VRATISLAV I. (kníže v letech 915 - 921)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

VRATISLAV I. (kníže v letech 915 - 921)

Příspěvek od kacermiroslav »

VRATISLAV I. (* cca 876/888 ? - + 13.2.921 )
Český kníže v letech 915 - 921

Obrázek

V roce 915 ve věku čtyřiceti let umírá český kníže Spytihněv I. z dynastie Přemyslovců a na trůn nastupuje jeho mladší bratr Vratislav I. Ten byl stejně jako Spytihněv synem knížete Bořivoje I. a Ludmily (svatá Ludmila). V době, kdy Vratislav usedal na trůn, mu bylo kolem dvaceti sedmi let a byl tak výrazně mladší, než jeho bratr Spytihněv, který se narodil někdy kolem roku 875. Vratislava se jeho rodiče dočkali až po mnoha letech manželství někdy kolem roku 888, tj. krátce předtím, než jeho otec Bořivoj nečekaně někdy mezi lety 888/890 umírá.

Bořivoj zplodil dva syny, Spytihněva a Vratislava, z Ludmily, dcery Slavibora, kmeta z hrádku Pšova. Když odešel po způsobu všeho těla smrtelného se světa, nastoupil v otcovské panství Spytihněv; po jeho smrti dosáhl knížectví Vratislav, jenž pojal za manželku jménem Drahomiř z tvrdého kmene lutického – i ona sama byla k víře křesťanské tvrdší než skála – z kraje Stodoranů. Ta porodila dva syny: Václava, Bohu i lidem milého, a Boleslava, bratrovraždou kletého.
(zdroj: Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 15 a 16)

V době, kdy Vratislav přebíral vládu, se razantně měnila politická situace prakticky v celé střední Evropě. Na počátku století padla velkomoravská říše, v roce 911 pak mladičkým Ludvíkem Dítětem vymírá poslední člen karolínské dynastie. Na troskách východofranské říše vzniklo hned několik vévodství s tím, že prim mezi nimi začalo hrát Sasko. To se na počátku desátého století zmocnilo Durynska a tak se hranice Saska dostali do bezprostřední blízkosti Čech. Sasko se tak stalo jednou stranou na miskách vah, kde na druhé bylo Bavorsko vedené od roku 907 Arnulfem Bavorským pocházejícím z vyšší bavorské šlechty, nikoliv z karolínské dynastie, jak by jeho jméno naznačovalo.

Nový český kníže tak neměl jednoduchou nástupnickou roli, když se z jedné strany musel bránit tradičnímu vlivu Bavorska, nově pak sílícího Saska a také nájezdům starých Maďarů, kteří na troskách Velké Moravy postavili své panství, z kterého podnikali dlouhé nájezdy na západ s tím, že část z těchto nájezdů byla nepochybně směrovaná i proti sousedním Čechům. Krátká Vratislavova vláda tak rozhodně nemohla být jednoduchá, ale bohužel příliš informací k ní nemáme. Není zcela vyloučeno, že již roku 895 se jako sotva sedmiletý se svým starším bratrem zúčastnil jednání v Řezně s císařem Arnulfem, kde se Čechy poddali moci východofranské říši. Nepochybně musel území knížectví prakticky každý rok bránit proti ničivým nájezdům Maďarů.

Stejně jako jeho předchůdci, tak i Vratislav se věnoval šíření nové víry. S jeho jménem je spojované i založení kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Co se přemyslovské domény týče, tak v poslední době se objevily nové nálezy ze Staré Boleslavi, které odkryly starší opevnění než to, o kterém se zmiňoval kronikář Kosmas, že bylo zbudované římským způsobem (tj. zděné). Toto starší opevnění tak posunuje založení Staré Boleslavi již do doby vlády Vratislava I., nebo dokonce i jeho předchůdce Spytihněva I. Vliv Přemyslovců tak postupně narůstal a opíral se právě o hradskou správu této tzv. přemyslovské domény, kde se jednotlivé hrady od sebe nacházely ve zhruba 30 km vzdálenosti v kružnici, mající ve středu Prahu.

České země nadále značně bohatly díky poloze Prahy ležící na důležité dálkové obchodní stezce vedoucí z východu do západní Evropy. Po této transevropské magistrále proudilo zboží zejména z Kyjevské Rusi, kde vládl kníže Igor (syn Ruríkův), která v té době byla na prudkém vzestupu. Další důležitá obchodní magistrála s Kyjevskou Rusí se nacházela severněji a vedla přes území Lužice a Slezska. Dá se tedy předpokládat, že právě tímto směrem měl Vratislav I. v úmyslu dále vést svou expanzivní politiku.

V době vrcholícího sasko-bavorského soupeření se Vratislav kloní na stranu bavorského vládce Arnulfa, který se po roce 916 opět ujímá vlády ve svých zemích. Jak to tak ale bývá, tato volba nebyla nejšťastnější, protože v roce 921 je Arnulf donucen podrobit se novému východofranskému panovníkovu Jindřichu Ptáčníkovu ze Saska. Ten samozřejmě nezapomněl na Vratislavovu podporu jeho rivalovi a rozhodl se v dalších letech zasahovat do českých záležitostí. Vzhledem k tomu, že Vratislav nečekaně v údajných 33 letech dne 13. února 921 umírá, tak „plody“ jeho politických neúspěchů měl sklízet jeho syn Václav a kněžna Drahomíra, která za nedospělého knížete de facto spravovala zemi.

Co se úmrtí knížete týče, máme k němu poměrně přesné informace. Ovšem výrazně horší to je co se jeho narození a manželství týče a to nám celkově komplikuje náhled na tohoto panovníka. Sice jsem v úvodu článku uvedl, že se Vratislav narodil někdy kolem roku 888, což je vypočteno na základě údajů z latinsky psané kroniky „Fuit in provincia Bohemorum“, kde se doslovně píše: „Když však řečený kníže Vratislav, dovršiv třiatřicet let svého života, opustil skličující pouta tohoto světa“. Ale vedle této kroniky máme o knížeti rovněž údaj ve staroslověnské tzv. „Proložní legendě o sv. Ludmile“, kde je psáno: „Blahoslavená pak Lidmila všecku péči měla k Bohu a rozdala všecko své jmění na almužnu chudým. Syn pak její Vratislav přejal stolec otcovský, a ten, vládnuv třiatřicet let, skonal v Pánu, i přejal vládu Václav, vnuk Lidmilin.“ Kde je tedy pravda? Tady nám musí pomoci antropologický výzkum prováděný E.Vlčkem a jeho kolektivem v letech 1995 a 1997. Podle těchto zjištění jsou kosterní ostatky z hrobu č. 97 v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě osoby, která se dožila věku 45-50 let (zubní věk 40-52 roků, abraze zubní více než 40 let, lebka 45-50 let, skelet 40-50 let).

A tím se nám celá situace ohledně Vratislava I. výrazně komplikuje. Pokud tedy budeme věřit antropologickým výzkumům a částí písemných pramenů, tak se Vratislav musel narodit již někdy v sedmdesátých letech devátého století a byl tak jen o pár let mladší, než jeho bratr Spytihněv. Údaj o 33 letech se pak netýká věku, ale době vládnutí s tím, že vládnout by pak musel jako spoluvládce svého bratra již někdy od roku 888. V tomto roce byly ale oba Bořivojovy a Ludmiliny synové na vládu ještě mladí a tak možná právě z tohoto důvodu za ně vládl Svatopluk Veliký, potažmo jejich matka Ludmila. Tím pádem by opět mohlo platit, že jednání v Řezně se mohli účastnit oba bratři a pod tím tajemným Vitislav se může opravdu ukrývat Vratislav I. Změnou data narození se pak mění náhled na celou řadu dalších historický dějů a souvislostí. Podle stejného antropologického výzkumu E.Vlčka se totiž posouvá i datum narození Vratislavova prvorozeného syna Václava (svatý), který se tak měl narodit již někdy v letech 895-900. A jelikož se Drahomíra stala Vratislavovou manželkou někdy kolem roku 906, tak by to znamenalo, že Václava měl kníže s jinou manželkou. To by také vysvětlovala vzájemné vztahy mezi jeho syny Václavem a Boleslavem, protože by se tak jednalo o nevlastní bratry, kde Drahomíra protěžovala svého syna za knížete Čechů proti právoplatnému Václavovi.

Vratislav I. se snažil udržovat dobré vztahy jak s Bavorskem, tak Polabskými Slovany odkud měl jednu ze svých manželek, a rovněž s Maďary. Když v únoru umíral, zanechal po sobě tři syny Václava (* 895-907 - +929/935), Boleslava (* okolo 915 – 967/972), Spytihněva (* ? - + ?) a čtyři nejmenované dcery. Pohřben byl na Pražském hradě v bazilice sv. Jiří, původně pod podlahou před kněžištěm. Dnes jsou jeho ostatky uložené v náhrobní tumbě v hlavní lodi.

Podle maďarských kronik (Gesta Hungarorum) zemřel Vratislav I. v boji s tímto divokým kmenem, které se mimo jiné podílel na pádu Velké Moravy. Na jednu stranu by bylo podivné, že by se legendisté o takových okolnostech úmrtí otce svatého Václava nezmínili, ale na druhou stranu neklidná doba a hranice se starými Maďary by tomu do určité míry mohly nasvědčovat. Nicméně problém je poněkud i v době vzniku, kdy Šimon Kézy psal svou kroniku (konec 13. století). S odstupem tří staletí je těžko rozeznatelné, co má skutečný historický základ a co je kontaminováno jinými událostmi.

Dále následuje text z antropologického výzkumu Emanuela Vlčka (1997):

1. Kníže Vratislav I. a jeho pohřeb
Systematického výzkumu baziliky sv. Jiří v letech 1959-1962, který vedl I. Borkovský, jsem se zúčastnil jako antropolog. Nejprve byly postupně zkoumány objekty umístěné v interiéru kostela. Podle tradice byl kníže Vratislav I., zakladatel prvního svatojiřského kostela, v tomto kostele také pohřben (I. Borkovský 1975). Stavba kostela byla zahájena roku 920, posvěcen byl asi roku 925. Při této příležitosti dal nástupce Vratislavův, jeho syn kníže Václav, přenést pozůstatky své babičky, kněžny Ludmily, z Tetína do Prahy a pohřbít je zde. Dnes však není známo, a ani archeologický výzkum to nezjistil, na kterém místě se oba hroby, Vratislavův a Ludmilin, původně nacházely. Při archeologickém výzkumu byly sice zjištěny zbytky západní části původního Vratislavova kostela, ale žádné útvary, které by bylo možno považovat za hrobové jámy. Byl vysloven i názor, že kostel nebyl dokončen, což by mohlo být důvodem, proč vnuk knížete Vratislava, kníže Boleslav II., zahájil stavbu nového a většího kostela nad původní částí kostela Vratislavova. Po jeho dokončení dal kníže Boleslav II. přenést ostatky kněžny Ludmily do zvláště vybudované kaple pod jižní věží a kosti děda Vratislava do nového hrobu na pravé straně hlavní lodi kostela. Hrob byl vyhlouben v břidlicové skále na místě, kde dnes stojí náhrobek vybudovaný v době Karla IV. Jak vypadal původní náhrobek z doby knížete Boleslava II., to nevíme. Z popsaných translací můžeme objektivně prokázat poslední dvě přenesení pozůstatků knížete Vratislava.

1a. Tumba knížete Vratislava I.
Tumba stojí v hlavní lodi kostela před jižní stranou schodiště chóru u prvního pilíře. Je vystavěna z opukových desek a překryta náhrobním kamenem 265 cm dlouhým, 132 cm širokým a 27 cm silným. Hrany tohoto kamene jsou profilované a původně byl natřen červenohnědou barvou. Dodnes na něm stojí dřevěný domečkovitý nástavec, zdobený malbami postav a erbů z 15. století. Nese latinský nápis:

•HIC IACET BEATUS
VRATISLAUS•
PATER •S• VENCESLAI
FUNDATOR HUJUS ECCLESIE

V překladu: „Zde leží blahoslavený Vratislav, otec svatého Václava, zakladatel tohoto kostela“ . V. Kotrba datuje zhotovení nástavce do první 15. století. U Vratislavovy tumby stál ještě v 19. století oltář sv. Eustacha (T. E. Nowak 1836), který však byl při pozdějších stavebních úpravách odstraněn. Při novém archeologickém výzkumu I. Borkovského byla roku 1959 opuková hrobka knížete Vratislava otevřena. Po sejmutí dřevěné stříšky byla zvednuta a odsunuta náhrobní deska, která byla podložena dřevěnými lištami. Tumba je 234 cm dlouhá, 103 cm široká. Jižní a severní desky jsou 25 cm silné, západní 30 cm a východní deska u schodiště 29 cm. V tělese tumby je dutina 176 cm dlouhá, 52 cm široká a 60 cm hluboká. Stěny této dutiny byly opracovány kamenickým sekáčkem a ozubeným hřebenem. Opracování tzv. zubákem podle V. Kotrby používala Parléřova huť. Jednotlivé desky tumby spojovaly železné svorky, které byly v otvorech v kameni zality olovem. Dno tumby tvořilo několik pískovcových desek, položených vedle sebe na urovnané ploše. Desky vytvářely plošinu 262 cm dlouhou a 133 cm širokou.

Obrázek
Tumba knížete Vratislava I. v bazilice sv. Jiří (podle E. Vlčka 1997, s. 100, obr. VI/14)

Dne 26. listopadu 1959 byla dutina ve Vratislavově tumbě komisionálně otevřena. V obdélníkové dutině tumby byla uložena olověná truhlice uzavřená volným záklopným víkem. Tato truhlice je 780 mm dlouhá, 250 mm široká a 250 mm vysoká. Byla převázána lněnou tkanicí, na které byla připevněna oválná pečeť z červeného vosku, patřící svatojiřské abatyši Kateřině z Lipoltic (1378-1386). Stěny truhlice byly vahou těžkého víka zprohýbány. V prostřední části víka je rytý čtyřřádkový latinský text mající charakter autentiky. Nápis byl vyryt ostrým nástrojem mezi sedmi liniemi ohraničenými svislicemi. Písmena jsou lesklá, jako by byla vyryta nedávno. Mohlo se tak stát roku 1732 při stavbě schodiště chrámového chóru. Latinský nápis zní:

ANNO DNI MoCoCoCoLXXIXo IN OCTUA
SANTI/I/ JOHANNIS BAPTE RECOLLECTA SUNT
OSSA DUCIS WRATISLAI ET IN CAPSA
PNTI SERUSTA

V překladu: „Léta Páně 1379 v oktávu svatého Jana Křtitele byly sebrány kosti vévody Vratislava a uloženy v této schránce“ . Na víku schrány leželo dřevěné okrouhlé dvojdílné pouzdro z jasanového dřeva o průměru 145 mm, výšce 45 mm a vnitřním průměru 113 mm. Dřevo pouzdra mělo přírodní barvu a bylo vyrobeno soustružením. Obě jeho části byly spojeny na vystouplých okrajích stlučením na čtyřech místech dřevěnými kolíky délky 30 mm a tloušťky 5 mm. Aby se dalo pouzdro otevřít, musely být kolíky přepilovány. V pouzdře byla složena pergamenová autentika o rozměrech 371×220 mm, s plikou širokou 33 mm a s mandorlovitě zašpičatělou pečetí přivěšenou na listinu pergamenovým proužkem. Na listině byl napsán text v 10 řádcích, vyznačený dvojitými linkami. Mezi řádky textu jsou stopy stejného textu, zrcadlovitě otištěného. J. Spěváček (1960) zdůrazňuje, že jde o dokument psaný a vyhotovený v době, která je v listině uvedena, což dokládá její obsah i paleografický rozbor. Podle popisu M. Kostílkové má pečeť připojená k listině rozměry 85×57 mm. Do misky z přírodního včelího vosku byl typářem přitisknut tenký plátek červeného vosku, který nese v pečetním poli obraz biskupa sedícího na gotickém trůnu. Ve výši boků postavy je po jednom zašpičatělém erbu se špatně znatelným znamením. Latinský text zní:

„...Anno ab incanacione domini millessimo trecentesimo septuagesimo nono, die prima mensis iulii, pontificatus sanctissimi in Cristo patris et domino, domino Wenceslae, dei gracia Romanorum rege semper augusto et Boemie rege quarto, filio inclitissimi principis Karoli quarti, Romanorum imperatoris et Boemie regis, ad sacri imperii coronam concorditer ellecto, regentibusque sacrasanctam Pragensem ecclesiam reverendissimis in Cristo patribus et dominis, dominis Johanne, tituli basilice duodecim apostolorum presbytero, cardinali, et Johanne, dicte Pragensis ecclesie archiepiscopo et apostolice sedis legato, reverendus in Cristo pater et dominus, dominus Hynko, episcopus Ladimiriensis, ad ordinacionem et peticionem venerabilis et religiose domine, domine Katherine, sancti Georgii castri Pragensis abbatisse, ordinis sancti Benedicti, et collegii utriusque sexus canonicorum, videlicet et sancti – monialum ecclesie eiusdem, recollegit et comportavit corpus et osa incliti Wratislai, ducis Boemie, fundatoris dicte sancti Georgii ecclesie beati, ut communis famat assercio, patris sancti Wenceslai, terre Boemie patroni gloriosi. Eaque, corpus videlicet et ossa, cum magna reverencie et devocione in loco presenti honosifice sepelivit. In cuius rei testiomonium presentes litteras sigillo suo iussit conmuniri“.

V překladu:

„Léta od vtělení Páně tisícího třístého sedmdesátého devátého, prvního dne měsíce července, za pontifikátu v Kristu nejctihodnějšího otce a pána, pana Urbana, za zasloužené prozřetelnosti boží papeže (toho jména) šestého, za vlády nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, z boží milosti římského krále vždy rozmnožitele a krále českého (toho jména) čtvrtého, syna nejslavnějšího knížete Karla Čtvrtého, římského císaře a krále českého, svorně zvoleného, aby nesl korunu svaté říše (římské), a v době, kdy řídili posvátný kostel pražský v Kristu nejdůstojnější otcové a páni, páni Jan, titulu basiliky dvanácti apoštolů kardinál – kněz, a Jan, řečeného kostela pražského arcibiskup a vyslanec apoštolské stolice, důstojný v Kristu otec a pán, pan Hynek, biskup vladimírský, z ustanovení a na žádost ctihodné a zbožné paní, paní Kateřiny, abatyše svatého Jiří na hradě Pražském, řádu svatého Benedikta, a sboru obojího pohlaví, totiž kanovníků a řeholnic téhož kostela, sebral a snesl tělo a kosti slavného Vratislava, knížete českého, blahoslaveného zakladatele kostela svatého Jiří, jak hlásá obecné mínění, otce svatého Václava, slavného patrona země České, a slavnostně je pohřbil, totiž tělo a kosti, s velikou důstojností a zbožností na tomto místě. Na důkaz toho rozkázal tento list opatřit svou pečetí“.

Text listu podává svědectví o příslušnosti kosterních pozůstatků uložených v truhlici knížeti Vratislavovi I. Listina nese datum 1. 7. 1379 a vložil ji vladimirský titulární biskup Hynek z Vladimíra na Haliči, který byl v té době pomocným, tj. světícím biskupem (sufragánem) pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna ve věcech biskupských. V listině je kníže Vratislav označován za blahoslaveného s poukazem na obecné mínění. To mohl být též důvod k vyzdvižení Vratislavových pozůstatků a jejich umístění v novém, k tomu účelu na konci vlády Karla IV. zbudovaném náhrobku. Dále z listiny vyplývá, že opětovného uložení pozůstatků se již Karel IV. nedožil. Bylo provedeno až v době vlády Karlova syna, krále Václava IV. Text listiny vložené do hrobu představuje autentiku dotvrzující věrohodnost zde uložených pozůstatků a jejich příslušnost otci sv. Václava, knížeti Vratislavovi I.

Olověná schrána byla z hrobu vyňata a otevřena. Nacházely se v ní kosterní pozůstatky zabalené do bílé lněné tkaniny, již silně zetlelé. Na dně spočívaly krátké a ploché kosti postkraniálního skeletu, na nich obě kosti stehenní a holenní. U kratší západní stěny schrány na nich ležela lebka postavená na bázi a podložená dolní čelistí. Vyzvednutá kostra patřila muži maturního stáří, což souhlasí se zněním autentiky. Pozůstatky tedy patří knížeti Vratislavovi. Četné kosti, hlavně lebka a dlouhé kosti končetin, byly pokryty černou suchou hmotou, která se částečně odlupovala – suchými zbytky měkkých tkání. Také v dutině lebeční byla vysušená organická hmota. Podle stavu zachování pozůstatků lze soudit, že kostra byla částečně strávena rozpadovými procesy v místech, jimiž spočívala na dřevu původní rakve. Kosti byly při posledním vyzvednutí v době Karla IV. pečlivě sesbírány z předchozího hrobu, v němž byly zřejmě uloženy v dřevěné truhlici nebo rakvi, což dokládají části dřeva přilepené na kostech. O pečlivosti svědčí také to, že kromě malého čerstvého vrypu na holenní kosti jsme na kostech nenašli jiná druhotná poškození. Kostra však úplná není. Přenesení pozůstatků knížete z konzervačně méně vhodného prostředí v zásypu hrobu do olověné truhlice mělo rozhodující význam pro jejich další dobré uchování. Baktericidní účinek olověné schrány je uchránil od dalšího rozpadu a od nežádoucích vlivů prostředí. Stupeň zachování zjištěný dnes zřejmě odpovídá stavu konstatovanému roku 1378. Olověná schrána tedy 600 let dobře chránila pozůstatky knížete. Vedle kostí knížete Vratislava byly v olověné rakvičce ještě kosti malého dítěte a novorozence a také kosti zvířecí. Jiný archeologický inventář objeven nebyl. Dne 30. listopadu 1959 jsem od ředitele Archeologického ústavu ČSAV v Praze akademika J. Böhma a vedoucího výzkumu Pražského hradu dr. I. Borkovského převzal kosterní pozůstatky knížete a dalších jedinců k odbornému ošetření a vědeckému zpracování (protokol o stavu zachování kostrových pozůstatků knížete Vratislava, v Praze dne 30. 11. 1959).

1b. Vratislavův hrob zbudovaný Boleslavem II.
Po rozebrání opukových stěn parléřovského náhrobku zůstalo na místě pouze dno tumby složené z pískovcových desek 27 cm silných. I. Borkovský chtěl odpovědět na otázku, zda se pod náhrobkem nenachází původní hrobová jáma, ze které mohly být kosterní pozůstatky knížete roku 1378 vyzvednuty. Otevření této předpokládané hrobové jámy zahájil I. Borkovský v lednu 1960 sejmutím zmíněné pískovcové desky – dna tumby. Ukázalo se, že deska ležela na upěchované ploše dorovnané drobivou maltou a plochými opukovými kameny. Tím vznikla jakási první vrstva. Poté byl postupně vybírán zásyp původní hrobové jámy. Ta dosahovala až na skalní podloží a její dno se nacházelo 135 cm pod dnešní podlahou kostela. Velikost dna jámy byla 120×90 cm. Stěny měla značně nerovné a částečně zborcené, což jistě vzniklo při následném pěchování vrstveného zásypu. Jižní stěna jámy byla do hloubky 90 cm pod podlahou kostela vysekána v břidlici. Z nálezu je zřejmé, že po vybrání pozůstatků knížete Vratislava roku 1378 byla jáma zaplněna zásypem, který byl zpevňován prokládáním vrstev opukových kamenů a odštěpků. Hlinité vrstvy zásypu byly pak pěchovány. Takto vzniklé horizonty zásypu hrobové jámy obsahovaly zbytky původní dřevěné truhlice, která byla okována železem, a tato kování byla přibyta železnými hřebíky. Na jednotlivých kusech kování byly vždy po jedné straně zbytky nalepeného dřeva. Dále se našly zlomky keramiky, korálků a dalších drobných předmětů nebo jejich zlomků. V zásypu byly také přimíseny zvířecí kosti, a především lidské pozůstatky pocházející nejméně ze čtyř jedinců.

I. vrstva (26 cm mocná) byla tvořena plochými opukovými kameny a kamennými odštěpky. Uprostřed mezi kameny byl nalezen střep okraje džbánu z 80. let 14. století, a především groš Václava II. z roku 1300. Dále zde byly četné zlomky železného kování s hřebíky a s otisky dřeva na jedné straně, drobné bronzové kování, uhlíky, kostěný korálek, zlomek skleněného korálku, zbytky kůže, špendlíky s hlavičkou a kosti zvířecí i lidské a další předměty.

II. vrstva (asi 10 cm mocná) byla tvořena hlínou a drobivou maltovou drtí. V ní byl nalezen podobný obsah jako ve vrstvě první. Navíc se zde našel střep z lahvovité nádobky a hlavně proužek textilie vázané podobně jako tkanina objevená v centrálním hrobě č. 98. Několik dalších střepů keramiky ukazuje na nádoby z 10.- 11. století.

III. vrstva (asi 34 cm mocná) byla opět tvořena lomovými opukovými kameny. I ona obsahovala zlomky železného kování širokého 45-48 cm s otisky dřeva, železné hřebíky, zlomek kostěného korálku a rovněž kosti zvířecí a lidské.

IV. vrstva začínala v hloubce asi 70 cm pod dlažbou a byla asi 65 cm mocná. Byla tvořena opět odštěpky opukových kamenů. Z předmětů zde byl objeven zlomek bronzoviny, další zlomky železného kování, 28 hřebíků, zlomky dřeva, zvířecí a lidské kosti. Mezi nimi i polovina osifikované chrupavky štítné člověka.

V. vrstvu tvořila podlaha na vlastním dně hrobové jámy z opukových kamenů a malty. Zde bylo nalezeno nejvíce zlomků dřeva, 31 zlomků železného kování širokého 42 mm a 52-56 mm, nesoucího vždy na jedné straně otisky dřeva. Z uvedeného popisu jednotlivých vrstev a jejich obsahu lze soudit, že kosti knížete byly objeveny až na dně hrobové jámy v zetlelé dřevěné truhlici. Kování truhlice bylo ploché, přibité železnými hřebíky. Prázdná jáma byla pak vyplňována navážkami, které byly pěchovány a prokládány opukovou drtí a kameny. Toto záměrné vrstvení mělo zpevnit zásyp pod nově budovaným náhrobkem, neboť jinak by nebyla zajištěna stabilita těžké opukové tumby. Obsah jednotlivých vrstev navážky jasně dokládá, že hrobová jáma byla zaplněna v jednorázové akci. Rozměry dna hrobové jámy nás informují o přibližné velikosti kované truhlice, ve které byly kosti knížete p o d r u h é pohřbeny v době vlády jeho vnuka, knížete Boleslava II.

Vzhledem k nálezu dětských kostí v zásypu hrobové jámy, k nimž jsme získali doplňující část skeletů v sousedních opukových dětských hrobkách č. 90 a č. 91, zřejmě poškozených, můžeme soudit, že hledání Vratislavova hrobu bylo zahájeno na větší ploše, než představuje plocha hrobové jámy. To může znamenat, že hrob v době Karla IV. nebyl přesně označen. Svědčí pro to jak nález nehtového článku palce nohy knížete (který mu nesporně patří) v porušené dětské hrobce č. 91, tak přimísení dětských kostí ke kostem knížete, uloženým v olověné schráně. Vedle těchto dětských hrobových opukových skříněk č. 90 a č. 91 byl severně od Vratislavova hrobu rozrušen další hrob, označený č. 89. Bohužel z něj zbylo jen několik stavebních prvků a již se nenašly žádné kosterní pozůstatky. Podle těchto poznatků byly pozůstatky knížete Vratislava I. nejméně dvakrát přenášeny. Poprvé byly vyzdviženy z hrobu v původním Vratislavově kostele a byly po dostavění baziliky uloženy knížetem Boleslavem II. do hrobu vpravo před oltářem. Pozůstatky byly pohřbeny v dřevěné, železem kované truhlici. Tuto translaci je možno klást do poslední čtvrtiny 10. století. Podruhé byly pozůstatky knížete hledány a vyzdviženy roku 1378 a v následujícím roce 1379 byly znovu uloženy v olověné schráně do dutiny v nové tumbě vyrobené v Parléřově huti. Tumba byla postavena nad hrobem zřízeným Boleslavem II. a zde jsou pozůstatky uloženy dodnes. Třetí vyzdvižení pozůstatků knížete roku 1959 je popsáno v této kapitole. Po ukončení průzkumu a definitivní úpravě interiéru baziliky sv. Jiří byly opět komisionálně uloženy v nové olověné schráně do restaurované parléřovské tumby.

2. Kosterní pozůstatky knížete Vratislava I.
Kosterní pozůstatky byly vyjmuty z olověné schrány vložené do dutiny kenotafu postaveného v době Karla IV. vpravo před kněžištěm v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě (E. Vlček 1982, 1984, 1985, 1987). Pozůstatky dokumentují, že jejich vyjmutí ze zbytků dřevěné rakve z hrobu zasypaného zeminou, očištění a uložení ve lněném plátně do olověné schrány, byl šťastný počin, neboť se tím zabránilo dalšímu rozpadu kostní tkáně. Bylo nejen vyloučeno další působení půdního prostředí a přístupu vlhkosti ke kostem, ale baktericidní účinky olova schrány zamezily i dalšímu rozpadu kostní hmoty. Máme zde tedy doklad prověřený praxí, že stav zachování pozůstatků vyzvednutých roku 1378 zůstal po 600 letech téměř stejný. (...). Kosterní pozůstatky knížete jsou velmi úplné, takže jejich vypovídací hodnota je značná. Nejprve se zmíním o stanovení demografických dat jedince, neboť jsou nezbytná pro posouzení chronologických dat. Pak budou pozůstatky stručně popsány a charakterizovány, aby zjištěné výsledky mohly přispět k upřesnění pohledu na zkoumanou osobnost.

Obrázek
Obsah olověné schrány z tumby knížete Vratislava I. (podle E. Vlčka 1997, s. 103, obr. VI/20)

2a. Demografická data
P o h l a v í j e d i n c e - Celkově je lebka středně velká, s výrazně vytvořenými znaky typickými pro mužské lebky. Průběh čela je lehce šikmý, glabela výrazně vytvořena, typu Broca 5, nadoboční oblouky jsou vytvořeny zřetelně ve střední části. Čelní hrboly nejsou vytvořeny. Jařmový oblouk a tuberculum marginale (Sömmeringi) jsou výrazně modelované, podobně i linea temporalis. Na zakulaceném týle je protuberantia occipitalis externa zobcovitě vytvořena. Proc. mastoidei jsou tupě hrotnaté, krátké, ale silné, nepřesahující dolní obrys báze lební. Modelace přední stěny maxily i mandibuly svědčí pro silný vývoj žvýkacího a mimického svalstva. Bradový hrbol je trojúhelníkovitý, úhly mandibuly s výraznými drsnatinami jsou zevně vytočeny. Stanovení pohlaví významně pomáhá posouzení zachovaných částí pánve. Na vyšetřovaných fragmentech nebyl zjištěn žádný znak charakteristický pro ženské pohlaví. Typicky hranolovitý tvar ramus superior ossis pubis, zaoblené okraje foramen obturatum svědčí pro pohlaví mužské. Horizontální rozměr acetabula vykazuje hypermaskulinní hodnotu a robustní tělo sedací kosti svědčí rovněž pro pohlaví mužské.

I n d i v i d u á l n í v ě k k n í ž e t e - Nálezy na postkraniálním skeletu s malými známkami degenerativně produktivních změn na páteři a skeletu hrudníku, přetrvávající zřetelné stopy po uzavření epifyzárních štěrbin na všech dlouhých kostech, rozsah dřeňových dutin v humerech a femurech a žádné známky atrofie spongiózní kosti a kostní trámčiny na rentgenovém obraze svědčí pro dožitý věk knížete – maturus, asi 40 let. V naprostém protikladu stojí úplná obliterace lebečních švů neurokrania, jejíž stupeň odpovídá kategorii stařecké. V tomto dilematu se ukázalo být posouzení dochovaného chrupu rozhodující. Alveolární výběžky na čelistech jsou dosud vysoké, interalveolární septa kryjí kořeny zubů až téměř po hranici skloviny. Abraze chrupu dosahuje hodnot 1. a 2. stupně podle Bílého kategorizace, což ukazuje připojené schéma abraze a index abraze (6,10). Tyto nálezy na zubech a alveolárním výběžku stanovují věk 40-50 let.
Rozhodující upřesnění přineslo posouzení stavu zachování tvrdých tkání zubních, které bylo stanoveno na sagitálních výbrusech jednokořenových zubů +2 a –3 metodikou podle Gustafsona v modifikaci Kilianově. Pro zub +2 byly zjištěny tyto základní markanty:
A 1,4 bodu; D 3,0; C 1,2; R 0,6; T 1,0; což představuje sumu 7,2 bodu. Pro zub –3 byly zjištěny tyto hodnoty: A 2,3; D 2,7; C 2,2; R 0,8; T 1,3 a celková suma je 9,3 bodu. Zjištěné bodové hodnoty stanovují odhad zubního věku knížete Vratislava I. na 45,7 ±5,9 roku, tedy v rozsahu 95% pravděpodobnosti do maximálního rozmezí 40-52 roků. Zdá se, že u knížete Vratislava je nutno konstatovat p ř e d č a s n o u a zrychlenou obliteraci lebečních švů přesahující rámec normálu. O tom však později. Mohli jsme využít ještě dalšího nezávislého posouzení věku jedince. Jelikož se dochovaly obě poloviny osifikované chrupavky štítné, mohl být proveden odhad dožitého věku podle stupně podle stupně a topografie její osifikace. Podle našeho schématu odpovídá rozsah osifikace chrupavky štítné u knížete Vratislava I. věku 45 ±6,5 roku, tj. věku 40-50 let. Můžeme říci, že se kníže Vratislav I. d o ž i l 4 5 - 5 0 l e t . Je proto nezbytné o d m í t n o u t v písemných pramenech se objevující údaj „33 roky“ pro dožitý věk knížete. Zřejmě půjde o součet doby jeho vlády, jak na údělu, tak na pražském stolci Přemyslovců. (...).

2b. Sérologie
Z kostní tkáně knížete se zjišťovala skupinová vlastnost AB0 systému. Byla prokázána skupina B.

2c. Zdravotní stav knížete Vratislava I.
Na dochovaných kostech nebyly žádné hrubé chorobné změny, toliko známky osteochondrózy meziobratlového disku krčních obratlů C3-C7 a ojedinělé slabé projevy spondylotické (hrudní obratel Th6). Chrupavka prvního pravého žebra byla osifikována, což svědčí pro nastupující degenerativně-produktivní proces na páteři a skeletu hrudníku. Na rentgenovém obraze je ale struktura spongiózy obratlů ještě jemná, bez známek prořídnutí a bez projevů sklerotizace v sousedních facies intervertebrales. Na dlouhých kostech končetin je kostní struktura normální, jen v epifýzách jsou zřetelné stopy po uzavřených růstových štěrbinách (Harrisonovy rýhy). Na rentgenových snímcích horních konců kosti pažní a kosti stehenní byla posuzována struktura spongiózy a velikost dřeňových dutin v horních epifýzách a krčcích kostí. U humeru byl zjištěn 3. až 4. stupeň jejich rozvoje podle Nemeskériho a spol. a týž stupeň i podle schématu Szilvássyho a Kritschera. U femuru odpovídal rozsah dutin 4. stupni schématu Nemeskériho a rovněž 4. stupni třídění Szilvássyho a Kritschera. Tyto nálezy ukazují na věk jedince po nástupu maturní kategorie, tedy v rozmezí 40-50 let života. V naprostém protikladu stojí kompletní obliterace hlavních lebečních švů, která u zkoumaného jedince překračuje hranici senilis, tj. přesahuje věk jedince o dvě decennia. V tomto nepoměrném nálezu je nutno spatřovat specifickou dispozici jedince k předčasnému nástupu a rozvoji obliteračního procesu. O tom později. Na základě nálezu na kostře se nelze vyjádřit o příčině smrti knížete, neboť chorobné změny projevující se na kostře nebyly zjištěny. Rovněž nebyly zjištěny traumatické změny ani čerstvé, ani vyhojené, které by bylo možno vztáhnout k příčině smrti. Pro úplnost je třeba se jen zmínit o vyhojené fraktuře nosních kůstek.

Obrázek
Lebka knížete Vratislava I. (podle E. Vlčka 1997, s. 90, obr. VI/8)

2d. Obsah lebeční dutiny
Jako mimořádný nález lze označit obsah vyjmutý ze zadní jámy lebky knížete Vratislava I. Jde o silné povlaky suché mozkové tkáně se zbytky mozkových plen. Pro ověření charakteru těchto tkání bylo provedeno histologické a sérologické vyšetření vyjmutých hmot.
H i s t o l o g i c k é v y š e t ř e n í - Základním materiálem obsahu lebeční dutiny je organická hmota, která neobsahuje již žádné histologicky definovatelné struktury, neboť ty se rozpadly, ale obsahuje ještě některé komponenty tkání. Hmota je šedookrové barvy, suchá a lehká, na řezech histologicky barvitelná. Mikroskopickým vyšetřením při zvětšení 300krát a 13 500krát byla nalezena velká granula a zbytky membranózních útvarů. V elektronovém mikroskopu při zvětšení 51 800krát, po fixaci tkáně glutaraldehydem a osmiem, byla prokázána jemná flamenta. Tento obraz potvrzuje, že jde o dekomponovanou mozkovou tkáň. V tkáni vystavené po dlouhou dobu druhotné kontaminaci v dutině hrobu, byly navíc zjištěny bakterie, rostlinné spory a zlomky schránek hmyzu. Histologické vyšetření optickým i elektronovým mikroskopem provedl doc. MUDr. M. Grim v Anatomickém ústavu FVL UK v Praze. Preparáty prohlédla ještě prof. dr. B. Pacltová z Paleontologického ústavu Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

S é r o l o g i c k é v y š e t ř e n í - U suché mozkové tkáně vyjmuté z lebky knížete Vratislava I. se vyšetřovaly i skupinové vlastnosti AB0 systému. Byla zjištěna skupina B, to jest shodná skupina, jako byla stanovena z kostní tkáně knížete. Jako srovnávací materiál nám posloužila tzv. „relikvie jazyka sv. Jana Nepomuckého“, která je též tvořena dekomponovanou mozkovou hmotou se zbytky mozkových plen (Vlček 1993). Zbytky mozkové hmoty z lebky knížete Václava, zjištěné profesorem J. Matiegkou, nebyly mikroskopicky vyšetřeny, protože se nyní již nenašly v dostatečném množství.

3. Dožitý věk Spytihněva I. a Vratislava I.
Nejzávažnějším poznatkem při porovnávání obou bratrů, Spytihněva I. a Vratislava I., byl jejich dožitý věk. Kníže Spytihněv I. zemřel roku 915 jako 40-45letý. Jeho narození se tedy musí klást před rok 875. Narodil se jako první známý syn historicky nejstaršímu knížecímu páru, Bořivojovi a Ludmile. Při jeho narození bylo otci necelých 20 let, jeho manželce asi 15 let. Kníže Spytihněv I. zůstal bez legitimních potomků, alespoň historie o nich mlčí. Druhý syn Bořivoje a Ludmily, Vratislav I., se narodil brzy po prvním a zemřel roku 921 jako 45-50letý. To znamená, že se narodil kolem roku 875, nebo krátce po něm. Stanovení dožitého věku na 45-50 let podle odhadu kosterního a zubního věku, a dále podle stupně osifikace chrupavky štítné, je jednoznačné. Historický údaj „33 let“ je asi délkou vlády knížete, nejprve jen údělné, posledních šest let před smrtí však pražské. Asi ve 20 letech, roku 895, se mu narodil první syn, Václav, který byl roku 935 zavražděn asi jako 40letý. Morfologické shody, vypovídající o jedincích 1.-3. generace, uvedu později.


Zdroje:

• Bláhová, Frolík, Profantová – Velké dějiny zemí Koruny české I. – Praha 1999
• Čechura, Mikulec, Stellner – Lexikon českých panovnických dynastií – Praha 1996
• David Kalhous - České země za prvních Přemyslovců v 10. – 12. století – Praha 2011
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2007
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců II. – Praha 2007
• Dušan Třeštík – Počátky Přemyslovců – Praha 1997
• Kosmova kronika česká – Praha 1972
http://www.moraviamagna.cz
http://www.e-stredovek.cz
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“