Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
VÝŠINNÉ OPEVNĚNÉ SÍDLIŠTĚ Z POZDNÍ DOBY KAMENNÉ A BRONZOVÉ - OBROVA NOHA U OTASLAVIC.

Při mé práci o hradišti z doby eneolitu, tedy doby měděné, na ostrožně zvané Rmíz poblíž malé obce Laškov nedaleko Prostějova jsem nemohl nenarazit na hradiště ze stejného období a to hradiště zvané Obrova noha poblíž obce Otaslavice, taktéž poblíž Prostějova. Bohužel moje prvotní interpretace byla mylná. Tato lokalita totiž byla kulturou v době eneolitu osídlena, ale není jediný důkaz, že by zde vybudovaná opevnění patřila do této doby. Naopak při důkladném zjišťovacím průzkumu v rámci projektu Ministerstva republiky nazvaného „Pravěká a časně historická hradiska na Moravě III“. bylo toto hradiště velmi pečlivě geodeticky zaměřeno, a současně byl proveden zjišťovací výzkum všech tří v terénu identifikovatelných pásem opevnění.

Pomineme-li nalezený materiál ze středního eneolitu patřící ke kultuře nálevkovitých pohárů druhé fáze a kultuře s kanelovanou keramikou první fáze, ze všech tří pásem byly získány střepy keramiky únětické kultury a toto je spodní hranice jejich datovaní. Přesto ale nelze nějakou lehčí formu opevnění části hradiště eneolitickými kulturami vyloučit, jisté náznaky zde jsou. Mohl k němu patřit mělký příkop na vnější straně terasy, lemující částečně od jihu a od východu umělou terasu, která souběžně s ním lemuje sídelní plošinu. Ale pro potřebu této práce se tedy nebudeme věnovat době měděné ale době bronzové a tím se přeneseme trochu blíže k současnosti.

Je to velmi zajímavá lokalita a zaslouží si pozornost a to nejen profesionálů. A já se vás pokusím přesvědčit, aby pokud budete mít možnost, jste se sem podívali. Napřed ale musím vysvětlit, kde se vzalo to zvláštní jméno Obrova noha. Je to podle zajímavého přírodního výtvoru.
Obrázek
Obrázek ukazuje velkou kamennou kanadu, která dala celé lokalitě jméno.
Tuto lokalitu uvedl do odborné literatury už v roce 1888 Vítězslav Houdek. Tento rodák z Náměště na Hané, kde se 27. července 1856 narodil, vystudoval c. k. Slovanské gymnázium v Olomouci a po maturitě vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích vstoupil do státní správy. Brzy se stal okresním komisařem, potom přešel na ministerstvo vnitra a nakonec se přes funkci sekčního a ministerského vypracoval k funkci dvorního rady.
Ve Vídni byl pověřen řízením departmentu pro záležitosti Zemí Koruny české. Dne 29. ledna 1908 byl ustanoven viceprezidentem c. k. moravského místodržitelství v Brně. Zde působil až do roku 1914, kdy odešel pro nemoc do penze. Byl to aktivní vlastivědný pracovník a jedna z jeho zájmových oblastí byla i archeologie.
Zemřel ve svém rodném městě 1. června 1916 a zde je také pochován.

V letech 1896 a 1902 toto místo popsal Innocenc Ladislav Červinka. Takže pár slov o této přední osobnosti moravské archeologie. Narodil se 1. února 1869 v Břestu na Moravě. Střední školu vystudoval v Přerově. Byl to zcela jistě nejvýznamnější moravský archeolog konce 19. a první poloviny 20. Století. Byl také sběratel, popularizátor a organizátor archeologických výzkumů na Moravě. Díky svému vzdělaní, kdy vystudoval zeměměřičství v Uherském Hradišti a Kojetíně, se z něj stal zkušený terénní praktik - pozitivista s velkou znalostí materiálu, tedy artefaktů i terénu. Od 90. let 19. století vytvořil jednu z největších soukromých archeologických sbírek na Moravě. Možná i díky tomu patřil k zakladatelům české numismatiky. Dále se zajímal o vlastivědu a historickou topografii.
Obrázek
Půdorysný plán Obrovy nohy podle Innocence Ladislava Červinky
Byl zakladatelem Moravského archeologického klubu. Od roku 1920 pracoval jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko ve Státním archeologickém ústavu, od roku 1924 potom v Moravském zemském muzeu nejprve jako smluvní úředník pro první odbornou instalaci pravěku. Jeho pracovní zařazení se měnilo a jeho věhlas rostl. V roce 1927 získal na Masarykově universitě doktorát filosofie, ne však zde později zřizovanou katedru archeologie.
Dne 14. prosince 1927 se stal z rozhodnutí vlády vrchním komisařem správní osvětové služby.
Obrázek
Fotografie Innocence Ladislava Červinky
Zemřel 3. října 1952 v Brně. Pochován je v rodném Břestu. Pro nás je důležité, že v roce 1899 na Obrově noze provedl menší výkop, při kterém nalezl artefakty, které zařadil do pozdní doby kamenné.

Ve výzkumech pokračoval další lokální patriot a to Antonín Gottwald. Takže abychom byli spravedliví tak i zde napíšeme pár slov. Narodil se 16. ledna 1869 v Prostějově. Městu kde nyní žiji i já zůstal věrný celý život.
V roce 1887 maturoval na prostějovské vyšší reálce. V letech 1889 až 1990 studoval na učitelském ústavu v Brně a po jeho absolvování rok učil v Mostkovicích. Od roku 1891 do 1925 byl řídícím učitelem na chlapecké obecné škole v Prostějově a odtud odešel do penze.

K archeologii které se věnoval už od svých studií, ho přivedly tehdejší významné osobnosti moravské archeologie, jako byli Jindřich Wankel, Inocenc Ladislav Červinka a Jaroslav Palliardi.

Od počátečního sběratelství přešel k systematickému archeologickému průzkumu Prostějovska. Vedle mnoha povrchových sběrů, které vedly k objevu mnoha archeologických lokalit z různých období pravěku, se věnoval i klasickému archeologickému výzkumu. Jeho nejintenzivnější činnost spadá do 20. a 30. let minulého století. V roce 1921 v rámci těchto prací provedl i výkopy ve vnitřní ploše hradiště Obrova noha, kde tak jako jeho předchůdce objevil artefakty z pozdní doby kamenné.
Vedle výzkumu eneolitických mohyl u Slatinek, Ohrozimi a na Kosíři zkoumal pohřebiště lidu lužických a slezských popelnicových polí v Čelechovicích, Domamyslicích, Hrubčicích, Kostelci na Hané, Ptení, Seloutkách, Slatinkách a v Určicích. Právě takzvaná ohrozimská fáze kultury nálevkovitých pohárů se pak stala součástí evropského archeologického názvosloví. Tím tento Prostějovák, dostal malou moravskou obec Ohrozim do celoevropského archeologického povědomí.
Obrázek
Fotografie Antonína Gottwalda
Velkou váhu mělo a má i jeho zmapování rozšíření laténských sídlišť na střední Moravě. Množství prozkoumaných lokalit i získaných nálezů je však mnohem větší - počet jím získaných předmětů je spočten na neuvěřitelných 24 000. Jeho mimořádně pečlivé nálezové zprávy jsou i dnes stále použitelné a využívané odborníky domácími i zahraničními.
Archeologickému průzkumu a záchraně archeologických památek, jejich konzervování, evidence i průběžnému publikování věnoval nejen energii a čas, ale obětoval mu i zdraví a velkou část majetku. Zemřel 9. srpna 1941.

Gottwaldovi nálezy ale Červinka odmítl přiřadit k nalezenému opevnění a zařadil je k době slovanského osídlení Moravy. Potom se na dlouhou dobu na Obrově noze nic nedělo. Až v roce 1979 vykopal Miroslav Šmíd v menší sondě materiál kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné. Každé pásmo opevnění bylo prozkoumáno jedním řezem kolmým k podélné ose fortifikace. Zatímco v případě vnějších dvou pásem opevnění byla odkryta kamenná destrukce někdejší hradby, vnitřní pásmo opevnění, které má charakter terasovitého útvaru ohraničujícího z východní a jihovýchodní strany plató sídliště, mělo zcela odlišný charakter. Terasa byla z vnější strany lemována mělkým příkopem a předsazenou dřevěnou palisádou. Pomineme-li materiál ze středního eneolitu – KNP II/KKK I – lokalita Obrova noha byla až do těchto výzkumů řazena právě k této kultuře – byl ze všech tří pásem opevnění získán materiál únětické kultury, což je spodní hranice jejich datování.
Obrázek
Nálezový materiál z Obrovy nohy
Za pozornost stojí pozice 7., která ukazuje část kamenného sekeromlatu, tedy ukázku kamenné broušené industrie ale hlavně položka 9., která ukazuje velkou vzácnost, měděnou sekerku. Ale nesmíme zapomenout, že tato lokalita a její okolí v určitých obdobích životem přímo kypěla. Proto následuje další mapka, která ukazuje osidlovací aktivity na Obrově Noze a v jejím okolí tak jak se kultury střídaly.
Obrázek
Pravěká sídla na a okolo Obrovy nohy.
To stojí za pár řádků navíc. Čistě žluté kolečko udává, že na opyši ostrožny celého masivu bylo zkoumáno sídelní místo kultury spadající do doby pozdní doby kamenné. Tvoří tak vlastně další výšinnou osídlenou polohu. Ale na tomto opyši nebylo nalezeno žádné, tedy ani lehké opevnění.

Trojbarevné kolečko ukazuje, že na sídelní plošině byly nalezeny artefakty kultur pěti období pravěku. Eneolitu, tedy pozdní doby kamenné, doby bronzové a halštatské a nakonec doby laténské a doby římské. Ovšem ty artefakty posledně jmenovaných kultur byly nalezeny pomocí detektorů a jen na předhradí, tedy mimo opevněnou plochu. Zjišťovací výzkum zde nebyl proveden.

Poslední červené kolečko se žlutým obrazcem uvnitř, které se nachází vlastně přímo na okraji obce Otaslavice, tedy mimo areál Obrovy nohy, potom ukazuje polohu dalšího pravěkého hradiště, patřícího do doby bronzové v lokalitě zvané Kopaninky. Taková existence dvou hradišť z jednoho období ve vzdálenosti necelých 800 metrů od sebe - bráno vzdušnou čarou – je nezvyklá. Ale ne výjimečný. Je ale zapotřebí uvést, že při povrchových sběrech zde byly nalezeny i artefakty z pozdní doby kamenné a proto ta žlutá výplň.
Obrázek
Zde je černobílá letecká fotografie hradiště Otaslavice 1, na lokalitě Kopaninky při pohledu od jihu. Je na ní vidět její rovinu, které se mírně svažuje k jihu. Samotná ostrožna je vytvořena říčkou Brodečkou a Drahanským potokem. Na přístupné severozápadní straně je hradiště opevněno dodnes dochovaným valem ve výšce od 1 až 1,5 metru. Jeho části už díky tisíce let dlouhé zemědělské činnosti chybí, ale je stále identifikovatelný. Ostatní obvod hradiště je tvořen poměrně strmými, i když nevysokými svahy. Po tomto obvodu asi byla plocha hradiště opevněna lehkou formou fortifikace, tedy palisádou. Na jižní straně by potom mohl být i původní vstup do hradiště přirozeným nebo naopak umělým žlíbkem, tak jak ho ukazuje červená šipka na dalším obrázku. Pomocí této šipky tuto možnou cestu naleznete i na předchozí fotografii. Dále si všimněte pozůstatku hradního bergfritu , jediného kusu zdiva který stojí za pozornost, který zůstal zachován ze dvou otaslavických středověkých hradů.
Obrázek
Zde tedy je slíbený topografický plán hradiště Otaslavice1. na lokalitě Kopaniny.


A následuje další kousek historické dokumentace.

Obrázek
Indikační skica z roku 1834, na které je průběh valu v té době asi velmi dobře identifikovatelného, velmi dobře viditelný.


A abychom dořešili otázku hradiště Otaslavice 1úplně, je na řadě pár fotografií.
Obrázek Obrázek
Tyto obrázky ukazují, jakou kvalitní přírodní ochranu mělo toto hradiště na severovýchodní straně a na východní straně. Výška převýšení mezi rovinou potoka a plošinou hradiště kolísá, ale je v průměru 15 metrů a svahy jsou jak je vidět příkré.
Obrázek Obrázek
Tyto dva obrázky ukazují podoby roviny hradiště v dnešní době – v minulém století zde byl třešňový sad. A druhý obrázek ukazuje pohled z hrany mezi svahem a plošinou hradiště k úpatí svahu. Takový pohled by měl v dávné době obránce na obvodové fortifikaci, která zde se vší pravděpodobností byla.
Obrázek
A nakonec zde máme dnešní leteckou fotografii hradiště Otaslavice1, lokalita Kopaninky.

A nyní se vrátíme zpět k pevnosti na Obrově noze.

TROCHU SUCHÉ ZEMĚPRAVY


Toto výšinné a mohutně opevněné sídliště se nachází asi jeden a půl kilometru západně od středu obce. Chlum, na kterém se nachází, patří do Konické vrchoviny, která je součásti Drahanské vrchoviny. Jeho obrázek viděný od Otaslavic ukazuje úvodní fotografie. Průměrná nadmořská výška je 370 metrů. Leží na severním výběžku hřebene obtékaném ze sevru potokem zvaným Brdečka a ze západu a jihu potom menšími vodními toky.
Obrázek
Topografický zákres průběhu opevnění na Obrově noze do mapy


Na severu je hradiště přirozeně chráněno kolmou skalní stěnou, jejíž převýšení je místy až 100 metrů. Stěna v některých místech přechází do převisu a je tak dokonalou přírodní překážkou.
Obrázek Obrázek
Obrázek vlevo ukazuje, jak vypadá skalní stěna na severní straně, když stojíte na jejím úpatí a díváte se od západu na východ. Je to dnes vyhledávaný horolezecký terén. V pravěku to byla dokonalá přírodní překážka. Obrázek vpravo potom ukazuje, jaký pohled se nabízí návštěvníkovi při pohledu dolů ze severní strany opevněné plochy. Už tyto fotografie naznačí, že z této strany by asi hradiště nebylo jednoduché dobývat.

Na západě je hradiště chráněno příkrým svahem, opět místy s převýšením až 100 metrů. Zde se už vylézt dál a proto zde hradiště muselo být chráněno nějakým lehkým opevněním a jeho stopy zde také byly nalezeny, jak uvidíme dál.
Obrázek Obrázek
Tyto dvě fotografie ukazují charakter přírodní ochrany hradiště na straně západní. První vám dá představu, co viděl obránce na předpokládané palisádové stěně při pohledu dolů. Druhý obrázek potom ukáže opačný pohled. Toto viděl potenciální útočník, pokud by se pokusil zaútočit z této strany. Opět zde příroda pro ochranu hradiště opravdu udělala maximum.

Na jihu je hradiště nejsnáze přístupně povlovným asi 400 metrů dlouhým svahem, který se potom prudčeji svažuje do jakéhosi sedla, které celý výběžek s hradištěm odděluje od zbytku hřebene.
Obrázek
Obrázek ukazuje široké sedlo, které odděluje výběžek hřebene od jeho hlavní masy, která leží dále na jihozápad. Sedlem stoupá jedna z novodobých cest přístupových cest k Obrově noze. My vidíme křižovatku, na které když se odbočí doprava, tedy do směru ze kterého byla pořízena tato fotografie, stanete na cestě, která vede přímo k hradišti a protíná všech pět viditelných fortifikačních prvků.

Na východě je hradiště přístupné prudším svahem zdolatelným bez nějaké zvláštní námahy. Tento svah se potom lomí do vrcholové plošiny, která se směrem na východ na třetině své plochy také svažuje, i když ne tak prudce.

Samotné hradiště má oválný půdorys o celkové chráněné ploše necelých 9,5 hektaru. Na přístupných stranách, tedy od jihu a východu je opevněno třemi valy a dvěma příkopy. Ty tvoří, pokud bych použil běžnou terminologii dvě linie opevnění. Bylo tedy opevněno těžce a následují dva obrázky, které ukazují můj pokus o rekonstrukci opevnění v jeho nejsofistikovanější podobě.
Obrázek
Pokus o rekonstrukci podle plánu Innocence Ladislava Červinky
Byla to spíše taková rozcvičku, byl jsem zvědavý, jak se oba pokusy o rekonstrukci budou lišit. Když jsem totiž lokalitu navštívil poprvé, bylo mi jasné, že Červinkův plán je sice relativně přesný, ale pomíjí řadu důležitých terénních podrobností. I tak ale jeho plán plně dostačuje pro základní orientaci a dává představu o této pravěké pevnosti.
Obrázek
Pokus o rekonstrukci podle geodetického plánu.


Už na první pohled je vidět jak moc se liší plán pana Červinky od plánu získaného pomocí moderních geodetických metod. Díky tomu i samotný rekonstrukční pokus doznal mnoha změn. Odhaluje mnoho podrobností, které v minulosti unikly pozornosti výzkumníků a myslím si, že je díky této skutečnosti asi realitě bližší. Ale pro oba tyto plány platí jedno. Je to pouze a moje vypodobnění skutečností zachycených v plánu a v terénu, tak jak jsem to na vlastní oči viděl. Ale upřímně řečeno, je to subjektivní práce a tedy obsahuje subjektivní chyby. Ty padají na moji hlavu.

V další kapitole se podíváme na jednotlivé kultury, které byly na lokalitě Obrova noha u Otaslavic nalezeny.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

KULTURY, KTERÉ NA OBROVĚ NOZE A V BLÍZKÉM OKOLÍ NAŠLY SVŮJ ŽIVOTNÍ PROSTOR.

Jak už víme na samotné ploše, kterou chránilo opevnění, byly nalezeny artefakty tří pravěkých kultur. Byla to kultura s nálevkovitými poháry a kultura s kanelovanou keramikou z pozdní doby kamenné, známé jako eneolit, tedy doba měděná a dále pak kultura únětická, patřící do dlouhého období doby bronzové. A my se na tyto tři kultury podíváme trochu podrobněji.

Eneolit tedy pozdní doba kamenná bylo dlouhé období vývoje pravěkých kultur, které trvalo od 4 000 let před naším letopočtem, do 2 000 let před naším letopočtem. Toto období tedy trvalo dlouhých dva tisíce let. Pro toto období je charakteristických několik rysů:
- rozšíření jednoduchého oradla
- počátky užívání vozů
- zavedení dobytčího spřežení k orání i do vozové přepravy
- rostoucí důraz byl vložen na chov skotu a lov
- bylo zde doloženo prestižní postavení významných mužů
- těžba surovin povrchovým způsobem byla nahrazena ve vhodných lokalitách hlubinou a to u nerostů potřebných pro výrobu štípané industrie
- objevují se první kovové výrobky z mědi
- jsou budována výšinná hrazená sídliště, tedy hradiště kde je soustřeďována specializovaná řemeslná výroba, faktická moc, obchod, a možná i kult

Je členěna na mnoho period a i když je to tak trochu nuda. Uvedu je ve stručnosti všechny.

Raný eneolit od 4000 do 3500 před naším letopočtem a byl tvořen jordanovskou kulturou sídlící ve středních a severozápadních Čechách a na střední a jižní Moravě a michelsberská kultura sídlící v západních a středních Čechách. Tyto kultury k nám přišly z dnešní Belgie a středního Německa.

Starý eneolit od 3 500 do 3 000 před naším letopočtem a byl tvořen kulturou nálevkovitých pohárů a k nám se šířila od severu a skupinou kultur Retz v širším středním Podunají,a byla rozptýlena v KNP a starší fázi kultury s kanelovanou keramikou.

Střední eneolit od 3 000 do 2 600 před naším letopočtem a byl tvořen kulturou s kanelovanou keramikou

Mladší eneolit trval od 2600 do 2300 před naším letopočtem. Vyvinul se z kultury s kanelovanou keramikou se vyvinuly jevišovická kultura na jihozápadní Moravě, řivnáčská kultura ve středních Čechách, bošácká skupina usídlená východně od řeky Moravy a na západním Slovensku, kultura s kulovitými amforami rozptýlená v čase i prostoru výše jmenovaných kultur, chamská kultura v jihozápadních Čechách.

Pozdní eneolit trvající od 2 300 do 2 000 před naším letopočtem, jde o kulturu se šňůrovou keramikou původem mezi Vislou a Dněprem a odsud migrující na západ a kulturou zvoncovitých pohárů, která se rozšířila od Pyrenejí po Maďarsko a na severu sousedila s kulturou se šňůrovou keramikou.

Podle archeologických výzkumů na Obrově noze se zde usídlila právě kultura nálevkovitých pohárů a hned po ní kultura s kanelovanou keramikou.

Kultura s nálevkovitými poháry je takto nazvána podle charakteristické keramiky. Tato má okraje okraj nálevkovitě vyhnuté, její velké amfory mají dvě, čtyři i osm oušek a zásobnice jsou osazeny plastickými lištami a páskami na okraji.
Pohřební rituál ve starším období charakterizují mohyly s kamenným pláštěm nebo skříňkové hroby s kostrovými pohřby a postupně se přecházelo k žárovému rituálu, což je prokázáno na lokalitě Horka u Ohrozimi.
Obrázek
Mapa rozšíření kultury s nálevkovitými poháry.
Na Moravě se tato kultura projevila jako zdatní stavitelé opevněných výšinných sídlišť. Dnes jich známe 28. Do období kultury s nálevkovitými poháry patří palbákům už známe těžké opevnění na lokalitě Rmíz u Laškova.
Obrázek
Vyobrazení charakteristických typů keramiky této úžasné kultury a ukázka její broušené a měděné industrie. Takže vidíme kamenný sekeromlat a měděnou sekerku.


Další těžká pevnost této kultury nese dnes jméno Hrad u Bílovic, nachází se nad Běleckým mlýnem a je opevněna mohutnou hradbou a dvěma předsunutými příkopy. Jeden příkop je dokončený, druhá zůstal dohotoven asi z 70%. Jako starší opevnění zde byla lokalizována i palisádová stěna. Pravděpodobně po příchodu na toto místo obyvatele postavili lehké opevnění a následně vybudovaly za jeho krytem mohutnou hradbu složenou z čelní kamenné stěny, hliněného opěrného valu a vše bylo vyztuženo dřevěnou opěrnou konstrukcí. Datové měření ukázalo, že tato těžká fortifikace byla skutečně vybudována kulturou s nálevkovitými poháry.

Další opevněná lokalita se nachází u obce Ohrozim, a nese název Čubernice. Ještě v roce 1937 se objevil záznam o léta rozorávaném valu pravěkého hradiska. Dnes už po něm není ani stopa. V roce 1996 při záchranném archeologickém výzkumu byl objeven příkop lichoběžníkového tvaru širokého 2,2 metru a hlubokého 0,5 metru. Pozůstatek po hradbě nebyl nalezen.

U Slatinek, tedy obci pod Kosířem byla na východním svahu tohoto masivu nalezena opevněná lokalita, která nese název „U Varhan“. Hradiště chrání asi 7 hektarů plochy a je obklopeno valem o výšce od 0,5 do 2,0 metrů. Byl to hliněný val s vnitřní kamennou konstrukcí.

Stínava, lokalita „Terasa nad Hloučelou je pravěká lokalita téměř zničená výstavbou středověkého hradu s názvem „Ježův hrad“. Archeologický výzkum ukázal velmi kvalitně vybudovanou palisádu. Možné pozůstatky hradby byly se vší pravděpodobností zničeny těžením kamene z její konstrukce právě pro potřebu budování hradu.
Obrázek
Keramika kultury s nálevkovitými poháry – schematické vyobrazení
Zde jsem vyjmenoval pouze lokality z blízkého okolí Obrovy nohy. Na Moravě ale jsou další a někdy i velmi těžce opevněné lokality osídlené touto kulturou. Já se omezím na vyjmenování jen těch nejzajímavějších:
Brno-Líšeň, lokalita „Staré Zámky“
Jevišovice v okrese Znojmo, lokalita“ Starý Zámek
Hlinsko u Lipníku na Bečvou, lokalita „Nad Brůžovým“
Pozořice, lokalita „Hlásnica“.

Zde všude se objevují i těžké fortifikační prvky. Je zajímavé, že v době osídlení Moravy a Slezska kulturou nálevkovitých pohárů tato budovala členitá velmi kvalitně opevněná sídliště obklopená sítí otevřených sídlišť různé velikosti. Byla budována na ostrožnách, pseudoostrožnách a terénních blocích. Tak tato hradiště plnila funkci mocenskou, refugií a zcela jistě i emporií, tedy obchodních stanic. Jakmile nastoupily její nástupci tedy jevišovická a bosácká kultura, je na velká hradiště rezignováno a následuje úpadek fortifikačních aktivit.

Ke konci hlavního rozvoje této kultury se do střední Evropy se rozšiřuje z Karpatské kotliny nový kulturní komplex nazvaný podle charakteristické keramiky Kultura s kanelovanou keramikou. Tato kultura byla pojmenována podle výzdoby keramiky žlábkováním, kdy takový žlábek se jmenuje řecky kanelura.
Obrázek
Vybrané typy krásné keramiky kultury s kanelovanou keramikou. „Panáková souprava“ s dvanácti štamprlaty pravděpodobně sloužila k rituálním účelům. Ale jeden by i chtěl věřit, že ti lidé jen tak seděli večer u stolu a dávali si nějaký dobrý nápoj a řešili problémi života, jak je život přinášel.

Byla to typická zemědělská kultura, pro orbu na polích se již používá zápřah, jde tedy poprvé na našem území o orbu dřevěným hákem. To, že se objevuje vůz jako přepravní prostředek, máme doloženo keramickými modely vozíků. Význam tažných dobytčat byl asi velký. Je zvýrazněn dokonce jejich pohřby.

Nadále jsou udržována a nově budována výšinná sídliště s opevněními, to značí, že trval zřejmě jistý neklid ve společnosti. Kultura s kanelovanou keramikou byla zastoupena výrazněji na Moravě, v Čechách přežívá nadále kultura nálevkovitých pohárů a kultura s kanelovanou keramikou se sem dostává až v závěru období. O tom, že zde probíhal dálkový obchod máme mnoho důkazů. Jeden z nich byl nalezen v čechách. Je to pozoruhodný skříňkový hrob z Velvar. Zde jsou realizovány dva kostrové pohřby a nádoba se žárovým pohřbem. Ten důkaz jsou zde nalezené lastury srdcovky ze středomořského prostředí
Obrázek
Mapa rozšíření kultury s kanelovanou keramikou
Obrázek
Artefakty kultury s kanelovanou keramikou
Únětická kultura, která je nazvána podle eponymní lokality Únětice u Prahy představuje na našem území nejstarší dobu bronzovou. V Úněticích bylo objeveno panem Čeňkem Rýznerem v 70. letech 19. století první větší pohřebiště této kultury. A jakožto Moravák dodávám, že přibližně ve stejnou dobu byly obdobné hroby panem Antonínem Rzehakem nalezeny ve štěrkovně u Měnína. Únětická kultura trvala téměř 400 let.

Je členěna na mnoho period a i když je to ještě větší nuda než u eneolitu, i zde je uvedu ve stručnosti všechny

A/ Starší doba bronzová od období 2200/2000 do 1600 před naším letopočtem kam patří tyto kulturní formace:

A-1/ únětická kultura osídlila Čechy, Moravu, jihozápadní Slovensko, Dolní Rakousko, střední Německo - Sasko, Horní Lužice a nakonec jižní Polsko
A-2/ nitranská skupina osídlila opět jihozápadní Slovensko a východní Moravu
Patřily sem i protourbární kultury věteřovská a maďarovská skupina které osídlily Čechy, Moravu, Malopolsko, jihozápadní Slovensko, Rakousko)
A-3/ otomanská kultura východní Slovensko)

B/ Střední doba bronzová od období 1 600 do 1 300až 1250 před naším letopočtem a kam patří dvě mohylové kultury:

B-1/ českofalcká mohylová kultura usídlená v Bavorsku, jihozápadní a západní Čechy
B-2/ středodunajská mohylová kultura severozápadní a střední Čechy, jižní Morava, jihozápadní Slovensko, východní Rakousko a západní Maďarsko)

C/ Mladší doba bronzová trvala od 1 300 až 1250 do 1000 před naším letopočtem a patří sem kultury popelnicových polí a jmenovitě jde o tyto kultury:

C-1/ knovízská kultura střední, severozápadní, západní a jižní Čechy, a pod ni vystupuje samostaně milavečská skupina v západních a jižních Čechách
C-2/ kultura středodunajských popelnicových polí kam patří velatická kultura na jižní Moravě, jihozápadním Slovensku, východním Rakousku a v severozápadním Maďarsku
C-3/ kultura lužických popelnicových polí, kam patří u nás známá kultura lužická rozšířená v severních, severozápadních a východních Čechách, střední a severní Moravě a na území severního Slovenska

D/ pozdní doba bronzová byla u pomyslného žezla od roku 1000 do 800 před naším letopočtem a zahrnuje opět několik kultur které byly buď pokračováním těch starších nebo se koncipovaly jako nové.

D-1/ nynická kultura v západních Čechách
D-2/ štítarská kultura ve středních, jižních a severozápadních Čechách
D-3/ pokračující kultura středodunajských popelnicových polí se projevila jako podolská kultura na jižní Moravě, jihozápadním Slovensku, ve východní Rakouksu a severozápadním Maďarsku.
D-4/ A opět pokračující kultura lužických popelnicových polí přešla do podoby slezské kultury na střední a severní Moravě, na severu Slovenska a v severních a východních Čechách. Tím víme vše o periodizaci doby bronzové na našem území ale my se budeme zabývat je kulturou únětickou ve všech jejích mutacích.

Únětická kultura má své kořeny v závěrečné fázi doby kamenné, ale nemůžeme ho vnímat jako plynulý vývoj z domácího neolitického podloží nebo splynutí pozdně eneolitických prvků. Na jejím formování se podílely kultura se zvoncovitými poháry a kultura se šňůrovou keramikou. Tyto kultury se na Obrově noze nikdy nevyskytovaly. Užší spojitost je s kulturním komplexem Karpatské kotliny, ale největší podíl měla raná nagyrevská kultura, z jejíž náplně je možné vyvodit většinu keramických tvarů protoúnětické kultury. Jižní původ této kultury potvrzuje nepřímo fakt, že se nejstarší nálezy koncentrují na jihozápadní Moravě

Únětická kultura byla rozšířena na rozsáhlém území od středního Německa a jižního Polska přes Čechy a Moravu až po jihozápadní Slovensko a Dunaj v Dolním Rakousku. U nás bylo husté osídlení ve středních Čechách a na jižní a střední Moravě, kdy nejhustěji byla osídlena horní část středního Podyjí. Odtud se toto osídlení posunovalo po jihovýchodních svazích Českomoravské a Drahanské vrchoviny, Krumlovskem a Brněnskem, dále širokým pásem kolem řeky Litavy a povodí Hané až do Pomoraví. Souvisle bylo osídleno i území dolního Podyjí až po Litavu.
Obrázek
Mapa rozšíření únětické kultury
Moravská únětická oblast zabírala pahorkatiny a mírné vyvýšeniny, které byly pokryty vrstvami teplé a úrodné spraše a sprašových hlín. Tímto územím protékaly a dodnes protékají řeky, říčky a potoky často blízko lesů, což bylo výhodné pro zemědělství, chov dobytka, ale i lov zvěře, ptactva a ryb.

Únětická kultura nastoupila koncem 3. tisíciletí před naším letopočtem a brzy se rozpadla na několik oblastí. Její vývoj proběhl ve dvou hlavních fázích, které se odlišovaly hmotným projevem a pravděpodobně i ekonomicky, kterým předcházelo období protoúnětické. Protoúnětické období je nám prozatím známé jen z pohřebišť“, jejichž počet nepřesáhl zatím 20 lokalit. Starší období mělo přechodný charakter a velmi se blížilo mladší kultuře se zvoncovitými poháry, kde je mnoho totožného v keramice, způsobu pohřbívání, ve výbavě hrobů a v nedostatku známých sídlišť. Zdá se, že tak jako kultura zvoncovitých pohárů, i protoúnětická byly migrační povahy.

Mladší fáze plynule navazovala na tento vývoj. Kov byl stále vzácný, ale pomalu se začal rozšiřovat a stával se předmětem řemeslné výroby a obchodu. Sídliště této fáze jsou známá, ale realizovaných výzkumů je málo. Byla situována na mírných svazích při vodách a ojediněle se objevily i výšinné osady. Pohřební ritus byl jednotnější a přísnější, počet hrobů vyšší, výbava bohatší, úprava hrobů náročnější. Ani jedna z těchto fází svá sídliště neopevňovala a nezaujímala výšinné lokality.
Obrázek
Keramika únětické kultury
V únětické kultuře se setkáváme i s dalším novým druhem nálezů, kterými jsou bronzové a keramické depoty. Jedná se o sklady kovových výrobků v podobě hřiven, zlomků poškozených výrobků určených k přetavení nebo i hotových výrobků, které byly předmětem obchodu nebo sloužily k ukládání majetku.
Obrázek
Bronzová industrie únětické kultury
Byla to ale přednostně kultura soustředěná na zemědělství a chov dobytka. Základem výživy pravěkého zemědělství u těchto lidí tvořily obiloviny, jmenovitě ječmen, pšenice a proso. Je považováno za prokázané, že tato kultura neznala místní zdroje soli a tato byla získávána dálkovým obchodem.
Ze zvířat hrál nejdůležitější úlohu skot domácí, díky mléku bohatému na bílkoviny, další chovaná zvířata byly ovce, kozy a prasata, přičemž únětičtí zemědělci chovali i koně a psy. Doplňkovou stravu tvořilo maso lovených zvířat, vejce, luštěniny a sbíraná potrava.

Osady se nejčastěji rozkládaly poblíž vodních toků na mírných svazích obrácených k jihu, v nadmořské výšce rámcově mezi 200 až 400 m. Je to logické, bylo to prostředí vhodné pro zemědělskou činnost a chov dobytka. Sídliště je objeveno mnoho, ale jejich výzkum je bohužel roztříštěný v čase a ani jedno sídliště nebylo prozkoumáno v plném rozsahu.
V mladším období začal lid únětické kultury zakládat i výšinná sídliště a opevněné osady díky narůstajícímu soukromému majetku specializovaných řemeslníků – kovolitců a obchodníků s kovovými výrobky. To by potvrzovaly početné nálezy bronzové industrie na většině lokalit. Můžeme tedy říci, že osady měly významné postavení z metalurgického hlediska. Na Moravě můžeme jmenovat například výšinné osady v Cezavách u Blučiny, Znojmě, Člupech mezi Křižanovicemi a Marefami, Leskounu u Olbramovic a v Klentnici.

V Čechách se také podařilo nalézt výšinná sídliště. Jako příklad můžeme uvést sídliště ve Vraném u Slaného, v Šárce u Prahy na Kozákově skále a ve Slaném na Slánské hoře ve středních Čechách.
Mezi objekty únětické kultury na sídlištích patří zásobní různých tvarů a velikostí. V jedné jámě v Prasklicích byla nalezena vrstva obilí a v jiné v Brně – Černých Polích se našly zbytky 12 nádob, které mohly sloužit k uchování potravin.

Vzácněji se setkáváme s obytnými stavbami čtvercového nebo obdélníkového půdorysu s rovným dnem, které se objevily ve dvou typech.

Prvním typem domu byly nadzemní kůlové stavby neuzavřeného a nevyhraněného typu. Společná jim byla kůlová konstrukce stěn a byly to hodně velké domy. Zdá se, že v této době ještě nedocházelo k rozpadu rodů na menší komunity. Orientace domů se řídila hlediskem co nejlepší ochrany proti převládajícímu větru. Stěny byly vypletené proutím, omazané hlínou a střešní krytinu tvořily došky z různého materiálu. Na únětických sídlištích bylo v několika případech nalezeno i vnitřní vybavení. V Hradčanech u Prostějova byla v obdélníkovém objektu objevena část tkalcovského stavu, v Žarošicích byla nalezena hrnčířská dílna s velkým množstvím střepů z nepoužitých nádob a se dvěma hladítky.
Obrázek
Rekonstrukce únětického velkého obytného domu.
Druhým typem domu byly zahloubené objekty převážně čtyřúhelníkovitého tvaru s ohništěm vyloženým nebo obloženým kameny. Vesměs jde o objekty, které nepřesahují velikost 10 m2 a proto je málo pravděpodobné, že byly dlouhodoběji obývány. Jednalo se nejspíše o košatinové stavby, které byly lehce omítnuty a jednoduše zastřešeny. Patrně sloužily jako objekty výrobního charakteru. Ale je zde důkazní nouze o tom, jestli je pravda.

Únětický lid využíval k přechodnému pobytu i jeskyně. Významnou úlohu plnily v zimních měsících, protože poskytovaly přístřeší a ochranu před zimou a sychravým počasím. V létě byly velké jeskyně nevhodné pro stálé osídlení, díky chladnějšímu vzduchu v porovnání s okolním prostředím. Doklady únětického osídlení na Moravě byly prokázány v jeskyni Pekárna, Kůlna, Švédův stůl, Kůlnička, v Hadí jeskyni, Adlerově jeskyni, Rytířské jeskyni, v Turoldu u Mikulova a v Kravské jeskyni. Dlouhodoběji byla osídlena jeskyně Pekárna. Poukazuje na to dosti početný střepový materiál a datování jeskyně. Našel se zde střepový materiál ze staršího, ale i pár střepů z mladšího období únětické kultury. Můžeme předpokládat, že jeskyně Pekárna byla ve starším období používána jako stálé sídliště větším počtem lidí. Keramika nalezená v jeskyních byla sídlištního charakteru. Převážně ji můžeme zařadit do staršího období únětické kultury. Příležitostně mohla být používána i v mladším období.

V mladším období začal lid únětické kultury zakládat i výšinné sídliště a opevněné osady. Bylo to asi díky narůstajícímu soukromému majetku specializovaných řemeslníků – kovolitců a obchodníků s kovovými výrobek. To by potvrzovaly početné nálezy bronzové industrie na většině lokalit. Můžeme tedy říci, že osady měly významné postavení z metalurgického hlediska. Na Moravě můžeme jmenovat například výšinné osady v Cezavách u Blučiny, Znojmě, Člupech mezi Křižanovicemi a Marefami, Leskounu u Olbramovic a v Klentnici. O některých těchto lokalitách, jsem se zmínil ve své práci o hradišti „Zámeček“ u Křižanovic.

V Čechách se také podařilo nalézt výšinná sídliště. Jako příklad můžeme uvést sídliště ve Vraném u Slaného, v Šárce u Prahy na Kozákově skále a ve Slaném na Slánské hoře ve středních Čechách

O kultuře hodně řeknou pohřební zvyklosti. Tak se na ně také pár slovy podíváme.

Většina únětické populace byla pohřbívána na plochých kostrových pohřebištích, které byly situovány nedaleko sídlišť s hroby často seskupenými do menších skupin po 20 až 40 objektech. V některých případech bylo pro úpravu hrobové jámy použito dřevo a kamení. Mohlo se jednat o hroby obložené jen na obvodu věncem kamenů, obložené většími kameny, které tvořily zeď, obložené plochými kameny, tedy kamennými deskami nebo o hroby pokryté nebo zadlážděné kameny. V moravských únětických hrobech obdélníkového méně oválného tvaru ležely kostry zpravidla ve skrčené poloze na pravém boku s pažemi složenými před trupem, hlavou k jihu a obličejem k východu. Zemřelí byli pro posmrtný život opatřeni obvykle 2 až 4 nádobami, měděnými a později bronzovými šperky, zbraněmi nebo nástroji a korálky z jantaru nebo ze skelné hmoty. Další výbavu pro posmrtný život tvořily kostěné a kamenné nástroje a potravinové milodary.
Obrázek
Typický hrob příslušníka únětické kultury
Na únětických pohřebištích se objevují i hroby bez milodarů, kde se nám nabízí otázka, proč některé hroby byly vybaveny bohatě a jiné neměly výbavu žádnou. Příčinou bylo nejspíš materiální zabezpečení pohřbeného a jeho rodiny. V tomto dualismu můžeme pozorovat společenské rozvrstvení obyvatelstva.

Nálezy rakví na únětických pohřebištích byly považovány za velmi vzácné. U nás to byl I. L. Červinka, který si poprvé všimnul dřevěných rakví na pohřebišti v Těšeticích – Vinohradech. Dnes už je jasné, že pohřbívání v rakvích bylo zcela běžným jevem, protože jejich zbytky se objevují téměř na většině únětických hřbitovů. Lidé ukládali své zesnulé do rakve, protože je chtěli uzavřít a izolovat v omezeném prostoru a ochránit před zásypem hrobu. Na pohřebištích se objevují rakve z dřevěných desek, z vydlabaného kmene stromu tzv. baumsarg, ze stromové kůry a z proutí, jílovité hlíny. Víko rakve tvořila buď druhá půlka kmene stromu, jiná vydlabaná větší část kmene nebo dřevěná deska.

Zvláštností byly zděné hrobky nalezené v Brodcích nad Jizerou. U dvou hrobek bylo užito jílového materiálu ke zpevnění kamenů ve stěnách, což vytvořilo jakousi zeď.

Na Moravě se v únětické kultuře setkáváme i s pohřby v nádobách. Tento zvyk pochází z Egejské oblasti, odkud se na konci starší doby bronzové dostal k nám přes Balkán a Panonii, kde přetrval až do mladší doby bronzové. Na Moravě jsou doloženy na Cezavách u Blučiny, v Dolních Věstonicích, v Brně – Slatině a ve Svatobořicích, ale častěji se s ním setkáváme až ve věteřovské skupině.

Pokud tedy budeme brát za své, že nález materiálu únětické kultury ve všech fortifikačních prvcích na Obrově noze je datuje právě do této doby, musíme se podívat podrobněji na opevňovací zvyklosti této kultury.
Na existenci osídlení výšinných lokalit této kultury upozornil Stanislav Stuchlík, brzy jich bylo známo osm a nakonec byla výzkumem potvrzena i první opevněná výšinná lokalita a to v Letonicích. Já se o tomto místě zmínil ve své práci o Křižanovicích. Dnes se jich udává dokonce 27, ale údaj je starý 8 let, dnes jich může být i více.

Nalezené objekty jsou kruhového nebo oválného půdorysu umístěné většinou na vrcholech nevysokých návrších ale i tak mající daleký výhled a strategickou polohu. Většinou jde o jednoduchou fortifikaci tvořenou příkopem s plochým dnem, široké od 4,5 do 5,5 metru a hluboké od 1,5 do 2,0 metru. Jen v několika případech, jako jsou Šumice či Šumárník je toto opevnění zdvojeno. Pokud se podaří obnovit leteckou prospekci, asi jich bude nalezeno více. Jde totiž většinou dlouhodobě strojně obdělávané a na povrchu se už neobjevily žádné stopy.

Lokalita Šumice byla objevena pomocí letecké prospekce Miroslavem Bálkem. Na terénu není nic vidět. Následný geofyzikální výzkum potvrdil přítomnost dvou příkopů a následně proběhl i archeologické výzkum poměrně velké plochy. Vnitřní příkop kryje oválnou plochu o délce os 80 a 100 metrů, byl široký od 4 do 5,7 metru a byl hluboký od 1,7 do 1,8 metru. Vnější příkop byl široký 5 metrů a hluboký 2 metry. Oba měly ploché dno. Vnitřní opevnění krylo obdélníkovou stavbu širokou 7 metrů a dlouhou 57 metrů.

Jinak tato kultura používala i lokality na ostrožných výběžcích jak to je u zmiňovaných Letonic anebo Štibořic. Ale u Štibořic je jisté datování do únětické kultury jen u vnitřního příkop oválného tvaru, který chránil oválnou plochu o rozměrech 40 na 130 metrů. I jeho tvar byl únětický. Měl ploché dno, šířku 3,5 metrů a hloubku do 1 metru. Vnější příkop má dno hrotité, tvar obdélníkový a možná jej vyhloubila následná kultura, možná zjištěná horákovská.
Obrázek
Výsledek geofyzikálního průzkumu u hradiště Štibořice.


Další únětické hradiště v Uherském Brodě je také neobvyklé. Tato lokalita byla přimknuta na severní straně k terénní hraně a byla opevněna třemi téměř soustřednými příkopy. Lokalita se nazývá „Katovka“, nalézá se na mírné terénní vlně zakončené na severu prudkým svahem s převýšením 12 metrů nad říčkou Olšavou. Tři příkopy pokud půjdeme od středu lokality, měly rozměry 5 na 1,5 až 2,0 metru, další má stejné rozměry a ten nejvíce vně byl široký cca 3 metry široký a hluboký 1 metr.
Obrázek
A zde je plán objevených příkopů, místa výzkumu a průběh terénní hrany na hradišti u Uherského Brodu
Ztrojení fortifikačních prvků jako v Šumicích lze vidět také u úplně jiného opevnění a to na lokalitě Špidlák u Čejče. Vnitřní kruhový areál, který se také přimyká k terénní hraně, je na přístupové straně doplněn dalším dvojicí příkopů, které vytváří poměrně velké předhradí.
Obrázek
Krásná letecká fotografie pořízená Miroslavem Bálkem, ukazující obě hradiště na Špidláku u Čejče. To velké patří do doby bronzové a to malé patří horákovské kultuře.


Jak je tedy vidět, únětická kultura se opevňování věnovala, ale jako hlavní obranný prvek se používaly příkopy. Vše co jsem nastudoval, ukazuje, že hradbu používala jen málokde. Ve své podstatě je prokázána jen v Letonicích a také v Otaslavicích na lokalitě Kopaninky. Otaslavice už řešit nebudeme. Takže jen pár slov o Letonicích. Napřed dvě fotografie:
Obrázek Obrázek
Dvě fotografie valového tělesa v Letonicích. Jeho průběh a korunu valu ukazují šipky.
Je to lokalita vzdálená asi 1 kilometru od středu obce Letonice na protáhlém hřbetu s nadmořskou výškou 300 až 400 metrů v západní části Bučovické pahorkatiny, která náleží do Litenčické pahorkatiny. Sama lokalita je rovinatá a v nadmořské výšce 360 až 370 metrů, mírně nakloněná k jihovýchodu. Hradiště má plochu asi 4,2 hektaru, oválný tvar s osami 310 a 190 metrů. Do mělkých suchých údolí se svažuje poměrně ostře. Na jihozápadě je od přístupové cesty odděleno příkopem a valem, možná bývalou hradbou. Do mírného oblouku zahnutý val je široký 8 až 10 metrů a vysoký mezi 1 a 1,5 metru. Val je dlouhý asi 110 metrů.
Obrázek
A zde je geografický plán této lokality.


Lokalita byla nalezena spíše náhodou při povrchovém průzkumu mohylníku z pozdní doby kamenné v roce 1986 pány Čižmářem a Geislerem. O rok později val prozkoumali jedním řezem a zjistili jeho datování do starší doby bronzové. Zde je zapotřebí zmínit ještě skutečnost, že asi kilometr a půl jižně se nachází u Maref další velké hradiště datované do doby bronzové a stejně daleko ale severozápadně se nachází hradiště v Křižanovicích, které znáte z mé práce zde na palbě. Tak je docela dobře možné, že zde v době bronzové existovala soustava hradišť, kdy to u Maref bylo hlavní výrobní a hospodářskou jednotkou, u Křižanovic které je od marefského jen asi 400 metrů, mohlo být sídlem elity a kultu a to třetí v Letonicích by mohlo být úkrytem pro obyvatele obou výše zmíněných hradišť a populace sídlící v otevřené krajině v případě vážného ohrožení. Pro úplnost přikládám i geografický plán hradiště únětické kultury v Marefách.
Obrázek
Ale ještě je možno pokračovat v dalších příkladech a tedy to uděláme, aby tato kapitola byla komplexnější.

Hradiště u obce Kobylí
Tato lokalita není také na povrchu vidět. Byla objevena pomocí letecké prospekce a nachází se asi 1,5 kilometru od středu obce západně na jihovýchodním okraji Ždánického lesa. Nachází se na výrazném návrší s převýšením cca 100 metrů nad širokým údolím řeky Trkmanky. Na podzim roku 2001 zde byl zrušen vinohrad a byla provedena opravdu hluboká orba. Díky ní vystoupily výrazné půdní příznaky pravěkého hradiště.

Byly zjištěny dvě časově oddělené fortifikace. Jedna tvoří nepravidelný ovál o rozměrech os 110 a 160 metrů. Byl to příkop o šířce mezi 3 až 5 metry. Druhá je potom tvořena kruhovým příkopem o průměru asi 120 metrů o šířce také mezi 3 až 5 metry a přepažujícím příkopem na přístupové cestě o šířce 6 až 9 metrů. Jednodušší fortifikace obsahuje velký ubytovací objekt z doby kultury nálevkovitých pohárů a druhá. Složitější potom patřila kulturám zvoncovitých pohárů a kulturám straší doby bronzové, které na sebe pravděpodobně navázaly přirozeným splynutím.
Obrázek
Hradiště u Kobylí tak jak bylo zachyceno pozemním geofyzikálním průzkumem
Obrázek
A takto vypadají na letecké fotografii půdní příznaky stejného hradiště.


Nakonec sem vložím obrázek geofyzikálního výzkumu a jeho výsledků u hradiště u obce Vážany nad Litavou
Obrázek
Tato lokalita není na povrchu vidět a nachází se přímo nad obcí, kdy se obranný příkop opět opírá o prudkou terénní hranu. Byla nalezena v roce 1986 pomocí letecké prospekce. V roce 1988 zde byl proveden geofyzikální průzkum a byl zde nalezen oblouk příkopu o poloměru 120 až 150 metrů a příkop byl široká asi 3 až 5 metrů. Na vnitřní straně příkopu byl navíc nalezen další liniový objekt, interpretovaný jako palisádový žlab. Na východní části příkopu bylo nalezeno jeho přerušení, tedy asi vstup, ale ten byl zahrazen palisádou, podél které bylo potřeba projít asi 50 metrů a teprve, zde byl vstup do vnitřní plochy hradiště, kdy palisáda byla zalomena dovnitř a tvořila tak něco jako bránu kleštinového typu. Byl zde získán materiál patřící nálevkovitým pohárům a starší době bronzové.

Takže tato kapitola vás seznámila s těmi kulturami, které zde, tedy na Obrově noze sídlily. Je čas podívat se na samotnou fotoreportáž z Obrovy nohy. Nyní tedy budu popisovat, co vidíme na daných fotografiích, které ukazují stávající vzhled jednotlivých fortifikačních prvků nebo terénních reálií a moje pokusy o rekonstrukci možného skutečného vzhledu těchto fortifikací.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

OBROVA NOHA JAKO PEVNOST.

Nyní tedy konečně nazrál čas k tomu, abychom naplnily účel této práce, která má být reportáží o tomto zajímavém místě. Budu vše postupně popisovat a pokud mám kvalitní fotografii, tak ji automaticky přiložím a popíšu.

A/ VNĚJŠÍ OBRANNÁ LINIE

Vnější linie opevnění je tvořena dvěma příkopy a dvěma valy. Platí, že val vždy indikuje hradbu. Alespoň mi to tak vysvětloval pan Crhák, který mi pomáhal s prací o hradišti „Zámeček“ u Křižanovic. Tato vnější linie, která by stála jako první v cestě možnému útoku, byla tvořena příkopem a hradbou což je jeden fortifikační pás a po 15 metrech zase příkopem a hradbou jako druhým fortifikačním pásem. Takto to evokuje těžkou obrannou soustavu. Já osobně jsem ale příznaky příkopu před první hradbou neviděl. Příkopy jsem do rekonstrukcí striktně nezakresloval, staly by se nepřehledné. Prosím tedy o trochu představivosti.

Před touto vnější obrannou linií se nachází nechráněný prostor, nazývaný předpolí. Předpolí je rozsáhlí, rovinaté a celé se mírně svažuje k jihu a výrazněji k východu. Jsem přesvědčený o tom, že tato plocha, které od první linie opevnění představuje plochu asi 7 x větší než samotné opevněné sídliště, mohla být využita hospodářsky i jako prostor pro osídlení lidmi, kteří v době mimo ohrožení trvale žili mimo hradiště a toto využívali jako refugium.

Využití volného prostoru mezi těmito dvěma fortifikačními pásy není možno určit, nebyl zde prováděn žádný výzkum. Ale nedomnívám se, že by bylo využito k osídlení. Spíše bych zde předpokládal chráněné hospodářské zázemí vnitřní plochy hradiště. A nyní se podíváme, jak tato linie vypadá na fotografiích

A-1/První val s příkopem vnější obranné linie

Zde uveřejněné fotografie obsahují jen valové těleso, tedy pozůstatek hradby. Příkop jsem já osobně v terénu neviděl, ale podle archeologických výzkumů zde byl. Takže se podíváme alespoň na ten val.
Obrázek Obrázek
Tyto dvě fotografie ukazují masu valu, který zůstal po zaniklé hradbě. Zářez vznikl vytvořením novodobé cesty. Celková výška prvního valu dnes dosahuje od 0,5 do 1 metru nad stávající terén. Šířka prvního valu kolísá od 7 do 9 metrů. Obrázek vlevo ukazuje nevelkou masu valu a vpravo je špatně, ale přece jen viditelný jeho průběh.
Obrázek
Tento obrázek ukazuje ukončení prvního valu na západní straně. Toto ukončení vypadá tak, že val se zde v linii rozpadl a ukončení nemá ostré ohraničení. Asi to byl záměr stavebníka, šlo přece jen o první překážku a ty bytelnější na potenciálního útočníka teprve čekaly.

A-2/ Druhý val vnější obranné linie
Obrázek
Tento obrázek okazuje viditelné příznaky příkopu před druhým valem vnější obranné linie. Jelikož zde nebyl proveden archeologický výzkum, nelze určit, jaké rozměry příkop měl. Vzhledem k jeho stávající podobě mohl být široký 5 až 7 metrů. Této šířce by odpovídala hloubka do 2,5 metru
Obrázek Obrázek
Obrázek vlevo ukazuje masu druhého valu první obranné linie. Je vidět že oproti prvnímu valu je výrazně mohutnější, tedy také hradba, které je pozůstatkem, byla výrazně mohutnější. Druhý obrázek tuto mohutnost ještě více podtrhuje. Je to prostě pořádná hromada materiálu. Vždy obdivuji, kolik materiálu ti lidé dokázali vytěžit, přemístit a účelně použít.
Obrázek Obrázek
Zde obrázek vlevo ukazuje průběh druhého valu. Val běží rovnoběžně s valem prvním, ale na rozdíl od něj se na západním konci láme v pravém úhlu směrem k severu a zde se napojuje na skalní stěnu s převýšením od 5 do 10 metrů na západní straně. Přítomný porost bohužel neumožnil pořídit kvalitní průkazné fotografie zalomení valu. Jeho ukončení přechodem do přírodní ochrany hradiště opět potvrzuje, že stavitelé dokázali skvěle využít přírodní podmínky pro svoje potřeby. Podle archeologického výzkumu tento val je v průměru vysoký až dva metry a široký cca 10 metrů. Opět je to velké množství materiálu.

Následuje pokus o rekonstrukci možné podoby první obranné linie v řezu.
Obrázek
Celkové uspořádání první obranné linie
Na obrázku vidíme obě její části. Jako první zde leží předsunutý příkop. Použil jsem opevňovací zvyky kultur z doby eneolitu. Jako základ jsem vyobrazil předsunutý příkop s plochým dnem. Zde nemohu udělat velkou chybu, příkopy s plochým dnem používaly všechny tři zde lokalizované kultury, tedy nálevkovité poháry, kanelovaná keramika i únětická kultura.

Za příkopem jsem podle zvyklostí obou eneolitických kultur zachoval bermu, která měla zajistit lepší statiku samotné hradby a zabránit jejímu sesunutí do příkopu. Za bermou jsem potom umístil samotnou hradbu. Vypodobnil jsem ji jako hradbu s čelní kamennou stěnou podepřenou zezadu hliněným balem. Vynechal jsem jakoukoliv vnitřní opěrnou konstrukci.

Za touto dvouprvkovou částí následuje pás rovinatého terénu, který tvoří předhradí.

Za tímto předhradím potom běží předsunutý příkop před druhým valem první obranné linie. I zde jsem využil příkop s plochým dnem. Za příkopem jsem opět umístil bermu a za bermou jsem potom umístil samotnou hradbu. Vypodobnil jsem ji i zde jako hradbu s čelní kamennou stěnou podepřenou zezadu hliněným balem.

B/ VNITŘNÍ OBRANNÁ LINIE

Tato linie je opět tvořena příkopem a valem, tedy v dobách plné slávy hradbou. Příkop je doložen archeologicky, viditelný moc není, je zasypán materiálem z destrukce hradby. Samotný val je roztažený na šířku 9 až 13 metrů při výšce od 0,9 do 1,5 metru. Někde dokonce je zachovaná výše až 2 metry.
Obrázek Obrázek
Tyto obrázky ukazují třetí val, tedy val druhé obranné linie. První obrázek ukazuje průřez tělesem valu, spíše jeho část vytvořenou novodobou lesní komunikací. Pozorovatel signalista mi tam slouží jako měřítko, k její malé radosti. Stejně velkou masu tělesa valu má i pod nohama. Druhý obrázek potom slouží jako ukázka průběhu části tohoto valu. Myslím si, že je z něj poměrně jasně vidět jeho mohutnost.

Následuje pokus o rekonstrukci možné podoby druhé obranné linie v řezu.
Obrázek
Celkové uspořádání druhé obranné linie
Na obrázku vidíme předsunutý příkop. Přiznám se bez mučení, že jsem použil opevňovací zvyky kultur z doby eneolitu. Jako základ jsem vyobrazil předsunutý příkop s plochým dnem. Zde nemohu udělat velkou chybu, příkopy s plochým dnem používaly všechny tři zde lokalizované kultury, tedy nálevkovité poháry, kanelovaná keramika i únětická kultura.

Za příkopem jsem podle zvyklostí obou eneolitických kultur zachoval bermu, která měla zajistit lepší statiku samotné hradby a zabránit jejímu sesunutí do příkopu. Za bermou jsem potom umístil samotnou hradbu. Vypodobnil jsem ji jako hradbu s čelní kamennou stěnou podepřenou zezadu hliněným balem. Vynechal jsem jakoukoliv vnitřní opěrnou konstrukci. Důvod je jediný, v archeologických výzkumech o ní není zmínka. Mě dostupné prameny ale neuvádí ani konkrétní rozměry jednotlivých obranných prvků, takže jsem je do obrázku nemohl doplnit ani já. Obrázek tedy poslouží jen pro ilustraci celkového uspořádání druhé, nebo jinak vnitřní obranné linie.

CHRÁNĚNÁ PLOCHA HRADIŠTĚ


Chráněná plocha hradiště je rovinatá a v dnešní době je celá pokryta lesním porostem. Její fotografie následují.
Obrázek Obrázek
Tyto obrázky ukazují dnešní podobu chráněné plochy hradiště. První z nich ukazuje její podobu v severozápadním nároží opevněné plochy a druhý potom její stav ve středu celé opevněné plochy.

V ploše hradiště je poblíž jihozápadního rohu centrální části poměrně velká terénní deprese. Má relativně pravidelný tvar. Není úplně jasné, jak vznikla. Mohla by být přirozený útvar nebo malý kamenolom sloužící jako zdroj materiálu. Ale také by to mohl být pozůstatek promyšleného stavebního kroku. Na ploše hradiště není zdroj vody. Tento útvar ve své době mohl být umělou cisternou. Tak jak vypadá, mohla zadržovat asi tak 100 krychlových metrů vody. Ale musím uznat, že to je už příliš velká fabulace pro kterou nemám nejmenší důkaz.
Obrázek Obrázek
Tyto dva obrázky ukazují stávající vzhled popisované terénní sníženiny. Je místy hluboká až dva metry, je vyplněná různým náletovým materiálem a sedimenty. Po vodě, a to platí i pokud delší dobu intenzivně neprší, v ní není ani stopa.

Na západní straně hradiště se nachází v několika kratších úsecích úprava terénu do dvou stupňové terasy. Pořídit kvalitní fotografii se mi nepodařilo. Takže se pokusím alespoň o rekonstrukci toho, jak zde mohlo opevnění vypadat.
Obrázek
První obrázek ukazuje možnou podobu lehkého opevnění, zde palisády, která využívá oba stupně schodovité terasy právě pro instalaci dvou palisádových stěn. Bylo by to dobré řešení, ale pro obranu na této straně přírodou velmi dobře chráněného hradiště, mi připadá jako nadbytečně těžké. Proto jsem se nad touto situací zamyslel a vytvořil druhý obrázek, který ukazuje jednu palisádovou stěnu na spodním stupni úpravy terénu. Druhý stupeň potom slouží jako nezničitelný ochoz, po kterém se mohou pohybovat obránci a působit na případného útočníka u této strany. A to ukazuje obrázek který následuje.
Obrázek
Takto to tedy mohlo vypadat jako obranná linie s jednou palisádovou stěnou. Možná to je příliš velká fabulace, ale zdá se mi to logické a navíc by to byla dobrá vychytávka.

Jako poslední část této kapitoly se pokusím namalovat a diskutovat možné varianty jak mohly vypadat hradby na Obrově noze. Aby to bylo poněkud zajímavější, uvedu dva obrázky, které jsem získal v Prostějovském muzeu. Jedná se o archeologický zjišťovací výzkum, jmenovitě jde o řez hradbou druhé linie opevnění.
Obrázek Obrázek.
Po zvětšení na obrázcích najdete i rozměry ale důležitá je struktura řezu. Na podívání je v něm velké množství kamenné destrukce a to i velmi velkých plochých kamenů. Při pohledu na masiv Obrovy nohy je jasné kde byl jejich zdroj. Místní kameny se velmi lehce štípou a dobře se těží. Tím, že je kamenná destrukce více - méně rozložena v celé mase valu, je pravděpodobné, že samotné kameny byly při výstavbě této hradby rozloženy rovnoměrně v celé mase hradební stěny.
Obrázek
Tento obrázek ukazuje, že tato kamenná destrukce vystupuje z valového tělesa i dnes a tedy je ji možno považovat za dominantní stavební prvek místních fortifikačních prvků, hradeb.
Jenže pokud by to tak bylo,
Obrázek
tento obrázek je od samého počátku asi špatně a tedy jej můžeme vypustit z dalších úvah.
Obrázek
Tento pokus by mohl být pravděpodobnější, ale pouhá stěna z kamení by obtížně udržela integritu a asi by se rychle rozsypala působením povětrnostních vlivů. V době, kterou řešíme se na našem území o zdění na maltu ještě několik tisíc let ani nezdálo. Musíme tedy jít dále, a najít možnou konstrukci hradby, aby to splnilo požadavek na zásadní objem kamení v hradbě a zároveň na soudržnost celé konstrukce.
Obrázek
Zde je možná varianta takové hradby. Má masivní těleso z kamene, volné prostory jsou vyplněné hliněným materiálem. Soudržnost celé masy zajišťuje roštová konstrukce a ze zadní strany je opřena o hliněný val. Ten navíc usnadní přístup na tuto hradbu v případě potřebného obranného snažení.
Obrázek
A zde je druhá varianta takové hradby. Je to opět kamenné těleso ale opěrná konstrukce je tvořena řadami kamenných kůlů a celé těleso opět ze zadní stany podepírá hliněný val.

Takto vytvarované hradby by skutečně asi byla možná kamenná destrukce tak jako je tomu v předložených archeologických záznamech. Podotýkám že stejné nasycení kamením bylo zaznamenáno ve všech třech valech.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola čtvrtá: Obrova noha v kontextu doby a její možný význam v daném teritoriu a pár slov o středověkých opevňovacích aktivitách v Otaslavicích.

Když jsem napsal vše, co jste doposud pročetli, zjistil jsem, že si netroufám tvrdit s jistotou, kdo vlastně to opevnění na Obrově noze vybudoval. Vše, co jsem napsal o kultuře únětické, nasvědčuje tomu, že takový stupeň kvality výstavby opevnění nedosahovala a omezovala se na příkopy a možná lehké palisádové fortifikace. Těch pár nalezených valových těles může být jen pozůstatek po výkopech – prostě jen využili vytěženou zeminu a kamenný materiál a navršily z nich jednoduchou výškovou překážku, tedy val. Kultury eneolitického věku takové stavby, jaké pravděpodobně na tomto hradišti tvořily opevnění, dokázaly postavit bez jakékoliv pochyby. Je to prokázáno na vícero jejich lokalitách. Byli to zdatní stavbaři. Proto si myslím, že opevnění skutečně vybudovali lidé z doby měděné a kultura únětická jen využila tuto lokalitu pro vybudování svého sídla a možná částečně opevnění obnovila. A tehdy se tam mohly dostat její artefakty. Ale nevím nebudu tedy v tomto směru dále fabulovat.

Všechny tři kultury, které se na této lokalitě vystřídaly, měly svoji potřebu proč, budovaly opevněná výšinná sídla. Pravděpodobně ve všech těchto dobách byla potřeba mít co nejlepší přehled o tom, co se v okolí děje, proto často místa kde se usídlily, byly na lokalitách odkud bylo možno sledovat okolí ve velkém azimutu. Například z Obrovy nohy je dokonalá možnost výhledu od západo- severo-západu až po jihozápad. Dohlednost je od cca 25 km do 50.
Obrázek
Tato fotografie ukazuje, jaký výhled se naskýtá v dnešní době od úpatí chlumu s hradištěm směrem na výhod. Jsou vidět pouze Otaslavice a na fotografii dominuje pozůstatek hlavní obranné věže zaniklého dolního otaslavického hradu.
Obrázek Obrázek
Tyto dvě fotografie ukazují výhled z plošiny hradiště. Ten první je směrem na jih, tedy k Vyškovu na Moravě. Druhý potom ukazuje výhled směrem na východ, kdy je vidět dokonce i Lipník nad Bečvou a Přerov. V jiných směrech zalesnění plošiny s hradištěm dnes nelze vidět mimo lesní porost nic, ale v dobách osídlení z tohoto místa bylo možno bezpečně kontrolovat někom set kilometrů čtverečních území, který dnes nese označení Vyškovská brána. Tento termín označuje geomorfologický celek na Moravě v geomorfologické oblasti Západních Vněkarpatských sníženin. Vyškovská brána se nachází mezi Drahanskou vrchovinou na severu a Litenčickou pahorkatinou na jihu. Je tvořena pahorkatinou a protéká jí řeka Haná. Největší město je Vyškov na Moravě. Na severu s ním sousedí Hornomoravský úval a na jihu sousedí s Dyjsko - svrateckým úvalem.

Je to velká rozloha kvalitní zemědělské půdy vytvořené splaveninami z obou pahorkatin, spraši a dlouhodobou kultivační činností, trvající asi 6 000 let. Zároveň je tato úrodná půda na obou stranách tedy na východ+ i západě obklopena výšinnými polohami, na kterých se tyto zemědělské kultury mohly usadit, vybudovat opevněná sídla, která sloužila jako centra moci, jako základny pro řemeslnou činnost a v neposlední řadě i jako útočištné lokality v případě ohrožení. Samotná Obrova noha mohla plnit v době osídlení všechny tyto funkce. Ale myslím si, že Obrova noha měla ještě jednu funkci. Na této mapě je vidět jedna z nejdůležitějších komunikačních destinací střední Evropy. Je to mapa geomorfologických celků. Čtyři pozice nás nepokrytě u této práce zajímají, je to zelená barva a pozice:

73 - Dyjsko-svratecký úval

74 - Vyškovská brána

75 - Hornomoravský úval

76 - Moravská brána
Obrázek
Mnoho výzkumů a prací generací archeologů, a nejvíce pana Radana Květa jasně prokázaly, že tato zelená spojnice protínající Moravu od severovýchodní části jejím středem na jižní Moravu s možností pokračovat dále na jih byla dlouhá tisíciletí nesmírně důležitou lokalitou, kudy vedly významné obchodní stezky. Například v době eneolitu se tudy ze severu až do oblasti kde dnes stojí Brno, dopravoval materiál pro kamennou broušenou a štípanou industrii z oblastí kolem Osoblahy a polského Dolního Slezska.

Jednou tudy povede i jedna z nejznámějších obchodních tras starého světa, Jantarová stezka.
Obrázek
Vycházela ze severoitalské Aquileie, která byla střediskem obchodu s jantarem, podél východní strany Alp vedla k Dunaji, pokračovala patrně po levém břehu Moravy a dále přes Vyškovskou bránu do Moravské brány, do Slezska a na sever přes Kalisz a Toruň k Baltskému moři. Jiná větev zřejmě od Dunaje směřovala přes Děvín u Bratislavy Povážím, přes Vlárský průsmyk se napojila na výše uvedenou trasu a pokračovala po ní dál přes Polsko až k dolní Visle na baltské pobřeží.

I v dnešní době tudy vedou nejvýznamnější dopravní tepny naší země vedoucí od severních moravských hranic k těm jižním. Ve všech námi propátrávaných obdobích zde bylo relativně husté osídlení, vzkvétalo zde zemědělství, řemeslná výroba a zcela jistě dálkový obchod. Navíc se na tuto severojižní dopravní tepnu os východ napojovaly a dodnes napojují od východu komunikace vedoucí přes Makovský na severní Moravu, Vlárský vedoucí ke Zlínu a Olomouci a Hrozenkovský průsmyk vedoucí k Uherskému Brodu a přes Bučovice dále na Brno. A zde byly tyto dopravní tepny střeženy hradišti u Maref a Křižanovic. Je úžasné, jak se to propojuje.

Obrova noha je zvláštní v tom, že u ní není přítomen vodní zdroj. To by byl v případě běžného života zásadní nedostatek. Jen zjišťovací archeologický výzkum nedokázal odhalit přítomnost cisteren na vodu. I proto si myslím, že mnou popsaná a v práci ukázaná sníženina byla umělá nádrž na vodu. Složitost a kvalita opevnění vylučují tuto lokalitu z role pouhého refugia, tedy útočiště. Taková pevnost musela ukrývat něco více. Její obranná funkce samosebou je převažující, ale je možné, že zde bylo i sídlo vládnoucí místní elity a kontrolní bod nad životem okolních sídel té které kultury. Funkce kontroly dálkového obchodu se potom přímo sama nabízí a tak s vysokou pravděpodobností plnila i úkoly obchodního významu.

Takže tímto krátkým shrnutím si myslím, že jsem otázku pravěkých opevnění v Otaslavicích na Prostějovsku vyčerpal. Ale není tím vyčerpána otázka opevňovacích aktivit v této obci jako taková. Tato obec se může pochlubit ojedinělostí, kterých se v naší zemí nenajde až tak moc.

Existence dvou hradů a dvou tvrzí v obci Otaslavice nedaleko Prostějova je v českých zemích zjevem výjimečným. Z horního hradu se do dnešní doby nedochovaly žádné pozůstatky. Jediné co lze v terénu rozeznat tam, kde nejsou novodobé stavby tedy rodinné domky a k nim připojené hospodářské objekty, jsou stopy reliéfní – pozůstatky příkopů a náznak valového tělesa. Dokonce i místo, kde stával, je využito novodobou zástavbou do té míry, že neinformovaný návštěvník vůbec nepozná, že zde kdy nějaký hrad stával. Prakticky jedinou viditelnou upomínkou na tyto středověké fortifikace zůstala část válcového bergfritu Dolního hradu. Když už ale někdo vyrazí na Obrovu nohu či na Kopaninky, a neočekává architektonický zážitek na úrovni Helfštýnu či Špilberku měl by vědět, že návštěvu tohoto místa plně doporučuji.

Horní otaslavický hrad stával v nejvyšším bodě protáhlé skalnaté ostrožny nad obcí, pouhých několik desítek metrů jižně od dolního hradu. Pravděpodobně dvojdílná dispozice byla vymezena třemi příčnými příkopy. Vstup do předpokládaného předhradí asi vedl přes 16 m široký příkop z pahorku na severu. V areálu bývalého horního hradu se dnes nachází několik domků, takže o jeho někdejší podobě nelze v současnosti nic dalšího zjistit. Podle jistých zdrojů se považuje za jisté, že pod jedním či dvěma domy jsou zachované jeden či dva hradní sklepní prostory, ale jejich majitelé jakoukoliv možnost je vidět kategoricky odmítají.
Obrázek
Zde stával Horní otaslavický hrad
Z hradu se nedochovaly žádné pozůstatky nad povrchem viditelné a místo jeho jádra zaujala novodobá zástavba. Patrný je pouze pozůstatek příkopu oddělujícího hradní jádro od předhradí; dnes se v tomto prostoru nachází soukromá zahrádka. Hrad potkal osud mnoha fortifikací, které původně stály v obcích. Stal se zdrojem stavebního materiálu a postupně zmizel obecní zástavbě. Takže hrad je nyní schován ve stěnách a základech mnoha rodinných domů i obecně prospěšných staveb.
Obrázek Obrázek
Tyto dva snímky ukazují to, co z hradu zbylo. Ten první ukazuje pozůstatek valového tělesa a příkopu na severní straně hradu. Druhý ukazuje dnešní podobu jižního příkopu hradu, jak je vidět, dnes je zde zahrádka.
Obrázek
Letecký pohled na prostor, kde stával Horní Otaslavický hrad
Byl-li v obci Horní hrad, musel být i Dolní hrad. Bylo to dáno tím, že obec Otaslavice byla již v dávné minulosti rozdělena na dvě části. Příčinou mohl být početní nárůst členů místního šlechtického rodu na přelomu 13. a 14. století. Do první třetiny 14. století lze také se vší pravděpodobností situovat počátky výše popsaného Horního hradu. První zpráva o něm je z roku 1353, kdy jej zdědily Klára a Anežka, dcery zemřelého Alšíka z Otaslavic. Již r. 1357 získal horní Otaslavice rod, který se pak po nich začal psát. Jako první majitelé hradu pocházející z tohoto rodu se připomínají bratři Mikuláš, Jimram a olomoucký kanovník Vojtěch.

Dolní otaslavický hrad stával na severním konci protáhlé vyvýšeniny nad obcí, pouhých několik desítek metrů od horního hradu. Lidé z těch dvou hradů si navzájem koukali do betlí a do kuchyní. Hrad asi založili Mikuláš, Vilém a Přešek, synové Benedy z Dubicka, kteří se po Otaslavicích i když není zcela jisté zda jde o tyto Otaslavice o kterých celou tuto práci tvořím, píší v letech 1279 až 1287. Počátkem 14. století byl hrad v držení pánů z Medlova a Perštejna.

Zatímco na západě je skalnatý hřeben dostatečně nepřístupný, na méně strmé východní straně bylo opevnění hradu zesíleno valem a příkopem. Tento dvojitý obranný prvek je dodnes velmi dobře viditelný. Dominantou dolního hradu byl raně gotický válcový bergfrit o průměru 11 m a síle zdiva 4 m. Vstup do věže vedl portálkem v prvním patře. Nabízí se myšlenka, že bergfrit byl při demolici hradu v roce 1424 roztržen střelným prachem. Palác stával zřejmě za bergfritem na severní straně.
Obrázek
Pokus o rekonstrukci podoby Dolního otaslavického hradu podle stránek Hrady.cz. Myslím si, že v celku odpovídá ale výška věže neodpovídá mase dochovaných pozůstatků. Podle mě byla vyšší.

Vzhledem k tomu, že jeho zdivo a zdivo hradeb posloužilo v minulosti jako zdroj stavebního materiálu, nelze bez podpovrchového průzkumu říci o podobě těchto objektů nic bezpečného. Byl zničen a to asi velmi důkladně za husitských válek. Podle všeho po rozboření hradeb, brány a paláce byla hlavní věž zničena pomocí nálože střelného prachu, stejně jako u dalších moravských hradů, například hradu Drahotuš, Kaltenštejn, Nový hrad nad Kopřivnou a další. Po této destrukci hrad potkal podobný osud jako Horní hrad – byl postupně obyvatelstvem rozebrán jako zdroj stavebního materiálu. Zachovala se jen spodní část věže a to jen jedna polovina. A byla to pořádná stavba ta věž. Při průměru 11 metrů se mohla tyčit i do výšky kolem 25 metrů a dokonce mohla být i donjonem, tedy v horní části mohla být obyvatelná.
Obrázek
Takto dnes vypadá hradní jádro Dolního otaslavického hradu při pohledu od jihovýchodu. Skutečně toho moc z původní hradní zástavby vidět není, ale stejně to stojí za to.
Obrázek Obrázek
Tyto dva snímky ukazují dnešní stav podoby hradního jádra a celkové hradní plochy kryté hradbou. Při pohledu na rekonstrukci viz výše, asi se dá odhadnout, co kde bylo. Druhý snímek potom ukazuje podobu do dnešní doby zachovaného valu a příkopu na východní straně hradu. Skutečně jde o výrazné pozůstatky a podobu hradu více než dobře dokreslují.
Obrázek
A zde je letecký pohled na to, co z Dolního hradu v Otaslavicích zbylo.
Dolní část Otaslavic patřila r. 1337 bratrům Ondřeji a Soběhrdovi z Otaslavic. Dolnootaslavický hrad, je poprvé v pramenech uváděn r. 1377. Patřil tehdy Ješku Puškovi z Kunštátu, který jej získal sňatkem s dcerou Ondřeje z Otaslavic Annou. Puškové z Kunštátu hrad na přelomu 14. a 15. století patrně znovu opevnili a vybudovali mohutnou obrannou věž, dodnes zčásti dochovanou.

Po smrti Ješka Pušky zdědil hrad jeho syn Jan Puška z Kunštátu, který v r. 1406 přijal jako spoluvlastníka statku svého bratra Heralta. Heralt sídlil na dolnoostaslavickém hradě až do své smrti v r. 1420, zatímco Jan Puška odešel do Čech, kde získal v r. 1413 panství častolovické a později, v r. 1420, panství Kostomlaty. Oba bratři byli Husovými stoupenci a patřili mezi signatáře stížného listu proti jeho upálení. Jan Puška se po r. 1420 stal jedním z předních husitských hejtmanů pražské strany, jako příslušník panského stavu patřil k pravici husitského hnutí.

Po Heroltově smrti postoupil Jan Puška celé své dolnootaslavické panství vdově po Heraltovi a jeho synovi Janu mladšímu Puškovi z Kunštátu, který však na dolním otaslavickém hradě dlouho neseděl. V létě 1424 hrad dobyl a rozbořil Albrecht Rakouský za svého tažení proti moravským husitům, a hrad již nikdy nebyl obnoven. Zachovalo se z něj pouze torzo válcové věže s částí gotického okenního ostění s erbem pánů z Kunštátu.

Jak je vidět, v této obci se děly věci, že by jeden nevěřil. Ale ani to není nic proti tomu, že za husitských válek byla situace v Otaslavicích mírně řečeno nepřehledná, jelikož majitelé Horního hradu, tedy dejme tomu Otaslavští, zůstali věrni katolictví. No a Puškové z Kunštátu, majitelé Dolního hradu, stáli na husitské straně. Konečným výsledkem logicky bylo zničení obou hradů a zpustošení vesnice. Tak jedna vesnice poznal radosti – pokud vůbec o nich lze psát, a strasti slavné doby husitského hnutí, a to z obou stran.

Zřejmě však není správná domněnka, že oba hrady zanikly naráz: horní byl patrně rozbořen r. 1423 při moravském tažení Diviše Bořka z Miletínka, zatímco jeho dolní soused při tažení Albrechta Rakouského o rok později. Horní hrad se pak uvádí až roku 1492 jako pustý. Nebyl již nikdy obnoven.

Ale ani toto ještě úplně nevyčerpalo Opevňovací aktivity v této obci. Tak jak v ní byly dva hrady, po nich zde byly dvě tvrze.

Dolnootaslavická tvrz byla založena za majitele panství, Hynka Posadovského z Posadova. Tomu patřilo Dolnootaslavické panství od roku 1560. Tvrz stávala uprostřed obce, u již dříve zbudovaného dvora. V r. 1593 prodal panství s pustým Dolním hradem, Dolní tvrzí a dalším příslušenstvím Janu Žalkovskému ze Žalkovic, tehdy držiteli vedlejšího panství v Brodku (dnešní městečko Brodek u Prostějova). Tvrz se stala nepotřebným sídlem a v průběhu 17. století zanikla mezi hospodářskými budovami dvora. Ten zde existoval až do století dvacátého. Roku 1924 byla z jeho části postavena sokolovna a zbytek byl roku 1968 zbořen. Na jeho místě nyní stojí dodnes funkční nákupní středisko a budova Obecního úřadu.

V prostoru dnešního hezkého statku, zvaného Bažantnice, kde je chov krásných koní, stávala středověká tvrz. Založil ji po roce 1423 Boček z Otaslavic, jako náhradní sídlo, za tehdy zničený Horní Otaslavický hrad. Vodní tvrz zbudoval na mokřinách lužního lesa u říčky Brodečky. Tvrz neměla dlouhého trvání. Zničena byla již za vlastnictví Bočkova syna, Hynka z Otaslavic v roce 1468. Tehdy tvrz dobil a pobořil za válek česko-uherských, pán Dobeš z Boskovic. Takže i tato stavba byla zničena za dozvuků husitských válek. Dobyvatel tak tehdy získal podle zvyklostí celý Hynkův majetek. Po této události již tvrz nebyla obnovena. Statek leží při cestě na pravé straně, pokud do Otaslavic pojedete od Brodku u Prostějova.

Tím bych celou práci o opevňování v Otaslavicích a jejich blízkém okolí. Ale ještě pořád to není všechno, co jsem vám kolegové palbáci o této obci chtěl sdělit. V této obci se narodil a dnes zde má své stále místo v myslích místních obyvatel československý hrdina válečného nebe, který bojoval a zahynul jako příslušník polské perutě v Královských vzdušných sil a to Josef František.
Obrázek
Kreslený portrét Josefa Františka
Takže pokud už vyrazíte do Otaslavic, vezměte sebou svíčku nebo i květinu a nezapomeňte se zastavit u pomníku padlým z obou světových válek a u pamětní desky tohoto bojovníka, který nade všechny vyčníval. Najdete ji přímo na místní základní škole, která nese jeho jméno.
Obrázek
Takto vypadá pamětní deska Josefa Františka na místní základní škole.
Závěr

Tak jste se propracovali na konec mé další práce věnované fortifikačnímu umění našich předků a tentokrát je to průřez časovým úsekem dlouhým skoro pět tisíc let. A to vše se dělo kolem jedné vesnice u nás na Moravě. Myslím si, že tato obec stojí za výlet a vybaveni znalostmi z této práce, můžete objevit kus našich úžasných dějin. Pokud se k tomu rozhodnete, nebudete litovat.
A nesmím zapomenout na naše věčné souputníky po hradech a hradištích:
Obrázek
Naši kamarádi ufouni
S úctou Pátrač

Zdroje:

BAAROVÁ, Zuzana. 2004: Střední Politaví v době halštatské (rkp. dipl. práce ulož. na ÚAM FF MU), Brno.
Archeologie pravěkých Čech/5 Doba bronzová. Archeologický ústav AV Praha, 2008
Pravěké dějiny Moravy, Vladimír Podborský s kolektivem, Vlastivěda moravská země a lid, svazek 3, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Spektrum 1993
Čižmář Miloš: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Kniha velkého rozsahu shrnuje výzkum hradišť od pravěku po středověk, co kde bylo nalezeno, poutavé vyprávění, stovky obrázků, 300 stran velkého formátu.
Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Čtverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách. Práce představuje na 250 pravěkých až raně středověkých opevněných míst – hradišť – známých z území Čech.
Dějiny pravěku I, II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání
Lutovský, M. Otázky neolitu a eneolitu, Praha 2004.
Pravěká hradiska na Brněnsku - 2002, na Vyškovsku – 2003, v oblasti Hané – 2004, na třebíčsku a Znojemsku – 2005, v Podyjí- 2006 a jihovýchodní Moravy – 2007. Jde o kalendáře ale jsou zároveň i solidním zdrojem.
Miroslav Šmíd, Rmíz u Laškova - pevnost kultury nalevkovitých pohárů, Archeologické památky střední Moravy, svazek 14, Olomouc 2007
Miroslav Šmíd, Středomoravská mohylová pohřebiště KNP, Archeologické památky střední Moravy, svazek 7, Olomouc 2004
Pleiner Radomír a kol, Pravěké dějiny Čech, Praha 1978
Podborský Vladimír a kol 1993, Pravěké dějiny Moravy. Brno.
Houšťová Alena, Kultura nálevkovitých pohárů na Moravě, Praha 1960.
Bouzek Jan, Pravěk českých zemí v evropském kontextu, Praha, Triton, 2005
Mapy a některé obrázky jsem čerpal i odtud: http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/
Něco jsem čerpal jako inspiraci kde hledat i z toho postu:
http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_geo ... %C4%8Cesku
http://www.hrady.cz/
http://www.castles.cz/
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

knezdub píše:Pátrači, smekám. Tradičně dokonalý článek. Měl bych dotaz té mapce, je někde legenda k ostatním číselným polím?
Ahojky kolego. Je ale nevím kde, zítra to najdu a hodím Ti sem odkaz nebo celou legendu. Já to už mám dlouho a jelikož to mám v odkladišti tak to občas najdu a občas ne. Jsem rád že se Ti to líbí, dalo to dost práce. Hlavně aby se to líbilo palbákům a tako Otaslavičákům. Nerad bych, aby mi propláchli játra.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od kacermiroslav »

Pátrači...kvalitní práce jako vždy. A jelikož jsi osoba v oboru znalá, tak se tě jako laik zeptám...jak si vysvětluješ prakticky nepřetržitou kontinuitu Otaslavického hradiště? Přeci jenom 5tis let je příliš dlouhá doba, za kterou se toho mohlo mnoho změnit. Byla snad natolik výhodná přirozená fortifikační hráz, nebo kraj poskytoval něco nad běžný rámec? (kvalitní půda, nerostné zdroje, strategické místo, obchodní cesty atd.). Díky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Kruan »

kacermiroslav: podle momentálního výkladu historiků ani tzv. Keltové nikam neodešli, protože by se tam, kam měli odejít nevešli. Podle všeho zůstali na značkách. Možná kontinuita osídlení byla dána okolní úrodnou půdou, možná obchodní trasou, kdo ví...

Každopádně důvod výstavby většiny hradišť nemá v dnešní době jednoznačné vysvětlení.

Pátračovi děkuji za super příspěvek.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

Kačermiroslav - ona situace je složitější. V době měděné zde osídlení bylo potvrzeno u dvou kultur a to pokrývá období asi 900 let. Ale není jisté a ani bez komlexního průzkumu nikdy nebude,jestli zde ty kultury byly celou dobu nebo jen přišly vybudovali či obnovily starší opevnění a potom odešli a nebo se asimilovali. To platí i pro dobu bronzovou kdy zde únětická kultura byla zcela jistě, ale nelze objektivně doložit, jestli celou dobu tedy cca 800 let. Je také možné, že prioritně únětická kultura osídlila Kopaninky kde bylo vše jednodušší - přístup, zdroje vody a celkem solidní přírodní ochrana a hlavně odnikud nejsou vidět, jsou skryty v pod úrovní okolních terénních útvarů - a teprve později s dalším ekonomickým a populačním rozvojem vystoupila na Obrovu nohu, obnovila nalezené hradby, a ani to nejde s jistotou doložit, a využívala toto místo jako sídlo moci, pozorovatelnu a velmi pevný opěrný bod.

Nálezy z doby železné a slovanské jsou zde také, ale nejsou průkazné a je jich na trvalé osídlení málo. Ale i to může být dáno jen malým, tedy zjišťovacím rozsahem průzkumu. Já osobně si podle povahy terénu a hradeb myslím, že jako pevnost lokalitu poprvé použila kultura nálevkovitých pohárů. Je to prostě moc podobné Rmízu u Laškova a nebo Hradu u Bílovic, kde jsou prvními fortifkátory právě tito lidé. Ti další už jen opětovně využívali co jim minulost nabídla.

Samotné místo má strategickou polohu a uspořádání. Dokonalý výhled do velké dálky, velké plochy úrodné půdy v blízkosti, dostatek vody kolem potenciálních polí, samotná Vyškovská brána jako součást pravěkých obchodních tras, těžko vybrat lépe. Proto když přišli Slované usídili se v Otaslavicích také, a postupně zde rostly další fortifikace. Ale Obrova noha je už nezaujala. Přitom zde postavený kamenný hrad by asi byl jen velmi obtížně dobytný. Asi nově zvolená místa vyhovovala lépe právě z důvodu dostupnosti a zdrojů vody.

Knezdub: je to tento odkaz:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_geo ... %C4%8Cesku
Je i v literatuře a zdrojích
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Tunac »

Pátrači, co Ti mám na článek říct??? Slova už na to nejsou. Tak pokračuj, každý nový článek je lepší jak předchozí.
Tož na tvý články :razz:
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

Tunac - příteli jsem rád že Tě vidím. A jsem opět rád, že se Ti to líbí - máme v tomto směru velmi podobnou krevní skupinu. Rodilo se to pomalua bolavě, měl jsem jakousi svinskou nemoc a myslel jsem, že už nebudu schopen ni rozumného složit i kdyby mě na rukách nosili. A nakonec po Radeckém tato práce.

Jěště mám rozdělány dvě pravěké lokality a jedna je naprostá bomba a navíc mojí oblíbení nalevkovití pohárové. Už tvořím obrázkovou část. Navíc je to celoevropský unikát. Jsem u nás doma, takže jak jinak.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Stryx
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 135
Registrován: 22/11/2009, 22:00
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Stryx »

Skvela prace Patraci...jako Prostejovak, praktikujici pohan a taky tulak po okoli, strasne rad navstevuju mista pobytu a fortifikace nasich predku (posledne sem byl prave na vyprave po hradistich v okoli Jezova hradu....jinak se vetsinu casu pracovne...tjst. jako biolog, flakam nekde na Kosiri, Cubernice atd.)....zajimavy co se hodne lidem zda byt jako obycejnej kopecek je v realu byvaly val ci mohyla. Prave na podzim ci brzo zjara je uplne nejlepsi tyhle mista prochazet, nebyva to zarostle. Ale obdivoval sem devcicu ktera vzdycky nekde v mistech jez byly rozryty od prasat nasla kus keramiky :) Ale jako archeolozku ju chapu, ja taky dokazu najit zvire tam kde ho laik neceka..profesionalni deformace. Ale diky za navrh na jarni vylet :) budu to met i s informacema :)
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Pátrač »

Stryx - a na kterých hradištích v blízkosti Ježova hradu jsi byl? Máš fotky a přesné lokality? To by mě zajímalo. Já se chystám do Stínavy někdy na jaře.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Tkuh »

Pátrači tvoje práce v o dávných fortifikacích mají jen jedinou chybu. Já jako středočech to mám daleko na místo činu :twisted:
V přehledu kultur k době bronzové jsou uvedeny i kultury protourbární. Nemohl by mi někdo znalejší vysvětlit, co si mám pod tím představit. Mám dva odhady, tím prvním jsou hradiště, která pochopitelně nejsou ještě městy, ale už je to vývoj směrem k městům. Druhým je již osídlení městského typu, jen mu chybí jeden z klasických atributů města - trh a opevnění. Nebo jsem úplně vedle a je to něco zcela jiného. :?: :?:
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Mirek58 »

Protourbární- předměstské
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Tkuh »

Já vím, co to slovo znamená, jen nevím, jak si mám představit sídliště předměstské kultury.
Jinak díky za snahu :up:
Trismegistos
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1366
Registrován: 9/10/2011, 19:03

Re: Obrova noha aneb tisíce let opevňování v Otaslavicích

Příspěvek od Trismegistos »

Tkuh píše:Já vím, co to slovo znamená, jen nevím, jak si mám představit sídliště předměstské kultury.
Plocha mezi 25-90 ha, výrazné opevnění hradbami, příkopy a většinou několika náročněji konstruovanými branami, dvorcová zástavba, koncentrovaná specializovaná výroba, indicie monetárního obchodu/směny (mince, importy).
Odpovědět

Zpět na „Ostatní národy“