Dictatus papae (1075)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Dictatus papae (1075)

Příspěvek od kacermiroslav »

Dictatus papae
Papežský stát
Rok 1075


Dne 22.dubna roku 1073 byl římským papežem zvolen Svatý Řehoř VII., občanským jménem Hidebrand ze Soany (asi 1020-1025 Sovana až 25.5.1085 Řím). Ten se stal papežem nikoliv po volbě kardinálů, ale na nátlak veřejnosti a to již na pohřbu papeže Alexandra II. V roce 1075 vydal papež bulu pod názvem DICTATUS PAPAE, kterou určoval postavení papeže v rámci křesťanského universa, kde pouze papež má právo rozhodovat ve všech věcech křesťanstva. Papež tak podle buly měl právo všechny soudit, ale jeho osoba zůstane nedotknutelná a rovněž se prezentoval jeho úřad jako neomylný. Zároveň si vymínil právo dosazovat biskupy a stejně tak, že může i sesadit římského císaře. Není tedy asi překvapením, že taková bula byla trnem v oku světské moci, kterou v té době představoval císař Jindřich IV. Spor vyvrcholil uvalením církevní klatby na samotného císaře a zbavení jeho císařské hodnosti. Tlak okolí na císaře byl tak velký, že nakonec musel uznat papežovu nadřazenost a vypravil se za ním na hrad Canossa, aby zde vykonal předepsané církevní pokání. V lednu roku 1077 dostal císař od papeže rozhřešení. Nicméně vzájemné vztahy papež versus císař se znovu zhoršily a v roce 1080 byl císař ze své pozice církevním patriarchou znovu sesazen. Jindřich IV. na to reagoval tím, že do Brixenu svolal synodu, kde nechal zvolit vzdoropapeže, kterým se stal Wilbert z Ravenny jako Klement III. Klement III. umožnil Jindřichovi v roce 1084 vstup do Říma a jeho korunovaci císařem. Papež Řehoř nakonec musel pod tíhou zbraní z Říma uprchnout do Salerna, kde později zemřel.

Edikt Dictatus papae byl významnou změnou pohledu církve na světskou moc. Řím od této chvíle začal považovat církevní trest za absolutní překážku pro zachování sociálního a politického postavení provinilého. Řím tímto přešel od gelasiánského učení o ospravedlnění světské moci k teorii o právu světskou moc ustanovovat i odvolávat. (citace z Wikipedia).

27 tezí
1. I. teze: Římská církev je založena samotným Pánem.
2. II. teze: Římský biskup jako jediný může být po právu nazýván obecným.
3. III. teze: Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy.
4. IV. teze: Jeho legát, i když nižšího důstojenství, budiž představen nade všechny biskupy na koncilu, a je mu dovoleno pronášet proti nim klausuli o sesazení.
5. V. teze: Může sesazovat nepřítomné. (pozn.: pravděpodobně se tím myslí sesadit z úřadu ty biskupy, kteří nejsou dlouhodobě přítomní ve svých diecézích)
6. VI. teze: Není dovoleno, mimo jiné, pobývat ve společném domě s tím, koho on vyobcuje z Církve Svaté.
7. VII. teze: Pouze jemu náleží právo podle potřeby doby tvořit nové zákony, ustanovovat nové obce, činit z kanonií opatství a obráceně dělit bohatá biskupství a chudá slučovat.
8. VIII. teze: Pouze on může disponovat císařskými odznaky.
9. IX. teze: Pouze jemu musejí všechna světská knížata líbat nohy.
10. X. teze: Pouze jeho jméno budiž připomínáno v církvi. (pozn.: tj. i v kostele při mši)
11. XI. teze: Neboť toto jméno je jedinečné v celém světě.
12. XII. teze: Budiž mu dovoleno sesazovat císaře.
13. XIII. teze: Je mu dovoleno přemísťovat biskupy na různá místa podle potřeby.
14. XIV. teze: Pouze on má moc světit a ustanovovat kleriky kteréhokoli kostela se mu zlíbí.
15. XV. teze: Může zakázat konání služeb ustanovených kněží pro své ordináře a přijímání vyšších svěceních od jiných biskupů.
16. XVI. teze: Žádný synod nemůže být zván obecný bez jeho souhlasu.
17. XVII. teze: Církevní právo nemůže být měněno a doplňováno bez jeho souhlasu.
18. XVIII. teze: Výrok jím ustanovený nemůže být nikým odvolán; pouze on sám může tento výrok odvolat.
19. XIX. teze: On sám nemůže být nikým souzen.
20. XX. teze: Nemůže být souzen ten, kdo se odvolá ke Svatému stolci.
21. XXI. teze: Pouze Svatý stolec může soudit "maiores causae".(pozn.: tj. soudit prohřešky proti kanonickému právu)
22. XXII. teze: Římská církev se nikdy nemýlila a podle důkazů Písma se nezmýlí.
23. XXIII. teze: Nechť je římský papež, pokud byl kanonicky zvolen, pro zásluhy svatého Petra prohlášen za posvátnou osobu.
24. XXIV. teze: Pouze s jeho souhlasem je poddaným dovoleno vznášet obžaloby.
25. XXV. teze: Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy bez svolání synodu.
26. XXVI. teze: Kdokoliv nesouhlasí s římskou církví, bude vyloučen z obce křesťanů.
27. XXVII. teze: Nechť může vyvazovat poddané ze slibu věrnosti vůči hříšníkům.

Zdroje:

• Papežové život a vláda - Maxwell-Stuart P.G. - Praha 1998
http://www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „ostatní“