Stránka 1 z 1

Nejstarší vraždy a masakry

PříspěvekNapsal: 25/3/2019, 11:33
od Rase
Obrázek

Nejstarší vraždy a masakry

Pokud jde o střety mezi jednotlivci, tak nejstarší nálezy se datují již před 430 000 lety. V roce 2015 zkoumali španělští archeologové ostatky minimálně 28 neandertálců v jeskyni Sima de los Huesos v pohoří Atapuerca. Ohledání lebky číslo 17 odhalilo, že měl na čelní kosti dvě zlomeniny, které podle analýz a také forenzních testů pocházely ze dvou přesně cílených tupých ran. Jelikož byly opravdu blízko u sebe, je nález interpretován jako nejstarší doložená vražda na světě vůbec.
Nejstarším dokladem lidského skupinového konfliktu, jakýmsi předchůdcem válečnictví, byl nález hromadného hrobu starého 10 000 let. V Nataruku na území dnešní Keňské republiky, byly objeveny ostatky 27 lidí včetně nejméně osmi žen (i těhotných) a šesti dětí. Archeologové z Cambridge, kteří celou lokalitu zkoumali, se domnívají, že tuto skupinu přepadla a pozabíjela jiná lovecko-sběračská skupina. Byly nalezeny proražené lebky (viz titulní obrázek), zlámané ruce, kolena, žebra, hroty šípů v kostech. Podle dvou obsidiánových hrotů šípů archeologové předpokládají, že příchozí útočná skupina pocházela z jiné oblasti, neboť obsidián se na ostatních místních lokalitách nenachází.
Rovněž byl překonán názor o mírumilovných zemědělcích v období neolitu – mladší době kamenné (zhruba 8 000 až 5 000 let př.n.l.).

Talheim (Německo)
Zde byl roku 1983 nalezen masový hrob s ostatky nejméně 34 zavražděných osob (9 mužů, 7 žen a 16 dětí). Antropologické zkoumání odhalilo u většiny jedinců smrtelná zranění hlavy, způsobená údery seker a kyjů. Ve třech případech pak byly oběti popraveny výstřelem šípu z bezprostřední blízkosti do hlavy. Zavraždění nemají na pažích žádná obranná zranění. Dá se tedy s velikou jistotou předpokládat, že byli nejdříve zajati a až poté popraveni. Na skeletech také nebyly zjištěny jakékoliv stopy po okousání kostí od šelem. Oběti tedy musely byt bezprostředně po své smrti zakopány. Nápadná absence těl mladých žen a kojenců může naznačovat, že byly buď ušetřeny a odvlečeny či naopak povražděny na jiném místě.

Kilianstädten (Německo)
Zde byl objeven masový hrob s ostatky šestadvaceti osob, které nesly stopy ran po šípech a tupých úderech kamennými sekerami. Končetiny byly polámané a hojnost zlomenin, vzniklých těsně před smrtí, naznačovala mučení či zohavování. Rovněž v tomto případě téměř chybí ostatky žen a dospívajících. Zdá se, že ve společnosti kultur s lineární keramikou, tehdy došlo k významné změně, která vedla k tomu, že se jednotlivé skupiny populace surově vyvražďovaly. Konkrétní příčiny společenského kolapsu neznáme, ale dá se předpokládat, že šlo o kombinaci vlivů, jako třeba klimatické změny, změny náboženství, boj o teritorium a podobně.

Jeskyně Jungfernhӧhle (Německo)
V této v lesích ukryté jeskyni s prorockým názvem Panenská jeskyně byly v letech 1951 – 54 při výzkumu O. Kunkla nalezeny mimo velkého množství zdobené stolní keramiky a zvířecích kostí také opálené a rozlámané kosterní ostatky nejméně 41 lidí. Pouze čtyři jedinci byly identifikováni jako muži, ve všech ostatních případech se jednalo o pozůstatky žen, dívek a malých holčiček (v několika případech ještě kojenců). O. Kunkel a G. Asmus interpretovali tento nález jako posvátné místo kultury s lineární keramikou, ve kterém byly během obřadů rituálně pojídány lidské oběti. Stopy svědčící o kanibalismu byly později zpochybněny při novém antropologickém zkoumání J. Orschniedové, která došla k závěru, že k uložení pozůstatků do jeskyně mohlo dojít až delší dobu po jejich smrti a že dříve zjištěné stopy po opálení a rozlámání kostí nemusejí dokazovat kanibalské praktiky. Přestože není jisté, že dotyčné ženy a dívky byly usmrceny přímo zde, působí představa o uložení desítek z přirozených příčin zemřelých "panen" v útrobách této jeskyně již kvůli jejímu názvu velice nepravděpodobně a interpretace Jungferhӧhle jako svatyně určené k uspokojení podsvětních (chtonických) božstev je dodnes nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto nálezu.

Asparn-Schletz (Rakousko)
V podobě od roku 1983 H. Windlem zkoumaném, dvěma příkopy opevněném sídlišti (jednalo se o 4 m široké, 2 m hluboké příkopy vanovitého profilu chránících plochu o průměru 330 m)v rakouském Asparn-Schletz máme příklad vnějším útokem dobytého a poté vyvražděného sídliště kultury s lineární keramikou. V odkryté části tohoto sídliště byly především uvnitř obranných příkopů nalezeny různě dochované pozůstatky více než 200 mužů, žen a dětí. Mnohá těla (opět převážně lebky) nesla stopy těžkých zranění, způsobených údery kamenných seker a kyjů. Většina kosterních pozůstatků se dochovala pouze částečně a nesla stopy po okousání od zubů psů, vlků a lišek, což přesvědčivě dokládá, že oběti boje byly po své smrti ponechány na místě, kde zemřely nebo byly bez piety naházeny do příkopů, původně chránících sídliště, kde si na nich po dlouhou dobu pochutnávala dravá zvěř. Za nejpravděpodobnější interpretaci je považován scénář, že se jednalo o sídliště dobyté a vyvražděné vnějším nepřítelem v rámci nějakého lokálního či dokonce nadregionálního konfliktu.

Herxheim (Německo)
Dosud nejbizarnější a také nejtajemnější příklad hromadně praktikovaného násilí nám přinesly archeologické výzkumy v německém Herxheimu. Uvnitř dvou přerušovaných příkopů obepínajících sídliště pozdní kultury s lineární keramikou byly od roku 1996 při výzkumech A. M. Haußera a A. Zeeb-Lanze zachyceny pozůstatky více než 500 jedinců (celkově je možné odhadnout počet zde uložených lidí na více než 1000 jedinců). Naprostá většina zde nalezených lidských kostí nesla jasné stopy kuchyňského zpracování a do příkopů byla odhozena spolu s běžným sídlištním odpadem. Na kostech jsou jasně patrné stopy po ořezání masa, dlouhé kosti byly rozštípány za účelem získání morku a vršky mnohých lebek byly opracovány do podoby misek či číší. Chemické analýzy kostního kolagenu odhalily jeho rozpad v důsledku tepelné úpravy (kosti s masem tedy byly vařeny). Za velice pozoruhodnou okolnost můžeme považovat fakt, že k uložení všech dosud zjištěných lidských pozůstatků nedošlo v intervalu delším nežli 10 let. Během prvních let výzkumu této i na pravěké poměry bizarní lokality se výzkumný tým přikláněl k hypotéze, že se jednalo buď o pohřebiště s velice svérázným pohřebním rituálem anebo o nějaké velice významné kultovní místo, kam chodili přinést nejvyšší dobrovolnou oběť obyvatelé z celé západní části území osídleného kulturou s lineární keramikou. V dotyčných příkopech obsahujících lidské pozůstatky totiž byly nalezeny bohatě zdobené stolní nádoby pocházejících až z dalekých Čech či Saska. Díky izotopovým analýzám provedených na rozštípaných kostech však bylo zjištěno, že dotyční snědení pocházeli z podhorských oblastí, ze kterých doposud nálezy kultury s lineární keramikou neznáme a je tak možné předpokládat, že se s největší pravděpodobností jednalo o pozdní lovce-sběrače, žijící někde v Alpském podhůří. Vzhledem k těmto poznatkům dnes předpokládá archeolog B. Boulestin, že se jednalo o pozdní mezolitiky (muže, ženy i děti), pochytané při válečných výpravách neolitiků, kteří tyto zajatce přivedly do Herxhaimu, aby je zde zabili, naporcovali a poté v rámci blíže neznámých rituálů a slavností upekli, uvařili a snědli.

Zdroj:
http://www.virtualniarcheologie.cz/jak- ... -bojovalo/
https://www.heroine.cz/svet/509-archeol ... -internetu
https://www.cam.ac.uk/research/news/evi ... of-warfare
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kultura_s ... _keramikou

Obrázek
Talheim

Obrázek
Asparn-Schletz

Obrázek
Herxheim

Re: Nejstarší vraždy a masakry

PříspěvekNapsal: 25/3/2019, 12:23
od Vlastimil Čech
Hrozné... lidožrouti v Evropě... :shock:

Re: Nejstarší vraždy a masakry

PříspěvekNapsal: 25/3/2019, 15:01
od vodouch
Rase píše:
Jeskyně Jungferhӧhle (Německo)
... a interpretace Jungferhӧhle jako svatyně ...


Kolego, přidej si tam n (Jungfernhöhle).

Re: Nejstarší vraždy a masakry

PříspěvekNapsal: 25/3/2019, 15:27
od Amenhoteop2
Vlastimil Čech píše:Hrozné... lidožrouti v Evropě... :shock:

Mladečske jeskyně i u nas :)

Re: Nejstarší vraždy a masakry

PříspěvekNapsal: 25/3/2019, 16:00
od Rase
vodouch:
díky, opraveno

člověk se až diví, jak brutální byl tehdy život, lidí bylo málo, přesto se takto hubili. U nás to tehdy taky nebylo o moc lepší... V roce 1871 při průzkumu Býčí skály, nalezl archeolog Jindřich Wankel prostor, který jej zaujal značným množstvím znetvořených lidských ostatků. Většina koster měla usekané ruce nebo hlavy a jednotlivé části lidských těl byly rozházené po celé ploše jeskyně. Vedle toho identifikoval i pozůstatky zdobeného vozu a kamenný stolec. Domníval se proto, že narazil na zbytky pravěkého obřadu, jehož součástí byly lidské oběti. Čtyřicet mladých dívek a otroků bylo podle něj bez milosti zavražděno, aby po smrti doprovázeli svého pána. Utrpení lidí je podle senzibilů v blízkosti Býčí skály dodnes cítit jako výrazně negativní energie. Novější historické průzkumy jsou nicméně k původní Wankelově teorii o pohřebním rituálu skeptické a nález považují daleko spíš za důsledek dávného loupežného přepadení. Po dlouhá staletí byla jeskyně využívaná k náboženským rituálům.

Obrázek