České země - přehled vládců

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

České země - přehled vládců

Příspěvek od kacermiroslav »

ČESKO - Přehled vládců

Díl č.1

Smyslem tohoto článku, je poskytnou čitateli souhrný přehled všech říší vládců a dynastií, které vznikli a trvali na našem území od doby osídlení střední Evropy slovanskými kmeny.



ČESKO - (České země) - (nesprávně Čechy, neoficiálně Česko) - souhrnný název pro území historických zemí Čech (včetně Chebska - viz.) a Moravy, které - ještě společně s částí Slezska - tvoří dnes Českou republiku. Nejstarším historicky doloženým etnikem obývajícím území Českých zemí od počátku 4.století př.Kr. byli keltští Bójové a Volkové-Tektoságové. Podle Bóju získaly Čechy své latinské jméno Boiohaemum (odtud Bohemia). Keltové postavili na území Čecha a Moravy na konci 2. a v 1.století př.Kr. řadu opevněných středisek - oppid (Stradonice, Závist, Hrazany, České Lhotice, Ťřísov, Hostýn, Staré Hradisko aj.), ale jednotný stát, jako například ve Francii, se jim pravděpodobně vytvořit nezdařilo. Keltské kmeny před změnou letopočtu (9.př.Kr.) porazili a z větší části vytlačili od severozápadu z Německa nově přicházející germánští Markomani a Kvádové. Pod vedením jejich náčelníka Marobuda vznikl ve střední Evropě (s jádrem v Českých zemích) přechodný státní útvar, tzv. Marobudova říše. Sousedství mohutné Římské říše České země ovlivnilo jen marginálně a krátkodobě (ve 2.-4.století především na jižní Moravě). Na přelomu 5. a 6.století pronikly do Českých zemí západoslovanské kmeny. Jejich prvním před státním útvarem (kmenový svaz), který zde vznikl z obranných důvodů proti avarskému nebezpečí, byla Sámová říše. Následným raně feudálním útvarem byla pak až Velkomoravská říše (asi 830 až 906/907), s jádrem na Moravě a sousedním jihozápadním Slovensku. Po vyvrácení Velké Moravy Maďary se přesunulo jádro tvořícího se dalšího státního útvaru do Čech. Zde v 8.a 9.století došlo k dovršení kmenové diferenciace slovanského obyvatelstva. Předpokládá se, přičemž ne všechny kmeny jsou spolehlivě doložených, že na jihu Čech sídlili Doudlebi, na Chebsku Chebané (Hlbané), na Žatecku Lučané, na severu Čech Děčané, Litoměřici, Pšované a Lemúzi, v severovýchodních Čechách Charváti a Charvátci, pod nimi Zličané a ve středu Čech, původně na levém břehu řeky Vltavy, Čechové. Na severu přináležel k českému území Záhvozd osídleny Milčany, na jihozápadě Čech pak Tuhošť. Přemyslovská knížata z kmene Čechů postupně sjednotila v 9.a na počátku 10.století téměř celé území Čech pod svou vládou, vyjma území rodu Slavníkovců (východní polovina středních Čech a přilehlé území na jihu a východu Čech), které bylo připojeno až po jejich vyvraždění v roce 995.

ČESKÉ KNÍŽECTVÍ - Od samého svého počátku muselo České knížectví čelit expanzi sousední Německé říše. To vedlo v souvislosti s proměnlivou politickou situací k určitým formám volné lenní závislosti na Římsko-německé říši. K upevnění knížectví došlo poprvé za vlády Boleslava I. (935-967), který v 60.letech 10.století po porážce Maďarů na řece Lechu (955), připojil ke svým územím Moravu s přilehlými částmi Slovenska (až k řece Váh) a v Polsku celé Krakovsko. Za jeho vlády byly také položeny základy hradské organizace Českých zemí. Avšak jeho nástupci dobytá území opět ztratili. Morava pak byla k Čechám připojena opětovně až ve 20.letech 11.století. Ve druhé polovině 11.století byla Břetislavem I. Morava rozdělena na zvláštní přemyslovská údělná knížectví pro jeho syny (Olomoucké, Brněnské, resp. Znojemské). Roku 1085 byl poprvé českému knížeti Vratislavu II. udělen osobní královský titul. Dědičný královský titul získal od císaře Friedricha I. Barbarossy v roce 1158 až Vladislav II., společně s územím Budyšínska. České knížectví však ještě nezaniklo, neboť Vladislavovi nástupci užívali opět pouze knížecího titulu, a to až do roku 1198 - v obou případech ovšem královské tituly nebyly potvrzeny papežem. Snahy Friedricha Barbarossy o rozdělení českého státu zřízením Moravského markrabství (1182) podřízeného zprvu říši a pražského biskupství jako říšského knížectví byly po nástupu Přemysla I. Otakara úspěšně překonány. Dědičnost královského titulu byla definitivně stvrzena Zlatou bulou sicilskou vydanou Friedrichem II. roku 1212.

ČESKÉ KRÁLOVSTVÍ - K velkému rozkvětu Českého království došlo během vlády posledních Přemyslovců. Přemyslem II. Otakarem k němu byly dočasně připojeny roku 1251 Rakousy, část Furlánska v severní Itálii, roku 1260 Štýrsko, roku 1266 poprvé Chebsko, roku 1269 zděděná území Korutan, Kraňska a Slovinské marky. Jeho nástupce Václav II. získal opětovně Chebsko, nově pak Horní Slezsko a roku 1300 i polskou korunu. Naopak na jihu Čech byla roku 1296 ztracena podstatná část Vitorazska. K české a polské koruně připojil - ovšem jen efemérně - pro Přemyslovce roku 1300 Václav III. (jako Ladislav V.) i uherskou korunu. Přemyslovské soustátí se tak stalo nejmocnějším ve střední Evropě, roku 1306 se však vymřením Přemyslovců po meči rozpadlo. Po krátkém období sporů o český trůn se vlády v zemi roku 1310 ujal Jan Lucemburský. Ten získal pro Čeké království roku 1322 trvale Chebsko, dočasně pak četná léna na území Německé říše, na severu Horní Lužici (Budyšínsko a Zhořelecko). Za zřeknutí se nároků na polskou korunu získal v letech 1327-1335 podstatnou část Horního a Dolního Slezska. Všechny nabytá území stanovil Jan Lucemburský za neoddělitelná od České koruny, jako pevnou součást utvořených Zemí České koruny. Jeho syn a nástupce Karel IV. připojil roku 1368 dolní Lužici, dále ve Slezsku roku 1355 Svídnicko a Javorsko (sňatek s Annou Svídnickou), část Horní Falce. Výměnou za toto a další území pak získal roku 1373 Braniborsko a další četná území v Německé říši. Do svazku korunních zemí bylo pojato i Lucembursko. Již roku 1346 byl Karel IV. (od roku 1333 moravský markrabí) korunován na římského krále, téhož roku se stal českým králem a roku 1355 byl korunován na císaře Římsko-německé říše. Zlatou bulou z roku 1356 upravil Karel IV. státoprávní poměry v říši a vyzdvihl význam českého krále mezi světskými kurfiřty, oprávněnými volit císaře Římsko-německé říše. Již po jeho nástupu na český trůn roku 1348 byly upraveny i zemské poměry v Českých zemích. Na Moravě byla potvrzena tři samostatná, historicky vzniklá knížectví -vlastní Moravské markrabství, Opavské vévodství a Olomoucké biskupství. Správně pak byly Čechy i Morava rozděleny do jednotlivých historicky vzniklých krajů. Ještě před smrtí upravil Karel IV. Poměry mezi svými syny a příbuznými a Země České koruny a všechna přináležející území rozdělil tak, aby byla i nadále zachována jednota Zemí České koruny pod vedením českého a římského krále Václava. Václav IV. měl být tedy pánem Čech, Dolní Lužice, Budyšínska, Slezska, lén v Bavorsku a Sasku. Mladší bratr Jan získal Zhořelecko v Horní Lužici (po jeho smrti spojeno s Budyšínskem) a Novou marku (v Braniborsku). Zikmund Braniborsko (v roce 1399 i Novou marku po smrti Jana Zhořeleckého) a záhy i uherskou korunu (posléze i římskou korunu a České království). Karlův bratr Jan Jindřich obdržel Moravské markrabství, nevlastní Karlův bratr Václav pak Lucembursko. Po smrti Karla IV. (1378) nebyl jeho nástupce na českém trůnu Václav IV. schopen udržet pevnou vládu ani v Českém království, ani v Říši. Roku 1400 byl sesazen z říšského trůnu a Ruprecht Falcký násilně obsadil téměř všechna česká léna v říši. V roce 1404 byla míšeňským markrabatům odstoupena Pirna (česky Perna) s okolím, která byla součástí Čech již v časném středověku a znovu pak od roku 1298. Po vymření Lucemburků (1437) se České země společně s ostatními Zeměmi České koruny staly opětovně předmětem mocenského boje. Husitskými válkami ochromena a politicky rozštěpená země se dostala (po epizodní vládě Albrechta Habsburského, resp. jeho syna Ladislava Pohrobka) nejdříve do držení zemského správce a posléze i českého krále Jiřího z Poděbrad. Proti němu byl částí šlechty roku 1469 provolán českým králem uherský panovník Matyáš Korvín. Po nástupu Vladislava Jagellonského na český trůn roku 1471 pak došlo k rozdělení Zemí České koruny mezi oba panovníky. Matyáš Korvín podržel Slezsko, Lužice a Moravu, Vladislav pouze Čechy, ale oba měli titul českého krále. Teprve po Matyášově smrti byla tato území opětovně spojena v jeden celek roku 1490. Po smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Mohače roku 1526 se dostaly České země pod vládu rakouských Habsburků, kteří jim vládli až do roku 1918 (do vzniku samostatného Československa). Pouze v roce 1619, během stavovského povstání v Čechách, byli Habsburkové z českého trůnu na čas sesazeni a králem byl zvolen Friedrich Falcký. Snaha o nápravu státoprávních poměrů českými stavy se projevila i v návrhu na vytvoření konfederace zemí patřících do historického rámce Zemí České koruny. Třicetiletá válka znamenala pro Českou korunu ztrátu Horní i Dolní Lužice (roku 1635 mírem Pražským ji postoupili Habsburkové Sasku) a Obnovené zřízení zemské pak zaručilo Habsburkům mj. dědičný nárok na český trůn. Zároveň po roce 1620 započal proces postupného uvolňování vazeb mezi jednotlivými zeměmi České koruny. Ve válkách o rakouské dědictví aspiroval na českého krále v roce 1741 bavorský kurfiřt Karel Albrecht (císař Karel VII.), ale České země brzy opanovala Marie Terezie. Ta ztratila v 1.slezské válce (1740-1742) téměř celé Slezsko (Habsburkům zůstalo pouze České Slezsko, tzv. Rakouské Slezsko) a Kladsko. A tak Čechy, Morava, Opavsko a Těšínsko (Rakouské Slezsko) tvořily poslední Země České koruny. Správními reformami Marie Terezie zanikly v roce 1749 ústřední úřady českého státu, které byly spojeny s rakouskými. Od 16.století po 19.století probíhaly úpravy jihozápadních, západních a severozápadních hranic Českých zemí (definitivní připojení území kolem Božího Daru a Horní Blatné (1547), v Českém lese bylo v letech 1708-1709 připojeno od Bavorska 21 obcí (dnes většinou zaniklé), z nichž bylo 7 v letech 1764 - 1767 vráceno. Na Chebsku byla v roce 1808 odstoupena Bavorsku enkláva Marktredwitz, sporné území Frais bylo rozděleno roku 1846 mezi Čechy a Bavorsko. Ašsko, do té doby české léno v říši, bylo včleněno do Čech v roce 1771. Podobně byla roku 1809 postoupena Sasku enkláva Šerachov (Schirgiswalde) v Horní Lužici (fakticky až v roce 1846), roku 1815 některé vsi ve Šluknovském výběžku a František I. jako český král se vzdal lenního práva k české Lužici, vyhradil si však návrat zemí k Českému království v případě vymření pruského panovnického rodu. V roce1861 byly Sasku dále postoupeny vsi ve Frýdlantském výběžku. Na základě Bratislavského míru (1805) a Vídeňského míru (1809) zanikla svrchovanost České koruny nad někdejšími lény v Říši. Po dualistickém rozdělení habsburské monarchie a vzniku Rakouska-Uherska (1867) tvořily České země součást Předlitavska (jmenovitě České království, Moravské markrabství a Slezské vévodství, které se skládalo z knížectví Opavského, Krnovského, Bielského, Těšínského a části Niského). Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 se České země staly jádrem nově vyhlášeného státu - samostatného Československa a byly k nim připojeny oblasti Vitorazska, Hlučínska, Valticka a další, když proběhl s Polskem spor o Těšínsko. V průběhu 2.světové války byly České země (se značně zmenšeným územím tzv. Sudet) organizovány jako Protektorát Čechy a Morava. Po osvobození Československa v roce 1945 byla hranice upravena opět do stavu před Mnichovskou dohodou.

ČESKOSLOENSKO -(Republika československá-RČS, Československá republika - ČSR, Československá socialistická republika ČSSR, Česká a Slovenská federativní republika - ČSFR) - historický státní útvar ve střední Evropě (nejprve o rozloze 140.446 km2), od roku 1945 127.896 km2), od roku 1969 federace dvou republik - České a Slovenské (v letech 1969-1989 s přívlastkem socialistická). Jako samostatný stát se konstituovalo Československo po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 v samém závěru 1.světové války. Československo bylo vyhlášeno 28.10.1918, republika pak dne 14.11.1918. K nově s tvořícímu státu se po Pittsburské dohodě (30.6.1918) slovenské emigrace, přijetím Martinské deklarace z 30.10.1918, připojila i slovenská domácí politická reprezentace. v roce 1919 byla dále připojena Podkarpatská Rus. Zároveň krátce po vytvoření republiky došlo k pokusům o odtržení některých pohraničních zemí od ČSR vytvořením provincií Deutschböhmen (Německé Čechy, 14.446 km2), v severních Čechách s centrem Liberci (Reichenberg), Sudetenland (Sudety, 6.534 km2)na severní Moravě s centrem v Opavě (Tropau), Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava) na jižní Moravě, která měla být připojena k Dolnímu Rakousku a Böhmerwaldgau (Šumavská župa), pás území od Tachova po Vimperk (v jihozápadních Čechách), která měla být připojena k Hornímu Rakousku. V prosinci 1918 však byla všechna tato území obsazena československou armádou a německý separatismus tak načas udušen. Celistvost československého území byla potvrzena roku 1919 rozhodnutím Pařížské mírové konference a mírovými smlouvami s Německem ve Versailles (28.6.1919), Rakouskem v Sait-Germai en Laye (10.9.1919) a s Maďarskem v Trianonu (4.6.1920). V roce 1920 následovaly ještě menší územní změny: dne 10.1. připadlo ČSR Hlučínsko, 31.7. Vitorazsko a Valticko (s tzv. dyjským trojúhelníkem). Polsko získalo větší část Těšínska (28.7.), část Spiše a Oravy.V roce 1923 získalo od Polska ČSR Javorinu (celková rozloha ČSR pak tvořila 140.446 km2). Vroce1927/1928 bylo území Československa rozděleno do 4 zemí: Země Česká (52.065 km2), Moravskoslezské země (26.803 km2, sloučením dosud samostatných celků Moravy a Slezska), Krajina Slovenská (48.950 km2) a Země Podkarpatoruská (12.628 km2). Toto rozdělení platilo až do roku 1938. Po Mnichovské dohodě muselo Československo odstoupit nacistickému Německu rozsáhlé pohraniční oblasti v Čechách a na Moravě (tzv. Sudety) a menší území u Bratislavy. Polsko zabralo 2/3 Těšínska (asi 1.000 km2),část okresu Čadca, Javorinu a část Oravy a další menší území, Maďarsko pak po Vídeňské arbitráži z 2.11.1938 obsadilo jižní pohraničí Slovenska a část Podkarpatské Rusi - celkem Československo ztratilo 41.098 km2. Zároveň pak Slovensko a Podkarpatská Rus získaly autonomii (6., resp. 11.10.1938). Státoprávně pak došlo ke vzniku tzv. druhé republiky. Oficiálně se tento útvar nazýval Česko-Slovensko. Vznikem Slovenské republiky a obsazením Čech a Moravy nacistickou armádou, kde byl dne 15.3.1939 vytvořen Protektorát Čechy a Morava, samostatné Československo zaniklo. Teprve v průběhu 2.světové války byla spojeneckými mocnostmi uznána československá exilová vláda v čele s E.Benešem. republika byla obnovena po postupném osvobozování území sovětskou a americkou armádou, dovršeném v květnu 1945. Téhož roku Postupimská mírová konference deklarovala celistvost a samostatnost Československa, ovšem bez Podkarpatské Rusi, která byla (jako Zakarpatská Ukrajina) postoupena SSSR, resp. Ukrajinské SSR. Zároveň proběhl odsun téměř 3miliónové německé menšiny, podobný chystaný transfér Maďarů nakonec velmoci zakázaly a došlo jen k částečné výměně obyvatelstva s Maďarskem. V roce 1945 byl změněn i státní znak. Drobné poválečné změny hranic byly provedeny ještě na konci 40. a v 50.letech (připojení tzv. bratislavského předmostí a některých menších území na hranicích s Rakouskem a Polskem - celkem připojeno asi 78 km2). V roce 1960 dochází k oficiální změně názvu republiky provázené další změnou státního znaku. ČSSR byla nově správně rozdělená do 114 okresů a 10 krajů. Pokus o demokratizaci komunistické diktatury nastolené únorovým pučem roku 1948 přinesl dne 21.8.1968 okupaci Československa státy Varšavské smlouvy (SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska) a následné upevnění komunistického režimu (tzv.normalizace). Od 1.1.1969 bylo zároveň Československo federací dvou socialistických republik. Po 17.11.1989 se Československo vrátilo k pluralitní demokracii a na nátlak slovenské reprezentace byl v roce 1990 název státu změněn na Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR). Zároveň byl změněn i státní znak. Na základě dohody vítězných politických reprezentací obou republik z voleb roku 1992 došlo k pokojnému rozdělení státu. Od 1.1.1993, po vzniku samostatných republik - České a Slovenské, přestalo Československo existovat. K následovnictví tradic i vlajky se přihlásila Česká republika, jejíž politická reprezentace byla za 1.světové války hlavním iniciátorem vzniku Československa.

ČESKÁ REPUBLIKA - stát ve střední Evropě o rozloze 78.864 km2, který vznikl rozdělením Československa dne 1.1.1993 (hlavní město Praha). Navázala na Českou republiku federativně uspořádaného Československa (Česká a Slovenska republika) vzniklou po revoluci roku 1989. Česká republika se v roce 1993 přihlásila k historickému odkazu zaniklého státu, přijala i jeho státní symboly (vlajka) a závazky. Území České republiky tvoří tři historické země - Čechy, Morava, Slezsko. Územně správní uspořádání státu je zatím stále nevyřešenou otázkou. Hranice se Slovenskou republikou byla po dlouhých jednáních stanovena na historické linii s výjimkou dvou osad: U Sabotů u Javorníka připadla Slovensku, naopak Sidonie České republice.



Zdroje:
Českosloveské dějiny v datech
Ilustrovaný encyklopedický slovník (1,2,3) - 1981-83
Evropa králů a císařů - Čornej, Kučera Vaníček - 1997
Dějiny evropských zemí - Jiří Ajšman - 1995
Lexikon českých panovnických dynastií - Čechura, Mikulec, Stellner - 1996
Počátky Přemyslovců - Dušan Třeštík - 1997
Evropa v proměnách staletí - Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - 1997
Encyklopedie slovanské archeologie - Michal Lutovský - 2001
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 16/2/2009, 11:09, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

ČESKO - Přehled vládců

Díl č.2

Obrázek

Obrázek

Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Mirku, zapomněls na to nejdůležitější a to, že Moravané měli svůj stát dřív a že Češi byli pouhými vazaly. Tím to tě žádám, abys dodal vládce nejdůležitějšího období našeho území. Kdyby neexistovala v té době Velká Morava, tak tu dneska všichni mluví Německy a nebyli by tu Slované, ale Němci. A nevím, proč tam máš knížete Svatopluka a ostatní ne. A dávat bájné postavy mezi ověřená knížata? A ještě k tomu, když většina byla pouhými vazaly moravským knížatům?

Dále tě Mirku prosím, ta jména králů a císařů a knížat se v tom textu celkem ztrácejí, nešlo by je tučně nebo kurzívově zvýraznit?
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Moravan promluvil:-)
Neboj na Velkou Moravu jsem nezapoměl, ale co se následovnictví týče (pražské kotliny), tak Velká Morava je z historického hlediska braná jako samostatná říše (stejně jako Sámova říše) a jako takovou ji zpracuji (de faco již ji mám) samostatně. Bude tak mít vlastní, důstojné téma. Co se bájných knížat týče, tak jejich jména figurovala při nástupnické řeči českých panovníků a zcela je ignorovat nelze. Proto jsem je v tomto přehledu uvedl, ale jasně zdůraznil, že se jedná o Bájná knížata, která nejsou historicky doložena. Ostatně, proč aspoň neznat jejich jména i když jejich existence je zahalena v temnotách věků:-) Nevím jaké máš rozlišení na PC, ale všichni vládcové jsou v přehledu zvýrazněi tučně a psáni velkými písmeny, což považuji za dostatečně přehledné. Ale pokud je to málo, můžu je ještě nějak graficky zvýraznit.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Já sem myslel to zvýraznění v tom hlavním textu, ale po druhém přečtení sem došel k názoru, že je to OK a že by to byla zbytečnost. A když používáš slovo Česko (které se mně teda moc nelíbí, páč je to strašný výraz), tak tam podle vysvětlení patří i Morava a Slezko, takže podle mě do tohoto tématu patří i ta Velká Morava. Panovník byl přece za doby Velké Moravy jen jeden. Žádný Bořivoj I., ne Spytihněv I., ale Svatopluk nebo později Mojmír II. Jo a tu Moravu co nejdřív prosím... :)

Trochu sem to doplnil.
Naposledy upravil(a) hydrostar dne 15/2/2009, 18:31, celkem upraveno 1 x.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokud to rodina ustojí, tak jí tu budeš mít ještě dneska. Seznam je hotov, momentálně pracuji na nějakém úvodním textu....ted ale musím jít dělat do vany námořní bitvu se synem:-)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Mirku, To, že zařazuješ Velkou Moravu samostatně, děláš velkou chybu. Čechy byly dány v léno císařem vládci Velké Moravy. (Dodatečně potvrdil tím jen stav, kdy Veká Morava vládla v Čechách.)
Dále jsi zapoměl jsi na vládce v Čechách (který byl zvolen), a Bořivoj I. před ním uprchl na Moravu (asi pro násilné zavádění křesťanství v Čechách) a za pomocí Moravanů ji znovu dobyl. Dále Bořivoj I., pokud se potvrdí nález z hrobu K1-Bořivoje a 12/59-Svatopluka, http://www.znojemskarotunda.com/ tak Přemyslovci pochází z Velké Moravy.

Cituji:
Myšlence o moravských předcích knížete Bořivoje daly podnět výsledky antropologicko-lékařského průzkumu E. Vlčka (1995, s. 206-207), který zkoumal kosterní pozůstatky dvou nepochybně velmi významných mužů. Ostatky z hrobu 12/59 samostatně umístěného uprostřed hrobní kaple sadského církevního komplexu, přisuzované L. Galuškou (1996, s. 122-125) moravskému králi Svatoplukovi, a z hrobu K1 v jižní části lodi Václavovy rotundy sv. Víta na Pražském hradě, které již dříve E. Vlček (1982, s. 26, 28, 29, 32, 40) jednoznačně přisoudil českému knížeti Bořivojovi. Dále zjistil značnou podobnost mezi oběma jedinci (viz část 2a této práce) a hovoří o „eventuelní genetické vazbě“.

Mimo jiné mají stejně deformované zvukovody.
Cituji:

Pokud dáme přednímu slovanskému archeologovi za pravdu, pak je možné, že staré pověsti české nezačínají v Praze, ale na Moravě, a že Přemyslovci byli větví ne českého, ale moravského rodu.

Škoda, že sem nemohu dát přesnější informace, ale po havárce hadru jsem se znovu na vládce Českých zemí nedostal.

Česko v názvu je zpatlanina, to by se dalo se zaťatými zuby aplikovat jen od roku, kdy vznikla ČR. Lepší by bylo např. České knížectví, Vládcové koruních zemí království českého a pod., podle epochy.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Každá epocha, jako knížectví, království atd. je v seznamu jasně uvedena (viz. zelený text v šedém poli).

O výkumech E.Vlčka vím, ale vzhledem k zatím nepotvrzeným informacím (otázka jestli někdy potvrzeny vůbec budou) uvádím obecně přijímaný seznam. Osobně se domnívám, že by na moravském původu Přemyslovců něco být mohlo, ale stejně tak existují teorie, že moravská nobilita přišla na Moravu po zániku Sámova kmenového svazu z území Čech. Jsou to však vše pouze teorie a budeme si muset počkat na verdikt odborníků. Poté rád seznam přepracuji.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: České země - přehled vládců

Příspěvek od Rase »

Praha - Vojenské muzeum na Žižkově
JAN LUCEMBURSKÝ
foto : Ladislav Novák

315354768_1208894283304592_1460302277278779038_n.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“