kníže MOJMÍR I. (??? - 846?)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

kníže MOJMÍR I. (??? - 846?)

Příspěvek od kacermiroslav »

MOJMÍR I. (* ??? – kolem † 846)
Velká Morava
vládce v letech 820/830? - 846?

Obrázek

„…Ochranu pohraničí převzal Ratbod. Za jeho časů přišel k němu jakýsi Pribina, vyhnaný Mojmírem, vévodou Moravanů nad Dunajem. Ratbod ho hned představil našemu panu králi Ludvíkovi a na jeho rozkaz byl vyučen ve víře a pokřtěn v kostele sv. Martina v místě zvaném Treisma, totiž ve dvorci náležejícím salcburskému (arcibiskupskému) stolci. A potom byl svěřen Ratbodovi…“
(Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců, kap. 10, k roku 833)

Tento zápis v jednom z raně středověkých letopisů, je první písemnou zmínkou o moravském knížeti Mojmírovi I. (uváděný rovněž jako Moimar či Moymar), jehož čin z roku 833 položil základ státnímu útvaru, který dnes známe jako Velká Morava, či Velkomoravská říše. Samotné Mojmírovo jméno pak dalo vzniknout dynastii, kterou známe jako Mojmírovce. Bohužel před samotným aktem sjednocení Mojmírova a Pribinova knížectví nemáme o tomto vládci žádné dobové písemné zprávy a tak většinu informací čerpáme z pozdější písemné tradice, nebo z různých indicií včetně archeologických nálezů.

Historické prameny se vývoji ve střední Evropě od 7. století, tedy od doby existence Sámova kmenového svazu, vyhýbají až do přelomu 8. a 9. století, kdy se toto území dostalo do zorného pole franského krále a pozdějšího císaře Karla Velikého. Ten v roce 805 a o rok později podnikl dvě válečné proti Čechům s tím, že ta druhá byla zřejmě nakonec úspěšná a česká knížata se zavázala platit císaři tribut. Nicméně východnější země jako Morava a Slovensko zůstávají až do roku 822 mimo zájem franských letopisců, nebo se nám alespoň žádné písemné zmínky o nich před tímto datem nedochovali. To ovšem vůbec neznamená, že by tento prostor neprodělal do doby Sámova kmenového svazu nějaký vývoj. Na tuto otázku nám spíše podávají odpovědi archeologické nálezy. Jejich výbava a výskyt nám potvrzují, že v průběhu osmého století vzniklo v Pomoraví jedno ze slovanských center, tvořených řadou opevněných hradišť s bohatou řemeslnou a zemědělskou výrobou. Nejpozději od poloviny osmého století pak začalo vznikat další slovanské centrum a to na Nitransku. Poté co se král a císař Karel Veliký na přelomu osmého a devátého století vypořádal s Avary sídlícími v Panonii, umožnil tak slovanským knížatům expandovat i jižním směrem až k Dunaji a v Panonii zřejmě i jižně od Dunaje. Někdy v této době se do popředí mezi slovanskými knížectvími (dá se předpokládat, že původní počet byl vyšší) dostává tzv. Mojmírovo a Pribinovo knížectví. Jejich vzájemné vazby přesně neznáme a tak budu spíše pracovat s variantou, že se mohlo jednat o dvě nezávislá etatizační centra. Jak už jsem psal výše, bohužel co se vývoje týče, tak k němu nemáme žádné dochované písemné prameny. Můžeme se sice odkázat na pozdní tradici, ale její informace musíme brát s velkou rezervou, protože vůbec netušíme, z jakých pramenů čerpaly. Nicméně spíše jen pro zajímavost se trošku o té pozdní tradici rozepíšu.

Pozdní tradice
Podle Tomáše J.Pešiny z Čechomoru (Mars Moravicus II, kap. 4, 1677) vládl nějaký čas po Sámově smrti (+ kolem 660) jeden z jeho četných synů jménem Moravod (680-700) a po něm měla také země dostat své jméno. To je sice v rozporu s Nestorem, který na počátku 12. století popisuje rozchod Slovanů z karpatské nížiny úplně jinak, ale proč se nepodívat i na názor pozdní tradice. Nicméně podle G.Dobnera (Annales Hageciani) a Václava Hájka z Libočan (Letopisy české – Praha 1761) nevládl k roku 686 Maravod ani na Moravě, ani ve Vespriu (Veszprém). Kam tuto osobu tedy klást je otázkou. G.Dobner pak nechává na Moravě v letech 700-720 vládnout Vladuce z Karantánie a Suanthose (či Suatben) syna Marovodova. Po prohrané válce s Avary přešel Suanthos s velmoži a s vojskem Dunaj a ve Velegradě založil nové ústředí svého království [1]. Podle Tomáše Pešiny (Mars Moravicus II, kap. 2, 4) a Jana Jiřího Středovského (Svatá historie Moravy“ I, kap. 9, 10, 1710) vládl na Moravě v letech 760-796 jako král Moravanů Samoslav, který byl v roce 787 spojencem Avarů a napadl Behaim (Čechy) zároveň s králem Pipinem. Později měl být údajně poražen Karlem Velikým, ale měl v zemi zavést křesťanství, což není tak úplně v rozporu s archeologickými nálezy a písemnými prameny. Důkazem by toho měl být například kostel v Modré u Starého Města, jehož stavba je archeology předpokládaná již k přelomu 8. a 9. století. Po své smrti byl Samoslav pohřben ve Velegradě. Po něm je uváděn jak král Moravy Hormidor vládnoucí v letech 796/805-811, který vítězně bojoval s Avary i Čechy a dokonce se měl střetnout i s Karlem Velikým. Měl zemřít na mor v roce 811. Teprve až po něm měl na moravský trůn nastoupit Mojmír, toho jména první. Tohoto Mojmíra z pozdní tradice nesmíme spojovat s Mojmírem, kterého známe k roku 833 při akci vyhnání Pribiny. Mojmír I. (Mojmar) vládnoucí údajně v letech 811-820, měl být otcem jak Pribiny, tak i Mojmíra (820-842/846) a prostředního syna jménem Boso-Hos(Dia). Z linie posledně jmenovaného měl pocházet Svatopluk I. Veliký (871-894). Mojmír I. (nebo dejme tomu nultý), měl být pokřtěn pasovským biskupem Urolfem (cca 804-806) a hojně šířit křesťanství. S králem Ludvíkem Pobožným měl uzavřít ve Frankfurtu mír a poté spolu bojovat proti Avarům, s kterými oba panovníci následně rovněž uzavřeli mír. Rovněž se měl pokusit o výboje do Povislí, což vyvolalo další střetnutí s Avary, v kterém ale již úspěšný nebyl. Mojmír měl mít údajně tři syny s tím, že prvorozeným měl být nám již z písemných pramenů známí Mojmír I. (II.), Boso-Hos(dius) a Ljudevít. V jiných pramenech jsem ale narazil na informaci, že prvorozeným měl být Pribina a Mojmír I. (II.) měl být až třetí v pořadí. O dalších různých variantách typu, že Pribina byl nemanželský atd. se raději ani dál nerozepisuji, aby to zbytečně nerozpoutalo nějakou neplodnou diskusi. Mojmírův stejnojmenný syn Mojmír pak měl na Moravě vládnout přibližně od roku 820 až do své smrti v roce 842. Během své vlády měl i nadále intenzivně šířit křesťanství a budovat chrámy. Tolik pozdní tradice. Tady bych rád zdůraznil, že pozdní tradici je nutné brát s velkou rezervou a rozhodně z ní nelze vyvozovat nějaké hodnověrné závěry. Jsou to de facto takové staré pověsti moravské, u kterých si můžeme říct, že na každém šprochu, pravdy trochu. K jasným závěrům nás ale rozhodně nedovede.

Fakta (?)
Co tedy o Mojmírovi víme z dobových pramenů? Musíme si přiznat, že prakticky nic moc. Na základě archeologických nálezů tušíme, že na území dnešní české Moravy se nacházelo několik slovanských kultur, které se od sebe lišili formou dílenského zpracování keramiky a dalších produktů běžné potřeby. Většinou se mluví o čtyřech až pěti oblastech s přesahem do Rakouska. Dá se tedy předpokládat, že kmenové zřízení, které existovalo v Čechách, a které máme písemnými prameny doložené (například k roku 845, křest českých knížat v Řeznu), muselo nějakým způsobem existovat i na Moravě. Nevíme, jestli archeologické kulturní oblasti můžeme ztotožňovat s jednotlivými knížectvími, ale pokud bychom tak učinili, tak se dostáváme právě k počtu nějakých čtyř pěti knížat, která v době předvelkomoravské vládla na Moravě. Etatizační proces se pak především soustředil kolem center v Pomoraví (Mikulčice, Staré Město atd.). Řada opevněných hradišť ze starší doby doznala změny v podobě řemeslného a zemědělského rozvoje, posílení fortifikačních částí i výstavby kamenných kostelů. Rovněž vznikala nová centra atd. Prudký rozvoj této oblasti byl umožněn díky zásahu Franské říše na přelomu století, který byl veden do Panonie proti Avarům. Poté, co byla de facto avarská říše Karlem Velikým k roku 803 vyvrácená, mohla nastat expanze Slovanů jižním směrem k Dunaji a místy i na jih od něj. Christianizační činnost naznačená pozdní tradicí může mít skutečně nějaký reálný podklad, z kterého čerpala, protože průnik křesťanství na území Moravy je archeologickými nálezy doložen právě k přelomu osmého a devátého věku. Kamenný kostel v Modré u Starého Města je pak často spojován právě s křesťanskými iroskotskými misiemi. Bohužel písemné prameny se Moravě a východnějším územím až do roku 822 zcela vyhýbají. Do jisté míry to bylo zapříčiněno nezájmem letopisců, kteří měli plné ruce práce s děním v Říši, případně s děním v okolních zemích, kam Franská říše pronikala. Mezi taková území můžeme počítat Čechy, kam Karel Veliký v letech 805 a 806 podnikl výpravy.

Císař uzavřel tedy mír s Hemingem (pozn. dánský král). Když podle zvyku uspořádal sněm v Cáchách, poslal do tří částí svého království stejné vojsko: jedno za Labe proti Liňanům…, druhé do Panonií k ukončení sporů mezi Avary a Slovany, třetí proti Bretagni… Vojska splnila se zdarem všechny úkoly a nedotčena se vrátila … Císař přišel do Cách okolo poloviny měsíce listopadu… V Cáchách očekávali jeho příchod [ti], již přišli z Panonie: kanizauci, vládce Avarů a tudun a jiní velmoži a vévodové Slovanů přebývajících kolem Dunaje, kteří se dostavili k audienci vládce na příkaz vojevůdců sborů, jež byly poslány do Panonie.
(Letopisy království Franků, k roku 811)

[Karel si podmanil] obojí Panonii i Dákii, ležící na druhém břehu Dunaje, a také Histrii, Liburnii a Dalmácii… podrobil všechny cizí a divoké národy, které obývají Germánii a sídlí mezi řekami Rýnem a Vislou a mezi oceánem (pozn.: Baltské moře) a Dunajem, jenž se sice jazykem podobají, avšak zvyky a zevnějškem jsou si velmi nepodobné. Ty všechny prý učinil poplatnými, mezi nimiž jsou nejvýznamnější Veleti, Srbové, Obodrité a Čechové, neboť s těmi se střetl válečně; ostatní, jichž je daleko větší počet, přijal v podřízenost.
(Einhard – Život Karla Velikého, kap. 15, roku 814)

V roce DCCCXVII od vtělení Páně, v indikaci desáté a ve čtvrtém roce naší vlády jsme uspořádali ve jménu božím v měsíci červenci v našem paláci v Cáchách jako obvykle posvátný a všeobecný sněm našeho lidu, aby se na něm projednaly zájmy církve a celé říše … Řízením božím bylo rozhodnuto a námi vyhlášeno (i schváleno) veškerým našim lidem, aby [prvorozený syn Lothar] byl podle slavnostního zvyku korunován císařským diadémem a aby se podle společné vůle stal naším spoluvládcem a nástupcem v císařství…, bude-li to vůle Páně … II. Podobně chceme, aby Ludvík obdržel Bavory, Karantánce, Čechy, Avary a Slovany, kteří jsou z východní části Bavor; nadto dáváme do jeho poddanství dvě dominikální osady v župě Nortgau…
(Rozdělení impéria císařem Ludvíkem I., k roku 817)

To, že se písemné prameny Moravě vyhýbají, neznamená, že zde již nějaké knížectví, či dokonce jejich větší množství, neexistovala. Naopak. Zcela jistě zde počátkem devátého věku musela existovat nějaká centrální oblast, kolem které se soustředila vládnoucí elita, jak nám dokládají archeologické nálezy z Pomoraví a Nitranska. Jestli Franská říše s Moravany a Nitravany nějak přišla před rokem 822 do styku, nevíme. Je to ale velice pravděpodobné a chybějící údaje tak můžeme zřejmě přičíst na vrub málo, či špatně informovaným letopiscům, či nedůležitosti samotných akcí. Pod výše uvedenými třemi citacemi se tak můžou Moravané skutečně skrývat a bylo by to i logické, když víme, že Čechy se zavázali Karlovi platit tribut někdy po roce 806, a že v té době Frankové pronikali na někdejší území Avarského kaganátu v Panonii. Jediným hluchým místem podél franské hranice je tak území Moravy a dnešního Slovenska. Karel Veliký, a ani jeho nástupce, se s knížaty z těchto zemí vojensky zřejmě nestřetl a proto se o nich letopisci ani nezmiňují. Vliv franské říše zde ale i tak musel nějaký být a tak se právě dá logicky předpokládat, že pod Slovany z východní strany Bavorska, či vévody Slovanů přebývajících kolem Dunaje, se Moravané a Nitravané ukrývají. Roku 817 dochází v Říši k jejímu prvnímu dělení, což v konečném důsledku znamená zvýšený zájem východofranského panovníka o nově ovládaná území. Proto nás nepřekvapí, že konečně roku 822 se Moravané objevují v písemných pramenech a to v nějaké podřízené formě vůči Frankům. I když je otázkou správná interpretace této podřízenosti. Asi by bylo totiž mylné domnívat se, že zástupci Moravanů se sněmu ve Frankfurtu zúčastnili ve stejné pozici, jako například Čechové, kteří byli vojenskou mocí Karla Velikého podrobeni a zavázání k nějaké formě tributu. Spíše se dá předpokládat, že Moravané uznávali císaře jako hlavu křesťanského světa či univerza, který svou moc z této pozice uplatňoval nejen na území impéria, ale i vně. Forma moravské podřízenosti vůči císaři tak mohla být daleko volnějšího charakteru, než u sousedních Čechů. Ovšem jistotu v tom nemáme.

Císař Ludvík... se tedy po skončení podzimního lovu vydal přes Rýn, aby přezimoval v místě, které se nazývá Frankfurt. A tam shromáždil obecný sněm a postaral se, aby s velmoži, které k tomu rozkázal povolat, důstojně projednal vše nutné, co se týká prospěchu všech východních částí svého království. Na tom sněmu vyslechl vyslance všech východních Slovanů, to jest Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů, Praedenecentů a v Panonii sídlících Avarů, kteří k němu byli posláni s dary.
(Letopisy království Franků, k roku 822)

Obrázek
Pribinovo a Mojmírovo panství k roku 833
(přibližný územní rozsah)

Pokud budeme věřit pozdním pramenům, tak v této době Moravanům již vládl Mojmír I. (+ kolem 846) a tudíž by se dalo předpokládat, že sněmu ve Frankfurtu se účastnil právě on. Ovšem to jsou samozřejmě jen čiré spekulace vycházející z pozdní tradice. Co přesně bylo obsahem tohoto obecného sněmu a jakou roli v něm hráli moravští zástupci, nevíme. Je možné, že se zde mimo jiné rokovalo o Avarech a jejich sídlech v Panonii, do kterých pronikala okolní slovanská knížata a tedy zřejmě i Moravané. Další dění na Moravě můžeme jen tušit z náznaků týkajících se Nitry a Pribiny. Někdy kolem roku 828 totiž nechal Pribina na svém vlastnictví v Nitře (Nitrava) vysvětil zděný kostel, což může být vysvětlováno jako krok samostatného vládce, nebo se mohlo jednat o vlastnický kostel. V úvahu mohou připadat i další varianty. Zajímavým faktem je pak osoba, která vysvěcení kostela prováděla. Tím byl salcburský arcibiskup Adalram, přestože Morava spadala pod vliv pasovského biskupa. To nás opět může vést k celé řadě domněnek. Faktem ale je, že k vysvěcení došlo. Jestli tento krok zasel nějaké semínko sváru mezi Mojmíra a Pribinu opět nevíme, ale je to jedna z uvažovaných variant (samozřejmě za předpokladu, že Pribina byl Mojmírovi nějak podřízen). Další zmínku o Moravanech máme k roku 831, kdy měl pasovský biskup Reginhar pokřtít „všechny“ Moravany. Vzhledem k tomu, že vysvěcení kostela v Nitře a pokřtění moravské elity došlo v přibližně stejnou dobu, tak se dá usuzovat, že Mojmír i Pribina se stali účastníky souboje pasovského biskupství a salcburského arcibiskupství o sféru vlivu v těchto zemích na sever od Dunaje (Morava, Slovensko). Vzhledem k tomu, že Pribina s velkou pravděpodobností v této době ještě zůstával pohanem (pokřtěn byl až o řadu let později po svém vyhnání z Nitry), tak bychom mohli za vítěze tohoto souboje považovat pasovského biskupa, který pod svou církevní moc získal moravského Mojmíra. Nakolik byl Mojmír I. zbožný je otázkou. Možná to byl jen dostatečně inteligentní vládce, který si uvědomil, že přijetím křesťanství může jen získat, protože se tak má možnost bránit otevřené franské expanze ve jménu kříže. Určitou roli v tom musela sehrát již poměrně pokročilá christianizace Moravy doložená například stavbou kostelů v první třetině devátého věku. Není tak zcela vyloučeno, že následný moravský vpád na Nitransko mohl být jen tehdy oblíbenou křížovou výpravou proti pohanům. V každém případě máme k roku 833 ze „Spisu o pokřtění Bavorů a Karantánců“ zprávu, že k vládci Východní marky přišel jakýsi Pribina, kterého vyhnal vévoda Moravanů nad Dunajem (tedy na sever od Dunaje). Pokud ztotožníme násilné zániky hradišť jako Pobedim, Majcichov (archeology datované do první třetiny 9. století) a další s tímto moravským útokem, tak se zdá, že Pribinova moc byla potřená velice agresivně. Obsazením Nitranska položil Mojmír základy států s centrálně řízenou mocí, pro který se později vžil umělý název Velká Morava. Mojmíra I. tak můžeme považovat za skutečného tvůrce státu a sjednotitele, i když to bylo provedeno násilnou mocí. Pribinu posléze král Ludvík Němec nechal pokřtít předtím, než mu svěřil Blatenské knížectví. Následná léta opět netušíme, co se přesně na Moravě dělo, protože západní zdroje se území vyhýbají. Ostatně měli své důvody, protože Franská říše se zmítala ve vnitřních sporech, které roku 843 vyvrcholily v rozdělení celé říše na tři části. Ludvík II. Němec (v Bavorsku vládl de facto již od roku 817, viz. první dělení Franské říše) tak získal východní část a po urovnání vnitřních sporů se mohl začít věnovat i okolnímu dění. Tím, že si upevnil poměry ve své vlastní Východofranské říši, vyrostl Velké Moravě znovu silný soused, se kterým pak spojila následná desetiletí válečných aktivit.

Ludvík ... vytáhl kolem poloviny měsíce srpna s vojskem proti moravským Slovanům, kteří vyvolali vnitřní rozbroje. Zde uspořádal a urovnal vše podle svého uvážení a vévodou jim ustanovil Rostislava, synovce Mojmírova. Poté se vrátil přes Čechy s velkou nesnází a velkou ztrátou svého vojska.
(Fuldské anál, k roku 846)

Až k roku 846 se dozvídáme, že král Ludvík se v polovině srpna roku 846 vypravil na Moravu, aby zde uspořádal poměry a usranovil Moravanům nového vládce Rostislava. Z tohoho zápisu z Fuldských análů, který se v lehce pozměněné formě dochoval i u Bertianských letopisů je patrné, že Mojmír nejpozději roku 846 již Velké Moravě nevládl. Co se opět stalo nevíme, ale dá se předpokládat, že Mojmír I. umřel a následně na Moravě propukl nějaký nástupnický spor. Proto král Ludvík uspořádal na Moravu výpravu, aby zde uspořádal poměry podle svých záměrů. Podle pozdní tradice Mojmír umřel již roku 842, a tak nástupnické spory mohly trvar celé čtyři roky. Zřejmě proto Ludvíkovi došla trpělivost a osobně se do sporů vložil a dosadil osobu, v které předpokládal, že bude jeho zájmům loajální, tedy Rostislava. Ludvík se pak do nástupnickckých sporů na Moravě vložil na základě "práva", které převzal po svém otci Ludvíkovi I. Pobožném, když v roce 817 rozdělil Říši i sféru jejího vlivu v okolních zemích. Ludvík Němec tak dle franského mínění měl právo se kromě jiného vměšovat do poměrů jak v Čechách, tak i na Moravě a na území Nitranska (de facto na Slovensku), což skutečně v tom výše uvedeném roce 846 učinil nejen na Moravě, ale i v Čechách, protože z Moravy jeho vojsko pochodovalo rovnou do Čech. Zde ale jeho vojsko narazilo a nakonec se muselo se spěchem stáhnout na své území za velkých lidských ztrát. Čechy tak i nadále odmítali franskou nadvládu a i moravský vládce Rostislav se vcelku brzy vymanil z franské podřízenosti a posléze se stal Ludvíkovým důstojným soupeřem.

Poznámky:
[1] Tento Svanthos – Suatben podle T. Pešiny někdy na začátku 8. století přesídlil odněkud z Panonie do právě založeného Velehradu, odkud měl vládnout počínaje rokem 720. Ani on však ještě nebyl oním pravým „otcem zakladatelem“. Tím měl být mezi lety 680-700 teprve Moravod či Marot, tedy Moravan (údajný otec Svanthose, pokud jím ovšem nebyl už Sámo), který po rozpadu Sámovy říše ovládl Norikum a Panonii. Právě podle něho dostala Morava své jméno. Tolik Tomáš J. Pešina z Čechorodu a Jan Jiří Středovský. Nelze sice nepostřehnout, že pojmenování „Morot“ či „Marot“, tedy Moravan, se objevuje i ve starších pramenech, například u Petra Ransana (1428-1492) nebo Antonia Bonfinia (1427-1502), avšak snaha obou knězů má přece jen poměrně zřetelný charakter jakéhosi dotvoření linie vládnoucího (velko)moravského rodu, ne nepodobné předhistorické linii Přemyslovců z doby před vystoupením jejich prvního historického knížete Bořivoje, jež se vytvářela v přemyslovských Čechách 10.-12. století (L. Galuška 2007, s. 5-6) – citace P.Šimík (2005).

Zdroje:

• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
http://www.moraviamagna.cz
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2528
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: kníže MOJMÍR I. (??? - 846?)

Příspěvek od palo satko »

Mojmir I. vyhnal Pribinu z Nitry. Je otazkou kto vládol alebo spravoval Nitru po Pribinovi. Rastislav? je to velmi pravdepodobne. Ludovit nemohol za knieža "velkej moravy" vybrať Rastislava podla hodu mince. musel mat nejake "referencie". okrem želania samotnych Moravanov (ktoré vobec nemuselo korespondovat so zaujmami frankov, výška tributu) to musel byt aj názor nemeckeho duchovenstva na Velkej Morave. Ludovit mal vtedy možnosť silou ustanovit Pribinu, ktorý vtedy žil a Ludovit mu dal do správy Blatenske knižatstvo a neurobil to. Vybral si Rastislava pravdepodobne z Nitry. To iste sa zopakovalo u Rastislava a Svätopluka, tiež z Nitry. A do tretice pri Mojmirovi II. a Svätoplukovi II. ked sa mladšieho Svätopluka vybrali ratovat. je to čudne. Nemci oslepovali, poražali a ponižovali moravske kniežaťa a nitrianske chránili a dosadzovali do uradov. vie niekto prečo?
Obrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: kníže MOJMÍR I. (??? - 846?)

Příspěvek od kacermiroslav »

Já myslím, že důvod je vcelku jednoduchý a krásně se to ukázalo při událostech v roce 870. Tady taky Karloman vsadil na Svatopluka proti Rostislavovi, ten se také se svým údělným nitranský knížectvím vydal pod franskou ochranu. Prostě Frankové doufali, že s novým vládcem, kterému pomůžou do čela Velké Moravy, si pořídí loutkového vládce. Podle všeho se ale vždy přepočítali a tak s oblibou ve svých kronikách všude píší o slovanské „věrolomnosti“. Proto vždy zkoušeli nejdříve podpořit pretendenta trůnu, aby se sám zbavil moravského vládce, který Frankům přerostl přes hlavu. Až pokud toto nedopadlo, museli na řadu přijít franské meče. Prostě účel světí prostředky. Nic jiného v tom nehledej.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“