K výšše zmíňené diskuzi bych dodal pár informací, snad pro někoho zajímavých.
Na začátku války se SSSR, byly ve službě dva nové typy bitevních letadel, Su-2 a Il-2. Ale hned v prvních dnech se u Suchojova bitevníku projevila jeho slabost, jak ve výzbroji (tuším měl jen dva kulomety), malá rychlost, malá nosnost bomb a jiné výzbroje, a také slabé pancéřování. Proto byla nadále dána přednost ve výrobě již jen Il-2 a Su-2 byl později stažen ze "západní fronty" na Sibiř.
Il-2 byl základně dělen na tři typy
Il-2 typ 1, byl původní jednomístný šturmovik s nosností až 600 kg bomb, nebo až 16 raket typu RS.
Il-2 typ 2, byl šturmovik kterému přibylo dodatečně zadní střeliště, čímž se výrazně zhoršili letové vlastnosti (posunutí těžiště do zádu, čímž letadlo často mělo sklony "přepadávat" a nosnost která nyní byla jen 400 kg bomb nebo až 8 raket typu RS, ROFS, BRS a M13.
Il-2 typu 3, bylo upraveno křídlo (bylo "ohnuto" o několik stupňů do zadu), čímž se částečně vrátila zpět jeho ovladatelnost, bohužel nosnost a menší rychlost zůstala zachována jako na předchozím typu.
První seroivě vyráběné IL-2 měli výzbroj 2x kulomet Škas 7,62mm a 2x kanón Švak 20mm. Ještě v roce 1940 bylo uvažováno že kanóny Švak budou nahrazeny kanóny VJa 23mm, které byly téměř ve všech ohledech lepší. Bohužel výroba kanónu VJa vázla a byla jen pozvolna rozšiřována. Až požadavky frontových pilotů na silnější kanón proti německým tankům, mělo na urychlení výroby příznivý vliv. Teprve od podzimu 41 byla již většina IL-2 vybavována kanóny VJa.
Jak již bylo řešeno později byly(od roku 43) některé IL-2 vybavovány velkorážním kanónem NS 37mm, sic tehdy měli problémy s proražením pancíře Tigra nebo Panthera, ale bohatě stačili na pancíře Pz 3 a 4, kterých až do konce války byla většina.
IL-2 byl velmi vhodná protitanková zbraň, dá se říci že proti tankům, měli od začátku až do konce války, primární zbraní neřízené rakety RS později BRS (někdy označovány RBS). Tyto rakety byly odpalované najednou, byť měli na delší vzdálenost značnou odchylku, zpravidla ze salvy 4 raket (typycká výzbroj IL-2 typ 2 a 3) zasáhla tank jedna až dvě rakety. Jeden takový zásah raketou typu BRS-132 byl pro jakýkoli tank té doby zpravidla smrtelný.
Dále bylo od roku 43 začínáno hojné využívání kazet typu Ptab 2,5, to bylo až na 200 kumulativních protipancéřových bombiček, které taktéž měli smrtelný účinek na veškerou vojenskou techniku té doby.
Taktéž disponovali kazety typu AŽ-2 (nebo také označováno jako AJ-2), bohužel nevím o co přesně se jednalo, ale nejspíše šlo o chemickou směs, která po dopadu explodovala, ovšem pro nízko letící šturmoviky byla nebezpečná, proto její použití nebylo tak časté jako u Ptabu.
Na pěchotu, palebná postavení, kolony vozidel, a další cíle, používali šturmoviky, rakety typu RS-82, RS-132, ROFS-132 a M-13, nebo kazety typu AO či speciální kontejnery VAP.
Typ RS byly neřízené tříštivé rakety, číslo uvedené na konci je průměr tloušťky rakety.
ROFS byla vylepšená raketa typu RS s větší průbojností a explozivním účinkem.
M-13 byly rakety používané primárně do mobilních raketových odpalovačů "Kaťuša", jednalo se o explozivní neřízenou raketu o průměru 132mm a váze 42kg.
Prostě šturmovik s touto výzbrojí fungoval jako létající "Kaťuša" což jistě mělo psychologický účinek na německý wehrmacht.
Kazety typu AO, bylo až 50 malých tříštivých bomb, které byly s velkými úspěchy používany na nepřátelské zákopy, či kolony bojové techniky.
Kontejnery VAP, byly umisťovány na pumovnici šturmoviku a jednalo se o speciální směs, která při kontaktu se vzduchem začala hořet. Byla to velmi účiná zbraň, bohužel nebezpečná i pro samotné šturmoviky. Proto její použití bylo jen v menším měřítku.
Il-2 byl velmi univerzální bitevní letoun, narozdíl od spojenců, kteří s většimi či menšími úspěchy byly nuceni uzpůsobovalt stíhací letadla do rolí bitevních a taktéž na tom byly i němci, kteří po "vyhoření" jejich bitevníku Hs-129, uzpůsobili do role bitevního letadla svůj FW-190.
Kuriozitou bylo že ostatní velké státy používali stíhací letouny jako bitevní, SSSR bylo v prvních letech války nejednou nuceno používat šturmoviky jako stíhací letouny. Jednak jako doprovod ostatních ostatních šturmoviků, tak pro zastavování německých náletů. K tomu to účelu byla speciálně vytvořena verze IL-2 typ 1 I (Istrebitel-stíhač).
Rakety typu M-13, RS-132, M-8, RS-82
. Hlavní nedostatek Su-2 byla mnohem slabší pasivní ochrana (proti Il-2), slabá obranná výzbroj (ale aspoň něco, ne jako Il-2) a po začátku války byl tuším problém s nedostatkem motorů, proto se taky hlavně přestaly vyrábět. Proti Il-2 měl ale výhodu ve vzduchem chlazeném motoru a asi byl jednodušší na výrobu (nepotřeboval velký tvarovaný pancíř, který nebylo jednoduché vyrobit).