Boje mezi Sámovou a Franskou říši (631 - 636)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Boje mezi Sámovou a Franskou říši (631 - 636)

Příspěvek od kacermiroslav »

Následné boje mezi Sámovou a Franskou říši
rok 631 až 636


Obrázek
- roky 631/636 jsou zvýrazněné předopokládané směry útoků Sámových bojovníků proti Říši
- rokem 641 je pak vyznačen předpokládaný směr útoku Franků proti Radulfovi v Durynsku

Obr.:
Podle M. Lutovského-N. Profantové 1995 doplnil Z. Měřínský 2002 a P.
Šimík 2007- doplnil M.Kačer 2010


-------------------------------------------------------------------------------------------------
Sámova říše
velitel: Sámo (* ? - + 658/662) „král“ Slovanů v letech 626/627 – 658/662

Franská říše
velitel: Dagobert I. (* cca 608 – 16.1.639), král Austrasie (623-634), král všech Franků (629-634), král Neustrie a Burgundska (629-639)
-------------------------------------------------------------------------------------------------


Slovanům, kteří zvítězili u Wogastisburgu (631) nešlo jen o to odrazit útok franského krále a jeho vojska, ale také o pomstění svých mrtvých druhů a odčinění škod, které napáchali další dva směry franského tažení na slovanském území, které byly o poznání úspěšnější. V odvetu tak od roku 631 až do roku 636 napadali franské území. Podle všeho se však nejednalo o žádná velká vojenská tažení (možná až na výjimky), ale spíše o vedení gerilové války proti svému západnímu sousedovi. Jednotlivých nájezdů se tak zřejmě účastnilo vždy jen pár desítek až stovek bojovníků, snad pro rychlost akce většinou jízdních. Útoky byly vedeny především proti Durynsku a tudíž základnou těchto Sámových bojovníků byli západní Čechy a zejména pak Dervanovo Lužické Srbsko.

První útok do Durynska byl veden ihned po bitvě u Wogastisburgu tedy zřejmě ještě v roce 631. Další slovanský vpád byl uskutečněn následující rok. Aby si Franská říše, nebo spíše její centrum ve Frankách, ochránilo své hranice, přistoupilo na slib Sasů, že za prominutí jejich roční daně 500 krav budou chránit v prostoru svých sídel hranice Franků. Jak ale čas ukázal, nemělo toto opatření kýžený efekt, o čemž nám dokládá svědectví opět Fredegarova kronika:

rok 634
V jedenáctém roce kralování Dagobertova, když Venedi (Slované) na rozkaz Sámův statečně doráželi a opětovně po překročení svých hranic za účelem pustošení království Franků vpadli do Durynska a ostatních krajů, přišel Dagobert do města Met a na radu biskupů i velmožů a za souhlasu všech předáků svého království povýšil svého syna Sigiberta na krále v Austrii a povolil mu, aby měl sídlo v městě Metách. (…). Potom je známo, že Austrasiové svým úsilím prospěšně bránili hranice a království Franků proti Venedům.
(Zdroje: Fredegarova kronika)

Slovanské útoky zastavil až vévoda Radulf, který byl králem Dagobertem ustanoven správcem (vévodou) Durynska. Jeho bojovníci se se Slovany střetly v řadě půtek, nakonec je přemohli a donutili obrátit na útěk. Poté bylo zřejmě uzavřené příměří mezi Franskou a Sámovou říši, protože si obě strany uvědomili, že větší prospěch budou mít obě říše ze vzájemného obchodování, zejména pak s otroky.

I když to do tématu tolik nepatří, tak se ještě krátce zmíním o Radulfovi. Vítězství nad Slovany mu natolik stouplo do hlavy, že započal vést otevřený boj proti králi Austrasie Sigibertovi, synovi krále Dagoberta.

rok 636
Vévoda Radulf, syn Chamarův, kterého Dagobert ustanovil v Durynsku za vévodu, se v četných půtkách střetl s vojskem Venedů (Slovanů), přemohl je a obrátil na útěk. Z toho pýchou unesen, choval se proti vévodovi Adalgiselovi při různých příležitostech nepřátelsky a již tehdy počal chystat vzpouru proti Sigibertovi. A tak jednal podle přísloví: kdo miluje půtky, zamýšlí sváry.
(Zdroje: Fredegarova kronika)

rok 641
Jak dále Fredegar píše, vévoda Radulf se vzbouřil proti Sigibertovi a začal proti němu vést otevřený boj. Na čas se tedy Durynsko vymanilo z Franské říše. Král Dagobert ani jeho syn Sigibert se však s nově vzniklou situaci nehodlali smířit a proto svolali válečné tažení (rok 641). To ovšem neuniklo ani Radulfovi. Proto nechal kdesi nad řekou Unstrute zbudovat hradiště opevněné koly, kde shromáždil ze všech stran co nejvíce ze svého lidu včetně žen a dětí. Sigibert se svým vojskem pevnost ze všech stran oblehl, ale Radulf byl hojně zásoben právě v očekávání obléhání. Navíc měl v Sigibertově vojsku spojence, kteří mu prozradili, že na něho nechtějí mocí udeřit. Proto se Radulf odhodlal k výpadu ze svého opevnění a zaútočil na franské vojsko. To utrpělo drtivou porážku, možná i proto, že mohučští v ní nezachovali věrnost Sigibertovi. V boji bylo pobito mnoho tisíc mužů, mnozí z nich i když stáli na obou stranách byli před samotným bojem přátelé, či příbuzní. Když pak Sigibert viděl, že nedokáže Radulfa mocí přinutil k poslušnosti, rozhodl se přistoupit na vyjednávání. Byl dohodnut volný odchod Sigibertova vojska, nebo spíše toho co z něj zbylo, k Rýnu. Dále pak byla ponechána Radulfovi určitá míra volnosti. Ten se tak mohl pokládat za krále Durynska i když výslovně nepopíral Dagobertovu vládu. S okolními kmeny s nimiž sousedil uzavřel mír, včetně Venedů (Slovanů). To také zřejmě vysvětluje, proč se útoky Sámových Slovanů proti říši již neopakovali.


***
Stručné biografie


DAGOBERT I.
Franský král z dynastie Merovejců narozen asi roku 608 (podle jiných zdrojů již roku 603). Syn krále Chlothara II. Jako dílčí král vládl v Austrásii již od roku 623. Byl vychován majordomy z dynastie Pipinovců s jejichž pomocí se snažil posilovat samostatnost země na centrální moci. Po otcově smrti roku 629 se stal hlavním vládcem franské říše. Se svým dvorem přesídlil do Neustrie, kterou zbavil majordomů z dynastie Karlovců (předkové Karla Velikého). Úspěšně vedl boje na západě říše s Bretonci a Basky. Roku 632 ovládl území po zemřelém bratru Charibertovi II. (Toulouse, Septimánie). Roku 631 uspořádal velké válečné tažení Franků, Bavorů a Langobardů proti slovanské Sámově říši. Hlavní franské vojsko bylo po neúspěšném obléhání pevnosti Wogastisburku drtivě poraženo. Později se proti němu uvnitř říše vytvořila opozice a Dagobert byl donucen rozdělit říši mezi své nezletilé syna. Tím byla podlomena autorita dynastie Merovejců. Byl zakladatelem významného kláštera v Saint-Denis. Dagobert I. zemřel 19.ledna 638 nebo 639.

RADULF
Franský velmož, správce Durynska (území na severozápad od Čech). V letech 632 až 636 musel čelit četným nájezdům Sámových bojovníků na jemu svěřené území. V roce 636 se mu pak tyto nájezdy podařilo zastavit. Následně uzavřený mír mezi Sámovou a Franskou říši pak hrozby nájezdů ukončil. Se svým králem vedl roku 641 otevřený boj. Sigiberta v boji porazil a získal na Franské říši de facto nezávislost pro Durynsko.

SÁMO
Franský kupec a diplomat, který včele své kupecké karavany dorazil někdy v roce 623/624 ke středoevropským Slovanům. Byl zakladatelem státního útvaru (kmenového svazu), který se označuje jako Sámova říše a jeho kmenový vládce „král“ někdy v letech 626/627 až do své smrti (asi 658/662). Údaje o Sámově původu jsou shrnuty v jediném zdroji v „kronice tak řečeného Fredegara“, jedinou větou, „člověk jménem Samo, původem Frank, z kraje senonského“, avšak ani jedno slovo z originálního latinského znění však není jednoznačně vyložitelné. Jednou z možných hypotéz je, že jméno Sámo je keltského původu, jehož nositelem by mohl být Galoříman. Tudíž romanizovaný, relativně vzdělaný obyvatel bývalé římské provincie Galie, která v 7.století byla centrem franského království. Vlastní Sámovo rodiště je pak kladeno do okolí dnešního města Sens nebo Soignies. Ovšem existuje řada i dalších různě věrohodných hypotéz o Sámově původu. Například „Spis o obrácení Bavorů a Karantánců“ jej považuje za Slovana. Jeho příchod ke Slovanům podle některých historiků nebyl náhodný a ztotožňují jej s vyslancem franského krále Dagoberta I., kterému podléhali i některé germánské kmeny na východ od Rýna, jako byla Alamani (dnešní Švábsko), Bavoři a Durynkové.
Po svém příchodu ke Slovanům se Sámo snažil vžít s novým prostředím. Pomohl středoevropským Slovanům v jejich boji proti Avarské nadvládě, za což byl jmenován kmenovým náčelníkem „králem“. Následně se úspěšně v bitvě u Wogastisburku v roce 631 postavil franskému útoku krále Dagoberta I.
O jeho osobním životě, stejně jako o celém jeho životě, je málo informací. Kronikář Fredegar se zmiňuje, že měl 12 manželek slovanského původu, se kterými měl 22 synů a 15 dcer. Je pravděpodobné, že velký počet synů mohl po jeho smrti vést k vnitrostátní krizi, boji o moc a následně i k rozpadu Sámovi říše. Z délky o délce panování usuzujeme, že Sámo zemřel někdy kolem roku 658/662.
Na téma osudy Sámových potomků se objevilo mnoho zcela nepodložených spekulací. Mezi ně patří např. údajná příbuznost s rodem Mojmírovců vládnoucím Velkomoravské říši. Vyskytly se i dohady o tom, že Sámo a bájný praotec Přemyslovců, Přemysl Oráč jsou tatáž osoba, případně, že mýtický Krok, otec kněžny Libuše, byl Sámovým synem. Ve skutečnosti však o ničem takovém nejsou žádné důkazy...





Zdroje:
Čornej, P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997·
Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
Kvirec, J.; Kunstová, E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
Lutovský, M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
Macoun, J. – Významné bitvy v Čechách a na Moravě – Brno 2007
Měřínský, Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
www.slovane.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“