Kupec SÁMO (7.století)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Kupec SÁMO (7.století)

Příspěvek od kacermiroslav »

SÁMO

Obrázek

Franský kupec a diplomat, který včele své kupecké karavany dorazil někdy v roce 623/624 ke středoevropským Slovanům (kupecké polovojenské družiny mohly ve spojení s obyvatelstvem působit při vzniku říší např. Varjagové v Rusku). Byl zakladatelem státního útvaru (kmenového svazu), který se označuje jako Sámova říše a jeho kmenový vládce „král“ někdy v letech 626/627 až do své smrti (asi 658/662). Údaje o Sámově původu jsou shrnuty v jediném zdroji v „kronice tak řečeného Fredegara“, jedinou větou, „Ve čtyřicátém roce panování Chlotarova shromáždil muž jménem Sámo – původem Frank z kraje senonského – větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů zvaných Vinidové. Slované se již začali bouřit proti Avarům a proti jejich králi Kaganovi“ , avšak ani jedno slovo z originálního latinského znění však není jednoznačně vyložitelné. Jednou z možných hypotéz je, že jméno Sámo je keltského původu, jehož nositelem by mohl být Galoříman. Tudíž romanizovaný, relativně vzdělaný obyvatel bývalé římské provincie Galie, která v 7. století byla centrem franského království. Vlastní Sámovo rodiště je pak kladeno do okolí dnešního města Sens nebo Soignies. Za doby G.I.Caesara (1.století př.Kr.) bylo Sens střediskem keltského kmene Senonů, proto se v souvislosti se Sámem občas uvažuje o jeho keltském původu. Ovšem existuje řada i dalších různě věrohodných hypotéz o Sámově původu. Například „Spis o obrácení Bavorů a Karantánců“ jej považuje za Slovana (jakási zkratka slovanského jména Samoslav). Jiní jsou naopak názoru, že Samo je vlastně první u Slovanů podchycený titul panovníka vycházejícího ze slova „sám“, tedy ve smyslu sám pán, hospodář, samovládce atd. Rovněž odvozenina ze židovského jména Samuel není zcela vyloučena, nicméně to jsou vše jen hypotézy postavené na vodě a proto se budeme muset držet jediného důvěryhodného zdroje, tj. Fredegara Scholastika, který píše „natione Francos“ (původem Frank).

Jeho příchod ke Slovanům podle některých historiků nebyl náhodný a ztotožňují jej s vyslancem franského krále Dagoberta I., kterému podléhali i některé germánské kmeny na východ od Rýna, jako byla Alamani (dnešní Švábsko), Bavoři a Durynkové. Po svém příchodu ke Slovanům se Sámo snažil vžít s novým prostředím. Pomohl středoevropským Slovanům v jejich boji proti Avarské nadvládě, za což byl jmenován kmenovým náčelníkem „králem“.


Volba Sáma za „krále“
cca 623/628 (?)
Sámo, jeden z největších vůdcův a bojovníkův onoho věku, Čechům vojenskou zběhlostí svou ku pomoci přispěl. Bylť to muž ovšem výtečného ducha i jaré síly; ale neví se s jistotou ani odkud přišel, ani jaký posléze osud vzal … Na dějišti skutkův světových jeví se nám jediný, a tmou zezad obklíčen; blesk velikého ducha a síly zrcadlí se k nám jen od nepřátel, nikoli od přátel a poddaných jeho. Pročež ani nelze vykresliti obraz osoby jeho, jenžby tahy určité a jemu přirozené poskytoval.
(Zdroje: František Palacký – Dějiny národu českého – 1848)

Než se dostaneme k samotné volbě kupce Sáma za krále „všech“ Slovanů, tak se zastavíme v moravském pohoří Chřibů v jeho východní části, kde se nachází kámen, který je hrubě opracován do podoby koňského hřbetu a kterému se již celá staletí říká „Králův stůl“. Až do poloviny 20. století je jeho existence spojována s volbou moravských panovníků. V letech nedávných byl tento názor opuštěn, nicméně bez nějakých argumentů. Co však nelze zpochybnit, je že tento „Králův stůl“ nese i stopy vytesaných runových znaků. Tento druh písma používali i na území Čech a Moravy národy usazené zde před příchodem Slovanů a před jejich prvním písmem Hlaholicí (863). Runy se tedy používali zhruba od 2. a zřejmě až do 9. století jak v severní tak i střední Evropě. Toto písmo se pak nazývá „Futhark“ (tedy podobně jako Abeceda je pojmenováno po písmech, kterými začíná). Runy jsou všeobecně přijímané jako germánské písmo, proto je i „Králův stůl“ spojován s dobou germánského osídlení ve střední Evropě. Problém runového písma je ten, že bývá krátký a tak i těžko srozumitelný. Navíc výslovnost hlásek a tudíž význam textu se časem měnil. Chybí tu časování, skloňování, rod i množné číslo. O runovém písmu se tak dá spíše mluvit jako o určité formě pomůcky, jejíž smysl bylo potřeba udržovat ústním podáním. Runový text se navíc psal i libovolným směrem, takže to byla spíše taková křížovka. Nicméně nejčastěji se přeci jenom asi psalo ve směru zleva doprava. Podle rozboru run na „Králově stole“ se odhaduje, že text, který je stignovaný pochází pravděpodobně z doby po roce 600. Původní „Futharková abeceda“ používala 24 znaků. Mezi nimi byl i znak „Ng“. Tento znak znamenal zakladatele rodu, mluvčího nebo symbol krále. Na svém trůně jej měl vyobrazen i císař Karel Veliký (+814). V případě franské říše Karla Velikého tento symbol představoval rodidla a z psaného Futharku byl vyřazen kolem roku 800. Jelikož se však objevuje i na „Králově stole“, je možno jej ztotožňovat i s královským titulem a datově jej zařadit mezi roky 600 až 800. To ale znamená, že jeho autory byli Slované. Na vlastním kameni jsou pak tři zápisy (tedy pokud si odmyslíme mnohem pozdější turistické grafiky). Vlastní text je pod vodorovnou hranou, která odděluje hřbet a šíji pomyslného kamenného hřbetu koně. Podle St. Štěrby (Astronomické souvislosti Králova stolu v Archeologii Čech a Moravy 3, 2003). Celkem je v této části textu šest run doplněných o piktogramy a čtyři křížky, které se zdají být křesťanskou symbolikou. Překlad textu by pak mohl znít asi takto:

(My) vodou pokřtění (ve jménu otce, syna i ducha svatého) stále svrchovaní vladykové (jsme) osedlali hřbet (sedlo země) přítelem (seznam osobních piktogramů), co jsme začali, ať trvá stále.

Křesťanská symbolika byla ale na kámen dopsána až později, což by dokazovala existence znaku „voda“, který byl zřejmě vytvořen úpravou staršího krevního kanálku. Lze tedy předpokládat, že vlastní kámen ve své historii sloužil i jako obětní kámen.

Místo tzv. Králova stolce, se tak dá teoreticky spojovat s místem, kde Slované po svém příchodu do střední Evropy volili své předáky, krále. Ovšem je to pouze teorie, i když ne tak zcela od věci. Do jisté míry by tak lokalita Chřibů a Králova stolce mohla napovídat o přibližném centru kmenového svazu. Otázku místa volby Sáma za krále jsme si tedy alespoň hypoteticky objasnili, ale jak to bylo s datem jeho zvolení? A proč je pro nás tak důležitý? Z Fredegara víme, že Sámo vládl 35 let od svého zvolení za krále a tudíž z toho odvozujeme rok jeho úmrtí a následný rozpad kmenového svazu. I když ani ten rozpad není zcela jistý. My jej předpokládáme pouze na základě absence písemných zpráv, které ale mohli mít prozaičtější důvod, tedy že franští kronikáři ztratili o tuto lokalizaci zájem, protože se prostě z jejich pohledu v tomto prostoru nic nedělo v souvislosti s jejich říší. Co se tedy termínu volby Sáma za „krále“ Slovanů týče, máme jej ohraničený vzpourou proti Avarům (cca 623/624) a bitvou u Wogastisburgu (631). Každý historik má pak na termín volby Sáma za krále vlastní názor a klade jej plus mínus do výše uvedeného období. Mě osobně pak přijde nejpravděpodobnější roku 626, kdy slovanské vojsko táhlo spolu s Avary ke Konstantinopoli. Podle písemných zpráv se tohoto tažení účastnili Slované z dolního Podunají a Balkánu, jakožto spojenci Avarů. Je velmi pravděpodobné, že Sámo byl za krále zvolen právě před tažením, jakožto vojenská a politická hlava Slovanů. V tom případě by Sámo vládl až do roku 661, tedy o něco déle, než je nejčastěji uváděno (658/659). Déle určitě již ne, protože k roku cca 663 je v „Dějinách Langobardů“ V, kap. 29 uváděno, že jistý Alzek či Alciok (Kronika tak řečeného Fredegara scholastika, kniha IV., kap. 48, 58, 68, 72) odešel po Sámově smrti od Slovanů k langobardskému králi Grimoaldovi a byl se svými lidmi usídlen v Beneventsku.


Wogastisburg
Jak rostla moc Sámova kmenového svazu, tak rostla i závist okolních zemí, zejména pak Franské říše, která si dělala nárok na území Slovanů ve svém sousedství. Jelikož tyto slovanské země byli pohanské, měl nastávající konflikt i požehnání církve. V bitvě u Wogastisburgu v roce 631, se Sámo úspěšně postavil franskému útoku krále Dagoberta I. Tři nepřátelská vojska naznačují územní rozsah jeho říše: Langobardi (jižní Morava - jihozápadní Slovensko), Bavoři a Austrásijci (Čechy). Hlavní Dagobertovo vojsko bylo zastaveno a poraženo po třídenním obléhání u Wogastisburku (západní Čechy, asi vrch Rubín na Žatecku, kde procházela cesta z hlavního města Austrásie Met), vedlejší sbory se vrátily po zpustošení území zpět. Pod dojmem Sámova vítězství u Wogastisburgu (631) se na jeho stranu přidává vévoda srbských Slovanů (Lužických Srbů) Dervan. Ten až doposud uznával Franskou svrchovanost. Z tohoto spojení pak také vycházíme v úvahách o územním rozsahu Sámovy říše, protože Srbové sídlili na severozápad od dnešní České republiky a se Sámovou říši přímo sousedili. Samotné panství vévody Dervana pak sousedilo již se Saskem, tedy částí Franské říše. Ovšem pomoc u Sáma nehledali pouze nejbližší sousedé. Také ze vzdáleného Bulharska přišli žadatelé o azyl. Avarský kaganát totiž nebyl porážkou od Sámových Slovanů a jeho spojenců zničen, ale pouze přišel o část svého území a o nadvládu nad západními Slovany. Na jihu a východě Avarského kaganátu byla situace jiná, i když již i tak silně ovlivněná prohrami se Sámovými bojovníky. Navíc v roce 630 zemřel „kagan“ (panovník) a mezi Avary a jejich Bulharskými spojenci (Kutringy) nastal boj o královládu. Tento boj o vedení v říši pak značně oslabil avarský kaganát. Další boj se Sámovou říší na sebe vzali z franského pověření Durynkové. S bitvou u Wogastisburgu je také spojováno ukončení franské christianizační činnosti, která právě za vlády Dagoberta I. (623-638/639) ve středním Podunají započala. O jejím průběhu nám vyprávějí „Životy sv. Amanda“, která zpracovala řada ranně středověkých autorů. Z popisu Milona z Elnonu (kap. II, 2, 5, v. 195-200) biskup-opat Amand z Maastrichtu musel svou činnost provádět se souhlasem nejen svého panovníka, ale také vládce Podunají, kterým byl v té době již Sámo. Zřejmě po roce 631 pak byla tato christianizační činnost ukončena pro zhoršené vztahy mezi oběma říšemi.

Slovanům, kteří zvítězili u Wogastisburgu (631) nešlo jen o to odrazit útok franského krále a jeho vojska, ale také o pomstění svých mrtvých druhů a odčinění škod, které napáchali další dva směry franského tažení na slovanském území, které byly o poznání úspěšnější. V odvetu tak od roku 631 až do roku 636 napadali franské území. Podle všeho se však nejednalo o žádná velká vojenská tažení (možná až na výjimky), ale spíše o vedení gerilové války proti svému západnímu sousedovi. Jednotlivých nájezdů se tak zřejmě účastnilo vždy jen pár desítek až stovek bojovníků, snad pro rychlost akce většinou jízdních. Útoky byly vedeny především proti Durynsku, a tudíž základnou těchto Sámových bojovníků byli západní Čechy a zejména pak Dervanovo Lužické Srbsko. První útok do Durynska byl veden ihned po bitvě u Wogastisburgu tedy zřejmě ještě v roce 631. Další slovanský vpád byl uskutečněn následující rok. Aby si Franská říše, nebo spíše její centrum ve Frankách, ochránilo své hranice, přistoupilo na slib Sasů, že za prominutí jejich roční daně 500 krav budou chránit v prostoru svých sídel hranice Franků. Jak ale čas ukázal, nemělo toto opatření kýžený efekt, o čemž nám dokládá svědectví opět Fredegarova kronika:

rok 634
V jedenáctém roce kralování Dagobertova, když Venedi (Slované) na rozkaz Sámův statečně doráželi a opětovně po překročení svých hranic za účelem pustošení království Franků vpadli do Durynska a ostatních krajů, přišel Dagobert do města Met a na radu biskupů i velmožů a za souhlasu všech předáků svého království povýšil svého syna Sigiberta na krále v Austrii a povolil mu, aby měl sídlo v městě Metách. (…). Potom je známo, že Austrasiové svým úsilím prospěšně bránili hranice a království Franků proti Venedům.

(Zdroje: Fredegarova kronika)

Slovanské útoky zastavil až vévoda Radulf, který byl králem Dagobertem ustanoven správcem (vévodou) Durynska. Jeho bojovníci se se Slovany střetly v řadě půtek, nakonec je přemohli a donutili obrátit na útěk. Poté bylo zřejmě uzavřené příměří mezi Franskou a Sámovou říši, protože si obě strany uvědomili, že větší prospěch budou mít obě říše ze vzájemného obchodování, zejména pak s otroky. Další osudy Sáma a jeho kmenového svazu neznáme. Po jeho smrti někdy v letech 658/662, se jeho říše rozpadla.

Obrázek
Pravděpodobný maximální rozsah Sámovy říše s vyznačenými směry útoku Franské říše z roku 631 proti Sámově kmenovému svazu.
(1) Austrasijci; (2) Alamani; (3) Langobardi


O jeho osobním životě, stejně jako o celém jeho životě, je málo informací. Kronikář Fredegar se zmiňuje, že měl 12 manželek slovanského původu, se kterými měl 22 synů a 15 dcer. Je pravděpodobné, že velký počet synů mohl po jeho smrti vést k vnitrostátní krizi, boji o moc a následně i k rozpadu Sámovi říše. Z délky o délce panování usuzujeme, že Sámo zemřel někdy kolem roku 658/662. Na téma osudy Sámových potomků se objevilo mnoho zcela nepodložených spekulací. Mezi ně patří např. údajná příbuznost s rodem Mojmírovců vládnoucím Velkomoravské říši. Vyskytly se i dohady o tom, že Sámo a bájný praotec Přemyslovců, Přemysl Oráč jsou tatáž osoba, případně, že mýtický Krok, otec kněžny Libuše, byl Sámovým synem. Ve skutečnosti však o ničem takovém nejsou žádné důkazy, stejně tomu tak je v případě pozdní tradice.

Podle pozdní tradice (T. Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus II, kap. 4) přišel a vládl na Moravě v letech 680-700 Sámův syn jménem Moravod, po němž dostala země své jméno. Podle G. Dobnera (Annales Hageciani – „Václava Hájka z Libočan Letopisy české“, Praha 1761, t. I. k roku 686) nevládl ani na Moravě, ani ve Vespriu (Veszprém). Údajně měl na Moravě v letech 700-720 vládnout Vladuc z Karantánie a král Suanthos či Suatben, syn Moravodův, podle G. Dobnera Sámův. Po prohře s Avary přešel Suanthos s velmoži a s vojskem Dunaj a ve Velegradě založil nové ústředí svého království (L. E. Havlík 1992, s. 63).
(Zdroj: www.moraviamagna.cz)


Zdroje:
Čornej, P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997•
Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
Kvirec, J.; Kunstová, E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
Lutovský, M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
Lutovský, M. – Profanová, N. – Sámová říše -
Macoun, J. – Významné bitvy v Čechách a na Moravě – Brno 2007
Měřínský, Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
www.ceskatelevize.cz
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
www.slovane.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Zeptám se zkrátka: Existoval Sámo? Je něco z toho pravda?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak o tom asi není třeba pochybovat. Přestože o jeho říši, nebo spíše kmenovém svazu i o něm samotném máme pouze jediný písemný pramen (kronika tak řečeného Fredegara scholastika), tak prostě tento pramen existuje. Pochybuju, že by si tehdejší kronikář vymýšlel nějakou pohádku na dobrou noc. Navíc nejstarší opisy Kroniky tak řečeného Fredegara pocházejí již z 9.století a jsou dochovány v metském a vatikánském kodexu. Jméno Fderegarius není v nejstarších opisech doloženo a v názvu kroniky se objevuje až na počátku 16.století. To ovšem nic nemění na samotném obsahu kroniky, která mapuje několik set let dějin Franské říše. To že "Fredegar" o válce se Sámem i jeho říší mluví poměrně stručně je dáno odstupem času, a samotnou informovaností o krajinách a lidech, které prakticky vůbec neznal a kteří, jako sousedi Franků, zde žili zatím poměrně krátkou dobu na to, aby kronikář kdesi z Frank znal více.

Dá se říci, že latinsky psaná burgundská kronika tak řečeného Fredegara se skládá ze dvou částí. V první části jsou shromážděny starší kronikářská díla. Ve druhé jsou převyprávěny franské dějiny mezi léty 584-642/643. Latinský název kroniky zní Chronicarum guae dicuntur Fredegarii Scholastici libri IV ( Čtyři knihy tak řečeného Fredegara scholastika ). Skutečné jméno autora není známé, jméno Fredegarius se objevuje až v přepisech z 16.století. Též se neví, zda-li se jedná o jednoho, či více autorů. Dokonce se neví ani kde a přesně kdy byla kronika napsána. Usuzuje se, že čtvrtá kniha vznikla kolem roku 660 v Burgundsku v klášteře v Chalon-sur-Saone, nebo spíše v St. Jaen de Losne. Nejstarší opisy pak pocházejí z 9.století a jsou dochovány v métském a vatikánském kodexu.
Díky této kronice vůbec víme o existenci Sámovy říše, neboť je to jediná kronika, která se o říši zmiňuje. A to vlastně jen díky tomu, že franský král Dagobert byl poražen v bitvě u neznámo položeného Wogastisburgu. Bohužel, i přesto, že kronika sestává ze čtyř knih, o Sámově říši jsou zde pouze dvě krátké kapitoly ve čtvrté knize.

Existují ještě dva výhradně tendenční spisy z 9.století, ale oba líčí spor Sáma a Dagoberta naprosto odlišně (tendenčně) od jejího vzoru, tedy Kroniky tak řečeného Fredegara. Jedná se o "Činy krále Franků Dagoberta I." ( Gesta Dagoberti I. regnis Francorum ) a "Obracení Bavorů a Korutanců na víru" (Conversio Bagoarirum et Carantanorum).
ObrázekObrázekObrázek
matjka
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 222
Registrován: 21/1/2009, 21:58

Re: Kupec SÁMO (7.století)

Příspěvek od matjka »

Já bych měl dotaz, měl tento útvar nějaké postavení v mezinárodních vztazích ? popř. jeho postavení v MV ? :)
platon : Jen mrtví viděli konec války
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Kupec SÁMO (7.století)

Příspěvek od kacermiroslav »

Nějak asi nerozumím otázce. Jako jestli měl nějaký mezinárodní kredit? Pokud je otázka takto postavená, tak nepochybně ano, což dokládá franské poselství vyslané k Samovi (viz. Fredegar). Franskou říší byl Samo vnímán jako hlava tohoto kmenového svazu, protože jej činila zodpovědným z příkoří na hranicích, které leželi dosti daleko od předpokládané centra. Hranice se pak na pár desítek let ustálila jak vůči Franské říši, tak i vůči jiným, čitelným sousedům (Avarský kaganát, Dervanovo Srbsko). Diplomatické styky tak zde nepochybně existovaly.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“