76,2 mm divizní kanon vzor 1942 – ZIS 3

Organizace, jednotky, gardové pluky, pěchotní výzbroj.
Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

76,2 mm divizní kanon vzor 1942 – ZIS 3

Příspěvek od sa58 »

76,2 mm divizní kanon vzor 1942 – ZIS 3

Obrázek
V minulém článku jsem se lehce dotkl problematiky universálních kanonů, používaných během druhé světové války. Britský 25liberní kanon bývá právem označován jako první kanónová houfnice, u armád ostatních účastníků této války něco podobného asi neuvidíme. Ve válce se totiž střetly rozdílné přístupy k využívání dělostřelectva. Většina armád měla striktně rozdělené úlohy pro polní dělostřelectvo, samozřejmostí je použití polních kanonů, lehkých a těžkých houfnic, u vyspělých armád nalezneme těžké kanóny či hmoždíře. Polní dělostřelectvo vesměs používá děla ráží 75 – 105 -150 mm (jde jen o skupiny ráží), menší ráže nalezneme u protitankových kanonů, děla větších ráží se vyskytují jen sporadicky.

S příchodem modernějších tanků (a většinou lépe pancéřovaných) se ráže PT kanonů zvětšuje, běžně používaná ráže 37 mm již přestává vyhovovat, postupně se ve výzbroji armád ještě před WW2 objevují první kanony ráže 50 mm (47 mm), ale i tato ráže vyhovuje jen po krátkou dobu. A při dalším navýšení ráže se již střetává ráže PT kanonů s ráží lehkých polních děl. Jde o třípalcové děla (76,2 mm, kontinentální ráže 75 mm), polní kanony této ráže jsou ve výzbroji většiny armád již od přelomu 19 a 20 století. Naskýtá se tedy možnost použít kanon této ráže jak k dělostřelecké podpoře (polní kanon), tak k boji s pancéřovými vozidly protivníka.

Armády se s touto možností vypořádají po svém. Francouzská armáda (a spousta dalších) je vyzbrojena ještě kanony vzor 1897 ráže 75 mm, částečně jde o modernizované kanony. Německá armáda je vyzbrojena lehkých kanonem 7,5cm leFK 18, ten je však vyráběn v omezeném počtu, německá armáda dává u polního dělostřelectva přednost ráži 105 mm. Velká Británie má ve výzbroji modernizované kanony 18pdr a do výzbroje jsou zařazovány nové 25pdr. Německo během války používá specializované protitankové kanony PaK ráže 50, 75 a 88 mm, britové 25pdr kanon používají k boji proti tankům jen jako nouzové řešení, postupem doby přichází do výzbroje PT kanony ráže 57 mm (6pdr) a 76,2 mm (17pdr). Ani Američané nemají ve výzbroji nějaké universální kanony, ve výzbroji mají licenčně vyráběné kanony vzor 1897, během války se neobjevuje ve výzbroji žádné universální dělo podobné ráže.

Pozvolna se tedy dostáváme k Sovětskému svazu, respektive k Rudé armádě. Rusko již za cara dokázalo produkovat velmi dobrá polní děla, 76,2 mm kanon vzor 00/02 měl sice původ u firmy Krupp, ale 107 mm kanon vzor 1910 byl ve své době jednou z nejlepších zbraní své kategorie. Rudá armáda jen coby modernizovaný vzor 1910/30 používala ještě počátkem WW2.

První opravdu moderní polní kanon byl zaveden do výzbroje Rudé armády v roce 1936, šlo o výkonný divizní kanon vzor 1936, známý též pod označením F-22. Rudá armáda u moderních kanonů a houfnic vyžadovala možnost použití těchto zbraní proti tankům, divizní kanon tedy nebyl vyjímkou. Ve své době to bylo patrně nejvýkonnější dělo této ráže, jeho nevýhodou byla ale vyšší hmotnost a rozměry. Velké množství těchto kanonů bylo ukořištěno v roce 1941 Němci, ti jej coby protitankový kanon 7,62cm PaK 36(r) používají ve větší míře než původní vlastník. Sověti při vývoji dělostřeleckých zbraní postupovali vždy po určitých krocích, často kombinovali různé části vyráběných či vyvinutých komponentů mezi sebou. Kanon F-22 měl v roce 1939 nahradit divizní kanon vzor 1939, lze také narazit na označení F-22USV nebo jen USV. Oproti svému předchůdci měl kratší hlaveň (L/42,1 proti L/51,2), jeho hmotnost klesla v přepravní poloze až o 1000 kg.

Obrázek Obrázek
kanony F-22 a F-22USV ve finském museu

Divizním dělům ráže 76,2 mm začal v roce 1941 zvonit umíráček. Maršál Kulik, jeden z hrobařů Rudé armády, zakázal další vývoj dělostřeleckých systému této ráže. Toto rozhodnutí bylo prý ovlivněno nárůstem pancéřování „nových“ německých tanků a na scému se tak zase vrací kanon ráže 107 mm, dále jsou preferovány ráže 85 a 95 mm. Není to jediné rozporuplné rozhodnutí tohoto maršála, je také známý coby největší odpůrce výroby tanků T-34... Nicméně konstrukční tým pod vedením V. G. Grabina pokračoval ve vývoji divizního kanonu ráže 76,2 mm i přes chybějící požehnání GAU (Glavnoje Artilerskoje Upravljenije – Hlavní dělostřelecká správa), šlo o další vývojový stupeň kanonu USV. Je opět použita hlaveň o délce L/42, velkou změnou prošla ale lafeta. Zde Grabin použil lafetu ze svého protitankové kanonu ZiS-2 ráže 57 mm. Tím se opět snižuje hmotnost kanonu, oproti předchůdcům je však třeba použít na konci hlavně úsťovou brzdu. Dalším výrazným zlepšením bojových vlastností je umístění ovládacích prvků děla (pro zaměření) pouze na levé straně. Pro zaměřování tak stačí jeden voják, osádku děla tak nyní může tvořit jen čtveřice mužů (i když určitě by se našla nějaká ta ženská...).

Obrázek V. G. Grabin

V červnu 1941 byl vyroben první prototyp a po testech byl v červenci kanon ZiS-3 předveden maršálu Kulikovi. Ten jeho další výrobu zakázal... Grabin a vedení podniku No.92 však načerno dále pokračovalo ve výrobě tohoto děla (samozřejmě v malém množství). Na začátku války bylo zničeno a ztraceno v boji velké množství PT kanonu, pro Rudou armádu měla nadále probíhat výroba kanonu vzor 1939. O osudu kanonu ZiS-3 rozhodl až ten nejvyšší z nejvyšších, na základě úspěšného nasazení „nelegálních“ kanonů v boji bylo rozhodnuto představit kanon samotnému Stalinovi a po krátkých státních zkouškách byl kanon zaveden 12. února 1942 do výzbroje jako „76,2 mm divizní kanon vzor 1942“ (76-мм дивизионная пушка обр. 1942 г)

Obrázek ZiS-3

Po technické stránce nebyl kanon vzor 1942 ničím vyjímečný, ale jeho největší výhodou byla jednoduchá výroba, velká univerzálnost použití, kanon byl lehký, snadno ovladatelný a dosahoval velmi dobrého výkonu. Kanon se skládal celkem ze 719 dílů, na lafetě byl umístěn hlaveň ráže 76,2 mm o délce 3169 mm, zakončená dvoukomorovou brzdou (30 % účinnost). Závěr kanonu je poloautomatický klínový se svislým pohybem klínu, po výstřelu zůstává závěr otevřený. Brzdovratné zařízení je umístěno nad hlavní. Podvozek tvoří dvě kola odpružené pružinami, kola jsou použita z nákladního vozidla GAZ-AA. Pneumatiky jsou vyplněny pórovitou hmotou GK. Rozeviratelná ramena lafety jsou vyrobeny z trubek, zakončeny jsou rydly a manipulačními úchyty. Kanon je vybaven jednoduchým štítem, vlevo nad hlavní je otvor pro zaměřovač, ten ale lze zakrýt.
V průběhu výroby dochází k určitým úpravám, ve zdrojích lze najít zmínku o třech výrobních verzích kanonu. První verze má ještě výrobně náročnější nýtovaná ramena, druhá verze už má ramena vyrobena z trubek (kruhový průřez...) a má upravený závěr a spouštěcí zařízení, maximální elevace je +27°. Třetí verze již má maximální elevaci +37° a modernizované brzdovratné zařízení.

Kanon používal střelivo s nábojnicí 76,2x385R, jde o nedělené střelivo, používané snad u všech sovětských kanonů ráže 76,2 mm. Proti obrněným cílů šlo použít protipancéřovou, podkaliberní a kumulativní střelu, dále je k dispozici tříštivá a tříštivo-trhavá střela, šrapnel, kartáč, zadýmovací a zápalná střela. Nebudu zde kopírovat tabulky již umístěné na internetu, skvěle je to zpracováno na ruské wikipedii - více ZDE (Je tu menší problém, odkaz v azbuce se natáhne na dva řádky...)

Hlavním závodem, kde probíhá výroba kanonu ZiS-3, je Grabinova „rodná“ továrna No.92 v Gorkém, pokud vás zajímá označení ZiS, neznamená to nic jiného než zkratku názvu této fabriky - Zavod imeni Stalina... V průběhu roku 1943 je zavedena výroba také v továrně No.235, do konce války je vyrobeno 48016 kanonů ZiS-3, z toho 41628 v závodě No.92, závod No.235 přispěl 6375 kanony, 14 kanonů je vyrobeno v roce 1944 v závodě No. 7. Zajímavý je ale udávaný údaj o cca 103000 vyrobených kanonech, vcelku by mě zajímalo, jak se k tomuto počtu došlo, udává se u toho výroba od roku 1941 do roku 1945. Je docela možné, že zde jsou započítány všechny kanony ráže 76,2 mm. Dalších cca 13300 kanonů bylo vyrobeno pro samohybné dělo SU-76. Zajímavý je údaj o normohodinách potřebných k výrobě kanonu – v roce 1942 to bylo 1029 hodin, o rok později 909 a v roce 1944 již jen 475 normohodin...

Obrázek

Maximální rychlost pro převoz kanonů byla až 50 km/h, což bylo velké navýšení oproti předchozím modelům (F-22 30 km/h, USV 35 km/h). K jeho tažení se používal nákladní automobil GAZ-AA, GAZ-MM nebo ZiS-5 (6), z dovozových typů to jsou GMC, Dodge a Studebaker, další možnost představuje využití koňského šestispřeží. Po válce je k přepravě kanonu používán i obrněný transportér BTR-50. Do bojového postavení bylo možno uvést kanon asi za 40 sekund

Obrázek

Po druhé světové válce se kanon samozřejmě dostal do výzbroje řady států, šlo vesměs o státy pod vlivem velkého bratra z východu. Ve výzbroji ho měl i náš východní sbor, po válce byl kanon zaveden do výzbroje naší armády. Řada států jej ještě dodnes má ve výzbroji, což je dáno jeho dostupností chudým státům a samozřejmě také skvělou konstrukcí, která příliš nezastarala ani po tolika letech.


technická data 76,2 mm divizního kanonu vzor 1942:
ráže – 76,2 mm
hmotnost v bojovém postavení – 1150 – 1200 kg
hmotnost v pochodovém stavu – 1850 - 2150 kg
délka hlavně – 3169 mm
celková délka při transportu – 6095 mm
náměr - -5° až +37°
odměr - 54°
hmotnost střely – 3 - 7,1 kg
maximální dostřel – 13290
rychlost střelby – 12 - 15 ran/min
Obsluha – 6 až 8 mužů


Použité zdroje:
Chris Chant – Dělostřelectvo – Naše Vojsko
Janusz Magnusk - Armata dywizyjna ZiS-3, TBiU 49
http://www.rzeszow.mm.pl/~jowitek/76_42.html
http://wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Dobrý článek Sapíku! Jen bych měl nicotné doplnění - k tažení těchto děl se používal, respektive mohl používat i GAZ 64. Což byl jeden z důvodů proč byla "64" ponechána ve výrobě (dalším důvodem byla výroba obrněného vozu BA64).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Sapíku dík za ten kanon.
Tomuto kanonu se také slangově - pro jeho charakteristický zvuk - říkalo - " rač bum " a sapíkem vzpomínané a Němci v SSSR ukořistěné ZiS 3 hojně v Africe využívala i " Liška pouště" - generál, pozdější maršál Rommel.
(maršál) Kulik byl také hrobař, nebo nejméně hodně zdržel výrobu SHD v Rudé armádě. Rozkvět SHD tak začíná v SSSR až před Kurskem ( 1943) - né, že by je do té doby Rudá armáda neměla vůbec.
Kulik byl prostě samolibý popleta ( velice mírně řečeno) s rozhodnutíma, která měla pro Rudou armádu nedozírné následky a velice jí škodil - stejně tak v kádrové politice, ale to je již jiné kafe.
Naposledy upravil(a) michan dne 29/4/2009, 07:17, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ano sapíku - tak jsi splnil slíbené a tento skvělý kanón máme zde. Počet vyrobených kanónů mě překvapil - skoro bych řekl, že to ani není možné.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Michane, u DAK jsem zatím narazil na použití kanonů F-22, ZiS-3 byl přece jen trochu modernější a nebylo ho ukořistěno asi takové množství jako F-22 (bavme se o začátku války na východě). A budmě upřimní, F-22 (PaK 36) asi neměl v Africe konkurenci (FlaK nepovažuju za polní kanon).

Kulik nebyl popleta, to byl doslova hrobař, on byl jeden z těch, co nesl odpovědnost za stav RA v roce 1941. A jeho odpor k T-34 a preferenci kolopásových BT je všeobecně známý...

Add článek - osobně si nemyslím, že jde o nějak moc povedený článek, šlo by toho napsat daleko víc, ale luštění ruštiny jsem už měl pokrk. A to nemluvím o nesrovnalostech ve zdrojích...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Takže to byly ukořistěné F - 22?
Já přesně po typovém označení v Africe nepátral. Jen to, že to byly rač bum 76,2 mm ruská děla ukořistěná hojně v roce 1941 v obkličovacích kotlích v SSSR.
Furt se člověk učí...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Sapíku, článek je dobrý. A navíc se zdá že komisař je přes kanóny kanón, a zcela jistě nám udělá exkurrs o tom jak si tento kanón vedl v naší výzbroji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Když se podívám na Komisařovu tabulku, v roce 1960 jich měla ČSLA 256 kousků. To zas tak málo není....

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Odpovědět

Zpět na „Rudá armáda, pěchotní výzbroj“