S rudou hvězdou na trupu (3) – Curtiss P-40

Letadla 1918-1945 - Šturmovik, Lavočkin, Jak, MiG.....

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

S rudou hvězdou na trupu (3) – Curtiss P-40

Příspěvek od sa58 »

S rudou hvězdou na trupu (3) – Curtiss P-40

Obrázek
V minulých částech této série jsem se věnoval britskými stíhacími letouny sloužícími v době velké vlastenecké války v řadách VVS (Vojenské vzdušné síly – letectvo). Za tyto letadla Sovětský svaz platil hlavně zlatem, v průběhu války však mohl
„nakupovat“ u ekonomicky nejsilnějšího spojence, USA, tak říkajíc „na dluh“. Umožnil to zákon o půjčce a pronájmu „Lend-Lease Act“, umožňující poskytnou válčícím stranám půjčku na nákup válečného materiálu. Tento zákon byl schválen v březnu 1941, od 7.11. mohl Sovětský svaz odebírat materiál na základě tohoto zákona.

Nemá cenu zde rozebírat šíři a hodnotu poskytnutého materiálu, USA byl tento materiál splacen po válce (to je informace pro ty, co si myslí, že to dělali z nějakých humanitárních důvodů...). Stejně jako v případě Velké Británie byla do Sovětského svazu dodávána letecké technika a to v množství ne zrovna malém. V rámci pokračování této série se zaměříme pouze na stíhací letouny, první na řadě bude u mě zrovna ne moc oblíbený Curtiss P-40.

Obrázek Tomahawk 154. IAP

První stroje tohoto typu byly zakoupeny ještě před výše zmíněným zákonem a sověti ty letouny zaplatili zlatem. V září 1941 bylo zakoupeno 20 strojů P-40 první série a jeden stroj P-40G. Souběžně bylo z Velké Británie dodáno padesát osm strojů P-40C, na ostrovech tato verze nesla označení Tomahawk F.Mk.IIB. Oproti zámořskému vzoru se tato verze odlišovala ve výzbroji, ta byla upravena pro používání britské munice. Tyto stroje byly do svazu dopraveny klasickou severní cestou do přístavu Archangelsk.

Stroje zakoupené v USA se na místo určení dostávaly také východní trasou – z Aljašky přes Sibiř. Anglický název byl Alaskan – Siberian Ferry, ruský název byl AlSib. Mezi prvními „zákazníky“ této trasy byly právě letouny P-40. Trasa začínala na sběrné základně Great Falls, odtud vedla trasa přes Calgary – Edmonton – Grand Prairie – Ft. St. John – Watson Lake – White Horse do cílové stanice na americkém kontinentu – Fairbanksu na Aljašce. Odtud již vedla trasa sovětského AlSibu přes Beringův průliv do Vel´kalu na břehu Anadyrského zálivu (1493 km). Další trasa odtud vedla do Sejmčanu (1450 km), odtud do Jakutsku (1167 km), dalším záchytným bodem byl Kirensk (1330 km), poslední etapa vedla do Krasnojarska (930 km). Prakticky celá trasa vedla nad liduprázdnými oblastmi Sibiře, jakákoliv porucha během letu a následné nouzové přistání se rovnalo i v případě přežití přistání jisté smrti. Proto byly například stroje plněny pouze kvalitním americkým vysokooktanovým benzínem, při použití sovětského by se asi spousta letadel nedostala na frontu...

První dodávka sedmi P-40 východní trasou byla vypravena z Fairbanksu 7.11.1942, celá trasa do Krasnojarska trvala 33 dní. Ale to jsem dostal o nějaký ten rok dopředu.

Tak jako jiná dovozová letadla byl Tomahawk v listopadu 1941 testován letci NII VVS (výzkumný ustav), jako velké minus je uváděn slabý motor. P-40 se nemohl rychlostně rovnat protivníkům Bf 109E a F, problémem bylo i ovládání letounu při maximální rychlosti. Jako plus se uvádí stabilita při letu i při rolování, prostorná a velmi dobře vybavená kabina s vynikajícím výhledem dozadu. Letové vlastnosti jsou uváděny jako podobné s LaGG-3, přeškolení proto nečinilo pilotům velké potíže.

Obrázek Tomahawk 126. IAP v zimní kamufláži

Prvním jednotkou vybavenou Tomahawky nasazenou na frontě byl v polovině října 1941 126. IAP (stíhací pluk) u Moskvy. Stroje dodávané severní cestou však většinou končily u IAP bojujících v Karélii a za severním polárním kruhem. Problémem bylo jako obvykle zajištění náhradních dílů a provoz strojů v zimě. Zamrzala chladící kapalina, praskaly chladiče, hydraulická kapalina v mrazech houstla a ještě k tomu musíme přidat problémy s elektroinstalací a přístroji. Jediná možnost jak získat náhradní díly byla kanibalizace letounů po jejich nouzovém přistání.

Obrázek Tomahawk 126. IAP

Celkem bylo do Sovětského svazu dodáno 247 strojů označovaných jako Tomahawk (P-40C), místo nich na jaře 1942 začaly dodávky novějších verzí P-40. Tyto nové verze – E, F, K, M, N – jsou ve svazu jednotně označovány jako Kittyhawk. Stroje P-40C byly postupně předány jednotkám PVO, ještě v roce 1945 sloužilo 27 strojů u PVO.

Obrázek P-40E 154.IAP

Zapojení těchto nových verzí na západě coby stíhacích bombardérů přineslo zlepšení pevnosti a odolnosti konstrukce, Kittyhawk mohl nést pod křídly pumy a výzbroj byla unifikována pouze na kulomety ráže .5“. Silnější motor umožňoval dosáhnout vyšší rychlost, zhoršila se naopak stoupavost horizontální obratnost. I tyto výkonnější stroje však stále nedosahovali výkonů letounů protivníka, naopak proti bombardovacím letounům se dobře osvědčuje díky silné výzbroji a solidní pasivní ochraně letounu.

Obrázek P-40E 29.IAP Karelie

Stejně jako u letounů P-40C dochází od poloviny roku 1943 k přezbrojování pluků vybavených letouny Kittyhawk, stroje jsou předány jednotkám PVO. Na konci války je ještě ve stavy VVS 884 strojů Kittyhawk. Celkem je těchto letounů (P-40E až N) dodáno 2178. Ve vzduchu bylo sestřeleno cca 450 strojů, pozemní palbou cca 250, při haváriích 102 strojů, odepsáno bylo přes 300 strojů.

Obrázek P-40K 191. IAP

Obrázek P-40M při testech NII VVS

Obrázek P-40N 2.GIAP

A nakonec jedna perlička. Na jaře 1942 se sovětům nedostávalo motorů Allison, v Leningradu byl proto asi u 40 strojů do trupu P-40C zamontován sovětský motor VK-105PA. Výkon těchto letounů však nedosahoval původních hodnot, snížila se rychlost a stoupavost, rapidně se zhoršila obratnost. Většina strojů sloužila u 196. IAP u Ladožského jezera. Později se něco podobného zkoušelo i u Kittyhawku, dopadlo to ale opět
neslavně.

Obrázek P-40E s VK-105

Obrázek P-40E s VK-105

Použité zdroje:
Šedivý, Dymič – Triumf a Tragedie
http://wp.scn.ru/ru
http://lend-lease.airforce.ru
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Re: S rudou hvězdou na trupu (3) – Curtiss P-40

Příspěvek od Fatale »

P-40 je jedno z nejpodcenovanejsich letadel WW2, zajimave ale je, ze slo o treti nejvice stavenou stihacku USAAF (hned za P-51 a P-47), konkretne 13,738ks, coz je treba vice nez P-38. Zkuste se nekdy kouknout na statistiku vitezstvi/ztrat tohoto letounu, mozna se budete sami divit...
sa58 píše:V září 1941 bylo zakoupeno 20 strojů P-40 první série a jeden stroj P-40G.
Jen 1 stroj typu G? Ja cetl o 16ti kusech. Dalsi jeden kus byl dopraven do USSR ve 43. roce.
sa58 píše:P-40 se nemohl rychlostně rovnat protivníkům Bf 109E a F, problémem bylo i ovládání letounu při maximální rychlosti.
S Fridrichem se rychlostne srovnavat nemohl asi v zadny letovy hladine, ale s Emilem slo o rovnoceny letadla. Data hovori tak, ze Emil mel rychlost v 14.5k stop rychlost 348mph, P-40C 345mph. Takze slo o naprosto rovnoceny stroje. Mel jsem i data pro vysky kolem 1km, slo zhruba o stejnej rozdil, ted je ale nemuzu najit, takze presny cilsa nenapisu.
Treba akcelerace/stoupavost uz ale byla zase jina kava, tam P40tky ztracely docela vyznamne.
sa58 píše:Silnější motor umožňoval dosáhnout vyšší rychlost, zhoršila se naopak stoupavost horizontální obratnost. I tyto výkonnější stroje však stále nedosahovali výkonů letounů protivníka
Zde by se sluselo poznamenat, ze kuprikladu oproti verzi B ci C mela E a nasledujici horsi horizontalni obratnost, ale porad slo v tomto hledisku o minimalne rovnocenne soupere nemeckych mezku, spise je vsak prekonaval.


Jedna otazka: nenasel jsi nekde, kolik se podarilo rusum s temito stroji sundat nemcu?
válka je vůl
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Ve zdroji (Šedivý, Dymič – Triumf a Tragedie) je vcelku detailně rozepsané nasazení P-40 na východě. Ale celkový počet sestřelů tam není - nicméně jsem se mohl přehlédnout, už se mě to několikrát stalo... (něco hledám a nemůžu to najít, přitom na to už půl hodiny čumím....)

Abych byl upřímný, mě se prostě P-40 nelíbí, podle mě to byly od sovětů vyhozené peníze. USAAF ale v té době neměla nic pořádného, Bell P-39 byl coby stíhač dán k ledu a nad P-40 se vytvořila jakási gloriola "zachránce" letectva.

Ten jeden kus P-40G je ve zdroji uveden hned v první dodávce P-40C, mělo se jednat o prototyp P-40 s křídlem verze C

Další info v AJ - http://lend-lease.airforce.ru/english/a ... /index.htm
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Flogger G
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 920
Registrován: 24/9/2009, 15:01
Bydliště: Č.Budějovice

Re: S rudou hvězdou na trupu (3) – Curtiss P-40

Příspěvek od Flogger G »

S letouny P-40 přicestovali do SSSR v r. 1941 i letčtí instruktoři z USA. Jedním z nich byl 1.st Lt. Hubert Zemke, pozděkší slavný velitel 56. FG Hubert "Hub" Zemke.
Odpovědět

Zpět na „Ruské letectvo“