STROJMÍR (kníže v letech cca 883 - cca 885)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

STROJMÍR (kníže v letech cca 883 - cca 885)

Příspěvek od kacermiroslav »

STROJMÍR (*??? - + po 885?)
Český kníže v letech cca 883 - cca 885
dynastie Přemyslovců ???

Tato historická postava našich dějin je zahalená velkou přikrývkou propasti času a jenom těch málo písemných pramenů, které se o ní zmiňují, nám bohužel nedává jasnou představu o tom, kdo Strojmír byl a jaké byla jeho role v protibořivojovském povstání a v českých dějinách celkem.

V roce 871 byl kdesi v jižních Čechách přepaden Bavory svatební průvod, který směřoval na Velkou Moravu. Průvod byl sice nepřítelem zaskočen a oloupen, ale nevěstě se podařilo spolu s doprovodem uprchnout a dorazit na Moravu. Vzhledem k okázalosti průvodu se uvažuje, že adresátem byl některý z nejvýše postavených vládnoucích Mojmírovců, často se uvažuje o samotném Svatoplukovi Velikém. Již František Palacký vyslovil domněnku, že tou nevěstou byla sestra prvního historicky doloženého Přemyslovce Bořivoje I (+ 888/890) a proto velkomoravský vládce podporoval právě Bořivoje v jeho politické i christianizační činnosti. Bořivoj, stejně jako kníže Vislanů, přijal křest v cizí zemi z rukou arcibiskupa Metodě, čímž se stal součástí křesťanského univerza, které v těchto končinách reprezentoval velkomoravský panovník. Ten, stejně jako ostatní křesťanští panovníci té doby, úspěšně spojoval šíření křesťanství s rozšířením vlastního území. Nevíme, jestli Bořivoj přijal křest ve jménu celého svého kmene/rodu, nebo jestli se jednalo o čistě jeho soukromou akci, ale v každém případě se do Čech vracel bez moravské vojenské pomoci. Což by právě nasvědčovalo tomu, že se spíše jednalo o jeho privátní akci. Pokud by byly po jeho návratu Čechy podrobeny moravskou vojenskou mocí, tak je velice pravděpodobné, že by se o tom dozvěděli i franské písemné prameny. Ostatně již od dob Karla Velikého jsou Čechy franskou říší považovány za podřízené panství a tak by analisté válečný stav zcela jistě zmínili. Pro Bořivoje byl podřízený vztah vůči Velké Moravě zřejmě rovněž výhodný, protože mu zajišťoval výhodnější pozici uvnitř vlastní země, která asi nebyla vždy jeho vládě nakloněná. Rovněž Svatopluk měl na tomto spojenectví zájem, protože prostřednictvím Bořivoje mohl ovládat Čechy, nebo lépe řečeno přemyslovskou doménu rozprostírající se především ve středních Čechách. Po svém návratu do Čech byl Bořivoj ve své christianizační činnosti poměrně opatrný a první zděný kostel (rotundu sv. Klimenta) nechal vystavět na Levém Hradci u Prahy a nikoliv na návrší dnešního Pražského hradu, kde se nacházelo staré pohanské shromaždiště na vršku zvaném Žiži. Knězem se stal Kaich, kterého si s sebou Bořivoj přivedl z Moravy. Nicméně tento kněz, zjevně neměl svěcení a mohl tak zajišťovat jen bohoslužby pro potřeby čerstvě pokřtěného knížete a jeho družiny, a nikoliv provádět misijní činnost. To vše nasvědčuje tomu, že se skutečně jednalo o Bořivojovu soukromou akci, nebo si kníže byl vědom, že by musel čelit konfrontaci s pohanským světem. Takže i když se Bořivoj snažil postupovat velice obezřetně, tak jeho kroky sledovali čeští oponenti, kteří se obávali, že po posílení své pozice bude následovat omezování jejich vlivu.

Když to pozoroval onen věrolomný had, chopiv se svých vlastních zbraní, hleděl obnoviti starý boj. Ve veškerém lidu českém roznítil vzpouru proti knížeti, protože prý opouští otcovské mravy a přijímá nový a neslýchaný křesťanský zákon svátosti. Povstanou proti němu svorně a jednomyslně a snaží se ho vypuditi ze země, ba pokoušejí se i života ho zbaviti. Když to kníže poznal, odešel od nich a znovu se uchýlil na Moravě ke králi Svatoplukovi a biskupu Metodějovi. I byl od nich přijat s velkou slávou a jak se slušelo a přebývaje u nich po nějakou dobu, seznámil se dokonale s naukou Kristovou. Ale svrchu řečený lid, setrvávaje ve své nepravosti, nějakého vévodu Strojmíra, jehož jméno se do latiny překládá rege pacem a který uprchnuv ze své země žil jako vyhnanec u Němců, přivedl zpět domů, vypraviv pro něho poselství, a ustanoví si ho knížetem.
(zdroj: Kristiánová legenda)

Podle Kristiánovy legendy bylo v Čechách vyvoláno povstání proti knížeti Bořivojovi, který začal zavádět nové pořádky a opouštěl otcovské mravy. Jelikož se povstání nepodařilo potlačil, musel Bořivoj hledat záchranu u svého ochranitele moravského Svatopluka, který mu poskytl azyl. Novým knížetem byl zvolen jistý Strojmír, který byl podle všeho ve vyhnanství v Bavorsku a to až tak dlouho, že údajně zapomněl svůj rodný jazyk. Nicméně historici se nemůžou shodnout v tom, jestli tato vsuvka o zapomenutém jazyku není pozdějšího data až z jedenáctého či dvanáctého století. Působí to poměrně nacionalisticky, ale na druhou stranu Strojmír nebyl svými stoupenci odmítán protože, že by mluvil Německy, ale spíše proto, že Česky téměř neuměl a nedokázal se s nimi domluvit. Tady je dobré si položit otázku, kdo vlastně Strojmír byl. Pravděpodobně se jednalo o některého z členů Přemyslovské dynastie, který byl ale z nám neznámých důvodů mimo hranice českého knížectví a z pozice knížete tak odstraněn. Zřejmě musel u Bavorů pobývat již v době, kdy se Bořivoj I. stal českým knížetem. Není úplně vyloučeno, že právě Strojmír musel být „odstraněn“, aby se Bořivoj stal knížetem. K tomu by ale muselo zřejmě dojít výrazně dříve, když Strojmír zapomněl svůj rodný jazyk. Možná již někdy před rokem 872, kdy byla svedená bitva u Vltavy mezi pěticí českých knížat a franskou říší. V každém případě se Strojmírovou vládou nebyli v Čechách příliš vzbouřenci spokojeni a tak se Bořivojovi naskytla příležitost této nespokojenosti využít a změřit s protivníkem své síly.

Neboť tento od nich vyvolený vévoda, ačkoli z nich rodem pocházel, dlouhým vyhnanstvím v cizině zapomněl svou mateřskou řeč, pročež ho voliči jeho zavrhli a sami obviňovali především sebe, že takového sobě zvolili, jehož hlasu ani řeči nejsou s to rozuměti a v jehož uši, neznalé jejich jazyka, nemůže proniknouti volání jejich. A poněvadž prozřetelným řízením Božím kníže Bořivoj při odchodu země tam zůstavil přemnoho přátel, pracovalo se jejich radou k tomu, aby duch lidu běsnícího proti dobrotivému vládci byl ukrocen a naopak popuzen proti zrádnému vetřelci, až by ten byl veškerým úsilím utracen. Ale ježto velká část zrádců přála tyranovi, domluvili se z obou stran, že vykročíce ze sídelního hradu, z Prahy totiž, na sněmovním poli budou se raditi, co by bylo činiti. Ale zrádná část zrádců mrzce se zachovala a zbraně a krunýře si tajně na to pole vzali a proti straně šlechetných na tajném znamení k řeži se smluvili, totiž nebudou-li s nimi souhlasiti stoupenci knížete Bořivoje, aby každý z nich hlasitě provolal tajné heslo řka: Proměňme, proměňme se! – a aby tak již oděni jsouce v krunýře a přilby, jež si skrytě přinesli, všecky svoje odpůrce oštěpy povraždili. Tato zvrhlá rada jejich však nezůstala utajena straně Bořivojově, pročež i oni vycházejíce na sněmovní pole, aby se dohodli o knížeti, oblékli si pod kabátce krunýře. A když straně Strojmírově nelíbilo se doporučení strany Bořivojovy, jeden z nich vysokým hlasem vykřikl: Hej, našinci, proměňme se! Ten hlas zaslechnuvše a poznavše stoupenci Bořivojovi, kteří byli též přišli v brněních pod kabátci, zvolají: Dobře, dobře jsi řekl, aj, nyní v pestrých barvách se ukážeš proměněn! A tak probodnuvše jej, všecky jeho druhy na útěk zahnali a nepravého knížete z vlasti vypudili. Potom na Moravu pospíšivše, bývalého vévodu sobě přivedli a na jeho místo dosadili. A poněvadž týž vévoda na Moravě prodlévaje zavázal se slibem Bohu všemohoucímu, uvede-li ho Pán se ctí do vlasti, že vystaví chrám ke cti blahoslavené Rodičky Boží a ustavičné Panny Marie, navrátiv se nemeškal a snažil se na samém hradě pražském splniti svůj slib. Jest prvním zakladatelem míst svatých, shromažditelem kleriků a vzdělavatelem náboženství, byť tak skrovně rozšířeného, jako tehdy bylo.
(zdroj: Kristiánová legenda, kap. 2)

Když se asi kolem roku 885 Bořivoj vrátil do Čech, zřejmě jej doprovázely i moravské jednotky, které jej měli podpořit v jeho boji o přemyslovský knížecí stolec. Spor obou stran hrozil, že přeroste v občanskou válku, což nebylo rozhodně v moravském zájmu a zřejmě ani v českém. Proto zavládl rozum nad bojechtivostí a bylo domluveno, že moc nad přemyslovským panstvím rozhodně sněm svolaný ku Praze. Obě strany se dohodly, že vyjdou z pražské kotliny a budou rokovat na poli (campus), čímž bylo zřejmě míněno, na poli sněmovním. A pokud se jednalo o sněmovní pole, tak musel panovat sněmovní mír a jeho účastníci museli dodržovat klid zbraní a pravděpodobně se k rokování dostavili beze zbraní. Jak nám ale Kristián píše, Strojmírova strana se rozhodla sněmovní mír porušit a tajně si na rokování přinesli zbraně ukryté pod šaty. Poté, co jeden z nich vykřikne „proměňme se“, měli se všichni chopit zbraní a Bořivojovy straníky pozabíjet. Na Strojmírově straně se ale zřejmě nacházeli i nespokojenci s jeho vládou a tak se Bořivoj o plánované zradě dozvěděl a rovněž jeho muži na sněm dorazili ozbrojeni. Když pak jeden ze Strojmírových mužů zvolal smluvené „proměňme se“, vytáhli Bořivojovi muži své zbraně, využili překvapení protivníků a zahnali je na útěk. Nevíme, jestli Bořivoj a Strojmír, jakožto hlavní aktéři, byli přítomní na sněmu, ale v každém případě Bořivoj byl povolán a dosedl na knížecí stolec. Prakticky hned poté nechal v prostoru dnešního Pražského hradu postavit kostel Panny Marie, čímž splnil svůj slib, který dal při svém pobytu na Velké Moravě. Rovněž se vedou diskuse o tom, jestli na sněmu byli přítomní Moravané, ale vzhledem k informacím, které máme k dispozici, se dá předpokládat, že spíše ne. Sněm byl ryze českou záležitostí.

Tak, jako panují jisté pochybnosti o Strojmírovi a jeho původu, tak panují i pochybnosti o celém příběhu. Strojmír podle Kristiána byl zpět do Čech povolán z Bavorska, kde strávil většinu svého života a není vyloučeno, že od útlého věku, když zapomněl rodný jazyk. Když pak povstalci místo Bořivoje chtěli na českém stolci právě tohoto exulanta, tak to zase svědčí o jeho mimořádném postavení v rámci dynastie a také o tom, že spor víry nebyl tím hlavním důvodem protibořivojovského povstání. Těžko si lze totiž představit, že by Strojmír žijící prakticky celý svůj život v křesťanském Bavorsku, zůstal pohanem.

Nicméně nějaké historické jádro tato legenda zcela určitě má a mohla znít asi takto. Strojmír pocházel z dynastie Přemyslovců a to z nejvyšších kruhů, protože mohl uplatnit právo na knížecí stolec. Buď Strojmír, nebo pravděpodobněji jeho nám neznámý otec, prohrál nástupnický boj a musel se uchýlit do exilu. Bořivoj pak popudil nobilitu proti sobě tím, že se snažil prosadit svou legimitu i prostřednictvím moravských vojsk. Jeho přijetí víry tak nehrálo tu zásadní roli v povstání, jak by se z kronik dalo soudit. Proto byl povstalci proti němu ze zahraničí povolán Strojmír, který sice měl legitimní nárok na knížecí stolec, ale boj o moc i přes nepochybnou bavorskou podporu, prohrál. Jeho další osudy neznáme, ale zřejmě se opět uchýlil do Bavorska, kde neznámo kdy zemřel. Pokud by totiž padl v boji proti Bořivojově straně, tak by se o tom Kristián s velkou pravděpodobností zmínil. Takto připadá jediná úvaha a to jeho návrat do Bavorska.

Zdroje:

• Bláhová, Frolík, Profantová – Velké dějiny zemí Koruny české I. – Praha 1999
• Čechura, Mikulec, Stellner – Lexikon českých panovnických dynastií – Praha 1996
• David Kalhous - České země za prvních Přemyslovců v 10. – 12. století – Praha 2011
• Antonín Stříž - Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily - 1969
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2007
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců II. – Praha 2007
• Dušan Třeštík – Počátky Přemyslovců – Praha 1997
• Kosmova kronika česká – Praha 1972
http://www.moraviamagna.cz
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
riho
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 8/2/2013, 08:35

Re: STROJMÍR (kníže v letech cca 883 - cca 885)

Příspěvek od riho »

Alebo bol Strojmír Bořivojovým bratom, ktorý bol poslaný ako rukojemník do ríše. Po tom ako sa Bořivoj I. priklonil k moravskej strane, bolo vyvolané povstanie a Strojmír bol dosadený, aby si ríša zaistila vplyv. Pochybujem, že by sa občianská vojna v Čechách v tej dobe odohrávala bez čo i len záujmu cisára.
Ale berte to len ako hypotézu vychádzajúcu z tradícií vtedajšej politiky.
Obrázek

Memento Mori
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: STROJMÍR (kníže v letech cca 883 - cca 885)

Příspěvek od kacermiroslav »

Ano...je to jedná z možných hypotéz. Jako rukojmí se pak Strojmír mohl do Bavorska dostat v roce 872, když pětice českých knížat prohrála bitvu u Vltavy (více ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=266&t=3839). Nějakých 11 let v cizí zemi je pak dostatečně dlouhá doba na to, aby kníže zapomněl svůj mateřský jazyk.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
riho
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 8/2/2013, 08:35

Re: STROJMÍR (kníže v letech cca 883 - cca 885)

Příspěvek od riho »

To by nebolo nič zvláštne,ak sa tam dostal ako dieťa.Aj Karol IV. sa musel znova naučiť češtinu,keď sa vrátil z Francúzska.
Obrázek

Memento Mori
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“