O životě Mongolů (z dobových záznamů)

[kacermiroslav]

Historické dokumenty

O životě Mongolů (Tatarů)
autor: Jan de Plano Carpini
40.léta 13.století


Poslouchají svých pánů a náčelníků lépe než kterýkoli laik nebo mnich na celém světě. Velmi je ctí a nikdy je nezradí ani slovem, ani činem…Vraždu, poranění, spory nebo válku mezi sebou neznají. Rovněž lupič nebo zloděj se mezi nimi nenajde. Proto nemají ve svých obydlích a na vozech, kde vozí cennosti, ani zámky, ani závory…Jeden druhého si váží a často se navzájem hostí, ačkoliv mají málo potravin. Jsou též velice otužilí…Při jízdě vydrží velké mrazy i hrozná vedra…

Vůči ostatním národům jsou Tataři nesmírně povýšeni a pohrdají všemi, ať urozenými nebo nerozenými…Vůči jiným jsou zlostní a popudliví, a největší lháři na světě, kteří k jiným než k Tatarům nepromluví pravdivého slova…A jsou nečistí v jídle i v pití a všem, co dělají. Opilství platí mezi nimi za čest; když se některý z nich přepil, zvrátí všechno a pije zas dál. Jsou chtiví a lakomí…Zabíjet jiné lidi se u nich nepovažuje za nic špatného…

Vládce Tatarů má nesmírnou moc nad všemi svými poddanými. Nikdo se neodváží usadit se někde bez jeho výslovného souhlasu. On určuje knížatům jejich stanoviště, ti je zas určí tisícníkům, ti setníkům a ti posléze desátníkům. (…)

Tataři s nikým, kdo se jim nepodrobí, mír neuzavírají. Národy, které se jim podrobí, musí přijmout tyto podmínky:
- táhnout s nimi do boje proti komukoliv, jakmile Tataři vyzvou
- musí jim odevzdat desátý díl všech věcí i lidí, chlapců i děvčat

Tak, když jsme byli v Rusku, jakýsi Saracén, poslaný Batuem, tam ve jménu Kukuj-chána, vybíral od každého, kdo měl tři děti, po jednom dítěti. Odvedl i svobodné muže a neprovdané ženy… Ze všech ostatních až po novorozence vybíral daň: po kůži bílého medvěda, černého bobra, sobola, lišky…, a kdo to nemohl dát, byl odvlečen do otroctví. V zemi Saracénů i jinde, kde jsou Tataři pány, odvádějí s sebou nejlepší řemeslníky, aby pro ně pracovali; zbylí jim musí platit daň ze své práce . (…)

Zajatci musí u nich konat všechnu práci, a zkazí-li někdo něco nebo neposlechnou-li okamžitě, dostanou bití jako osli. Dostávají maličko jíst a pít a jen nejnutnější oděv…Často jsme je viděli v největším vedru v kožešinových kalhotách polonahé. V zimě trpěli velice mrazem. Mnohým tu omrzly prsty na rukou i na nohou a přišli o ně; jiní zchromli a nemohli hýbat údy.



Zdroje:
Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech – Jan Kvirenc – Dialog 2005

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve 40.letech 13.století vedl diplomatické poselství římského papeže k mongolskému chánovi františkánský mnich Jan de Plano Carpini. Politickým aspektem mělo být vyjednání Mongolské pomoci proti Muslimům ve Svaté zemi. Tento důležitý úkol pro západní křesťanství se de Plano Carpinimu sice nepodařilo dotáhnout do očekávaného konce, ale přesto jeho cesta ke vzdáleným Mongolům je dnes zdrojem zajímavých detailů o jejich životě v polovině 13.století. Tuto svou zprávu vypracoval Jan de Plano Carpini po svém návratu domů.