Aztécká vojenská expanze - první část

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pavel R
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 6/12/2009, 18:26
Bydliště: Plzeň

Aztécká vojenská expanze - první část

Příspěvek od Pavel R »

Aztécká vojenská expanze - první část

Zdroje:
Poznatky o životě Aztéků a expanzi jejich říše vědci čerpají z archeologických, etnických, etnologických, jazykovědeckých a literárních výzkumů. Dále historické zkoumání španělských archivů z koloniálních dob mnohé objasnily. Při výkladu pramenů se také uplatnily poznatky ze sociologie. Existují hojné literární prameny včetně poezie. Jde přímo o předkolumbovské kodexy, kroniky psané španělskými dobyvateli, nebo misionáři mnoha řádů a národností. Dochovaly se aztécké knihy se statistickým zápisem tributu, který platily podrobené provincie.
Mnoho poznatků je např. zachyceno ve zprávách Sahagůnových aztéckých informátorů (česky-výbor z díla: Sláva a pád Tenochtitlánu 1969 Odeon), jenž zažily dobytí Tenochtitlanu, takže historici mají protiklad k španělskému líčení konkvisty. Cenné je také líčení bojů z Aztéky očima prostého španělského vojáka Díaze (česky: Pravdivá historie dobývání Mexika 1980 Odeon). Sám H. Cortéz napsal tzv. Dopisy (česky: Dopisy 2000 Argo) pro španělského krále, kde popisuje mexické tažení.
Při zkoumání literárních pramenů, historici také zohledňují kdo a proč ji psal. Především z toho důvodu, že v dobách kolonizace vzniklo mnoho tendencí a protikladných snah vyložit události které při konkvistě proběhly a bylo zde morální dilema zda má španělský král kolonizovat obyvatele nově objevených zemí. Zda je třeba šířit křesťanství násilím a zachránit včas pokřtěním "divochy" před peklem, či nenásilnou misijní činností. Proto vznikla černá a bílá legenda o konkvistě. Na jedné straně byli chápáni dobyvatelé jako lidské bestie lačnící po zlatě a na druhé jako oddaní křesťané a dobří poddaní krále, jenž šíří křesťanství a zachraňují nebohé indiány před despotickými vládci a modloslužebnictvím. Díky těmto a dalším snahám jsou koloniální kroniky zkreslené, ale historici to berou v úvahu a tak se jim podařilo sestavit velice objektivní a k pravdě se blížící obraz aztécké kultury.

Úvod:
Po úpadku toltéckého státního útvaru se do Mexického údolí (Ánahuac) přistěhoval kočovný kmen Aztéků (tzv.Tenochků nebo Mexiků). Šlo o migranty ze severu. Příčinou příchodu byli patrně sucha, klimatické změny a s toho plynoucí hladomory a také nejspíše etnicko-sociální chaos po rozpadu toltécké "říše". Migrace probíhala v několika vlnách a v časových rozestupech, které lze jen stěží přesně datovat. V té době již bylo údolí osídleno místními etniky s vysokou kulturní úrovní, jenž tvořili městské státy s rozvinutým zemědělstvím, řemesly a obchodem. Místní usedlíci na nově příchozí hleděli s despektem a nazývali je Chichimékové "barbaři" a vyčleňovali jim okrajovou roli v údolí. Příčinou mohla být nejen nižší kulturní úroveň nově příchozích, ale i krvavé náboženské rituály, kvalitativně i kvantitativně se lišící. Rituály souviseli s úrodností země v době sucha a s válkou. V pozdějších dobách je dotáhly do extrému.
Migranti ze severu byli najímáni a vtaženi jako "žoldnéři" do rozepří městských států. Celkově živořili na nehostinných místech, jenž si museli od místních pronajmout.
Roku 1276 se jedné aztécké skupině podařilo obsadit strategické místo Chapultepec (Hora lučních kobylek) s hojností důležitých vodních pramenů. Místní obyvatelé se spojili, v bitvě Aztéky porazili, jejich vůdce zajali a popravili.
Migramti byli několikrát vyhnáni do neúrodných oblastí a byli povinni platit svým pánům vojenskou službou. Jejich situace se zlepšila až když se usadili na bažinatém jezerním ostrově v Údolí Mexica. Bažiny obdělali pomocí systému plovoucích umělých ostrovů tzv. chinampas. Díky tomu a rybolovu se stali zemědělsky soběstačnými, což byl pokrok oproti předešlému stavu, kdy z nedostatku potravy byli mnohdy nuceni pojídat jedovaté hady.
Roku 1325 na jezeře založili pozdější hlavní město Tenochtitlán (Evropany přezdívané Benátky Nového světa). Město se později rozrostlo do úctyhodných rozměrů s chrámy, paláci, tržišti, hrázemi a čtvrtěmi obytných domů vystavěných na vodě jezera. Zásobování a doprava se prováděla pomocí člunů po jezeře, po vodních kanálech, nebo po hrázích, které se daly dobře bránit.

Expanze:
Kolem roku 1325 se stali spojenci městského státu Azcapotzalca, kterému se podařilo ovládnout celé údolí. Aztéčtí žoldnéři nabývali na významu. Po smrti atzcapotalského vládce Tezozómoca roku 1426 se vytvořil trojspolek měst Texcoko, Tenochtitlan , Tlacopan (řazeno podle významu). Aztékové v řadě bitev mezi léty 1426-1433 poráží jako členové trojspolku Azcapotzalco. Do roku 1450 ovládají údolí v hranicích svého bývalého spojence.
Nejvýznamnějším městem trojspolku bylo Texcoco do jehož čela se roku 1428 vrátil z vyhnanství vládce. Tím panovníkem byl Nezahualcoyotl (Postící se kojot). Šlo o aristokrata a významnou všemi respektovanou osobnost (tzv. filosofa na trůně). Pomoc při porážce jeho nepřátel zvýšilo tenochtitlánským prestiž ve společenském prostředí, které si zakládalo na tradicích a božském původu vládnoucích elit.
Prostý chichimecký původ Aztéků byl v rozporu s těmito hodnotami což byl handicap.
V následujících čtyřech letech po ovládnutí údolí vypuká obrovský hladomor a roku 1454 Aztékové zahajují expanzi mimo tradiční údolní oblast. Expandují na jih, východ a obsazují úrodné oblasti Totonacapánu. Zatím co Texcoco se soustřeďuje na regulaci jezera, aby se zvýšila zemědělská produkce, tahounem výbojů se stává Tenochtitlán, jenž za života Nezahualcoyotla zaujímal druhé místo v trojspolku, ale po jeho smrti roku 1472 se propracoval na první místo všemi čestnými i nečestnými prostředky.
Podle názoru některých historiků si Aztékové expanzí nejen zajišťují přísun potravin, ale i "redukují" přelidnění údolí.
V době vzniku trojspolku probíhají změny uvnitř struktury společnosti. Narůstá vliv nové vojenské aristokracie na úkor tradičních zemědělských občin (calpulli) fungujících na principu klanové solidarity. Z porobených provincií plyne proud zboží a zemědělských produktů odevzdávaných jako daň za prohru ve válce.
Jsou přiváděni zajatci, končící jako lidské oběti, nebo jako otroci. Což oslabuje ekonomický význam calpulli a posiluje význam válečníků.
Vzniká nejvyšší rada se zástupci válečníků a jiné principy volby panovníka (tzv.nejvyššího mluvčího). Vysoká společenská prestiž nově vzniklé válečnické třídy potlačuje tradiční občinovou demokracii. Tento proces má vliv na náboženství. Do popředí se dostává kult válečného boha Huitzilopochtliho (kolibříka jihu) a oslabují kulty ostatních kosmologických a zemědělských božstev. Rozšiřuje se uctívání pomocí lidské oběti. Dochází k provázání náboženství a magických rituálů s potřebou válečných výbojů za účelem přísunu zajatců.
Vznikají nábožensko-ekonomické důvody k expanzi. Válečným zajatcům (hlavně těm nejstatečnějším a urozeným) je zaživa vyříznuto srdce a jako oběť-potrava nabídnuto slunci, ale i ostatním bohům. Dokonce vzniká katastrofická představa, že slunce by bez lidské oběti zaniklo. A nepřetržitý přísun tributu je zas důvodem ekonomickým, protože rostoucí populace údolí je bez výbojů jen stěží schopna se uživit.
Po dobytí Azcapotzalka aztécký vládce Itzcóatl nechává likvidovat piktografické záznamy poražených. Vzniká oficiální historiografie. Tlacaéllel (zástupce nejvyššího mluvčího s funkcí tzv. hadí ženy) na podkladě upravené historie a vojenských úspěchů zakládá ideologicko-náboženský koncept výbojů aztécké "říše". K tomuto konceptu patřily nejen náboženské změny (funkce hadí ženy byla spíše náboženská a poradní) ale i motivační systém hodností pro bojovníky, ale i možnost společenského vzestupu za zásluhy v boji.
V době před příchodem Španělů byl tento systém zásluh omezen na úkor aristokratické dědičnosti, což mělo asi příčinu v zastavení expanze při níž vznikaly příležitosti vyznamenat se, dostat hodnost nebo funkci v poražené provincii.

Kariéra válečníka:
Kdo získal podle pravidel určitý počet zajatců měl možnost se dostat do vládnoucích vrstev, nebo se stát členem elitních válečných řádů orla a jaguára. Každý řád byl zasvěcen jednomu božstvu. Orlové Huitzilopochtlimu a Jaguáři Tezcatlipockovi. Existovali ještě dva řády pro méně urozené: řád "hnědí rytíři" jak jej nazývali Španělé a řád "cuauchic" o nichž se neví prakticky nic. Válečníci byli obdarováváni luxusním zbožím: bavlněnými pokrývkami, klenoty, nefrity, peřím posvátného ptáka quetzala, kožešinami a kakaovými boby které fungovali jako platidlo. Byl rozdíl mezi příslušníky posádek na obchodních cestách popřípadě na hranicích, kteří fungovali podobně jako kolonisté a pracovali na polích se svými rodinami a mezi profesionálními členy válečných řádů, kteří byli od práce osvobozeni a pouze válčili.
Těmto válečníkům byla přidělena půda s rolníky a právem na tribut.
Za příslušný počet zajatců náležely vnější znaky vojenských hodností, záleželo také na oblasti s které zajatec pocházel, zda byl považován za "divocha" a nebo mluvil stejnou řečí, ale také na vznešenosti původu.
- Když lapil zajatce mladý jinoch za pomoci starších válečníků, byla mu ustřižena kštice což znamenalo, že se stal bojovníkem. K iniciaci patřilo i právo na určité části těla zajatce při kanibalském ritu pro chytající pomocníky.
- Za další zajatce náleželo právo zdobit si hlavu peřím, bojovník mohl nosit bílý pláštík a bílou bederní zástěrku.
- Když lapil mladý bojovník zajatce sám, byl pomalován před vladařem na tváři žlutou a červenou barvou. Dostal peří, barevný plášť a barevnou bederní zástěrku.
- Za dva zajatce byl obdarován a přísluší mu funkce vůdce v "Domě jinochů" což byl určitý druh válečného učiliště.
- Za čtyři zajatce je ostříhán a jmenován pohlavárem s možností dosáhnout funkce jakého si policisty s právem uvrhovat do žaláře. Pohlaváři smějí nosit retní přívěšky a náušnice, vlasy si podvázat válečnickou páskou.
- Za pět hodnotných zajatců náležela funkce vedoucího orla s modrým kolíčkem ve rtu a stříbrnými ozdobami na čelence s orlích per.
-Za dva zajatce Ališka či Vešočinka pak dostal od vladaře žlutý kolíček k modrému, zlaté ozdoby, plášť s obrazci hadích tlam a funkci správce "Domu oštěpů" což byla funkce nejvyššího válečníka.

Limity expanze:
Do španělské konkvisty roku 1519 Aztékové ovládali území podle
odhadů s 10 000 000 obyvatel a hlavní město bylo obydleno více než 300 000 obyvatel, některé zdroje uvádějí až 1000 000 obyvatel. Aztékové ovládali většinu území obývaného jazykově a kulturně spřízněnými etniky a zbývali pouze vzdálené oblasti s jazykově odlišnými skupinami, které považovali za "divochy" z jejich hlediska bezcennými zajatci. Tyto provincie šlo těžko porobit, proto expanze před příchodem Španělů stagnovala, možná také protože dosáhli technického limitu možnosti spravovat a vybírat tribut z tak velkého množství provincií (bylo jich asi 500).
Jeden z posledních vládců Aztéků Motekuzoma II byl celou svou vládu zaneprázdněn vnitřními spory a potíráním četných povstání provincií, které tížila velká daňová povinnost. V roce 1505 došlo v údolí k dalšímu hladomoru, což podnítilo další protiaztécká povstání. Aztécká urozená nobilita se snažila kompenzovat omezený přísun bohatství větším tlakem a zdaněním bohatých obchodníků, což nepřidalo k větší soudržnosti společnosti. Důsledky tohoto procesu se zle vymstily při španělské konkvistě, kdy nebyla nouze o nepřátele aztécké nadvlády.

Vnitřní rozepře v trojspolku:
Roku 1473 se Azkékům podařilo dobýt sousední město na jezeře Tlatelolco a ovládnout tak největší tržiště a klíčové obchodní centrum v oblasti. Vzniklo tak dvojměstí Tenochtitlán-Tlatelco, samostatné město zaniklo a později se stalo čtvrtí Tenochtitlánu. Rivalita zůstala a při konkvistě znovu vyplavala na povrch.
Moctezuma II. dosazoval do úřadů své osobě loajální loutky a zbavoval se odporu různě vykonstruovaným obviněním. Na vedoucí místa byl přibrzděn postup zkušených lidí neurozeného původu a byli upřednostněni vznešení loajální příbuzní, byť neměli vhodné předpoklady. Zvláště obviňoval pohlaváry spojeneckých měst trojspolku. Když takto uvolněná místa ovládl svými lidmi, dostal se Tenochtitlán na vedoucí místo trojspolku na úkor Texcoca. Což vyvolalo trhliny v soudržnosti trojspolku, který už nefungoval jako spojenecká koalice, ale jako spolek konkurentů předstírající společné zájmy a cíle. Tenochtitlánu se podařilo ovládnout i soudcovské posty z kterých mohli lépe likvidovat odpor ve vlastních řadách.
V roce 1508 Aztékové bojovali proti Atlišku, utrpěli do té doby nevídanou porážku (padlo 2800 aztéckých bojovníků). Při boji byl zabit (za podivných okolností) Makvil-malinal-cin (významný pohlavár) byl údajně úkladně zavražděn a celá porážka byla toho důsledkem. To ochladilo vztahy mezi Tenochtitlánem a Texcocem. Vládce Texcoca Nesaval-pilli tuto porážku přisuzoval mocenským intrikám Moctezumi přestal se za své město podílet na výbojích proti Tlaxcale a nechal pouze strážit hranice. Oficiálně kvůli věštbě o konci vlády Aztéků "kdy chtěl prožít krátký čas na tomto světě" a počkat na příchod katastrofy.

Květinová válka:
Květinová válka (xochiyayotl) byl zvláštní druh války. Tradice květinové války sahá nejspíše k toltéckým válečným řádům. O rozšíření u Aztéků se zasloužil Tlacaellel (hodnostář s funkcí hadí ženy) Šlo o válku rituální, která se vedla podle předem domluvených pravidel. Jejím účelem nebylo porazit protivníka, získat území nebo tribut, ale získat válečné zajatce pro oběť bohům. Nejspíše byli domluvené zbraně a to tak aby zranily ale neusmrtily a tím "neznehodnotily" zajatce (tzn. více tupých dřevěných hrotů, než ostrých obsidiánových čepelí). Ochranná zbroj byla nejspíše vybrána více podle rituálního účelu (tzn. více luxusní a lehké materiály, drahocenná pera a rituálně pomalované papírové doplňky oděvu a praporky), než aby byli oblečeni v kvalitních vatovaných oděvech.
Zajatci byli odvážní válečníci s městských států kolem jezera, proto byli velmi cenění a vážení. Výběr měst trojdohody bojoval proti tradičním respektovaným protivníkům: Tlaxcale a Huexotzingu. Války se účastnila i Cholula, nejvýznamnější duchovní centrum jejíž obyvatelé byly přímými potomky předaztéckých kultur a jejichž "krev" se velice cenila pro jejich vznešený původ. Být zajat v květinové válce byla údajně velká čest, bojovník se tak mohl přímo dostat do zvláštního nebe pro válečníky.
Války se účastnily pouze válečné řády, šlo spíše o jaké si "sportovní" utkání, konané pouze na bitevním poli, takže se neničila a nedrancovala města. Květinová válka se domlouvala podle kalendáře a byla motivovaná nábožensky. Ale nejspíš skutečným hlavním důvodem k válce byl nedostatek zajatců v době míru a snaha oslabit konkurenční městské státy permanentním tlakem. Například když skončili významné vojenské osobnosti jako oběť a pocházeli z města, které muselo být respektováno jako neutrál, protože bylo příliš silné, změnila se výrazně situace a ve vhodnou dobu se mohla vyhlásit válka klasická a oslabené město mohlo být poraženo. Přišlo-li město o velké množství elitních válečníků, utrpěla prestiž a tím pádem byla politicko vojenská moc městského státu "nahlodána". Podle některých názorů byla květinová válka uznáním toho, že protivníka nelze vojensky porazit a tak se dohodla pouze nezbytná forma získávání zajatců bez zbytečných konfliktů, které by obě strany vysilovaly. Což je do jisté míry v rozporu s permanentním tlakem a snahou o oslabení o kterém jsem psal.

Boj a dobývání:
Bojovníci byli vychováváni od dětství v tzv. domě jinochů (telpočkalli), pro nižší šlechtu nebo částečně v kněžské škole (kalmeku), pro aristokracii. V kalmeku se vyučovala historie i znalost písma. Byla to tvrdá výchova s pracovním režimem, nedostatkem spánku, s odříkáním jídla, postěním se a tresty za porušení vnitřního řádu. K výchově patřil i celibát a společné ubytování. Jen přední bojovníci z domu jinochů, co již něco dokázali, mohli odcházet spát ke svým milenkám. V patnácti letech šel jinoch společně se zkušenými bojovníky chytat zajatce a ve dvaceti byl už plnohodnotný bojovník.
Menší oblasti dobývali válečné řády a mladí muži s telpoch-calli. Kvůli větším oblastem se prováděla mobilizace bojeschopných obyvatel, kterým byla vydána zbroj a potraviny z městských skladů. Morálka takto mobilizovaných byla převážně vynikající, protože válka skýtala možnost rozhojnění majetku drancováním, získání otroků, zajatců, společenské prestiže a luxusního zboží.
O postupující vojsko se museli postarat místní obyvatelé provincie, kterou Aztékové táhli, v případě nespokojenosti drancovali již cestou, také to byla ideální příležitost jak si vyřídit dluhy z dob, kdy podrobené etnikum bojovalo proti Aztékům.
Každé expanzi předcházel průzkum ekonomické, etnické, sociální a vojenské situace atakované provincie. Byli vysláni příslušníci vážené kasty obchodníků (pochteca), kterým nic důležitého neuniklo. Zároveň byli vysláni špioni, kteří zjistili vstupy do vesnic, měst, pevností a vše zakreslili na mapy. Poté bylo vysláno poselstvo trojspolku. To vyzvalo k podrobení se a závazku placení tributu. Když se vládci regionu podrobil dobrovolně, byli většinou ponecháni v úřadu jako výběrčí daní a správci. Pokud odmítli, následovalo rituální vyhlášení války. Byl předán kopí a štít, aby se lidé nepodrobené lokality měli čím bránit. To se událo třikrát s dvacetidenním rozestupem. Postupně se vystřídala poselstva ze všech měst trojspolku v pořadí podle své důležitosti. Což byla určitá forma psychologického nátlaku.
Pak byla zahájena válka, dle věštců a příznivého čí nepříznivého dne v kalendáři. Kdyby došlo k válce bez řádného vyhlášení, deklasovalo by to útočníka v očích všech. Válka končila obsazením hlavního chrámu, který měl částečnou fortifikační funkci, nebo dohodou a stanovením výše tributu. Při bitvě ve městě bylo běžné drancovat a při velké vzájemné nenávisti zabíjet civilní obyvatelstvo, což také mělo včas přimět k podepsání míru. Také bylo dost časté unášet ženy a děti do otroctví. Když bitva skončila rychle a nemajetní bojovníci dostatečně nevyužili svého práva na drancování, byli velmi nespokojení. Bylo těžké je zastavit a příslušníci vojenských řádů s velkou autoritou měli mnoho práce s pacifikací vlastních spolubojovníků. Takže do určité míry vojenské řády plnili nejen funkci velitelskou, ale i funkci jaké si vojenské policie.
Válečné řády měly jakousi vnitřní etiku bojovníka. Když například došlo pohlaváry města Cuetaxtlán k odmítnutí placení tributu, což byla věc politická, Aztékové tuto rebélii porazili. Aztéčtí vůdcové rozhodli o tvrdém potrestání všech obyvatel. Obyčejní lidé si na tento postup aztéckým bojovníkům stěžovali, že zato mohou pohlaváři a nemají na tom žádnou vinu. Aztéčtí bojovníci odmítli trestat porobenou provincii s ohledem na etiku, řka že nemají právo zabíjet mimo bitevní pole.
Města, spíše některé části, byly někdy částečně chráněny zdmi s nepálených cihel, palisádami z dřevěných kůlů (dřevo se používalo více v nížinách při pobřeží) a věžemi pro střelce z luků.
Aztékové zakládali na dobytých územích a obchodních stezkách pevnosti. Dle španělských dobyvatelů byly stavěny na skvělých místech obehnané hradbou (podle středověké terminologie) s parkánem a příkopem. Díaz popisuje kvalitně zděné tlaxcaltécké opevnění, tak že bylo těžké rozrýpnout a narušit zeď ocelovým bodcem. Díky němuž čelily aztéckému tlaku. Přesto byla fortifikační role okrajová. Cenilo se hrdinství bojovníka na bitevním poli.
U každého města byl pruh neobdělané země pro vojenské účely.
Bylo zvykem že se obě strany seřadily na tomto místě v domluveném čase. Častovali se urážkami a všelijakými nadávkami a výzvami k hrdinskému boji. Hvízdali a vířili bubny ve snaze nahnat strach nepříteli. První vystřelili lučištníci, byli vrženy oštěpy, nebo kameny prakem. Podle počtu zraněných nebo mrtvých se usoudilo na kterou stranu se přiklonilo válečné štěstí, nebo přízeň božstev. Podle toho vznikla panika, nebo se začalo spořádaně ustupovat. Strana, která měla více štěstí, nebo odvahy začala útočit, nastal boj s blízka. Bojovníci se snažily zranit na rukou, nohách nebo kyčlích. Poté se zraněný přepral úchopem za ruku nebo kštici, což bylo nejvíce ceněno a při úchopu bojovník uznal že je zajatec a smířil se, se svým osudem. Výhodu v takovém boji měl levák, který mohl lépe zranit pravou ruku držící zbraň.
Když ovládli Aztékové nějakou provincii, přemístili klíčové božstvo do hlavního chrámu jako záruku věrnosti podrobených.

Samostatné oblasti:
Ne všechna etnika a státní útvary si Aztékové podrobily. Byla to Tlaxcala, která až do příchodu Španělů vzdorovala. Byla zvláštním případem, protože Aztékové tento stát mohli vojensky porazit, ale potřebovali přísun kvalitních jazykově spřízněných zajatců, tudíž jim vyhovoval stav permanentního konfliktu. Tuto vnitrozemskou oblast blokovali od obchodních cest a z toho důvodu chyběla především důležitá sůl. Zároveň se snažili podporovat tlaxcaltécké autority v pokračování boje. Nepřátelské náčelníky zvali na slavnost, kde obětovali tlaxcaltécké zajatce a odměňovali pohlaváry, díky blokádě nedostatkovým zbožím, jako ocenění statečnosti a výraz uznání jejich hrdinského odporu proti Aztékům. Jde o zajímavou syntézu zastrašování, korupce a obřadní pohostinnosti.
Dalšími neporaženými byli Taraskové z Michoacánu. Podařilo se jim odrazit velkou aztéckou výpravu vedenou Axayácatlem roku 1480.
Faktorem, který jim pomohl k vítězství byla značná vzdálenost od měst trojspolku.
Když se začala Aztécká říše hroutit, a mnoho etnik se přidalo na stranu dobyvatelů vyslali Aztékové poselstvo za Tarasky, protože jediná možnost jak obrátit chod událostí, bylo spojit se s nejsilnějším nepřítelem! Taraskové napřed vše zvažovali, nevěřili zprávám o Španělech, protože vše znělo tak fantasticky a mysleli si že jde o lest. Na druhou stranu byli rádi, že Aztékové mají problémy. Mezi tím taraský vládce Cazonci zemřel a jeho syn nechal nově příchozí aztécké poselstvo popravit, aby zprávu mohli sdělit jeho otci na "onom" světě. Ke spojenectví nedošlo a tak po pádu Aztéků padli i Tarazkové.

Konkvista (Conquista):
Se nazývá dobytí a rozvrácení středoamerických a jihoamerických říší, státních útvarů a nativních kultur španělskými dobyvateli (conquistadory). Jde o období následujících asi padesáti let po objevení Ameriky K.Kolumbem (1492) Dobyvatelem Aztécké říše byl H.Cortéz, nedostudovaný právník. Stal se členem výpravy dobývající Kubu, poté byl nějaký čas kolonistou. Vyplul na výpravu do Mexika proti vůli guvernéra Velázqueze, takže byl do určité míry vzbouřenec a jednal proti vůli královského úředníka.
Mexickou konkvistou (1519-1521) se bude zabývat druhá část článku.

Obrázek
Mexiko roku 1519
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Prosím admina o pomoc o smazání špatně vloženého obrázku. Samotný článek jsem se pokusil trošku vylepšit a dát ten obrázek ve správném formátu.

Jinak tímto na Palbě vítám nového článkaře. Doufám že nezůstane jen při tomto jednom článku, protože témat je mnoho v dějinách lidstva a jen samotná Aztécká říše by vydala na celou řadu knih.

Z článku mě asi nejvíce zaujala Květinová válka. Dost zajímavý druh "sportu", který měl zajistit stálý přísun lidských obětí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Článek je vynikající o Aztécích nevím téměř nic. V článku samotném je zmínka, že se v vodstatě Aztéci před dobou rozkvětu živili pojídáním hadů. Nevím nakolik je to relevantní informace, protože při představě že se populace Aztéků živí jedovatými hady si říkám, že by jich tam do dnešní doby mnoho nezůstalo :)
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Proč myslíš? Číňani taky jedí hady a je jich čím dál tím víc. :wink:
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Inu skutečně tato první vlaštovka z úplně jného soudku dějin lidských kultur je zajímavé spestření našeho fóra. Jen věřím, že autor který se uvedl z mého pohledu velmi dobře - kvalitu neposoudím, o Aztécích vím asi tolik co o roubování chlebovníků - vytrvá a ten svět Střední a Jižní Ameriky nám přiblíží více.

Thór - maso je maso, bílkovina v jakékoliv podobě je vítaná.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Dobrý článok, vďaka zaň.
Prehľadných článkov o exotických válečníkoch nie je nikdy priveľa.
Destroyman píše:Proč myslíš? Číňani taky jedí hady a je jich čím dál tím víc
Koho? Číňanov či hadov? :)

ešte k aztékom - obetovaných aspoň v niektorých prípadoch následne i skonzumovali, čomu by mali nasvedčovať stopy zistené na kostrových nálezoch. To by celkom dobre súhlasilo i s Pátračovým "maso je maso, bílkovina v jakékoliv podobě je vítaná." A od ľudských obetí k rituálnemu a následne i "výživovému" kanibalizmu je vždy len krôčik...
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokud byli ty lidské oběti dobře živeny, třeba těma hadama, tak proč ne:-))) abych tu jen tak neplácal nějaké blbosti tak níže je seznam aztéckých panovníků:

Panovníci Aztéků
Ténoch (legendární)
Acamapichtli (1376–1395)
Huitzilíhuitl (1395–1417)
Chimalpopoca (1417–1427)
Itzcóatl (1427–1440)
Moctezuma I. (1440–1469)
Axayacatl (1469–1481)
Tízoc (1481–1486)
Ahuitzotl (1486–1502)
Moctezuma II. (1502–1520)
Cuitláhuac (1520)
Cuauhtémoc (1520–1521)

Pod vládou Španělů
Diego Velázquez Tlacotzin (1525–1526)
Andrés de Tapia Motelchiuh (1526–1530)
Pablo Xochiquentzin (1532–1536)
Diego Huanitzin (1539–1541)
Diego de San Francisco Tehuetzquitizin (1541–1554)
Esteban de Guzmán regent (1554-1556)
Cristóbal de Guzmán Cecetzin (1557-1562)
Luis de Santa María Nanacacipactzin (1563-1565)

Aztéčtí bohové
Centeotl – bůh kukuřice (budu na něj myslet až si zase dám popcorn:-)
Coatlicue – Hadí suknice, bohyně země. Tzv. "květinové války" - xochiyaoyotl - byly vedeny k získání zajatců, kteří byli obětováni této bohyni
Huitzilopochtli – Modrý mocný pták po levici, hlavní aztécký bůh a bůh války, který žádá lidské oběti
Mictlantecuchtli – bůh podsvětí, přes tohoto boha vcházely duše zemřelých do podsvětí
Ometecuhtli – Dvojí pán, (viz níže)
Omecihuatl - Dvojí žena - Dvojí pán a Dvojí žena byl manželský pár původních božstev, tvůrců pozdějších božstev a lidí
Quetzalcoatl – Opeřený had, přesněji Vzácný bůh - staré Toltécké božstvo
Tezcatlipoca – Kouřící zrcadlo, aztécký bůh slunce toltéckého původu, střídavě vlídný a střídavě krutý. Je nepřítelem boha Quetzalcoatla
Tlaloc – bůh deště, přinášející plodnost a vyžadující dětské oběti
Tlazolteotl – bohyně lásky, bohatství a čarodějnictví
Xipe Totec – Pán z kůže stažený , bůh zlatotepců, zemědělství a mučení kajícníků (co by asi na něj řekl Predátor, ten taky rád stahoval z kůže?:-)
Xuihtecuhtli – bůh ohně, slunce a vulkánů.
Xochiquetzal – Květinové pírko,Opeřený Květ,Vzácný květ, bohyně květin, ovoce, řemeslníků, manželství a plodnosti, rozkoše, milenců a prostitutek (tak ten je mi hodně sympatickej...hlavně těch milenců, rozkoše a prostitutek. Koukám že toto řemeslo kvetlo v každém čase a na všech kontinentech:-)
Xolotl – bůh noční oblohy.
Ehecatl , též Ehecatecuhtli - Pán větru, Ten jenž přináší bouřku
Huehueteotl - Velmi starý vznešený bůh , býval ztotožňován s Ometeotlem , dále patron ohně
Tonatiuh - Bůh slunce - uctíván zejména v Tezcocu (Texcocu)
Yiyacatecuhtli - Pán se špičatým nosem , bůh mexických obchodníků pochtecah , zobrazován s pytlem na zádech
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

kacermiroslav-spíš jako zajímavost,Quetzalcoatl je druh vyhynulého ptakoještěra. Rozpětí křídel měl 6+m. Používali Aztékové nějaký druh ochranné zbroje? Jako zbraně používali obsidiánové sekery, ale o ochranném oděvu či zbroji nevím nic.
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Pavel R
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 6/12/2009, 18:26
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Pavel R »

Ahoj, zdravím všechny čtenáře a čtenářky. O pojídání hadů jsem se zmínil okrajově, abych vykreslil zoufalou situaci etnika živořícího na hranici přežití, je jasné, že hadi nebyli hlavní potravou.
Aztékové samozřejmě používali ochranou zbroj, což zmíním v druhém díle o Aztécích. Podrobných informací o zbroji je tak málo, že kromě kreseb v kronikách a pár řádek textu se neví zhola nic. Archeologické nálezy jsou takřka nulové, protože Aztékové pohřbívali mrtvé s majetkem a zbrojí spálením.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Základnou výbavou každého alebo väčšiny bojovníkov bol drevený kruhový štít, skoro vždy zdobený.
Ochranná zbroj mohla byť z prešívanej látky ("vaťáky") alebo kože, u elitných bojovníkov často vo forme kombinézy.
Používali sa tiež drevené prilby, vyrezané do tvaru hlavy dravca (jaguár, orol, ...) a vysoké kónické čiapky, velitelia nosili na chrbte konštrukciu, ktorá plnila úlohu "štandardy". Hojne sa používali pestrofarebné časti, v mnohých prípadoch boli ozdoby a doplnky z peria.

Zopár obrázkov z knihy Osprey - Warrior 032 - Aztec Warrior AD 1325-1521
Obrázek Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Alchymista-super. Pro obsidiánový meč to zřejmě byla vyhovující ochrana.
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Já bych si tou úrovní ochrany nebyl až tak jistý...
Obsidián je sice relativně křehký ( zapomeňte na obranu zbraní ), ale velice ostrý ( dobré ostří má údajně tloušťku jen několik atomů ).
Obsidiánový meč ( Macuahuitl ) byl vyrobený z dřevěné " desky " , po stranách byly v drážce pomocí lepidla rostlinného původu upevněné čepelky. Existovalo více variant:
a) rovná ostří: čepele více méně rovnoběžné s povrchem desky, spíše řezný s menší průrazností
b) prohnutá ostří: větší průraznost, ostří někdy až do špice
c) jednostranné: ostří a) nebo b) na jedné straně, deska mírně prohnutá, levnější a lehčí varianta
d) kombinované: jako c) ale doplněné velkou čepelí v podobě bodce na opačné straně

Obrázek
Naposledy upravil(a) kopapaka dne 8/12/2009, 22:32, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Vítám nového autora. Na prvotinu perfektní!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pavel R - Opravdu velmi vydařený článek na poněkud netradiční téma a i následující debata je velmi zajímavá. Je vidět, že podobná práce o některé z předkolumbovských indiánských kultur na Palbě citelně chyběla.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Stryx
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 135
Registrován: 22/11/2009, 22:00
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Stryx »

Co se tyce toho Quetzacoatla: Je to druh Quetzacoatlus northropi. Jak byli zminovani ti jedovati hadi...ono chytat takovou Lachesis muta muze byt docela zkouska muze a valecnika...je to zatracene utocna a silene jedovata potvora vybavena jeste skvelou krypci,takze to zas tak snadny nebylo :). Jak byl zminovan posvatny ptak quetzal, dnesni veda ho zna jako Pharomachrus mocinno ,cesky Kvesal chocholaty, v dnesni dobe vcelku vzacna a vymirajici potvora.(tady se nemuzem vymluvit na to,ze ho hubi odchyt, aztekove je chytali a zabijeli po stovkach,ale presto jim hrebicek do rakve zasazuje az drevozpracujici prumysl :) )
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.
Odpovědět

Zpět na „státy a říše“