dostatek sil k tomu, aby svého nepřítele pronásledovali, nicméně zmocnili se Punského tábora a bohaté kořisti. Kartáginci se stáhli zpět do Nového Kartága. Římanům se tak podařilo obsadit rozsáhlá území na jih od řeky Ebro, ale dále místo útoku se věnovali spíše upevňování svých pozic a získávání spojenců. Nicméně tato bitva byla jedním z klíčových momentů celé druhé punské války. Kdyby totiž Hasdrubal uspěl, mělo se jeho vojsko, posíleno o vojska Maga a Hanna staršího v roce 214 př.Kr. dostat do Itálie. Po boku Hannibala by pak tato síla zcela jistě dokázala Římany definitivně porazit.

rok 215 př.Kr.
Jakmile se však celý římský bitevní šik dostal do středu, měl také dost síly rozrazit nepřátelská křídla a nepustit je k sobě. Tím způsobem byly teď dvě bity v protilehlém směru. Z obou utkání vyšli Římané naprosto jasně jako vítězi, protože už předtím zatlačili střed a také nyní měli převahu počtem vojska i jeho zachovaným jádrem. Nalezlo tam smrt veliké množství lidí a bylo by jich z celého vojska zůstalo naživu opravdu jen velmi málo, kdyby se nebyli Hispáni hned na začátku bitvy tak o překot rozprchli. Jízda se nedostala vůbec k žádnému boji. Stačilo, aby Maurové a Numiďané jen zahlédli, že střední šik začíná kolísat, a už se dali na bezhlavý útěk, nekrytá křídla přenechali jejich osudu a před sebou hnali na útěku i slony. Hasdrubal, který setrval v bitvě až do jejího rozhodnutí, unikl z vražedné vřavy jen s hrstkou bojovníků. Římané se zmocnili tábora a vyplenili ho. Tato bitva přivedla na římskou stranu národy, které se až dosud rozmýšlely. Hasdrubalovi nejen že neponechal naději, že by přepravil vojsko do Itálie, ale nebyl si ani jist svým pobytem v Hispánii.
(Zdroje: Livius – Dějiny IV. – str. 225 - Praha 1973)

Až do roku 212/211 př.Kr. pak v Hispánii panovala více méně patová situace. Římští vojevůdci Publius Cornelius Scipio a jeho bratr Gnaeus totiž na sebe vázali Hasdrubalovi muže, kteří tak nemohli Hannibalovi přijít do Itálie na pomoc a obráceně Punové vázali na sebe Římany, kteří tak nemohli své vlastní pomoc na domácí půdě. Aby Římané alespoň nějak oslabili moc svého nepřítele, rozdmýchali válku v Africe, kdy proti Kartágu poštvali Numiďany vedené králem Syphaxem. Ten na kartaginská území zaútočil v letech 213/212 př.Kr. Jelikož byla situace v Hispánii v relativním klidu, mohl se Hasdrubal s částí vojska přeplavit přes moře a uštědřit Numiďanům drtivou porážku (v bitvě padlo údajně 30.000 bojovníků). Syphax uprchl do Mauretánie. Velkou roli v potlačení těchto útoků hrál numidský princ Masinissa, který se přidal na stranu Kartáginců. Po vítězství pak s Hasdrubalem poslal do Hispánie 3.000 svých jezdců k podpoře boje proti Římanům.

Rok 212 př.Kr. se pak zřejmě stal zlomovým v druhé punské válce. V tomto roce padli Syrakusy, při jejichž dobývání byl římským vojákem zabit Archimédes. Ambice makedonského krále Filipa IV. se Římanům podařilo naplnit darem menšího území výměnou za mír a tak Hannibal přišel o dalšího spojence. O rok později se Hannibal neúspěšně pokoušel napadnout samotný Řím. Zatímco situace v Itálii se stávala stále více pro Puny problematickou, tak v Hispánii došlo k obratu. Spolu s Hasdrubalem se z Afriky do Ibérie na podzim roku 212 př.Kr. také přeplavila vojska jeho mladšího bratra Maga Barkase a Hasdrubala Gisca. V bitvě u Horního Baetis (211 př.Kr. pak proti sobě stáli Kartáginci v počtu 35.000 pěšáků, 6.000 jezdců (z toho 3.000 Numiďané) a 7.500 domorodých Iberů. Celkem tedy téměř 50.000 mužů. Římští bratři Scipiové pak veleli 30.000 pěšákům, 3.000 jezdcům a asi 20.000 keltsko-iberským žoldnéřům.

rok 211 př.Kr.
Když tyto válečné potřeby šťastně [zásoby z Itálie] došly, obléhal právě Hasdrubal, Mago a Hannibal, syn Bomilcarův město Iliturgi pro jeho přestoupení k Římanům. Scipioni si mezi těmito nepřátelskými tábory proklestili cestu do města za velkého vypětí sil, ale také za velkých ztrát pro nepřítele, který se jim v tom snažil zabránit. Přivezli obilí, o něž byla nouze, a usilovali dodat mysli obyvatelům, aby hájili své hradby se stejnou udatností, jakou viděli u římského vojska, jež bojovalo za ně. Nato vytáhnou k útoku proti největšímu táboru, jemuž velel Hasdrubal. Právě na toto místo se dostavili se svými vojsky i oba druzí kartaginští vojevůdci, poněvadž jim bylo jasné, že tady půjde o všechno.
(Zdroje: Livius – Dějiny IV. – str. 254 - Praha 1973)

Římané tak měli mírnou početní převahu. Ale ani to jim nezabránilo v drtivé porážce, v které padli jak oba velitelé (Publius Cornelius Scipio a Gnaeus Cornelius Scipio Calvus), tak na 22.000 mužů. Po sedmi letech, kdy Scipiové drželi Hasdrubala v šachu, se tak mohli Kartáginci konečně vydat na pomoc Hannibalovi do Itálie. Bohužel nedostatek vzájemné spolupráce mezi Kartaginskými generály vedl k tomu, že se římskému kontigentu v počtu 8.000 mužů, podařilo stáhnout za řeku Ebro a dále tak ohrožovat Hispánii. Jejich počty navíc ještě v roce 211 př.Kr. doplnil Cladius Nero (10.000 mužů) a o rok později přicestoval s vojskem do Hispánie i Publius Cornelius Scipio (*235 - +183 př.Kr.), který později dostal přízvisko Africanus. Cesta na sever do Itálie tak byla opět uzavřena. Navíc kartaginské armády byly rozptýleny po celé Hispánii, kde se snažili udržet nepokojné Iberské kmeny a tak zázemí pro své muže. Toho Scipio Africanus využil a zaútočil na Nové Kartágo (Cartagena), které v roce 209 př.Kr. ovládl. Navíc v boji porazil i samotného Hasdrubala (bitva u Baekuly). Nicméně tomu se ale podařilo zachránit 2/3 své nedotčené armády.

Obrázek

rok 209 př.Kr.
Když Hasdrubal, bratr Hanibalův, nemohl uniknout z rokle, jejíž ústí bylo v rukou nepřátel, začal jednat s Claudiem Neronem a zaručil se, že bude-li mu umožněn odchod, odtáhne z Hispánie. Vytáčkami kolem podmínek protáhl jednání o několik dní, během nichž neustále po částech odesílal své vojsko z údolí stezkami tak úzkými, že si jich nepřátelé nevšimli. Nakonec sám snadno vyvázl se zbytkem vojska, který tvořili lehkooděnci.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 302-303 - Praha 1977)

Svou armádu se pak na opakované žádosti svého bratra Hannibala rozhodl konečně dostat do Itálie. Rozhodl se dále neriskovat boj s Římany a obešel Scipiona Africana (překročil Pyreneje na západě), čímž mu de facto nechal volný prostor v dobývání Hispánie. Teď šlo jen o čas a o to, kdo komu dříve zasadí smrtelnou ránu. Hasdrubal tedy s třicetitisícovou armádou postupoval Galii, překročil řeku Rhónu a vpadl do Alp. Šel ve stejných šlépějích, jako o deset let dříve jeho bratr, a také jako on si s sebou vedl válečné slony. Nicméně jeho přechod Alp byl o něco rychlejší, protože Kartáginci byly v té době již galskými kmeny respektovány a neútočili na ně jako dříve na Hannibala. Naopak Hasdrubal v řadě z nich našel podporu. Bez větších ztrát tak překročil Alpy a na jaře roku 207 př.Kr. vpadl do severní Itálie, kde oblehl vcelku nevýznamné město Placentám.

rok 207 př.Kr.
Když bylo v životním zájmu státu, aby Hasdrubal byl zničen se svým vojskem dříve, než by se spojil s bratrem Hannibalem, chtěl se Claudius Nero spěšně spojit se silami Livia Salinatora, který měl v rukou velení v té válce, ale nepokládal vojsko pod svým velením za dostatečně silné. Claudius však zároveň nechtěl, aby se o jeho odchodu dověděl Hannibal, proti němuž sám stál.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 289 - Praha 1977)

Římu bylo jasné, že pokud oba bratři spojí svá vojska, může se opakovat situace z roku 216 př.Kr. (po porážce u Cann). Existence samotného Říma tak byla již podruhé během pár let ohrožena, ne-li přímo kritická. V nouzi nejvyšší si Senát zvolil dva konzuly – Marka Livia a Gaia Claudia Nerona, kteří s vojskem měli za úkol zabránit spojení obou kartaginských armád. Claudius Nero měl držet v šachu Hannibala na jihu Itálie u Bruttia, kde Kartáginci tábořili, Livius pak vyšel do severní Itálie proti Hasdrubalovi u Seny. Ten mezitím vyslal své posly za bratrem, aby mu sdělil místo, kde se mají setkat. K jejich smůle a smůle celého Kartága, byli poslové Římany zachyceni i s nezašifrovanou zprávou. Uvědomili si, že ani jedna z punských armád se teď nedá do pohybu, pokud se předem nedomluví na místě setkání. Toho museli využít. Claudius Nero jedné noci sebral své vojsko a odtáhl na sever. Na místě v táboře nechal jen 6.000 mužů, kteří dále nechali hořet ohně a postavené stany tak, aby vše na první pohled vypadalo, že celé vojsko zde pořád táboří. Tajně se pak Nero přidal k Liviově armádě. Aby ani Hasdrubal u Metaura, kde tábořil, netušil, že proti němu stojí dvě armády, nechal Nero své muže ubytovat do již stojících stanů Liviových vojáků. Na první pohled tak tábor zůstal stejně velký, nicméně Římané tímto spojením disponovali přibližně 47.000 muži, zatímco Hasdrubal jich měl asi o sedmnáct tisíc méně. Nicméně Hasdrubal si povšimnul, že v Liviově vojsku je najednou nějak moc opálených vojáků. Pojal podezření, že proti němu kromě Livia stojí i Neronovo vojsko, i když si tím nebyl zcela jist. Přesto dal raději pokyn k ústupu, a začal se s vojskem stahovat do vnitrozemí podél řeky Metauros. Řimanům jeho ústup neušel, pronásledovali jej a i díky početní převaze jej nakonec přinutili k bitvě. Bitva byla zahájena početnou římskou jízdou, která po tuhém boji obrátila nepřátelskou kavalérii na útěk.

rok 207 př.Kr.
Ve druhé punské válce, když se Hasdrubal snažil vyhnout se nutnosti svést rozhodnou bitvu a postavil šik na rozbrázděném pahorku za ochrannými přístřešky, rozdělili Livius Salinator a Claudius Nero své síly na křídla, ponechali střed prázdný, z obou stran obešli Hasdrubala, zaútočili na něho a porazili jej.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 327 - Praha 1977)

Kartaginské levé křídlo (tvořené Galy), které využívalo vyvýšeninu kopce, se proti římskému útoku zatím ubránilo. Ve středu formace, kde měl Hasdrubal válečné slony, ale došlo k zmatkům, kdy se v bitevní vřavě sloni splašili a udělali velkou pohromu na obou stranách. Římští pěšáci pak postupovali proti středu punské armády a poté co se vrátila část jízdy, se jim podařilo bojiště zcela ovládnout. Když si Hasdrubal uvědomil, že je vše rozhodnuto v jeho neprospěch, vrhl se do nejlitější vřavy, kde padl. Ztráty obklíčených Kartáginců a jejich spojenců byly vysoké. Podle některých historiků padlo až 20.000 mužů. Střízlivější odhady hovoří o 10.000 mrtvých na straně Kartága a 2.000 – 8.000 na straně Říma.
Obrázek

rok 207 př.Kr.
Claudius Nero zastavil Puny pod vedením Hasdrubalovým na jejich cestě z Hispánie do Itálie, porazil je a Hasdrubalovu hlavu dal vhodit do Hanibalova tábora. Tak Hannibala zdrtil zármutek a jeho vojsko ztrátou naděje na přicházející pomoc.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 355 - Praha 1977)

rok 207 př.Kr.
Marcus Livius poté, co porazil Hasdrubala, odpověděl těm, kteří ho vybízeli, aby pronásledoval nepřítele až do úplného zničeni: „Ať zbudou někteří, aby oznámili nepřátelům naše vítězství“.
(Zdroje: Kolektiv – Cornelius Nepos - Antické válečné umění – str. 404 - Praha 1977)

Claudius Nero již druhý den po vyhrané bitvě začal své muže stahovat na jih a po pouhých šesti dnech byl ve svém původním táboře, kde předtím k oklamání nepřítele zanechal výše uvedených šest tisíc mužů. K Hannibalovi pak poslal uťatou hlavu jeho bratra spolu s dvěma Numiďany, kteří mu měli zvěstovat špatné zprávy ze severu. S bratrovou hlavou na kolenou pak měl Hannibal pronést „Z tvé tváře teď poznávám budoucí osud Kartága“. Jeho slova byla prorocká a již brzy se měla naplnit. Bez svého bratra, jeho mužů a pomoci z Kartága, již nešlo Římany na jejich vlastní půdě porazit. Řím tak přežil zřejmě nejtěžší období ve svých dlouhých dějinách.


Zdroje:
• Kolektiv – Antické válečné umění – Praha 1977
• Kolektiv – Encyklopedie antiky – Praha 1974
• Kolektiv – Slovník antické kultury – Praha 1974
• Kolektiv – Starověký Řím – Praha 1958
• Livius Titus – Dějiny IV. – Praha 1973
• Richter Stanislav – Kartágo – Praha 1975
http://www.igor-brevnjovski.net/la-deux ... 9b08a7f0b8
http://www.livius.org/ha-hd/hasdrubal/hasdrubal3.html
http://antika.avonet.cz
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ostatní národy“