Vpád Sasů a Bavorů do Čech (929)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Vpád Sasů a Bavorů do Čech (929)

Příspěvek od kacermiroslav »

České knížectví vs. Saské království a Bavorské vévodství

Vpád Sasů a Bavorů do Čech
rok 929
České knížectví


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
České knížectví
Velitel: svatý Václav (český kníže v letech 921 – 935)
Počty: ???

Saské království
Velitel: Jindřich I. Ptáčník (saský král v letech 919 – 936) a Arnulf Bavorský (bavorský vévoda v letech 907 – 937)
Počty: ???
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Římsko-německá říše (založena roku 962) často a ráda promlouvala do dění českého státu i do volby pražského panovníka, stejně jako ovlivňovala interní záležitosti v české kotlině. A jakým právem? České knížectví a jeho nástupce české království (od roku 1212) v průběhu staletí vnímáme jako samostatný a nezávislý stát. Ovšem pohled západu, tedy z říše, byl poněkud jiný a to již od počátku 9.století. V letech 805 a 806 totiž podnikl římský císař Karel Veliký (+814) dvě válečné výpravy proti českým kmenům jejichž výsledkem byla formální podřízenost a donucení k placení ročního tributu (poplatek) do říše. Tento tribut začal být odváděn do Bavorska (součást říše) zřejmě roku 807 a české kmeny jej plnili následná dvě desetiletí. Poté co však říše propadla do chaosu občanské války, využily těchto jejich vnitřních problémů kmeny v české kotlině a přestali tento tribut odvádět. Ostatně kdo by také měl zájem posílat za hranice něco, co si vypěstovali a vydolovali vlastníma rukama. Říše měla vlastní problémy až do roku 843, kdy došlo k jejímu rozdělení na tři samostatné části. Nejvýchodnější, která logicky nesla název Východofranská říše, pak další roky významně ovlivňovala dění jak v Čechách tak i na Moravě (Velkomoravská říše). Již východofranský král Ludvík II. Němec (+876) se roku 846 po konsolidaci své říše pokusil o obnovení placení tributu z Čech. Neúspěšně. Další pokusy následovali prakticky po celý průběh 9.století.

Na přelomu 9. a 10.století se však ve střední Evropě objevili staromaďarské kmeny, které začali podnikat nájezdy na své sousedy. Tak pod kopyty jejich stád byla počátkem 10.století vyvrácena Velká Morava a Východofranská říše také značně utrpěla. Roku 911 vymřela dynastie Karlovců a následně se Východofranská říše ocitá v nejtěžší krizi své existence. Říše se rozpadla na řadu samostatných vévodství, kde časem získalo nejvíce navrch Sasko. Po uzavření spojenectví s velmoži Franků byl roku 919 provolán za krále franskými předáky a pak vojskem Franků a Sasů Jindřich I. Ptáčník (*asi 876 - +936). Tento silný panovník začal znovu budovat stát s centrem v Německu. Roku 921 byl uznán za krále i Arnulfem Bavorským, který si však podržel faktickou vnitřní nezávislost. Roku 929 tak Jindřich Ptáčník kromě domovského Saska politicky i vojensky ovládal Durynsko, vévodství Franské, Lužické Srby, Dalemince a vévodství Bavorské. Jeho panství se rozkládalo od vod Severního a Baltského moře až po Alpy.

Na první pohled se mohlo zdát, že Jindřichova říše ve své velikosti a moci neměla ve střední Evropě konkurenci. Opak ale byl pravdou. Od Baltského moře až po Krušné hory sousedila Jindřichova říše se slovanskými kmeny Obodridů, Havolanů a Lužičanů, se kterými vedla neustále války. Na jihu byla situace o poznání horší. Zde z Panonie bylo neustále ohrožováno především Bavorsko starými Maďary. Četné nájezdy neustále oslabovali říši. Roku 924 došlo k dalšímu z Maďarských nájezdů na Sasko, které Jindřich přečkal v opevněné Werle. Během následných bojů se Jindřichovým mužům podařil husarský kousek, zajali jakéhosi vznešeného maďarského náčelníka. Maďaři za něj nabídli výkupné. Jindřich využil této příležitosti a zahájil mnohem širší mírová jednání. Asi začátkem roku 926 bylo nakonec uzavřeno devítileté příměří. Jeho cenou však bylo odvádění ročního tributu. Jindřichovi se postupně dařilo tento mír prodlužovat a rozšiřovat na další vévodství ovšem s povinností podílet se na splácení tributu. Říše tak byla nucena hledat další zdroje, které by naplnily královskou pokladnu. Jednim z těchto míst měly být i Čechy. Zdejší slovanské kmeny byly donuceny platit tribut již za doby Karla Velikého (+814), tak proč je nepřinutit k placení znovu? „Právo“ přeci je na straně říše, když se již jednou Čechové zavázali platit tribut a nyní jej odmítají.

Mírový stav s Maďary umožnil Jindřichovi začít uskutečňovat jeho expanzivní politiku. První na řadě byl slovanský kmen Havolanů. V neobvyklém zimním období let 928-929 byl dobyt hlavní hrad Branibor a ovládnuté území kolem Berlína. Po kratším odpočinku nechal Jindřich opět svá vojska zformovat a zaútočil na Dalemince. Opět se jeho cílem stal hlavní hrad kmene, Jana (Gana). Po 20 dnech obléhání byl hrad útokem dobyt a vypleněn. Ovšem již předtím v roce 922 podnikl Arnulf bavorský vpád do Čech. Příčina a výsledek tohoto vpádu Bavorů do Čech nám však není známá. Zřejmě se Arnulf na vlastní pěst pokoušel prosadit placení tributu z Čech do Bavor.

Obrázek Přemyslovská doména počátkem 10.století a další slovanská hradiště v Čechách


Vpád Sasů a Bavorů do Čech
rok 929

V sousedních Čechách kníže Václav (svatý Václav) znepokojivě sledovat dění u svých severních sousedů Daleminců. Válečné vřavy se již dotýkaly hranic jeho panství a tak mohl očekávat, že dalším na řadě může být i on. S čím ale nemohl počítat, že již hlavním cílem Jindřichova vojska při tažení na Dalemince jsou právě jeho Čechy. Po dobytí Jany (Gany) stočil Jindřich svá vojska na jih a hnal je rovnou od Daleminců do Čech. Stejnou lest o 70 let později použil Jindřich II., když předstíral útok přes Míšeň na Lužici a Polsko, ale pak náhle odbočil z cesty a vzal to na jih přes Krušné hory do Čech.

Vojsko Jindřicha Ptáčníka se tedy od Jany nevrátilo do Saska, ale překvapivě přešlo přes české pohraniční hory (zřejmě přes Nakléřovský průsmyk u Chabařovic) a přes Bílinsko a Žatecko si to hnalo ku Praze. Jindřich si však své tažení do nitra české kotliny pojistil. Z jihu po domažlické cestě přes Plzeň vpadlo ve stejné době do Čech bavorské vojsko vévody Arnulfa. České vojsko bylo nenadálým útokem zaskočeno a nestačilo zřejmě svolat celou zemskou hotovost. Pokud tedy došlo k bojům, pak jen v omezené míře při snaze zabraňovat postupu nepřítele do nitra země. Otázkou je i jakou roli v tomto střetu sehrála další české knížata, která byla více či méně na Přemyslovcích nezávislá. Z této doby je například znám souboj mezi sv. Václavem a kouřimským knížetem Radslavem (i když tento příběh z Kristianovy kroniky není stoprocentně prokázán za pravdivý). Tak jako tak se Saské a Bavorské vojsko bez větších potíží dostalo až ku Praze, kde se spojila a oblehla knížete na Pražském hradě.

Václav, který byl v té době pět let na pražském knížecím stolci a bylo mu zřejmě kolem 22 až 30 let se nemohl vojensky postavit síle saského království i bavorského vévodství. Přemyslovská doména s omezeným počtem obyvatel zahrnující střední Čechy nemohla uživit velký počet profesionálních bojovníků. A díky překvapivému Jindřichovu útoku ani nebyl čas obeslat spřátelená knížata s žádostí o vojenskou pomoc. I když bude Václav za tento čin svým mladším ambiciózním bratrem Boleslavem a jeho matkou Drahomírou (zřejmě Václavova macecha) zatracován, musel nakonec začít s králem vyjednávat (některé zdroje mluví o tom, že České vojsko bylo poraženo. Ale Widukind ve své kronice byl o poznání zdrženlivější). Jindřich s Arnulfem rádi přistoupili na mírová jednání. Přeci jenom jejich vojska byla v cizí zemi a každý den setrvání je stál nemalý peníz a námahu zaopatřit potřebnou pící pro koně a potraviny pro bojovníky.


Jindřich potom přitáhl ku Praze, hradu Čechů, se vším vojskem a krále jejího vzal v poddanství: o něm se vyprávějí jakési zázračné věci, jež však, protože je nemůžeme ověřit, považujeme za vhodné přejít mlčením. Byl to však Boleslavův bratr, který pokud žil, císaři zůstával věrným a užitečným. Tak král, učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Saska“.
(Widukindova kronika: volný překlad)


ZÁVĚR
Václav se tedy nakonec Jindřichovi podvolil a jak napsal Widukind, „vzal krále Prahy“ v poddanství a s ním i celé Čechy učinil poplatnými placením tributu. Kosmas se ve své Kronice Čechů (psaná v letech 1120-1125) domnívá znát výši tohoto ročního tributu. Mělo se prý jednat o 120 vybraných volů a 500 hřiven stříbra (stříbrný kov formovaný do oblých nebo hraněných tyčinek oválného, plochého či půlkruhového průřezu, o délce zhruba 10 až 13 centimetrů).

Tažení do Čech mělo pro Jindřicha velký význam, protože až po jeho ukončení provedl král celou řadu připravovaných důležitých státoprávních aktů. Samotné tažení bylo ukončeno zřejmě již začátkem léta, protože 30.června 929 byl Jindřich v doprovodu Arnulfa Bavorského a franckého vévody Eberharda v Nabburgu v bavorské Horní Falci. Výprava se tedy zřejmě vracela z Čech přes Řezno do Saska.

Pro české dějiny mělo toto tažení dalekosáhle následky. Znovuobnovení placení ročního tributu do říše znamenalo opětovné zařazení Čech do říše, která tak mohla a uplatňovala své právo promlouvat do vnitřních záležitostí v české kotlině. Ale již Václavův nástupce Boleslav poněkud změnil tento způsob formální podřízenosti během svého čtrnáctiletého boje s říši (936 – 950). Mírové příměří uzavřené roku 950 bylo podepsáno již za jiných podmínek, kdy Boleslavova říše byla již více než důstojným soupeřem říše a stala se spíše jejím partnerem. Nicméně již nastálo bylo České knížectví zařazeno jako součást vznikající římsko-německé říše a v tomto stavu setrvalo až do jejího zániku roku 1806. Jestli tento vztah byl pro české země přínosem, nebo nikoliv je už jiná otázka.



Zdroje:
Evropa v proměnách staletí – Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Praha 1997
Evropa králů a císařů – Čornej, Kučera, Vaníček a kolektiv – Praha 1997
Po stopách prvních Přemyslovců I. – Michal Lutovský – Praha 2006
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský – 2001
Československé dějiny v datech – kolektiv -1986
Počátky Přemyslovců – Dušan Třeštík - 1997
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík – 2001
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“