SPYTIHNĚV I. (kníže v letech 894 - 915)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

SPYTIHNĚV I. (kníže v letech 894 - 915)

Příspěvek od kacermiroslav »

SPYTIHNĚV I. (* kolem 875 - + 915)
Český kníže v letech 894 - 915

Obrázek

Někdy v letech 888/889, nejpozději pak počátkem roku 890, nečekaně umírá kníže Bořivoj I. a to na vrcholu svých sil kolem třiceti šesti lety věku. Jeho úmrtí bylo nečekané a překvapilo i samotného velkomoravského vládce Svatopluka Velikého, který nad tímto Přemyslovcem držel ochrannou ruku. Svatopluk si prostřednictvím Bořivoje zajišťoval svůj vliv v Čechách a nyní, po úmrtí knížete, neměl k dispozici žádného vhodného kandidáta, který by nadále v Čechách prosazoval moravské zájmy.

Bořivoj zplodil dva syny, Spytihněva a Vratislava, z Ludmily, dcery Slavibora, kmeta z hrádku Pšova. Když odešel po způsobu všeho těla smrtelného se světa, nastoupil v otcovské panství Spytihněv; po jeho smrti dosáhl knížectví Vratislav, jenž pojal za manželku jménem Drahomiř z tvrdého kmene lutického – i ona sama byla k víře křesťanské tvrdší než skála – z kraje Stodoranů. Ta porodila dva syny: Václava, Bohu i lidem milého, a Boleslava, bratrovraždou kletého.
(zdroj: Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 15 a 16)

Nejstarší syn Spytihněv se Bořivojovi a Ludmile (svatá Ludmila) narodil někdy kolem roku 875 a v době úmrtí svého otce mu tak bylo něco kolem patnácti let. Svatopluk tak zřejmě usoudil, že na složitou politickou a vojenskou moc v knížectví nebude zatím schopen vykonávat a proto se rozhodl pro riskantní diplomatický tah. V březnu roku 890 jednal v Omuntesperchu (kdesi na západním pomezí Panonie) s východofranským králem Arnulfem a nechal si zde od něj postoupit knížectví Čechů. Více nám o tom pojednává Regino z Prümu ve svém zápisu z roku 890.

Roku DCCCXC od Vtělení Páně král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů, vévodství Čechů, kteří až do té doby měli nad sebou vládce svého rodu či národa a králům Franků zachovávali bez porušení smlouvy slíbenou věrnost. [Učinil tak], protože [Svatopluk], dříve než byl povýšen do hodnosti království, byl k němu vázán rodinnými svazky, neboť jeho syna, kterého měl Arnulf se souložnicí, pozvedl z posvátného pramene a dal ho nazvat podle svého jména Svatopluk. Vyvolalo to nemalou nesvornost a rozbroj, neboť Čechové též ustoupili od dlouho zachovávané věrnosti a Svatopluk v přesvědčení, že připojením druhého království získal nemalé síly, nadmul se zpupnou pýchou a pozvedl proti Arnulfovi boj. A když se to Arnulf dověděl, vtrhl s vojskem do království Moravanů a zničil všechno, co nalezl mimo města. Nakonec, když i zbylé ovocné stromy byly vykáceny z kořene, Svatopluk nabídl mír a dal syna za rukojmí. Pozdě ho získal.
(zdroj: Regino z Prümu, Kronika k roku 890)

Přestože jednání v Omuntesperchu probíhalo v přívětivé atmosféře, tak ještě v tom stejném roce nám Regionova kronika popisuje válečný střet mezi Svatoplukovými a Arnulfovými muži. Jedním z důvodů mohla právě být Svatoplukova rozpínavost a nárůst jeho moci. Proto se zřejmě Svatopluk rozhodně velmi rychle uzavřít příměří, vykoupit se platbou tributu a vydáním svého vlastního syna jako rukojmího. Ovládnutí Čech po Bořivojově smrti se tak Svatoplukovi výrazně prodražilo. Sice to v danou chvíli řešilo situaci po knížecím úmrtí, ale bylo to jen krátkodobé řešení, které do budoucna mělo přinést potíže. Nevíme, jakým způsobem si Svatopluk zajistil svou moc v Čechách, ale v každém případě Bořivojovi synové se nestali exulanty a tak podle všeho Svatopluk proti jejich legitimitě nástupnictví na český stolec nic nepodnikal. Není tak vyloučeno, že Svatopluk měl v úmyslu moc nad Čechy předat Bořivojovým synům, až to uzná za vhodné. Vše se ale změnilo v roce 894, kdy Svatopluk Veliký umírá a na Velké Moravě propuká vleklá nástupnická krize mezi jeho syny. Jelikož nebylo jasné, která z moravských stran nastoupí na Svatoplukův trůn, tak se Spytihněv, kterému v té době bylo asi devatenáct let, rozhodl hledat podporu u bavorského krále Arnulfa.

Obrázek
Kníže Bořivoj ukazuje ukazováčkem levé ruky na štít svého syna Spytihněva se šikmými tmavými pruhy (u jiné postavy se nevyskytuje). Spytihněv zase opačně ukazuje prstem levé ruky na svého otce Bořivoje - Znojemská rotunda – 4. pás maleb. (foto F. Sysel a K. Dvořáková 1999).

Avaři [Uhrové] napadli pohraničí Bavorů, kteří je však předešli a zničili velkou část jejich vojska. V polovině července se konalo v městě Řezně obecné shromáždění. Tam přišla ke králi Arnulfovi ze Slovan[ské země] všechna knížata Čechů, z nichž předáky byli Spytihněv a Vitislav. Vévoda Svatopluk je předtím násilím odloučil a vytrhl ze společenství a moci bavorského národa. Byli [Arnulfem] důstojně přijati a dáním rukou – jak je zvykem – smířeni se podřídili královské moci.
(zdroj: Fuldské anály k roku 895)

Tím se dostáváme k tomu, že ihned po Svatoplukově úmrtí se Spytihněv, jako legitimní kníže, ujal vlády nad českými kmeny, nebo lépe řečeno nad přemyslovskou doménou, která v té době zaujímala přibližně prostor dnešních středních Čech. Míra podřízenosti ostatních českých kmenů je diskutabilní když víme, že ještě koncem desátého věku se ve východních Čechách nacházel rod Slavníkovců, který dokazoval jistou míru nezávislosti třeba ve formě ražby vlastních mincí. Víme, že Spytihněvův nástup na Bořivojův stolec nebyl nijak jednoduchá, ať co se moravského vlivu týče, tak i zřejmě díky vnitřní české situaci, kdy zde bylo možná více kandidátů na tento post. Nicméně v roce 895 se Spytihněv s jistým Vitislavem rozhodli cestovat do Řezna na dvůr krále Arnulfa, aby se jménem svého lidu podrobili moci východofranské říši. Je tedy jisté, že nejpozději v této době měl svou pozici již dostatečně zajištěnou, aby si mohl dovolit dalekou cestu do Řezna a vystupovat zde jménem Čechů. Otázkou je, kdo byl onen Vitislav. Je možné, že to byl další z významných knížat, který byl na stejné úrovni jako Spytihněv a zastupoval tak další české kmeny (možná to byl ten Vitislav, který je zmiňován v bitvě u Vltavy, 872). Na druhou stranu se mi ale vtírá představa, že chybou písemného zápisu by se ve skutečnosti mohlo jednat o Spytihněvova mladšího bratra Vratislava. Ten byl ale v té době malé, asi sedmileté dítě. Takže těžko říct, jestli tato úvaha je správná. Jiné názory se kloní k tomu, že Vitislav byl předkem východočeských Slavníkovců. V každém případě Spytihněv a Vitizslav udělali zásadní rozhodnutí, které Čechy opět přivedlo pod moc franské říše, která o naše území jevila enormní zájem již od doby Karla Velikého (+ 814). Jak a kdy si pak Spytihněv svou pozici dále upevňoval na úkor zmiňovaného Vitizsli, bohužel opět netušíme. Existují ale určité hypotézy vycházející z Kosmovi kroniky ohledně Lucké války, která přestože se měla odehrát za Spytihněvova pradědečka Neklana, tak možná ve skutečnosti popisuje Spytihněvův boj s luckým knížetem Vlastislavem. Jeho jméno je evidentně hodně podobné s Vitislavem. Podle pozdější Dalimilovi kroniky pak lucký Vlastislav pocházel rovněž z dynastie Přemyslovců.

Bohužel o následné Spytihněvově více jak dvacetileté vládě toho mnoho nevíme. Rozhodně ale musel čelit oslabení velkomoravské moci, která se projevovala občanskou válkou na Moravě a pronikání starých Maďarů. Těm zřejmě Spytihněv musel čelit po pádu Velké Moravy po roce 906/907 i na českém území. Druhý český kníže z dynastie Přemyslovců (když pominu Strojmíra) velice podporoval křesťanství a byl to zřejmě právě on, kdo do Čech povolal latinské kněze západní církevní orientace. Odklonil se tak od moravské církve reprezentované Metodějem a jeho žáky. Zřejmě se tak Spytihněv musel rozhodnout i pod dojmem občanské války na Moravě, kdy ani jedna ze stran neměla dostatek sil a zájmů, aby nadále v Čechách prováděla christianizační činnost. Jeho rozhodnutí pro západní církevní orientaci tak mohlo být čistě pragmatické. Spytihněvovi se připisuje založení kostela sv. Petra na Budči, která se o nedlouho stala velice významným svatostánkem, kde se v její škole učil i kníže Václav (svatý).

Když (Arnulf) držel na dvoře v Triboru obecné shromáždění, zamířil na motlitby do Fuldského kláštera. Vykonal je a přišel do dvora zvaného Salz, kde vyslech posly Srbů, kteří k němu přišli s dary; propustit je a dovolil jim odejít. Když to bylo takto vyřízeno, stalo se, že k císaři Arnulfovi, který dlel toho času v městě Řezně, přišla knížata národa Čechů, nabídla mu královské dary a žádala o pomoc jeho i jeho věrné proti svým nepřátelům, Moravanům totiž, od nichž byla často – jak se sami přesvědčili – velmi tvrdě utlačována. Král a císař tedy milostivě přijal tato knížata a hojně vložil v jejich srdce slova útěchy. Rozradostněným a darem poctěným jim dovolil odejít do jejich vlasti. A celý podzim se zdržoval v pohraničních místech na sever od Dunaje u řeky Řeznice s tím úmyslem, aby byl se svými věrnými připraven, kdyby nastala potřeba jeho pomoci shora uvedenému národu.
(Zdroje: Fuldské anály)

Kromě Fuldských análů se o žádosti Čechů proti Moravanům zmiňuje také například Heriman z Reichenau nebo pozdní „Ioannes Aventini Annales Boiorum“ . V této knize pak je i zmínka k červnu 897, kdy císař Arnulf svolal sněm do Wormsu, kde mojmírovského Svatopluka II. (bratra vládnoucího Mojmíra II.) přijal na milost včetně jeho velmožů. Odklon původní Bořivojovi promoravské politiky je v těchto záznamech dosti patrný. Zatímco Bořivoj I. měl na svými zády mocného moravského Svatopluka Velikého, kde oběma bylo jejich spojenectví vzájemně prospěšné, tak Spytihněv od svého nástupu a zejména pak od přijetí podřízenosti z rukou krále Arnulfa (895) se proti Moravanům obrátil zády. Důvodem může být snaha Moravanů po opětovném ovládnutí Čech, což si Spytihněv nechtěl nechat líbit a proto poslal do Řezna poselstvo k císaři Arnulfovi, kterého žádali o vojenskou pomoc. Dá se tedy předpokládat, že boje mezi Moravany a Čechy, které zřejmě probíhali v nějaké míře především na pomezí, již byly zahájeny někdy na jaře roku 897, ne-li ještě dříve. Moravané pak v těchto pohraničních bojích měli navrch, a proto se Čechové rozhodli poslat své posly do Řezna s žádostí o pomoc. Císař jim následně pomoc slíbil a držel se celý podzim na dosah českým hranicím, aby svým novým spojencům mohl rychle přispěchat na pomoc. Ale zřejmě již v červnu císař ve Wormsu přijal Svatopluka II. a jeho velmože na milost, jakožto politickou a vojenskou garnituru, která byla v opozici vládnoucímu Mojmíru II. Bohužel bližší informace k těmto pohraničním bojům mezi Moravany a jejich někdejšími spolubojovníky Čechy neznáme. Stejně tak ani nevíme, jestli Čechové v boji proti Moravanům obdrželi císařem slibovanou pomoc z Říše.

Bavoři vtrhli do království Moravanů přes Čechy, které si přibrali s sebou, a po tři týdny vše pustošili požáry. Posléze se s úplným prospěchem vrátili domů. Mezitím však Avaři, kteří se nazývají Uhři, zpustošili celou Itálii…
(Zdroje: Fuldské anály k roku 900)

K dalšímu vojenskému střetu mezi Moravany a vojsky Spytihněva I. došlo v létě roku 900, kdy bavorské vojsko spolu se svými novými spojenci zaútočili proti Velké Moravě, jejíž území po tři týdny plenily ohněm a mečem. Není vyloučeno, že Spytihněv stál v čele svých vojsk, jak to bylo pro tehdejší středověké panovníky běžné. Poté se již blížila doba, kdy se bude muset Spytihněv a jeho lid bránit pronikajícím Maďarům, kteří jsou považování za jednu z příčin zániku Velké Moravy, čímž se jim otevřela cesta na západ. Proto bylo v roce 901 uzavřeno příměří mezi Svatoplukovými syny Mojmírem II. a Svatoplukem II., potažmo mezi Mojmírem II. a králem Arnulfem, který spolu s Čechy podporoval v bratrovražedné válce právě Svatopluka II. Tímto mírem byla definitivně potvrzená příslušnost Čech do bavorské sféry vlivu. Nicméně upadající moc jak velkomoravské, tak i východofranské říše umožňovala knížeti posilovat jeho vlastní moc a rozšiřovat vlastní přemyslovskou doménu, aby mohl lépe prosazovat své vlastní zájmy v celých Čechách. Spytihněvova hradská správa se tak rozšířila o řadu dalších hradišť jako například o Starou Boleslav, kde bylo zachyceno starší opevnění než to, které zde dal po římském způsobu (opere romano), tedy s použitím malty, zbudovat Boleslav I. Toto starší opevnění je tak spojováno buď se Spytihněvem I. nebo jeho mladším bratrem knížetem Vratislavem I. Stejně tak se přemyslovské panství rozšířilo na staré keltské oppidum Závist, odkud známe malé slovanské pohřebiště z této doby a velmožský dvorec.

Spytihněvovi nebo jeho otci Bořivojovi je připisováno založení Pražského hradu, který byl možná již v osmdesátých letech devátého věku silněji opevněn na ploše asi 5 ha s tím, že osídlení máme archeologicky doložené již od počátku 9. století. Dokládají nám to zbytky sídlištní vrstvy až 60 cm mocných s keramikou z průběhu celého devátého století na celé ploše ostrožny a také pod základy staveb, které v letech 1950-1951 odkryl výzkum I.Borkovského za severní zdí průjezdu mezi II. nádvořím a nádvořím „Na Baště“. Prostor ostrožny Pražského hradu, který byl v té době výrazně užší než dnes, byl již v první polovině 9. století obehnán nevelkým, zhruba metr hlubokým příkopem, který byl zřejmě doplněn o lehkou palisádovou hradbu. Nejstarší mohutné opevnění s čelní kamennou plentou složenou z nasucho kladených kamenů (podobný typ jako na Levém Hradci, nebo na hradišti Praha-Šárka) pak spadá do konce Bořivojovi, či počátku Spytihněvovi vlády.

Domnívat se, že pražská kotlina byla v té době jinak neosídlená by byla velká chyba, protože již v devátém století hrála v politickém a hospodářském životě tato lokalita pro vládnoucí knížata velký význam. Dokládají to hradiště pocházející již z 8. století, která kotlinu obklopovala, jako Praha-Šárka, Praha-Bohnice, Praha-Butovice a také vzdálené obchodní trasy, které Prahu spojovali s Panonii. Prudký nárůst významu této lokality lze pak spatřovat v samotném závěru osmého století, kdy odtud směřují cesty do Řezna a Pomohaní. Osídlení Malé Strany je pak prokázáno již od konce osmého století (Čiháková, 1994, 1997), kdy zde byl zachycen relikt mohutného opevnění v podobě masivní, několikrát přestavované dřevohlinité hradby s roštovou konstrukcí s předsunutým příkopem. Ten byl nejméně pět metrů hluboký a jeho nejstarší fáze pocházejí z poloviny devátého století. Je tedy logické, že Bořivoj nebo nejpozději Spytihněv přesídlili z Levého Hradce (hradiště o ploše 6,4 ha) právě do Prahy. Lze uvažovat, že Levý Hradec byl staré rodové sídlo a proto knížata seděla původně zde a nikoliv v Praze, jejíž význam v průběhu devátého století prudce narůstal.

Po něm [Bořivojovi] nastoupil jeho prvorozený syn jménem Spytihněv. Shromažďuje kněží a kleriky, žil s odevzdaností ve víře Kristově. A naplniv čtyřicet let svého života, rozloučil se s tímto světem.
(zdroj: Fuit in provincia Boemorum)

Spytihněv I. zemřel v roce 915 ve věku kolem čtyřiceti let a pochován byl v kostele Panny Marie na Pražském hradě, který založil jeho otec Bořivoj, a který nechal Spytihněv opakovaně přestavovat. O tři roky později byla do stejné hrobky uložená i jeho manželka, nám neznámého jména. Právě ozdoby této kněžny umožnili archeologům blíže datovat vznik kostela do závěru 9. století a počátku 10. století. Kněžna byla na své poslední cestě vyzdobená stříbrnými hrozníčkovitými náušnicemi, pocházejícími zřejmě z velkomoravského prostředí. Spolu s dalšími šperky jako stříbrnými záušnicemi s očky se datuje její pohřeb do první dvou desetiletí desátého století. Jelikož historici na základě legend vypočítali, že kníže zemřel v roce 915 a antropolog E.Vlček určil, že kněžna byla pohřbená asi o tři roky později, tak můžeme její pohřeb poměrně dobře datovat někdy do roku 918. O jeho rodinných poměrech, vztazích či potomcích nám nic dalšího není známo.

Za své dlouhé vlády se Spytihněv dočkal velkých změn ve střední Evropě, kdy v jeho sousedství padla jak velkomoravská říše, tak i v roce 911 východofranská, když zemřel její poslední panovník mladičký Ludvík Dítě. I přes tyto obrovské změny a přes útoky starých Maďarů se Spytihněvovi podařilo své knížectví udržet a v rámci českých kmenů posílit přemyslovskou moc v podobě přemyslovské domény a šířit křesťanskou víru. Nicméně na troskách východofranské říše začalo vznikat saské království, které mělo v průběhu desátého století hodně do českých dějin zasahovat.

Na závěr si ještě pro zajímavost položíme otázku, jestli Spytihněv mohl na knížecí stolec usednout jako pohan. Dušan Třeštík k tomu v roce 1987 vydal toto stanovisko. „Jen proto, abychom si ukázali, že v historii není nic jednoduché, si připomeňme, že tato situace, kdy kníže byl pokřtěn a jeho syn zůstal v „pohanství“, skutečně nastávaly. Během christianizace evropských kmenových společností se někdy stávalo, že ten ze synů krále či knížete přijavšího křest, který měl naději na nástupnictví, zůstal věren starému náboženství, aby se tak pojistil proti případné pohanské reakci v kmeni a zajistil si trůn. (O tom A. Angenedt, Kaiserherrschaft und Königstaufe, Arbeiten zur Frümittelalterforschung, Bd. 15, Berlin-New York 1984, s. 72, 179). To se však nemohlo v žádném případě týkat Rostislavova syna [Bořivoje], ten by se naopak setrváváním v pohanství o nástupnictví připravil (roku 871 si Moravané zvolili za knížete kněze Slavomíra), mohlo se to však týkat Bořivojova syna Spytihněva. Vysvětlovalo by to možná rozpor v legendární tradici, z níž část uvádí jako prvního křesťanského knížete Čechů Spytihněva a část Bořivoje. Nepokřtěný Spytihněv mohl být Bořivojovou „pojistkou“. Křest by pak přijal až po otcově smrti, nejspíše roku 894/895 z rukou bavorských kněží (jak se domníval už J. Dobrovský). Nezdá se to však být příliš pravděpodobné, Bořivoj si svým vítězstvím nad p o h a n s k ý m povstáním musel přece jenom být jist“

Zdroje:

• Bláhová, Frolík, Profantová – Velké dějiny zemí Koruny české I. – Praha 1999
• Čechura, Mikulec, Stellner – Lexikon českých panovnických dynastií – Praha 1996
• David Kalhous - České země za prvních Přemyslovců v 10. – 12. století – Praha 2011
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2007
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců II. – Praha 2007
• Dušan Třeštík – Počátky Přemyslovců – Praha 1997
• Kosmova kronika česká – Praha 1972
http://www.moraviamagna.cz
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Re: SPYTIHNĚV I. (kníže v letech 894 - 915)

Příspěvek od Tunac »

kacermiroslav píše: Roku DCCCXC od Vtělení Páně král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů, vévodství Čechů, kteří až do té doby měli nad sebou vládce svého rodu či národa a králům Franků zachovávali bez porušení smlouvy slíbenou věrnost.
Je také možné, že Arnulf jen potvrdil stávající stav, kdy Svatopluk již ovládal Čechy.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: SPYTIHNĚV I. (kníže v letech 894 - 915)

Příspěvek od kacermiroslav »

Já si to taky myslím a věnoval jsem tomu podrobnější článek ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=266&t=4569
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“