Bitva na Lešském poli / na řece Lechu (955)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva na Lešském poli / na řece Lechu (955)

Příspěvek od kacermiroslav »

Saské království a spojenci vs. staří Maďaři

Bitva na Lešském poli (na řece Lechu)
10.srpna 955
Německo (hranice mezi Švábskem a Bavorskem)


Obrázek

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Saské království
Velitel: Ota I. Veliký (saský král v letech 936-973, a římsko-německý císař od roku 962)
Počty: 8.000 – 10.000 většinou těžkých jezdců (z toho 3.000 Bavorů, 2.000 Švábů, 1.000 Franků, 1.000 Sasů a 1.000 Čechů)

Maďaři
Velitel: Bulču (Bulcsú), Lél a Šúr
Počty: 10.000 – 12.000 mužů ? (jiné zdroje uvádějí 17.000 až 30.000 mužů, většinou lehká jízda)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Roku 911 Ludvíkem IV. Dítě vymřela královská dynastie Karlovců u jejíž zrodu stál Franský panovník Karel Veliký, obnovitel římské říše (800) a její první císař v letech 800-814. Tato dynastie a její vládnoucí členové významně promlouvali do dějin Evropy. V roce 843 se stala Karlova říše předmětem dělení mezi jeho nástupce s tím (Verdunská smlouva), že ve střední Evropě hrála nejvýznamnější roli Východofranská říše, která sousedila i s Čechami a Moravou. Tato říše (Sasko, Durynsko, Franky, Švábsko, Bavorsko atd.) především za svého krále Ludvíka II. Němce (vládce v letech 843 – 876) úzce promlouvala do dění v české kotlině a na Moravě.

Východofranská říše se tedy rozpadla na řadu samostatných vévodství z nichž časem dostalo navrch saské vévodství. Tomu od roku 919 vládl Jindřich I. Ptáčník (* asi 876 - +936). Tento silný a energický panovník začal postupně začleňovat pod saskou moc sousední vévodství a položil tak základy římsko-německé říši, která však vznikla až za jeho nástupce Oty I. Velikého jeho korunovací na císaře v roce 962 v Římě.

Na jedné straně vznikajícího konfliktu tedy stálo to, co zbylo z Východofranské říše, na straně druhé pak staří Maďaři. Prapůvod Maďarů je v okolí Uralu. V 7.století se tento kočovný národ usazuje v Chazarské říši na Volze. Když však Chazarská říše padla pod nájezdy Pečeněhů (Skythů) v polovině 9.století, museli se zase Maďaři dát do pohybu. Cestou na západ našli svou novou domovinu v Panonii (dnešní Maďarsko), která byla částečně vylidněná poté, co Karel Veliký vyvrátil Avarskou říši. Z Panonie pak Maďaři začali podnikat menší či větší plenivé výpady proti svým sousedům, Bavorsku, Moravě, severní Itálii, Francii, Byzanci a dokonce i Dánsku. Na počátku 10.století byla pod kopyty jejich vojsk vyvrácena Velkomoravská říše a i Východofranská říše, nebo spíše to co z ní zbylo po roce 911, trpěla pod nájezdy staromaďarských kmenů. Těchto nájezdů jen v 10.století do roku 955 (bitva u Lechu) bylo nejméně čtyřicet.

Roku 924 došlo k dalšímu z Maďarských nájezdů na Sasko, které Jindřich přečkal v opevněné Werle. Během následných bojů se Jindřichovým mužům podařil husarský kousek, zajali jakéhosi vznešeného maďarského náčelníka. Maďaři za něj nabídli výkupné. Jindřich využil této příležitosti a zahájil mnohem širší mírová jednání. Asi začátkem roku 926 bylo nakonec uzavřeno devítileté příměří. Jeho cenou však bylo odvádění ročního tributu. Jindřichovi se postupně dařilo tento mír prodlužovat a rozšiřovat na další vévodství ovšem s povinností podílet se na splácení tributu. Říše tak byla nucena hledat další zdroje, které by naplnily královskou pokladnu. Jednim z těchto míst měly být i Čechy. Zdejší slovanské kmeny byly donuceny platit tribut již za doby Karla Velikého (+814), tak proč je nepřinutit k placení znovu? „Právo“ přeci je na straně říše, když se již jednou Čechové zavázali platit tribut. V roce 929 si tak Jindřich I. Ptáčník ve spolupráci se svým leníkem Arnulfem Bavorským zavázali k podřízenosti a placení tributu pražského knížete Václava (svatý Václav +28.9.935).

Mírová léta s Maďary využil Jindřich Ptáčník k budování říše a posílení vlivu saské dynastie. Na podzim roku 935 však Jindřich utrpěl mozkovou mrtvici a byl prakticky až do své smrti v červenci 936 neschopen vykonávat svůj úřad. Toho využil přemyslovec Boleslav I., který se po vraždě svého bratra Václava (svatý Václav) stal českým knížetem a začal budovat silný český stát nezávislý na říši. Následník Jindřicha Ptáčníka Ota I. Veliký odmítl nechat Boleslava dělat si vlastní politiku a proto proti němu hned v létě roku 936 vypravil dvě vojska. Obě však byla Čechy v poli poražena. Tím se rozpoutal boj mezi Otou a Boleslavem, který skončil smírem až o čtrnáct let později v roce 950. Z tohoto spojenectví pak těžili oba panovnicí, kdy Boleslav expandoval říši směrem na sever a východ. Ota pak mohl posílit i svou vojenskou moc, která již nebyla oslabována neustálými boji s Čechy a mohl se tak více soustředit na věčnou Maďarskou hrozbu.

Docela zajímavou roli hráli Čechové spolu s Maďary. Víme že na počátku 10.století přes českou kotlinu nejméně dvakrát táhli Maďaři směrem na Sasko a Durynsko. Dá se tedy říct, že vztahy přemyslovských knížat a Maďarů byly poměrně dobré a jak se zdá, tak ani v pozdější době se nijak nepřiostřili. Dokonce se uvažuje i o jejich spojenectví. Pokud by tomu tak skutečně bylo, v tom případě v roce 955 došlo v politice Přemyslovců k radikálnímu obratu. Jakou roli pak v bitvě na Lešském poli sehrálo České vojsko si ještě řekneme.

Obrázek střední Evropa v letech 919-1125


Bitva na Lešském poli
10.srpna 955

Roku 953 Ota potlačil odboj, který proti němu vedl jeho syn Luidolf, vévoda švábský, ve spojení s vévodou lotrinským, kteří požádali o pomoc Maďary. Odboj byl potlačen, ale chuť Maďarů vzdát se kořisti nikoliv. O rok později zasáhlo Evropu další z řady Maďarských vpádů, které tentokráte postihlo velké území. Maďaři útočili přes Bavorsko a Lotrinsko do Francie a přes severní Itálii zpět do Karpatské kotliny a Panonie. Na léto roku 955 pak Maďaři naplánovali další plenivý vpád do Bavorska a Švábska. Podle dobových kronikářů se tohoto výpadu zúčastnilo na 100.000 bojovníků. Zcela určitě jsou však tyto počty silně nadsazeny a tak se dnes uvažuje maximálně o 30.000 bojovníků, ale možná ještě i méně. I v případě nejníže uvažovaných počtů 10.000 bojovníků by to bylo silné vojsko. Maďaři totiž nad svými západními protivníky vyhrávali díky svým nezvyklým způsobem boje. Jejich vojsko bylo z většiny tvořeno z lehkých jízdních bojovníků, kteří mistrně ovládali zacházení s lukem (složený luk s vyššími výkony). Svého nepřítele pak zasypávali deštěm šípů. Teprve až když bylo nepřátelské vojsko rozvráceno přišel na řadu boj zblízka, kde jezdec využíval rychlosti a obratnosti svých malých koníků. V boji zblízka pak používali meče a sekery a chránili se kulatým štítem spleteným z proutí a koženým brněním. Další jejich výhodou bylo, že těžili z nejednoty evropských zemí, které tak nemohli nikdy proti nim postavit dostatečně silnou armádu. Maďaři také využívali psychologie, když jejich tváře od narození hyzdili jizvy tak, aby v boji děsili nepřítele. Ostatně toto bylo obvyklé u řady stepních turkických a mongolských kmenů.

Maďarské vojsko z léta roku 955 vedli tři vojevůdci (náčelníci) a to Bulču, Lél a Šúr. Vojsko bylo rozděleno na tři samostatné oddíly. Lél plenil jižní Německo (Bavorsko) kde masakroval vesničany a nezastavil se ani před vypalováním kostelů, Bulču mezitím obléhal Augsburg (Augšpurk). Tou dobou král Ota pobýval v Sasku, kde byl zaměstnán v boji proti Polabským Slovanům. Jakmile se dozvěděl o dalším maďarském vpádu využil toho, že jeho vojsko je z části seskupeno a urychleně se dal postupovat na jih. Část svých sil však musel ponechat na neklidné hranici s pohanskými Slovany. Hlavním seřadištěm zemské hotovosti bylo vybráno místo mezi Ingolstadtem a Neuburgem odkud mělo vojsko pokračovat k obleženému městu.

Obvykle se Maďaři nezdržovali dobýváním měst, která nadto v této době byla chráněna vynikajícím římským zděným opevněním. U Augsburgu však Maďaři udělali výjimku. Zřejmě město skýtalo tak bohatou a lákavou kořist, že nešlo odolat a nadto maďarská vojska se u Augsburku již spojila. Náčelník Bulču se svým vojskem již mezitím stačil zčásti poničit městské hradby za pomocí obléhacích strojů a věží. To bylo poprvé co Maďaři použili obléhací techniku západu a tak v případě úspěchu by bylo zcela jisté, že by před jejich útokem nebylo bezpečno již žádné opevněné město. Stateční obránci včele s biskupem Ulrichem se spojili s hrabětem Dietpoldem a zatím úspěšně vzdorovali všem pokusům o ztečení hradeb a městských bran. Muži v parném horkém létu pracovali na zpevnění hradeb, zatímco ženy se modlily v katedrále. Naděje obránců podpořila zpráva o blížícím se Otově vojsku. Také Maďarské vojsko se dozvědělo, že se blíží nepřítel a to 8.srpna, kdy Maďarský tábor navštívil Berchtold, pán z Risinesburgu, který náčelníkům pověděl zprávu, že se blíží Ota I. s armádou čítající asi 3.500 mužů.

Bulču si uvědomil, že se bude muset postavit nepříteli v poli, ale protože velel jednomu z nejsilnějších vojsk jaké Maďaři na západ vyslali, tak se začal připravovat na boj. Nejprve vydal rozkaz pro zvýšení tlaku na obléhané město, které by mělo padnout ještě před příchodem Oty a jeho mužů. Připravoval se však i na eventualitu svedení bitvy. Jeho bitevní plán kopíroval úspěšné střetnutí z roku 910, kdy maďarská vojska zničila armádu Východofranské říše Ludvíka Dítě (první bitva u Augsburgu). Bulču možná i očekával, že v této generální bitvě by porazil spojené říšské vojsko a tím pádem by měl volnou cestu k bohatství říše. Zároveň by tím získal jako válečník velkou prestiž. Ostatně Maďaři zatím většinu bitev vyhrávali, tak proč by se situace neměla opakovat.

Dne 8.srpna 955 dorazil Ota se svým vojskem na budoucí bojiště. Saský král jel včele tisíců těžkých jezdců z Bavorska, Franků, Švábska a Čech. Mnozí z nich se k vojsku přidávali při cestě jako u Dunaje franský vévoda Konrád Červený se svou legii (1.000 mužů s hrotitými štíty, meči a kopími nebo vrhacími sekyrami) považovaný za nejstatečnějšího německého válečníka. Jeho příchod byl pro ostatní překvapením, protože až do této doby vedl dosti ostré spory s Otou I. Velikým. Dále silné jednotky bavorských (tři legie celkem 3.000 mužů), které vyslal umírající vévoda Jindřich, králův bratr. Následovali švábští jezdci (dvě legie celkem 2.000 mužů) v drátěných košilích vyzbrojených meči a kopími, kterým velel vévoda Burkhard. Jen nový Otův spojenec kníže Boleslav I. vypravil z Čech 1.000 křiklavě oblečených jezdců. Jejich velitelem byl zřejmě nejmenovaný Boleslavův syn. Uvažuje se o Boleslavu II., ale také o jiném synovi, který zemřel před nástupem na trůn. V některých zdrojích je jako velitel této tisícovky bojovníků z Čech uváděn i sám kníže Boleslav I. (+872).

Odhaduje, že Ota měl k dispozici celkem 8.000 až 10.000 těžkých jezdců. V čele vojska byla nesena nejsvětější relikvie, kopí svatého Longina (kopí kterým byl údajně proboden Kristus na kříži) s hřebem z Kristova kříže. Když obránci uviděli přicházet Otovo vojsko pod praporci, vyrazila část z nich z obleženého města svému králi vstříc. Maďaři se je sice dali pronásledovat, ale nakonec museli před přijíždějící těžkou jízdou couvnout. Říšská armáda velkým obloukem obešla obležené město a rozbila tábor na pravém břehu řeky Lechu v poloze jihovýchodně od města. Tábořili tu tak pospolu často jinak muži, kteří byli ještě nedávno znepřáteleni - Bavoři, Frankové, Švábové a Čechové. Pouze oddíly z Lotrinska a Saska nestačily dorazit včas a tak do samotné bitvy již nezasáhly. Muži různých zemí spolu uzavírali přátelství a slibovali si vzájemnou pomoc v boji bez ohledu na předchozí příkoří a občasná nepřátelství.

Druhý den (9.srpna) se říšské vojsko v očekávání velké bitvy rozhodlo držet půst a oddávalo se motlitbám a pokání. Král Ota slíbil svatému Vavřinci (den kdy měl být boj vybojován), že když zvítězí, nechá založit v Mersenburku biskupství. Místy však již docházelo i k menším šarvátkám s Maďary. Hlavní boj však proběhl 10.srpna 955 na den svatého Vavřince. Již v ranních hodinách Maďaři přebrodili řeku Lech a začali se formovat k útoku. Byli přesvědčeni o svém vítězství jako již tolikrát dříve. Královo vojsko vytáhlo nepříteli vstříc pod korouhví svatého Michaela a sám král Ota nesl posvátné Longinovo kopí. Předtím však své vojsko a všechny spojence rozdělil na osm oddílů. Každý po tisícovce bojovníků (jezdců), což odpovídalo jedné středověké legii. Jako první nastupovali tři legie Bavorů, jakožto bojovníků bojujících na vlastní půdě. Čtvrtá legie byla složena z Franků vedených Konrádem Červeným a páté legii, která byla nejsilnější a nejlépe vyzbrojena, velel osobně saský král Ota I. Veliký. Šestá a sedmá legie bylo složena ze Švábů. Poslední osmá legie pak byla Česká a velel jí zřejmě nějaký Boleslavův nejmenovaný syn (zřejmě zemřel ještě před svým otcem), nebo Boleslavův syn Boleslav II. Někdy se také uvažuje o účasti samotného Boleslava I. Počet českých bojovníků je také nakonec jediný přesný dobový údaj, který známe. Ostatní počty říšského vojska jsou jen odhadované.

Český oddíl postupoval na pravoboku úplně vzadu a měl za úkol střežit zavazadla a proviant celého vojska. Do samotné bitvy se neměli vůbec zapojit. Zřejmě tato „čestná“ úloha připadla českému oddílu i proto, že do říšského tábora přešli Češi po čtrnáctileté válce teprve před pěti lety v roce 950. Jejich spolehlivost tak ještě nebyla ověřena.

Maďarský útok se jako většinou očekával z čelní strany, proto na tomto čestném místě postupovali tři legie Bavorů (3.000 mužů), neboť jejich území bylo Maďary nejvíce zužováno. Když však Maďaři viděli, že Ota své vojsko rozdělil, potěšilo je to a využili toho, protože to ještě více zvýhodňovalo jejich bitevní plán, který počítal s vlastním rozdělením vojska na dvě části. Večer 9.srpna zapadlo slunce v 19:36 hod a již kolem 20 hod byla totální tma, protože měsíc vycházel až ve 21:03 hod. Asi čtvrtina vojska tak přebrodila řeku Lech a dostala se bezpečně na stejný břeh, kde bylo i Otovo vojsko (podle jiných zdrojů bylo těch jezdců kolem 2.000 až 2.500, ovšem to vychází z max. množství Maďarů 8.000 až 10.000 mužů). Tento maďarský oddíl pak měl napadnout Otovo vojsko z týlu, kde byla zrovna umístěna česká legie. Hlavní vojsko pak mělo stát proti čelu Otovy armády. V tu samou dobu, co se Maďaři brodili přes řeku, hrabě Dietpold vyvedl z města asi 500 mužů, kteří se přidali ke svému králi. Oba soupeři měli na své noční přesuny asi 6 hodin.

Ota podle svých plánů vytáhnul z vojskem z tábora před svítáním, aby obsadil lesnatý kopcovitý terén a neumožnil tak Maďarům boj v pro ně výhodných bezlesých rovinách, kde mohli uplatnit svou taktiku. První tedy z tábora vyšli tři bavorské legie vedené Jindřichem Liudolfingem, poté vyrazil král Ota se svými Sasy následován Franky vedené vévodou Konrádem Červeným a švábskou legii vedenou vévodou Burchardem. Poslední česká legie zůstala v záloze hlídat tábor a zavazadla celého vojska. Bavorské legie byli již 2 kilometry od tábora a tak si nevšimli Maďarského útoku, který začal před šestou hodinou ranní a vedl na tábor hájený českým oddílem. Ten byl nenadálým útokem a přesilou překvapen. Čechové neunesli drtivý dopad maďarské jízdy a za velikých ztrát (až 50%) se rozprchli. Maďaři pak za troubení rohů a řinčení činelů zaútočili na týl Otova vojska, které hájili švábské oddíly a které viděli na rozdíl od čela vojska, že tábor byl z týlu napaden. Oni Švábové neunesli dopad maďarské jízdy a záplavy šípů. Maďaři byli sami překvapeni rychlým úspěchem v týlu nepřítele a asi kolem 6 hod ranní vyslali posla k hlavní armádě o svém úspěchu.

V největší tísní zasáhli do boje franské oddíly Konráda Červeného, které se obrátili a vraceli rychle zpět do tábora, kde se vrhli na Maďary (asi kolem 7:00 hod), kteří mezitím rabovali zavazadla německých rytířů v týlu. Ta zavazadla, která střežil český oddíl. Frankové v boji zblízka měli jasnou převahu, kde využívali svou lepší pasivní ochranu a silné a velké koně. Jejich meče tak dopadali na nepřítel z výšky s patřičnou drtivou silou. Maďaři se tak museli ze zadního voje spasit útěkem. Pod Konrádovým vedením byl znovu zformován český oddíl, nebo spíše to málo, co z něho zbylo, a přidal se k hlavnímu vojsku, aby pokračovali podle bitevního plánu.

Mezitím Bulču obdržel zprávu, že německý tábor padl a je v maďarských rukou. Vše tedy šlo podle plánu. Maďarské vojsko se dalo do pohybu, ale v tu chvíli zrovna začalo pršet. Muži si tak schovávali tětivy luku, aby se jim v dešti nezničili. V tom momentě (asi 8:00 hod) se z lese vynořili Bavorské, Saské a Franské legie. Pořád jich bylo i po úvodním střetnutí v táboře nějakých 6.000 mužů. Maďarské vojsko tímto nenadálým vývojem zaskočeno. Nebyl čas rychle nasadit tětivy zpět na luky a také tu nebyl prostor k manévrování. Německá jízda se tak mohla vrhnout na nepřipravené Maďary s drtivou silou.

Také čelo německého vojska se činilo a pod meči bavorských rytířů začali lehce vyzbrojeni Maďaři ustupovat. Boj zblízka s Otovými těžkooděnci byl pro Maďary pohromou. Ti vidouce, že jejich odloučené jednotky, přední i zadní voj neuspěli, ztratili naději na úspěch a dali se na útěk. Utíkali přes řeku Lech a cestou byli pobíjení a zajímáni vítězným vojskem. Mnozí z utíkajících našli smrt v řece, ostatní byli Otovým vojskem ještě po následující dva dny nahánění a pobíjeni. Jedním ze zajatců, kteří se dostali do německých rukou byl i hlavní náčelník Bulču i s ostatními, Lélem a Šúrem a dalšími velmoži. Maďarská elita pak byla vítězným vojskem převezena do Řezna (Regensburgu), kde je nechal bavorský vévoda oběsit. Po obdržení zprávy o konci svých náčelníků nechali Maďaři v odvetu zmasakrovat německé zajatce doposud držené v zajetí.

Hrdinou bitvy byl Konrád Červený, který se svými Franky v pravou chvíli a s patřičným důrazem zaútočil na zadní Maďarský voj. Bohužel ze svého vítězství se příliš dlouho neradoval. Když po nejlitějším boji odložil přilbu, aby se mu v horku lépe dýchalo, byl zasažen nepřátelským šípem do oka a zemřel (některé zdroje mluví o tom, že byl zasažen do krku).


Ztráty
Boj to byl velice litý a s velkými ztrátami na obou stranách. Česká legie byla prakticky celá zničena. Jen v úvodní fázi přišla o polovinu svých mužů. Má se zato, že v boji padl i velitel české legie, kterým mohl být prvorozený Boleslavův syn neznámého jména.Celkové ztráty královského vojska jsou odhadované na 3.000 až 3.500 mužů, z čehož právě téměř třetinu tvořil český oddíl. Boleslavova spolupráce s králem Otou a vznikající římsko-německou říši tak byla vykoupena mnohou krví. Ovšem z dlouhodobého hlediska se Boleslavovi toto spojenectví vyplatilo, protože během následujících dvou desítek let vytvořil expanzivní politikou z českého státu skutečnou evropskou říši.

Maďarské vojsko také utrpělo velké ztráty. V samotné bitvě padlo jen asi 1.000 bojovníků, dalších asi 1.500 bylo povražděno místním obyvatelstvem na jejich útěku z bitevního pole. Další 2.000 Maďarů bylo zabito pronásledujícím Otovým vojskem. Celkové ztráty se tak odhadují na 4.500 až 5.000 mužů a mnoho dalších bylo v bitvě a na útěku zraněno.
Obrázek


ZÁVĚR
Každoroční oslava vítězství bitvy na Lešském poli byla prováděna především v německy mluvících zemích z logických důvodů, protože především německé národy se zúčastnili této bitvy. O významu střetnutí před Augsburgem by bylo možno napsat celou řadu knih, takže jen ve zkratce. Otovo vojsko dokázalo nadobro zastavit maďarské vpády do střední a západní Evropy, které trvaly bezmála půl století (poslední maďarské útoky vůbec byly zastaveny Byzantskou říši v roce 970). V očích západního křesťanstva byli staromaďarští útočníci vnímání jako obdobná hrozba, kterou svého času byl Attila zvaný „Bič boží“ a jeho Hunové. Ota díky svému vítězství natrvalo upevnil svůj vliv a moc, což o sedm let později zúročil svým tažením do Itálie, kde byl v Římě v roce 962 korunován císařem římsko-německé říše, která nepřetržitě trvala až do svého zániku v roce 1806. Tím že nechal popravit maďarské náčelníky, docílil změny v jejich státě, protože ani jeden z nich po sobě nenechal dědice. Na scénu v Panonii tak nastoupil rod Arpádovců, který začal budovat uherský stát podle západního modelu. Maďaři dokázali v krátké době přijmout hromadný křest za svého prvního křesťanského krále Štěpána. Uherské království pak získalo nezpochybnitelné místo v Evropě, stejně jako český nebo polský stát a římsko-německé císařství.

Hlavní aktéři boje augsburský biskup Ulrich nadále zastával svůj úřad a stejně jako jeho král a císař Ota. I. Veliký zemřel v roce 973, tedy téměř po dvou desítkách let od jejich velkého dne na Lešském poli. Po smrti biskupe Ulricha se začali šířit četné zprávy o zázracích dějících se na jeho hrobě a tak byl o dvě desetiletí později oficiálně svatořečen a prohlášen za svatého. Osud neohroženého obránce Augsburgu měl zřejmě i vliv na českého knížete Boleslava II. (+999), který po něm nechal pojmenovat jednoho ze svých synů – Udalrich / Oldřich.



Zdroje:
Československý vojenský atlas – MNO a Československá akademie věd – Praha 1965
Evropa v proměnách staletí – Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Praha 1997
Evropa králů a císařů – Čornej, Kučera, Vaníček a kolektiv – Praha 1997
Po stopách prvních Přemyslovců I. – Michal Lutovský – Praha 2006
http://www.allempires.com/article/index ... e_lechfeld
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský – 2001
Rozhodující bitvy – Geoffrey Regan – Praha 2006
Československé dějiny v datech – kolektiv -1986
Počátky Přemyslovců – Dušan Třeštík - 1997
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík – 2001
www.moraviamagna.cz
www.e-stredovek.cz
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 12/1/2010, 16:08, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 833
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Příspěvek od knezdub »

Jsou nějaké bližší zprávy, jak se Maďaři dostli k obléhacím strojům? Jestli jsem dobře pochopil, neměli s nimi do té doby zkušenosti, takže je musel někdo naučit jak je stavět a používat.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak jmenovitě to fakt nevím, kdo s tím přišel:-) Asi akhle...Maďaři, stejně jako jiné kmeny, se mnohdy nechali najímat do služeb jiných armád, nebo se k nim dostali aspoň jednotlivci, kteří pak třeba u Byzantské armády mohli vidět obléhací techniku v praxi. Otázkou pak jen zůstalo, jestli ten dotyčný, který to okoukal, byl dost šikovný na to, aby to uplatnil i u vlastního kmene. Takže takhle nějak bych to viděl, jak se Maďaři dostali k té technice.
ObrázekObrázekObrázek
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

obliehacie stroje

Příspěvek od jmodrak »

k obliehacím strojom Kočovník, ktorý by niečo také videl, by to aj tak nevedel postaviť. Ale nebolo to treba. Techniku a technológiu dodali určite spojenci, ktorý ju bežne používali a mali s ňou praktické skusenosti. V článku su uvedený Luidolf a spoločníci, dokonca Berchtold, pán z Risinesburgu tu vystupuje ako spojka a vojenský poradca. Od nich mali Maďary skôr nové zbrane ako od nejakeho kočovnického génia. Nehovoriac o tom, že robiť nejake výpočty a sofistikovanú obsluhu, by bolo nadmieru ťažké pre celé maďarske vojsko. V článku sa píše o starých maďaroch ako o vyvratiteľoch Veľkej Moravy. Pravda je však iná. Kmene ktoré takto nazývame alebo aj Uhri boli v podstate "otloukankmi" , za normálných pomerov mohli byť radi, že vegetujú pod ochranou Svätopluka, ktorý si ich najal v boji proti Bulharom. Rozlet im dali až mocenske vákua v štátoch na okolo. Rozhodne však VM nerozvrátili, skôr využili pomery po jej páde. Tak ako Česi a iný. Dokonca nezaložili ani niečo podobné štátu, iba vegetovali v tom, čo ostalo z VM.
Počet vojska na výprave mohol dosiahnuť 30 000, aj keď Uhrov mohlo byť toľko ako predpoklada autor. Podstatná časť ich vojska bola zložená z Veľkomoravanov, Čechov, Rumunov a zbytku Avarov, možno aj bojovníkov z Franskej ríše - nespokojenci s cisárom, ktorý sa pridávali k Uhrom za podiel na koristi.
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

to jmodrak: Mohl by jsi k tomu co jsi napsal uvést nějaké zdroje?
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Predpokladam, že k Uhrom, nie k strojom.
Anton Spiesz Dejiny Slovenska
Matúš Kučera Postavy veľkomoravskaej historie
Laco Zrubec Osobnosti našej minulosti
Vojenské dejiny Slovenska I
Toto su diela, ktoré ešte ako tak uznávaju Anonymusa a je ho Gesta Hungarum, čo sa úkazalo ako úplny nezmysel. Asi ako váš Zelenohorský. Len starší. Už podľa posledných výzkumov
Pavol Dvořak
Stopy dávnej minulosti 3 / Zrod národa
Stopy dávnej minulosti 4 / Slovensko v Uhorskom kráľovstve
Pictoria - Najstaršie dejiny Slovenska v reči obrazov
Z internetu
http://www.gnozeo.sk/news/marian-tkac-k ... rpadovci-/
http://www.historickarevue.com/?id=archiv_26
Je to ho omnoho viac, ale toto sú asi najdôverihodnejšie.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Nejake ďalšie údáje
" Záhadny" list Salzburského biskupa Teotmara
http://www.dobrodruh.sk/historia/pravda ... ch-madarov
a trochu korekcie článku hore
http://www.dobrodruh.sk/historia/porazk ... ch-madarov
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

V článku sa píše o starých maďaroch ako o vyvratiteľoch Veľkej Moravy. Pravda je však iná. Kmene ktoré takto nazývame alebo aj Uhri boli v podstate "otloukankmi" , za normálných pomerov mohli byť radi, že vegetujú pod ochranou Svätopluka, ktorý si ich najal v boji proti Bulharom.
Napsat že "pravda je jiná" mi připadá poněkud neskromné. Řekl bych že je to jedna z hypotéz. Pokud je navíc známo, Svatopluk zemřel v roce 894 a Maďaři v čele s Arpádem se v Panonii objevili až o 2 roky později. Mluvit o nich jako o "otloukáncích" je rovněž podivné, Tito otloukánci už r. 907 zničili bavorskou armádu u Bratislavy a v následujících letech pronikli i do Itálie a Francie.
Rozhodne však VM nerozvrátili, skôr využili pomery po jej páde. Tak ako Česi a iný.
A proč padla Velká Morava? Taky je kolem toho spousta dohadů. Že bys měl nějaké zcela nové převratné a nezpochybnitelné informace když to tvrdíš tak kategoricky?
V poslední době je takovou poměrně pravděpodobnou verzí to, že VM byla oslabena následkem katastrofálních povodní. Ale stačilo by to k pádu říše? Není pravděpodobnější že Maďaři toto oslabení využili při svém nájezdu? Ale jak píšu, je to jen jedna z verzí.

Podstatná časť ich vojska bola zložená z Veľkomoravanov, Čechov, Rumunov a zbytku Avarov, možno aj bojovníkov z Franskej ríše - nespokojenci s cisárom, ktorý sa pridávali k Uhrom za podiel na koristi.
Když už pominu že jsi vynechal Slováky, ale možná že jsi je zahrnul pod pojem Velkomoravan, moc mi to nesedí. S výjimkou Avarů byl jejich způsob boje zcela odlišný od toho Maďarského. Ale kdo ví.
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Začnem p. Kučerom, ktorý je historik, teda skutočný. Mál prístup k fuldským análom, ríšskym análom, kronike Konštantína Porfyrogenetosa a mnohým iným zdrojom. Ak napísal, že v marci 892 mal Arnuf v armáde Uhrov, tak na to mal určite dôvody. Ak napísal, že ich Svätopluk rozdrvil, asi tiež. Uhry boli otloukanci, teda za normálných pomerov. Otľkal ich každý, kto v tej dobe akurát nebol v rozvrate. Polovcami a Chazarmi počínajuc, cez Veľku Moravu a Frankov, Bulharov a Byzanciu. Bulhari a Byzancia dokonca aj v čase, kedy mali byť na vrchole moci. Ich sila bola vnútorna slabosť protivníkov.
K pádu VM. Zas si pomôžem p. Kučerom a je ho datovaním.
894 smrť Svätopluka, nástup Mojmíra II a zároveň vpád Uhrov do VF. Arnuf uznáva Mojmíra II a podpisuje mier.
895 Česi sa podávaju Arnufovi
896 Poražka Uhrov a VM od Bulharov, Chorváti prechadzajú k Arnulfovi
Mojmír II žiada Arnulfa, aby do svojho kráľovstva neprijímal uprchlíkov z VM.
897 Česi prosia o pomoc Arnulfa proti VM
898 Svätopluk II prechádza k Arnulfovi, Arnulf vysiela vojsko na je ho ochranu
899 Bavorske vojsko odchádza z VM aj so Svätoplukom, Mojmír II dosadzuje Isanricha do východnej marky - nakrátko
900 Česi a Bavori napádaju VM a 3 týždne plienia
Uhri zase plienili v Bavorsku a sev. Taliansku
901 mier VM a Bavorov
902 porážka Uhrov Moravanmi (len neviem či Svätoplukovými alebo Mojmírovymi)
905 obchodná dohoda VM Bavorsko o clách a soli
907 Maďary porážaju Bavorov. Vm vojská sa nezučástnili
Ak toto nie je popis občianskej vojny so zúčastnením 3 strán, tak čo potom?
Používať termín Slovák, Moravan, Nemec, Čech, Maďar som nechcel, niektory by možno argumentovali, že vtedy nejestvovali. Ak ti to neprekáža, kľudne to tu budem používať.
Doklady o tom, že tam boli aj iné národy, sú dokonca od Arabov, ktorých zajali pri lúpeni v Španielsku. To, že hl. úderna sila boli maďarský jazdci, je jasné, ale v boji proti kompaktnej a disciplinovanej jazde boli v podstate k ničomu. Tu práve nastupovala, povedzme jazda zapadného typu, ktorá mala narušiť zostavu. Ďalší faktor je, že každý vyznamnejší vládca tej doby mal v družine cudzincov. Svätopluk mal napr. Frankov a Avarov, Štefan I Rusov a Nemcov, mali ich aj Franský a Byzanstký cisáry -Vikingovia atd. Pokiaľ chcel byť aj maďarský vodca braný ako úspešný, určite si aj on najímal cudzincov, aj keď iba z blízkeho okolia. Dnes by som povedal čínskej výroby.
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Vypisovat dějinné události po jednotlivých letech je jistě zajímavé a určitě i přínosné (tady je to třeba trochu podrobněji
http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t4.html ), ale samo o sobě to ještě mnoho neříká. Konečný efekt vznikne až jejich hodnocením. Respektive, jde o to jak se tyto události hodnotí a kdo je hodnotí.
Prostě mi Maďaři jako "otloukánci" v tom čase nesedí a to skutečně nejsem žádný Hungarofil. Proč? Protože, a přiznávám že je to moje nevzdělanost, jsem se s podobným názorem setkal poprvé. Proto jsem tě požádal o prameny. Ty uvádíš jako největší autoritu Prof. Matúše Kučeru - skutečného historika - jak píšeš. Já se necítím oprávněn jakkoliv zpochybňovat jeho fundovanost ohledně raných středověkých dějin. Jistě je v nich odborníkem. Sporné už je, zda je nezaujatě hodnotí. Chci tím říct - Dospěl by stejně fundovaný maďarský historik ke stejným závěrům? A nebo německý? Český? Polský? Toto období bylo popsáno mnohokrát, mnoha osobnostmi i celými kolektivy autorů a jejich závěry jsou zpravidla plné otazníků.
Promiň ale mně ta tvá, tedy asi Kučerova, interpretace přišla taková ..... slotovská. No a když jsem si o jeho osobnosti popovídal se strýcem Gůglem, dal mi celkem za pravdu.
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Tu teorii o tom jak a proč Velkomoravská říše padla bych si také rád přečetl. Já znám teorie dvě a někdy si říkám, že si nedovedu vybrat.

Jedna je striktně ekologicko - přírodní, kdy rozsáhlé kácení lesních porostů mělo zapříčinit erozi krajiny a když přišla hodně velká povodňová kalamita tak většina nížiných hradišť byla zničena nebo vážně poškozena.

Druhá pak tvrdí, že zanikla vojensky.

Osobně si myslím, že je to asi tak mezi. Je vysoce pravděpodobné, že některá hradiště byla zničena vodou. Na druhou sranu jich hodně nese stopy násilného zániku.
Takže si počkám na co přišla slovenská historická věda.

Maďarské kmeny byly v té době dobře situované, v boji zdatné a velmi ambiciosní. Jejich vojenské oddíli se neobjevily jen v Itálii nebo Francii. Objevily se až na Pyrenejském poloostrově.

Možnost použití obléhací techniky? Je naprosto korektní - sice v té doby madarské kmeny ještě byl napůl kočovníky ale na druhou stranu v té době nebyl problém si ptřebné odborníky najmout a po ukončení tažení je poslat domů nebo si je ponechta jako placenou část armády. Nebylo na tom nic zvláštního.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Dejinné udalosti som vypisoval preto, aby som poukázal na vnútorný rozklad VM. Prebiehala tam občianska vojna medzi bratmi a zároveň odtrhávanie vzdialenejších oblasti. Nastal tam klasický rozklad štátu zvnútra. To iste aj v VF. Maďari sa na ňom priživovali, ale určite nie spôsobili.
Maďarský historici
Boli to práve maďarský historici, ktorý dokázali, že Anonymova kronika je nezmysel. Dnes už sa asi nenájde ani jeden, ktorý by veril v dobyvateľskú teóriu.
K záverom o tom, že to neboli Maďari až taký skvelí sú :
- žili v počas pevnej vlády v Zátisi
- viedli síce výpravy až do Španielska, ale vždy na pozvanie niekoho, resp. ako spojenec niekoho
- na území, v ktorom mali základňu sa ani nepokúsili utvoriť pevnejšiu organizáciu, alebo nemohli. Ak si porovnáme organizáciu ostatných kočovníkov v oblasti, Gótmi počínajúc a Avarmi končiac, každý si v celku rýchlo vytvoril štruktúry vlastnej vlády. Čo sa odzrkadľovalo aj v ich vojenskom usporiadaní. To u Maďarov chýba.
A to najhlavnejšie. Nájazdy na západ ustali nie preto, že na Lechu by boli porazený úplne, zopár krát sa o ne ešte pokúsili, ale preto, že znovu zrodená ústredná moc v Nemecku, si už dokázala na rozdiel od malých vládcov poradiť. Všade, kde Maďari narazili na ako tak fungujúci štát, boli porazený. Ich sila fungovala iba vtedy, ak nefungovala sila protivníka. Pochopenie, že budúcnosť majú iba pevne organizované štáty, ich pomaly priviedla k usadeniu, aj to nie pre nich bezproblémovo a bezbolestne.
To, že ich práce boli plné otáznikov, spôsobil Anonymus. Bol braný ako základ. Predstav si, že by česká história bola založená na rukopisoch. Tiež by sa asi hmýrila otáznikmi.
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Ty otazníky jsou způsobeny minimem zpráv z té doby, nikoli mystifikací Anonymuse.
Predstav si, že by česká história bola založená na rukopisoch. Tiež by sa asi hmýrila otáznikmi.
Naopak, já si myslím že kdyby se dodnes věřilo na autenticitu rukopisů, nebyly by vůbec žádné otazníky.
8-)
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Vojenské zdatne kmene boli v tom obdobý aj Vikingovia. Ak by sme porovnávali úspechy Vikingov a Maďarov, nemyslím teraz námorne plavby, ale suchozemské, zistili by sme, že sa dokazali bojovať lepšie ako Maďary. Myslím, teda ja, že práve nájazdy Vikingov dovoľovali vtrhávať Maďarom do Španielska a Francúzska. Pozornosť bola upriamená na Vikingov, takže sa Maďarom darilo prekĺznuť. Takisto vnútorne trenice či už vo Francúzsku alebo Kalifáte im to dovoľovali. Po spevnení týchto štátov nájazdy skončili, zatiaľ čo Vikingovia pokračovali.
K zániku hradišť. Áno, výzkumý úkázali, že voda stúpala, asi ešte 200 rokov. Väčšiná osád sa ale presťahovala na vyšie položené miesta. Nebol to rozhodne nárazový proces typu záplavovej vlny a následnej katastrófy.
K vypáleným hradiskám asi toľko. Posledné výzkumy resp. archológovia a historici tvrdia, že hradiská vypálili západný VM. Najlepšie zdokumentovaný prípad je hradisko Ducové pri Piešťanoch. Tam práve prvý krát archeológom udreli do oči nezrovnalosti s dobyvačnou teóriou. Napr. v oblasti Zemplína sú maďarské hroby spolu s obráncami t.j. Slovákmi. Dokonca táto oblasť patrila istý čas Bulharom.
To, že Kučera pôsobý Slotovský, je možné. Ale pravdou bude skôr to, že Slota prebral najnovšie poznatky od Kučeru. Ako správny politik vie, že najnovšie informácie sú základ úspéchu. Inak z knihy, z ktorej som dával informácie, vyšla v roku 1986. Takže môžu byť zastaralé.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Asi tak, ako v maďarskej histórii, keď verili Anonymovi. Vsjo jasno. :rotuj:
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Nevím co bylo nalezeno na hradišti v Ducové ale vím jak jsou interpretovány nálezy na hradištích na našem území - naděla jsem zde na hradištích jako magor. Co jsem napsal jsem napsal a počkám si co se objeví nového.

Nelze porovnávat bojové aktivity Maďarů a seveřanů. Nebo víš o nějakám pozemním výpadu Vikingů na vzdálenost ccca 1500 km tam a to samé po zemi zpět? Drancování pobřeží a pořežního pásu nelze srovnat s tím co dokázali Maďaři i když v tomto období by spíše sedělo označení Uhři.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

K Vigingom To že boli schopný bojovníci aj na súši a vnútrozemí dokladá napr, založenie Kyjeva a Novgorodu, boje Čeremisami, Bulharmi, Chazarmi, Slovanmi atď vo Volžských a Ukrajinských stepiach. Mám taký dojem, že došli až k Astrachani, ale teraz neviem, kde som to čítal. Isté je, že bojovali až u Carihradu. Je fakt, že bojovali hlavne v okolí riek, ale to im neuberá schopnosti bojovníkov na súši. Klasické pozemné bitky zvádzali napr. aj v Británii proti Mercii a ostatným anglosaským kráľovstvam vo vnútrozemí. To že Maďari niekam došli a vrátili sa späť svedčí skôr o tom, že mali dobrých spojencov, ako o nejakej výnimočnosti. Ako som písal, vyberali si buď krajiny v rozklade bez silnej centrálnej moci v blízskosti, alebo ak ich niekto pozval či už z vnútra krajiny alebo aby bojovali za žold. Potom mali aj spievodcov a zásobovanie. Rozhodne však nemali na to, aby naplánovali a podnikli nejaký veľký samostatný nájazd. Aj keď sa o to asi pokúšali.
K názvosloviu vtedajších národov viz. diskusia vyšie.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

jmodrak píše:Dejinné udalosti som vypisoval preto, aby som poukázal na vnútorný rozklad VM. Prebiehala tam občianska vojna medzi bratmi a zároveň odtrhávanie vzdialenejších oblasti. Nastal tam klasický rozklad štátu zvnútra. To iste aj v VF. Maďari sa na ňom priživovali, ale určite nie spôsobili.
Nejdříve bych řekl, že bavit se o zániku Velké Moravy je v tomto tématu poněkud mimo, ale nakonec proč ne.

- Pokud jsou maďarští historici jiného názoru co se zániku VM týče, tak to je jejich názor nebo názor pár jedinců. Obecně je již více jak sto let připisován pád VM staromaďarským nájezdům, jakožto hlavní příčině zániku. A to na téma VM pracovala řada evropských historiků a myslím si, že pokud se nanajde nějký jasný důkaz o jiné příčině, tak bude i nadále dáván zánik VM pořád do souvislosti s Maďary (Uhry).

- Jinak ale s tebou do jistý míry souhlasím, že VM měla velké vnitřní problémy a procházela krizí. V případě že by tomu tak nebylo, tak by asi VM dokázala delší dobu vzdorovat. Ale zřejmě by i tak neobstála před nájezdníky, kteří v následujícíh letech donutili k placení tributu i Východofranskou říši! (rok 924). Jejich bojovou sílu bych tak tedy tolik nepodceňoval. Jak píšeš ZDE: "V článku sa píše o starých maďaroch ako o vyvratiteľoch Veľkej Moravy. Pravda je však iná. Kmene ktoré takto nazývame alebo aj Uhri boli v podstate "otloukankmi" , za normálných pomerov mohli byť radi, že vegetujú pod ochranou Svätopluka, ktorý si ich najal v boji proti Bulharom".

- Co se tedy zániku VM týče, tak ta byla oslabena odstředivými tendencemi, kterých využily jak Čechy, tak i další poplatná území, která k říši připojil Svatopluk I. Odstředivé tendence mohli být využity i díky rozporům mezi bratry Mojmírem II. a Svatoplukem II., které přerostli v letech 898-899 v otevřený boj. VM tak byla oslabována napadáním svého území a ztrátám v bitvách v bojích s Maďary, Východofranskou říši, i vnitřních bojích. Je pak logické, že VM již bez Čech a dalšího území neměla potřebný lidský potencionál, který svého času měl Svatopluk (ten dokázal postavit v době největší slávy vojsko o síle až 30.000 mužů!!!). Tento lidský potencionál byl ve středověku potřebný pro obživu vládnoucí třídy a družiny bojovníků a také pro doplňování ztrát v bojích. Pokud se území, které říši živilo snižovalo, snižoval se i počet obyvatel VM a snižoval se tak i počet bojovníků. Ztráty z výše popsaných bojů s Maďary, Východofranskou říši a bratrovražedným bojem pak již nebylo kým doplňovat. Území VM se tak již nedalo bránit potřebným množství bojovníků a stávalo se snadnějším terčem Maďarů.

892 – Arnulf vyzval moravského Svatopluka ke vzájemnému setkání ve Východní marce. Ten však odmítl. To bylo příčinou červencové franské výpravy na Moravu. Morava pak byla na čtyři týdny Frankům vydána v plen. Říše jako spojenců ve výpravě proti Moravanům využila Maďary. Ti se však dostali do obklíčení, ze kterého je museli vysekat až sám Arnulf. Současně byla do Čech vyslána menší trestná výprava, která ale také nebyla úspěšná.

893 srpen – Morava byla opět králem Arnulfem vojensky napadena. Tažení bylo opět neúspěšné a sám král při ústupu jen o vlásek unikl moravskému zajetí. Po neúspěšné výpravě se moravský biskup Wisching (německého původu) rozhodl opustit svou diecézi na Moravě a uchýlil se na dvůr východofranského krále. Ten jej zřejmě pro jeho znalost moravských poměrů ustanovil svým kancléřem.

894 podzim – Zřejmě pod tlakem sílících útoků kočovných staromaďarských kmenů se Moravané rozhodli uzavřít s králem Arnulfem a jeho říši mír. Maďaři v létě poplenili Panonii a dorazili až na bavorské hranice.

895 červenec – Do Řezna na říšský sněm se dostavilo české poselství vedené knížetem Spytihněvem I. a jakýmsi Vitislavem (někdy taktéž považovaný za Přemyslovce). České poselstvo se pak slibem věrnosti poddalo franskému panovníkovi, čímž definitivně ukončili proces odtržení Čech od Velké Moravy. To svědčilo o odstředivých tendencích uvnitř Velkomoravské říše po Svatoplukově smrti.

896 prosinec – Z Moravy bylo za králem Arnulfem vysláno poselstvo požadující zákaz poskytování azylu pro moravské utečence. Tím bylo podle Moravanů porušované vzájemné příměří. Výsledek jednání neznáme. Existence většího množství moravských utečenců svědčí o vnitřních nepokojích v zemi. Tento proces byl také jednou z příčin pozdějšího zániku Velké Moravy.

897 srpen – Polabští Srbové, kteří formálně uznávali nadvládu Velkomoravské říše, se dostavili na dvůr východofranského panovníka Arnulfa, kde dobrovolně uznali jeho svrchovanost.

897 podzim – Velká Morava se pokusila v průběhu roku získat znovu kontrolu nad českou kotlinou. Následné vojenské srážky vedli česká knížata k vyslání poselstva do Řezna k Armulfovi, kterého žádali o vojenskou pomoc.

898 - 899 - Vzplál otevřený bratrovražedný boj mezi Mojmírem II. a jeho mladším bratrem Svatoplukem II. (vládl jako údělný kníže Nitransku). Mojmír II. nad bratrem nakonec zvítězil. Moc Velké Moravy však i díky této občanské válce dále klesala.

898 – Východofranská říše se rozhodla podpořit Čechy v jejich boji proti Moravanům a vyslala z Bavorska vojsko. Výprava na Moravě však nedosáhla až na obvyklé plenění žádného úspěchu. Je možné, že toto tažení mělo za úkol podpořit v bratrovražedném boji mladšího, nevládnoucí Svatopluka II.

899 – Král Arnulf se opět pokusil podmanit si Velkou Moravu. První výprava byla uskutečněna na počátku roku. Jelikož ale nebyla úspěšná, byla ještě v létě na Moravu vyslána další vojska. Při této druhé výpravě se Bavorům podařilo osvobodit Mojmírova bratra Svatopluka II, který byl Moravany obležen na jakémsi hradě. Svatopluk byl poté nucen opustit Moravu a uchýlit se do Bavorska.

900 léto – Bavoři znovu vytáhli proti Moravanům. Této akce se zúčastnili i bojovníci z Čech. Výprava nedosáhla žádných velkých úspěchů.

901 leden – V Řezně na říšském sněmu byl uzavřen mír mezi Velkou Moravou a Východofranskou říši. Hlavním důvodem byly útoky staromaďarských kmenů na území obou říší. Krátce před sněmem totiž Maďaři zaútočili i na východofranské území a obsadili část Panonie. Po uzavření tohoto příměří se zřejmě z Bavorského exilu mohl na Moravu navrátit Mojmírův bratr Svatopluk II.

902 – Velká Morava dokázala odrazit silný útok staromaďarských kmenů.

kolem 904 – Bavorskými šlechtici v Reffelstettenu byl vydán řád pro výběr celních poplatků na Dunaji (ve Východní marce). Kromě jiného se v tomto řádu mluví o kupcích z Čech a Moravy. Zřejmě tedy obchod ještě nebyl maďarskými vpády tolik narušen.

906 – Kmeny srbských Glomačů, kteří sídlili severně od Čech, si povolali k boji proti Sasům staromaďarské kmeny. Jejich hordy pak na své cestě k Srbům zřejmě táhli skrz moravské a české území. Je možné že to bylo i se souhlasem těchto zemí. Nicméně pozdní prameny uvádějí ojedinělé moravské vítězství nad Maďary.

906 – 907 - Velká Morava podléhá nájezdů staromaďarských kmenů a Mojmír II. zřejmě v bitvách umírá. Zřejmě proběhlo více bojů s Maďary a v jednom z nich padl i moravský panovník. Podle pozdní tradice na jeho místo nastoupil bratr Svatopluk II.

907 - Bavorské vojsko utrpělo drtivou porážku od Maďarů u Bratislavy. Je možné, že se bitvy účastnilo i Moravské vojsko pod Svatoplukovým vedením. Podle pozdní tradice měla Velkomoravská říše (nebo to co z ní zbylo) existovat ještě několik let po smrti Mojmíra II., a to jako vazal Maďarské říše. Jejím vládcem měl být právě Svatopluk II. do roku 924 nebo 925. Toto však musíme brát s velkou rezervou.

před rokem 908 – Velkomoravská říše byla rozvrácena staromaďarskými nomádskými kmeny. Podle pozdní tradice ještě nějaký čas vládl VM Svatopluk II., ale pouze již jako vazal Maďarů. VM se tak rozpadla na řadu menších panství. Čechy a Polabští Srbové šli vlastní cestou, nitransko (tj. většina západního Slovenska) se stalo součástí vznikajícího uherského státu, Panonie taktéž.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Jak už jsem psal, na otloukánky to nevypadá.
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Nebudeme se zde dále přít o Maďarech či Uhrech. Já jsem přesvědčen o tom, že to dobří válečníci a jejch role v dějinách je nedoceněná. I proto, že se se jako součást monarchie jejich role jako samostného národa navíc dlouhodobě sužovaného Osmany stírala.

Velká Morava byla pro naše dějiny důležitým mezníkem ale délka jejího trvání ve rovnání s tím co dlouhodobě před ní a po ní měli Maďaři, byla malo významnou v kontextu dějin střední Evropy.

Pokud kolega bude trvat na jejich malosti a otloukánkovství, nezbývá než to respektovat. Ale i tak diskuse přinesla zajímavé věci a poslední přehled od miroslava je skvělý.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“