Ovládnutí Čech Velkou Moravou (878/879)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Ovládnutí Čech Velkou Moravou (878/879)

Příspěvek od kacermiroslav »

Ovládnutí Čech
rok 878/879 (?)
Velká Morava


--------------------------------------------------------------------------------------------------
Velká Morava
velitel: Svatopluk I. (kníže, král v letech 871 – 894)

Čechy
velitel: (?) Bořivoj I. (český kníže v letech 867/75 až 888/89)
--------------------------------------------------------------------------------------------------

Obrázek
Obr.č. XX: Mapa s vyznačeným nově ovládnutým územím (přerušovaně) české kotliny.

Otázka ovládnuté české kotliny Svatoplukem I. a jeho Moravany nedává již dlouhá desetiletí spát mnoha historikům a badatelům. Než se dostaneme k vlastní formě ovládnutí Čech, tak se nejdříve pokusíme dostat se k dataci této důležité události pro vývoj Velké Moravy a potažmo i pro počátky českého státu. A proč je tato dějinná událost pro nás tak důležitá? Jak víme, křesťanství do Čech přišlo s prvním historicky doloženým přemyslovcem Bořivojem I. [1] právě z Velké Moravy. Ve jménu víry pak začal Bořivoj a jeho následovníci z přemyslovské krve sjednocovat českou kotlinu a položili tak základ českého státu. Bez nadsázky tak můžeme říct, že český stát vznikl na základech Velké Moravy. Aby si případný čitatel nemyslel, že za Český stát vděčíme jen Moravanům, tak chci hned na úvod poukázat, že stejná posloupnost při zrodu Velkomoravské říše se hledá u Sámova kmenového svazu s jeho centrem v Čechách nebo na Moravě. Tak to jen na úvod.

Teď se tedy pokusíme najít odpověď na otázku, kdy k ovládnutí Čech Velkou Moravou došlo. Jak víme, Čechy i Morava se stávali častým cílem vojenských výprav Franské, potažmo Východofranské říše v průběhu celého 9.století. Díky letopiscům, kteří tato tažení ve svých spisech více či méně zaznamenali, máme doložené i písemné zprávy z české kotliny.

Nyní se tedy dostaneme k prvnímu hraničnímu datu. Je to rok 845, kdy se v Řezně (Regensburg v Německu) nechalo na dvoře východofranského krále Ludvíka II. Němce pokřtít 14 českých knížat. Dalším hraničním datem je pak rok 895, kdy se na stejném místě poddali Čechové zastoupení Spytihněvem I. a jistým Vitislavem Východofranké říši. Tato data pro vlastní hledání termínu ovládnutí Čech nejsou až tak prioritní, ale zajímají nás především z důvodu o jaké Čechy, nebo spíše kým zastoupené se jedná. Jak vidíme v roce 845 existovalo v české kotlině přinejmenším 14 knížat, kteří si byli sobě rovni a proto také každý sám za sebe přijal v lednu roku 845 v Řezně křest. Pokud by byl vládcem Čech jen jeden z nich, pak by stačilo, že by křest za celé Čechy přijal on se svou družinou. O tom se ale dobové zprávy nezmiňují. Musíme tedy přijmout fakt, že českých knížat bylo nejméně 14, tradičně se uvažuje o 15. Pokud bychom si chtěli i položit otázku proč se tito zástupci české elity dostavili do Řezna k přijmutí křestu, tak to bylo hnáno zjevně snahou o odvrátění plánovaného franského tažení do Čech. Sám Ludvík II. Němec byl žádostí Čechů překvapen a musel na rychlo hledat nějakou kličku, která by mohla vyhovět přísným dobovým požadavků a termínům pro udělení křtu. Česká knížata tedy křest přijala, ale útok Východofranské říše od sebe neodvrátila. Vojska říše totiž během útoku na Moravu v roce 846 pokračovala dále do Čech. O tom že se nejednalo o mírové výpravě nám podávají zprávy opět dobové prameny.

Druhé hraniční datum (895) je pak pro nás po této stránce také zajímavé, protože v Řezně za Čechy jednal již jen syn Bořivoje I., Spytihněv I. (+915) s jakýmsi Vitislavem. Tento bývá někdy ztotožňován se Spytihněvovým bratrem Vratislavem (+921), otcem svatého Václava.

Za půl století od křestu v Řezně se tedy zmenšil počet českých knížat dosti dramaticky. Buď to bylo tím, že je ovládnul pražský kníže Bořivoj, potažmo Spytihněv, a nebo jeho autorita natolik stoupla, že již byl vyslán do Řezna jako zástupce všech ostatních. Jelikož víme že svatý Václav bojoval o pár desítek let později s kouřimským knížetem a že sjednotitelem celé české kotliny byl až Boleslav I. (936 – 972), tak se jako reálná jeví spíše druhá varianta a to, že Spytihněv již byl přední mezi předními. Mohl tedy jménem všech ostatních odevzdat Čechy pod východofranskou vládu. Mohlo se tedy jednat o jakousí formu personální unie včele s pražským knížetem. Ten pak svou vůdčí pozici zřejmě získal i díky umístění jeho panství v centru české kotliny (přemyslovká doména byla v té době ohraničena hradišti Mělník, Stará Boleslav, Libušín, Tetín a Lštění). Ostatní knížata z okrajů země tak měla na Pražský hrad přibližně stejně daleko.

Po první sérii tedy máme rozpětí mězi roky 845-895. Pokračujem tedy dále. Dalším hraničním datem je rok, kdy zemřel český kníže Bořivoj I., po jehož smrti se Svatopluk s největší pravděpodobností osobně chopil vlády v Čechách. To alespoň dokazuje setkání Svatoplukovo s východofranským králem Arnulfem v březnu roku 890 na Omuntesbergu (Panonie).

rok 890
Roku DCCCXC od Vtělení Páně král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů, vévodství Čechů, kteří až do té doby měli nad sebou vládce svého rodu či národa a králům Franků zachovávali bez porušení smlouvy slíbenou věrnost.
(Zdroje: Regino z Prümu)

Na tomto setkání východofranský panovník formálně potvrdil Svatoplukovo držení vévodství Čechů. S přihlédnutím k antropologickým výzkumům E.Vlčka se většina historiků shodne na tom, že Bořivoj zemřel někdy v roce 888/889 ve věku cca 37 let. Druhým datumem pak je rok 872, kdy Východofranská říše podnikla vojenskou výpravu proti Moravanům a Čechům (viz. příslušná kapitola k roku 872 „Výpravy východofranské říše proti Moravanům a Čechům“). Ve Fuldských análech je pak k této výpravě psáno toto:

rok 872
V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy.. (…). Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni proti Čechům. A ti pět knížat těchto jmen: Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav, (Goriwei), která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst. Když zpustošili nemalou část té země, vrátili se bez pohromy.
(Zdroje: Fuldské anály)

K roku 872 tedy bylo sousední Východofranskou říši česká kotlina vnímána jako samostatný celek, kde se samotné bitvy u Vltavy účastnilo pět knížat plus Goriwei (Bořivoj I.). V opačném případě by jistě letopisec jen zaznamenal, že bylo podniknuto tažení proti moravskému Svatoplukovi a dále by následoval výčet národnostního složení vojsk a směry jejich útoku a nenamáhal by se s výčtem knížat. Vojsko pod praporci Velké Moravy by jistě mělo jednoho hlavního vůdce a nikoliv hned pět, sobě rovných knížat. Určité hypotézy počítají s tím, že formální podřízenost Čech vůči Velké Moravě již byla za doby knížete Rostislava (846 – 870). Ovšem toto není nijak podloženo. Dá se spíše uvažovat, že Češi i Moravané měli společného nepřítele (Východofranskou říši) a tak tu existoval nějaký spojenecký svazek, což by například dokazoval příklad z roku 871, kdy českou kotlinu opustil svatební průvod nevěsty některého z českých knížat, který byl doprovázen silnou vojenskou družinou. Tato svatební družina směřovala na Moravu a podle většiny historiků vezla nevěstu pro samotného moravského panovníka Svatopluka, který se na jaře roku 871 zmocnil vlády na úkor franským okupantům. Průvod nevěsty, údajně jménem Svatožizně (její jméno je uváděno v knize spolubratrstva v Salcburku vedle jména Svatoplukova, také pak v Cividalském evangeliáři), pak byl Franky přepadnut a rozprášen. Vítězové ukořistili „644 koní a štítů“.

rok 871
Když tam přišli, našli 644 koní s otěžemi a sedly a stejný počet štítů, které tam prchající zanechali, a bez odporu to sebrali a vrátili se radostně do tábora.
(Zdroje: Fuldské anály)

Vojenská družina se tedy dá odhadovat, že byla minimálně o 1.000 bojovnících, což muselo svědčit o významu nevěsty, moci českých knížat a také spolupráci s Moravany, kterým se v roce 871 hodil každý můž schopný nést zbraň v boji proti východofranské okupaci (870 – 871).

Po druhém kolem jsme se tedy dostáli k termínu ovládnutí Čech mezi roky 872 až 888/889 a pokračujeme dále. Dalším důležitým mezníkem, který opět posouvá dataci obsazení Čech je pokřtění knížete Bořivoje I. Jak už to tak bývá, tak ani v tomto případě nejsou historici a badatele zajedno. Dokonce existuje i více teorií o tom, kdo jej pokřtil. Většina pramenů uvádí, že tím kdo Bořivoje nechal ponořit do kádě a pokřtít byl arcibiskup Metoděj. V omezené míře se pak uvažuje, že křest provedli bavorští kněží. Nebudeme se zde rozepisovat s různými názory a teoriemi a pouze uvedene, kam Bořivojův křest kladou různí historici.

Autor Kdo provedl Bořivojův křest Kdy

F.M.Bartoš bavorští kněží 845 ?
P.Šimík ? 851
R.Turek Metoděj 869 – 870
J.Zástěra Metoděj 870
F.Palacký Metoděj 873 – 874
V.V.Tomek Metoděj 874
H.Spangenberg bavorští kněží 874
J.Pekař Metoděj 874
V.Chaloupecký Metoděj okolo 870
L.E.Havlík Metoděj 878 – 879
N.Profanová Metoděj 881 – 884
H.Lowmiaňski Metoděj 882 – 884
V.Novotný Metoděj 882 – 885
D.Třeštík Metoděj 883
Z.Měřínský Metoděj 883
J.Dobrovský Metoděj okolo 890
J.Dekan ? 894

Roky 845 a 894 můžeme ihned vyškrtnout, protože jsou mimo dobu, kdy Bořivoj žil (podle všeho se narodil asi roku 851/853). Také rok 890 je mimo, protože Metoděj zemřel již roku 885 a musíme vyřadit i rok 870. V letech 869 – 870 Metoděj totiž s největší pravděpodobností pobýval v Římě. Termín Bořivojova křestu se nám pak omezil na rozmezí 873 – 885. Zcela samostatnou teorií je pak datace P.Šímika vztažena k roku 851. Ta je postavena na příbuzenském vztahu Bořivoje a Svatopluka. Do určité míry má tato teorie svou logiku. Je totiž mimo jiné postavena na antropologických výzkumech E.Vlčka na kosterních ostatcích, které jsou připisovány Bořivojovi I. (hrob K1 na Pražském hradě) a Svatoplukovi I. (hrob 12/59 v Sadech u Uherského Hradiště). Obě kostry totiž vykazují společné rysy, krevní skupinu a především pak atypickou poruchu zvukovodu. S nevětší pravděpodobností tak v obou hrobech vzdálených od sebe stovky kilometrů leží příbuzní. Má to ale jeden velký háček, není dokázáno že zkoumané kosterní ostatky skutečně patří Bořivojovi a Svatoplukovi. Pokud by tak skutečně bylo, tak by se musel původ Přemyslovců kompletně přehodnotit. Pokřtění Bořivoje podle P.Šimíka se tak opírá o Bořivojův moravský původ, který by mohli naznačovat i některé další zdroje, a počítá s tím, že jako člen vládnoucí mojmírovské dynastie musel být pokřtěn již krátce po svém narození v roce 851. Vládnoucí knížecí mojmírovská dynastie totiž přijala křesťanství již roku 831.

Když tedy shrneme závěry většiny historiků a badatelů co se data Bořivojova křestu týče, tak se dostáváme do rozpětí let 874 až 883.
Od Bořivojova křtu se nyní zase vrátíme k otázce, která nás provází celou tuto kapitolu, tedy ovládnutí Čech. Někdy kolem roku 880 povstala řada slovanských kmenů na východofranském pomezí včetně Čechů. Právě po roce 880 přestali až do roku 897 platit Srbové a Glomaži (Lužičtí Srbové, též Polabští Srbové) tribut Východofranské říši a není tak vyloučeno, že tento poplatekm začali platit na Velkou Moravu Svatoplukovi I. Jelikož území Lužických Srbů (horní tok řeky Sprévy a střední tok Labe) sousedí s Čechy, je logické, že tou dobou musel Svatopluk českou kotlinu již zřejmě ovládat. Může nás ale napadnout myšlenka, že Srbové a Glomači přestali odvádět poplatek nejen Východofranské říši, a ani Velké Moravě. To se zdá ale být málo pravděpodobné, jelikož Srbové a Glomači byli ve středu zájmu Východofranské říše a těžko by se její moci bez mocného ochránce ubránili. A pokud adresátem poplatku nebyla v letech 880 – 897 Východofranská říše, tak pak v tomto teritoriu již existovala jen jedna země, která mohla Srbům poskytnout potřebnou ochranu a tou byla Svatoplukova Velkomoravská říše. Pokud tedy přijmeme jako fakt, že roku 880 přestali Polabští Srbové odvádět poplatek do Východofranskjé říše a začali jej platit na Moravu, pak musíme i počítat s tím, že tak mohlo být proveditelné jen za předpokladu společných hranic s Velkou Moravou, potažmo s Čechy ovládanými Svatoplukem I. Posouváme tak termín ovládnutí Čech Velkou Moravou do rozmezí let 872 až 880.

Teď si zkusíme popsat jakou formou v době ranného středověku docházelo k ovládnutí území. Nemuselo se totiž vždy jednat pouze o vojenské obsazení nepřátelského území, jak by se předpokládalo. Další formou bylo donucení k placení ročního poplatku, tzv. tributu. Uznáním placení tributu uznala porobená země svou podřízenost vůči porobiteli. Výše tributu mohla být různá. Co se například tributu Českého státu v 10.století týče, tak zde jej Kosmas uvádí ve výši 120 kusů vybraných volů a 500 hřiven stříbra (oblé či hranolové tyčinky plochého nebo půlkruhového přůřezu o délce 10 až 13 cm). Nicméně jak víme z historie, tribut mohl být odvádět i bez jakéhokoliv dopadu na omezení samostatnosti platící země. Další formou porobení nějakého národa/území mohlo být donucení představitele porobovaného národa/země k přijetí křesťanství (například ovládnutí Vislanska, viz. příslušná kapitola stejnojmenného názvu). V tomto případě je pak důležité, zdali byl křest proveden na území křetěného panovníka, či zdali byl proveden na území panovníka, který tento křest prováděl. Druhá varianta totiž svědčí o podřízené roli křtěného panovníka. Častou formou pak bylo provedení slibu věrnosti, který provedli čelní představitele světské moci (například roku 895 se dostavili zástupci Čechů do Řezna, kde se slibem věrnosti podřídili moci Východofranské říše). Samozřejmě se dá uvažovat o kombinaci všech těchto výše uvedených variant.

Pokud tedy budeme brát za formu porobení již i samotný fakt křestu, který by provedl právě zastupce Svatopluka I. navíc na Moravě (tedy akt nadřazenosti Moravy nad Čechami), tak pak je pro nás opět důležité stanovení data, kdy byl Bořivoj I. pokřtěn a kde.

Pokřtění Bořivoje
Tento Bořivoj přišel jednoho času ke králi Moravy Svatoplukovi Prvnímu, od něhož byl se svými velmoži laskavě pozván na hostinu. Vpravdě mu však nebylo vůbec dovoleno usednout mezi křesťany, ale před stolem na podlahu podle pohanského zvyku. Biskup Metoděj, soucítě s (jeho) ukřivděním, prý mu pravil: „Běda, což ty tak vynikající (muž) se nestydíš být pro hanebné uctívání model odehnán od sedadel vládcovských, když přece máš vladařskou hodnost, ale více toužíš seděti na zemi.“ Bořivoj odvětil: „Jaké nebezpečí bych podstoupil pro tuto věc nebo jaké dobrodiní mi přinese křesťanské náboženství?“ Odvětil biskup Metoděj: „Jestliže se odřekneš idolů a démonů v nich přebývajících, staneš se pánem svých pánů a všichni tví nepřátelé budou podřízení tvému područí a tvé potomstvo bude každodenně vzrůstat jako velká řeka, do niž se stékají toky různých říček“. Toto proroctví se plnilo na vladařích Čechů. Bořivoj odvětil: „Jestliže se má věc tak, co zdržuje pokřtění? Nic“ pravil biskup. „Buď toliko z celého srdce připraven věřit v Boha, otce všemohoucího a jeho jednorozeného syna, Pána našeho Ježíše Krista, a Ducha utěšitele…“ Mysl jinocha toužila přijmout milost svatého křtu. A aby nebylo prodlení, se všemi svými (lidmi), kteří ho provázeli, vrhnul se na zem k nohám biskupa a velmi snažně ho žádal (o pokřtění). Co více? Ráno se tak stalo: když (Metoděj) poučil samého vévodu s jeho třiceti průvodci, a když (Bořivoj) podle obyčeje vykonal obřad postu, pokřtil je svatým pramenem křestu a úplně vzdělal ve víře Kristově. A když ho obdaroval množstvím darů, dovolil mu vráti se domů a věnoval mu kněze ctihodného života jménem Kajk. Když se (Bořivoj) navrátil ke svým (lidem) na hrad, jehož název je (Levý) Hradec, usadil tam zmíněného kněze a založil kostel k cti svatého Klimenta, kde přivodil satanovi mnoho škod, získav lid pánu Kristu. Když po krátké době přišel Metoděj do Čech, pokřtil svatou Ludmilu a mnoho (lidi). A tak se šířila křesťanská víra v zemi hrůzy a drsné pustoty.
(Zdroje: Epilog o pokřtení Moravy a Čech, Diffundente sole, kap. 6,7)

Obrázek
Obr.č. XX: Pokřtění Bořivoje od arcibiskupa Metoděje. Velislavova bible (po roce 1340).

Malá rekapitulace k danému tématu. Mezi lety 851 až 853 se narodil Bořivoj I. Roku 871 byla česká knížecí nevěsta doprovázena českými bojovníky na Moravu, a roku 872 byla svedena bitva mezi pěti českými knížaty a Východofranskou říši, v které je prvně zmiňován Bořivoj. V obou případech jasné projevy samostatnosti Čechů. V roce 873 se do Mét ke králi Ludvíkovi II. Němci dostavilo poselstvo Čechů, které král nechal poslat do vězení (Zdroje: Bertiniánské letopisy). O rok později se konalo ve Forschhemu setkání Ludvíka II. Němce a poselstva Moravanů. Také se sem dostavilo poselstvo Čechů, které tentokráte král vyslechl, ale nejednal s nimi. V obou případech opět tato poselstva dokazují samostatnost Čechů, kteří maximálně byli vojenskými spojenci Moravanů jak dokazuje výše uvedená událost roku 871 (přepadení svatebního průvodu). Mezi lety 867 až 875 se Bořivoj I. stává pražským knížetem.

Od hledaného data křtu musel Bořivoj stihnout celou řadu událostí, o kterých víme až do jeho smrti mezi lety 888/889. Mezi prvními je tedy přijeti svátosti křtu mezi léty 874 – 883, kde podle historických pramenů měl být jinochem v nejlepších letech „skvěje se nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí, přijel ke knížeti svému čili králi Svatoplukovi na Moravu“ (Zdroje: Kristián). Poté návrat z Moravy a na Levém Hradci vystavění prvního kostela v Čechách (sv. Kliment). Po protibořivojské vzpouře musel nějaký čas pobývat v azylu na Moravě, než se situace v Čechách změnila opět v jeho prospěch. Po svém druhém návratu do Čech nechal na Pražském hradě vystavět další kostel (sv. P.Marie). Do své smrti ještě stihnul přenést hlavní rodové sídlo z Levého Hradce na nově založený Pražský hrad. Také jeho osobní život měl od křtu obsahovat svatbu s Ludmilou a narození dvou synů, Spytihněva (český kníže v letech 894/895 – 915) a Vratislava (český kníže v letech 915 – 921).

Pokud tedy budeme počítat s Bořivojovým křtem v roce 883, kam jej kladou například D.Třeštík, Z.Měřínský, N.Profanová a další, tak do jeho smrti v roce 888/889 tak za pět až šest let toho musel kníže v poměrně krátkém čase stihnout opravdu hodně. Navíc v roce 883 již bylo Bořivojovi kolem 32 let a tudíž se již o něm nedá mluvit: „skvěje se nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí, přijel ke knížeti svému čili králi Svatoplukovi na Moravu“ (Zdroje: Kristián). V ranném středověku to již byl muž ve středních až pozdějších letech (průměrný věk této doby se pohyboval mezi 40 – 50 léty).

Osobně se ale přikláním k jinému datu Bořivojova křtu. Pokud totiž po roce 880 začali Polabští Srbové odvádět tribut na Velkou Moravu, mohlo se tak spíše stát za předpokladu ovládnutí území české kotliny Moravany před tímto datem, protože Čechy leželi mezi územím Polabských Srbů a Moravou. A jelikož víme, že nejpozději roku 875 se Bořivoj stal knížetem Čechů a musel zřejmě nějaký čas vládnout, tak pak reálným datem pokřtění Bořivoje I. Metodějem na Moravě se jeví rok 878/879 (tam jej i řadí L.E Havlík). Toto datum by také potvrzoval dobový zdroj Granum (z 9. až 14.století), který podle přepočtu L.E.Havlíka klade Bořivojův křest právě do let 878/879. Původně se uvažovalo o datu 869/870, ale dnes již víme že tou dobou byl Metoděj s největší pravděpodobností v Římě.

Vlastní ovládnutí Čech Moravany Svatopluka I. tedy kladu do stejných let jako křest, tedy do roku 878/879. Protože po svém křtu měl již Bořivoj na všechny skutky, které o něm víme deset let až do své smrti a dalo by se o něm jistě lépe říct, že byl mladík než ve svých 32 letech v roce 883. Navíc placení tributu z území Polabských Srbů by již také nic nebránilo po připojení české kotliny k Velké Moravě. Samotný akt připojení Čechů k Velké Moravě pak mohl být nenásilný a mohlo by se tak spíše jednat o takový „sňatek z rozumu“. Po celé 9.století měli totiž Čechové i Moravané společného nepřítele a to Franskou, potažmo Východofranskou říši, s kterou opakovaně válčili společnými silami. Bořivoj pak přijetím křestu z rukou moravského arcibiskupa byl povýšen nad ostatní česká knížata (víme, že v roce 872 jich bylo nejméně pět) a mohl se stát Svatoplukovou prodlouženou rukou na nově ovládaném území. Tím že Bořivoj přijal svůj křest na Moravě, tak se dle středověkých tradic postavil do podřízené role vůči Svatoplukovi. Jelikož víme, že po Bořivojovi smrti se vlády v Čechách osobně chopil Svatopluk, přestože Bořivoj po sobě zanechal dva syny i když zřejmě nedospělé (Spytihněv a Vratislav), tak se zdá, že Bořivoj byl Svatoplukovým dobrým vazalem a po jeho smrti nebyl v Čechách nikdo, kdo by byl pro Svatopluka přijatelný v roli „místodržícího“ Čech.

Jistou trhlinou této teorie ovlánutí Čech v letech 878/879 by se mohl zdát mír mezi Velkou Moravou a Východofranskou říši uzavřený roku 874 ve Forchheimu a který vydržel až do roku 882. Je totiž na první pohled asi těžko myslitelné, že by se Východofranská říše nechala připravit o území, na které měla podle svého nárok již od dob výprav Karla Velikého (805, 806), kdy byly Čechové někdy kolem roku 807 donuceni k placení tributu, který byl odváděn do Bavorska (jako do součásti pozdější Východofranské říše). Ovšem roku 876 se situace v říši radikálně změnila. Roku 876 zemřel král Ludvík II. Němec a jeho nástupce, syn Karloman si zřejmě plně uvědomoval, že po desetiletích marných bojů proti Čechům a Moravanům území české kotliny nezíská, i když formálně stále patřilo do sféry Východofranské říše. Navíc tento nový panovník měl jistě mnoho jiných starostí v říši, než se starat o to, komu zrovna patří Čechy.

[Po smrti Ludvíka Němce] se zmínění tři bratři sešli v místě, které se nazývá Schwala, a tam si rozdělili otcovskou říši: Karloman dostal Bavory, Panonii a Karnuntum, jež se chybně nazývá Karantánie, a rovněž i království Slovanů, Čechů (a Moravanů), Ludvík východní Franky, Durynky, Frísko a část království Lotarova, konečně Karlovi připadla Alamanie …
(Zdroje: Regino z Prümu k roku 876)

Údaj o Moravanech zmíněný v Regionově textu zřejmě v původním rukopise nebyl, protože jej nenacházíme ani v žádné další soudobé relaci autorů, kteří přejímali tento Reginonův text. O Moravanech v nich ale zmínka není: Marianus Scottus (879), Echternašská krátká kronika (877), Letopisy bavorských vévodů (877) a další. Položme si ale otázku proč tato zmínka v původním zdroji nebyla. Odpověď může být jednoduchá, protože to neodpovídalo skutečnému stavu věcí v té době. Nároky Karlomana na Moravu jako dědictví po svém otci Ludvíkovi mohli být jen formálního charakteru, protože již Rostislav se krátce po ustanovení moravským knížetem v roce 846 stal na Východořímské říši nezávyslím a vedl on i jeho následovník Svatopluk s Říši četné boje. Doslovný opis pozdějšího rukopisu Reginonovy kroniky má „Saský letopisec“ a J.Turmair-Aventin „Letopisy Bavorů“.

Také historické prameny, o které se opíráme při hledání data, kdy byl Bořivoj pokřtěn nejsou úplně spolehlivé. Opíráme se totiž především o Kristiána (993), který jako první zmiňuje Bořivojův křest. Vzhledem k době kdy jeho dílo vzniklo (více jak 100 let poté) je možné, že se původní informace o křtu ke Kristiánovi neodostali, nebo je již tendenčně upravoval, jak bylo ostatně v té době běžné. Petr Šimík, který razí teorii moravského původu Bořivoje I. a která nemusí být zase až tak zcestná, se pak domnívá, že celý křest byl Kristiánem účelově vymyšlen. Jeho závěr je pak následující: „Kníže Rostislav nechal svého syna Bořivoje pokřtít hned v jeho raném věku, nedlouho po narození, jak se slušelo a jak bylo v knížecím prostředí obvyklé, tzn. ještě před rokem 853. Pokud jen jediný Kristián, a to teprve o 140 let později, tvrdí něco jiného, neříká pravdu (o Kosmovi už vůbec nemluvě). Odborníci, kteří svoje domněnky o »historičnosti« Bořivojova křtu v jeho dospělém věku opírají o Kristiánovo (či dokonce Kosmovo) tendenční podání, se tedy buď naivně, nebo účelově mýlí“. (Zdroje: P.Šimík, r.2006 http://www.moraviamagna.cz).

Pokřtění Bořivoje
…napříště po onom jmenovaném knížeti [Přemyslovi] z jeho potomků sobě vladaře čili vévody v čelo stavěli, sloužíce modlám démonů a pohanským obřadům obětním se nezkrotně oddávajíce, až konečně panství říše té se dostalo jednomu z rodu těch knížat, jménem Bořivoji. Ten skvěje se nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí, jednou za jistou věcí svou a lidu sobě svěřeného přijel ke knížeti svému čili králi Svatoplukovi na Moravu a byl od něho laskavě uvítán a na hostinu zároveň s ostatními pozván. Leč nikterak mu nebylo dopřáno místa k sedění mezi křesťany, ale před stolem na podlahu mu kázáno se posaditi. Tohoto příkoří zželelo se biskupu Metodějovi i řekl prý mu: „Ach, že ty takový a tak mocný muž nestydíš se býti odstrčen od sedadel knížecích, ačkoli požíváš sám též důstojnosti knížecí, nýbrž raději pro ohavnou modloslužbu přeješ si s pasáky sviní na zemi ležeti!“ Tu dí onen: „V jaké vydávám se nebezpečenství takovou věcí, nebo co dobrého mi přinese náboženství křesťanské? Odřekneš-li se“, praví biskup Metoděj, „model a démonů v nich přebývajících, staneš se pánem pánů svých a všichni nepřátelé budou podrobeni panství tvému a potomstvo tvé denně bude se množiti jako řeka převeliká, v níž se stékají vody rozličných potůčků“. „Takto-li tomu jest“, pravil Bořivoj, „nač váhati s pokřtěním? Netřeba váhati“, pravil biskup, „toliko hotov buď z celého srdce věřiti v Boha Otce všemohoucího a jeho jednorozeného, Pána našeho Ježíše Krista, a v Ducha Utěšitele, osvětitele všech věrných, nejen pro světské statky, ale též abys získal spasení duši své a dobyl si slavné palmy věčnosti a podílel se na nevýslovné radosti v společnosti svatých“. Tímto a takovým povzbuzováním duch mladého muže roznícen prahl touhou po milosti křtu, a aby se neprodlévalo s všelikou svou družinou na zem k nohám biskupovým padli a ještě snažněji prosili. Nač se šířiti? Druhého dne vévodu a třicet bojovníků, kteří přišli s ním, u víře poučil, a když podle obyčeje slavný půst vykonali, svatosvatým pramenem křestním je obrodil. A když ho u víře Kristově plně vzdělal a mnoha dary podaroval, propustil ho do vlasti a přidal mu kněze cnostného života, jménem Kaicha. Navrátivše se domů, usadili onoho kněze na hradě, jemuž jméno [Levý] Hradec, založili kostel ke cti blaženého Klimenta, papeže a mučedníka, mnoho škody satanovi dělajíce a lid Kristu Pánu získávajíce.
(Zdroje: Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 2. (2. část). Překlad Antonín Stříž. Zrevidoval Oldřich Králík (1967).

Závěrem tedy můžeme konstatovat, že někdy v průběhu druhé poloviny 70.let 9.století se Čechy dostali pod svrchovanost Velké Moravy a to s největší pravděpodobností zcela dobrovolně a bez ohledu na český přípapdně moravský původ knížete Bořivoje I. Tento „sňatek z rozumu“ pak Čechy povznesl na úroveň západních křesťanských vládců, zároveň jim zajistil církevní i kulturní vzestup (import slovanského písemnictví, stavitelství atd.) a především pak vojenskou ochranu (spolupráci) proti Východofranské říši.


Poznámky:
[1] Podle L.E.Havlíka má jméno Borivoj zřejmě analogii v turk. bori-tarkan (srov. starobulh. bori-ta[r]kan = hypostratégos, místovelitel, a župan – tarkan); avarské tarkan označovalo velmože – primates (Píseň o vítězství krále Pipina nad Avary, 10. sloka), člena osobní družiny (či voje) vládce. První část jména zůstala zřejmě nepřeložena a je otázkou, zda šlo o jméno nebo označení hodnosti či obé zároveň.

Zdroje:

• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Čornej P., Čornejová I., Charvát P., Charvátová K., Kepartová J., Kostlán A. - Dějiny evropské civilizace I. – Praha 1997
• Čornej P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí – Praha 1997
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Jarošová J. – Svatí kacíři – Praha 2000
• Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
• Koletiv – Minulost našeho státu v datech – Praha 1971
• Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Kvirec J., Kunstová E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Lutovský M. – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2008
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Třeštík D. – Počátky Přemyslovců – Praha 2003
• Turek R. - Čechy v raném středověku – Praha 1982
• Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
• Váňa Z. – Objevy ve světě dávných Slovanů – Praha 1977

http://www.slovane.ic.cz/forum/index.php
http://www.edejiny.cz/samova-rise/
http://www.cea.livinghistory.cz/
http://www.moraviamagna.cz
http://www.bratislava-hrad.sk
http://www.e-stredovek.cz
http://www.dygon.cz
http://www.slovane.cz
http://www.hrnko.sk
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“