Jindřich VIII. Tudor

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Jindřich VIII. Tudor

Příspěvek od Ljubov »

Jindřich VIII. Tudor
(1491 – 1547)

"Slova nejsou činy.."
(ze hry Williama Shakespeara Jindřich VIII.)

Obrázek

Jindřich VIII. je jedním z nejznámějších panovníků v historii Velké Británie, jeho cesta k úspěchu však nebyla jednoduchá. Na trůn se dostal jen díky předčasné smrti staršího bratra Artura, zavedl svou zemi do sporu s papežem a katolickou vírou, zruinoval královskou pokladnu a krvavě potlačoval protestantská hnutí. Zároveň se zasloužil o vznik britského námořnictva, rozvoj kultury a vzdělanosti a uzavření smluv s Walesem. Za svůj život se šestkrát oženil a dvě manželky poslal na popraviště. Zkrátka neměl od slov k činům nikdy daleko..

Jindřich VIII., Z Boží milosti král anglický, se narodil 28. června roku 1491 v Greenwichi královskému páru - Jindřichu VII. a Alžbětě z Yorku. Kromě staršího bratra Artura měl šest dalších sourozenců (bratry Edmunda a Edwarda a čtyři sestry: Markétu, Alžbětu, Marii a Kateřinu), z nichž se pouze tři dožili dospělosti. Jako druhý syn obdržel v roce 1494 titul vévody z Yorku a byl připravován pro církevní dráhu. Pod vedením znalců svolaných z celé Evropy se učil latinsky, španělsky a francouzsky.

2. dubna roku 1502 náhle zemřel Jindřichův bratr Artur, který měl už od raného dětství nalomené zdraví. Všechny povinnosti následníka trůnu přešly na Jindřicha. Po bratrovi "zdědil" i manželku, Kateřinou Aragonskou. Jindřichův otec se snažil udržet spojenectví se Španělskem a navrhl proto Kateřininým rodičům, aby svou dceru provdali za nového dědice. Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská souhlasili, bylo však nutné získat povolení od papeže.
Kateřina přísahala, že její manželství nebylo naplněno, oba žili odděleně údajně proto, aby Artur mohl v klidu dospět a španělská princezna se naučila řádně anglicky. Pro obě strany její ujištění stačilo, ale papež stále pochyboval. Po několika měsících intensivních jednání došla Isabele Kastilské trpělivost a začala s papežem vyjednávat osobně. Julius II. nakonec svolil a sňatek povolil vydáním buly. Čtrnáct měsíců po Arturově smrti se Jindřich s Kateřinou zasnoubil.
Po třech letech už Anglii spojenectví se Španělskem nepřinášelo tolik možností a Jindřich prohlásil, že on sám se svatbou nesouhlasí a jednalo se prý bez jeho souhlasu. Diplomaté brzy rozpory urovnali a 11. června roku 1509, již po smrti Jindřicha VII., se konala svatba. Za nového krále byl Jindřich korunován ve Westminsterském opatství 24. června téhož roku.

LÉTA VLÁDY 1509 - 1533:
Dva dny po svém nástupu na trůn dal Jindřich zatknout nejméně populární otcovy ministry - Richarda Empsona a Edmunda Dudleyho. Obvinil je z vlastizrady a nechal popravit. Jasně tím ukázal, jaký osud stihne každého, kdo by se odvážil mu odporovat.

Mladý Jindřich prý býval velmi elegantní. Vynikal v jízdě na koni, vyhrával rytířské turnaje, rád lovil zvěř, po večerech hrál v kostky, tančil na plesech a skládal hudbu. Zároveň byl věrným křesťanem, četl liturgické spisy a vedl filosofické rozpravy. Podle dochovaných brnění jsou dokonce známé jeho přesné míry (jestli by vás to zajímalo, tak při výšce 190 cm měřil 89 cm přes pás a přes hrudník 107 centimetrů).

Roku 1511 papež založil Svatou ligu proti Francii, do níž okamžitě vstoupilo Španělsko následované Svatou říší římskou a Anglií. Od války si Jindřich sliboval rozšíření území a získaní držav v severní Francii. V listopadu uzavřel ve Westminsteru dohodu o vzájemné podpoře se Španěly. Anglie byla připravena vstoupit do bojů.
První bitva s Francií se odehrála 16. srpna roku 1513 u Guinegate a Jindřich zaznamenal vítězství. V témže roce se Jindřichův zeť, skotský král Jakub IV., spojil s Francouzy a zahájil proti Anglií tažení, které skončilo katastrofální porážkou 9. září 1513 u Flodennu. V bitvě padl i samotný skotský král a Jindřich ze své strany válku ukončil.

Obrázek
Jindřich VIII.

18. února roku 1516 se královně Kateřině narodilo první živé dítě, dceru pojmenovali Marie. Přecházející potraty podlomily její zdraví, ztloustla a král v ní žádné zalíbení nenacházel. Přišel čas, aby si našel mezi manželčinými dvorními dámami milenku. Jejich přesný počet znám není, oficiálně se hovoří pouze o dvou.
První Jindřichovou favoritkou byla Alžběta "Bessie" Blountová, s níž měl král syna Jindřicha FitzRoye. Roku 1525 mu udělili titul vévody z Richmondu a o osm let později ho oženili s Marií Howardovou. Jindřich FitzRoy zemřel brzy, již roku 1536, bez potomků. Krátce před jeho smrtí se Jindřich VIII. snažil prosadil, aby byl jeho nemanželský syn jmenován budoucím králem.
Vedle Bessie Blountové figurovala Marie Boleynová (sestra Anny Boleynové, historikové se stále nemohou shodnout zda byla starší nebo mladší). Z Mariina vztahu s králem se měly narodit dvě děti – Jindřich a Kateřina, ale k žádnému z nich se panovník nehlásil.

Obrázek
Marie Boleynová

Neschopnost Kateřiny Aragonské přivést na svět mužského potomka přiváděla Jindřicha na hranici šílenství. Z šesti dětí přežila první týdny jen Marie.
V roce 1525 Jindřich poprvé potkal manželčinu dvorní dámu Annu Boleynovou, do níž se okamžitě zamiloval. Ale Anna nehodlala následovat sestru Marii a jeho nabídky odmítla, což krále utvrdilo v tom, že Anna je pro něj ta pravá. O rok později svolila pod podmínkou, že se král rozvede s Kateřinou a učiní ji královnou. V květnu 1527 Jindřich zahájil jednání s novým papežem Klimentem VII., ale setkal se s rázným zamítnutím. Papež si nechtěl proti sobě poštvat římského císaře Karla V., jehož vojska vyplenila Řím. Navíc Karlova matka, Jana Kastilská, byla sestrou Kateřiny Aragonské a sestřino pošpinění by nemusela snést. Proto Kliment poslal do Anglie dopis se slovy "co Bůh spojil, člověk nerozloučí.". Panovník váhal, Anna čekala dítě, dle předpovědi astrologů to měl být chlapec. Další nelegitimní syn by mu v jeho trápení nepomohl. Svolal proto parlament, kde oznámil, že jeho manželství s vdovou po vlastním bratrovi bylo od začátku neplatné a papež se zmýlil. V lednu roku 1533 ho canterburský arcibiskup Cranmer tajně oddal s Annou, manželství bylo veřejnosti oznámeno o Velikonocích a novou královnu korunovali 1. června.
Kateřina Aragonská byla zbavena titulu královny, její jediná dcera Marie prohlášena za nelegitimní dítě a její případné nároky na trůn tím vzaly za své. Kateřinu poslali do vyhnanství na venkov, kde do konce života bojovala za Mariina práva. Zemřela 7. ledna 1536 na zámku v Kimboltonu ve věku padesáti let.

SPORY S ŘÍMEM, VLÁDA 1533 - 1540:
7. září 1533 se královně předčasně narodilo dítě, nebyl to očekávaný chlapec ale "jen" dcera. Pojmenovali ji na počest královy matky Alžběta.
Sňatkem s Annou Boleynovou si Jindřich definitivně popudil papeže. Dolní sněmovna parlamentu vydala ustanovení, že papežské buly nejsou v Anglii platné a církev nesmí provést nic, s čím by král nesouhlasil. Až se tyto informace donesly k papeži, exkomunikoval krále i arcibiskupa Cranmera z církve. Jako hlavní důvod svého činu uvedl, že Jindřich uzavřel nezákonný sňatek a jeho manželství nenabývá platnosti před zákonem. Jindřich nakázal ze své země vyhostit papežského legáta, který papežovým jménem prosazoval jeho myšlenky, a roku 1534 letech vydal tři důležité zákony, v nichž objasnil svůj postoj k církvi:
1. Zákoník "Ecclesiastical Appointments Act", v němž bylo kněžím určeno, aby zvolili biskupa předem vybraného panovníkem.
2. Podle zákoníku nazvaného "Act of Supremacy" se anglický král stává ve svém státě nejvyšší církevní autoritou.
3. Poslední dokument "Treasons Act" upozorňoval, že nerespektování předchozího zákona bude bráno jako zrada a podle toho bude viník potrestán.
Díky těmto dokumentům se církev dostala zcela pod kontrolu panovníka, vliv Říma byl minimální. Veškerý odpor proti Jindřichovi byl rychle a krutě potlačen; protestanti, kterým se nepodařilo včas uprchnout, byli pronásledovánia zatýkáni. Proti vybíjení křesťanů brzy vystoupil kardinál John Fisher, spisovatel a kancléř Thomas More a řada dalších. Odmítli přísahat věrnost králi, za což byli zajati, uvězněni v londýnském Toweru a poté popraveni.

Vedle problémů s církví se Jindřichovi nevedlo ani v manželství. Anna Boleynová si přála, aby s ní jednal jako se sobě rovnou, což se panovníkovi nelíbilo. Podobně jí vyčítal přílišný temperament a podrážděnost. Po narození dcery Alžběty královna dvakrát potratila a Jindřich si to vyložil jako velezradu. Vzal si jí kvůli tomu, aby mu porodila syna, ale žádného se nedočkal. V prosinci roku 1534 dokonce s Cranmerem přemýšleli, že by se vladař vrátil ke Kateřině Aragonské a Annu opustil.
8. ledna 1536 se královský pár doslechl o Kateřinině smrti. Anně bylo jasné, že pokud urychleně nepřivede na svět syna, Jindřich se znovu ožení a jí v nejlepším případě pošle do vyhnanství. Naštěstí brzy otěhotněla, ale 29. ledna byl král zraněn při rytířském turnaji a vyděšená královna o dítě přišla. Stalo se tak v den pohřbu jeho první manželky. Mezi lidem se začaly šířit pověsti, že je to zlé znamení a Kateřina Jindřichův rod proklela.
Od Annina potratu se Jindřich přestal o manželku zajímat, zamiloval se do dvorní dámy Jany Seymourové. Královnu dal sledovat a neunikl mu její důvěrný vztah k hudebníkovi Marku Smeatonovi. 30. dubna ho nechal převést do Toweru, kde se Smeaton na mučení přiznal ke svému poměru s královnou. 1. května panovník obvinil svou druhou manželku z údajného incestu s bratrem Jiřím a zatkl další čtyři šlechtice, kteří podle něj měli udržovat s jeho ženou poměr. Na druhý den byli všichni zatčeni a uvězněni v Toweru. 17. května byli obvinění šlechtici popraveni, Anna stále doufala, že se jí podaří vyváznout. Když si pro ni 19. května přišly stráže, myslela, že ji zachrání. Teprve, když spatřila kata povolaného až z francouzského Calais, došlo jí, že se milosti nedočká.
Anna Boleynová byla popravena okolo osmé hodiny ráno, údajně před svou smrtí prohlásila: "Popravčí je doufám odborník, mám totiž velice štíhlý krk."

Den po Annině popravě, 20. května 1536, se král zasnoubil s Janou Seymourovou. Svatba proběhla o deset dnů později ve Whitehallu. V oficiálním zápise je uvedeno, že: "První i druhé královo manželství je se souhlasem parlamentu anulováno a prohlášeno za neplatné." Annina dcera Alžběta byla prohlášena za nelegitimní a jediné děti, které měly právo po králově smrti usednout na trůn, se měly narodit z třetího svazku.
Krátce po uzavření tohoto manželství Jindřich uzavřel smlouvy s Walesem, které toto území připojily k Anglii, a obyvatelstvo spojily v jeden národ.
12. října roku 1537 se Jindřichovi narodil první syn, vybrali mu tradiční jméno Edward. Sloužily se slavnostní mše a rozdávalo víno. Janu Seymourovou dlouhý porod natolik vyčerpal, že o dvanáct dní později zemřela. Jindřich se o ní vyjádřil jako o "opravdu milující choti".

POSLEDNÍ LÉTA VLÁDY (1540-1547)
Na počátku roku 1540 Jindřich uvažuje o novém sňatku, na radu přítele Thomase Cromwella si vybral třiadvacetiletou Annu Klevskou pocházející z malého severoněmeckého vévodství Kleve. Vzájemné spojenectví mělo zajistit Anglii bezpečnost při možném útoku katolíků. Brzy byl do Anglie zaslán Annin portrét od malíře Hanse Holbeina mladšího a král souhlasil se svatbou.
Když Anna Klevská přijela do Anglie, král zjistil, že jeho budoucí manželka hovoří pouze německy, nehraje na hudební nástroje a neumí zpívat. Zklamal ho i její vzhled, skutečná Anna vypadala jinak, než ji zachytil Holbein. Král prohlásil, že "vypadá jako kůň". Přesto se s ní 6. ledna v Greenwichi oženil a zároveň zahájil jednání o nové manželce. Když se seznámil s komornou Kateřinou Howardovou, Anna jeho volbu schválila. Uvědomila si, že by mohla skončit jako její předchůdkyně Anna Boleynová; potvrdila, že její manželství s Jindřichem nebylo nikdy neplněno a král jako hlava církve sňatek zrušil. Anna získala titul královy sestry a usadila se na hradě Hever, kde dříve sídlila rodina Boleynových. V dopise svému bratru Vilémovi napsala, že jí její nynější postavení vyhovuje, neutrpěla žádné příkoří a je plně spokojena.
Thomase Cromwella nechal Jindřich 28. června 1540 popravit za jeho neschopnost vybrat vhodnou ženu a týž den se oženil s osmnáctiletou Kateřinou Howardovou. Mladou manželku panovník zahrnuval šperky a aby se jí více zalíbil, častěji sportoval. Na jaře 1541 však onemocněl, trpěl vysokými horečkami a téměř nemohl chodit. Kateřina nemarnila čas ošetřováním krále, navštěvovala přátele a střídala milence. Dlouho se jí dařilo utajit své aféry, ale jednoho dne se o nich dozvěděl i král. Okamžitě nechal její milence popravit a jí samotnou uvěznil v Toweru. Požadoval, aby se "všechny radosti, jež ta prokletá žena zažila díky své prostopášnosti, nemohly vyrovnat bolesti, kterou zakusí při mučení." V únoru 1542 byla Kateřina zbavena titulu královny a 13. února ji popravili.

Svou poslední, v pořadí již šestou manželku, bohatou dvojnásobnou vdovu Kateřinu Parrovou, si Jindřich VIII. bere 12. července roku 1543. Kateřina naplnila panovníkovy představy o ideální manželce. Byla tichá, skromná a nezasahovala do politiky. Urovnala rodinné vztahy a zasloužila se o to, aby Jindřichovy dcery Marie a Alžběta získaly právo nastoupit na trůn. Roku 1544 přesvědčila Jindřicha, aby syna Edwarda představil veřejnosti jako právoplatného následníka.

Jindřich VIII. zemřel 28. ledna roku 1547 v paláci ve Whitehallu, bylo mu pětapadesát let. Příčinou smrti byla pravděpodobně obezita, jíž panovník posledních deset let života trpěl, dna a nedoléčené zranění nohou z rytířského turnaje. O století později se objevila teorie, že Jindřich od své milenky chytil syfilis, ale současní historikové to vyvracejí s tím, že syfilis byla za Jindřichových časů již známá nemoc a lékaři by příznaky jistě rozpoznali. Poslední výzkumy ukazují i na možnost, že král trpěl cukrovkou podobně jako jeho sestra Markéta Tudorovna.

Je pohřben v kapli svatého Jiří na Windsorském hradě vedle své třetí manželky Jany Seymourové. Té, kterou nejvíc miloval.

Obrázek
Jindřich VIII.

JINDŘICHOVY REFORMY A POLITIKA
Spolu s Alfrédem Velikým a Karlem II. je Jindřich považován za jednoho ze zakladatelů britského královského námořnictva. Za jeho vlády byly postaveny nové válečné lodě (známá je například karaka Mary Rose), budovaly se nové doky a většina lodí byla vyzbrojena děly, která nahradila tradiční lukostřelce. Podporu námořnictva naplno zužitkovala Jindřichova dcera Alžběta I., jejíž flotila dokázala ve válce se Španělskem porazit slavnou Armadu.

Díky rozporu s Římem vystavil Jindřich svou zemi možné invazi Španělska či Francie, aby zajistil svému lidu ochranu, nechal při pobřeží vystavět síť pevností a hradů. Nejsilnější opevnění se nacházelo v jižní Anglii, opevněné bašty lemovaly pobřeží od přístavu Dover po poloostrov Cornwall. Jako stavební materiál byly údajně použity kusy zdiva z rozbořených katolických klášterů.
Zasloužil se také o přestavení řady slavných staveb – královské kaple, university v Cambridge a Westminsterského opatství v Londýně.

Jindřichův otec pro syna ušetřil 1,25 milionů liber (v přepočtu na dnešní hodnotu britské libry by to bylo nějakých 375 milionů l.), ale rozhazovačný Jindřich je brzy utratil. Značnou část otcova majetku investoval do oprav královských paláců, zbylé peníze pohltila válka. Do konce dvacátých let 16. století všechny peníze utratil a v nouzi požádal o pomoc parlament. Částka, kterou parlament uvolnil, však nestačila pokrýt mnohé výdaje a Jindřich musel hledat jinde. Jako vhodný zdroj se ukázala církev. Panovník nechal pozavírat četné kláštery, přivlastnil si jejich poklady a rozprodal církevní pozemky. Zisk na duchovenstvu sice pokladnu naplnil, přesto Jindřich zemřel jako dlužník..

VÝVOJ PO SMRTI JINDŘICHA VIII.
Po Jindřichově smrti na trůn nastoupil jeho jediný syn Edward korunovaný na krále Edwarda VI.. Protože mu bylo pouze devět let, vybrali šestnáct úředníků, kteří mu měli pomáhat s vládou dokud mu nebude osmnáct let.
Od Eduardova narození se mezi lidem šeptalo, že je slabý a náchylný k nemocem. V roce 1553 onemocněl tuberkulózou, před svou smrtí však stačil vyškrtnout Alžbětu a její sestru Marii z pořadí nových nástupců a místo nich zvolil jako budoucí královnu Janu Greyovou, vnučku sestry Jindřicha VIII.. Jana vládla pouze devět dní než ji svrhla Alžbětina nevlastní sestra Marie, nechala ji uvěznit a 12. února roku 1554 popravit.
Marie I. Tudorovna byla, podobně jako její matka Kateřina Aragonská, fanatická katolička a rozhodla se, že v Anglii opět zavede katolickou víru. Od svého nástupu na trůn v červenci 1553 do své smrti nařídila upálit na tři sta protestantů (za což získala přídomek Marie I. Krvavá), obnovila zákon o kacířství a pro upevnění vztahů s katolickým světem se provdala roku 1554 za španělského krále Filipa II.. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Katolická královna nebyla ve společnosti příliš oblíbená, proběhlo několik neúspěšných převratů, během nichž se snažili dosadit na trůn Alžbětu. Za účast ve spiknutí v roce 1554 byla zavržená dědička odsouzena a uvězněna v londýnském Toweru. Marie I. řečená Krvavá vládla pět let, od roku 1555 ji sužovala rakovina. Aby dokázala svou sílu a odhodlanost, vyhlásila válku Francii. Krátký konflikt skončil pro Anglii katastrofou, když museli předat Francii strategický přístav Calais u kanálu La Manche. Roku 1558 souhlasila Marie s návrhem muže a jmenovala nenáviděnou protestantku Alžbětu svou zákonitou dědičkou. 17. listopadu téhož roku britská panovnice podlehla rakovině a dcera Anny Boleynové, která svůj předcházející život strávila ve stínu dvora, se konečně chopila moci.

Obrázek
Alžběta I. Anglická

____________
Jinak přivítám jakékoli dotazy, obrázky, nové informace apod.
Hrubky se budu snažit postupně opravovat.
Naposledy upravil(a) Ljubov dne 9/5/2009, 18:03, celkem upraveno 3 x.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

ŠEST ŽEN JINDŘICHA VIII.

"Rozvedená, sťata, zemřela; rozvedená, sťata, přežila."
Oblíbené středověké pořekadlo Angličanů[/align]

Kateřina Aragonská

Kateřina Aragonská se narodila 16. prosince 1485 v Madridu španělskému králi Ferdinandu II. Aragonskému a Isabele I. Kastilské. Krátce po jejím narození jí rodiče začali hledat vhodného manžela. Když jí byly tři roky, zasnoubili ji s dědicem anglického trůnu, Arturem z rodu Tudorovců.
Roku 1501 se téměř šestnáctiletá Kateřina vypravila s doprovodem na cestu do Anglie, aby byla Arturovi slavnostně představena. Trvalo přes tři měsíce, než se španělské lodě dostaly přes rozbouřené moře a 2. října 1501 přistály v přístavu v Plymouthu.
Svatba s Arturem proběhla 14. listopadu téhož roku v katedrále sv. Pavla v Londýně, po skončení série plesů se oba manželé usadili na hradě Ludlow blízko hranic s Walesem. O šest měsíců později okolí hradu zachvátila epidemie blíže neurčené horečky, onemocněl i následník a jeho manželka. Artur na následky této nemoci 2 dubna roku 1502 zemřel, Kateřina Aragonská se naštěstí uzdravila.
Kateřina se tak stala vdovou, ale byla stále velmi mladá. Král Jindřich VII. nechtěl přijít o výhodné spojenectví se Španělskem, navíc španělská princezna přinesla do rodiny velké věno. Byla by proto škoda o něj zase přijít. Čtrnáct měsíců po smrti prvního manžela byla Kateřina opět zasnoubena s dědicem anglického trůnu.

Roku 1505, když byl Jindřich VIII. dost starý, aby si ji mohl vzít, se jeho otec rozhodl, že vazby se Španělskem nejsou nakonec tak výhodné a začal synovi snoubenku vymlouvat. Nový dědic říše poslechl a prohlásil, že on sám se svatbou nesouhlasí. Kateřinina budoucnost byla nyní značně nejistá, do smrti Jindřicha VII. roku 1509 netušila, co s ní bude. Díky obratnosti diplomatů se spory mezi Anglií a Španělskem urovnaly a mohla 24. června 1509 proběhnout svatba.
Krátce po svatbě královna otěhotněla, ale o dítě - patrně dceru – přišla v lednu 1510. 1. ledna roku 1511 se jí narodil syn, o pět dní později byl pokřtěn. Jméno získal po otci. U dvora se oslavovalo, ale malý Jindřich po několika dnech zemřel. Po několika potratech se 18. února roku 1516 narodila dcera Marie, která se jako jediná dožila dospělosti. Jiné živé dítě se už Kateřině Aragonské nenarodilo.
Četné potraty se podepsaly na královnině zdraví, ztloustla a ztratila pro manžela přitažlivost. Jindřich si našel milenku, nejprve Bessie Blountovou a poté Marii Boleynovou. Od roku 1526 spala Kateřina v oddělené ložnici, Jindřich se totiž seznámil s Annou Boleynovou.
Dvaačtyřicetiletá královna nemohla s mladou Annou soupeřit, král toužil po mužském potomkovi, kterého mu nemohla dát. V květnu roku 1527 král zahájil jednání s papežem Klimentem VI. a žádal ho, aby mu umožnil sňatek zrušit. Setkal s rázným odmítnutím, zrušení manželství se papežovi nevyplatilo. 6. května roku 1527 vyplenila vojska římského císaře Karla V. město Řím a císařova matka Jana Kastilská byla navíc Kateřininou sestrou. Zhanobení mladší sestry by jistě nesnesla. Do Anglie proto putoval vzkaz s okřídleným rčením "co Bůh spojil, člověk nerozloučí."
Možná by Kateřina Aragonská zůstala královnou, kdyby roku 1533 Anna Boleynová neotěhotněla. Hvězdáři krále informovali že by nenarozené dítě měl být chlapec. Jenže by byl pouze nelegitimní syn a na trůn by pravděpodobně nastoupil nemohl. A Jindřich nutně potřeboval právoplatného syna.
Na schůzce parlamentu oznámil, že jeho manželství s vdovou po vlastním bratrovi bylo od začátku neplatné a papež se zmýlil. Po pár dnech se s Annou oženil. Oddal je tajně canterburský arcibiskup Cranmer.
Nešťastná Kateřina byla zbavena titulu královny a poslána na venkov do vyhnanství. Její dcera Marie byla prohlášena za nelegitimní dítě a ztratila jakýkoli nárok na trůn. Následující tři roky Kateřina strávila cestováním po menších hradech, doprovázelo ji několik služek. Přesto si na nepohodlí nikdy nestěžovala a často se modlila. Do konce života bojovala za dceřina práva.
Zemřela 7. ledna roku 1536 na hradě Kimbolton, bylo jí padesát let. Je pohřbena v katedrále v Peterborough jako princezna z Walesu, tedy nikoli jako královna.

Anna Boleynová

Anna Boleynová, druhá a snad nejznámější manželka Jindřicha VIII., se narodila pravděpodobně v roce 1500/1501 v Norfolku. Jiné verse uvádějí roky 1507 nebo 1509. Díky těmto nejasnostem není jasné, jestli byla straší nebo mladší sestrou Marie Boleynové. Jejími rodiči byli sir Thomas Boleyn a Alžběta Howardová.
Rané dětství strávila na dvoře královy sestry Markéty Tudorovny, když jí bylo asi dvanáct let, poslali ji i její sestru do Francie, kde se zařadily do družiny krále Ludvíka XII. a jeho ženy Marie (která rovněž pocházela z rodu Tudorovců). Obě se zde naučily plynně francouzsky, seznámily se s kulturou a poezií Francie. Po smrti Ludvíka XII. se Marie Boleynová vrátila domů (kde se stala královou milenkou) a Anna zůstala dalších sedm let na studiích v Paříži.

Tehdejší záznamy vychvalují její krásu, zejména tmavé vlasy a černé oči. Ve většině z nich se píše, že měla na jedné ruce šest prstů (na obrazech jich má vždy pochopitelně jenom pět). Co je na tom pravdy vážně netuším.

Do Anglie přicestovala koncem roku 1521, v březnu 1522 se zařadila mezi dvorní dámy Kateřiny Aragonské. Provdala se za Jakuba Butlera, 9. vévodu z Ormondu. Několik měsíců po svatbě si našla řadu milenců, známý je například šlechtic Jindřich Percy nebo básník Thomas Wyatt. Románky jí brzy zastavil arcibiskup, který jí upozornil na nevhodné chování.
Kdy přesně Anna poprvé potkala Jindřicha VIII. není známo. Nejčastěji se mluví o roku 1525. O tři roky později byla již stoprocentně jeho milenkou, o čemž se můžeme dočíst v dochovaných dopisech, které vystavují britská musea. Jindřichovou milenkou se stala poté, co jí král slíbil, že se co nejdříve rozvede s Kateřinou Aragonskou a jí naopak učiní královnou. Od roku 1528 se účastnila zasedání soudů, na nichž se řešila právě tato problematika. Jednání se vlekla a nepřinášela žádný výsledek. Anna začínala být netrpělivá, místo toho, že tu teď marní čas, si mohla najít jiného bohatého milence.

Anna nebyla mezi lidmi příliš oblíbená, na rozdíl od Kateřiny, jíž lid miloval. Vadila jim její přehnaná ctižádostivost. V roce 1532 se na panovníkův návrh stala markýzou z Pembrokeu a v říjnu téhož roku se mohla po králově boku účastnit jednání s francouzským králem v Calais.
Koncem roku 1532 Jindřichovi oznámila, že čeká dítě. Jindřich poté zrušil své manželství s Kateřinou a 1. června se Anna stala novou královnou. Anglie nyní čekala na nového následníka, už pro něj dokonce vybrali i jméno, ale 7. září 1533 okolo třetí hodiny odpoledne se narodila dcera. Jméno získala po panovníkově matce, tedy Alžběta. Anně Bolyenové to radost nezkazilo, zklamání to však bylo pro Jindřicha, který to také dal ženě jasně najevo.
Po dvou potratech (v letech 1534 a 1535) bylo královně jasné, že by její oslňující vzestup mohl pokračovat stejně rychlým pádem. Nutně potřebovala dát Jindřichovi syna, nebo by mohla skončit ve vyhnanství, a to kdoví jestli. Jindřich si navíc našel milenku, dvorní dámu Janu Seymourovou, a Anna cítila, že by jí tato dívka mohla vystřídat stejně snadno jako ona Kateřinu Aragonskou.
Štěstí se jí vyhnulo velkým obloukem, o své poslední dítě přišla 29. ledna 1536, když se doslechla, že panovník byl zraněn při rytířském turnaji. Stalo se tak v den pohřbu jeho první manželky. Mezi lidem se začaly šířit pověsti, že je to zlé znamení a Kateřina Jindřichův rod proklela.
Brzy poté jí dal král sledovat a když vyslaní "špioni" odhalili, jak blízko má královna k hudebníku Marku Smeatonovi, byl její osud zpečetěn. 30. dubna se Smeaton na mučení v londýnském Toweru přiznal, že udržoval s Annou poměr, na druhý den byli zajati další čtyři šlechtici včetně Annina bratra Jiřího Boleyna. 2. května je uvěznili v Toweru a 17. května popravili.

19. května si stráže přišly i pro královnu. Odvedli ji k Zelené věži, kde měla být vykonána poprava. Anna přednesla krátkou řeč:
"Dobrý lide křesťanský,
Jdu na smrt, však v souladu s právními předpisy, právo mě odsoudilo k smrti a proto nemohu nesouhlasit. Neobvinila jsem žádného člověka ani jsem neřekla nic, z čehož jsem byla obviněna a odsouzena k smrti. Modlila jsem se k Bohu, aby ochraňoval krále a umožnil mu dlouho nad vámi vládnout. Nikdy nebyl jemnější a milosrdnější vládce nežli on. I mně je stále dobrým a svrchovaným pánem. Pokud se někdo bude zaobírat mým příběhem, chtěla bych, aby soudil co nejlépe. Musím nyní odejít, opustit tento svět a vás všechny, přeji si, aby jste se za mě modlili. Pane Bože, smiluj se nade mnou."

Popravu vykonal kat povolaný z Calais, Anně zavázali oči a jednou ranou usekli hlavu. Ostatky uložili do neoznačeného hrobu v kapli svatého Petra v Toweru. Teprve za vlády královny Viktorie byl její hrob přemístěn a řádně označen náhrobním kamenem.

Obrázek Obrázek
Kateřina Aragonská a Anna Boleynová

Jana Seymourová

Jana Seymourová, dcera sira Jana Seymoura a jeho ženy Margery Wentworthové, se narodila roku 1508 případně 1509. Celé datum narození dosud neznáme. Ve věku okolo patnácti let jí zařadili do družiny Kateřiny Aragonské, později přešla k Anně Boleynové.
S králem se seznámila v září 1535, když se panovník zastavil na jejich sídle ve Wiltshire. O půl roku později, když královna Anna přišla o své poslední dítě, se stala Jindřichovou milenkou. 19. května 1536 se účastnila její popravy a do čtyřiadvaceti hodin po Annině smrti byla s králem zasnoubena. Svatba proběhla 30. května ve Whitehallu. Jako jediná se všech panovníkových manželek nebyla korunovaná, král čekal, jestli dítě, které se Janě narodí, bude chlapec. Jestli by to byla pouze dcera, Jana nebyla hodná postavení královny.

Vytoužený syn, pojmenovaný Edward, se narodil 12. října roku 1537. Dlouhý porod Janu Seymourovou natolik vyčerpal, že o několik dní později, přesně 24. října 1537, zemřela. Bylo jí asi osmadvacet let. Pohřbili jí v kapli sv. Jiří na hradě Windsor, její hrob se nachází vedle Jindřichova.
Panovník se o Janě vyjádřil jako o "opravdu milující a jediné pravé choti", odpustil jí i to, že byla věrná katolička a snažila se ho přivést zpět k této víře. Darovala mu jediného legitimního syna, takže mohla téměř cokoli. Kdyby měl panovník více synů, nikdy by se prý po Janině smrti znovu neoženil, aby zůstala jeho poslední ženou. Ale při tehdejší vysoké míře úmrtnosti malých dětí si nemohl dovolit riskovat a začal počátkem roku 1540 hledat novou manželku.

Anna Klevská

První anglická královna německého původu, Anna Klevská, se narodila 22 září 1515 ve městě Düsseldorf. Jejími rodiči byli klevský vévoda Jan III. a Marie z Jülich-Bergu. Byla vychovávána podle starých německých tradic, učila se ruční práce, ale v Anglii tolik populární zpěv a hru na hudební nástroje nikoli. Jako dítě Annu zasnoubili s Františkem I. Lotrinským, ale ze svatby nakonec sešlo.

Ke konci roku 1539 Thomas Cromwell truchlícímu Jindřichu VIII. poradil, aby se co nejdříve znovu oženil a sám se pustil do hledání vhodné partie. Brzy vybral asi pět dívek, mezi nimi byla i Anna Klevská, a seznámil s výsledky panovníka. Ten poslal na vytipované dvory malíře Hanse Holbeina mladšího, aby dívky nakreslil. Annin portrét ho zaujal, navíc nevyznávala katolickou víru, přinesla by bohaté věno a vévodství Kleve by se mohlo stát důležitým spojencem Anglie, kdyby se proti ní spojila Svatá říše římská a Francie.

Když Anna Klevská přijela do Anglie, král zjistil, že jeho budoucí manželka hovoří pouze německy, nehraje na hudební nástroje a neumí zpívat. Také vypadala úplně jinak než na zaslaném obraze, údajně připomínala koně. Ale ustoupit od taktické smlouvy s Kleve by se Jindřichovi nemuselo vyplatit a 6. ledna 1540 se s Annou oženil v Greenwichi.
Několik dní po svatbě zahájil pátrání po další ženě a přemýšlel, jak se Anny zbavit. Brzy se zamiloval do komorné Kateřiny Howardové a nová královna souhlasila s rozvodem. Král jí slíbil tučné odstupné, takže proč by jeho nabídky nevyužila. Pokud by nesouhlasila, přivodila by si velké problémy a mohla by následovat Annu Boleynovou na popraviště. Dosvědčila před arcibiskupem i parlamentem, že její manželství s králem nebylo nikdy naplněno, s radostí přijala titul "Králova sestra" a odstěhovala se na nově nabytá panství. Usadila se na hradě Hever, kde před lety žila Jindřichova druhá manželka, nezasahovala do politiky a v klidu dožívala v ústraní.
Roku 1557 se účastnila slavnostní korunovace nevlastní dcery Marie I. Katolické a 16. července téhož roku na hradě Hever zemřela ve věku jednačtyřiceti let, přežila všechny ostatní Jindřichovy ženy a byla pohřbena ve Westminsterském opatství.

Obrázek Obrázek
Jana Seymourová a Anna Klevská

Kateřina Howardová

Kateřina Howardová, dcera lorda Edmunda Howarda a jeho ženy Jocasty Culpeperové, se narodila okolo roku 1520 ve městě Wingate. Byla spřízněna s rodem Boleynů a vychovávali jí v katolické víře.
U dvora se ocitla v devatenácti letech, působila jako komorná u Anny Klevské. Mladé dívky si brzy všiml panovník a po rozvodu se svou čtvrtou ženou Annou Klevskou se s ní 28. června roku 1540 oženil.

Jindřich jí přezdíval "Rudá růže bez trnů", zahrnoval jí šperky a aby se své o třicet let mladší ženě více zalíbil, snažil se více sportovat. Po necelém roce manželství král onemocněl, stihla ho vysoká horečka a nemohl téměř chodit. Kateřina se odmítla o manžela starat, raději navštěvovala zábavy a našla si milence. Dlouho své vztahy úspěšně tajila, než se jednoho dnes dostaly i k panovníkovi, který pověřil vyšetřováním arcibiskupa Cranmera. Do listopadu měl na stole seznam Kateřininých afér, ale stále tomu nechtěl uvěřit. Nařídil, aby bylo vše ještě jednou prošetřeno. Teprve, když na mučidlech promluvil Kateřinin bratranec a doznal se k poměru s královnou, vydal Jindřich příkaz k jejímu zatčení.
Popravili ji na stejném místě jako Annu Boleynovou, u Zelené věže, 13. února roku 1542. podobný osud stihl i další členy rodu Howardů. Pohřbili jí nedaleko Anny Boleynové, v kapli sv. Petra v londýnském Toweru.

Kateřina Parrová

Kateřina Parrová, nejstarší dcera sira Thomase Parra a jeho ženy Maud Greenové, se narodila roku 1512. Její matka byla dvorní dámou Kateřiny Aragonské a když zjistila, že čeká dítě, dvůr opustila a dceru pojmenovala na počest své paní. Když bylo Kateřiny Parrové pět let, zemřel její otec a o početnou rodinu se musela postarat její matka. Maud Greenová dbala na vzdělání a dceři zajistila kvalitní výuku, naučili jí mluvit latinsky, italsky a francouzsky, později se kvůli Kateřině Aragonské začala učit i její rodnou španělštinu.
Roku 1529 se Kateřina provdala za Edwarda Borougha, třetího barona z Gainsborough. Ovdověla roku 1533, kdy Edward zemřel na neštovice. O rok později se znovu vdala, tentokrát za Jana Nevilla, třetího barona rodu Latimerů z hradu Yorkshire. S druhým manželstvím přibyly Kateřině dvě nevlastní děti, o něž se ráda postarala. V březnu roku 1543 se stala dvojnásobnou vdovou, byla však stále poměrně mladá.

Jindřich VIII. si jí vyhlédl po popravě Kateřiny Howardové, Kateřina Parrová by se raději provdala za svého dlouholetého milence Thomase Seymoura, ale krále odmítnout nemohla. Svatba se konala 12. července roku 1543. Záhy se sblížila s Jindřichovými dětmi a sama je učila. Věnovala se také psaní knih, podporovala rozvoj umění. O nemocného krále se vzorně starala a naplnila jeho představy o správné manželce.

Po Jindřichově smrti v lednu 1547 se nijak neangažovala do politiky, nechtěla se stát Edwardovou regentkou a raději odešla do ústranní, kde si konečně vzala Thomase Seymoura. Spolu vychovávali panovníkovu dceru Alžbětu. Její šťastné manželství dlouho netrvalo, Thomas Seymour se do Alžběty zamiloval a ženu opustil. Pozdě Kateřina zjistila, že bude mít dítě. Zůstala sama. 30. srpna 1548 se jí narodila dcera Marie, týž den královna-vdova onemocněla a 5. září zemřela. Pohřbili jí vedle Jany Greyové na hradě Sudeley.

Obrázek Obrázek
Kateřina Howardová a Kateřina Parrová
Naposledy upravil(a) Ljubov dne 10/5/2009, 15:31, celkem upraveno 3 x.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Paráda. Tak zde máme dalšího Krále válečníka, politika a zároveň manžela zkrachovalce.

Ljubov není mi jasné jestli za svého života vedl nějaké významné vojenské tažení. Našlo by se něco takového?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Děkuju.
Chápu, že jsem se spíše než reformám věnovala jeho manželským problémům a aférkám (až dopíšu těch šest krátkých životopisů jeho manželek, tak toho bude ještě víc), ale žádné velké tažení podle mě Jindřich nevedl, kromě toho sporu s Francií roku 1513, kdy vyhrál v bitvě u Guinegate, a potížím se Skotskem, které prozatím vyřešila smrti krále Jakuba IV. v bitvě u Flodennu. Přesto tyto krátké války vyčerpaly státní pokladnu, panovník musel shánět nové peníze a nakonec zabavil církevní majetek..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Kdyby se spokojil s jednou ženskou - stejně si pendrek pomohl tak toho mohl stihnout na poli válečném více.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Je fakt, že i když se oženil šestkrát, legitimního syna měl jen jednoho a ten ještě brzo zemřel. Vláda Marie I. Katolické byla spíše pokusem znovu zavést katolickou víru, ale Alžběta I. své zemi velmi pomohla a zasloužila se o její rozvoj. Pokud by Jindřich zůstal s Kateřinou Aragonskou, možná by dnes neexistovala anglikánská církev a celá země by fungovala jinak.
Ale právě šest manželství a dvě ženy na popravišti ho proslavily. Holt nějaký král je známý jako válečník, druhý třeba politik a diplomat, Jindřicha VIII. si každý spojí s jeho manželkami. Nakonec, těch válečníků a politiků je hodně, ale šest žen má málokdo.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ljubov napsala: Jindřich VIII. zemřel 28. ledna roku 1547 v paláci ve Whitehallu, bylo mu pětapadesát let. Příčinou smrti byla pravděpodobně obezita, jíž panovník posledních deset let života trpěl, dna a nedoléčené zranění nohou z rytířského turnaje. O století později se objevila teorie, že Jindřich od své milenky chytil syfilis, ale současní historikové to vyvracejí s tím, že syfilis byla za Jindřichových časů již známá nemoc a lékaři by příznaky jistě rozpoznali. Poslední výzkumy ukazují i na možnost, že král trpěl cukrovkou podobně jako jeho sestra Markéta Tudorovna.

Podle všeho Jindřich VIII trpěl vzácnou genetickou poruchou. Alespoň tak soudí Catarina Whitley a Kyry Kramer ze Southern Methodist University v Texasu. Podle nich králé trápila McLeodova genetická porucha a tzv. Kell pozitivní Rh faktor červených krvinek. Podle studie právě za krevní anomalii stála série potratů jeho manželek. Co se McLeodova syndromu týče, tak ten postihuje obvykle muže kolem 40 roku života a dále má na svědomí problémy se srdcen, hybností a psychikou. To poslední by tak z části vysvětlovalo Jindřichovu povahu ke konci jeho vlády.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

O téhle studii jsem četla. Zveřejněna byla ale až v březnu 2011, tedy necelé dva roky po napsání tohoto článku. Možností, které vysvětlují smrt Jindřicha VIII. je neuvěřitelné množství a tato ohledně McLeodova syndromu je nejaktuálnější. V průběhu života Jindřich trpěl řadou různých chorob:

- Ve dvaadvaceti dostal neštovice.
- Ve třiatřiceti prodělal opakované záchvaty malárie. Otázkou je, kde k ní přišel.
- Ve čtyřiačtyřiceti si těžce poranil nohu během jeho milovaného turnaje. Nejdřív se zdálo, že noha srostla bez problémů, ale později došlo k zanícení a rána se znovu otevřela. Omezení pohyblivosti mohlo vést spolu s dalšími faktory k obezitě, kterou Jindřich trpěl v pozdější fázi života.
- Podle výzkumů mohl také mít cukrovku, kterou měla i jeho sestra Markéta. Cukrovka také mohla stát za množstvím vředů, které se mu vytvořily na nohou. Nakonec byly nohy zasaženy gangrénou.
- Později také trpěl nespavostí a depresemi, měl pocit osamělosti.
- Před smrtí dostal několik záchvatů mrtvice, což může vést k problémům s vysokým krevním tlakem.

Rozhodně je možné, že měl na jeho smrti podíl i McLeodův syndrom, ale podle mého názoru jednoznačná příčina určit nelze a za smrtí stálo více faktorů. Nejsem ale bohužel žádný medik, jen zarytý humanista, takže neumím přesně stanovit, jestli samotný syndrom může vést až ke smrti..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Viděl jsem na téma "Jindřichovy choroby" velmi zajímavý dokument. Bylo tam popsané, jak mohly choroby souviset i s jeho duševním stavem. I když ony to nebyly nejspíše ani tak choroby, jako spíše zranění a jeho různé následky. Opravdu hodně zajímavé to bylo. Ljubov to píše zcela přesně :)
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Ja, psychický stav je velmi pevně svázán s fyzickými projevy. Navzájem se ovlivňují, lze pomocí jednoho zlepšit nebo zhoršit ten druhý. Jindřich si určitě musel být vědom toho, že jeho zdraví není ideální a těžko se zlepší, takže i jeho psychika šla rázem dolů. Zhoršení nálady a deprese jistě nijak nepodpořily uzdravení. Kruh.

Je sice fakt, že jsem na toto téma žádný dokument neviděla, jen něco četla, ale vybrat jednu nemoc s tím, že takhle za to může, podle mě fakt nejde. V tomhle případě je rozhodující výsledek.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

TADY ten dokument je v anglickém originále. Bylo to opravdu hodně zajímavé i pro mě, který se raději hrabu v motorovém oleji, nežli v lidském těle. Myslím, že pro zájemce o Jindřicha to určitě stojí za zhlédnutí. Velmi zajímavé je, že král osobně se účastnil rytířských turnajů. V dokumentu je přesně popsáno nejen zranění nohou, ale i zranění hlavy, které utrpěl rovněž při turnaji. Pokud si vzpomínám, tak si zapomněl sklopit hledí a dostal dřevcem na čelo, odkud se tento nástroj svezl do strany. Údajně následkem tohoto zranění král trpěl migrénami.

Neuvěřitelné, že tento cvalda měl většinu života atletickou postavu a dle dobových dokumentaristů ta nejkrásnější lýtka všech dob :). Překvapilo mě, jak zajímavé dokumenty jsou dnes točeny (už skoro 10 let nemám TV).
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Já taky ne, už dlouho. Zbývá mi jen Radio Ga Ga. :D

Na ten dokument se určitě podívám, děkuji. Angličtina naštěstí není problém.

Je fakt, že za mlada byl Jindřich prý sakra pěknej chlap a díky turnajům a pohybu měl skvělou postavu. A ke všemu dobře tančil. Není divu, že mu dvorní dámy padaly k nohám geometrickou řadou. S těmi lýtky si ale dovolím minimálně polemizovat!
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Stryx
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 135
Registrován: 22/11/2009, 22:00
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Stryx »

- Ve třiatřiceti prodělal opakované záchvaty malárie. Otázkou je, kde k ní přišel.
-[/quote]

No nejsem si vedom,jak moc cestoval a taky nevim,jaky bylo v tomhle obdobi pocasi, ale je mozny,ze ji chytl treba ve Francii nebo Spanelsku pokud se tam dostal (Prvni manzelka byla spanelka tusim). Ono pokud bylo teplejsi obdobi (klima se nestridalo v ramci geologickych obdobi,ale stacily i stoleti...viz. mala doba ledova v polovine 17. stol. nebo naopak ve 14. stoleti tady v zemich ceskych bylo prakticky mediteranni klima...prikladem je pestovani vinne revy na mistech kde se dneska uz nepestuje a zdokumentovany hejno Locusta migrotoria (sarance stehovava) o sirce 7mi nemeckych mil, jez se prehnalo pres uzemi Rise....dnes na sarance stehovavy narazite maximalne ve zverimexu nebo na TV NOVA kdyz ukazuji zabery jak to pozira pole v Africe.
Ona se malarie jeste ke konci 40tych let dala chytnout i u nas na Jizni Morave a Slovensku (kdo si v tamnich luznich lesich musi vyslechnout volani prirody, potvrdi,ze je to dosti obtizny ukol) ,proto myslim,ze v oblastech kraje Camarque atd. to muze byt dobre promoreny a to jeste nezname dalsi faktory a to je vhodny biotop pro komary r. Anopheles...pokud v te dobe byl system zavlazovani poli kanaly rozsiren do rozsahle site + samozrejme meandrove luzni lesy apod. tak muselo byt komaru mraky a mraky a mohli zasahovat mnohem vice na sever nez nyni. Omlouvam se,ze odbiham od historie k oboru me nejblizsimu (samozrejme ze historii mam taky rad), jen jsem se pokusil opodstatnit jak prisel Jindra k nakaze plasmodii.
Pojde dobytek,zemřou tví přátelé. I ty jednou zemřeš. Však jedno nikdy neumírá ! Tvé jméno! Tvé jméno,tvá sláva a skutky jenž si vykonal.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

To rozhodně vůbec nevadí, naopak. Je to skvělé, děkuji. Malárie se mi spojuje s úplně jinými oblastmi, takže jsem nemohla pochopit, kde k ní přišel. Takhle už to začíná mít smysl. Díky!

Jindřich Francii i Španělsko navštívil vícekrát. První manželka byla, jak píšeš, právě Španělka. Zkusím ještě vypátrat, kde všude přesně byl.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Henrich VIII. a jeho šesť žien je zaujímavé téma. Snáď len doplním drobnosti:
- že Anna Boleynová s veľkou pravdepodobnosťou nebola nikdy kráľovi neverná a dôvod jej odsúdenia bol vymyslený. Kráľ potreboval dediča za každú cenu, takže sa musel zbaviť ženy, ktorá nebola schopná donosiť dieťa.

- Anna Klevská - u nej treba doplniť, že rozchod resp.rozvod s ňou musel mať tiež nejaký legálny dôvod. V tomto prípade to bol dôvod, že manželstvo nebolo nikdy naplnené, čo bola aj určite pravda. Obe strany sa v mieri a pokoji rozišli a Anna Klevská na tom len získala.

- Katerina Howard - treba doplniť, že nevieme kedy sa narodila. Uvádzajú sa roky 1518-24. Z toho vyplýva, že Katerina možno bola v čase sobáša s Henrichom veľmi mladá, to ale samozrejme iba čiastočne ospravedňuje jej následné chovanie. Katerine sa dostalo neformálnej výchovy v nie celkom morálnom prostredí, takže bola sexuálne nespútaná, nebola tak dobre vzdelaná ale bola pekná, koketná, mladá s plným poprsím - presne taká žena aké mal Henrich rád , len čo sa týka toho vzdelania, mal radšej ženy vzdelané a dobre vychované.
Katerine bola teda ako mladé nevybúrené žriebä a Henrich v tom čase bol 140 kilo vážiaci mrzutý paranoický skoro pätdesiatnik s obrovským hnisajúcim zapáchajúcim a nehojacim sa vredom na nohe, pravdepodobne čiastočne aj impotentný. Nie je teda nič čudné na tom, že Katerina mu zahýbala a zabávala sa. Bola proste ľahkomyseľná, užila si chvíle radosti, ktoré si ako kráľovná nesmela dopriať, ale to v tej svojej peknej hlavičke nedomyslela. Zaslúžila si popravu (na rozdiel od Anny Boleynovej, ktorej proces bol vykonštruovaný).

- Katerina Parr - bola vynímočná žena, veľmi vzdelaná, písala knihy, láskavá, milá. Hlboko milovala Alžbetu a Mary - dcéry Henricha VIII. To ona im poskytla lásku, vzdelanie, podporu. Dlhé roky odstrkávané dcéry vďaka nej dostávali to, čo mali mať už dávno. Je šťastie, že sa s Katerinou stretli. Katerina dokázala oceniť a povzbudiť mimoriadnu inteligenciu, ktorú mala Alžbeta a keďže bola ešte malá, nahradila jej matku. So staršou Mary jednala úctivo ako s princeznou.A tiež sa zaslúžila o to- a to je veľmi významný akt - že Henrich r. 1544 zmenil zákon o následníctve a pridal tam Máriu aj Alžbetu.
Henrich pravdepodobne zomrel na krvnú zrazeninu, ktorá putovala z nohy do srdca, ale mal samozrejme množstvo aj iných zdravotných problémov, takže dnes už ťažko určiť, čo presne bolo príčinou jeho smrti.
Katerine sa potom vydala za svoju starú lásku za sira Seymoura a ich manželstvo bolo síce krátke ale šťastné. Je síce možné, že ambiciózny Seymour sa snažil nadbiehať alebo lichotiť Alžbete, možno si aj dovolil nejaký telesný dotyk, ale nepredpokladám nič viac, pretože Alžbeta milovala a ctila Katarinu. Nakoniec ale predsa len pre šíracie reči musela opustiť útočište u Katariny. Katarina však na ňu ani manžela nezanevrela, jej láskavá povaha to nedovolila. Reči o tom, že ju manžel chcel otráviť apod. pokladám za legendu. Nech je ako chce, Alžbeta mohla za veľa ďakovať tejto žene, ktorá mala na ňu blahodárny vplyv a vyformovala budúcu skvelú kráľovnú.
Katarina otehotnela v 37. rokoch, čakala svoje prvé dieťa ale po pôrode zomrela na infekciu maternice.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Je skvělé, jak Jindřich po letech ožil. Skoro jako renesance Tudorovců.

Máš pravdu, že Anna byla nejspíš popravena, aniž by se dopustila zločinu. Ale Jindřich něco potřeboval vymyslet, aby mohl manželství anulovat a zkusit jinou dívku. Moc možností, z čeho Annu obvinit, neměl.

Je fakt, že u Kateřiny Howardové není přesné datum narození přesně stanovené. Pravděpodobně se narodila po roce 1520, ale před rokem 1527. Byla velmi mladá, lehkomyslná, chtěla si užít života. Jenže, jak odmítnout krále? Je jasné, že mladá atraktivní žena nechtěla skončit pouze s Jindřichem, kde nemohla najít, co chtěla. Měla si lépe rozmyslet, co dělá, ale úplně ji odsoudit za to, co udělala, aspoň já nedokážu.

Kateřina Parrová byla obdivuhodná žena, přesně, jak píšeš. Kdo ví, jak bez jejího zásahu vypadala výchova malé Bess.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Alžbeta mala šťastie v nešťastí. V troch rokoch jej popravili síce matku a dlhšie obdobie bola v ústraní, strachu, obáv a opomenutá, avšak práve to ju asi správne vykresalo. Aby zasa toho zla nebolo veľa, čo by bolo asi na škodu a urobilo by z Alžbety zatrpknutú, zakríknutú, možno až psychicky narušenú bytosť, objavila sa v citlivom období začínajúcej puberty láskavá a inteligentná K.Parrová, ktorá jej dodala všetko to, čo do tej doby chýbalo. Takéto tzv. životné ošľahania drsným ale napokon aj láskavým vetrom, Alžbete prospelo a pripravilo ju na tvrdý život panovníka, ktorý sa napokon zapísal do dejín ako jeden z najlepších panovníkov vôbec.
Na rozdiel od Márie Stuartovej, ktorá v detstve a mladosti mala cestičku pozametanú a bola mimoriadne milovaná a hýčkaná. Pri prvom probléme však nedokázala adekvátne reagovať a to sa s ňou ťahalo po zvyšok jej rozháraného života.
Napokon ale - paradoxne zvíťazila - v momente keď jej syn dosadol na anglický trón. Irónia osudu!
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Historie je plná paradoxů. V jednu chvíli to vypadá na jasný triumf a nakonec se odvrací katastrofa. Marie i Alžběta měly období, kdy byly na vrcholu síly i a opačném konci. Marie sice byla popravena, ale Jakub I. se dostal na trůn po Alžbětině smrti. I když, ani Stuartovci nakonec nedopadli nějak slavně. Chudák Karel I. by mohl vyprávět. Zkrátka historie je obrazem života každého člověka: hodně rozhoupanou houpačkou.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Mě spíše překvapuje, proč mocný vládce šel právě touto cestou? Když už musela jeho manželka (z jakéhokoliv důvodu) zemřít, proč se jí nestala nějaká "nehoda"? Král jistě měl prostředky, jak nevhodné lidi odstranit. Anglické hvozdy jistě byly temné a plné i jiných individuí, než byl Robin Hood.
Pokud se nad tím zamyslím, tak i kdyby mi partnerka byla nevěrná, tak bych spíše nechtěl, aby se to dozvědělo větší množství lidí (vím, má ješitnost je téměř absolutní). Nenapadá vás, proč je soud, veřejné zostuzení manželky (ale asi i sebe) a zabití vhodnější, než zabití samotné? Tahle otázka mi zůstává v hlavě už od mého dětství: Proč se absolutní vládce a monarcha nemohl nechat rozvést je jasné, proč ji ale nemohl nechat zabít? Také kvůli církvi, kvůli vlastní víře? Proč?
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Nejsem schopná říct, proč. Nedá se říct, že by to byl jednoduše položený dotaz a rozhodně není jednoduché na něj odpovědět, a ke všemu správně. Je jisté, že nikdo z nás neviděl Jindřichovi do hlavy a aktuální pohnutky jeho mysli můžeme jen domýšlet. Řekla bych, že v tom měl velký vliv typ zločinu, kterého se královny dopustily nebo měly dopustit, tedy nevěra.

Osobně to vidím takto:
Demonstrativní charakter: podvedla jsi krále, tak jsi skončila. Tohle se nedělá. Tvou smrtí bude jasně předvedeno, co se stane ostatním, které by se pokusily o totéž.

Nevěra je v postatě zradou vůči králi, a tím vůči zemi. Asi není možné to přirovnávat k vlastizradě, ale jednalo se o zradu na nejvyšším vládci, za kterou nemohl následovat jiný trest.

Veřejné odsouzení se dalo vztáhnout i na celou jejich rodinu, které se Jindřich mstil. Kdyby náhodou královna zemřela, nevím, jak by se mu podařilo utajit perzekuce dalších členů její rodiny.

Řekla bych, že drby jsou stejné staré jako lidstvo a, i když za ně musel následovat přísný trest, pomluvy o Jindřichovi a jeho ženách musely kolovat po celém Londýně.

Možná nevěra Anny Boleynové a pravděpodobná Kateřiny Howardové musely Jindřichovy pořádně zamíchat s nervy. Nebyl nikdy zrovna kliďas a vůbec ta možnost, že si ho někdo dovolil podvést, ho musela nepředstavitelně rozzuřit. V afektu se mohl rozhodnout, že obě musejí zemřít a tečka.

Když trochu odbočím, lidé jsou schopní kolikrát naprosto absurdních věcí. Bývalý od jedné mé známé na ni podal trestní oznámení za psychickou újmu, když se s ním rozešla. Nikdy není možné odhadnout, co se člověku honí hlavou.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“