Břetislavova dekreta(1039)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Břetislavova dekreta(1039)

Příspěvek od kacermiroslav »

Břetislavova dekreta (1039)

(vyhlášeny knížetem Břetislavem roku 1039 nad hrobem sv. Vojtěcha v polském Hnězdně)

I. Vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná mezi zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou.

II. Kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezi nimi dospěl až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího svazku zákonitě uzavřeného, podle řádu naší země jako rušitel manželství byl uveden v rabství, nýbrž spíše tísní našeho nezměnitelného příkazu, nechť je tato osoba jakákoli, budiž uvržen do vyhnanství do Uher a nebudiž nikterak dovoleno, aby se do země vracel a se vykoupil, aby nákazou jedné ovce, boží stádo ovcí se neposkvrnilo.

III. Kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, že ztratily stud a dobré jméno a porodily děti nemanželsky jest je postihnouti týmž nálezem. Neboť když mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody uměle potracují, což je nejhorší hřích před Bohem?

IV.Kdyby si žena stěžovala, že svým mužem není milována slušně, nýbrž že je uchopována neslušně, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví, a kdo by byl shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty. Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka, arcikněz ať jejich jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby se vzpírali, uvrhne do vězení, až buď učiní náležité pokání nebo zapírají-li, vyjde najevo žhavým železem nebo popřísežnou vodou jejich hřích či nevinna. Avšak bratrovrahy, otcovrahy, vrahy kněží a osoby upadlé v obvinění z podobných těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potupně a běženecky sdíleli na zemi úděl Kaina.

V. Krčmu, která jest kořen všech špatností, odtud pocházejí krádeže, vraždy, smilstva a všechny špatnosti, kdo zřídí nebo kdo zřízenou za plat převezme: krčmář, jestliže bude postižen, ať je veden ke středu tržiště, přivázán k sloupu a mrskán pruty jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věcí ať nesbírí fiskus, ať nepropadají komoře knížecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo neposkvrnil nabytím tak prokletým. Pijáci pak, kdyby byli postiženi v krčmě, ať nevyjdou z vězení, dokud by nesložili 300 denárů pro knížecí komoru.

VI. Aby o nedělích se nekonaly trhy a o slavných svátcích, jež se slaví v naší zemi hlavně proto, aby o ostatních dnech mohli se oddávati dílu, kdyby pak někdo ve dnech výše řečených by přistižen při služebním díle, dílo samo a to, co při díle by se nalezlo, ať vezme arcikněz a viník ať zaplatí do knížecí komory 300 denárů. Podobně s těmi, kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbívají na polích nebo v lesích: kdož se toho opováží, dají arciknězi vola, knížeti pak 300 denárů, mrtvý nadto ať je dopraven na křesťanský hřbitov.


Zdroje: ZLOČIN A TREST V ČESKÝCH DĚJINÁCH - Jindřich Francek - 1999

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na první pohled může působit, že tzv. stařešinský nástupnický řád českého "Achila", knížete Břetislava I. nemá co dělat na portálu s vojenskou tématikou. Ale zdání klame. Pokud si vezmeme v jaké době Břetislav I. vyrůstal, jako ne zcela legitimní potomek knížete Oldřicha a pradleny Boženy, jaká válečná léta a další pohromy postihovaly České knížectví, tak se asi nelze divit, že Břetislav I. chtěl státu vtisknout nějaká pravidla, aby se všem těmto těžkým létům dalo předejít. Ostatně Český stát na počátku 11.století byl natolik oslaben vnitřním bojem bratrů Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha, že silný polský stát toho využil a obsadil celou Moravu. Nakonec polský král Boleslav I. Chrabrý dosadil místo Přemyslovců na Pražský Hrad alkoholika Vladivoje a po jeho úmrtí se sám ujal vlády. Vyhnání Poláků pak stálo mnoho sil a obětí na životech. A Břetislav I. si právem uvědomoval, že Poláci toho mohli docílit právě jen díky rozdrobenosti a vnitřním nesvárům v Českém knížectví.

Jelikož jeho pozice v rámci Přemyslovské dynastie nebyla natolik silná (jeho původ byl stále dosti často diskutován na tom či onom hradě), jak by si přál pro nastolení primogenitury, musel přijít s jiným návrhem a tím byl právě stařešinský nástupnický řád. To jest, že nejstarší z dynastie Přemyslovců vždy nastoupí na uvolněný trůn. Jen díky tomuto řádu se v našich dějinách neučíme o dalších desítkách bratrovražedných bitev o moc.

Ale tak zcela na 100% tato Břetislavova dekreta v pozdějších staletích přijímána Přemyslovci nebyla. Tak například v roce 1173 využil Soběslav nepřítomnosti knížete Břetislava a vytáhl z Moravy proti němu. Vojska se pak srazila v bitvě u Loděnice a znovu pak v bitvě na Bojišti u Prahy. Poté pro změnu kníže v roce 1185 vtrhl na Moravu a bojoval zde v bitvě u Moravských Loděnic proti moravským Přemyslovcům.

Nebo již dříve v roce 1142 se odehrál pokus o svržení knížete Vladislava II. moravskými údělnými knížaty, jejichž vojska se střetla v bitvě u Vysoké a poté u Prahy. Za obléhání Prahy Moravany pak byl Pražský Hrad silně poničen a z části vypálen. Bylo to jedno z nejtěších obléhání Pražské Hradu v jeho dějinách.

Když se vrátím na začátek. Tato dekreta jasně stanovila pravidla nástupnictví a co nejvíce eliminovala vnitřní boje a rozepře o nástupnictví. Stát tak zbytečně v bratrovražedných bojích nepřicházel o svou bojovou sílu a mohl se tak úspěšně bránit proti nepřátelským státům vně svých hranic. Tím byla zaručena celistvost Českého knížectví a jeho stabilní pozice v rámci Svaté Říše Římské a Evropy celkově. Z tohoto hlediska se jadnalo o dokument klíčové úlohy jak politické, tak i vojenské.
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 13/3/2012, 13:06, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Pro vydání dekretů bývá Břetislavovi přisuzována vypočítavost - mohlo ho k tomu vést špatné svědomí z krádeže ostatků sv. Vojtěcha a také obavy z reakcí císaře na jeho vpád do Polska. Dekrety demonstroval svůj zbožný úmysl a vzbuzoval zdání, že vše proběhlo kvůli šíření posílení křesťanství v českém státě.
Obrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Nebo naopak. Jako nemanželský syn si byl vědom a znal dobu v které žil. Kdy se české knížectví ocitlo až na samém dně, kdy bratrovraždenými boji mezi Boleslavem III., Jaromírem a Oldřichem byla země celá zpustošena a přišla o všechna svá vedlejší území včetně Moravy a nakonec byl i zbytek knížectví obsazen Polským králem Boleslavem I. Chrabrým. Tím že vydal tato svá dekreta jasně určil nástupnická pravidla na knížecí stolec a předešel tak mnoha dalším podobným svůrům, jaké prováděl jeho otec a strýcové. To že se tak stalo nad uloupenými ostatky byl spíše formální fakt, který měl podtrhnout vyhlášení těchto dekret nad hroběm svatého a v okolních zemích uznávaného světce. Navíc není zcela vyloučeno, že sv. Vojtěch z dynastie Slavníkovců byl jeho vzdálený příbuzný.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Dalším sporům se mu úplně předejít nepodařilo, princip seniorátu bohužel není zrovna praktický. O stolec se bude bojovat i nadále a přemyslovský stát se několikrát octne na samém dně a teprve zaběhlá primogenitura situaci trochu stabilizuje.
Ale každopádně byl Břetislav pro český stát přínosem - po letech přišla silná vláda a také díky němu se na Moravě nemluví maďarsky.
Obrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Zdeněk píše:Dalším sporům se mu úplně předejít nepodařilo, princip seniorátu bohužel není zrovna praktický. O stolec se bude bojovat i nadále a přemyslovský stát se několikrát octne na samém dně a teprve zaběhlá primogenitura situaci trochu stabilizuje.
Ale každopádně byl Břetislav pro český stát přínosem - po letech přišla silná vláda a také díky němu se na Moravě nemluví maďarsky.
Války o trůn se vedli samozřejmě i nadále, ostatně jak to bylo prakticky po celé středověké Evropě. Krize českého státu obdobné té z počátku 11.století byla až v letech 1278-1283, kdy následník trůn Václav II. byl vězněn vítězi nad jeho otcem v bitvě na Moravském Poli (Přymysl Otakar II.) a zemi opakovaně postihl obrovský hladomor. Ovšem jistý rozdíl tu byl, následník trůnu. Sice byl mimo své země, ale existoval a o jeho legitimnosti nikdo nepochyboval. Primogenutura sice stabilizovala nástupnická práva, ale zároveň vystavila zemi možnosti, že přijde o svou královskou dynastiii. Což se ostatně stalo necelých sto let po Zlaté bule Sicilské.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Seniorát měl ovšem jeden velký problém - skoro každý vladař se navzdory Břetislavovu zákonu snažil předat vládu svému synovi (popravdě řečeno mě teď z hlavy nenapadá jediný příklad, kdy by na stolec usedl bratr zemřelého knížete a syn to nechal v klidu být, jak to seniorát předpokládal). To se zpravidla nelíbilo jeho bratrům (přemyslovcům na moravských údělech), družiníci se přidávali na obě strany a nastal boj. Aby tomu onen kníže předešel a synovi vládu zajistil, nechával synovi potvrzovat budoucí vládu u císaře už za svého života, který toho uměl patřičně využívat (příkladem budiž třeba Vladislav II. a jeho syn Bedřich, případně boj Bořivoje II., Svatopluka a dalších už koncem XI. stol.) - čímž porušoval jednak domácí právo na nezávislou volbu a jednak právě seniorát. Pokud syn doma přesto prohrál, běžel k císaři pro pomoc, kterou "velkoryse" dostal. Pokud boj o centrální vládu prohrál bratr-údělník, běžel také pro pomoc k císaři, který "velkoryse" potvrdil jeho vládu alespoň na Moravě, která se díky tomu však vzdalovala od Čech a přibližovala Říši. Na čas se dokonce přímým říšským lénem stala. Navíc došlo k dalšímu problému - jako přímá říšská léna (nezávislá na knížeti), byly prohlášeny statky pražského biskupa (občas též přemyslovce). Došlo tedy k trojrozdělení moci mezi knížete, biskupa a markraběte, které pominula až za Přemysla Otakara I.
Primogenitura mohla sic způsobit ohrožení dynastie, ale zajišťovala státní celistvost - tj. vláda nepatřila přemyslovskému klanu (řízenému nejstarší hlavou a dělící vládu dál ostatním), ale jako celek jednomu dědici, jasnému už za života předchozího knížete/krále. Nemohla o ničem rozhodovat ani šlechta/družiníci, ani císař. Ostatně, i když vymřela dynastie, prostě nastoupila jiná (která třeba přinesla Karla IV.) a ohrožení pro český stát to znamenat nemuselo. Průšvih byl, když si naši šlechtici zvolili krále, pro kterého byly naše země jen vedlejší državou - což se jim bohužel dařilo opakovaně.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Prostě když to shrnu, byl to takový přechodný model, který ale v dané době splnil co se od něj očekávalo. Nesváry byly i nadále, ale výrazně se eliminovali ty, při kterých se střetla vojska. Což ovšem vůbec neznamená, že se pořád Přemyslovci nemlátili po svých hlavách. Spíše bych řekl, že se snažili dostat se většinou na trnůn přeskočením toho, či jiného staršího z rodu nějakým úplatkem, než vojenským střetem. Což byla určitě schůdnější varianta, než aby se vojska mezi sebou mydlila a vyvražďovala každých pár let. To bychom všichni brzy vymřeli....
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

BŘETISLAVOVA STATUTA
aneb prohibice v Čechách


Třetí noci se zjevil biskupu Šebířovi, když po jitřních hodinách odpočíval, ve vidění svatý biskup Vojtěch a pravil: „Pověz knížeti a jeho kmetům toto: Otec nebeský dá, oč žádáte, neoddáte-li se opět hříchům, jichž jste se odřekli ve vodě křtu“. Ráno to oznámil biskup knížeti a jeho kmetům a ti hned plni radosti vešli do chrámu Panny Marie, padli před hrobem svatého Vojtěcha k zemi a dlouho se společně modlili. Pak kníže povstal a stoje na kazatelně přerušil ticho těmito slovy: „Chcete napraviti své nepravosti a zmoudřeti po zlých skutcích?“ A oni se slzami v očích volali: „Jsme ochotni napraviti všecko, v čem naši otcové nebo my sami jsme zhřešili proti světci Božímu, a od zlého skutku zcela ustati“

Tu kníže, pozdvihnuv ruku nad svatým hrobem, takto počal mluviti ke shromáždění lidu: „Bratři, pozdvihněte společně své pravice k Hospodinu a mějte pozor na mé řeči; chci, abyste je přísahou na svou víru potvrdili. Tedy toto ať jest hlavní mé a první přikázání, aby vaše manželství, jež jste doposud měli jako s lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od této chvíle byla podle církevních ustanovení zákonná, soukromá a nerozlučná, a to tak, aby muž žil maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na jednom muži. Jestliže by však manželka svým mužem nebo muž manželkou opovrhl a svár mezi nimi vzplanul až do roztržky, přeji si, aby ten rušitel manželství, který by se nechtěl vrátiti k předešlému svazku právně uzavřenému, nebyl uváděn podle řádu naší země do otroctví, nýbrž spíše, jak neoblomně káže naše nezměnitelné rozhodnutí, budiž odveden, ať je to jakákoliv osoba, do Uher a nesmí se žádnými penězi vykoupiti nebo do naší země vrátiti, aby se hlízami jedné ovečky nenakazil celý ovčinec Kristův“ Biskup Šebíř pravil: „Kdo by jinak učinil, budiž klet! Týmž trestem mají býti stiženy panny, vdovy, cizoložnice, o nichž je známo, že pozbyly dobrého jména, porušily stud a obtěžkaly smilstvím. Neboť když se mohou podle své vůle vdáti, proč se dopouštějí cizoložství a svůj plod vyhánějí, což je zločin ze zločinů nejhorší?“

Potom kníže doložil: „Když by však žena prohlásila, že jí muž nesplácí stejnou láskou, nýbrž že jí nemilosrdně bije a trýzní, bude rozhodnuto mezi nimi Božím soudem, a kdo bude nalezen vinným, ať trpí trestem vinného. Rovněž i stran těch, kdo jsou nařčeni z vraždy: arcikněz ať oznámí jejich jména správci svého hradu a správce ať je povolá na soud, a budou-li se vzpírati, uvrhne je do vězení, až buď učiní pokání, anebo, budou-li zapírati, buďtež zkoušeni žhavým železem nebo očistnou vodou, zdali je na nich vina. Avšak vrahy bratrů, otců nebo kněží a osoby z podobných hrdelních zločinů obviněné ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti, a ten je spoutané na rukou a v pase ze země vyhostí, aby, tuláky a uprchlíky jsouce, bloudili jako Kain kolem po světě“. Biskup Šebíř pravil: „Toto ustanovení knížete jako spravedlivé budiž klatbou stvrzeno! Neboť k tomu vám knížatům meč visí po boku, abyste své ruce častěji umývali v krvi hříšníkově“.

Opět dí kníže: „Ten, kdo by krčmu, jež jest kořenem všeho zlého, odkud pocházejí krádeže, vraždy, smilství a ostatní nepravosti, zřídil, i ten, kdo by zřízenou koupil ––“, biskup Šebíř dodal: „budiž klet!“ A kníže: „Který krčmář by byl postižen jako rušitel tohoto ustanovení, buď uprostřed tržiště ke kůlu přivázán, mrskán tak, až biřic umdlí, a na hlavě oholen; jmění mu však nebudiž zabaveno, nýbrž toliko pití na zem vylito, aby se nikdo prokletým douškem neposkvrnil. Pijáci však, budou-li přistiženi, nevyjdou z vězení dříve, dokud každý do důchodu knížecího nesloží tři sta peněz“. Biskup Šebíř pravil: „Co kníže rozhodl, to naše moc potvrzuje“.

K tomu kníže dodal: „Zakazujeme, aby se vůbec nekonaly v neděli trhy, které v našich krajích lidé proto tak hojně navštěvují, aby v ostatní dni měli kdy na své práce. Bude-li však kdo v neděli anebo ve dni, které jest veřejně nařízeno slaviti, u kostela nalezen při nějakém robotném díle, arcikněz ať mu vezme dílo samé i potah, který se při díle nalezne, a on ať zaplatí tři sta peněz do důchodu knížecího.
Rovněž i ti smělci, kteří pochovávají své mrtvé v polích nebo lesích, ať zaplatí arcijáhnu vola a tři sta peněz do důchodu knížecího; mrtvého ať však pochovají znova na hřbitově věřících. To jsou věci, jichž nevidí Bůh, pro ty se svatý Vojtěch rozmrzel a opustiv nás, své ovečky, raději šel učit cizí národy. Že to již více činiti nebudeme, stvrzujeme přísahou i na naši i na vaši víru“.

Tak pravil kníže. A biskup, vzývav jméno svaté Trojice a vzav kladivo, –– zatím co ostatní kněží zpívali sedmero žalmů a jiné k tomuto svatému dílu vhodné modlitby –– počal zvolna bořiti vršek hrobu a odboural jej až dolů k svatému pokladu. A když otevřeli rakev, všichni, kdo byli v kostele, byli ovanuti tak pronikavou přelíbeznou vůní, že tři dni, jako by se byli najedli nejsytějších pokrmů, nemyslili na občerstvení jídlem; ba i velmi mnoho nemocných se uzdravilo v ten den. Kníže, biskup a několik málo kmetů podívavše se viděli Božího světce, jak se jeho tvář a podoba skvěje a jak je jeho tělo naprosto neporušeno, jako by byl toho dne sloužil slavnou mši svatou; i zpívali kněží Te Deum laudamus a laikové Kyrieleison a jejich hlasy se rozléhaly až k nebesům. Potom se kníže, jehož tvář tonula radostí v slzách, takto modlí: „Kristův mučedníku, svatý Vojtěše, jenž si měl s námi vždy a všude slitování, vzhlédni na nás nyní s obvyklou laskavostí, buď milostiv nám hříšníkům a dopřej milostivě, abys od nás, ač nehodných, směl býti donesen k svému sídlu pražského kostela“. Divná to věc a přímo úžasná: kdežto před třemi dny se nemohli dotknouti náhrobku, tehdy hned vyzdvihli kníže a biskup bez překážky jeho tělo z hrobu a pokryvše je hedvábím postavili nahoře na oltáři, aby lid mohl věnovati dary, jež zaslíbil Bohu a jeho světci. A toho dne bylo složeno dvě stě hřiven na oltářním stole.

Všemohoucí ó Bože, jenž vesmírem po věky točíš,
kterýž kraluješ věčně a řídíš jediný všecko,
nebylo na světě nic, můj Kriste, a nebude, není
bez tvé vůle.
Který pak smrtelný člověk by tomu kdy uvěřit mohl,
že by ten, jenž byl již v království nebeském korunován, nechal své tělo zpět donésti k národům vzpurným, z jejichž společnosti prchl, zatrativ jejich špatnosti, když ještě žil? Ale když uvážíme ještě větší Boží a starodávné zázraky, kterak národ izraelský suchou nohou přešel moře, jak ze suché skály tekly vody, nebo jak se stvořitel světa zjevil v světě, narozen z Marie panny, máme se ne diviti, nýbrž raději pokořiti Bohu, jenž učinil a může činiti, co chce, a jeho milosti všecko přičítati. Z jeho milosti a vnuknutí vstoupilo v srdce knížete, aby rovněž přenesl tělo arcibiskupa toho sídla, Gaudentia, jenž v témž kostele odpočíval.

Jak jsme se výše zmínili, byl on nejen co do tělesného, nýbrž i duchovního svazku bratrem svatého Vojtěcha a průvodcem nerozdílným při veškeré práci a starosti, a i když ne tělem, aspoň duchem, soustrast s ním cítě, zakusil mučednictví. Neboť nebylo možná, aby nebyl projel meč jeho duší, když viděl, kterak jest jeho bratr oštěpy pohanů na kusy sekán, a sám toužil po tom, aby byl stejně usmrcen.Také uznal kníže a biskup za vhodné přiložiti k svatému tělu ostatky pěti bratří, o jejichž životě a utrpení jsme výše dosti obšírně mluvili, kteří v témž hradě, ale v jiném kostele odpočívali, a rovněž dáti je se svrchovanou pečlivostí přenésti. Co dále?

(Zdroj: Kosmas: Kronika Čechů, kn. II, kap. 4.)
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „ostatní“