Aztécká říše - pád

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pavel R
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 6/12/2009, 18:26
Bydliště: Plzeň

Aztécká říše - pád

Příspěvek od Pavel R »

Aztécká říše - pád

Mexická konkvista - začátek:
Cortézova výprava nebyla první španělská výprava, která doplula k americké pevnině. Předešlé dvě (Córdoba 1517 a Grijalba 1518) se setkaly s mayskými bojovníky v oblasti Yukatánu, kteří jim uštědřili četná zranění. Ale přivezli cenné informace o existenci měst v kterých je hojnost zlata, takže Cortéz se vypravil na "jistotu".
Po vylodění Cortézovi výpravy na východním mex.pobřeží došlo k boji s indiány v oblasti Tabaska, kteří se nezalekli děl ani koní. Hlasitě bubnovali, troubili, hvízdali, křičeli bojový pokřik "alala alala!!!" Při střelbě z děla vyhazovali do výše trávu a hlínu, aby zmátli dělostřelce (Díaz). Bitva dopadla pro obě strany se značnými ztrátami. Po sjednání míru dostal Cortéz darem otrokyni později Španěly zvanou doňa Marina. Šlo o klíčovou osobnost jenž měla vliv na úspěch konkvisty. Doňa Marina pocházela z aristokratických kruhů. Byla znalá místních jazyků a poměrů politických, náboženských, ekonomických a dalších.
Dobyvatelům se podařilo vyjednat spojenectví s indiány z totonacké provincie, která byla ovládána Aztéky. Cortéz vedl obojetná jednání s aztéckými posly, kterým řekl, že jde navštívit aztéckého vládce Moctezumu v míru a Totonakům ze Cempoaly nasliboval, že je zbaví aztéckého útlaku. Cortéz se snažil kolem sebe šířit aureolu magické síly a božského původu Španělů. V počáteční fázi dobývání se pokoušel držet v tajnosti skutečnost smrtelnosti koní a zranitelnosti vlastních vojáků. Jak jen to šlo demonstroval sílu dělostřelectva, psychologický efekt promyšlených ukázek střelby na poselstvo Aztéků byl děsivý, stejně tak zjištění, že se aztéčtí nepřátelé přidávají na stranu dobyvatelů. Dělo indiáni popsali jako metač ohně na dřevěných mlýnských kamenech.
O všem byl včas uvědomen Aztécký nejvyšší mluvčí Moctezuma, již od prvního vystoupení Španělů na souš, díky dokonalé sítě zvědů, běžců a poslů, jenž mohli předat zprávy zapsané a zakreslené pomocí obrázků na papír a do map. Podle písemných pramenů se jevil jako nerozhodný vládce, dávající chaotické a protichůdné rozkazy. Je to dáno nejpravděpodobněji efektem zahlcení velkým množstvím informací o Španělech, kteří vedly zákulisní i otevřená jednání s aztéckými nepřáteli a Moctezumovými posli. Ať byl výsledek jednání jakýkoliv, vždy to nějakým způsobem ohrozilo stabilitu říše a neumožnilo to Aztékům otevřeně vojensky vystoupit proti dobyvatelům. Dobyvatelé byli novým faktorem, který změnili poměr sil a každý chtěl tuto změnu využít ve svůj prospěch.
Španělé začali postupovat do Tenochtitlanu 16.8.1519
s 400 pěšáky a 15 jezdci a 1300 indiánskými bojovníky z Cempoaly (Sempoaltecové), mezi nimi byli i otomijští lučištníci s 1000 nosičů nákladu. Při vstupu na území Tlaxcaly došlo k boji. Tlaxcaltéci postup konkvistadorů přes své území vyhodnotili jako nebezpečnou lest, v které měli prsty Aztékové, jejich úhlavní nepřátelé. Tlaxcalené se postavili Španělům velice ostře, protože měli vojsko velice kvalitní, organizované a v permanentní pohotovosti. Důvodem této reakce byl neustálý tlaku od Aztéků, kterému čelili po mnoho desítek let. Aztékové byli schopni s 150000 bojovníky napadnout Tlaxcaltéky kdykoliv. Tlaxcaltékům velel Xicoténcatl, měl podřízeno 5 "kapitánů" s 10000 bojovníky. Tedy celkem 50000 bojovníků (Díaz). Španělé Tlaxcaltéky porazili v několika bitvách, včetně nočního přepadu, který Tlaxcaltékům poradili věštci. Španělům se podařilo uzavřít spojenectví s Tlaxcaltéky, ve velmi krátkém čase poté co nad nimi zvítězili. Přes počáteční nepřátelství brzy tlaxcaltécké elity pochopily jedinečnou příležitost, kterou jim spojenectví s dobyvateli skýtá. Proto se Tlaxcaltéci stali největšími a nejspolehlivějšími spojenci. Možnost odplaty a porážky Aztéků, byla silnější, než odpor proti spojenectví reprezentovaný radikálním "generálním kapitánem" Xicoténcatlem (Díaz), který chtěl v boji proti dobyvatelům pokračovat, protože uštědřil konkvistadorům citelné ztráty.
Španělé obnovili postup na Tenochtitlán s posilou 1000 tlaxcaltéckých bojovníků.
Při postupu došli do města Cholula (20000 budov, šlo o významné poutní město s největší pyramidovým chrámem v mezoamerice), jenž bylo tradičním nepřítelem španělských indiánských spojenců Tlaxcaltéků. Došlo k shromáždění významných obyvatel na chrámovém nádvoří. Španělé uzavřeli vchody a indiány zmasakrovali. Důležité chrámy zapálili a povalili "modly" na zem. Když se o tom všem dostala zpráva do Tenochtitlanu, způsobila náležité zděšení. Masakru předcházel incident, kdy Tlaxcaltéci vyslali do Choluly poselstvo, aby vyjednalo průchod do Tenochtitlanu, Cholulští, jako odpověď zmrzačili posla (stažením kůže z obličeje a paží a naříznutím kloubů paží). Dle Tlaxcaltéků byli Cholulští "velmi proradní" a zřejmě ve vleku politiky Tenochtitlanu (přesná forma suverenity vůči Tenochtitlanu není zcela zřejmá) a prý chtěli Španěly ve městě pobít (údajně na příkaz Moctezumi bylo připraveno 20 000 bojovníků).
Když Španělé postupovali k Tenochtitlanu blíž a blíž, Moctezuma se je pokoušel zastavit diplomacií, pomocí zlatých darů, ale vše jen motivovalo dobyvatele k pokračování v cestě. Moctezuma se dokonce pokoušel zamaskovat jednu cestu keři a zneprůchodnit ji nástrahami, protože vedla do nestabilní provincie a Španělé by získali další spojence. Na druhé cestě údajně připravil nástrahy a chtěl dobyvatele přepadnout a zamezit jim vstoupit do Tenochtitlanu. Španělé to odhalili, podařilo se jim projít a získat další spojence.

Příchod do Tenochtitlánu:
7.10.1519 došli do Tenochtitlanu, Moctezuma je přivítal ubytoval jako své hosty. Několik dní po té byl zajat a uvězněn Cortézem v paláci. Záminkou bylo zabití španělské posádky v pobřežní oblasti na údajný příkaz aztéckého vládce (možná chtěl Španěly, pokud k tomu vydal příkaz, přinutit k návratu na pobřeží)
V tu dobu se vyloďuje na pobřeží španělská trestná výprava, kterou posílá proti Cortézovi guvernér Kuby (Diego Velázques) Je vedena P. de Narváezem (900 vojáků s toho 80 jezdců, 80 arkebuzířů, 150 střelců s kuší a děla). Cortéz nechává v Tenochtitlánu svého zástupce (P. de Alvarada) a sám vyráží s částí vojska proti trestné výpravě. Při noční bitvě se mu podaří P. de Narváeze zajmout a následně se mu podaří získat vojáky trestné výpravy na svou stranu. S posilami se Cortéz vrací zpět.
Mezi tím (20.5.1520) P. de Alvarado nechává zmasakrovat několik set údajně neozbrojených aztéckých šlechticů při slavnosti "toškatl" válečného boha Huitzilopochtliho. Nejspíše se zalekl divoce vypadajících rituálních tanců, v křesťanské Evropě nevídaných, jenž vypadaly jako uctívání ďábla. Možná se obával, že jde o předehru k povstání a chtěl preventivně zakročit. Masakr trval tři hodiny a ve své podstatě povstání rozpoutal.

LA NOCHE TRISTE - ústup:
Po masakru se Aztékové snažili zuřivými útoky Španěly pobít, po sedmi dnech přešli k obléhání a odrážení protiútoků, které trvalo 23 dní.
Cortéz se vrátil (24.6.1520) Alvaradovi na pomoc posílený o Narváezovi vojáky, lehce se probil k obklíčeným. Střelbou obléhatele rozehnal a ti se stáhli do postraních uliček. Aztékové obě síly možná nechali spojit úmyslně, nejspíše aby mohli všechny na jednou držet v obklíčení (celkem šlo o 1300 Španělů a 8000 Tlaxcaltéků. Cortéz dal přivést Moctezumu, aby uklidnil rozlícené Aztéky slovy. Moctezuma již ztratil autoritu a nejspíše byl zraněn kameny a jedním šípem, které přilétly z davu. Po několika dnech umírá na následky zranění (odmítl se nechat ošetřit, protože byl psychicky zdrcen všemi událostmi). Podle aztéckých zdrojů (Informátoři Sahagúnovi) byl Španěly zavražděn mečem do slabin. Masakr měl hrozivý dopad na aztéckou vnitřní soudržnost, vznikl chaos a teror proti Moktezumovým pohlavárům a všem kdo jen vzdáleně připomínal služebnictvo vládnoucí aristokracie. (Ovládaný lid si vyřizoval účty s vládnoucí kastou, nebo šlo o boj klanů?)
Dobyvatelé nechali zkonstruovat 4 obléhací stroje "kryté štafle". Každý byl pro 25 mužů s okénky a s otvory pro děla a střelce s kuší. (Díaz).
Španělé se snažili probít se k hlavnímu chrámu a ten zapálit 27.6.1520, což byla jediná možnost jak zvítězit v obklíčení. Použili k tomu obléhací stroj zvaný "kryté štafle". Než se dostali k chrámu, obléhací stroj byl zničen urputnými boji (Díaz). Aztéčtí bojovníci se pokusili na dobyvatele svrhnout z chrámu trámy, ale bez výraznějšího efektu. Španělům se podařilo probít a část síně s "modlami" zapálit. Tento odvážný výpad nedonutil Aztéky, aby ukončily válku, protože svým způsobem chrám ubránili.
Dobyvatelé se pokusily z města probít. Připravili si improvizované dřevěné lávky. V noci z 30. června na 1.července 1520 (tzv. Smutná noc) při těchto bojích zahynuly tři čtvrtiny Cortézovi armády. Nejvíce jich zahynulo utonutím v Toltéckém kanále a lagunách, když byli obtěžkáni zlatým lupem a výzbrojí. Ve vzniklém chaosu a tlačenici o většinu zlata přišli. Přeživší přešli po utonulých. Aztékové napadali ustupující střelbou z člunů.
Po tomto úspěchu Aztékové přestali bojovat, nepronásledovali ustupující, oslavovali vítězství a konali se oběti zajatců. Jiné zdroje tvrdí (Díaz), že napadali ustupující neustále. Španělé se sešikovali, přešli řeku a noc přečkali v otomíjském "klášteře", který byl obehnán palisádami a valem. Po ústupu Španělů, vypukla epidemie neštovic, která byla pro velké množství indiánů smrtelná.
V horách 14.7. (tzv. bitva u Otumby) bylo na ustupující připraveno mnohatisícové vojsko (Díaz). Bitva skončila vítězstvím Španělů, protože Aztéci chtěli bojovat tradičním způsobem tj. ve škadronách natěsnaných na sebe v rovinatém terénu. Dobyvatelé se řídili pravidlem největší účinnosti. Španělská jízda rozrazila útvary, pobila velitele, kteří byli již z dálky rozpoznatelní množstvím peřových ozdob (z červených per kolpíků a zelených ptáka quetzala). Vznikl chaos a následoval masakr.
Když se Tlaxcaltéci dozvěděli o ústupu z hlavního města, snažili se shromáždit posily 30000 bojovníků, ale nepodařilo se to dostatečně rychle, takže k útoku posil nedošlo.
Cortézovo vojsko po své největší porážce (ztratili 850 mužů během týdne: Díaz) obnovilo síly v Tlaxcale, posílilo o 150 mužů a 20 koní. Cortéz nechal postavit 13 brigantin, pro dobytí Tenochtitlánu. Celkem shromáždil 600 vojáků (s toho 40-75 jezdců? a 80 střelců z kuší a arkebuz) a 9 děl. Dále měl k dispozici 50000-75000 spojeneckých indiánů.
Aztékové byli schopni dát do pole 150000 vojáků.

Boj o Tenochtitlan:
Po Moctekuzomově smrti byl zvolen nový vůdce, ale ten záhy zemřel na neštovice zavlečené Španěly. Obranu Tenochtitlanu poté vedl Cuauthémoc (Kvatemotzin).
Španělé se snažili nejdříve obklíčit jezero, blokovat zásobovací cesty a také získat nové spojence z okolních měst. Při těchto bojích Aztékové zkusili zlikvidovat dobyvatele otevřením hrází, utopit je a pobít, ale neúspěšně. Došlo také k bitvě o pevnost ve skalách (u obce Yautepec), kam se uchýlila část obyvatelstva. Pevnost byla španělskými silami nedobytná, ale velmi brzy se vzdala, protože neměla zásobu vody (Díaz)
Při tažení si Aztékové dávali znamení signálními ohni o postupu dobyvatelů (Díaz).
V té době se přidává na stranu Španělů i jedno z měst trojspolku Texcoco, jehož vládce Ixtlilxócitl přijal křest. Kromě osobních důvodů ho k tomu zřejmě vedla pomsta za aztécké intriky (např. při porážce v bitvě proti Atlišku 1508, nebo Moctezumovy čistky na vlivných postech) i snaha o znovuobnovení vlivu svého města. Celkově měli do jisté míry indiáni sympatie pro španělské dobyvatele, protože předpokládali, že jim pomohou zbavit se aztéckého útlaku. Když Aztékové viděli jak se jedno město po druhém staví proti nim nabízeli daňové úlevy a všemožné vstřícné kroky, ale bylo již pozdě. Zhruba v této fázi boje začal tlaxcaltécký "radikální" vojevůdce Xicoténcatl vyjadřovat výrazný nesouhlas s dobyvateli. Nelíbilo se mu, že je nucen dělat to, co chce Cortéz, a že není brán jako rovnocenný spojenec. Cortéz to bral jako vážné ohrožení soudržnosti spojenectví a nechal jej oběsit. Údajně to tlaxcaltécká nobilita uvítala, protože se cítila být ohrožena jeho bažením po moci (Díaz).
Vlastní boj o město probíhal systematickým bořením domů, z jejichž sutí indiánští spojenci zasypávali kanály, vznikla plocha pro manévrování jízdy a pěších útvarů. Aztékové metali kameny, stříleli z plochých střech, budovali barikády, prováděli protiútoky a při útoku jízdy se stahovali dírami ve zdech do úkrytů a postraních ulic. Brzy zjistili jak dobyvatelé používají děl a kuší, začali útočit ze stran a při výstřelu se vrhali na zem a po výstřelu znovu odvážně útočili. Představa, že Španělé dobyli Mexiko, protože se indiáni báli koní, děl a střelných zbraní, není v podstatě pravdivá. Spíše to platilo pro počáteční fáze konkvisty.
Dobývání Tenochtitlánu byli "nekonečné" boje, při kterých obránci překopávali hráze, útočníci je zasypali, aby mohli postupovat. Když se obráncům podařil protiútok, opět rozkopali hráze a připravili nástrahy z kůlů proti jízdě atd. Tyto boje pokračovaly i v noci, kdy přes den úspěšně dobytá a zasypaná cesta po hrázi, byla ráno překopaná a připravená na obranu (Díaz). Aztékové drželi noční hlídky, které se domlouvaly hvizdem, měnily se po jedné čtvrtině noci a držely se od ohně v patřičné vzdálenosti, aby je nebylo možno zahlédnout, nebo zasáhnout.
Když dobyvatelé postupovali po úzkých hrázích, kde je mohli snadno napadnout Aztékové na člunech, museli boky postupujícím škadronám krýt brigantiny, které se spíše užívaly k blokování vodních zásobovacích cest. Dobyvatelům se podařilo město odříznout od přísunu potravin a pitné vody, protože přerušili městský vodovod (okolní jezero bylo slané) a obléhaní pili slanou vodu z nově vykopaných studní, protože jiná nebyla.
Některé brigantiny měly na přídi malorážné dělo (tzv. falkoneta), sváděly tuhé boje s lučištníky ve válečných člunech. Byly to různé léčky, kdy se čluny schovaly do rákosí, jiné čluny předstíraly ústup a v nejméně vhodnou chvíli (pro dobyvatele) následoval přepad skrytými silami. Aztékové také velice dobře improvizovali v novém způsobu vodního boje. Vynalezli systém překážek z kůlů ukrytých pod hladinou jezera, kam vmanévrovali brigantiny a znehybněné lodě přepadli.
Jednu z úspěšných bitev vedl pohlavár Kojovevecin (Starý vlk) s odznaky napůl orla a jaguára (patrně velel dvěma řádům současně, jaký si vrchní velitel) zahnal brigantiny dobyvatelů úspěšným protiútokem (a jednu snad ukořistil?). Celkem se podařilo ukořistit brigantinu asi třikrát (Díaz). Další vojenskou osobností, která se proslavila protiútokem válečných člunů, byl podle azt.informátorů mladý otomitl Icpapalocin (Motýl z obsidiánu).
Později španělské osádky brigantin zjistily pod jakým úhlem a jakou rychlostí najet mezi překážky, aby loď neuvízla.
Asi nejúspěšnější aztécký válečný úspěch byl, když se bojovníkům podařilo ukořistit dělo, zajmout a obětovat 53 (62-68 Díaz) Španělů a 4 koně. Hlavy napíchli na tyče, aby obránci viděli smrtelnost dobyvatelů. Psychologický efekt byl děsivý. Veterán mexických bojů (kronikář) Díaz přiznal, že od té doby se začal při bitvě bát, protože jen o vlásek unikl před sápajícíma se rukama Aztéků. Některé z obětovaných spolubojovníků znal osobně. Vždy, když se ozvaly děsivé zvuky bubnů oznamující lidskou oběť na hlavním chrámu válečného boha, se mu trauma vybavilo.

Po tomto úspěchu Cuauthémoc (azt. vládce) pomýšlel na proražení blokády. Sjednal posily s provincií, které se ještě nevzbouřily, protože jejich vládci byli klanově spřízněni. Dohodl společný útok na španělský tábor z obléhaného města z jedné strany a z druhé strany s novými posilami. Španělé se o tom včas dozvěděli a včasným protiútokem na posily s provincií se všemi svými zdravými zálohami útok překazili. Což byl velký risk, protože v táboře zbylo minimum lidí (Díaz).
Cortéz jako klíčová osoba úspěchu konkvisty byl několikrát vážně ohrožen na životě. Aztékové jej vážně zranili na hlavě. Při jiné příležitosti ho zranili na noze. Pokaždé unikl jisté smrti, protože Aztékové chtěli Cortéze zajmout živého jak bylo jejich zvykem.
Mezi Španěly byli 3-4 veteráni z Itálie, bojovali s dělostřelectvem Francouzského krále či Tureckého sultána a ti říkali, že tak zuřivou bitvu jako bylo "dotírání" Aztéků v sevřených škadronách nikde nezažili! Španělští pěšáci neměli rádi osádky brigantin, byla mezi nimi nevraživost, protože pěšáci tvrdili že odvedli náročnější práci a byli více vystaveni nebezpečí, zatím co námořníci se "vozili na brigantinách" a slízli "smetanu" měli větší podíl na kořisti, protože mohli zajímat ujíždějící aztécké pohlaváry, kteří se pokoušeli zachránit svůj život a majetek. Rivalita také byla mezi Cortézovými veterány a Narvézovými nováčky, ale nic s toho neohrozilo úspěch bojů. Cortéz dokázal veškeré náznaky rebélie (a kázeňské přestupky) ve svém táboře (hlavně mezi důstojníky) včas a radikálně řešit.
V závěrečných fázích boje, jeden veterán znalý evropských obléhacích metod, přesvědčil Cortéze, že umí vyrobit obléhací stroj, který urychlí demolici města. Cortéz mu uvěřil a nechal jej sestrojit. Po dokončení a prvním výstřelu, Španělé zjistili, že stroj je nefunkční, protože vystřelený kámen spadl kousek od stroje. Cortéz byl výsledkem "velmi rozhněván", o hádce a stroji se zmiňuje Díaz ve své kronice ale i nezávisle aztéčtí informátoři.
V těchto krizových dnech se projevila nesoudržnost a nevraživost uvnitř Tenochtitlanu. Nejen, že přišli Aztékové o velkou část spojenců a provincie jim odmítli poslušnost, ale i tlatelolčtí obviňovali Tenočky ze zbabělosti, protože např. bojovaly i ženy z Tlatelolca (měly vyhrnuté suknice, aby jim nepřekážely v běhu, měly válečné ozdoby a vrhaly kopí),a kdo viděl v boji tenočského pohlavára? Cuauthémoc osobně popravoval indiánské zajatce (a zrádce?) proříznutím břicha obsidiánovým nožem z jedné i druhé strany (Díaz). Cortéz se pokoušel tajně přesvědčit obyvatele Tlatelolca, aby zradili Tenočky (věděl o rivalitě), ale neúspěšně. Část pohlavárů se chtěla vzdát a zaplatit tribut, ale byli za zbabělost vlastními lidmi zabiti.

Konkvistadoři po těžkých bojích dobyli a zapálili hlavní aztécký chrám, který hořel několik dní. Za normálních okolností by to znamenalo konec války, ale Cuauthémoc v odporu pokračoval dál. Přes pragmatické vedení obrany Tenochtitlanu, měli Aztékové hluboce zakořeněné magické chápání války. Například: Velký bojovník "Opočcin" si oblékl šat sovy-kvecala (odznak císaře Avicocina) a s čtyřmi bojovníky udělal odvážný útok (aztéčtí informátoři), který měl budit náboženskou úctu a děs. V ruce třímal boží zbraň (náboženskou relikvii, patrně vrhací oštěp s obsidiánovým hrotem). Tento útok byl úspěšný, zajali 3 zajatce a u španělských indiánských spojenců vznikl patrně "jakýsi efekt magické hrůzy" a na jeden den přestaly boje, což na konečném výsledku nezměnilo nic. V době, kdy už bylo jasné, že město neubrání, čekali na uplynutí osmdesáti denního kalendářního cyklu, od kterého si slibovali obrat válečného štěstí na jejich stranu, proto si vyžádali před kapitulací krátké příměří.
Po porážce Tenochtitlánu se Cuauthémoc (Cuauhtemotzin- Klesajicí orel) snažil utéci v doprovodu 50 člunů naložených majetkem (Díaz) Dle indiánských informátorů naložil výkupné na čluny a jel dohodnout mír, na kterém se s pohlaváry domluvil.
Každopádně byl dne 13.8.1521 zajat posádkami španělských brigantin, tří měsíční boj končí, Tenochtitlán je dobyt a aztécké impérium zaniká. 80 dní bojů v obležení si vyžádalo 240000 mrtvých Aztéků včetně civilních obětí. Obklíčení obyvatelé města byli přinuceni z nedostatku jídla k nutričnímu kanibalismu. Díaz se zmiňuje, že po pádu města odnášeli spojenečtí indiáni kromě lupu i vyuzené kusy Mexičanů (rituální kanibalismus) patrně k slavnostním účelům pro své příbuzné, kteří se nemohli tažení účastnit. Mrtvé nebylo kam pohřbívat. Čtvrť, kde se bojovalo do posledního dne (Tlateloko) byla mrtvými těly tak poseta, že se v historii jen těžko najde srovnání. Ve městě se nedalo pro samotný zápach s rozkládajících se těl ani dýchat. Konkvistadorům se s toho dělalo mdlo a chodili s bavlněnou látkou přes tvář.

Zbraně:
zbrojnice, sklady a výroba:
Díaz popisuje že viděl v Tenochtitlánu dvě budovy, které fungovaly jako zbrojnice, a kde byli i řemeslníci.
Meč: jednoruční i dvojruční s obsidiánu, křemene nebo s pazourkovými břity, byl schopný setnout hlavu klisně, že ji zůstala viset na kůži, byl odolný proti zlomení a otupení (Díaz)
Štíty: byly malé i velké z rohože, potaženy kůží, mnohdy bohatě zdobené. Na pobřeží se používali štíty z želvoviny, jenž mohli Aztékové v omezené míře užívat (import, tribut)
mlat: nejsou mi známé žádné podrobnosti
kopí: (podle Díaze byla nebezpečnější než španělská železná). Chinantekové používali kopí delší než španělská s hrotem dlouhým jeden sáh s mnoha noži, s kterým byli schopni protnout štít (Díaz). Také se okrajově zmiňuje o oštěpech s dvěma hroty, ale přesný popis a způsob použití nepopisuje.
vrhač oštěpů: (atlatl) fungoval na principu prodloužené paže, jako střelivo se používali dřevěné ožehlé oštěpy. Nebo s kamenným hrotem.
prak: s ručně opracovanými kulatými kameny (standartizace střeliva!)
luk: nepodařilo se mi nic bližšího zjistit, jen že existovali jaké si "žoldnéřské" jednotky otomijských lučištníků, které bojovaly na obou válčících stranách. Používaly nejedovaté šípy se zubatou dřevěnou špicí, obsidiánovým hrotem, ale i s tupým hrotem (pro válečné účely, není jasné použití, zřejmě měl pouze zranit a usnadnit zajetí bojovníka)
přilba: nosili ji důstojníci (dřevěná, nebo kostěná)
brnění vatované: bylo schopné zachytit šípy. Šlo o vatované kombinézy, které se zavazovaly na zádech řemínky. Byly vycpané vlákny a chránily celé tělo, kromě nohou. Bojovník chodil naboso nebo v sandálech, které neměly ochranou funkci.
Vnější materiál brnění byla tkanina, kůže, kožešina, která mohla být pokryta peřím, ozdobami, možná i destičkami želvoviny (nemám doloženo).
Na zádech někdy nosil bojovník proutěný koš s ozdobami, nebo praporky (důstojníci)
prošívané kazajky: z bavlny, nebo kůže, namáčeli se do různých roztoků, aby ztvrdly.
rolovací kožená pavéza: jenž byla schopna zakrýt celé tělo a když se nebojovalo, tak se nosila svinutá na rameni (Díaz) Přesný popis mi není jasný, protože znám dva odlišné překlady stejného textu.
chrániče rukou: z jelení kůže
válečné čluny: (pirogy) pro větší množství bojovníků a hlavně lučištníků (přesný počet není znám), někdy byli chráněny "brlením" jenž odolalo střelbě kuší a arkebuz (Díaz) Útočily ve skupinách 30-40 člunů.
kořistní zbraně:
Aztékové také používali kořistní španělské meče, nasazené jako kopí proti koním.
Také se jim podařilo při bojích o Tenochtitlán zajmout 5 střelců s kušemi, kteří naučili Aztéky způsobu střelby. Aztékové kuše použili, ale bez výrazných úspěchů (Díaz).
Rozdíl mezi bojovníky jednotlivých měst a etnik nebyl výrazný, protože některá výstroj bojovníků byla součástí tributu, nebo se se zbraněmi obchodovalo. Tak se např. výstroj pobřežních etnik dostala Aztékům včetně zdobení pro Aztéky netypické např. Totonacké, nebo Mixtécké.
Také se výzbroj a výstroj promíchala jako kořistní. Tlaxcaltékové při dobývání Tenochtitlanu si jako Španělští spojenci přišli k slušnému majetku včetně vojenského materiálu a podle některých literárních zdrojů aztécké brnění používali i někteří Španělé.
Aby se spojenečtí indiáni nepletli s nepřáteli, nosili Tlaxcalané na hlavě věnec s peří.

Ošetřování zraněných:
Dobyvatelé měli mezi sebou lékaře chirurga (Mistr Juan), který léčil těžká zranění za "přehnané" ceny, a lékárníka-mastičkáře Murcia (Díaz). Lehká zranění si patrně každý ošetřoval sám. Protože měli nedostatek oleje k ošetření ran, Díaz píše, že dobyvatelé vyškvařili sádlo z tlustého náčelníka, a to pak používali k léčení.
Aztékové na tom byli o trochu lépe. Kromě magického zaříkávání uměli sešívat rány přírodními vlákny nebo vlasy. Uměli napravovat zlomeniny a vykloubeniny. Stavět krvácení s největší pravděpodobností i tepenné. Znali velmi dobře podrobnosti o krevním oběhu, patrně díky lidským obětem. Existovali lékaři (pocházeli patrně z kněžské kasty), kteří znali kromě magických prostředků i velké množství drog a léčivých rostlin, základy chirurgie jim také nebyli cizí. Částečně uměli i trepanaci při úrazu hlavy. Znalost účinného léku proti bolesti (anestetikum) mi není známa.

Obrázek
Uživatelský avatar
jakomi
desátník
desátník
Příspěvky: 50
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Příspěvek od jakomi »

O všem byl včas uvědomen Aztécký nejvyšší mluvčí Moctezuma, již od prvního vystoupení Španělů na souš, díky dokonalé sítě zvědů, běžců a poslů, jenž mohli předat zprávy zapsané a zakreslené pomocí obrázků na papír a do map. Podle písemných pramenů se jevil jako nerozhodný vládce, dávající chaotické a protichůdné rozkazy.
Aztékové očekávali návrat boha nazývaného Huitzilopochtli (česky Vicilopočtli). Tento bůh je naučil mnoha dovednostem a poté zmizel na východě. Vicilopočtli měl Aztékům po svém návratu opět vládnout a ironií osudu se Cortéz vylodil v Mexiku právě v době očekávaného návratu tohoto boha. Nelze se proto divit tomu, že Moctezuma II. dlouho věřil, že Španělé jsou - když ne přímo bohové - tak alespoň jeho vyslanci.
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nic nevědět.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Zaujal mě ten atlatl, tak jsem splašil k oživení nějakou dokumentaci.
Obrázek
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Pavel R
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 6/12/2009, 18:26
Bydliště: Plzeň

Záměna bobyvatelů s bohy

Příspěvek od Pavel R »

Příchod Španělů byl pro Aztéky nevysvětlitelná událost. Vše se u nich totiž řídilo věštbami a podle kalendáře. Tak bádali ve starých knihách a mudrci přemýšleli, až zjistili, že by Španělé mohli souviset s návratem boha Quetzalcoatla. Cortéz o této možné záměně věděl díky doně Marině a naznačoval možnou souvislost, prý ale nikdy neřekl: „já jsem Quetzalcoatl“. Aztékové se také mohli domnívat, že španělský král je Quetzalcoatl a dobyvatelé jsou jeho vyslanci. Díaz píše, že aztécký vyslanec se všiml staré pozlacené přílby jednoho konkvistadora, dali mu ji a ten ji poslal Moctezumovi. Moktezuma ji porovnal s přilbou, kterou měl od svých „Huitzilopochtliů“ a pokládal za jisté, že Španělé jsou ti lidé o kterých mu předci řekli, že přijdou a zemi opanují.
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Příspěvek od Thrasher87 »

Pekný článok. Pripomienka: Príde mi zvláštne neuviesť zdroje, z ktorých ste čerpali pri písaní tak rozsiahleho článku.
Uživatelský avatar
Pavel R
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 6/12/2009, 18:26
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Pavel R »

Zdroje jsou knižní:

B.Díaz - Pravdivá historie dobývání Mexika,
H. Cortéz - Dopisy,
F. Katz – Staré americké civilizace,
Tzvetan Todorov - Dobytí Ameriky,
O.Kašpar - Dějiny Mexika,
I.Slavík- Sláva a pád Tenochtitlanu

A další písemnosti na jejichž názvy si už nevzpomenu.

EDIT: maličko jsem to zpřehlednil. Pátrač
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Pro zájemce doporučuji ještě . William H. PRESCOTT, Dějiny dobytí Mexika.
Uživatelský avatar
Pavel R
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 6/12/2009, 18:26
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Pavel R »

radecky píše:Pro zájemce doporučuji ještě . William H. PRESCOTT, Dějiny dobytí Mexika.
William H. PRESCOTT, Dějiny dobytí Mexika? Tento písemný zdroj bych doporučil číst s velkým nadhledem. Od PRESCOTTA jsem četl „Dobytí Peru“ a je to spíše čtivý historický román, než aby šlo o kvalitní historické dílo. Předpokládám, že Mexiko bude to samé v „bledě modré“.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

William Hickling Prescott se narodil 4.května 1796 V Salemu a zemřel 28.ledna 1859 v Bostnu. Dějiny dabytí Mexika ( " History of the Conqvest of Mexiko" ) vyšly v roce 1843. Je samozřejmé, že dílo je poplatné době kdy vzniklo. Např. se tam používají takové pojmy jako " král " a podobně, které by mohly naznačovat feudální zřízení, což v případě Aztéků a jiných kmenů, žijících v rodovém zřízení je matoucí. Obdobně " Tlascalská republika" je také zavádějící.

Nedostatky, které dílo má plynou však z tehdejší úrovně historické vědy a především pak z mylných názorů španělských kronikářů conqvisty.
Na druhé straně autor měl přístup k historickým dokumentům a byl vždy schopen velmi barvitě a monumentálně popsat historické události.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

barvité a monumentální popisy IMHO nemají v seriosní práci co dělat.

Každopádně děkuji Pavlovi R. za otevření velice zajímavého tématu o kterém jsem mnoho nevěděl.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Nejdůležitější jsou zejména fakta. Spisovatelský um na druhé straně dělá pak dílo popřípadě článek velmi čtivé a zábavné. Vůbec např. nevadí , když u postav je trocha psychologického vykreslení.
Uživatelský avatar
Pavel R
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 6/12/2009, 18:26
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Pavel R »

Je jasné, že William H. PRESCOTT odvedl kus kvalitní práce, ale určitě mu chyběly výsledky práce aztékologů dvacátého století, kteří posunuli historické poznatky o velký kus dopředu. Pohled na věc očima poražených je záležitost až druhé poloviny dvacátého stol. Kritický pohled na španělské kroniky v 19. stol. nikdo důsledně neprovedl. Etnologie a etnografie se pořádně rozběhla až ve 20. stol. O to všechno byl Prescott ochuzen a musel vycházet jenom z omezených zdrojů. A na výsledku se to muselo někde projevit.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

W.H.Prescott studoval hlavně dějiny pozdně středověkého a raně novověkého Španělska, řekněme konec XV. a XVI.stol. Tedy také španělské conquisty v Novém světě, Jeho stěžejní díla jsou :
" History of the Reign of Ferdinand and Isabella, the Catholic, of Spain" 1837 Boston ( Dějiny vlády Ferdinanda Aragonského a Isabelly Kastilské)
"History of the Conquest of Mexico" z roku 1843 ( Dějiny Dobytí Mexika )
" History of the Conquest of Peru" z roku 1847 ( Dějiny Dobytí Peru)
" History of the Reign of Philip II of Spain" 1855-1858 ( Dějiny vlády Filipa II Španělského).
Hlavní pozornost věnoval postavám a událostem z pohledu španělských dobyvatelů. Zdrojem informací mu byly španělské archívy. Části o domorodém obyvatelstvu jsou převážně převzaty ze záznamů španělských kronikářů ( se všemi nedostatky ). O etnografickém bádání můžeme mluvit snad až dvacet let po smrti W.H. Prescotta ve spisech Lewise Henry Morgana .
Stryx
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 135
Registrován: 22/11/2009, 22:00
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Stryx »

Dobra je ta verze Prescotta co mam doma...jsou k ni dodany neco jako glossy od pozdejsich aztekologu :) tedka bych se musel podivat kdo to je,pak editnu.
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.
Odpovědět

Zpět na „státy a říše“