Sov. PL poloautomatická děla do r. 1945

Organizace, jednotky, gardové pluky, pěchotní výzbroj.
Odpovědět
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Sov. PL poloautomatická děla do r. 1945

Příspěvek od Mirek58 »

Sov. PL poloautomatická děla – vlastní konstrukce do r. 1945.


Smlouva s firmou Rheinmetall (Bjutast) z 28.8.1930 znamenala pro sov. konstrukční kanceláře významný krok, který v seznámení s moderní konstrukcí a výrobními postupy. Dovolila opustit fázi tápání a vynalézání již vynalezeného.
Umožnila přistoupit k sériové výrobě moderních dělostřeleckých systémů, plně vyhovující neustále zvyšujícím se výkonům jejich protivníků, bombardovacích letadel.

76 mm PL dělo vz.1931 (3K )


V době podepsání obchodní smlouvy byly dva prototypy děla ( 7,5 cm Flak L 59 ) ve fázi továrních zkoušek. V počtu dvou kusů prototypů. Lišily se délkou hlavně - 55 a 60 kalibrů.
Pro SSSR byla zvětšena ráže na ruský standart 76,2 mm ( index GAU 52 – P – 361). Podle smlouvy byly dodány čtyři zkušební kusy a výrobní dokumentace.
Dělo bylo usazeno v pivotové otoči umístěné na křížové čtyřramenné lafetě, pro přepravu se využívalo jednoosý dvoukolový podvozek ( ZU- 29, Brjansk). Tohle uspořádání sice vynikalo stabilitou při střelbě a nestabilitou při přepravě, ale v podmínkách potřeby mobilního vedení boje, bylo na velikou závadu, že bez tažného prostředku se s ním nedalo pohnout z místa, na rozdíl od dvouosých lafetových podvozků.

Obrázek

Ráže: 76,2 mm, 55 kalHmotnost děla : 2250 kg
Hmotnost granátu : 6,5 - 6,95 kg
Hmotnost v pal poloze : 3 900 kg (bez časovače 3 700 kg)
Úst. rychlost : 820 m/s
Dostřel d/v : 14 000 / 9 000 m
Rychlost střelby : 20/15 ran/min
Vertikální poloautomat.klínový závěr, hydropneumatické brzdovratné zařízení ( díky tomu možnost variabilní délky zákluzu).

Dne 7.6.1931 byly dodány kanony na NIAP ( Zkušební děl. polygon) a následujícího dne zahájeny zkušební střelby.
Dokumentace byla předána ne závod č. 8, který byl pověřený výrobou. Do konce roku 1931 byla vyrobena zkušební série a na jaře následujícího byly provedeny porovnávací zkoušky s kusy dodanými z Německa ( od 02 – 17.7.1932).
Po úspěšném absolvování zkošek byla zbran přijata do výzbroje pod oficiálním názvem 76 mm protiletadlové dělo vz.1931. Výroba byla zahájena v r. 1932 a do jejího ukončení ( 1.1.1940 ) záv. č.8 dodal RKKA celkem 3821 ks zbraní. V průběhu války byly 24ks děl předány VMF.

Celkem 20ks děl bylo vyrobeno bez přepravních podvozků a křížových lafet a usazeno na ložnou plochu nákl. automobilů JAG – 10 ( 29K, označení GAU 52-P-361A). Zbran byla využitá jako organická Pl výzbroj obrněných vlaků na pivot. lafetách a posloužila jako výzbroj pokusných (nepřijatých)samohybných Pl děl na podvozcích T- 28 ( SU-8) a T-26 ( SU-6).

Obrázek

V r. 1937 proběhly zkoušky PL kanonu 3K se zvýšeným výkonem.
Úpravy představovaly především větší nábojovou komoru (3,3l), ústovou brzdu (z div. kanonu F-22) a bylo při nich dosaženo výkonů : 1 000m/s a dostřelu d/v: 16,4/13 km (18,5 km plánovaný).


76 mm PL dělo vz.1938

Obrázek

V roce 1939 (2.10.) byla přijata verze děla 3K na dvouosém podvozku ( ZU-8) do výzbroje pod názvem 76 mm Pl dělo vz.1938 . Výroba v záv.č.8 dala do jejího ukončení 1.1.1941 celkem 760 ks(plán 960 ks). Takto konstruovaný podvozek umožnoval vyšší bezpečnou přepravní rychlost, ale především podstatně zkrátil potřebný čas přípravy z pochodové do bojové polohy, z 5 minut na 1-1,5minuty, což velice ocenila polní vojska.
Balistika včetně střeliva byla shodná s typem vz.1931.
Děla tvořila základ divizní a sborové Pl obrany v prvním období ww2.

85 mm PL dělo vz.1939,vz.1944 ( 52-K, index GAU 52-P-365 )


Po zvládnutí konstrukce a výroby moderních děl přišel čas na zvýšení výkonů Pl dělostřelectva střední rážové skupiny.
První možností bylo zvýšení ústové rychlosti střely. Což s sebou přineslo poznatek, že tím dojde k neúměrnému opotřebení hlavně, které naprosto deklasuje výkony dosažené při pokusných střelbách. Další možností je vystřelovat těžší granáty klasickou ústovou rychlostí. Přičemž je dosaženo většího ničivého poloměru střely, současně s dosažením větší výšky střely za cenu normálního opotřebení hlavně.

Po ukončení zkoušek kanonu 3-K se zvýšeným výkonem 5.09. 1937, byl navržen projekt a předložen GAU, ing G.D.Dorochinem ( KB záv.č.8) na zvětšení ráže PL kanonu na 85 mm, při využití stávajících konstrukčních prvků děla 3-K. Předdefinován byl granát o hmotnosti 9,2 kg a ústová rychlost 800m/s. Pro bezproblémové využití zbývajících konstrukčních částí děla 3-K, byla hlaven ráže 85 mm opatřena ústovou brzdou, která snížila zpětný ráz.
Pro všechny případy byla předložena i verze ráže 85 mm bez ústové brzdy( Cyrulnikov), ale ta byla brána jako poslední tech. řešení, protože potřebné úpravy by znamenaly nárůst hmotnosti o 300-400 kg.

28.9.1937 byl podán návrh LKO( Lidový komisař obrany) na zařazení do plánu zkušebních prací na r. 1938 záv. č. 8., včetně výroby prototypu zbraně. V lednu 1938 byl předložený GAU technický popis zbraně. První tovární zkoušky byly provedeny v lednu 1938, takže na sov. poměry práce nabrala nevídané tempo s kladnými výsledky, proti předcházejícím dobám.Při těchto zkouškách byla stanovena max. úst. rychlost 715 m/s pro střelbu bez úst. brzdy a max. zákluzu 1150 mm.
Při střelbě s úst, brzdou bylo dosaženo úst. rychlosti 827 m/s.
Závadou bylo neúměrné zahřívání hlavně při střelbě 1 rána /1,5-2min.
Dále málo účinná úst. brzda a problémy s klínovým závěrem.
Také se zhoršila horizontální přesnost střelby ve srovnáním s původním typem 3-K.
Střelby probíhaly z lafety typu 3-K.

Od 8.7. do 25.9.1938 probíhaly zkoušky na NIZAP s problémy, které zavinil nedostatek nábojů.
Zkušební děla byla již upravena podle zjištěných závad v továrních zkouškách ( mimo jiné byla délka hlavně zkrácena z 54 na 52 ráží, při zkouškách tím bylo dosaženo potřebné přesnosti). A probíhala tentokrát na lafetě ZU-8 (vz.1938). Zkušebních střeleb v Jevpatorii (07.1940) se účastnili čtyři kusy zbraní. Index GAU 52-P-365 zbran obdržela 10.5.1940.

Výrobou byl pověřen záv. č. 8 v Podlipkách ( evakuován do Sverdlovska), který měl plán výroby 1939 - 1945 14 220 ks skutečnost činila 13 422 ks( 676 ks obdrželo VMF). Cena byla stanovena v r. 1940 na 118 000 rublů. K 22.6.1941 bylo ve výzbroji RKKA celkem 2630 ks děl 85 mm vz.1939.

V průběhu války byla technologie výroby racionalizovaná, počet normohodin v roce 1943 klesl z 2051,5 (1942) na 1360. Ochranný šít byl zaveden v r. 1943.
Dělo plně nahradilo předchozí typy 76 mm ve výzbroji RA u kterých byla ukončena výroba.

Obrázek

Ráže : 85 mm
Délka hlavně : 55,2 kal
Poh. hmotnost : 4 3oo - 4 900 kg
Hmotnost granátu : 4,99 - 9,54 kg
Dostřel d/v : 15 650/10500 m
Úst. rychlost : 1 050/793 m/s
Rychlost střelby : 15/20 ran/min
Obsluha : 7 mužů
Doba přechodu z pochodové do bojové polohy : 1 min

Na kanonu vz.1939 se využívaly přijímací stanice PUAZO 3( dálkový povelový přístroj - Прибор управления артиллерийским зенитным огнём ) umožnující hromadnou řízenou palbu ( 700 – 12 000 m do výšky 9 600 m)dle řídící stanice v případné kombinaci s RL RUS-1,RUS-2. (PUAZO 1 r. zavedení 1932)

Obrázek

Výrobce servo stanic PUAZO záv. č.379 Leningrad a 708 Kazan( duplicitní). V r. 1942 bylo dodáno celkem 620 stanic PUAZO 3.
Jen pro zajímavost dle hlášení z ledna 1943,v r. 1942 dodal závod 708 dva komplety řízení PL raket! V r. 1943 byl 85 mm vz.1939 modernizován a 2.2.1944 obdržel nový tovární index KS-12.

Obrázek

Délka hlavně : 67,5 kal
Výkon d/v : 18 000/12 000 m
Úst. rychlost: 793 – 870 – 1 050 m/s
Hmotnost: 4 700/5 000 kg

Hlaven obdržela krycí plášt o délce 2,5m, poloautomatika inerciální byla nahrazena vedenou.
Lafeta byla uzpůsobená pro instalaci PUAZO 4A, zavedený ochranný štít. Po modernizaci její označení bylo ZU-13.
Modernizovaná zbran byla přijata oficiálně do výzbroje 2.7.1945- 85 mm Pl dělo vz.1944 (KS-1)

Počet vyrobených kusů je velice těžké identifikovat, protože 712 ks vyrobených v r. 1945 je pod tov. indexem KS-12 a výroba v r. 1944 (1903 ks)je technologickou kombinací obou typů.

V českých zdrojích se objevuje - 85mm kanon vz.1943 - , ale v ruských nikoliv, tam je označení KS-1, KS-12, vz.1939, vz.1944 ( zde je zřejmě kámen úrazu v objevení štítu na zbrani a kombinaci prvků vz. 1944 s vz.1939, jiná hlaven např.).

Po zkušenostech se střední ráží PL děl a vzhledem k velice lákavé myšlence podstatně zvýšit účinek granátu na letadlo, ozbrojené síly SSSR toto hodlaly zajistit větší ráží PL děl. Práce se rozeběhly bez zkušeností co tato větší ráže s sebou přináší. Jediné zkušenosti byly k dispozici s námořními děly, které měly potřebnou ústovou rychlost.


100 mm PL dělo B14


Příkaz k výrobě prototypu Pl děla byl vydaný 26.10.1930 Správu VMS (vojenno morskich sil) leningradskému závodu Bolševik s termínem splnění 1.9.1932.

Obrázek

Ráže : 102 mm
Délka hlavně: 45 kal
Náměr: postupně +75,+85 +90 st
V září 1931 byla požadovaná ráže změněna na 100 mm.
Index podle VMS – B-14M, podle GAU – B-14S. Prototyp dle zadání GAU B-14S byl předán 26.8.1933 a 7.9.1933 byly zahájeny zkušební střelby sníženými výmetnými náložemi (1/2 a ¾ normálu) pro zkoušení brzdovratného zařízení a funkce poloautomatiky.
Zkoušky pokračovaly do 15.12.1933 a bylo při nich dosaženo úst. rychlosti 875-882m/s a délce zákluzu 570-620 mm, při váze granátu 15,4 kg. Pro závady byla zbran předána do výr. závodu a ve zkouškách se pokračovalo na NIAP od. 28.10.1934.
V prosinci 1934 byly uskutečněny střelby granátem o hmotnosti 15.7 kg, s plnou výmetnou náloží a dosaženy výsledky
úst. rychlost : 901 - 946 m/s, při délce zákluzu 465- 505 mm.

Ráže : 100 mm/52 kal
Náměr/odměr : -5+86/360 st
Hmotnost : 6 800 kg
Hmotnost granátu : 13,75 / 15,6 kg
Úst. rychlost : 865 - 940 m/s
Dostřel : 16 000 m

Nábojnice převzaty z námořního typu 100mm o délce 695 mm.
Horizontální klínový závěr, hydropneumatické brzdnovratné zařízení, poloautomatika převzata z typu nám. kanonu B-24, převody mechanické, neumožnující instalaci povelového zařízení PUAZO.

Dělo nevyhovělo při zkouškách, zřejmě konstruktéři zvolili příliš krátký zákluz pro tak výkonné dělo. V létě 1937 byla zbran předána do sestavy NIAP a využívána pro zkoušky střeliva ( granáty, nábojnice, zapalovače). Odsunuto ke se šrotování(31.8.1937) bylo po posudku konstruktérů, který obsahoval závěr, že zbran není schopna dalšího vývoje.
Námořní verze B-14M byla zkoušena na mořském polygonu v letech 1935-36 se stejným (neúspěšným) závěrem zkoušek.
Výroba byla plánovaná na záv. č. 92 v Gorkém (Nové Sormovo), první zkušební serie 5 ks zbraní.


100 mm PL dělo L-6 – pokus o „ stratosférické dělo “


Projekt L-6 je zadán KB (Machanov) Kirovského závodu. Nejprve byl zadán projekt 76 mm Pl děla L-3 s aut. nabíjením využívající pro svůj chod zpětný ráz zbraně, o parametrech: 750 m/s.

9.4.1935 bylo podáno GAU technické zadání 100 mm Pl děla: 820(900 na doporučení ANII) m/s, hmotnost granátu 15,6 kg, dostřel (výška)15 000 m.

Zbran byla dodána na zkušební polygon NIAP v říjnu 1937 a zkoušky zahájeny 19.10.1937. Prvních 6 ran bylo odstříleno bez funkční poloautomaticky ( nabíjení a ovl. závěru ručně ). Zkoušky pokračovaly do 19.10.1938, kdy došlo k poškození závěru děla a zbran byla odeslána k opravě. Bylo vypáleno 86 ran.
Po opravě byla zbran dodána na NIZAP k provedení zkoušek při vysokém náměru. Střelby proběhly od 12.8.1938 do 2.11.1938. Při nich byly zkoušeny dva druhy hlavní s drážkováním o délce 25 kal a druhá s drážkováním o délce 30 kal, při celkové délce hlavně 56,2 kal. Řešení v podobě částečného drážkování bylo pokusem jak dosahat vyšší ústové rychlosti střely, stability vystřeleného granátu, při zachování přijatelné délky hlavně a její váze. Při zkouškách se zjistilo,že takto řešená hlaven má životnost při délce drážkování 25 kal pouze 150 výstřelů a délce drážkování 30 kal
400 výstřelů.
Zkušební střelby probíhaly nestandardizovanými náboji, neboť ty se také teprve vyvíjely.

Hmotnost granátu : 15,6 – 15,5 kg
Hmotnost náboje : 32 kg
Hmotnost vým nálože : 5,6 kg prachu
Č. výkresu ( provedení) granátu :2-1676, 2-965, 3-340, 233, 1081

Závěr vertikál. klínový, hlaven bez vložky s pláštěm, poloautomatika mechanická, vratník pružinový(1937), pneumatický (1939), tříramenná lafeta se čtyřmi opěrnými body, horní lafeta elektrifikovaná (vetikal i horizontal navedení), proměnná délka zákluzu 850-1700 mm r.1938, 700-1500 mm r.1940, podvozek dvoukolový( pohyb možný pouze po zpevněných komunikacích). Podpěry ramen spodní lafety byly ovládány pneumaticky .
Dne 21.12.1938 byly zkoušky na NIZAP kanonu L-6 ukončeny s negativním výsledkem.
Dne 2.2.1939 byl zadán Kirovskému závodu úkol do 1.4.1939 dodat opravený zkušební kus L-6 a do 1.8.1939 další čtyři, pro vytvoření zkušební baterie, úkol zadal GAU. Děla obdržela novou konstrukci hlavně drážkovaná po celé délce - 55 kal, novou náb. komoru, dvouosý podvozek (kola použita z dvoupatrového trolejbusu, nejprve jednoduchá kola, později dvojmontáž)
Střelby proběhly od 11.11 do 16.11.1939 s náboji o hmotnosti granátů 15,5 kg a výmetnou náloží 5,17 kg prachu. Zkoušky byly ukončeny 15.7.1940.
Následně proběhly porovnávací zkoušky s domácím nástupcem, typem 73-K a zakoupenými zbraněmi 105 mm Flak 38 ve dnech 31.7.40 10.10.1940. Výsledek: něm. konstrukce dvojnásobně převyšuje v přesnosti granátu sovětské konstrukce, včetně poznatku, že fragmentace něm. granátu obsahuje více jak dvojnásobné množství střepin proti domácímu (700 – 300).

Ráže : 100mm (56,2 / 55 kal)
Náměr//odměr : -2 +84 // 360 st
Hmotnost : 8500 / 10500 kg
Úst. rychlost : 840-940 m/s (podle použitého náboje)


100mm PL dělo 73-K


Závod č. 8 se zapojil do „soutěže“ o velkorážný PL kanon svým projektem 73-K v r. 1938. V lednu 1940 byly prototypy děl hotovy a zahájily absolvování továrních zkoušek. Lafety typu ZU-9 byly zkonstruovány a dodány závodem č. 13 v prosinci 1939 ( leden 1940?).
7.4.1940 zbraně dorazily na ANIOP a 23-28.4.1940 byly provedeny zkušební střelby(151 ran).
25.5.1940 byla zbran odeslána na NIZAP s dašími dvěma hlavněmi s rozdílným drážkováním(jemné, hrubé) a testy proběhly 7.6.-29.7.1940Bylo dosaženo výsledků:

Obrázek

Úst. rychlost : 820 m/s (870 m/s tovární zkoušky)
Dostřel : 19 800m
Hmotnost granátu : 15,6 kg
Č. výkresu(provedení granátu) : 1676, 2-965 (zkonstruován pro 73-K),
1767 ( námořní, pro kanon B-34), 2-349
Rychlost střelby : 15-17 ran/min (skutečná)
Ráže : 100 mm / 55kal
Náměr/odměr : -3 +85 / 360 st
Délka zákluzu : 820 – 940 mm
Hmotnost : 7850 kg
Obsluha : 6
Hmotnost náboje : 27,82 – 28,3 kg
Hmotnost výmetné nálože : 4,1 – 4,58 kg prachu
Dostřel d/v : 19 800 / 13 000 m
Účinný poloměr : 12 000 m ( zapalovače BM-2, T-3)
Hlaven byla dvoudílná, s pláštěm a ústovou brzdou, závěr vertikální klínový, brzdovratné zařízení hydropneumatické, poloautomatika mechanická. Zkoušky probíhaly bez využití el. pohonů, nabíjení ruční.
Příkaz k dopracování zbraně byl vydán 17.10.1940 (Narkom vooruženij), zbran byla doporučena k zavedení do výzbroje RKKA.

100 mm Pl dvojče BL-140


Projekt dvojčete BL-140, byl předložen na podzim r.1939 konstrukční kanceláří OTB-UNKVD pro účely Pl boje v sestavě pobřežní obrany (obrana nám základen)v ráži 107mm. 27.1.1940 bylo příkazem GAU nařízeno přepracovat ráži děl na 100 mm s využitím vnitřní balistiky a střeliva typu 73-K. Objednávka na dva prototypy byla zadána Kirovskému závodu 6.5.1940 s termínem dodání 02.1941. Výr. závod termín nedodržel a ty byly přerušeny po vypuknutí bojů- červenec 1941.

Ráže : 100 mm / 55 kal
Náměr/odměr : -5 +85 / 360 st
Rychlost střelby : 2x20 ran/minmax
Hmotnost : 18 000kg
Úst. rychlost . 900 m/s
Dostřel d/v : 21 000 / 12 000 (omezeno zapalovačem)
Hmotnost granátu : 15,6 kg

Po absolvování porovnávacích zkoušek v r. 1940 a vyhodnocení zkušeností z probíhajících bojů, byla ráže 100 mm opuštěna ve prospěch ráže 85 mm. Všeobecně, tato velká ráže( 100 mm) byla schopna pouze nasazení jako stacionární, pro svoji hmotnost, navíc se ukázalo ,že bombardéry se pohybují ve výškách, kde dostřel děl ráže 85 mm bohatě dostačuje. Ale z hlediska získaných zkušeností v konstrukci a výrobě, tyto pokusné zbraně měly opodstatnění.

OTB - UNKVD – Speciální technická kancelář pod správou NKVD (Leningrad, Moskva, Molotov/Perm/, Molotovsk/ Severodvinsk/, Tomsk)
1939 (výnos 20.4.1938) až 1953, část v Permu- OKB-172 (podle záv. 172 v Permu)od 1942.
Vlastně vězeňská konstrukční kancelář, kde byli vězni placeni 50-240 rublů, speciální strava a fasovali civilní oděvy.Vězněm se stávali nadějní technici, ne pro provinění, ale z důvodu „zvýšení jejich produktivity“ bez rozptylování. Průměrný stav v 1939 -136 osob.
NIAP - Vědecký výzkumný dělostřelecký polygon
NIZAP - Vědecký výzkumný protiletadlový dělostřelecký polygon (Donguzský polygon, Orenburg)
ANIOP – Dělostřelecký vědecko-výzkumný zkušební polygon (Gorochovec, Mulinský polygon)

Zdroje:
http://ru.wikipedia.org
http://russianarms.m-ybb.ru/
http://www.battlefield.ru
http://www.archive.gov.tatarstan.ru/_go ... umenti/484
http://russianarms.mybb.ru/viewtopic.php?id=1666
A.Širokorad : Domácí poloautomatické zbraně
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Rudá armáda, pěchotní výzbroj“