Plenění Moravy (892)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Plenění Moravy (892)

Příspěvek od kacermiroslav »

Plenění Moravy
červen 892

Velká Morava
velitel: Svatopluk I. (kníže „král“ v letech 871 – 894)

Východofranská říše
velitel: Arnulf Korutanský (východofranský král v letech 887-899, císař v letech 896-899)
Obrázek
Vyznačení pravděpodobného směru útoku východofranského vojska při vpádu na Moravu v roce 892. Slabou šipkou je pak vyznačen souběžný útok Maďarů.

Arnulf Korutanský byl ambiciózní muž, jako ostatně snad každý vládce té doby. Oproti jiným se ale musel snažil ještě více, protože pocházel z nemanželského lože. Ve svých přibližně 16 letech (narozen okolo roku 850) byl jmenován svým otcem Karlomanem markrabím Korutan. Roku 885 uzavřel s mocným sousedem Svatoplukem, vládcem Velké Moravy, mír a s jeho pomocí a také pomoci bavorského vojska získal v letetech 887 východofranskou královskou korunu po smrti svého strýce Karla III. Tlustého (+ 887). Roku 896 získal i císařský titul, o tom ale později.
V březnu roku 890 proběhla mezi Arnulfem a velkomoravským panovníkem Svatoplukem jednání na Omuntesbergu. Toto místo je nejčastěji spojováno s lokalitou Umuntesdorf, které v roce 791 leželo při vstupu do Horní Panonie. Podle dalších názorů se však také mohlo jednat o Amandhegy (Pannonhalm), tedy horu sv. Martina. Lidový název Omuntesberg nahradil zřejmě původní Amandsberg, podle sv. Amanda, jenž tu křtil Slovany (patrně se Sámovým svolením) před rokem 631. Ta ale leží uvnitř panonského území a tak je méně pravděpodobné, že zde by se setkání konalo. Osobně se přikláním spíše k variantě setkání na hranicích, tedy Omuntesdorf u Horní Panonie.

rok 890
V polovině čtyřicetidenního postu [pozn.: březen] uspořádal pak král [Arnulf Korutanský], který táhl do Panonie, obecný sjezd s vévodou Svatoplukem na místě, které se lidově nazývá Omuntesberg. Tam mezi jinými připomínal uvedený vévoda králi na žádost papeže [Štěpána], aby v městě Římě navštívil chrám sv. Petra a aby Italské království, které bylo uchváceno zlými křesťany a dotírajícími pohany, připojil ke svému údělu a počal je spravovat. Avšak král byl zaujat různými spory vzrůstajícími v jeho království a žádosti, ač nerad, nevyhověl ...
(Zdroje: Fuldské anály)

Je zajímavé, že na tomto setkání vystupuje Svatopluk jako prostředník římského papeže Štěpána V, který po králi požadoval aby svou vojenskou mocí zasáhl v Itálii. Svatoplukovi těsné styky s papežskou kurii v Římě tak nelze přejít mlčením. To svědčí o vážnosti a významu jeho osoby a Velkomoravské říše v rámci křesťanské Evropy. Co se vlastního účelu setkání ve vztahu říše a Velké Moravy týče, tak se předpokládá, že se jednalo o další z jednání potvrzujících dohody z roku 874 (Forchheim) a 884 (Monte Comiano u Tullnu). V tomto případě je potvrzoval Arnulf Korutanský jako následník Ludvíka II. Němce a Karla III. Tlustého, kteří výše uvedené dohody se Svatoplukem dříve uzavírali. Výmluvněji o předmětu jednání vypovídá Regino z Prümu:

Postoupení vévodství Čechů králi Svatoplukovi
rok 890

Roku DCCCXC od Vtělení Páně král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů, vévodství Čechů, kteří až do té doby měli nad sebou vládce svého rodu či národa a králům Franků zachovávali bez porušení smlouvy slíbenou věrnost. [Učinil tak], protože [Svatopluk], dříve než byl povýšen do hodnosti království [pozn.: asi roku 885 jak vyplývá z listu papeže Štěpána V.],, byl k němu vázán rodinnými svazky, neboť jeho syna, kterého měl Arnulf se souložnicí, pozvedl z posvátného pramene a dal ho nazvat podle svého jména Svatopluk. Vyvolalo to nemalou nesvornost a rozbroj, neboť Čechové též ustoupili od dlouho zachovávané věrnosti a Svatopluk v přesvědčení, že připojením druhého království získal nemalé síly, nadmul se zpupnou pýchou a pozvedl proti Arnulfovi boj. A když se to Arnulf dověděl, vtrhl s vojskem do království Moravanů a zničil všechno, co nalezl mimo města. Nakonec, když i zbylé ovocné stromy byly vykáceny z kořene, Svatopluk nabídl mír a dal syna za rukojmí. Pozdě ho získal.
(Zdroje: Regino z Prümu)

Zatímco dle Fuldských análů vztahujících se k jednáním ve Forchheimu a Monte Comiano u Tullnu se pouze domníváme co bylo předmětem těchto dohod, tak dle Reginonovy zprávy můžeme jasně konstatovat, že mimo jiné bylo potvrzeno Svatoplukovo držení Čech a to nejpozději právě k roku 890. Spíše se ale předpokládá, že se jednalo o potvrzení starších dohod z roku 882 a 874. Druhá část tohoto přepisu je již jen Reginonův logický předpoklad, pramenící z nedostatku relevantních informací. O možném moravském původu Bořivoje zřejmě nic nevěděl (viz. „…vévodství Čechů, kteří až do té doby měli nad sebou vládce svého rodu či národa…“), ani ho patrně neznal jménem, nikoho také kromě Svatopluka nejmenuje.

Rok po jednáních na Omuntesbergu (890) již opět eskalovalo napětí mezi Výchofofranskou a Velkomoravskou říši. Aby toto napětí nepropuklo v otevřený boj, proběhlo jednání mezi zástupci obou říší. Dle níže uvedeného krátkého záznamu z Fuldských análů vzešla iniciativa zřejmě od Výchofofranského panovníka, který vyslal své vyslance na Moravu (nebo kamsi na hranice obou říší). Ze strany Franků byl jejich vyslancem moravský biskup Wisching (německého původu), který zřejmě v předtuše války přešel na stranu krále Arnulfa. Ostatně nakonec v srpnu 893 se na jeho dvůr uchýlil na stálo a stal se díky znalostí poměrů na Moravě jeho kancléřem. Dalším členem franských vyslanců byl velmož neznámého jména.

rok 891
Král [Arnulf] poslal své vyslance k Moravanům, aby obnovili mír.
(Zdroje: Fuldské anály)

Moravané nakonec na mírové návrhy přistoupili, nikoliv však pod pohrůžkou vojenské moci. Velká Morava v té době již zbuzovala respekt a stejně tak obrovské Svatoplukovo vojsko (někdy se uvádí až 50.000 bojovníků, střízlivěji však 35.000 mužů) budilo u dobových západních kronikářů úžas a údiv. O výsledku jednání krále Arnulfa informoval zvláštním listem markrabí Aribo (píše o něm L.E.Havlík – Kronika Velké Moravy 1992, str. 221).


PLENĚNÍ MORAVY
červen 892

Mír však neměl dlouhého trvání. Zřejmě další nepokoje na hranicích obou říší, nebo jiný střet zájmu vedl krále Arnulfa k sjednání další schůzky. Tentokráte se mělo jednat o schůzku na nejvyšší úrovni za přítomnosti Arnulfa i Svatopluka ve Východní marce (dnešní Rakousko). Král sem směřoval počátkem roku z Ulmu. Svatopluk však odmítl se s Arnulfem setkat, což následně bylo příčinou dalšího vojenského tažení proti Moravě. Rozhněvaný a uražený král se v Hengistfeldu (v Rakousku u Štýrského Hradce, Gratzu) setkal se svým vazalem vévodou Braslavem, s kterým řešil otázku času a směru trestné výpravy proti Moravě. Nakonec bylo rozhodnuto vpadnout na Moravu ve třech směrech. Byla to osvědčená taktika z řady předchozích střetů s Moravou a Slovany celkově. Více armád mohlo poplenit daleko větší plochu nepřátelského území, což mělo za následek neúrodu a následný hladomor. Pokud nebylo takové tažení úspěšné, tak se mohlo opakovat následující rok a to již téměř vždy vládcům dobývané země zlomilo vaz.

V červnu 892 tedy král s sebou přitáhl vojska složena z Franků, Bavorů a Alamanů do blízkosti hranic s Moravou. Vzhledem ke složení vojska (jižní část říše) se dá předpokládat, že útok byl veden přes Dunaj do centra Velké Moravy (jižní Morava) možná i do jižních oblastí Slovenska. Tomu nasvědčuje fakt, že si Arnulf na pomoc proti Moravanům pozval nomádské staromaďarské kmeny, kteří se krátce předtím začali objevovat v Karpatské kotlině (v Panonii, dnešní Maďarsko). Arnulfovo vojsko křížem krážem plenilo Moravu a možná i Slovensko po dobu čtyř týdnů a všude za sebou zanechávalo jen spálenou zem a mrtvé. Plenění země tak nabývalo obludných rozměrů. Nicméně franští spojenci Maďaři se svým samostatným vojskem nebyli tak úspěšní. Dostali se do Moravského obklíčení, ze kterého jim musel pomoci až sám král Arnulf se svým vojskem. První nájezd Maďarů (i když zatím jako spojenců Východofranské říše) tak nebyl příliš úspěšný.

To že mohlo nepřátelské vojsko plenit srdce Svatoplukova panství po tak dlouhou dobu (čtyři týdny), by se dalo vysvětlovat tím, že Svatopluk s tak prudkou a rychlou rozmíškou s Arnulfem nepočítal a nestačil svolat vojenskou hotovost, o které jinak víme, že byla dostatečně silná na to, aby se Frankům a jejich spojencům postavila v poli. Nebo se vědomě nepouštěl do otevřené boje a raději se rozhodl jednotlivá vojska zničit jedno po druhém a začal zřejmě u Franských spojenců Maďarů, které obklíčil.
Ve stejné době co nepřátelské vojsko plenilo Velkou Moravu, vyslal Arnulf menší trestnou výpravu i proti Čechům, jakožto tradičním spojencům a lenníkům velkomoravského panovníka Svatopluka. Tato výprava však nebyla úspěšná a musela se spasit útěkem na svou stranu hranic.

rok 892
[Z Ulmu] táhl [Arnulf] počátkem roku na východ, doufaje, že mu vévoda Svatopluk přijde vstříc. Avšak ten podle svého zvyku odmítl přijít ke králi a popřel věrnost a vše, co předtím slíbil. Rozhněvaný král měl proto v Hengistfeldu [pozn.: u Štýrského Hradce, Gratzu] rozmluvu s vévodou Braslavem, kde mezi jiným zjišťoval dobu, místo a způsob, jak by mohli vpadnout do země Moravanů. Usnesli se pak, že do onoho království vtrhnou třemi ozbrojenými sbory. Když král vzal s sebou Franky, Bavory a Alamany, vskutku přišel v měsíci červnu na Moravu. Tam se zdržoval po čtyři týdny s takovým množstvím – s výpravou tam přišli též Uhři – až celé ono území obrátil požáry v pustinu. Nato vyslal též v měsíci září své posly s dary k Bulharům a k jejich králi Vladimírovi, aby obnovili dřívější mír, a požádal, aby Moravanům nebyla nadále dávána možnost nakupovat sůl. Poslové však pro nástrahy vévody Svatopluka nemohli nastoupit cestu po souši a dostali se z Braslavova království do Bulharska lodí po řece Odře do Kupy a potom po toku řeky Sávy. Tam byli králem důstojně přijati a v měsíci květnu se s dary vrátili touže cestou, kterou se ubírali.
(Zdroje: Fuldské anály)

Přestože východofranské vojsko velkou část moravského území proměnil v pustinu, nebylo zřejmě až na plenění příliš úspěšné. O tom svědčí jak neúspěch jeho spojenců, kteří se z obklíčení vysekali jen s pomocí Arnulfových mužů, tak především poselství, které král v září 892 vyslal k Bulharům. Arnulfovi poslové k těmto jižním Slovanům, ale nemohli využít k cestování řeku Drávu, protože až do těchto míst sahala Svatoplukova říše. Arnulfova žádost o zákazu vývozu soli z bulharských dolů v Sedmihradsku na Velkou Moravu byla adresována královi (chánovi) Vladimírovi.

Jak vidno, Arnulf se snažil proti Moravanům najít spojence kdekoliv a s jakýmkoliv dopadem na Velkou Moravu. I kdyby se mělo jednat „jen“ o uvalní embarga na sůl za cenu štědrých úplatků. Svatopluk zřejmě o poselství věděl, a proto se jej snažil vypátrat. Alespoň tak se tomu dá rozumnět, že „Poslové však pro nástrahy vévody Svatopluka nemohli nastoupit cestu po souši…“

Tím že si Arnulf na pomoc proti Moravanům pozval kočovné Maďary, vytvořil podmínky k jejich dalším nájezdům, které pak zužovali celou střední Evropu následující půl století. O tom, že Maďarům jakési zátarasy bránily ke vpádům na západ (do střední Evropy) a že tyto zátarasy dal odstranit právě král Arnulf Korutanský, protože nemohl Svatopluka porazit, píše řada dobových pramenů. Že se jednalo o „smlouvu s ďáblem“ dokazuje i fakt, že již v létě roku 894 Maďaři poplenili Panonii a ohrožovali i Bavorské hranice Východofranské říše.

Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Čornej P., Čornejová I., Charvát P., Charvátová K., Kepartová J., Kostlán A. - Dějiny evropské civilizace I. – Praha 1997
• Čornej P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí – Praha 1997
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Jarošová J. – Svatí kacíři – Praha 2000
• Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
• Koletiv – Minulost našeho státu v datech – Praha 1971
• Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Kvirec J., Kunstová E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Lutovský M. – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2008
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Třeštík D. – Počátky Přemyslovců – Praha 2003
• Turek R. - Čechy v raném středověku – Praha 1982
• Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
• Váňa Z. – Objevy ve světě dávných Slovanů – Praha 1977

http://www.slovane.ic.cz/forum/index.php
http://www.edejiny.cz/samova-rise/
http://www.cea.livinghistory.cz/
http://www.moraviamagna.cz
http://www.bratislava-hrad.sk
http://www.e-stredovek.cz
http://www.dygon.cz
http://www.slovane.cz
http://www.hrnko.sk
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“