MOJMÍR II. a SVATOPLUK II.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

MOJMÍR II. a SVATOPLUK II.

Příspěvek od kacermiroslav »

MOJMÍR II (* po roce 871 – cca † 906)
Velká Morava
Kníže v letech 894 – cca 906


Mojmír II. se po Mojmírovi I, Rostislavovi a svém otci Svatoplukovi stal čtvrtým a posledním oficiálně doloženým vládcem Velké Moravy, který pocházel z dynastie Mojmírovců, jak jsme si uměle tuto dynastii pro lepší přehlednost pojmenovali. Datum ani místo jeho narození neznáme, ale dá se předpokládat, že se narodil někdy po roce 871, kdy jeho otec Svatopluk I. Veliký po vyhnání franského vojska usedá na trůn Velké Moravy. Ten se pak začal rozhlížet po vhodné nevěstě z nejvyšších kruhů, kterou by učinil svou ženu, a která by mu i pomohla v tehdy běžné sňatkové politice. Pokud se podíváme na zápis z Fuldských análů k roku 871, tak se přímo vtírá myšlenka, že tou nevěstou měla být dcera významného českého knížete, jejíž svatební průvod byl Franky přepaden a oloupen o bohatou kořist v podobě 644 koní spolu s další výstrojí. Vysoký počet ozbrojených jezdů na koni se dá také vykládat, že kromě nevěsty přicházela na Moravu slíbená vojenská pomoc v podobě jízdních složek. To, že si Svatopluk nehledal nevěstu z franského prostředí je vcelku pochopitelné vzhledem k předchozím válečným událostem s Říši. Volba na českou princeznu je tak zcela logická už jen z toho důvodu, že česká knížata s Franky prakticky po celé deváté století vedla válku a tím pádem díky sňatkové politice vzniká spojenectví, které již má dostatečnou sílu k tomu, aby se dokázalo účinně bránit mocnému západnímu sousedovi. Svatopluk si tak zajistil své západní hranice a mohl se soustředit na výboje převážně východním a severním směrem.

“Král [Ludvík Němec] ... se odebral do Bavor a ochránce svého území, totiž biskupa Arna a hraběte Rudolfa, a s nimi jiné, poslal proti Čechům, kteří zamýšleli vpád do jeho království. Nepřátelé však opevnili velmi pevnou hradbou dokola jakési místo a udělali úzkou cestu pro příchod jako nástrahu pro ty [Bavory], kteří střežili hranici; aby byl zabit, kdo by z nich tam náhodou vešel, neboť by v samotném úzkém průchodu nemohl nikam uniknout. Mezitím moravští Slované strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů. Když se to dověděli výše uvedení mužové, to jest Arno a jiní, kteří s ním byli, ihned ozbrojeni pronásledovali nepřátele. Ti prchajíce, přišli však z neznalosti ke vzpomenuté hradbě a tam pro těsnost místa [museli] zanechat koně a výzbroj a zachránili holý život. Když tam přišli, našli 644 koní s otěžemi a sedly a stejný počet štítů, které tam prchající zanechali, a bez odporu to sebrali a vrátili se radostně do tábora.“
(zdroj: Fuldské anály k roku 871)

Ze spojení s českou princeznou, která se zřejmě dle Cividalského evangeliáře jmenovala Svatožizň, se narodil právě Mojmír II. pozdější vládce Velké Moravy. Podle některých názorů mohla Svatožizň být domnělou sestrou přemyslovského Bořivoje I. Jinak si lze totiž obtížně vysvětlit Svatoplukovu podporu Bořivojovi v Čechách proti Strojmírovi a dalším jeho politickým odpůrcům, jak nás o tom informuje Kristián. Nicméně Fuldský analista nepíše o číši sestře, ale dceři, což by se nemělo opomíjet. Zároveň je zajímavé si všimnout, že zatímco na počátku sedmdesátých let 9. století si Moravané přiváděli nevěstu z Čech, tak o přibližně dvě dekády později se role obrátila, když si přemyslovec Spytihněv I. I zabrušanský kníže přiváděli nevěsty z Moravy (viz. Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének). V každém případě byl Mojmír II. vychováván jako následník trůnu a pokud budeme věřit Konstantinovi (Konstantin VII. Porfyrogennetos) a jeho legendě o třech Svatoplukových prutech (celý text je uveřejněn níže u Svatopluka II.), tak ho jeho otec na smrtelném loži nabádal ke spolupráci s jeho sourozenci. Jako nejstarší Svatoplukův syn, tedy po jeho úmrtí někdy na jaře roku 894, převzal otěže vlády na Velké Moravě s tím, že jeho bratr byl zřejmě ještě za otcova života jmenován údělným knížetem na Nitransku, jak se domnívají historici. Již krátce po převzetí vlády musel Mojmír řešit celou řadu závažných problému říše v podobě odstředivých tendencí zemí, které jeho otec připojil k Velké Moravě. Aby získal čas a prostor k diplomatickým a případně i vojenským zásahům, rozhodl se uzavřít mír s východofranským císařem Arnulfem, čímž se vzdal bohaté Panonie. Nicméně ani tak se mu nepodařilo překonat odstředivé tendence a již o rok později (895) od Velkomoravské říše odpadávají Čechy. Někdy v této době mezi bratry došlo k vážné rozepři, která zemi uvrhla do občanské války a které se ve svůj prospěch snažil využít franský císař. Po vojenských neúspěších byl Svatopluk II. nucen z Moravy se svými věrnými utéct (896) ke dvoru císaře Arnulfa, kde se mu zavázal spojenectvím. Ve stejném roce se kočovným maďarským kmenům podařilo zabrat území podél řeky Tisy, což představovalo další hrozbu pro celistvost Mojmírova panství. Již další rok od Velké Moravy odpadají Lužičtí Srbové (897) a poselstvo Čechů si na císaři vymáhá pomoc v jejich boji proti Moravanům. Mojmír II. tak musel řešit nejen následky nedávné občanské války se svým bratrem, ale také vojenské akce namířené proti Moravě z Čech. V roce 898 tak Arnulf Korutanský usoudil, že dozrál čas podniknout vojenskou výpravu do oslabené Velké Moravy, aby zde dosadil jemu spřízněného Svatopluka II. a jeho prostřednictvím zde vládl. Vojsko složené převážně z Bavorů a vedené dvojicí markrabat zle pustošilo Velkou Moravu, ale Mojmíra se jim nepodařilo porazit. Naopak Svatopluk II. se dostal v některém z hradišť do obležení, z kterého jej v roce 899 vysekalo další bavorské vojsko poslané mu na pomoc císařem Arnulfem. Svatopluk II. se tak z Moravy se svými spojenci stahuje a následně o něm mizí i písemné zprávy a o jeho osudech se tak můžeme jen dohadovat. Císařovy kroky vůči Moravě se tak Mojmírovi podařilo odvrátit a naopak zbytek území, která ovládal, konsolidoval až do takových poměrů, že nejspíše na jaře roku 899 (nebo již v průběhu roku 898) vyslal k papeži do Říma poselstvo, kterým žádal o vysvěcení biskupů pro obnovenou moravskou arcidiecézi. Nedávno zvolený papež Jan IX. mu vyhověl a na Moravu vyslal tři své legáty (arcibiskupa Jana a biskupy Benedikta a Daniela), kteří měli za úkol znovuvybudovat moravskou církevní organizaci. Po svém příchodu na Moravu vysvětili arcibiskupa a tři jeho biskupy sufragány. Moravská církevní organizace tak opět získala plnou nezávislost na franské říši. Bohužel tato událost je popsaná pouze ve stížném listě bavorských biskupů z roku 900, který se nijak nezmiňuje o jménech vysvěceného arcibiskupa a biskupů, ani o jejich církevních sídlech. Historici a archeologové se pak domnívají, že arcibiskupovo sídlo mohlo ležet buď v Mikulčicích, které měli největší koncentraci církevních staveb z celé Velké Moravy (na základě současného stavu poznání), případně ve Starém Městě u Uherského Hradiště nad rozsáhlou sídlištní aglomerací v Sadech, kde ležel velký církevní okrsek prokázaný archeologickými vykopávkami. Nicméně dá se předpokládat, že jedno z biskupských sídel bylo v Nitře, kde bylo biskupství založeno již roku 880. Další jsou nejčastěji lokalizovaná do Olomouce a Krakova, do horní Panonie a východní Marky, popřípadě do Panonie a Zadunajska. Richard Marsina totiž poukazuje na to, že na přelomu devátého a desátého věku mohl Mojmír II. ještě ovládat poměrně velká území východním směrem. Předpokládanými centry biskupství by pak mohl být Veszprén, Feldebrő, či Ráb.

Na přelomu 9. a 10. století se podařilo části starých Maďarů zřejmě s Mojmírovým souhlasem usadit na velkomoravském území a dokonce v roce 900 napadlo spojené maďarsko-slovanské vojsko bavorské území, přičemž Slované údajně svůj zevnějšek upravili podle Maďarů, aby od nich nebyli rozeznatelní. V lednu následujícího roku došlo k uzavření mírové smlouvy mezi Bavory a Moravany. Spojení s Maďary mělo ale jen krátkého trvání, protože v roce 902 tyto kočovné hordy podnikly výpravu na Moravu, kde ale byli odraženi. Situaci se tak nakrátko podařilo uklidnit. Osudným se pak pro Moravu zřejmě stala událost z roku 904, kdy byl v Bavorsku na hostině zavražděn maďarský vládce Kusal (Kurszán) spolu se svou družinou. Tato zákeřná akce bavorských velmožů pak měla pro další osudy Velké Moravy zřejmě fatální následky. Rozzuření Maďaři se vrhli na své sousedy a pravděpodobně někdy v letech 905-906 došlo mezi nimi a Moravany k bitvě, v které zřejmě kromě moravské elity umírá i Mojmír II. Poslední zbytky Moravanů se Maďarům ještě postavili v roce 906, kdy se podle Annalisty Saxa podařilo nepřítele ještě porazit, ale v průběhu roku následovat další vpád, po kterém došlo k definitivnímu zhroucení Velké Moravy. Podle pozdní uherské tradice mělo k této poslední bitvě, či bitvám, dojít někde na území dnešního Slovenska, zřejmě pak v okolí Nitry. Není vyloučeno, že posun těžiště moravského vojska směrem na východ bylo zapříčiněno nějakou živelnou katastrofou, která je v podobě velkých záplav prokázaná v prostoru mocenských center v Pomoraví. V každém případě v bitvě pod Bratislavou, ke které došlo 4. července 907, se již Moravané na žádné bojující straně neuvádí. Tato bitva pak pro Bavory dopadla rovněž katastrofálně a starým Maďarům tak již nic nestálo v cestě ovládnout někdejší území mojmírovského státu.

Nicméně bylo by chybné se domnívat, že se zánikem Velké Moravy mizejí ze scény i Moravané. Po zániku ústřední vlády zřejmě došlo k rozdrobení říše na menší územní celky, které se udrželi ještě několik desítek let, což ostatně dokládá pokračování osídlení prakticky ve všech moravských centrech, včetně Valů u Mikulčic. Stejným způsobem ještě přetrvala velkomoravská církevní správa, což nám například dokládá „Jádro katalogu předních biskupů Moravy“, kde je uveden nově vysvěcený biskup Silvestr, který seděl na biskupském stolci zřejmě v letech 925-926 až 942.


SVATOPLUK II (*po 882/883 ? - † ???)
Velká Morava


Možná si někdo z vás řekne, proč mezi vládce Velké Moravy uvádím druhorozeného Svatoplukova syna, stejného jména v pořadí druhého. Podle pozdní tradice se totiž někdy předpokládá, že i tento syn Svatopluka Velikého usedl, alespoň na omezenou dobu, na trůn velkomoravské říše a proto jsem se rozhodl něco málo o něm napsat.

Jakožto člen vládnoucí mojmírovské dynastie byl předurčen k tomu, aby se nějakým způsobem podílel na řízení otcova dědictví, což se zřejmě naplnilo v podobě údělného nitranského knížectví, které mu bylo možná svěřeno otcem na jeho smrtelné posteli. Alespoň tak by se dalo z části usuzovat z textu, který nám zanechal byzantský císař Konstantin VII. o nějaké půl století později o dělení země. Samozřejmě netušíme, nakolik byl tento text o třech Svatoplukových prutech autentický, a osobně se spíše přikláním k těm názorům, že se jednalo o mnohem starší pověst, kterou jen Konstantin z nám neznámých důvodů narouboval na Velkou Moravu, o které možná ani tolik podrobností neměl. Nicméně v jednom měl Konstantin pravdu, a to, že Svatopluk nejpozději po smrti svého slavného otce se začal podílet na řízení státu. K tomu se hned váže otázka, kdy se vlastně Svatopluk II narodil a kdy tedy reálně se mohl stát nitranským údělným knížetem. Na tuto otázku bohužel neznáme jasnou odpověď, ale určité rozmezí se dá vcelku jednoduše logicky odvodit. Víme, že v roce 871 směřoval z Čech na Moravu svatební průvod jakési české princezny, který byl následně Franky přepaden a okraden o více jak šest stovek koní. Což za prvé svědčilo o bohatosti průvodu, ale také se dozvídáme, že sami členové průvodu z nástrah Franků vyvázli. A jelikož se jednalo o velice bohatou nevěstu, tak na Moravě de facto jako ženich připadal v úvahu pouze jediný ženich na úrovni, který by navíc v rámci sňatkové politiky mohl mít zájem o spojenectví s českými kmeny. A tím byl Svatopluk I. Jelikož víme, že jeho prvorozeným synem byl Mojmír II., který se tak narodil někdy po roce 871/872, tak Svatopluk se musel narodit později. Jelikož byl v zápisu z Fuldských análů k roku 899, uváděn jako „nedospělý“ chlapec, tak bychom měli rok narození posunout spíše až do osmdesátých let. 9. století.

“Je třeba vědět, že Svatopluk, vládce Moravy, byl statečným a obávaným mužem pro národy, které s ním sousedily. Tento Svatopluk měl tři syny. Když umíral, rozdělil svou zemi na tři díly a třem svým synům zanechal po jedné části. Prvního ustanovil velkým (hlavním) vladařem, ostatní dva podřídil svrchovanosti prvního syna. Napomínal je pak, aby jeden proti druhému nečinili rozbroje, a ukázal jim takový příklad: Vzal a svázal tři pruty a podal je prvnímu synovi, aby je zlomil. Když tomu nestačily síly, dal je opět druhému a podobně i třetímu. Potom rozdělil ty tři pruty a dal je třem po jednom. Oni je vzali a na příkaz, aby je zlomili, ihned je přelomili. A tímto příkladem je napomenul a pravil: „Zůstanete-li svorni a v lásce, nerozlučitelní, nepřátelé vás nebudou moci porazit a podřídit. Povstane-li mezi vámi svár a řevnivost a rozdělíte-li se ve tři vlády, nepodléhajíce prvému bratrovi, zahubíte se navzájem a sousedními nepřáteli budete zcela zničeni! Když pak po Svatoplukově smrti setrvali v míru jeden rok, vznikl mezi nimi svár a roztržka a jeden proti druhému pozvedli vnitřní válku ...“
(zdroj: O spravování říše, kap. 41 – Konstantin VII. Porfyrogennetos)

Jak už jsem výše naznačil, legenda o třech Svatoplukových synech se nemusí zcela zakládat na pravdě už jen z toho důvodu, že známe pouze dva Svatoplukovy syny. Třetí syn se pak někdy odvozuje ze zápisu v Cividalském evangeliáři, kde za jménem Svatoplukovým a jeho manželky Svatožizně je jistý Predslav (Predezlaus). Jeho jméno je pak někdy spojováno se jménem bratislavského hradiště, které je v písemných pramenech uváděno k roku 907 například pod jménem Brezalauspurc. Ovšem to vše jsou jen nepodložené domněnky. U doložených synů pak již krátce po roce 894 vznikl rozbroj, který by mohl svědčit o tom, že mladší syn byl pod vlivem svých rádců, či matky, která nebyla totožná s matkou Mojmíra II. De facto by se jednalo o stejný případ, který tušíme v českém prostředí u svatého Václava a Boleslava I., kdy byl mezi bratry zaprvé velký věkový rozdíl a především pak každý z nich měl s velkou pravděpodobností jinou matku. Podle některých zdrojů měla být Svatoplukovou matkou Winpurc, která od císaře Arnulfa obdržela rozsáhlý majetek. Tak jako tak, rozkol mezi bratry započal rozpad Velkomoravské říše tak pracně budované jejich otcem Svatoplukem. V písemných pramenech se rozkol mezi bratry dá vystopovat k roku 896, kdy Fuldské anály zmiňují přijetí moravského poselstva na franském královském dvoře. Uvažuje se totiž, že král přijal poselstvo z Moravy vedené frankofilními straníky Svatopluka II.

„Potom však v 898 roce vtělení Páně vznikl mezi dvěma bratry z národa Moravanů, totiž mezi Mojmírem a Svatoplukem i jejich lidem, velmi vážný rozpor a svár, do té míry dokonce, že kdyby byl jeden z nich s to druhého svými silami dostihnout a zajmout, onen by byl nucen podstoupit rozsudek smrti. Tehdy pak král a císař, když se toto dověděl, poslal svá markrabí, totiž Liutbalda a hraběte Ariba a své bavorské velmože společně s ostatními svými věrnými na pomoc té straně, která v něj doufala a k němu se utekla, k jejímu osvobození a ochraně. Oni pak ohněm a mečem, jak jen mohli, své nepřátelé pokořili a pustošíce zemi je pobili.“
(zdroj: Fuldské anály k roku 898)

K definitivní roztržce, která měla nakonec pro další osudy Velké Moravy fatální následky, tak došlo, jak jsem psal výše, v průběhu roku 896. Rozkol byl tak vážný, že se dá bez nadsázky označit za bratrovražedný boj, kdy jeden usilovat o život tomu druhému. Bohužel nevíme, co bylo přesnou příčinou a tak se o tom můžeme jen dohadovat, jak jsem již naznačil výše. Mojmír v této vzniklé občanské válce měl nakonec navrch a tak byl Svatopluk a jeho straníci nuceni si hledat azyl na dvoře franského císaře Arnulfa. Jenomže to se nelíbilo Mojmírovi, který za císařem do královského paláce koncem roku 896 (na Vánoce) v Öttingách poslal své vyslance, kteří dosti vehementně naléhali na Arnulfa, aby na svůj dvůr nepřijímal vyhnance. V opačném případě Moravané hrozili vypovězením míru. Jaký byl výsledek jednání si může odvodit z následného vývoje. Arnulf si totiž velmi dobře uvědomil, že vládnoucí moravská strana pod Mojmírem II. utrpěla v občanské válce nemalé ztráty a proto se rozhodl přiklonit se na stranu jeho bratra, který stejně v té době pobýval na jeho dvoře a spřádal plány, jak se na Moravu vrátit. Do karet mu nahrávali i další událost z roku 897, kdy od Velkomoravské říše odpadli Srbové a kdy české kmeny žádali císaře o vojenskou pomoc proti Moravanům. Vojenskou hotovost, kterou kdysi dávno Svatopluk Veliký mohl složit z četných národů a s kterou zaplavil v osmdesátých letech devátého věku Panonii se tak výrazně smrskla. To již stálo Arnulfovi za plány namířené proti Moravanům pro ovládnutí této země, o kterou se pokoušeli prakticky všichni franští panovníci po celé deváté století. Situace byla lákavá a proto císař na roku 898 naplánoval tažení. Výpravy z roku 898 vedené markrabím Liutbaldem a Aribonem se nejspíše osobně zúčastnil u Svatopluk II, který ale příliš v tažení neuspěl, stejně jako jeho bavorští spojenci. I když se letopisec snažil výpravu okrášlit popisem zničených území a pobitého množství nepřátel, tak evidentně hlavního cíle nebylo dosaženo. Podle všeho se Svatopluk II. ocitl v obklíčení vojsk svého bratra a čekal tak na pomoc zvenčí, která přišla s výpravou v roce 899, kterou znovu uspořádal císař se svými Bavory. Vojsku se podařilo probít se k městu (hradišti), v kterém byl Svatopluk se svými věrnými uzavřen, a osvobodili jej. Město poté lehlo popelem a Svatopluk se se svými muži a spojenci vrátil do Franské říše. Takže konečného úspěchu nebylo dosaženo ani v tomto válečném roce. Zajímavostí pak je, že Fuldské anály popisují Svatopluka II., jako jinocha, což je právě ta zpráva, která nám naznačuje věkový rozdíl a vzájemné poměry obou bratrů.

O dalších osudech Svatopluka II. bohužel už nemáme žádné písemné prameny, z kterých bychom mohli jednoznačně zjistit, jak dále žil tento jeden z posledních Mojmírovců, protože nám po roce 899 z pramenů mizí. Nelze ale zcela vyloučit, že po svém návratů (či krátce předtím) na dvůr císaře Arnulfa obdržel od franského vládce nějaké statky v Karantanii, což dokládá listina z 31. srpna 898, kde je zmiňován muž vznešeného a urozeného rodu. Tuto listinu ověřil Arnulfům kancléř, biskup Viching, kterého známe z moravského prostředí, kde byl v roce 880 jmenován do úřadu nitranského biskupa podvolenému arcibiskupovi Metodějovi. Je tedy možné, že darovací listina se skutečně mohla týkat Svatopluka II, kterého biskup musel velice dobře znát, stejně jako jeho otce Svatopluka Velikého. Podle J. Turmaira-Aventina („Letopisy Bavorů“ IV, XIX-27) se Svatopluk oženil s Arnulfovou sestrou Giselou. Poněvadž Svatopluk II. byl ještě koncem roku 899 označen „puer“, tj. hoch, tedy za nedospělého, je pravděpodobné, že byl synem právě tohoto spojení (L. E. Havlík 1992, s. 241).

Pozdní tradice
Jak již jsem psal v textu u Svatopluka II, někdy se uvažuje, že tento mojmírovec po smrti svého bratra usedl na velkomoravský „knížecí“ stolec a to za pomoci svých bavorských ochránců. Území, které ovládal, se ale zřejmě pod nájezdy starých Maďarů smrsklo jen na původní českou Moravu a Nitransko a i tak zde musel neustále čelit dalším nájezdům. Někdy od roku 925 po dobu následujících dvou let se jakýsi hrabě Mojmír objevuje jako svědek na listinách salcburského arcibiskupa a rovněž i jakýsi Svatopluk (do roku 931). Existuje tak domněnka, že se jedná o poslední příslušníky mojmírovské dynastie, snad Mojmíra II. a Svatopluka II., nebo spíše jejich syny, či syny alespoň jednoho z nich. Podle jiných názorů se může jednat o syny toho „vznešeného a urozeného“ Svatopluka, kterého známe z let 898-903. Ten je ale někdy ztotožňován přímo se Svatoplukem II. Vše se to tak velice zamotává.

Osoba Svatopluka II. je pak rovněž někdy spojována se zápisem u Kosmase v souvislosti s odchodem Svatopluka Velikého k poustevníkům na horu Zobor. Podle této domněnky se ústní tradice, ke které se Kosmas počátkem 12. století dostal, sice v nějaké podobě dochovala, ale již v pozměněné. J.Středovský (V, kap.3) se pak zmiňuje, že v roce 926 zemřel jako eremita poslední moravský král jménem Svatobog, označený jako svatý. Nicméně i v této pozdní zprávě se teoreticky může skrývat Svatopluk II. Tomáš Peřina z Čechorodu a Jan Jiří Středovský se pak zmiňují o Olgusovu (či Volcus, Holcus), který měl podle jejich zpráv být moravským králem se souhlasem papežského stolce. Na počátku své vlády někdy kolem roku 923 měl údajně sídlit na Velehradě, později však přesídlil do Olomouce. Olgus se měl údajně narodit Olegovi, knížeti Kyjevské Rusi a jeho manželce neznámého jména. Po nějakých problémech byl z Kyjeva vyhnán a dostal se na Moravu, kde přijal křest spolu se svou družinou. Během své vlády měl přijít o jižní Nitransko, když jej obsadilo maďarské vojsko. Následně se měl přesunout do Olomouce, kterou učinil svým hlavním městem. Proti dalším maďarským vojskům si měl údajně pozvat ruské a polské vojsko, které bylo zpočátku proti nomádům úspěšné. Nakonec ale ani toto spojenectví proti Maďarům neuspělo a Olgus byl poražen a musel se zavázat k placení mírového tributu. Poté měla následovat další pohroma v podobě ztráty Vislanska, kterého se zmocnil český kníže Boleslav I. Olgus se následně se svou družinou a části duchovenstva přes Polsko vrátil na Rus. Zde pak ke křesťanství přivedl kněžnu Kyjevské Rusi Olgu. Rovněž měl Olgus údajně být předkem rodu Žerotínů.

Zdroje:

• Bílý J. – Moravští panovníci – Nitra 1997
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 2013
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
http://www.moraviamagna.cz
http://www.panovnici.cz
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2528
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: MOJMÍR II. a SVATOPLUK II.

Příspěvek od palo satko »

v Komarne je Podunajske muzeum. oplati sa tam ist pozrieť. okrem inych veci v je tam obraz:
Jednu z čelných stien reprezentačnej sály múzea zdobí rozmerná olejomaľba maďarského realistického maliara Árpáda Fesztyho (1856 -1914) Bitka pri Bánhide, namaľovaný v rokoch 1897-98. Bojová scéna z čias príchodu Maďarov do vlasti znázorňuje zápas maďarského vojvodcu Árpáda a veľkomoravského kniežaťa Svätopluka a ich vojsk. Obraz vznikol na objednávku Komárňanskej župy na počesť maďarského milénia.
romantizmus ako vyšitý, ale taka bola doba.

http://www.palba.cz/album/albums/userpi ... banhid.jpg

(obrázek upraven na odkaz) *T*
Obrázek
Uživatelský avatar
Muzz
Příspěvky: 9
Registrován: 15/7/2014, 18:24
Bydliště: Caput Regni

Re: ...

Příspěvek od Muzz »

Přesnou posloupnost moravských panovníků napsal Tomáš Pěšina z Čechorodu (http://cs.wikipedia.org/wiki/Tomáš_Pešina_z_Čechorodu) v díle Mars Moravicus (online http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pi ... 50569d679d). Je to psáno latinsky, kterou nevládnu, ale bylo mi to kdysi ukázáno v knihovně Klementinum v Praze (kniha se nesmí vynášet, lze ale objednat její zapůjčení v trezorové místnosti).
V knize nejsou žádné mezery mezi panovníky, ani pochybnosti o datech jejich vlády. Autor bývá často zesměšňován pro své tvrzení, že na území Moravy vládli Sasánovci (rod z oblasti západní Persie, uprchlý před islámem), kteří si vládu koupili (např. moravské mince z té doby zobrazují královskou korunu z pavích per), nelíbí se to ani současným "odborníkům", kteří o autorovi mluví jako o spisovateli a nikoli jako o historikovi.
"S hovnivály se orlové nebaví" (Jan Werich)
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: MOJMÍR II. a SVATOPLUK II.

Příspěvek od jarl »

To, že Pešina neměl v 17. století žádné pochybnosti o datování vlády panovníků Velké Moravy je sice hezké, ale jeho údaje nám dnes asi moc nepomohou. To už mi příjde zajímavější ta teorie o Sásánovcích jako zakladatelých Mojmírovské dynastie. Před několika lety o tom psal i Jan Bauer a já vůbec netušil, že je stará už několik století. Jako mnoho dalších revolučních teorií se i tato hezky čte a zdánlivě to do sebe pěkně zapadá, ale je to prostě příliš nepravděpodobné.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: MOJMÍR II. a SVATOPLUK II.

Příspěvek od kacermiroslav »

Problém je, že u těchto pozdních zdrojů typu Pešina, se dá těžko ověřit, z jakých pramenů své informace čerpal. Takže stejně tak se může jednat o vyloženou fikci autora. Proto je k pozdní tradici přistupováno velice opatrně. Ty údajné moravské mince se tuším nedochovali a zase se o nich zmiňuje jen středověký autor. Nejsou tak známé ani nálezové okolnosti a ani tato informace (o perském původu Mojmírovců) se tak nedá ověřit.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2528
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: MOJMÍR II. a SVATOPLUK II.

Příspěvek od palo satko »

teorie o neslovansko kultivačnom vplyve na Slovanov, napr. iranskom vplyve Sasanovskej dynastie, su rovnako stare ako strach Neslovanov s panslavizmu. :D hoci v kronikach su zapisane mena Mojmir a Svätopluk len v 9. storoči, je vysokopravdepodobne, že ludia s tymito menami boli bavorským, irskym a latinskym krestanom zname už predtym. svedectvom je kada na krstenie. :D ak do nej vliezol človek s neznamým, ťažko vyslovitelnym menom, skoro vždy prijal meno znamejšie najlepšie meno svätca, Štefan, Michal, alebo krestanskeho kmotra Henrich, Karol, Basielos (Vasil). u Slovanov nad Dunajom sa tak nedeje, ale u Madarov alebo Bulharov ano. da sa predpokladat, že medzi "Moravanmi, Čechmi a Starymi Slovakmi" na jednej strane a krestanskou Europou existovalo čule kultúrne spojenie davno pred krstom moravskych a českych kniežat a vysviackou chramu v Nitre a nebolo treba zasahu až dalekej Perzie.
Obrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: MOJMÍR II. a SVATOPLUK II.

Příspěvek od kacermiroslav »

Ano. Například kostel v Modré u Velehradu je často spojován s iroskotskými misionáři. U Dunaje se také tuším roku 796 konal církevní koncil, který mimo jiné řešil christianizaci zemí severně od řeky atd. Rovněž je nepochybné, že i v době předvelkomoravské fungovali dálkové obchodní trasy, jako např. Jantarová stezka, podél kterých vyrůstali hradiště a mocenská centra Slovanů. Ti pak následně bohatli právě z obchodního ruchu, mýtného atd. To byl ostatně zárodek Velké Moravy. Také existují určité teorie o králově stolci v Chřibech, který je spojován s ustanovením Sáma za krále a s jeho "křtem". Nicméně to už je velice spekulativní téma.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“