vojenský a mnišský Santiagský řád

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

vojenský a mnišský Santiagský řád

Příspěvek od kacermiroslav »

Rytířský mečový řád sv. Jakuba (Santiagský řád)
Pyrenejský poloostrov
středověk




Úvod
Co se vojenských rytířských řádů týče, známe především ty řády, které vznikly za křížových výprav do Svaté země, tedy templáře, johanity a další. Také si jistě vzpomeneme na německé a livonské rytíře, kteří mečem šířili křesťanství v Pobaltí. Tím však výčet bojových řádů zdaleka nekončí. Početná skupina vojenských řádů vznikla na Pyrenejském poloostrově, a některé z nich si svou sílou a významem nezdali s těmi řády, které vznikly před branami Svatého města. Na území Pyrenejského poloostrova, tedy současného Španělska a Portugalska, byl dobrý důvod k zakládání bojovných mnišských řádů. Tím pádným důvodem v historii Pyrenejského poloostrova je tradičně přijímán rok 711. V té době na poloostrově existovalo vizigótské království, která se však zrovna nalézalo ve vnitřních nepokojích. Podstat těch nepokojů tkvěla v tom, zda královský úřad bude obsazován podle principu dědického práva nebo dle volby. Proti králi Roderichovi stáli šlechtici z rodu bývalého panovníka Wamby. Ti si na svou pomoc přivolali arabského vojevůdce Tárika, který tak s arabsko-berberským vojskem překonal Gibraltara pak v následné bitvě u laguny de la Janda porazil a zabil krále Rodericha. Půl roku poté se zmocnil Toleda. Tím se ale arabský postup nezastavil. Z Afrického kontinentu přicházejí další arabští bojovníci a tak s jejich posilou padá jedno město za druhým. Země byla před arabským vpádem již natolik oslabena vnitřními rozbroji, že na obsazení celého poloostrova údajně stačilo pouhých 10.000 bojovníků. Obsazování poloostrova bylo o to jednodušší, že dobyvatelé byli ke svým poraženým poměrně dosti tolerantní a třeba i křesťany brali pod svá ochranná křídla. Pouze za to vybírali zvláštní daň. Postupně se tak vytvořily dvě skupiny obyvatelstva – mozárabové, kteří zůstali u svého náboženství, a muladínové, kteří přestoupili k islámu. Samozřejmě ti, kdo přijali islám byli osvobozeni od placení daně, takže jejich přechod na novou víru nebyl zcela nezištný. Arabskou expanzi se podařilo zastavit až majordomovi francké říše Karlu Martelovi a to v bitvě u Tours a Poitiers roku 732. Do té doby ale byl až na malý kousek celý poloostrov v moci Arabů. Jejich moci tak na severozápadě vzdorovalo již jen království Asturie. Ale i zde byla vnitřní situace království kritická kvůli sporům o dědičnost koruny. Zemi se podařilo konsolidovat až v polovině 9.století pod vládou krále Alfonse II. Tento vládce pak nechal vybudovat slavný kostel nad údajným hrobem svatého Jakuba a ze Santiaga de Compostela tak učinil centrum boje proti nevěřícím. Boj proti Arabům tak mohl začít a po mnoha staletích byla roku 1492 španělskými vládci reconquista završena, když padla poslední arabská bašta – Granada.



Rytířský mečový řád sv. Jakuba
stručné dějiny

Důvodem vzniku rytířského mečového řádu sv. Jakuba (jinak též Santiagský řád), byla ochrana poutníků před Maury, při jejich cestě k hrobu svatého Jakuba v Santiago de Compostela v Galicii na severovýchodě Španělska. Prvních 13 rytířů řádu přijalo mezi lety 1164 – 1170 řeholi svatého Augustýna a je to i první zmínka o novém řádu. Oficiálního uznání se řád dočkal roku 1175 bulou papeže Alexandra II. a jejich úkolem se stala ochrana poutníků do Santiaga de Compostela, dále zdravotnická péče a evangelizace území, která se podaří dobýt na Maurech. Organizačně byli rytíři rozděleni podle míst, kde působili, takže – leonští, aragonští, kastilští, portugalští a gaskonští. Posledně jmenovaní však krátce poté zanikli. Později se však španělská část sloučila dohromady a stejně tak i portugalská větev řádu, která měla od roku 1320 vlastního velmistra. Sídlo portugalské větvě bylo původně v Alcazaru d´Ozel a později v Palmele.

Vstup do řádu nebyl umožněn jen tak někomu. Měřítkem byla urozenost, která se však v průběhu staletí měnila. Samotnému vstupu do řádu navíc předcházela šestiměsíční služba na galérách a jeden měsíc v konventu. V pozdější době se bylo možno z těchto vstupních podmínek finančně vyplatit a od 19.století to byla již jen formální podmínka před složeném řádového slibu. Přes na první pohled velmi přísné vstupní podmínky, měl ale řád sv. Jakuba oproti jiným určitou možnost uzavřít sňatek. Ale pouze jen se souhlasem panovníka. Jinak jim hrozilo roční pokání nebo finanční pokuta. Řád si získal již krátce po svém vzniku vlivného mecenáše a to v osobě aragonského krále Ferdinanda, který řádu roku 1171 věnoval město Caceres. O dva roky již rytíři řádu sv. Jakuba vlastnili města Badajoz, Mora (u Toleda) a Fuentiduena (u Aranjuez). Dalších hmotných statků se řád dočkal z rukou kastilského krále Alfonse IX., který jim věnoval hrad Uclés (mezi Toledem a Cuencou). Vliv, moc a bohatství řádu rychle rostl a majetek se rozrůstal i mimo Pyrenejský poloostrov, ve Francii, Itálii, Anglii, Korutanech (Rakousko), Maďarsku a dokonce v Palestině. Stejně jako další řády, johanité nebo templáři, byl řád sv. Jakuba úspěšný v hospodaření a své bohatství neustále rozšiřoval. Úspěchů, kterých řád dosahoval mimo domovské území, se jim ale příliš nepodařilo doma zapakovat. Situace na Pyrenejském poloostrově se neustále měnila a byla silně nestabilní. A tato nestabilita se podepsala i na řádech. V letech 1184 – 1186 tak například mezi kastilskými a leonskými rytíři vznikl spor o to, kdo další bude velmistrem řádu. Tento první vážnější interní spor dopadl ještě smírem, protože kastilská strana ekceptovala leonského kandidáta Sancha Fernandéze.

Velkou pohromou pro řád se stal rok 1195, kdy byla Maury poražena spojenecká vojska Alcántárského, Calatravského a Santiagského řádu (řád sv. Jakuba). Samotný velmistr posledně jmenovaného řádu byl vážně v boji raněn a v bitvě zahynula řada rytířů. Řád byl navíc oslaben vnitřními rozpory a bratrovražedná válka, která vypukla mezi Kastílii a Leonem (řád měl majetky v obou královstvích a tak se de facto rozdělil podle toho, kde leželi jeho statky). V této bratrovražedné válce byl na každé straně zvolen jeden velmistr a toto schizma vydrželo až do roku 1203, kdy se obě strany dohodli na novém velmistru, kterým se stal Gonzálo Ordonez.

V roce 1312 řád změnil své sídlo, kterým se stala Salamanka a krátce poté byl založen konvent v Seville. Ačkoliv měl řád podporu v osobě kastilského krále, přesto se tento začal znepokojovat z rostoucího vlivu a bohatství rytířů. Proto Alfonso XI. přiměl členy řádu, aby za dalšího velmistra zvolili jeho desetiletého královské syna Ferdinanda. Vztahy řádu a královské moci se neuklidnili ani po smrti Alfonse XI. Po něm totiž na trůn dosedl jeho syn, nevlastní velmistrův bratr Pedro Krutý, který nechal popravit manželku zesnulého krále, což byla matka Ferdinanda. Nový král se tak záhy dostal do sporu jak s řádem, tak s velkou částí šlechty. S hrstkou řádových rytířů se král pokusil uspořádat novou volbu velmistra a nechal jim zvolit svého švagra. Skutečného velmistra poté nechal vylákat do Sevilly kde jej dal zavraždit. Schizma na čas skončilo až koncem 14.století, kdy byl do čela řádu zvolen infant Jindřich Aragonský. Klid zbraní vydržel téměř půl století do roku 1445, kdy byl do čela řádu zvolen Alvaro de Luna, který se však dostal do sporu s kandidátem krále Rodrigem Manriquezem. V následných bojích byl roku 1453 de Luna zajat a uvězněn, a to i přesto, že se pokoušel spojit s Maury. V době kdy nebylo obsazeno místo velmistra řádu, chopil se jeho správy sám král a po mírových jednáních dal souhlas se zvolením nového velmistra Juana Pacheco.

Nový velmistr se pokusil obnovit disciplínu uvnitř řádu, ale poté co roku 1474 zemřel schizma pokračovalo a dokonce jeden čas měl Santiagský řád dokonce včele hned tři velmistry. To samozřejmě nijak nepřidalo na významu řád a navíc roku 1492 padla poslední Maurská bašta na Pyrenejském poloostrově, Granada a tím význam rytířských řádů celkově značně poklesl. Navíc koncem 15.století zemřel jeden ze schizmatických velmistrů Alfons de Cardenas a bulou papeže Alexandra VI. Pak získal správu nad řádem král Ferdinand V. Aragonský. Roku 1515 pak jeho prvorozený syn a následník trůnu Karel I. (později jako císař Karel V.) získal uznání svrchovanosti panovnické moci, což bylo na věčné časy potvrzeno roku 1523. Stejně jako u ostatních rytířských řádů následoval i Santiagský řád v 16.století ústup ze slávy a ztráta moci, vlivu a později a majetku. Také dále pokračovala laicizace řádu. Poměrně zajímavým faktem je „vyvezení“ řádu do Brazílie, o který se postaral portugalský král. Dále byl řád sv. Jakuba střídavě rušen a zase obnovován až po pádu monarchie roku 1931 byl celkově zredukován na pouhých 30 rytířů a dalších 35 řádových noviců.

Velmistři řádu:
1. Pedro Fernández de Fuentencalada (1170-1184)
2. Fernando Díaz (1184-1186)
3. Sancho Fernández de Lemus (1186-1195)
4. Gonzalo Rodríguez (1195-1203)
5. Gonzalo Ordóñez (1203-1204)
6. Suero Rodríguez (1204-1205)
7. Sancho Rodríguez (1205-1206)
8. Fernando González de Marañón (1206-1210)
9. Pedro Arias (1210-1212)
10. García González de Arauzo (1212-1217)
11. Martín Peláez Barragán (1217-1221)
12. García González de Candamio (1221-1224)
13. Fernán Pérez Chacín (1224-1225)
14. Pedro Alonso (1225-1226)
15. Pedro González (1226-1237)
16. Rodrigo Íñiguez (o Yáñez) (1237-1242)
17. Pelayo Pérez Correa (1242-1275)
18. Gonzalo Ruiz Girón (1275-1277)
19. Pedro Núñez (1277-1286)
20. Gonzalo Martel (1286)
21. Pedro Fernández Mata (1286-1293)
22. Juan Osórez (1293-1311)
23. Diego Muñiz (1311-1318)
24. García Fernández (1318-1327)
25. Vasco Rodríguez de Coronado (1327-1338)
26. Vasco López (1338)
27. Alonso Meléndez de Guzmán (1338-1342)
28. Fadrique Alfonso de Castilla (1342-1358)
29. Garci (o García) Álvarez de Toledo (1359-1366)
30. Gonzalo Mejía (1366-1371)
31. Fernando Osórez (1371-1383)
32. Pedro Fernández Cabeza de Vaca (1383-1384)
33. Rodrigo González Mejía (1384)
34. Pedro Muñiz de Godoy (1384-1385)
35. García Fernández de Villagarcía (1385-1387)
36. Lorenzo Suárez de Figueroa (1387-1409)
37. Enrique de Aragón (1409-1445)
38. Álvaro de Luna (1445-1453)
39. Juan II (1453) Administrador
40. Enrique IV de Castilla (1453-1462)
41. Beltrán de la Cueva (1462-1463)
42. Alfonso de Castilla (1463-1467)
43. Juan Pacheco (1467-1474)
44. Alonso de Cárdenas (1474-1476 v Leónu)
45. Rodrigo Manrique (1474-1476 v Kastílii)
46. Fernando el Católico (1476-1477)
47. Alonso de Cárdenas (1477-1493) (druhá vláda)
48. Reyes Católicos (1493-...) ...španělská královská koruna


Zdroje:
www.cojeco.cz
www.wikipedia.org
www.e-stredovek.cz
www.chivalricorders.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Jak už autor tohohle článku zmínil ve své práci o Avizském řádu, našlo mnoho členů portugalských rytířských řádů nové uplatnění při objevných plavbách, které byly brány jako pokračováni boje proti muslimům, poté co byl tenhle nepřítel vyhnán z vlastního Portugalska.
Členem Řádu svatého Jakuba byl i nejslavnější portugalský objevitel Vasco da Gama, který ovšem později přestoupil do konkurenčního Kristova řádu. Tenhle řád byl ovládám portugalskou korunou a v jeho čele nějaký čas stál i slavný podporovatel objevných cest - princ Jindřich Mořeplavec.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“