BOLESLAV I. (český kníže v letech 929/935-967/972)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

BOLESLAV I. (český kníže v letech 929/935-967/972)

Příspěvek od kacermiroslav »

BOLESLAV I. zvaný „Ukrutný“ (* asi 915 - + 967/972)
Český kníže v letech 929/935 – 967/972

Obrázek

Málokterý český panovník je v našich dějinách tak negativně zapsán, jako Boleslav I. a to přestože na druhou stranu patří mezi tu hrstku našich vládců, která se nesmazatelně zapsala i do evropských dějin. Boleslav se narodil někdy kolem roku 915 jako syn českého přemyslovského knížete Vratislava I. (+ 921) a jeho manželky Drahomíry, která pocházela z kmene polabských Slovanů (Stodoranů, či jinak Havolanů). Jeho starším bratrem byl Václav, český patron, který byl zavražděn v září 929/935. Není zcela jisté, že Drahomíra byla matkou jak Václava, tak i Boleslava, ale je nepochybné, že byla matkou druhého jmenovaného. A z toho zřejmě pramenili následné spory mezi oběma knížecími bratry.
V září roku 935 tento spor vyvrcholil. Ambiciózní Boleslav živený ve svých touhách neméně ambiciózní matkou a Václavovou macechou Drahomírou, pozval koncem září svého knížecího bratra do Staré Boleslavi, kde pak v ranních hodinách 28. září 935 došlo k bratrovraždě. Důvodem byly zřejmě rozdílné názory na politiku vůči říši (především pak vůči Sasku kde panoval Jindřich I. Ptáčník) a možná i spory náboženské. V očích kněžny Drahomíry vdovy po knížeti Vratislavovi (+921) a jejího syna Boleslava, byl kníže Václav slaboch na trůně, který se věnoval spíše modlení než vládnutí. Tento jejich názor mohl být i umocněn Václavovým podřízením se králi Jindřichovi v roce 929, poté co do Čech vtrhl nejen král Jindřich ale i bavorský král Arnulf (+937). Václav se před Prahou králům a jejich vojenské moci podřídil a uvolil se znovu splácet do říše tribut, který si na českých kmenech vymohl již zakladatel Svaté říše římské Karel Veliký (800-814). Ten totiž v roce 805 vtrhl do Čech, aby si podmanil zdejší slovanské kmeny. Svůj úmysl opakoval o rok později a předáci českých kmenů nakonec zřejmě roku 807 svolili s placením tributu a s formálním uznáním nadřazenosti Franské říše (Svaté říše římské). Ovšem o sto let později již byla situace jiná. Již někdy od třicátých nebo čtyřicátých let 9. století české kmeny tribut do říše odmítli platit a tak si Východofranská říše, která vyrostla na troskách Franské říše (Verdunskou mírovou smlouvou z roku 843 byla říše rozdělena mezi tři dědice), začala znovu uplatňovat právo na tento tribut. Z toho vzešel dlouholetý boj s říši, který ale de facto nebyl nikdy ukončen. Načas říše dokonce v českých kmenech a ve Velkomoravské říši našla spojence proti společnému nepříteli starým Maďarům (podzim 894 – 897). Když tito vyvrátili nájezdy Velkomoravskou říši v letech 906/907 vynutili si vojenskou silou placení tributu z říše. Jak pak říše pod vedením Jindřicha I. Ptáčníka sílila, snažila se znovu podmanit české kmeny, nebo spíše již zárodek českého knížectví, kterému po smrti knížete Vratislava (+921) a krátké poručnické vládě Drahomíry vládl syn Vratislava a jeho první (nám neznámé) manželky Václav. Na podzim roku 935, když došlo ke Staroboleslavské vraždě (není zcela vyloučeno, že to byla možná vražda v afektu a nebyla vůbec plánovaná), utrpěl Václavův ochránce král Jindřich I. Ptáčník mozkovou mrtvici a až do své smrti již nemohl vládnout. (Václav byl Jindřichovým chráněncem z logických důvodů, podvolil se mu a tak Jindřich nechtěl na trůně někoho, kdo by jeho vůli vzdoroval). Ovšem od konce září 935 byl na pražském knížecím stolci již zcela jiný panovník, který chtěl vést vlastní politiku bez ohledu na názor saské dynastie. A svou politiku začal Boleslav prosazovat velice krvavě. Nejprve se musel vypořádat s Václavovou družinou. Ihned po staroboleslavské vraždě dal Boleslav rozkaz k likvidaci jeho přátel. Podle kronikářů a legend se nezastavil ani před dětmi a nemluvňaty, které nechali jeho věrní topit ve Vltavě. Do jisté míry se uvažuje i o likvidaci samotné Václavovi rodiny, protože někteří historici se domnívají, že kníže měl jak manželku, tak i nejméně jednoho potomka.

Válka s Říší
Boleslav pokračoval v upevňování své moci i nadále vojenskou silou, když likvidoval všechny Václavovi stoupence a v zárodku tak zabránil vleklé občanské války, která by zemi totálně zničila. Na tyto jeho kroky ale doplatila i kněžna Drahomíra, která z obavy před synem raději zemi opustila. Hned v první polovině roku 936 se Boleslav mocensky střetl ze zájmy Saska, tedy Říše, když vyhlásil válku jistému „podkráli“ (subregulus), který sídlil kdesi na území Čech, ale byl poslušen příkazů z Říše. Je logické, že Boleslav nechtěl na svém území mít nikoho, kdo by zde působil jako prodloužená ruka Saska, ke kterému nový český panovník shlížel zcela jinak, než jeho předchůdce Václav. Bohužel kronikář Widukind, který nám o tomto sporu zanechal písemné zprávy, nebyl v popisu dostatečně konkrétní a tak panství „podkrále“ nedokážeme přesně lokalizovat. Osud Boleslavovi skutečně přál. Jindřich Ptáčník nebyl schopen od podzimu roku 935 díky mrtvici vykonávat svůj úřad a tak měl Boleslav volný prostor k uskutečňování svých snů. Navíc Jindřich o půl roku později dne 2. července 936 umírá, což byl signál ke vzpouře mezi následníky v říši. Následné boje o trůn ochromily celou říši, čehož využili například kmeny polabských Slovanů a také Boleslav I., který začal budovat české knížectví, které se nemělo omezovat jen na přemyslovskou doménu. V cestě mu ale stál sousední „podkrál“, tedy jak kronikář Widukind napsal „vicina subregula“ (tj. doslova „sousední podkrálíček“). Tento český kníže, jehož panství leželo někde mezi přemyslovskou doménou a saským královstvím, uznával jako svého panovníka právě saského krále. To však bylo trnem v oku pražskému knížeti a tak se schylovala k prvnímu střetu mezi Boleslavem I. a nástupcem Jindřicha Ptáčníka, Otou I. Velikým (*912 - +973). Ota I. Veliký z dynastie Liudolfovců byl synem Jindřicha Ptáčníka a vévodkyně Matyldy a byl určen za jediného vládce rodinným řádem z Quedlinburku (929). Svůj trůn si však po smrti otce musel nejdříve vybojovat. Hlavní nápor vojenských sil knížete Boleslava v polovině roku 936 tedy směřoval do českého knížectví „sousedního podkrále“. Tento panovník se cítil pražským knížetem ohrožen a proto požádal o pomoc Otu I. Velikého. Ten zorganizoval vojenskou výpravu, která byla složena ze dvou vojsk. První vojsko vyrazilo do Čech z Merseburku (legie složena ze zločinců – cca 1.000 bojovníků) a dále jej podpořili pomocné zdroje z Hassegau. Druhé vojsko pak bylo vysláno z Durynska. Vzhledem k místům odkud vojska vyrazila, postupovala do Čech od severozápadu, ze Saska, přes Krušné hory. Otázkou ale zůstává, jestli tato vojsko vůbec překročila hranice české kotliny. Boleslav se totiž ukázal jako velký stratég a předešel spojení nepřátelského vojska. Proto zřejmě Sasy a Durynky předešel a se svým vojskem sám zaútočil na ještě samostatná nepřátelská vojska. Podle Widukinda své vojsko rozdělil a zaútočil nejdříve na Durynky. Ti neočekávali, že již v této fázi na ně Boleslav zaútočí (mělo to být podle plánů opačně) a před jeho vojskem vzali nohy na ramena. Krátce poté bylo poraženo i Saské vojsko vyšlé z Merseburku. To by svědčilo o tom, že Boleslavovi podařilo nepřítele překvapit krátce před jeho plánovaným spojením. Pokud se předpokládá postup Sasů z Merseburku na jihovýchod na Míšeň a Durynků z Erfurtu rovněž na Míšeň, tak toto území můžeme pokládat za místo bojů. Moment překvapení tak vyvážil početní převahu Sasko Durynského vojska a pomohl ve vítězství Boleslavova vojska. Po rozehnání Durynských oddílů a porážce Saského vojska již Boleslavovi nebránilo nic, aby urovnal věci u „sousedního podkrále“ podle svých představ. Jeho vojsko pronikalo dále až k hradu „podkrále“ a zmocnilo se jej hned prvním útokem. Hrad pak byl vypálen a zůstal neobnoven až po dobu, kdy se o této válce zmiňuje ve své kronice Widukind. Lokalizace hradu a knížectví „sousedního podkrále“ není doposud zcela jasná. Na první pohled by se zdálo, že najít hradiště (hrad), které bylo roku 936 zničeno by nemělo být pro archeology velký problém. Ovšem problém je v určení alespoň přibližného místa, kde mohl stát, a také jestli od 10. století zůstal v troskách nebo byl někdy v pozdější době obnoven. Pokud budeme vycházet z Widukinda a jeho kroniky jakožto hlavního zdroje, tak hrad „sousedního podkrále“ musel ležet poblíž místa saské porážky. Jeho lokalizace se tak dá klást do severozápadní části Čech. Nejčastěji se mluví o hradišti v Zábrušanech u Duchcova. Další teorie ražené již od počátku 20. století jej ztotožňují s Chlumem nad Mladou Boleslaví, která se ale v dnešní době jeví jako málo pravděpodobná. Porážkou Durynského a Saského vojska a vypleněním hradu „sousedního podkrále“ započala válka s říši, která trvala prakticky nepřetržitě čtrnáct let od roku 936 do roku 950. O jejím dalším průběhu se nám však nedochovalo žádných zpráv ani v dobových kronikách. Dá se však odhadovat, že boje byly střídavě úspěšné na jedné i druhé straně, ale žádných velkých a drtivých vítězství dosaženo zřejmě nebylo. Saský panovník musel konsolidovat svou říši, která byla neustále oslabováno vnitřními spory i boji se starými Maďary, kterým byl povinen již od roku 926 odvádět roční tribut. Tento tribut však značně zatěžoval královskou pokladnici. Daň za mír s Maďary nebyl levnou záležitostí a tak již Jindřich I. Ptáčník se jej snažil rozšířit na ostatní vévodství a panství, která postupně začleňoval pod svou moc (například Bavorsko a od roku 929 Čechy donutil k placení tributu). Boleslav se pak snažil ovládnout celé Čechy, což pro změnu odvádělo jeho pozornost a bojovou hotovost od sporů se Saskem. Z výše uvedených důvodů měl Jindřichův následník Ota velký zájem o pokračování placení tributu z Čech i po smrti knížete Václava, ale jeho nástupce Boleslav to odmítl a vedl vlastní expanzivní politiku. Ota však měl dost vlastních problémů a nedisponoval takovou vojenskou mocí (i z finančních důvodů), aby dokázal jedním či dvěma výpady donutit pražského knížete k poslušnosti. Další průběh válečných operací mezi léty 937 až 949 tak odpovídal možnostem saského království a jeho spojenců na jedné straně a českého knížete na straně druhé, který se snažil rozšířit svůj vliv na celé Čechy. Jednalo se tak asi spíše jen o pohraniční boje, kterých se na každé straně zúčastňovalo vždy jen pár desítek nebo stovek bojovníků. Možná i díky těmto pohraničním bojůvkám nevelkého významu a rozsahu nebyl další průběh války dostatečně motivujícím pro kronikáře, aby jej zaznamenali. Je možno uvažovat, že tento čtrnáctiletý boj s říši nebyl vyplněn jen nepřetržitými boji, ale možná i ozbrojeným příměřím. To by také vysvětlovalo velkou expanzi pražského knížete směrem na sever a severovýchod a de facto vytvoření státního útvaru, který by se klidně také mohl nazývat Boleslavovou říší. O dalším průběhu války mezi Boleslavem a Otou nám opět podává zprávy Widukindova kronika. V červenci roku 950 opět vtrhlo saské vojsko do Čech. Tentokráte se do jeho čela postavil sám král Ota I. Veliký. Otovo vojsko zřejmě vyrazilo z Durynska a přes Krušné hory zamířilo do Čech, kde oblehlo jakýsi nový hrad, kterému velel Boleslavův syn (zřejmě Boleslav II. český kníže v letech 972 – 999, nebo jiný Boleslavův syn, který zemřel před nástupem na trůn). Tato válečná výprava nakonec skončila smírem mezi hlavními aktéry pod Novým hradem bez ozbrojeného střetu. Možným důvodem proč samotný čtrnáctiletý spor s říši skončil mírovou cestou, mohla být již silná armáda, kterou Boleslav v roce 950 disponoval. Boleslav I. v roce 950 byl v úplně jiné pozici, než jeho bratr Václav o 21 let dříve. Proti Otovu vojsku mohl Boleslav I. již postavit početnou a dobře vyzbrojenu armádu posílenou o již o jednotky z ovládnutých území severních a východních Čech. O síle jakou Boleslav v té době disponuje, podává důkaz účast jeho vojenské tisícihlavé jízdný družiny v roce 955 v bitvě na řece Lechu proti starým Maďarům (zřejmě byl tento oddíl veden nejmenovaným Boleslavovým synem, který možná v této bitvě i padl). Je jasné, že této bitvy se nezúčastnila ani zdaleka celá Boleslavova vojenská hotovost (ta byla potřebná hlavně doma) a tak se dá předpokládat, že o pouhých pět let dříve (950) mohla být jeho vojenská síla v počtu několika tisíc mužů, možná 5.000 až 10.000 bojovníků (prvního i druhého sledu) nebo i více. Podle demografických odhadů v té době mohl Boleslav I. disponovat územím, na kterém žilo cca 300.000 až 400.000 obyvatel (myšleny pouze Čechy a Morava).

Obrázek
Boje s Otou I. (Sächsische Weltchronik)

Správa země
Za Boleslavovi vlády se dramatickým způsobem rozšířila původní přemyslovskými knížaty ovládaná tzv. přemyslovská doména na hradskou správu, která zaujímala plochu prakticky celých Čech i přilehlých území zejména na severu a severovýchodě. Svou vládu si Boleslav posílil tak, že si mohl dovolit začít od obyvatel vybírat daň, z které platil svou družinu bojovníků a rovněž z těchto prostředků byl schopen náklady za své plány, mimo jiné i za budování hradské správy. Jak již víme z doby jeho bratra Václava, byli Čechy sice pod faktickou mocí přemyslovských knížat, ale o tuto moc se musela tato knížata dělit s řadou lokálních panovníků, jako například s kouřimským knížetem. A je asi zcela pochopitelné, že postup, kterým se Václavovi podařilo včlenit kouřimské panství pod jeho svrchovanost, bylo spíše atypické. Mnohem častěji se přemyslovská knížata setkávala s odporem lokálních knížat a tento odpor pak byl často zlomen vojenskou silou. Za více jak třicetiletého panování Boleslava I. se tak tento mocný kníže dokázal vypořádat s většinou rodů a knížat (tzv. „subreguli“), přičemž své protivníky podle všeho zlikvidoval s celými rody a jejich vypálená hradiště nahradil novými, kam dosadil sobě loajální kastelány pod kontrolou Pražského hradu. Boleslav tak oproti svým předchůdcům postupoval razantněji, protože Václav i jeho předchůdci se plně spokojili s formálním slibem závislosti poraženého knížete, ale Boleslav jejich území obsadil, rody vyvraždil (pokud to bylo nezbytně nutné) a obsadil svými vojáky. Mezi nově vzniklá správní centra, která nechal Boleslav vybudovat, můžeme počítat Žatec, Starý Plzenec, Bílina, Sedlec, Mladá Boleslav, Litoměřice, Kouřim sv. Jiří, Prácheň, Doudleby a zřejmě i řada dalších. Díky této hradské správě, která byla vůči pražskému panovníkovi zcela loajální, ovládal a řídil Boleslav celé Čechy, vybíral daně a dlouhých čtrnáct let naopak neplatil tribut saskému panovníkovi. To vše mu umožnilo stabilizovat poměry uvnitř země, která bohatla nejen tímto způsobem, ale rovněž obchodem s otroky. Finanční prostředky pak Boleslav vkládal i do svých ozbrojených složek, s kterými si mohl dovolit dobývat okolní území, z kterých dále bohatl. Jeho postup tak připomínal válečná tažení Karla Velikého, nebo ať nechodíme daleko, Svatopluka moravského.

Ekonomický růst
Za vlády Boleslava I. se v Čechách začali razit první mince, protože dosavadní forma platidel vycházela z tzv. šátečkové měny a směnného obchodu. První pražské denáry měly na jedné straně vyobrazeno Boleslavovo jméno a na druhé bylo „Biagotacoiiiia“ nebo „Biagotacoviix“ (Biagota manželka). Má se za to, že se jedná o jméno Boleslavovy manželky Biagoty, o které ale bohužel víc informací prakticky nemáme. Svou kvalitou a hodnotou se tyto denáry řadily mezi tehdejší běžná evropská platidla. Ekonomický vzrůst českého knížectví se nám dochoval i v písemné podobě, kterou po sobě zanechal židovský obchodník a cestoval ve službách muslimského španělského státu (Iberský poloostrov) jménem Ibrahim ibn Jakub. Ten při svých obchodních cestách navštívil i četné slovanské země a mezi nimi v letech 965-966 putoval i po Boleslavově říši, o které napsal: „Město Frága (Praha) je zbudováno z kamene a vápna a je obchodem město ze všech nejbohatší. Jejich země je nejlepší ze zemí severu (míněno Evropa severně od Alp) a potravinami nejbohatší.“ O Boleslavovi píše jako o „Bújislav“, nebo „Bújim“. Městem vybudovaným z kamene a vápna zcela jistě myslel Prahu, přestože i ona, byla jako většina tehdejších měst střední a východní Evropy postavená především ze dřeva. Nicméně těch několik zděných staveb na Pražském hradě a i v samotném městě (především sakrální stavby) se vymykalo tehdejším stavebním možnostem Slovanů, a proto Ibrahim ibn Jakub město nazval tak jak nazval. Kromě jiného nám pak tento obchodník a cestovatel zanechal řadu dalších informací o zvycích starých Slovanů, o mimo mincovních formách platidel atd. Nicméně to není předmětem této práce.

Obrázek

Zahraniční expanze
Po upevnění své moci a uklidnění situace ohledně války s Říší, se Boleslav mohl vrhnout na realizaci své agresivní expanzivní politiky, kterou si za krátký čas vydobyl mocnou říši, která je někdy zvaná jako Boleslavova. Samozřejmě není vyloučeno, že část územních zisků získal kníže již před rokem 950, kdy se smířil s římským panovníkem, ale volnou ruku měl především až po tomto datu. Ke svému státu, který původně zaujímal Čechy s opěrnou mocí v podobě Přemyslovské domény ve středních Čechách tak připojil území Slezska, Krakovska, Moravu a tzv. Červené hrady (Červená Rus, Halič, Červoňské hrady). Obsazením Moravy posunul hranice svého panství daleko na východ až k hraniční řece Váh, za kterou se již rozprostíralo území někdejšího Nitranského knížectví (součást velkomoravské říše), které v té době drželi pevně ve svých rukách staromaďarské kmeny formující pomalu, ale jistě do Uherského království. Směr Boleslavy expanze sledoval tehdejší dálkové obchodní trasy vedoucí jak přes Moravu do Podunají a k Černému moři, tak především její severní variantu vedoucí přes Slezsko do Kyjeva, protože jižní trasa přes Maďary ovládaná území byla značně neklidná a nebezpečná. Boleslavova říše tak značně bohatla právě z ovládnutí této hlavní obchodní tepny vedoucí z východu na západ, která v tomto směru zajišťovala přísun otroků (jedno z největších tržišť s otroky bylo právě v Praze), ale i vzácných látek, koní a dalších surovin. V obráceném směru pak putovali především šperkařské a vojenské výrobky vysoké kvality zpracování. Přesnou formu závislosti, či ovládnutí těchto území neznáme, ale s největší pravděpodobností zde stála hradiště, která kontrolovala provoz na obchodní trase, vybírali se zde daně, poplatky, poskytovali služby atd. a to vše za přítomnosti Boleslavových mužů, nebo jemu loajálních vojenských posádek místních rodů. Nemalý díl z kořistí pak putoval právě do Čech a do Prahy.

Obrázek

Církevní politika
Již u textu o Ludmile a Drahomíře jsme si říkali, že jedním z faktorů, který obě kněžny názorově rozděloval, byla církevní orientace, kde jedna z nich preferovala staré „pořádky“ reprezentované Bavorskem a druhá dávala přednost novým pořádkům přicházejícím ze Saska. Boleslav si byl samozřejmě velmi dobře vědom své závislosti, co se zahraniční církevní organizace týče a proto zřejmě záhy poté, co se chopil vlády, začal usilovat o církevní samosprávu, jakou si před desetiletími zajistil i Svatopluk Veliký zřízením moravského arcibiskupství. Za tím účelem podporoval kult svého bratra knížete Václava, nad jehož hrobem by mohl nechat zřídit biskupství. Biskupství pod českým knížetem by mu zajistilo větší církevní nezávislost, zároveň i mezinárodní politický a církevní respekt a v neposlední řadě i nástroj pro další zahraniční expanze vedené proti pohanům. Za Boleslavovy vlády došlo k založení prvního kláštera v Čechách (na Moravě zřejmě existoval nějaký klášter již v době Velkomoravské), kterým byl benediktinský klášter sv. Jiří na Pražském hradě. První abatyší se stala Boleslavova dcera Mlada. Svou další dceru Doubravku (či Dobrava) úspěšně provdal za prvního písemně doloženého polského knížete Měška I., čímž se nemalou měrou zasloužil o christianizaci Polska. Doubravka byla totiž provdána pouze s příslibem, že se polský panovník nechá pokřtít. Spolu s Doubravkou odešla do Polska skupina kníže a mnichů. Boleslav I. se také nemalou měrou zasloužil o vznik pražského biskupství, přičemž jeho dlouholeté snahy završil až jeho syn Boleslav II. České knížectví se tak zařadil mezi moderní, křesťanské západní země.

O skutcích knížete Boleslava jsem se však nemohl dověděti nic, co by bylo hodno zaznamenati, leč jednu věc, jež tuším stojí za to, abych vám ji pověděl. Služebník Boží Václav zanechal kostel, vystavěný v hlavním sídle Praze ke cti svatého Víta mučedníka, neposvěcený, protože ho smrt předešla. Kníže Boleslav vypravil k biskupu Michalovi, jenž byl tehdy představeným kostela řezenského, posly s velikými dary a ještě většími sliby a přípověďmi a prosil ho, aby ráčil posvětiti kostel pražský; ale jen stěží dosáhl od něho, aby splnil jeho žádost. Biskup nebyl by zajisté k tomu svolil, rozhodl se však učinit to na památku a pro spasení duše svého přítele Václava, tehdy již zabitého, protože muž Boží Václav, dokud tělesně žil, choval k němu obzvláštní úctu a lásku jako k duchovnímu otci a přelaskavému biskupu. Neboť i biskup Michal rovněž vzal ho sobě za syna nejmilejšího a učil ho bázni a lásce k Bohu a posílal mu své dary, kterých toho času nejvíce potřebovala nová církev Kristova. Hned, jak kníže dosáhl splnění svého přání, všechen lid i velmoži a duchovní zbožně spěchali vstříc přicházejícímu biskupu a s velikou poctou a radostí ho uvítali pod střechami hlavního sídla Prahy. Nač o tom více? Dne 22. září biskup, posvětiv kostel svatého Víta mučedníka, vrátil se potěšen do svého domova.
(zdroj: Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 18)

O rodinných Boleslavových poměrech toho moc nevíme. Jedním ze zdrojů je výše uvedená mince, z které se odvozuje, že jméno manželky bylo Biagota. Spolu měl knížecí pár čtyři děti, které se dožily dospělosti. Prvním z nich byl Boleslav II. (*asi 932 - +999), následoval Strachkvas (*asi 935 – 996), který se podle Kosmase narodil v době hodokvasu ne Staré Boleslavi, kde následný den došlo k Václavově vraždě. Poté se asi narodila Doubravka (+ 977) provdaná za polského knížete a jako poslední Mlada (+ 994) abatyše u sv. Jiří na Pražském hradě.

BOLESLAV I. – SMRT A HROB
Michal Lutovský

Roku od narození Páně 967. Dne 15. července kníže Boleslav, mající příjmení Ukrutný, pozbyl knížectví, bratrovou krví zle získaného, spolu s životem. Po něm nastoupil v panství stejnojmenný jeho syn, otci velmi nepodobný dobrými mravy a duchovním obcováním. Jak je podivná milost Boží! Jak nevyzpytatelní jsou soudové jeho! Hle, zrodí se hrozen z ostružiny, růže z trní, ušlechtilý fík z bodláčí, tak věru z bratrovraha vzejde ctitel Kristův, z vlka beránek, z násilníka muž dobrotivý, z bezbožného Boleslava zplozen byl kníže Boleslav Druhý, však zbožnou povahou první. A není mu úhonou stejné jméno s ničemovým otcem, poněvadž v něm hořela pravá láska Kristova a čisté milování, podobně jako mnozí dostanou jména svatých a přece nedosahují svatosti; neboť ani svatost ani nepravost se nepoznává na člověku podle jména, nýbrž obé to po zásluze.
(zdroj: Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 21)

O přesném datu úmrtí Boleslava I. se lze opět pouze dohadovat – jako již v tom temném století tolikrát. Umíral sice mocný vládce, v jeho zemi však tehdy patrně nebyl nikdo, kdo by tuto událost zaznamenal písmem pro další generace. Uplyne jen pár let a po české zemi se budou číst legendy o zvrhlém katanovi. A přece málokterý český panovník zanechal svým potomkům tak skvělé dědictví. Lze sice namítnout, že řada českých králů po sobě zanechávala vzkvétající zemi; málokdo ale musel vystavět budovu státu téměř z ničeho. Rozdíl mezi panstvím, jehož vlády se Boleslav ujal v roce 935, a státem, který předával svému synovi, byl nesmírný. Kronikář Kosmas uvádí jako úmrtní datum Boleslava I. 15. červenec 967, ale Widukind píše, že ještě v září 967 pomáhal Boleslav svému zeti, polskému knížeti Měškovi, v boji se saským hrabětem Wichmannem. Widukindův termín gener může sice znamenat i švagr (ve vztahu k Měškovi by to pak byl až Boleslav II.), ale historik Zdeněk Fiala upozornil na to, že se Widukind nikde nezmiňuje o změně vlády v Praze – v celém svém díle zná jen jednoho jediného Boleslava – Boleslava I. Widukindovo dílo je sice dovedeno až do jara 973 (tedy do konce vlády císaře Oty I.), podrobnější líčení byla uzavřena k roku 968. Podle novějšího historického bádání lze Boleslavův skon zařadit mezi léta 967 až 972, nejspíše však přímo k roku 972. Toto datum podporují mimo jiné i některé z mladších, avšak rámcově spolehlivějších písemných pramenů, stejně jako celková politická situace. Znovu je třeba podotknout, že Kosmovo vročení většiny událostí z 10. století je zcela mylné. A tak předpokládejme, že kníže Boleslav I. zemřel v roce 972 (starší historické bádání se ovšem výrazně klonilo ke Kosmou uváděnému roku 967), snad 15. července, patrně ve věku kolem 57 let. Scházel tedy jeden jediný rok, aby se zúročilo jeho dlouhodobé úsilí o založení biskupství v Praze. Ano, stačil necelý rok a bratrovrah Boleslav by se stal faktickým zakladatelem biskupství – pozdějším kronikářům by tím způsobil nemalé potíže. Smrt knížete Boleslava I. nepřinesla českému státu závažnou krizi a nebezpečí – existoval totiž patrně pouze jeden pretendent knížecího stolce, stejnojmenný Boleslavův syn. Zemí tedy neotřásly žádné spory o nástupnictví, přemyslovská krev měla v bojích o kamenný trůn téci až o generaci později; existence tří vládyschopných synů Boleslava II. zní jako součást pohádky, avšak české dějiny se v době jejich snažení o vládu změnily spíše v horor. Jak asi probíhal pohřeb knížete? Vnější forma byla jistě křesťanská, pohřbu se účastnili významní církevní hodnostáři – rozehraná partie o založení biskupství se chýlila k úspěšnému konci. Přesto jistě pokradmu zaznělo i nějaké to pohanské zaříkání, kdo ví, co bylo propašováno do rakve (ještě v hrobě jeho syna, faktického zakladatele biskupství, se nalezly skořápky z vajíčka, pohanského symbolu věčného života). Nový bůh to sice nechtěl, ale ti staří ještě úplně zapomenuti nebyli. A co kdyby se přece jen vrátili? Netroufáme si dnes říci, kolik z toho dávného a „zatraceníhodného“ se při Boleslavově pohřbu dělo. Není vyloučeno, že křesťanský bůh nebyl tím jediným bohem, kterému byla (samozřejmě „neoficiálně“) Boleslavova duše svěřována. Bohužel nevíme to zásadní – kde byl Boleslav pochován, s kterými kostmi z hrobů v kostelích Pražského hradu můžeme ztotožnit jeho ostatky. Byl snad pohřben na pohřebišti „Přemyslovců“ v bazilice sv. Jiří, kterou na hradě Praha nechal vystavět jeho otec? Archeologové Jan Frolík a Zdeněk Smetánka své poznatky shrnuli tak, že hrobka K1 (a K2, kde by snad mohla být pohřbena Boleslavova manželka), náleží do doby po roce 938, dlouho po Bořivojově smrti.

Obrázek
Pohřebiště rodu Přemyslovců v centrální části baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (podle E. Vlčka 1982). Identifikace jednotlivých pohřbů (Boleslavův hrob č. 92 nebo 93).

Zdroje:

• Bláhová, Frolík, Profantová – Velké dějiny zemí Koruny české I. – Praha 1999
• David Kalhous - České země za prvních Přemyslovců v 10. – 12. století – Praha 2011
• Michal Lutovský – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2006
• Dušan Třeštík – Počátky Přemyslovců – Praha 1997
http://www.moraviamagna.cz
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
kik
četař
četař
Příspěvky: 72
Registrován: 24/1/2008, 14:38

Re: BOLESLAV I. (český kníže v letech 929/935-967/972)

Příspěvek od kik »

Boleslav I. byl velice zajimava a vyrazna postava nasich dejin. Bohuzel diky vrazde sveho bratra Vaclava - a nasledne jeho druziny a mozna i rodiny - byl Kosmou a dalsimi kronikari hodnocen ne uplne priznive. Pritom prave on vybudoval pevne zaklady ceskeho statu. Bohuzel za jeho syna Boleslava II. dochazi ke ztrate Cervene Rusi a za jeho vnuku mel cesky stat hodne na kahanku.
Jako jedno z mist, kde by mohl byt Novy hrad, se uvadi Mlada Boleslav - v te dobe celkem nove hradiste.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: BOLESLAV I. (český kníže v letech 929/935-967/972)

Příspěvek od kacermiroslav »

Obchod s otroky
Jak jsem již uvedl v úvodním článku, český stát vznikl především díky osobě bratrovraha Boleslava I., který v sobě nezapřel vůdcovské a organizační schopnosti. Nicméně bohatství knížectví tkvělo především v obchodu s otroky a tento obchod byl nutný proto, aby si český kníže mohl v zahraničí vydržovat vojenské posádky a početnou vojenskou družinu. Již někdy po roce 950 tak český kníže ovládá Slezsko, Krakovsko, Halič a další území až ke Kyjevské Rusi a z těchto ještě často pohanských zemí převáží do Prahy otroky. Rozkaz pro vojáky je ale hledat pouze pohany, protože si kníže byl vědom, že na křesťanské otroky je uvalen církevní zákaz. Pohanů mimo území Čech a Moravy ale bylo pořád dost a tak obchod mohl vesele pokračovat dál. Hlavní kupci pocházeli především z arabských zemí. Na pražském trhu stál jeden otrok kolem 300 denárů a zájem o ně plynul především z výše uvedených arabských (islámských) zemí a Byzance. Cena za otroka to byla skutečně vysoká, když si vezmeme, že za jeden stříbrný denár se dalo koupit deset slepic, nebo takové množství pšenice, které by dospělému člověku vystačilo na měsíc. Boleslav ale přišel na to, že ještě větší zisky z prodeje otroků lze mít, pokud je bude prodávat v zahraničí přímo o největších odběratelů. Na tomto rozhodnutí neskutečně český stát bohatne, protože cena otroka třeba ve španělské Córdobě (tehdy muslimská), je kolem 1200 denárů. Samozřejmě část otroků zacházení, nemoci a dlouhou namáhavou cestu nepřežije, ale přesto se českému knížeti tento krok bohatě vyplácí. Mladá a pohledná slovanská otrokyně se pak dala prodat i za 2400 denárů. Zájem o slovanské otroky je pak značný, protože Arabové je považují za velice schopné a pracovité. Do otroctví ale mohli upadnout i obyvatelé Čech a Moravy, pokud se dostali do ekonomické krize. Podle Kosmase se dlužníci mohly vykoupit částkou 300 denárů. Otázkou je, ale kde by na to vzali peníze. Přeci když by takové peníze měli, tak by netřeli bídu s nouzí. Prodej slovanských otroků se dá i dnes vystopovat v řadě míst světa, jako například v severní Africe, kde leží několik osad se jménem Saklabia nebo Saklab. Tato jména odkazují právě na Slovany. I angličtina zná slovanské otroky a to ve výrazu „slave“, tedy otrok, který pochází právě z pojmenování Slovanů. Za svou dobu vlády poslal Boleslav I. do otroctví na několik desítek tisíc lidí. Bez obchodu s otroky by tak české knížectví zřejmě nikdy nevzniklo.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: BOLESLAV I. (český kníže v letech 929/935-967/972)

Příspěvek od Alfik »

Za 2400? A za 300 je cca 10 slepic (nebo obilí na měsíc)?
No, za tuhle cenu... kdyby byla mladá a pohledná... asi bych si jich pár objednal! :D
Ale musely by být pohanky! :lej:
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: BOLESLAV I. (český kníže v letech 929/935-967/972)

Příspěvek od kacermiroslav »

Psal jsem, že za 1 denár se dalo pořídit 10 slepci nebo zásoba pšenice pro jednu osobu na jeden měsíc. To znamená, že za 300 denáru, tedy cena jednoho otroka pokud by prodáván na českém trhu v Praze, se dala nakoupit pšenice na 300 měsíců. Čtyřčlenná rodina by si tak s takovou zásobou pšenice vystačila na více jak 6 let!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: BOLESLAV I. (český kníže v letech 929/935-967/972)

Příspěvek od Alfik »

Ajooo, blbě čtu :) no tak nic... stejně by se raději nechaly pokřtít... :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“