LUDMILA a DRAHOMÍRA (921)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

LUDMILA a DRAHOMÍRA (921)

Příspěvek od kacermiroslav »

LUDMILA a DRAHOMÍRA
15. – 16. září 921

Obrázek
Tunna a Gomon vyrážejí dveře a škrtí svatou Ludmilu šálou. Pak andělé odnášejí její tělo na nebesa. Vyobrazení z latinského překladu Dalimilovy kroniky

Někdy kolem roku 906 se Drahomíra ze Stodar stala manželkou českého kníže Vratislava I. Bohužel nevíme, jestli byla jeho první, či až druhou manželkou, ale pokud budeme věřit antropologickým výzkumům E.Vlčka, tak pak byla jeho druhou chotí. Drahomíra pocházela z kmene Polabských Slovanů (Stodarů, či jinak Havolanů), kteří patřili do kmenového svazu Luticů. Většinou je tradováno, že kmen Stodoranů by pohanský a z toho později pramenili osobní problémy mezi vdovou po Bořivojovi I. a právě zmiňovanou Drahomírou. Za dobu manželství měla knížeti porodit nejspíše šest dětí z toho dva syny. Tedy pokud budeme věřit určitým zdrojům, které jí považují za matku svatého Václava. O křesťanské víře před rokem 906 se u Drahomíry dá sice polemizovat, ale v době sňatku již musela nepochybně být pokřtěná. Pokud legendy poukazují na její pohanství, tak se zřejmě jedná buď o špatnou informaci, nebo o pokus něco za tento důvod jiného maskovat.

V únoru roku 921 umírá Vratislav I. a prakticky ihned poté se Drahomír dostává do sporů s tchýni Ludmilou, která se doposud starala o výchovu jak Václavovu, tak i Boleslavovu. Zdá se, že nejvyšší představitelé českých kmenů na následném kmenovém shromáždění rozhodli o rozdělení moci mezi obě knížecí vdovy s tím, že Ludmila se nadále měla starat o výchovu následníka trůnu Václava. Drahomíra pak měla Václava do jeho zletilosti zastupovat. Tady je potřeba si ale opět položit otázku vyplývající z antropologického výzkumu. Byl Václav v roce 921 skutečně nedospělý mladíček, jak popisují dobové legendy? Podle těchto legend se nejčastěji uvádí Václavův datum narození někdy mezi lety 903-907, tj. v roce 921 mu mohlo být kolem 14-18 let. Podle antropologů by mu ale v roce 921 mělo být kolem 21 – 26 lety. Václav by tak rozhodně nebyl žádný mladíček, který by se nemohl osobně chopit vlády a důvod by tak musel být jiný. Konflikt by tak mohl mít prozaičtější důvod, tedy protěžování Boleslava na úkor legitimního Václava. Dalším důvodem rozporů mohl být jiný pohled na změnu mezinárodní situaci, kdy se vévodství Saské dostávalo do popředí na úkor Bavorska. Vratislavova smrt tak přišla v nejnevhodnější dobu, protože v roce 919 byl saský vévoda Jindřich Ptáčník (919 – 936) prohlášen králem, ale Bavoři tento akt odmítli akceptovat a obě země se de facto ocitli v otevřeném vojenském konfliktu. Konflikt se ale pro Bavorsko i přes českou pomoc, nevyvíjel příliš dobře a v roce 921 byl bavorský vévoda Arnulf donucen uznat východofranský královský titul pro Jindřicha I. Ptáčníka a tím de facto uznal přesun moci Bavorska do Saska. Jelikož české knížectví v tomto sporu bylo celou dobu bavorským spojencem, tak pak muselo se znepokojením sledovat agresivní saskou politiku vůči Srbům na severovýchodě. A tady se asi obě vdovy názorově rozdělovaly, když Drahomíra protěžovala Sasko na jeho vzestupu, zatímco Ludmila chtěla, i přes určité oslabení, dále být věrná Bavorsku. Spory se prohlubovaly a nakonec vyvrcholili vraždou Ludmily dne 15. září 921 na hradišti Tetín. Podle legend byla Ludmila uškrcené služebníky kněžny Drahomíry, Tunnou a Gommonem pocházejícími zřejmě od Varjagů (švédští Vikingové), kteří k tomu vražednému činu použili „šálu“ (závoj) samotné kněžny vdovy.

Tady si můžeme položit otázku, proč se obě vdovy v zahraniční politice od sebe tak lišili. Slované žijící v oblasti kolem Berlína (Havolané), byli stále více tísnění vzrůstající mocí saského vévodství pod vládou Jindřicha Ptáčníka, a jelikož Drahomíra pocházela z řad tohoto kmene, tak se logicky nabízí odpověď, že prostě jen preferovala svůj vlastní lid. Jenomže to by byl velice zjednodušený pohled, protože i Ludmila pocházela ze slovanského kmene, který byl Sasy rozdrcen již na počátku desátého století. Vdova po Bořivojovi I. by tak měla přinejmenším stejný motiv nenávidět saské vévodství, jako Drahomíra. Důvody tak budou zřejmě poněkud jiné. To, že si česká knížata za manželky vybírala kněžny z kmenů polabských Slovanů, asi svědčí o tom, že právě tímto směrem byla zamýšlené spojenectví a možná i česká expanze. Toto spojenectví je ostatně opakovaně zmiňované i franskými anály. Nepřímo nám toto spojenectví potvrdit i sám král Jindřich Ptáčník v roce 929, když přitáhl na závěr svých bojů s Polabskými Slovany před Prahu, kde si vynutil poplatnost českého knížectví v té době reprezentovaném Václavem. Logicky se tak jeví, že v letech 919 – 921 Vratislav I. podporoval právě bavorskou stranu konfliktu, ale mír uzavřený v roce 921 v Řezně uvolnil ruce saskému králi k dalším krokům proti Polabským Slovanům a tím pádem i proti jejich českým spojencům. A jelikož Bavorsko bylo donuceno k ústupu ze slávy, tak možná o to více vyvíjelo tlaky na Čechy, který od roku 895 považovali za svou sféru vlivu. Dušan Třeštík pak ale poukázal na Ludmilinu orientaci na bavorské prostředí, kde česká církevní organizace byla úzce vázaná na řezenské biskupství (Bavorsko) a kde bavorští církevní představitelé zůstali na straně knežny vdovy i po jejím odchodu z Prahy. Naproti tomu Drahomíra podle všeho pochopila, že situace se u jejich mocných západních sousedů změnila v bavorský neprospěch a i přestože, že Sasko představovala pro její Polabské Slovany velké nebezpečí, tak se rozhodla ke změně zahraniční politiky, nebo alespoň k zachování jakési neutrality. Mezi oběma vdovami, které se od února 921 podíleli na vládě, tak vznikl otevřený spor, jehož závěr ji známe.

Obrázek
Svatá Ludmila odjíždí z Prahy na Tetín, Velislavova bible, kolem 1340

Neboť když se služebnice Kristova Ludmila, jak jsme pověděli dříve, ustranila z očí zrádců, na tom hradě, kam se uchýlila, je od nepřátel znovu pronásledována. Řečená vévodkyně totiž nějaké své velmože, syny nepravosti, jménem Tunnu a Gommona, poslala se silnou tlupou na Tetín, aby její tchyni zahubili. Služebnice Kristova však, předem vědoma budoucích věcí, povolala k sobě zmíněného již kněze svého Pavla a požádala ho, aby sloužil mši svatou. A zpověď svou před obličejem zpytatele srdcí předobrotivě vylévající, znalá již dobrodiní Nejvyššího, jichž se jí dostane, všecka se zbraněmi víry obrnila a na modlitbách klečíc k Bohu prosby ronila, aby jejího ducha, kteréhož sám byl stvořil, v pokoji přijmouti ráčil. Když mše svatá byla dosloužena, přijímáním těla a krve Páně se posilnivši, žalmy s nezlomnou myslí jala se pěti. Na večer pak jmenovaní již usurpátoři vtrhli do jejího domu, vyrazili veřeje, ostatní druhy, ozbrojené kopími a štíty, postavili venku a jen hlavní vrahové Tunna a Gommon – s několika málo jinými –, vyrazivše dveře, s divokým povykem se vřítili do komnaty, v níž odpočívala služebnice Boží. Blažená Ludmila pokorným hlasem jim dí: Jaká to náhlá zběsilost vámi lomcuje? Nestydíte se a ani si nevzpomínáte, kterak jsem já vás jako svoje syny pěstovala a zlatem a stříbrem a skvostným šatem obdarovávala? Ale máte-li proti mně nějakou křivdu, které bych se byla dopustila, povězte, prosím. Leč ti zuřivci, neoblomnější než kámen, nepopřávajíce jí sluchu a neostýchajíce se své ruce na ni vložiti, z lůžka ji vytáhli a na zem hodili. I řekla jim: Maličko mne nechte pomodliti se. Když jí to dovolili, rozpjala ruce a modlila se k Pánu. Poté pravila: Přišli-li jste mne zahubit, prosím, abyste mi sťali hlavu mečem. Podle vzoru mučedníků toužila totiž prolitím krve vydati svědectví Kristu a žádala si s nimi navždy přijmouti palmu mučednickou, kterouž také že si zasloužila, nepochybujeme, poněvadž podle svědectví Písma svatého: Spravedlivý jakoukoli smrtí byl by zastižen, duše jeho v občerstvení bude (Kn. Moudr. 4, 7). Ukrutní tedy kati nedbajíce jejích proseb a slov, provaz na hrdlo jí hodivše, zardoušením ji zbavili života pozemského, aby na věky živa byla s tím, kterého vždycky byla milovala, s Ježíšem Kristem Pánem naším. Vytrpěla pak mučednictví šťastná a Bohu oddaná služebnice Kristova Ludmila sedmého dne v sobotu, 15. září o první vigilii noční.
(zdroj: Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 4. (1. část), překlad Antonín Stříž (1969)

Družiníci se spolu se svým doprovodem podle všeho zmocnili i osobních šperků zavražděné a po návratu je odevzdali Drahomíře, která je za odměnu obdarovala některými částmi z pokladu a rozdělila se s nimi o svou moc. Oba pak vládli jako velmoži Čechů, ale jen do doby, než jejich moc a arogance začala Drahomíře přerůstat přes hlavu. Rozhodla se tedy nepohodlných velmožů zbavit, protože jejich moc ohrožovala jak kněžnu samotnou, tak i vnitřní poměry v zemi. Tunna se ale o chystané akci dozvěděl a tak ze strachu vzal svou rodinu a všechny své lidi a raději Čechy opustil. Gommon se rovněž pokusil uprchnout, ale spolu se svým bratrem byl zajat a potrestán ztrátou hrdla. Drahomíra se pak mstila i na všech jejich příbuzných bez rozdílu pohlaví a věku a všechny nechala bez milosti pozabíjet.

Dalším politickým činem kněžny Drahomíry bylo vyhnání bavorských kněží. Tento čin nebyl namířen ani tak proti christianizaci Čech, jako vysloveně proti bavorských duchovním působícím v Čechách. Zcela jistě byl vyhnán kněz Pavel a kněží jeho pražského archipresbyterátu, kteří byli z větší části mnichy kláštera sv. Jimrama v Řezně (Regensburg). Drahomíra tak zřejmě svým způsobem protestovala proti spojenectví bavorského vévodství se saským královstvím Jindřicha I. Ptáčníka (saský král v letech 919 – 936). Proto vypověděla z Čech bavorské exponenty včetně s právě výše jmenovaným knězem Pavlem. O rok později podnikl bavorský vévoda Arnulf vojenskou výpravu do Čech, o jehož výsledku nám ale dobové prameny nepodávají žádné zprávy (více informací ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=266&t=3866). Výsledek ale asi nebyl žádná velká sláva, protože jinak by si Drahomíra nemohla i nadále udržet svou moc v knížectví.

Obrázek
Relikviářová busta svaté Ludmily

Ludmila byla pochovaná nejdříve na Tetíně, kde v noci z 15. na 16. září našla svou mučednickou smrt. Legendy hovoří, že již tehdy se kolem jejího hrobu děly četné zázraky. Již Drahomíra nechala Ludmilin dům proměnit v chrám sv. Michaela a poté kníže Václav, krátce co usedl na knížecí stolec, nechal její ostatky přenést do Prahy, kde byly uloženy na Pražském hradě v kostele sv. Jiří, kde jsou uložené i dnes. Ludmila se stala nejen první českou, ale i první slovanskou svatou a její kult byl velice živý již ve 12. století. První Ludmilin zázrak máme písemně doložený k roku 1100. Poté následovalo několik dalších ludmilských legend. V 11. století byla svatořečená. V roce 1142, při přestavbě kostela svatého Jiří na Pražském hradě, nedovolil biskup Ota hýbat s jejími ostatky bez souhlasu papeže, což svědčí o významu jejího kultu.
Ačkoliv není jednoduché hodnotit Drahomířin krok vůči své snaše Ludmile nějak pozitivně, tak na druhou stranu asi musíme dát za pravdu autorovi „První slovanské legendy o sv. Václavovi“, kde se píše, že …“Drahomíra zemi upevnila.“ Podle všeho se kněžna ukázala jako schopná panovnice, která se dokázala vypořádat se složitou situací vzniklou řezenským mírem. Roku 922 pak ukončila dlouholetou závislost na Bavorsku, což vyústilo v odvetnou vojenskou výpravu proti Čechům, která ale nebyla nějak moc úspěšná. Do roku 924/925, kdy asi odevzdala vládu nad knížectvím právoplatnému Václavovi, tak vytvořila docela dobré podmínky pro své syny (pokud budeme věřit, že byla i Václavovou matkou).

Poznámky:

LUDMILA se narodila někdy kolem roku 860 knížeti Slaviborovi z Pšova u Mělníku. Někde v polovině sedmdesátých let devátého věku uzavřela sňatek s českým knížetem Bořivojem I. (+ 888/890) s nímž na Velké Moravě u dvora Svatopluka Velikého přijala z rukou moravského arcibiskupa Metoděje křest. Z manželství se ji narodili synové Spytihněv I. (+ 915) a Vratislav I. (+ 921), pozdější česká knížata. Po předčasné manželově smrti dále žila na knížecím dvoře, který opustila zřejmě až po neshodách, které měla se svou snachou Drahomírou. Po těchto rozchodech opustila Prahu a dále pobývala na jednom z hradišť přemyslovské domény a Tetíně. Podle dobových legend se významně podílela na výchově knížete Václava, přičemž preferovala slovanský církevní obřad. Po pouhých sedmi měsících od smrti knížete Vratislava I. vyvrcholil vzájemný spor obou vdov Ludmilinou smrtí na Tetíně.

DRAHOMÍRA pocházela z kmene Polabských Slovanů, přičemž není zcela jisté, jestli byla v době sňatku křesťankou, či pohankou, jak je prezentováno legendami. Nejpozději při svatbě ale musela již být pokřtěná. Poté co zemřel její knížecí manžel Vratislav I. musela těžce nést to, že Václav byl svěřen do péče její tchýně Ludmile a spory mezi oběma vdovami vyvrcholil tetínskou vraždou starší z nich. Poté Drahomíra upevnil svou moc a nějakou dobu byla poručnicí knížete Václava, který ji ale po svém nástupu na knížecí stolec, pro její popudlivou povahu, vyhnal. Teprve až poté, co se poměry na knížecím dvoře uklidnily, bylo Drahomíře dovoleno se do Prahy vrátit. V době vrcholící krize mezi bratry Václavem a Boleslavem byla Drahomíra zrovna ve Staré Boleslavi a byla tak svědkem vraždy knížete. Během dlouhé vlády jejího syna Boleslava I. již o ní nemáme žádné zprávy. Knížeti Vratislavovi porodila kromě Václava (pokud by skutečně jejím synem) a Boleslava i čtyři dcery.
Svatá Ludmila v písemnictví
• Kristiánova legenda (Legenda Christiani. Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius.)
• Crescente fide Passio s. Venceszlai incipiens verbis Crescente fide christiana.
• Gumpoldova legenda
Svatá Ludmila ve výtvarném umění
• Iluminované rukopisy: Zlomek Dalimilovy kroniky, Velislavova bible
• Relikviářová busta svaté Ludmily (na lebku světice) ze zlaceného stříbra, součást Svatovítského pokladu
• Relikviářová paže sv. Ludmily
• Schodištní cyklus (nástěnná malba) na hradě Karlštejně
• Deska Mistra Theodorika s malbou a relikvií v rámu, Kaple Sv. Ostatků na hradě Karlštejně
• Kamenná tumba sv. Ludmily s reliéfem ležící světice - v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě
• Veraikon svatovítský - mezi světci malovanými na rámu - součást Svatovítského pokladu
• Gotický deskový oltářní obraz z Dubečka - mezi světci stojící sv. Ludmila - v Národní galerii v Praze
• Barokní socha sv. Ludmily, zlacená dřevořezba, František Preiss, 1699, hlavní loď katedrály sv. Víta v Praze
• Svatý Václav a svatá Ludmila při mši, olejomalba Františka Tkadlíka - v Národní galerii v Praze
• Svatá Ludmila, pomocnice chudých - olejomalba Josefa Vojtěcha Hellicha
• chrám sv. Ludmily v Praze na Královských Vinohradech
• Zavraždění sv. Ludmily, mramorová socha od Emanuela Maxe, v kapli sv. Ludmily, katedrála sv. Víta v Praze
• Socha stojící sv Ludmily, součást pomníku svatého Václava v Praze na Václavském náměstí - J. V. Myslbek

Zdroje:

• Bláhová, Frolík, Profantová – Velké dějiny zemí Koruny české I. – Praha 1999
• Čechura, Mikulec, Stellner – Lexikon českých panovnických dynastií – Praha 1996
• David Kalhous - České země za prvních Přemyslovců v 10. – 12. století – Praha 2011
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2007
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců II. – Praha 2007
• Dušan Třeštík – Počátky Přemyslovců – Praha 1997
• Kosmova kronika česká – Praha 1972
www.moraviamagna.cz
www.e-stredovek.cz
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: LUDMILA a DRAHOMÍRA (921)

Příspěvek od QVAK »

Doufám, že autor má hodně hluboké šuplíky s dalšími zajímavými připomenutími.
Coopy
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 20/4/2010, 18:00
Bydliště: I.O.M.

Re: LUDMILA a DRAHOMÍRA (921)

Příspěvek od Coopy »

Mam jen skromnou otazku. Kdy a jak byl slovansky kmen Psovanu, z ktereho pochazela Ludmila, rozdrcen Sasy ?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: LUDMILA a DRAHOMÍRA (921)

Příspěvek od kacermiroslav »

"Bořivoj měl též manželku jménem Ludmila, dceru Slavibora, knížete ze země slovanské, jež za starodávna slula Pšov, nyní od dnešních lidí podle hradu nedávno vystavěného Mělnickem sluje" - Kristiánova legenda

"Pšované nazývali se podlé hradu Pšova (Mělníka) a říčky Pšovky. Od Čechů dělilo je Labe, ale k severu roztáhli se daleko až ke hvozdu, t. j. k Mimoni, a odtud do údolí Jablonského. Také podkrají Jizery patřilo k jejich zemi, neb tu postavil Boleslav Lítý, kníže jejich, hrad Boleslav (Starou) a snad i Boleslav druhou (Mladou)." - August Sedláček (19.století)

Mělnicko je tak tradičně považováno za domov svaté Ludmily. Ale vedle tohoto území se také často uvažuje o tom, že pocházela z kraje posálských Srbů.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“