vojenský a mnišský Montéský řád

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

vojenský a mnišský Montéský řád

Příspěvek od kacermiroslav »

Vojenský rytířský řád Panny Marie Monteské (Montéský rytířský řád)
Pyrenejský poloostrov
středověk




Úvod
Co se vojenských rytířských řádů týče, známe především ty řády, které vznikly za křížových výprav do Svaté země, tedy templáře, johanity a další. Také si jistě vzpomeneme na německé a livonské rytíře, kteří mečem šířili křesťanství v Pobaltí. Tím však výčet bojových řádů zdaleka nekončí. Početná skupina vojenských řádů vznikla na Pyrenejském poloostrově, a některé z nich si svou sílou a významem nezdali s těmi řády, které vznikly před branami Svatého města. Na území Pyrenejského poloostrova, tedy současného Španělska a Portugalska, byl dobrý důvod k zakládání bojovných mnišských řádů. Tím pádným důvodem v historii Pyrenejského poloostrova je tradičně přijímán rok 711. V té době na poloostrově existovalo vizigótské království, která se však zrovna nalézalo ve vnitřních nepokojích. Podstat těch nepokojů tkvěla v tom, zda královský úřad bude obsazován podle principu dědického práva nebo dle volby. Proti králi Roderichovi stáli šlechtici z rodu bývalého panovníka Wamby. Ti si na svou pomoc přivolali arabského vojevůdce Tárika, který tak s arabsko-berberským vojskem překonal Gibraltara pak v následné bitvě u laguny de la Janda porazil a zabil krále Rodericha. Půl roku poté se zmocnil Toleda. Tím se ale arabský postup nezastavil. Z Afrického kontinentu přicházejí další arabští bojovníci a tak s jejich posilou padá jedno město za druhým. Země byla před arabským vpádem již natolik oslabena vnitřními rozbroji, že na obsazení celého poloostrova údajně stačilo pouhých 10.000 bojovníků. Obsazování poloostrova bylo o to jednodušší, že dobyvatelé byli ke svým poraženým poměrně dosti tolerantní a třeba i křesťany brali pod svá ochranná křídla. Pouze za to vybírali zvláštní daň. Postupně se tak vytvořily dvě skupiny obyvatelstva – mozárabové, kteří zůstali u svého náboženství, a muladínové, kteří přestoupili k islámu. Samozřejmě ti, kdo přijali islám byli osvobozeni od placení daně, takže jejich přechod na novou víru nebyl zcela nezištný. Arabskou expanzi se podařilo zastavit až majordomovi francké říše Karlu Martelovi a to v bitvě u Tours a Poitiers roku 732. Do té doby ale byl až na malý kousek celý poloostrov v moci Arabů. Jejich moci tak na severozápadě vzdorovalo již jen království Asturie. Ale i zde byla vnitřní situace království kritická kvůli sporům o dědičnost koruny. Zemi se podařilo konsolidovat až v polovině 9.století pod vládou krále Alfonse II. Tento vládce pak nechal vybudovat slavný kostel nad údajným hrobem svatého Jakuba a ze Santiaga de Compostela tak učinil centrum boje proti nevěřícím. Boj proti Arabům tak mohl začít a po mnoha staletích byla roku 1492 španělskými vládci reconquista završena, když padla poslední arabská bašta – Granada.



Vojenský rytířský řád Panny Marie Monteské
stručné dějiny

Montéský řád, neboli též Vojenský rytířský řád Panny Marie Monteské, patřil stejně jako portugalský Řád Kristův, mezi nejmenší a nejmladší rytířské řády, které na Pyrenejském poloostrově působili proti Maurům. Za vznikem řádu stojí poměrně zajímavá příčina. Roku 1312 nechal francouzský král Filip IV. u papeže Klimenta V. zrušit mocný templářský řád a mohl se tak zmocnit jeho nesmírného bohatství, čímž se mu naplnila královská pokladna a mohl se i zbavit královských dluhů. Zrušení řádu se netýkalo jen Francie, ale i všech ostatních křesťanských zemí, kde řád působil a měl majetek. A vzhledem k tomu, že řád byl nařčen z kacířství, jeho představitelé upalováni, tak ani podporu v dalších mimo francouzských státech templářové nenacházeli, třebaže proti nim jejich vládcové nic neměli.

Z tohoto důvodu například aragonský král Jakub II. si od papeže Jana XXII. vyžádal povolení k založení řádu, kde by jeho rytíři mohli bojovat proti Maurům a pirátům a přitom byl spravovali původně templářský majetek na území aragonského království. Řád vznikl papežskou bulou 10.června 1317 a prvním velmistrem z celkových patnácti se stal Guillermo d´Eril. Monteský řád byl formálně podřízen calatravskému řádu, z jehož řad pocházeli jeho první členové.

Nový řád však již do bojů s Maury příliš nezasahoval a celkově význam řádů ve Španělsku a Portugalsku začal upadat. Posledním řádovým velmistrem Pedro-Luis de Borja, který roku 1586 rezignoval a umožnil tak spojení řádu s královskou korunou.

Monteský řád, stejně jako ostatní řády, čekal pozvolný ústup z politického života i ztráta majetku. Jeho rytíři se nakonec roku 1739 organizačně spojili s calatravským, alcántarským a santiagským řádem. Další osud řádu nebyl nijak zajímavý a de facto byl totožný s osudy dalších rytířských řádů ve Španělsku.

Roku 1872 byl řád zrušen, ale roku 1847 byl opět obnoven, ale pouze jako válečná dekorace. To se později změnilo, ale význam řádu již nikdy nebyl nijak vysoký, a roku 1931 byl řád opět zrušen, když padla monarchie ve Španělsku. Před svým zrušením měl řád již jen 50 rytířů, z nichž jen 40% složilo řádový slib. V roce 1975 kdy byla znovu nastolena ve Španělsku monarchie, se obnovení řádu dožilo jen pět rytířů, kteří byli při zrušení v roce 1931.


Velmistři řádu:
· Guillermo de Eril (1319-1319)
· Arnaldo de Soler (1319-1327)
· Pedro de Thous (1327-1374)
· Alberto de Thous (1374-1382)
· Berenguer March (1382-1409)
· Romero de Corbera (1410-1445)
· Gilaberto de Monsavin (1445-1453)
· Luis Despuig (1453-1482)
· Felipe Vivas de Cañamanes y Boll (1482-1484)
· Felipe de Aragón y Navarra (1484-1488)
· Felipe Vivas de Cañamanes y Boll (1488-1492)
· Francisco Sanz (1493-1506)
· Francisco Bernardo Despuig (1506-1537)
· Francisco Llansol de Romaní (1537-1544)
· Pedro Luis Garcerán de Borja (1545-1587)
· španělští králové (1587-...)


Zdroje:
www.cojeco.cz
www.wikipedia.org
www.e-stredovek.cz
www.chivalricorders.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“