Verdunská mírová smlouva (843)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Verdunská mírová smlouva (843)

Příspěvek od kacermiroslav »

VERDUNSKÁ MÍROVÁ SMLOUVA

rok 843
“Císař Ludvík odešel z tohoto života ve dvacátém sedmém roce vlády … Ve druhém roce po jeho úmrtí si jeho tři synové po velmi těžkém boji, který mezi nimi vzplál o účastenství na královládě, rozdělili Evropu takto: Jeho prvorozenec Lotar obdržel Itálii, Burgundsko a část lugdunské Galie, provincii Moselskou i část těch (lidí), kteří se nazývají staří Frankové. Jeho bratr, nejslavnější král Ludvík, dostal celou Germánii, tj. celé Východní Franky, Alamanii, Rétii, Norikum, Sasko a přemnohé barbarské národy…“
(Zdroje: Erchanbert, Krátký nástin dějin franských králů)

Obrázek
Verdunskou mírovou smlouvou (843) byla Franská říše rozdělena na Západořímskou (Karel II. Holý), Středořímskou (Lothar I.) a Východořímskou říši (Ludvík II. Němec).

Poté, co roku 800 Karel Veliký znovu obnovil Římskou říši, která se po svém pádu v roce 476 (Západořímská říše) nacházela v troskách, nastal v Evropě nový řád. Přestože se Karlovi nepodařilo obnovit říši v jejím původním rozsahu a její nové těžiště se přesunulo na území dnešní Francie a Německa, tak byl tento počin chápán jako přelomový, což dosvědčuje i více jak tisíciletá existence tohoto nového útvaru, do kterého po celá staletí spadaly i Země Koruny české. Jenomže udržet takový velký státání útvar, který svůj rozsah získal především díky vojenské expance krále a císaře Karla, nebylo vůbec jednoduché. Říše po smrti císaře připadla jeho třetímu synovi Ludvíkovi I. Pobožnému (* 778 Chasseneuil u Poitiers - + 20.6.840), který se narodil jeho třetí dítě manželce Hildegardě Savojské a jako jediné dítě přežil svého otce. Nemusel se tak dělit se svými sourozenci, jak bylo jinak pro Franky běžné. Ludvík byl ještě za života svého otce korunován králem akvitánským (v Cáchách dne 13. září 813). Po smrti císaře Karla Velikého se opět nechal korunovat (v Remeši dne 5. října 816), tentokráte papežem Štěpánem IV. Papežský stát této jeho korunovace pak nadále využíval jako argument pro nadřazenost nad císařstvím. Jak již naznačuje Ludvíkovo přízvisko „Pobožný“, byl to velice zbožný panovník. Pro svou oddanost římské kurii se ale dostal do sporů se svým synem a spoluvladařem Lotharem I. Ten prosazoval nezávislou politiku vůči církvi. Franská říše se tak nacházela ve vleklé ekonomické situaci, která byla paradoxně zapříčiněnná právě velkou expanzí. Expanze do okolních zemí podél celých hranic říše totiž byla možná díky velkým finančním nákladům, které Karel obstarával drancováním dobytých území. Když se pak tento proces expanze zastavil, přestal do státní pokladny plynout potřebný zdroj financí a tak postupně narůstaly ekonomické problémy říše. Ludvík I. se pak místo reforem musel věnovat především obraně státu, pokud jej chtěl udržet v podobě, v jaké jí po svém otci zdědil. Roku 827 vpadli do pohraniční marky na jižních hranicích dnešní Francie vojska Španělů, kteří vyrabovali široké území včetně velkých měst. Tato krize státu eskalovala napětí nejen v širokých lidových masách Franské říše, ale také v samotné královské rodině. Proto se v roce 830 a o tři roky později v roce 833 proti Ludvíkovi pozvedl ozbrojený odpor členů královské rodiny se snahou sesadit Ludvíka z trůnu, nebo alespoň lépe rozdělit říši v jejich prospěch. Do prvního spuknutí byli zataženi všichni Ludvíkovi synové (Pipin I. Akvitánský, Lothar I. Franský a Ludvík Němec), které v jejich úsilí navíc podporoval i papež Řehoř IV. Ludvík I. byl donucen se synem Lotharem uzavřít dohodu, podle které si měl Lothar nad mladým Karlem II Holým (Ludvíkův syn z druhého manželství) ponechat jistou formu patronátu a následně by měl obdrželt i větší dědický podíl z Ludvíkovy říše. To se ale nelíbilo Ludvíkovi Němci, který se nespokojil pouze s panstvím v Bavorsku. Další boje v královské rodině tak pokračovali až do roku 839, kdy Ludvík I. Pobožný souhlasil s dělením říše po jeho smrti.

I pro tyto vnitřní neshody mezi otcem a synem se začala franská říše rychle drobit. Další velcí lenící také vedli řadu sporů s panovníkem a i jeho další synové proti němu začali vést otevřený boj. Roku 839 se tedy císař se svými syny dohodl, že svou říši mezi ně rozdělí. Než byla dohoda uzavřena, tak Ludvík I. Pobožný roku 840 umírá. Bratři mezi sebou ještě dva roky vedli válku, než byla Verdunská mírová smlouva realizovaná. Nakonec se však dohodli a tak každý obdržel své království. Lothar I., který jako první vedl válku s otcem, obdržel nejbohatší část území a to Středofranskou říši. Ta se rozkládala od Severního moře až k bohatým severoitalským městům. Do sféry vlivu také patřil Papežský stát, který sousedil se Středofranskou říši jak na severu, tak i na jihu (Vévodství Spoletské). Kromě centrální části říše získal Lothar I. ještě císařský titul. Po jeho smrti si jeho synové jeho území rozdělili opět na tři části, z nichž jednou byla Lotharingie, ze které se později vyvinulo vévodství lotrinské a dnešní Lotrinsko. Západofranskou říši obdržel Karel II. Holý. Tato říše se rozkládala především na území dnešní Francie, která se z ní za následující staletí vyvinula. A nakonec pro naše dějiny nejdůležitější Východofranskou říši obdržel Ludvík II. Němec. Jeho království se rozkládalo na východ od Rýna a na severovýchodě od Itálie. Většina z tohoto území se pak za následná staletí transformovala do dnešního Německa. Do sféry vlivu obdržel Ludvík II. Němec i území na východ od své říše. Mezi jeho leníky z dob císaře Karla Velikého patřili i Čechy. Proto je území Čech na mapě níže barevně zvýrazněno jako součást Východofranské říše, které zřejmě od roku 807 odváděli (do Bavorska) tribut. Nicméně císař Lothar se nikdy nesmířil s rozdělením země, které zrovna pro něho nebylo příliš výhodné (stačí se podívat na tvar území a na jeho možnosti bránit jej), a tak Verdunská smlouva vstoupila v platnost až po jeho smrti v roce 855.

Verdunská mírová slouva měla dalekosáhleé důsledky nejen na budoucnost někdejší Franské říše, ale také i na nám blízká území Čech, Moravy a Slovenska. Jak víme, v prvních desetiletích 9. století se z propadliště písemných dějin vynořují Moravané (822), kteří pak sloučením Mojmírova a Pribinova knížectví pokládají základ Velké Moravy, která následná desetileti výrazně zasáhla do dění v okolních zemí Franské říše nevyjímaje. Tímže byla Franská říše rozdělená, tak sice na jednu stranu to znamenalo rozpadnutí velké říše, která byla jen na venek zaštítěna císařskou korunou, ale na druhou stranu to umožňovalo efektivnější způsob vládnutí. Pokud by i nadále zůstala říše v jedněch rukách, tak by panovník nemohl díky velikosti území dostatečně rychle reagovat na případné vnější ohrožení. Takto vládl Východofranské říši panovník, který sídlil převážně v Bavorsku a který tak mohl rychle reagovat na okolní situaci. A vzhledem k blízkosti Čech, Moravy a Slovenska bylo i jasné, že případné zájmy krále Ludvíka II. budou směřovat právě do tohoto středoevropského prostoru. Což se ostatně potvrdilo již roku 833, kdy se ujal vyhnaného knížete Pribiny a po čase mu svěřil Blatenské knížectví, kde tento panovník vybudoval nové sídelní město Blatnograd a dále tuto zem zveleboval. Další zásah do dění mezi Slovany provedl Ludvík II. v roce 846, když se vypravil na Moravu, aby tam urovnal nepokoje, které nakonec vedli ke změně obsazení trůnu. Mojmír I. tak musel ustoupit ambicióznímu Rostislavovi. Tyto události i následné nám jasně ukazují, že východofranský panovník považoval území Čech a Moravy (včetně té části západního Slovenska) za území, které podléhají jeho pravomocím. Ostatně speciálně o svrchovanost nad Čechy se vedla celá řada vojenských i politických akcí mezi Ludvíkem a jeho protějškem Rostislavem a nástupcem Svatoplukem.


Geograf Bavorský
Geograf bavorský je částí rukopisu (list 148b a 149a) chovaného v Mnichově. U nás byl vydán nejprve od J. Hormayera s výkladem J. Dobrovského v „Archiv für österreichische Geschichte“ ve Vídni roku 1827, pak o deset let později v Šafaříkových Starožitnostech, s. 980 — 983. Výčet jmen kmenů jejich měst uvedených v tzv. „Geografu Bavorském“ mnohdy vede až k absurdním závěrům, především pak co se jeho druhé části týče. Nicméně přesto se jedná o důležitý zdroj informací a tak si jej zde uvedeme v jeho celém znění „Descriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Dunabii“ (Popis měst/míst a území na severní straně Dunaje):

“Tito jsou, kteří sídlí poblíž končin Dánů; nazývají se Nortabtrezi[pozn. 1] - je tam území, ve kterém je 53 měst, rozdělených podle svých knížat. Vuilci,[pozn. 2] kde je 95 měst a čtyři území. Linaa[pozn. 3] je lid, který má 7 měst. Blízko nich sídlí ti, které nazývají Bethenici, Smeldingon a Morizani,[pozn. 4] kteří mají 11 měst. Vedle nich jsou ti, kteří se nazývají Hehfeldi[pozn. 5] a kteří mají 8 měst. Vedle nich je území, které nazývají Surbi,[pozn. 6] v kterémžto území je více (oblastí) a které má 50 měst. Vedle nich jsou ti, které nazývají Talaminzi,[pozn. 7] kteří mají 14 měst. Betheimare [Becheimare],[pozn. 8] u kterých je 15 měst. Marharii[pozn. 9] mají 11 měst. Vulgarii[pozn. 10] jsou rozsáhlé území a početný lid, mající 5 měst; poněvadž je jich velké množství, není jejich zvykem míti města. Je lid, který nazývají Merehani;[pozn. 11] tito mají 30 měst. To jsou území, která hraničí s našimi končinami. Tito jsou, kteří sídlí vedle těchto krajin: Osterabtrezi,[pozn. 12] kde je více než 100 měst, Miloxi,[pozn. 13] kde je 67 měst. Phesnuzi[pozn. 13] mají 70 měst. Tlaidesi[pozn. 13] mají více než 200 měst. Glopeani,[pozn. 14] u nichž je 400 měst nebo i více. Zuireani[pozn. 15] mají 325 měst. Busani[pozn. 16] mají 231 měst. Sittici,[pozn. 13] území nezměrné lidem a přepevnými městy. Stadici,[pozn. 13] u nichž je 516 měst a nesčetný lid. Sebbirozi[pozn. 13] mají 90 měst. Unlizi,[pozn. 17] početný lid, 318 měst. Neriuani[pozn. 13] mají 78 měst. Artorozi[pozn. 13] mají 145, lid (to) velmi lítý. Epataradici[pozn. 13] mají 263 měst. Vuillerozi[pozn. 13] mají 180 měst. Zabrozi [pozn. 13] mají 212 měst. Znetalici[pozn. 13] mají 74 měst. Aturezani[pozn. 13] mají 104 měst. Chozirozi[pozn. 13] mají 250 měst. Lendizi[pozn. 18] mají 98 měst. Thafnezi [pozn. 13] mají 257 měst. Zeriuani,[pozn. 13] což takové je království, že z něho pošly a svůj původ odvozují všechny národy Slovanů, jak ujišťují. Prissani[pozn. 19] (mají) 70 měst. Velunzani[pozn. 20] 70 měst. Bruzi[pozn. 21] jsou ze všech stran rozsáhlejší než (vzdálenost) od Enže k Rýnu. Vuizunbeire .[pozn. 13] Caziri[pozn. 22] 100 měst. Ruzzi,[pozn. 23] Forsderen liudi,[pozn. 13] Fresiti,[pozn. 13] Serauici,[pozn. 13] Lucolane,[pozn. 13] Ungare,[pozn. 24] Vuislane,[pozn. 25] Sleenzane[pozn. 26] 15 měst. Lunsizi[pozn. 27] 30 měst. Dadosesani[pozn. 28] 20 měst. Milzane[pozn. 29] 30 měst. Besunzane[pozn. 30] 2 města, Verizane[pozn. 13] 10 měst. Fraganeo[pozn. 13] 40 měst. Lupiglaa[pozn. 13] 30 měst. Opolini[pozn. 31] 20 měst. Golensizi[pozn. 32] 5 měst. Suevi nejsou zrozeni, ale rozseti. Beire se nenazývají Bavoři, ale Baioarii podle řeky Boia.“
(Zdroje: Geograf Bavorský)

Tento dokument je nejčastěji spojován s rozdělením říše mezi syny Ludvíka Pobožného v roce 843, ale existují i názory, že vznikl již dříve a to někdy kolem roku 817. První ani druhé datum vzniku tak nelzce zcela vyloučit ani vyvrátit. V každém případě je to pro nás velice zajímavý dokument i poté stránce, že je v něm zmínka o území Čechů, Moravanů a dalších převážně slovanských kmenů usídlených na sever od toku Dunaje. Podle údajů „Popisu měst-žup a území na sever od Dunaje“ (tzv. Bavorský geograf) [2] Moravané (Marharii) měli 11 měst-žup. V 1. třetině 9. století ovládali území od Českomoravské vrchoviny na východ a ještě kolem roku 1030 se uvádělo, že Morava sahá až po řeku Váh (bráno ve směru západ – východ). Severní hranici pak tvořil masiv „saltus Marahorum“ (hvozd Moravanů), jak byly ještě v 11 a 12. století nazývané Jeseníky. Dalším hraničním místem tu je silva Mor/avi/e, tj. Leiser Gebirge. Co se dvojího uvádění Moravanů ve verzi Marharii a Merahani týče, tak na to existuje celá řada hypotéz. Uznávaný slovenský jazykovědec Ján Stanislav ve svém díle „Starosloviensky jazyk“ uvádí, že Marharii byli Sloveni žijící mezi Dunajem, Dyjí, Moravou a Bílými Karpaty a tyto pak sjednotil počátkem 9. století Mojmír I. (II.), či některý z jeho předpokládaných předchůdců (Mojmír I. ?). Merehani pak byli jejich pokrevní příbuzní, kteří žili mezi Dunajem a Karpaty s centrem v Nitře. Tento státní útvar pak sjednotil Pribina, nebo někdo z jeho předchůdců. Oba útvary následně kolem roku 833 sjednotil Mojmír, kterého na trůně v roce 846 vystřídal Rostislav. Podle L.Havlíka, Fr.Dvorníka (Byzant. misie, str. 93-94) a dalších, autor Geografu Bavorského nechtěl rozlišit dva jiné, i když velmi příbuzné kmeny, ale dva státní útvary původně stejného kmene, každý s vlastním centrem.
Poznámky:
1. ↑ severní Obodrité (Bodrci)
2. ↑ Veleti (Lutici)
3. ↑ Liňané
4. ↑ Beteňci či Větnici, Semeldinci či Smolinci a Moričané (v okolí jezera Müritz)
5. ↑ Havolané (Stodorané)
6. ↑ Srbové
7. ↑ Daleminci (Glomači)
8. ↑ Češi
9. ↑ Moravané
10. ↑ Bulhaři
11. ↑ "také" Moravané, snad kmeny na Slovensku
12. ↑ východní Obodrité (Praedenecenti podle Annales regni Francorum)
13. ↑ spolehlivě neurčitelné
14. ↑ nelokalizováni, podle některých autorů Poljané v okolí Kyjeva nebo spíše obyvatelé od jezera Gopła a okolí Kruszwice v Kujavsku
15. ↑ snad Severjané
16. ↑ Bužané na Bugu, dříve Dulebi, později Volyňané
17. ↑ snad Uličané
18. ↑ snad L(j)achové, lokalizace na střední Vislu v okolí Sandoměře či do okolí Leczyce v Polsku je nejistá
19. ↑ Pyrzycané v Západních Pomořanech
20. ↑ snad Volyňané na Odře, Wolinu a po obou stranách řeky Dziwny
21. ↑ snad Prusové, pod jejichž jménem je myšlena celá baltská skupina
22. ↑ nelze vyloučit Chazary/Kovary
23. ↑ Rusové
24. ↑ Maďaři
25. ↑ Vislané
26. ↑ Slezané
27. ↑ Lužičané
28. ↑ Dědošané
29. ↑ Milčané
30. ↑ Běžunčané, malý kmen v okolí hradiště na Landeskrone u Biesnitz u Zhořelce
31. ↑ snad obyvatelé v okolí polského Opole
32. ↑ Holasici

Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985

http://www.moraviamagna.cz
www.ukm.ff.ukf.sk
http://www.slovane.cz
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Octavius
vojín
vojín
Příspěvky: 13
Registrován: 28/1/2020, 13:16

Re: Verdunská mírová smlouva (843)

Příspěvek od Octavius »

kacermiroslav píše "V roku 827 vpadli do hraniční marky na jižních hranicích dnešní Francie vojska Španělů ... Mám za to, že v té době Španělé jako národ ještě neexistují. Já bych to viděl na vojska Arabů, popřípadě muslimů. Možná to byly nějaké zbytky Wizigótů. To ale nijak nesnižuje kvalitu příspěvku autora, před jehož znalostmi a množstvím článků zveřejněných na Palbě smekám
Odpovědět

Zpět na „ostatní“