Bitva u Soissons/Nogentu a obléhání Soissons (486)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva u Soissons/Nogentu a obléhání Soissons (486)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitva u Soissons/Nogentu a obléhání Soissons
aneb pád poslední významné římské bašty v Galii (dnešní Francie)
rok 486

Obrázek

Když byl roku 800 franský král Karel Veliký korunován za císaře znovu obnovené Římské říše, možná tím chtěl mimo jiné odčinit skutky svých královských předchůdců, kteří pro změnu stáli u zániku této říše.

Frankové se řadí mezi západogermánské kmeny, kteří se v průběhu 3.století usadili na pravém břehu Rýna. Tato řeka pak Franky dělila na tzv. horní a dolní, nebo též na sálské (střední Rýn) a ripuárské (dolní Rýn). Sálští Frankové se počátkem 5.století natrvalo usadili na středním toku Rýna kolem dnešního Kolína nad Rýnem. Ripuárští Frankové se usadili na území mezi řekou Maasou a Šeldou. V roce 446 se pak tito dolní Frankové stali římskými spojenci - foederáty. Velkého rozkvětu doznala Franská říše za vlády krále Chlodvíka I. (*466 - +511), který navázal na sjednocení Franků v druhé polovině 5.století. Dalšího rozkvětu mohla dosáhnout Franská říše až po roce 476. Jak k tomu došlo, teď si krátce povíme.

Jak si snad někteří z hodin dějepisu pamatují, Římská říše byla barbarskými kmeny vyvrácena roku 476 a její poslední císař, mladíček Romulus Augustulus byl zbaven trůnu. Tento dějinný akt měl pro celou Evropu obrovský význam, protože další rozvoj vyspělé antické kultury byl dobytím Římské říše přerván a Evropa byla na celá staletí uvržena do doby temna. Jen pozvolna se pak technika, písemnictví, filozofie, stavitelství atd. vraceli tam, kde historii Říma trvající nepřetržitě od jeho údajného založení v roce 753 př.Kr. až do roku 476 přerval Odoaker se svými barbary. Více jak tisíc let vědomostí se tak musel v pozdějším středověku znovu objevovat. Význam pádu Římské říše na Evropu byl tak velký, že se v hodinách dějepisu tento rok považuje za dělicí čáru mezi Starověkem a Středověkem. Ovšem o něco méně je již známo, že pád Římské říše se ve skutečnosti týkal jen její západní části. V roce 395 se totiž Římská říše rozdělila na dva samostatné celky na Západořímskou s centrem v Římě a Východořímskou říši s centrem na Bosporu v Konstantinopoli (dnešní Istanbul, Turecko). Východořímskou říši pak zname především z novotvaru Byzantská říše. Ta udržela svou existenci po dalších téměř tisíc let až do roku 1453, kdy byla vyvrácena expandujícími Osmany (Turky). Právě díky existenci Byzantské říše se nám zachovalo mnoho vědomostí, vzdělanosti a umění, které ve středověku přijímala celá Evropa.

Samotný pád Západořímské říše si pak ale musíme představit jako pád státního útvaru, který se rozdrobil na několik menších celků, kde původnímu římskému lidu s početnými foederáty s řad barbarů začala vládnout jiná barbarská aristokracie, která více či méně stavěla svou moc na základech antické vzdělanosti. Nicméně občasná ohniska římské moci přežila pád Říma, jako se například stalo v případě tzv. Syagriova království (více viz. ZDE http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=389 ... =syagriovo). Proces zániku Západořímské říše roku tak nebyl okamžitý, ale trval řadu let. To se už ale dostáváme k úloze Franků a pádu Říše, jak jsem nastínil v úvodu.

Obrázek Obrázek


Bitva u Soissons/Nogentu a obléhání Soissons
Někdejší římský místodržitel Syagrius držel ve svých rukách ještě deset let po pádu Západního Impéria nemalý kus území v dnešní Francii, který známe pod názvem Syagriovo království (či říše). Jenomže i nad posledním významnějším zbytkem římské moci se stahovaly mraky. Frankům vedených králem Chlodvíkem I., bránil právě tento zbytek Římanů v jejich expanzi směrem na jih. Bylo tedy nutné Syagria porazit. Chlodvík k tomu využil první příležitosti, která se mu naskytla po smrti dalšího ze svých soupeřů, energického vizigótského krále Ericha (+484). S podporou svého příbuzného Ragnachara z Cambrai, zaútočil na Syagria ze Suessons (Soissons v dnešní Francii). Ten byl historikem Řehořem z Toursu (+594) označen jako „rex Romanorum“, tedy král Římanů. Jestli se nechal skutečně korunovat, či nikoliv, to nevíme, protože o něco mladší zdroj ze 7. století, „kronika tak řečeného Fredegara scholastika“ jej nazývá pouze „patriciem“. Je možné, že Řehoř tou královskou hodností chtěl zviditelnit franské vítězství, která tak vyznělo vážněji, než jen porážka nějakého patricie (šlechtice). Syagrius totiž nebyl v Galii (Francii) jediný, kdo udržel římskou moc v záplavě barbarů po pádu Impéria. Dobové prameny hovoří například o trevírském hraběti Arbogastovi, který byl potomkem stejnojmenného „magistra militum“ Arbogasta. Arbogast mladší velel ještě v devadesátých letech 4. století římským armádám, než byl nakonec Franky vyhnán. Uvažuje se, že biskup Arbogast z Chartres a Arbogast mladší, je jedna a tatáž osoba.

Poté co Franská koalice zvítězila nad Římany v bitvě u Soissons/Agentu, zahájila obléhání Soissons, strategicky důležité pevnosti nad údolím řeky Seiny, která už po několik generací brzdila nepřátelské vpády do nitra Galie. Město se ocitlo ve franských rukou, nešťastný Syagrius prchl a hledal ochranu u Vizigótů, s jejichž králem Eurichem měl vždy dobré vztahy. Král Chlodvík byl však důsledný a na Eurichově nástupci Alarichovi II. požadoval jeho vydání, v opačném případě hrozil válkou. Alarich se nechal zastrašit a Syagria vydal, načež „rex Romanorum“ skončil na popravišti. Bojovný Merovejec jinak nepostupoval vůči poražené straně nijak tvrdě – Galoromány zařadil do svých oddílů, i vůči církvi se choval podle Řehoře z Toursu v rámci možností ohleduplně:

V té době vyloupilo vojsko Chodovechovo mnoho kostelů, protože král sám byl tehdy ještě zapleten v síti pohanských bludů. A stalo se, že Frankové vedle jiných krásných bohoslužebných předmětů ukradli v jakémsi kostele také džbán nebývalé velikosti a nádhery. Biskup onoho kostela (Chlodvíkův přítel Remigius z Remeše) poslal pak ke králi posly a žádal, aby, nemůže-li již z posvátných nádob dostat nic jiného, dostal jeho kostel zpátky alespoň onen džbán. Když to král slyšel, řekl poslovi: „Pojď s námi do Soissons, protože tam se bude rozdělovat všechno, co jsme ukořistili. A připadne-li mně ona nádoba při losování, splním, oč biskup žádá!“ Když potom přišli do Soissons a všechna kořist byla snesena na jedno místo, král řekl: „Prosím vás válečníci nejstatečnější, dopřejte mi vedle mého podílu ještě tuto nádobu!“ Tím mínil výše zmíněný džbán. Na ta králova slova odpověděli ti rozumnější: „Všechno, co vidíme, slavný králi, je tvoje, ba i my sami jsme podrobeni tvému panství. Učiň nyní, jak se ti zlíbí, vždyť nikdo ti nemůže klást odpor!“ Sotva to však řekli, uhodil s velkým křikem jeden lehkomyslný, závistivý a nerozumný voják válečnou sekerou do džbánu a řekl: „Nic z toho nedostaneš než to, co ti po právu přiřkne los!“ Nato všichni ustrnuli, král však snesl tuto urážku trpělivě a vlídně: přijal džbán a navrátil jej poslovi onoho kostela. Těžkou potupu ukryl však v srdci. Přešel potom jeden rok a král vydal rozkaz, aby se všechno vojsko shromáždilo se zbrojí a na „březnovém poli“ předvedlo lesk svých zbraní. A jak tak každého prohlížel, přišel i k tomu, který uhodil do džbánu, a řekl: „Nikdo nemá tak v nepořádku zbraně jako ty. Vždyť ani kopí, ani meč, ani sekera ti nejsou k ničemu!“ A chopiv se jeho sekery, hodil ji na zem. Když se však onen voják trochu sehnul, aby ji zdvihl, rozmáchl se král oběma rukama a svou sekerou mu rozsekl hlavu. „V Soissons, zvolal, „udělal jsi s oním džbánem totéž!“ (Zdroj: Řehoř z Tours: Historiarum libri decem)


Vítězným tažením se Chlodvíkova moc rozšířila od řeky Maasy až k řece Liger (Loiře), i když k úplné pacifikaci nově dobytých území, později zvaných Neustrie, byly potřeba další boje – až do příštího roku kladli tuhý odpor např. Galorománi v Bretagni. Merovejec si za hlavní město svého království vybral právě dobyté Soissons a prohlásil se zde za krále Franků („rex Francorum“); stále byl jenom jedním z mnoha franských vládců, ale jeho vítězství mu mezi nimi zabezpečilo hegemonii.


Zdroje:
http://www.bertsgeschiedenissite.nl/ijz ... talia.html
Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech – Jan Kvirenc – Dialog 2005
http://www.thecimmerian.com/uther-was-a ... an-part-2/
http://www.phil.muni.cz/rom/vyuka/FJIA005/mat3.rtf
http://www.fapage.com/rois_merovingiens_001.htm
http://clovis1er.free.fr/486syagrius.htm
http://clovis1er.free.fr
www.wikipedia.org
www.gjp.cz/kovar/
www.recherche.fr
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“