Stránka 2 z 2

Re: Objavenie Ameriky

PříspěvekNapsal: 17/2/2013, 22:26
od Tkuh
Tomuto tématu věnovala ČT 45 minut svého vysílání dokumentem: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10361804549-kdo-opravdu-objevil-ameriku/212382552200001/
Na můj vkus možná až moc fantasktní, ale několikrát tam byl dán prostor pro oponenty, což je u dokumentu taky plus.

Nejvíce mě zaujalo, jimi představované téma polynésanů, protože když si představím, že i totálně izolovanou Havaj osídlili, nabízí se otázka proč ne. Navíc Ivan Hrbek ve své knize ABC cestovatelů, mořeplavců a objevitelů píše o polynésanovi jménem Hui Te-Rangiora , který podle ústní tradice na ostrově Rarotonga doplul až daleko na jih, do oblasti s "plujícími ledovci". Naproti tomu důkazy o Číňanech mě vyloženě zklamaly, nic konkrétního. Kdyby chtěli k Americe připlout od Afriky, proč by místo nejisté cesty "někam přes oceán", nepluli podél pobřeží na sever do Evropy. A to bysme asi věděli.

Samozřejmě, že sloveso objevit má mnoho stupňů a jako první do Ameriky dorazili sibiřské kmeny někdy před 25 000 lety během jedné doby ledové. Tehdy byla hladina oceánu níž, a tak jim nečinilo problém překročit beringův průliv a po okraji pevninského ledovce na východním pobřeží pokračovat dále na jich, odkud poté zkolonizovali tento světadíl. A podle jiného stupně to byl Kolumbus, který na to navázal a došlo ke skutečné expanzi, jenž ovlivnila celý svět.

Re: Objavenie Ameriky

PříspěvekNapsal: 23/3/2013, 22:25
od Tkuh
Tak máme za sebou i druhý díl (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10361804549-kdo-opravdu-objevil-ameriku/) a musím říct, že až na ty Židy to vypadá docela reálně. Trochu mě ale zklamala absence teorií o středověcích baskitských velrybářích. Ti v severním Atlantiku lovili velryby a prokazatelně byli na Orknejích, Faerských ostrovech a Islandu. Islandské kroniky navíc roku 1412 zmiňují početnou baskickou velrybářskou flotilu, který prý minula Grunderfjord (nejzápadnější cíp ostrova) ve směru na Grónsko. Proč by nemohli pokračovat až do Kanady? Existují písemné prameny, které hovoří o vzniku osady v místě dnešního Halifaxu (Nové Skotsko). Bohužel neexistují žádné jiné doklady, které by takovouto domněnku podpořily. Ale ještě jsem neskončil. Baskové se jako věrní poddaní kastilsko-aragonského královského páru účastnili i Kolumbových výprav. Jeden z nich, Juan Vizcaíno, načrtl jako první mapu karibské oblasti, prvenství má i ve vstupu na mexickou půdu a smrt nalezl z rukou kolumbijských indiánů. Stejně tak Fernando Magalhães měl v posádce Basky a to přímo celou polovinu.

A abych nezapoměl - Hérodotos: Dějiny: Kniha IV.:
[42]Podivuji se těm, kdo stanovili hranice a oddělili od sebe Libyi (Afriku), Asii a Evropu; rozdíly mezi nimi jsou nemalé. Na délku se Evropa rozkládá podél obou ostatních, její šířku však se s nimi nehodí srovnávat. O Libyi je známo, že ji obtéká voda, kromě místa, kde hraničí s Asií. Jako první to dokázal, pokud víme, egyptský král Nekós. Když zastavil kopání průplavu z Nilu do Arabského zálivu, vyslal na lodích Foiničany a uložil jim, aby nazpátek propluli Sloupy Héraklovými až do severního (Středozemního) moře a tudy aby se vrátili do Egypta.
Foiničané tedy vyrazili z Rudého moře a pluli mořem jižním. Kdykoli nastal pozdní podzim, přistáli a osévali půdu v Libyi na tom místě, kam se právě plavbou dostali. Vyčkali sklizně a sklidivše obilí pluli dále. Uplynuly dva roky a ve třetím roce zahnuli okolo Héraklových sloupů a připluli do Egypta. Vykládali, čemuž já nevěřím, třebaže jiní ano, že měli při obeplouvání Libye slunce po pravé ruce
(čili na severu).
K tomuto bych rád uvedl, že to skutečně nevypadá moc přesvědčivě. Ale kdoví. Vždycky se může objevit nový důkaz, který vše změní :D

Re: Objavenie Ameriky

PříspěvekNapsal: 12/3/2017, 23:57
od kacermiroslav
LIST SANTANGELOVI A SÁNCHEZOVI

Urozený pane,

věda, že budete míti potěšení z velikého vítězství, kterého mi při mé cestě ráčil dopřáti Všemohoucí, píši Vám tento list, z něhož zvíte, jak jsem s loďstvem, jež mi dali nej jasnější vladařové naši, král a královna, za třicet tři dny doplul z Kanárských ostrovů do zemí Indických. Tam jsem nalezl převeliké množství ostrovů, osídlených nespočetným lidem; a všechny jsem je vzal v držení pro Jejich Výsosti, dal to veřejně vyhlásit a vztyčil na ostrovech rozvinutou královskou vlajku, aniž se mi při tom kdo zprotivil.

Prvnímu ostrovu, který jsem objevil, jsem na paměť Nejvyššího, jenž nám to vše svou zázračnou mocí daroval, dal jméno San Salvador (Svatý Spasitel); Indiáni jej nazývají Guanahaní.

Druhý ostrov jsem pojmenoval Santa Maria de Concepción, třetí Fernandina, čtvrtý Isabella, pátý Juana a podobně jsem i všem ostatním ostrovům dal nová jména.

Když jsem dospěl k Juane, zamířil jsem podél jejího pobřeží na západ; a shledal jsem ji tak velikou, že jsem uvažoval, zda není pevnou zemí, provincií Kataje. A poněvadž jsem na pobřeží nenalezl měst ani vsí, jen nevelké osady, s jejichž obyvateli se mi nepodařilo pohovořit, neboť vždycky všichni bez meškání prchali, postupoval jsem stále vpřed tou cestou, doufaje, že dále zajisté přijdu na veliká města a městečka.

Urazil jsem takto mnoho leguí, ale má naděje stále nedocházela splnění. Kromě toho mne pobřeží vedlo k půlnoci, a to se příčilo mému záměru, poněvadž již nastala zima a já jsem měl v úmyslu obrátit se k poledni. A také vítr mi bránil v dalším postupu. Z těch příčin jsem se rozhodl, že nebudu čekat na změnu počasí, a vrátil jsem se zpět do jednoho pěkného zálivu. Odtud jsem vyslal na pobřeží dva muže, aby zvěděli, je-li v těch místech nějaký král nebo veliká města.

Šli tři dny a nalezli ohromné množsví nevelkých osad a lidu bezpočtu, avšak jinak nezjistili nic pozoruhodného, proto se vrátili.

Indiáni, které jsem již dříve jal, mne ustavičně ujišťovali, že země ta je ostrovem. Plul jsem tedy podél jejího pobřeží sto sedm Ieguí směrem východním, až jsem se dostal k jejímu konci. Ve vzdálenosti osmnácti leguí východně odtud byl další ostrov, který jsem ihned nazval Espaňola. Zamířil jsem k němu a podobně jako u Juany jsem se dal přímo na východ podél jeho půlnočního pobřeží; urazil jsem tímto směrem dobrých sto sedmdesát osm leguí.

Ostrov Juana i ostatní jsou nadmíru úrodné, Espaňola však je ze všech nejúrodnější. Na jejím pobřeží jsou četné přístavy, s nimiž se nemůže měřit žádný z přístavů v zemích křesťanských, jež znám. Je na ní také tolik dobrých a velkých řek, že to až údiv budí.

Země se zde zvedají vysoko a je na nich mnoho pohoří a převysokých hor, s nimiž se nemohou rovnat ani hory ostrova Tenerife.

A všechny ty hory jsou překrásné, nejrozmanitějších tvarů, a veskrze schůdné a roste na nich tisícero druhů vysokých stromů; vysoké pak jsou tak, že se zdá, jako by se nebe dotýkaly. Pokud jsem mohl rozumět tomu, co mi říkali Indiáni, neztrácejí tam stromy nikdy listí; a byly vskutku tak zelené jako jsou ve Španělsku stromy v máji. Některé byly v květu, jiné již měly plody, jiné pak podle své přirozenosti byly ve stavu odlišném. A ač jsem tudy plul v měsíci listopadu, tloukl tam slavík a pělo tisíce jiných ptáků.

Roste tam patero nebo šestero druhů palem; pohled na jejich rozmanité a krásné tvary je věru rozkošný, ale jsou tam i jiné krásné stromy, plody a traviny. Kromě toho jsou na tom ostrově nádherné jedlové háje a přerozlehlé roviny; a je tam med a mnoho druhů ptáků a ovoce nejrozličnějších druhů. V těch zemích jsou také četná ložiska kovů a lidu tam žije bezpočtu.

Espaňola je po všech stránkách hotový div: jsou na ní horská pásma a srázy, úrodné nivy a roviny a vůbec krajiny překrásné, velice vhodné k sázení i setí, k chovu všelikého dobytka i k stavbě měst a vsí.

A mořské přístavy jsou zde takové, že by tomu nevířil, kdo je na vlastní oči nespatřil. Je tu také hojnost velikých řek s dobrou vodou; a většinou jsou zlatonosné.

Stromy, plody a traviny se velmi liší od těch, jež rostou na ostrově Juane; na tomto ostrově se také rodí všeliké koření a jsou zde i veliká ložiska zlata a jiných kovů.

Lidé na tomto ostrově i na všech ostatních, které jsem objevil nebo se o nich doslechl, chodí úplně nazí — muži i ženy —, tak jak je jejich matky porodily; jen některé ženy si přikrývají jedno jediné místo listem nebo kouskem bavlněné tkaniny, kterou si k tomu cíli zhotovují.

Nemají železa ani oceli; zbraně, na ty nejsou; ne snad, že by to nebyli lidé obratní a krásně urostlí (de fermosa estatura), ale jsou tak bázliví, žé je to až k nevíře. Jediné zbraně, jež mají, si zhotovují z vyzrálého rákosu, a to tak, že na konec rákosového stvolu připevňují zahrocený kolík. Ale ani těchto zbraní se neodvažují užívat. Vždyť se mi nejednou stalo, že jsem vyslal na souš dva nebo tři muže, aby zašli do nějaké osady a pohovořili s jejími obyvateli, a těch jim vyšlo v ústrety bezpočtu, ale když viděli přicházet mé lidi, prchali tak bezhlavě, že otec ani na vlastního syna nečekal. A to ne snad proto, že by někomu z nich bylo ublíženo: naopak, všude, kam jsem přišel a kde se mi podařilo s nimi promluvit, jsem jim vždy dával ode všeho, co jsem měl, třeba sukno a jiné věci, aniž jsem za to něco dostal výměnou. Jsou však tak bázliví, že jim není pomoci.

Je ovšem pravda, že když se upokojí a zbaví strachu, jsou pak tak důvěřiví a tak štědře dávají z toho, co mají, že by tomu nevěřil, kdo to sám neviděl.

Žádá-li se na nich něco, co mají, neřeknou nikdy ne, ba spíše to sami nabízejí, a to s takovou láskou, jako by zároveň s tím i své srdce dávali. A ať přinesou věc cennou nebo bezvýznamnou, jsou spokojeni s jakoukoliv maličkostí, kterou za to dostanou.

Zakázal jsem dávat jim věci tak neužitečné jako střepy rozbitých nádob a skla nebo kovové konce agujet; ač po pravdě řečeno, když se k něčemu takovému dostali, považovali to za ten nej krásnější šperk na světě.

Tak třeba jednomu námořníkovi se podařilo směnit za jedinou agujetu kus zlata o váze dvou a půl castellano* a jiní dostali ještě více za věci značně menší hodnoty.

Za lesklé nové měďáky dávali vše, co měli, třeba i kus zlata o váze dvou až tří castellanos nebo jednu až dvě ar roby bavlněné příze.

Brali dokonce i kousky polámaných obručí ze sudů a dávali za ně vše, co měli, jako divoši (como bestias).

Nepovažoval jsem to za správné, proto jsem takovou směnu zakázal. Ba dával jsem jim zadarmo tisíce pěkných věcí, jež jsem vezl s sebou, abych si získal jejich příchylnost; doufal jsem, že takto ochotněji přijmou křesťanství, a také jsem v nich chtěl vzbudit lásku k Jejich Výsostem a touhu sloužit Jim i celému národu kastilskému; a vedle toho jsem je takto chtěl přivést k tomu, aby se snažili nám pomáhat a dávali nám to, čeho sami mají nadbytek a co my potřebujeme. A nevyznávají žádnou sektu, ani se modlám neklanějí, nýbrž věří, že všechna moc a všechno dobro přebývá na nebesích. A jsou pevně přesvědčeni, že já i se svými loďmi a lidmi přicházím s nebe, proto mne všude přijímají s takovou úctou, jakmile jen překonají strach.

A toto přesvědčení nepochází z nedostatku bystrosti; vždyť jsou to lidé velice důmyslní: plaví se křížem krážem po všech tamějších mořích a je až ku podivu, jak správně dovedou popsat, co viděli. Vše vězí v tom, že dosud nikdy nespatřili lidí oděných ani takových lodí.

Jakmile jsem dospěl k zemím Indickým, na prvním ostrově, který jsem nalezl, vzal jsem silou několik Indiánů, aby se naučili našemu jazyku a zpravili mne pak o tom, co v těch končinách jest.

A tak se i stalo: zakrátko začali rozumět oni nám a my jim dohovořovali jsme se navzájem tu slovy, tu posuňky — a velice nám byli prospěšní. Nyní je vozím s sebou, a ač jim často vysvětluji, jak se věci mají, jsou stále přesvědčeni, že jsem přišel s nebe. A to také oni první hlásali všude, kamkoliv jsem přišel, a tamější lidé pak běhali dům od domu, ba i do sousedních osad, a hlasitě volali: „Pojďte zhlédnout lidi s nebe přišlé.

Jakmile tedy v srdcích svých pojali k nám důvěru, sbíhali se k nám všichni, muži i ženy, až do posledního starce a děcka, a nosili nám všechno, co měli k jídlu a pití, a to vše nám dávali s takovou láskou, že to až úžas budilo.

Na všech ostrovech mají množství kanoí, podobných fustám. Některé jsou větší, jiné menší, ba mnohé jsou větší než fusta o osmnácti lavicích; jenom nejsou tak široké, protože jsou zhotoveny z jediného kmene. Ale nedohoní je žádná íusta na světě, neboť plují tak rychle, že je to až k nevíře.

A na těch člunech se plaví po všech těch ostrovech, jichž je bezpočtu, a vozí v nich své zboží. V některých kanoích jsem viděl až šedesát, ba i osmdesát lidi, a každý měl své veslo.

Na všech těch ostrovech jsem nepozoroval valného rozdílu ani v podobě lidí, ani v jejich obyčejích a jazyce; naopak, všichni si rozumějí. A to je velice důležité, jestliže, jak doufám, se Jejich Výsosti rozhodnou obrátit je na naši svátou víru; Indiáni sami ji jistě přijmou velmi ochotně.

Již jsem pověděl, jak jsem plul sto sedm leguí přímo od západu na východ podél pobřeží ostrova Juany. Podle té cesty mohu říci, že ostrov tento je větší než Anglie a Skotsko dohromady. Vždyť po těch sto sedmi leguách jsou na západě ještě dvě provincie, kde jsem nebyl. Jednu z nich nazývají Auan a tam se rodí lidé s ohonem. Ty provincie měří po délce nejméně padesát nebo šedesát leguí, pokud jsem mohl vyrozumět ze slov Indiánů, které vezu s sebou; a ti znají všechny zdejší ostrovy.

Druhý ostrov, Espaňola, měří na obvodu více než celé Španělsko podél mořského pobřeží od Colibre až po Fuenterrabía v Biskaj sku. Vždyť podél jedné toliko strany ostrova jsem urazil dobrých sto třicet osm leguí přímou čarou od západu k východu.

Je to ostrov věru zaslíbený, a kdo ho jednou spatřil, nejraději by jej už nikdy neopustil. Tento ostrov, stejně jako všechny ostatní, jsem uvedl pod vládu Jejich Výsostí. A na všech je daleko větší bohatství, než je mi známo a než mohu povědět; a všechny je držím pro Jejich Výsosti, které jimi mohou vládnout tak plně a dokonale jako zeměmi kastilskými.

Na ostrově Espaňole, a to v krajině nejbohatší na zlaté žíly a v místě nejvhodnějším pro obchod jak s pevnou zemí naší na jedné straně, tak i se zeměmi Velikého Chána na straně druhé — s nimiž bude možno provozovat rozsáhlé obchodování a dosíci velikých zisků —, vzal jsem v držení velikou osadu, jíž jsem dal jméno Navidad (Narození Páně). A tam jsem založil tvrz a pevnost, která v této chvíli je už jistě zcela hotova, a v ní jsem zanechal potřebný počet lidí se zbraněmi, těžkými kusy a zásobami potravy více než na rok; zanechal jsem tam rovněž íustu a lodního mistra, znalého všech řemesel, jichž bude zapotřebí. Král té země chová ke mně takové přátelství, že si považoval za čest zvát mě svým bratrem a míti mě za bratra.

Ale i kdyby se jeho přátelství změnilo v nevraživost k lidem v tvrzi zanechaným, vždyť ani on, ani jeho lidé nevědí, co jsou to zbraně, chodí nazí — jak jsem již řekl — a jsou tak bázliví, že bojácnějších nad ně na světě není; a tak i ta trocha lidí, kteří zůstali v pevnosti, postačí, aby vyhladila třeba celou tu zemi. Ale budou-li se umět spravovat, pak nikomu na ostrově nenapadne je ohrožovat.

Zdá se mi, že na všech těch ostrovech se mužové veskrze spokoj ují s jedinou ženou, svému náčelníkovi nebo králi pak jich dávají až dvacet. Mám také dojem, že ženy pracují více než muži. Nepodařilo se mi zjistit, zda mají vlastní majetek (bienes propios), ale pokud jsem mohl posoudit, dělili se všichni o to, co měl jeden, zejména v potravě.

Do dnešního dne jsem na těchto ostrovech nenašel lidí-nestvůr, jak mnozí očekávali. Naopak, všichni zdejší lidé jsou velice pěkného vzhledu. Nejsou černí jako obyvatelé Guineje, vlasy mají hladké a nežijí tam, kde sluneční paprsky příliš žhnou. Pravda, slunce tam má velikou sílu, přestože k čáře rovnodennosti je odtud šestadvacet stupňů. Na těch ostrovech, kde jsou vysoká pohoří, bylo této zimy velice chladno. Indiáni je však dobře snášejí, poněvadž jsou na ně zvyklí; a kromě toho jim pomáhá i potrava, do níž dávají hojnost koření, a to nadobyčej pálivého.

Nestvůr jsem tedy nenašel, ba ani zvěstí o nich, až na ostrov Caribes, při vstupu do zemí Indických v pořadí druhý. Ten je osídlen lidmi, jež na všech ostatních ostrovech považují za velice surové; ti prý jedí lidské maso. A mají množství kanoí, na nichž obeplouvají všechny indické ostrovy a loupí a berou, co mohou. Nejsou nestvůrnější než druzí, jen mají zvyk nosit dlouhé vlasy jako ženy a užívat luků a šípů vyrobených z rákofcu stejně jako zbrani jinýčh Itidiánů; jejich šípy jsou zakončeny kolíkem, poněvadž železa nemají. U srovnání s jinými Indiány, kteří jsou nanejvýš zbabělí, je to lid vskutku velice sveřepý. Já však v nich nevidím nic více než v ostatních. Ženy si berou na ostrově Matinino — prvním to ostrově při pdavbě ze Španělska do zemí Indických —, na němž není jediného muže. Ženy z tohoto ostrova sé nezabývají ženskými pracemi, nýbrž stejně jako obyvatelé ostrova Caribes mají luky a šípy a chrání se měděnými plátky; mědi je u nich totiž velká hojnost.

Na jiném ostrově, podle tvrzení Indiánů větším než Espaňola, žijí žase lidé, kteří nemají vlasů. Je na něm nesmírné množství zlata. Vezu s sebcu několik Indiánů z tohoto ostrova i z jiných, aby to dosvědčili.

Než abych mluvil jen o tom, co bylo vykonáno: již z této tak aběžné cesty mohou Jejich Výsosti vidět, že jim dám tolik zlata, kolik budou potřebovat, poskytnou-li mi jen zcela nepatrnou pomoc. Koření a bavlny — kolik Jejich Výsosti přikáží, a mastixu kolik ho jen poručí naložit. Mastix se do dnešního dne nacházel toliko v Řecku, na ostrově Chiu, a tamější vládcové jej prodávají, jak se jim zlíbí. A jejich Výsosti budou míti také aloe, kolik přikáží naložit, a stejně tak otroků, a to z lidu pohanského.

Myslím, že jsem dále nalezl rebarboru a skořici, a najdu ještě tisíc dalších cenných věcí, které bezpochyby objeví lidé, jež jsem tam zane¬chal. Neboť já sám jsem se nikde nezdržoval, dovoloval-li mi vítr plout . dále, jen v osadě Navidad, a to proto, abych ji dobře zabezpečil a řádně vybudoval.

Po pravdě řečeno, byl bych vykonal daleko více, kdyby mi byly lodi sloužily tak, jak bylo třeba.

To je jisté . . . (na tomto místě je text přerušen) ... a věčný Bůh a Pán náš, jenž všem, kdož jdou cestou jeho, dává vítězství i ve věcech zdánlivě nemožných. A takové bylo i mé vítězství: neboť i když o těchto zemích již jiní hovořili, byly to všechno pouhé dohady bez očitých Svědectví. A říkali takové věci, že posluchači to většinou považovali Spíše za bajku než za pravdu. Když tedy Vykupitel náš seslal toto vítězství našemu nej jasnějšímu králi a královně i jejich královstvím k větší ještě slávě jejich, pak veškeré křesťanstvo se z toho má radovat, vystrojit veliké slavnosti a hojnými modlitbami vzdát radofctné diky Svaté Trojici za to veliké povznesení, jehož všechno křesťanstvo dojde tím, že k naší svaté víře se připojí tolikeré národy; a rovněž i za statky pozemské, neboť nejen Španělsko, nýbrž křesťanstvo veškeré odtud bude míti prospěch a zisk, a to velmi záhy.

Dáno na karavele u ostrovů Kanárských patnáctého února roku 1493.

Admirál.

Poté, co byl napsán tento list a já jsem plul již ve vodách kastil-ských, zvedl se tak silný jižní a jihovýchodní vítr, že jsem musel ulehčit lodím od nákladu. Dnes jsem se dostal sem do přístavu lisabonského, což je zajisté největší div na světě. Zde jsem se rozhodl, že napíši Jejich Výsostem.

Ve všech zemích Indických bylo stále počasí jako v měsíci máji. Plul jsem tam třiadevadesát dní a vrátil jsem se za sedmdesát osm, nepočítaje v to třináct dní, po které mne bouře zdržela na moři. Zdejší námořníci říkají, že nikdy ještě nebylo tak zlé zimy a nikdy prý neztroskotalo tolik lodí.

Dáno čtvrtého března.


Zdroj: Cesty Kryštofa Kolumba - Deníky, listy, dokumenty - Praha 1958