Bitevní lodě třídy Sovětský Svaz - projekt 23

Lodě, ponorky

Moderátor: jarl

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitevní lodě třídy Sovětský Svaz - projekt 23

Příspěvek od Nelson »

V období těsně před WWII se do závodů v námořním zbrojení aktivněji zapojil i Sovětský svaz. Dvacet let staré bitevní lodě třídy Gangut byly již zastaralé a při tehdejších schopnostech sovětského průmyslu byly prakticky na hranici životnosti.
Rusové však potřebovali přesvědčit ostatní velmoci, že s námořní silou jejich země je třeba počítat a proto bylo nutno začít stavět i moderní bitevní lodě. Admiralitě se podařilo prosadit stavbu prvních čtyř plavidel třídy Советский Союз (pro mladší ročníky – Sovětský Svaz) na roky 1938-39 a celkem mělo být do roku 1947 postaveno minimálně 15 bitevních lodí jež měly patřit mezi nejmohutnější v této kategorii.

Ke slavnostnímu zahájení stavby první jednotky podle níž byla pojmenována celá třída došlo 31.7.1938 v Ordžonikidzeho loděnici v Leningradu. Druhou loď třídy pojmenovanou Sovětská Ukrajina začali stavět 28.11.1938 v Martího loděnici v Nikolajevu. Koncem roku 1939 (28.11. ??) začali stavět v loděnici v Molotovsku (dnešní Severodvinsk) třetí plavidlo Sovětské Rusko a ve stejné loděnici bylo na rok 1940 naplánováno zahájení stavby čtvrtého monstra které mělo nést jméno Sovětské Bělorusko. Stavba posledně jmenované lodě byla zrušena ještě před zahájením.
Podle projektu mělo jít o obrovské lodě které by se vyrovnaly tomu co ve stejné době stavěly ostatní státy. Siluetou a rozmístěním výzbroje se nápadně podobají americkým plavidlům tříd North Carolina, South Dakota a Iowa nebo japonským jednotkám Jamato a Musaši.

Obrázek
Pravděpodobný vzhled

Délka sovětských lodí měla být 271 (269.4 m??), šířka 38.9 a ponor 10.9 metru. Standardní výtlak měl dosahovat 59150 tun a plný byl projektován až na 65150 tun. Z těchto hodnot je jasné, že mělo jít o rozměrově jedny z největších bitevních plavidel na světě a výtlakem by je překonávaly jen japonské superbitevníky.
Také jejich pancéřová ochrana měla být ta nejlepší a nejmohutnější na světě. Boční pancéřový pás měl mít v oblasti mezi první a zadní věží děl hlavní ráže sílu 425 mm (některé zdroje uvádějí 406 mm). Celý prostor měl být vpředu a vzadu uzavřen a chráněn systémem vždy dvou pancéřových přepážek. Přední měly mít sílu 285 a 230 mm a zadní 365 a 180 mm (vždy odpředu). Horní krycí paluba měla mít sílu 25 a hlavní paluba 155 mm, pod ní byla v exponovaných místech ještě 50 mm silná střední paluba tvořící protistřepinovou ochranu. Stěny barbet děl hlavní ráže měly mít sílu 425 mm a čela dělových věží mělo chránit 495, boky a stropy až 230 mm pancíře. Protitorpédová ochrana byla řešena stejně jako u italských lodí třídy Littorio. Pod čárou ponoru se po obou bocích táhl válcový prostor využitelný jako palivová nádrž. Ten měl za úkol rozprostřít sílu výbuchu do co největšího prostoru. Jen pro zajímavost, u italských konstrukcí se tento systém příliš neosvědčil. Littorio zasažené v Tarentu třemi leteckými torpédy kleslo na dno mělkého přístavu.

Výzbroj plavidel měla odpovídat jejich velikosti. Jako primární ráže byla vybrána děla 406 mm/50 B-37 v počtu devíti kusů. Dvě třídělové věže měly být na přídi a třetí na zádi. Pomocnou výzbroj mělo tvořit 12 děl 152 mm/57 B-38 lafetovaných v celkem šesti věžích po obou bocích nástavby. Těžkou protiletadlovou výzbroj mělo podle původního projektu tvořit osm 100 mm dvojúčelových děl doplněných 24 dvojhlavňovými rychlopalnými komplety ráže 37 mm a 24 12.7 mm kulomety. Celá snížená zadní paluba měla být vyhrazena pro manipulaci s průzkumnými letouny. Dva jeřáby a dva katapulty měly zajišťovat provoz čtyř hydroplánů.

Pro pohon lodí zvolili Rusové stejný systém jako Američané u některých svých meziválečných superdreadnoughtů, turbogenerátory. A to ze stejného důvodu jako Američané u třídy Lexington, nebyli schopni zkonstruovat turbíny s požadovaným výkonem. 12 kotlů a tři soustavy turbogenerátorů a elektromotorů mohly na třech šroubech vyvinout výkon až 210000 HP (některé zdroje uvádějí hodnoty výkonu v rozsahu 164000-231000 koňských sil). Ten měl lodi umožnit dosáhnout rychlosti až 28 uzlů nebo při rychlosti 14 uzlů urazit vzdálenost 5580 mil (cca 10400 km).

Ani jedna z lodí se nedočkala spuštění, práce pokračovaly i na ruské poměry velmi pomalu. Později po přepadení nacistickým Německem se zastavily docela. Již první průzkumné lety Luftwaffe nad Leningradem odhalily rozestavěný trup obrovské bitevní lodě a při obsazení Nikolajeva v srpnu 1941 se Němci zmocnili i z cca 75% hotového trupu Sovětské Ukrajiny. Neměli však zájem na jejím dokončení a na její sešrotování a využití materiálu se jim nedostávalo prostředků. Při ústupu ji však ve „spolupráci“ s ruskými letadly a děly těžce poničili.

Obrázek
Trup Sovětského Svazu na snímku luftwaffe

Obrázek
rozestavěná Sovětská Ukrajina na snímku luftwaffe

Po válce nebylo ani pomyšlení na to, že by zdevastovaný sovětský průmysl byl schopen lodě dokončit a tak byly všechny tři jednotky rozebrány na skluzech.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jen doplním pár parametrů k dělům hlavní ráže 406 mm/50 (16") B-37 Pattern 1937:

* konstrukce: rok 1937
* datum ve službě: rok 1941 (jako pozemní artilérie)
* hmotnost děla: 136,690 kg
* délka hlavně: 20,720 m
* velikost komory: 441,2 dm3
* kadence: 1,75 až 2,6 ran za minuti (dle elevace děla)

* projektily: SAP (1,108 kg), Model 1915/28 AP (1,108 kg)
* výmetná nálož: 310 kg
* počáteční rychlost střely: 830-870 m/s
* pracovní tlak: 3,200 kg/cm2
* životnost hlavně: cca 300 ran (po 150 ranách pokles rychlosti o 4,5%, po 300 ranaách o 10%
* zásoba munice: 100 střel na hlaveň (na lodích)
* dostřel: 45,600 m (při elevaci 45°) - AP projektil o hmotnosti 1,108 kg.
* průraznost: 406mm pancíř na 13,600m (pod úhlem dopadu 25°)
* hmotnost 3 dělové věže na bitevních lodích: 2,364 t

Na závěr dodám, že s takovouto výzbrojí by se lodě této třídy opravdu mohly rovnat naprosté světové extratřídě a to i včetně plavidel, která byla postavena až koncem WW2 (třída USS Iowa). Pro srovnání s profláknutým německým Bismarckem, by například boční palba sovětských lodí byla 9.972 Kg proti 6.400 kg (pouze váha boční palby děl hlavní ráže). Asi se není třeba více rozepisovat, že projektil o hmotnosti 1.108 kg měl větší průraznost a účinek v cíli, než 800 kg těžký projektil s Bismarcku. I když v prospěch německých lodí třídy Bismarck hovořila vysoká kadence, tří ran za minutu. Poté již ten náskok sovětských lodí tak zřejmý nebyl. Viz. 19.944 (Sovetskij Sajuz) : 19.200 kg (Bismarck).
ObrázekObrázekObrázek
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11489
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Nemohl by jsi se o té průbojnosti přeci jen rozepsat? Protože co jsem našel, tak to nevypadá na tak jasnou záležitost.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Dotaz:
Proč u minutové salvy Bismarcka počítáš se třemi ranami za minutu (19,2 tuny) zatímco u ruských děl jen se dvěma ranami (19,9 tuny)? Pokud totiž budu brát i u Rusů maximální kadenci (2,6/min) tak se dostanu na nějakých 26 tun. A to je hmotnost, o které si Němci mohli nechat jen zdát....

Tvůj zdroj je patrně tento
http://www.navweaps.com/Weapons/WNRussi ... _m1937.htm
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

ZDE se u kanonu 38 cm SK C/34 udává kadence 3,3/min (18 sec) - od zahájení nabíjení až po dokončení vyhození prázdné nábojnice. Zároveň je tam uvedena průbojnost na různé vzdálenosti a další docela hezké informace..

Německy, TADY máte v případě potřeby web translator.

Sapíku, sovětská kadence se pohybovala v rozmezí odněkud někam, nebral bych jako směrodatnou pouze horní hranici, když nevíme za jakých přesných podmínek toho bylo dosaženo. Když si to vezmeš obráceně, tak Bismarck měl těch svých 3,3 jistých a můžeme to stejně tak dobře srovnávat s 1,75 u Sověta. A to navíc není jisté, že by sovětské granáty měly větší průraznost. Spíše prdlajz :)

Anglicky a přehledněji v tabulce data děl Bismarcku
...rozhodně mi nepřipadá, že by se mělo jednat o nějaká ořezávátka neřkuli až věc bagatelizovat slovy: "Asi se není třeba více rozepisovat, že projektil o hmotnosti 1.108 kg měl větší průraznost a účinek v cíli, než 800 kg těžký projektil z Bismarcku."
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

sa58 píše:Dotaz:
Proč u minutové salvy Bismarcka počítáš se třemi ranami za minutu (19,2 tuny) zatímco u ruských děl jen se dvěma ranami (19,9 tuny)? Pokud totiž budu brát i u Rusů maximální kadenci (2,6/min) tak se dostanu na nějakých 26 tun. A to je hmotnost, o které si Němci mohli nechat jen zdát....
Je to tak jak napsal Hans S. U Bismarcka je kadence naprosto jasná (byla to nejrychleji střílící bitevní loď, pokud mě pamět neklame). U Rusů se to dá jen brát z výpočtů a pak užití děl v polních pomínách, což není to samé jako v trojdělové věží na moři. Takže jsem v obou případech bral průměr. Myslím, že tak daleko od pravdy nakonec nebudu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

Viete prihodit zdroje ktore pisu o tej kadencii 3,3 rany za minutu? Najlepsie by boli vysledky testov, pocas ktorych by stabilne strielal kazdych 18 sekund zo vsetkych (alebo vacsiny, nezijeme v idealnom svete) diel. Hoci aj za idealnych podmienok - elevacia by zostavala ta v ktorej sa dela nabijaju (tusim +2,5 stupna), nemusel by cakat na udaje zo zameriavacov, atd.

Realne v boji pocas bitky s Hoodom a POW strielal ani nie 1 ranu za minutu, ale to nemusi nevyhnutne znamenat ze rychlejsie uz strielat nemohol. Aj ked logicke by bolo ze by (aspon v tej fazi svojej plavby) strielal tak rychlo ako by zvladal.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Jak jsem uváděl, jde o rychlost samotného přebíjení, minimální interval mezi dvěma možnými výstřely z hlavně. V jaké poloze se děla přebíjela, či zda je bylo možné přebíjet v jakékoliv (resp. velkém rozsahu), to netuším. Jedná se tedy o značně teoretickou hodnotu, ostatně podobně jako jakákoliv kadence. Přesto se interval u 38 cm SK C34 jeví jako chválihodně krátký.
V úvahu připadá pouze v případě, že jsou zbraně v podstatě zacílené a není třeba nic přeměřovat a to ještě v případě, že je možné je v dané pozici skutečně přebít, což ale nikde není poznámka, že by toto bylo nějak omezeno - nevím, jestli je možné předpokládat, že v takovém případě ano.
uk59
Příspěvky: 3
Registrován: 10/11/2006, 18:30

Příspěvek od uk59 »

Hans S. píše:ZDE se u kanonu 38 cm SK C/34 udává kadence 3,3/min (18 sec) - od zahájení nabíjení až po dokončení vyhození prázdné nábojnice. Zároveň je tam uvedena průbojnost na různé vzdálenosti a další docela hezké informace..

Sapíku, sovětská kadence se pohybovala v rozmezí odněkud někam, nebral bych jako směrodatnou pouze horní hranici, když nevíme za jakých přesných podmínek toho bylo dosaženo. Když si to vezmeš obráceně, tak Bismarck měl těch svých 3,3 jistých a můžeme to stejně tak dobře srovnávat s 1,75 u Sověta. A to navíc není jisté, že by sovětské granáty měly větší průraznost. Spíše prdlajz :)

...rozhodně mi nepřipadá, že by se mělo jednat o nějaká ořezávátka neřkuli až věc bagatelizovat slovy: "Asi se není třeba více rozepisovat, že projektil o hmotnosti 1.108 kg měl větší průraznost a účinek v cíli, než 800 kg těžký projektil z Bismarcku."

Podle tvých článků předpokládám, že máš dobré znalosti v oboru letectví. Pokud u nějakého stroje vidíš hodnotu maximální rychlosti, stačí ti jeden údaj u kterého nevíš za jakých podmínek vznikl? Nebo hledáš konkrétní čísla vztažená k určité letové hladině.

Mně zase rozptyl hodnot v udávané kadenci námořních děl říká, že testy probíhaly podle standardního postupu. Test s vyšší hodnotou (v tomto případě 2,6/min tedy 23 vteřin na celý cyklus) totiž vypadá tak že dělo je nabito, bez jakéhokoliv zaměřování vystřelí a z hlavně jsou vyhozeny prázdné prachové kazety, nebo jejich zbytky. Nižší hodnota (1,75/min, 34 vteřin na cyklus) zase značí, že při tomto typu střeleb bylo dělo nabito, a hlaveň vypálila v maximálním možném náměru. Poté byla sklopena do původního nabíjecího úhlu, obsluha otevřela uzávěr a opět byly vyhozeny prachové kazety. Když si v tomto druhém případě odpočítám rychlost změn náměru, dostanu se opět k hodnotě cca 2,6 rány/min. Mimochodem, tyto testy střeleb se provádí buď na lodi za velmi ideálních podmínek, nebo na pozemní střelnici ale na stejném typu lůžka které se předpokládá na místě konečné instalace.

Kdo z diskutujících mi může sdělit za jakých podmínek dosáhli Němci hodnoty 18 vteřin na cyklus? Já totiž předpokládám že se jedná o ten první typ střeleb, tedy uzamčení v určitém úhlu a rychlost tzv. "Co to dá". Tedy nic dosažitelného v bojových podmínkách na moři, udávaná praktická kadence těchto děl se pohybovala zhruba kolem 2,5 rány/min. Samozřejmě stejně tak by byla nižší i rychlost ruských, případně jiných děl. Například americké konstrukce 16''/50 Mk 7 dosahovaly na střelnici hodnot 2,8/min, přesto se vždy uvádí jejich praktická kadence 2,0/min. A to za podmínek, kdy po celou dobu služby amerických BB až do jejich konečného vyřazení byla část nabíjecího cyklu v samotné věži prováděna ručně.
Mimochodem, udávaná kadence neříká mnoho o kvalitě děla, vypovídá to spíš o konstrukci nabíjecího mechanismu a tady měli Němci výhodu v tom, že jejich granáty byly v porovnání s konkurenčními velmi lehké. Kvalitu samotného děla spíš určuje dostřel, rozptyl v cílové zóně, životnost hlavně a pár dalších hodnot.
cayman píše:Najlepsie by boli vysledky testov, pocas ktorych by stabilne strielal kazdych 18 sekund zo vsetkych (alebo vacsiny, nezijeme v idealnom svete) diel. Hoci aj za idealnych podmienok - elevacia by zostavala ta v ktorej sa dela nabijaju (tusim +2,5 stupna), nemusel by cakat na udaje zo zameriavacov, atd.
Ano právě o to jde. 18 sekund na celý cyklus rozhodně není hodnota kterou by bylo možné dosáhnout v bojových podmínkách. Je to spíš o tom, jak rychle dokáže pracovat nabíjecí mechanismus a obsluha. Ale zhruba 2,5 rány za minutu už není tak ohromující hodnota jako 3,3.
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

navweaps o 38 cm/52 SK C/34
Rate Of Fire 2,3 to 3 rounds per minute
+Poznámka 3 (Môj volný preklad)
Mnoho zdrojov tvrdí že toto bolo vôbec najrýchlejšie strielajúce delo velkého kalibru. Rýchlosť strelby uvedená v tabulke reprezentuje všeobecne publikované dáta ktoré podporujú toto tvrdenie. Avšak podla oficiálnych dokumentov od Kruppa bola rýchlosť strelby 26 sekúnd pri elevácii 4 stupne, čo nebolo výraznejšie rýchlejšie ako velkokalibrové delá ostatných národov. Všimnite si, že dostel pri tejto elevácii by bol podstatne nižší ako 10000 metrov. Je možné že dobre trénované obsluhy diel by mohli zredukovať tento čas na 20 sekúnd potrebných na rýchlosť strelby 3 rany za minútu. Podla správy Artillerieversuchskommanda (Tietonemeckékompositumysúprostecool :D Velitelstvo testovania delostrelectva) z mája 1941 mohli muničné výťahy dodávať medzi 23 až 25 nábojov za minútu, teda ekvivalent 3 rán za minútu. Rovnaká správa ale taktiež tvrdila že chyby v dizajne výťahov spôsobili počas skúšok dvakrát významné poruchy, ktoré spôsobili dlhé zdržania v dodávke munície. Na záver si treba všimnúť, že Bismarck vystrelil 91 rán počas 13 minútovej strelby počas bitky v Dánskej úžine, čo je menej ako jedna rana na delo za minútu.


Bočná salva za minútu (kg)
Najviac sa mi nepáči na tej hodnote, že je to exaktná hmotnosť násobená nejakou bulharskou konštantou. Proste presné číslo násobené nepresným, dosiahnutelným len za určitých podmienok.
Je to úplne iná situácia ako u rýchlopalných kanónov u letectva, prípadne protilietadlových diel. Rýchlopalné kanóny strielajú za každých okolností rovnakou kadenciou, obmedzované sú len kapacitou zásobníkov a rýchlosťou akou sa zásobníky vymieňajú.
U lodných diel na rýchlosť strelby vplývalo viacero faktorov: elevácia diel (v preklade vzdialenosť ciela), ľudský faktor (výcvik, motivácia, únava, chyby obsluhy...), schopnosť výťahov dodávať muníciu zo skladov, schopnosť dodať. Všetky tieto faktory znižovali skutočnú kadenciu a vzďalovali ju od nejakej tej ideálnej kadencie.

Kadencia
Nie je toto podobna problematika ako kvalita panciera, prieraznost nabojov, atd?Proste každý mal inú metodiku na určenie kadencie diel a čísla sú teda vzájomne nezrovnatelné?

Moja dilema v pripade Bismarcka znie nasledovne: Vymysleli nemeckí konštruktéri nejaký prevratný spôsob nabíjania diel, ktorý by bol znatelne rýchlejší ako nabíjanie u ostatných námorných velmocí? Alebo naopak to číslo je nejaká rekordná hodnota ktorú sa podarilo dosiahnuť za ideálnych podmienok?
Ak je to ten prvý prípad, tak by bolo dobré vedieť nejaký podrobnejší popis ako sa podarilo dosiahnuť nemeckým konštruktérom o cca 60% vyššiu kadenciu ako konkurencia. A taktiež by sa zišli nejaké reálne výsledky či už z cvičných strelieb, alebo aj z boja. Hoc aj z pobrežnej batérie čo mala rovnaké delá, alebo z ostrelovania Špicbergov Tirpitzom.

Výhoda vyššej kadencie v boji je jasná: vystrielať muníciu čo najrýchlejšie aby som vyradil protivníka skorej než vyradí on mňa. Logické by potom bolo aby Bismarck strielal maximálnou kadenciou počas "cvičenia na Rýne", obzvlášť keď proti nemu stál 2x silnejší nepriatel (nič na tom nemení že my s odstupom času vieme že jedna z lodí bola príliš stará a následkom chýbajúcej rekonštrukcie mala doslova katastrofálnu pancierovú ochranu, zatial čo tá druhá bola pre zmenu príliš nová a mala problémy so spolahlivosťou diel. To ale na Bismarcku v danom momente asi nevedeli). Tu neobstojí žiadne zdôvodnenie typu ekonomická rýchlosť strelby, pomaly aj rýchlo vystrielam rovnaké množstvo munície, len v rýchlejšom prípade dám súperovi menšiu šancu rozostrielať mňa. A práve v tom mala byť práve tá znatelná výhoda Bismarcka, ktorú nevyužil. Teda nevyužil možnosť strielať 3x za minútu (bez ohladu na výsledok, ktorý dopadol jednoznačne v jeho prospech).
Uživatelský avatar
SK
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 196
Registrován: 14/9/2005, 09:36
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SK »

Na videu z bitky v Dánskom prielive, ktoré bolo natočené z paluby Prinz Eugen bol najkratší interval výstrelu Bismarcka z rovnakej skupiny veží (Bismarck strielaľ polovičnými salvami, najprv veže A+B potom C+D) 23 sekúnd.
Nabíjací uhol bol u Bismarcka 2,5°. Počas bitky však strieľal s vyššou eleváciou cca 8 - 12° . Rýchlosť elevácie bola 6°/ sekundu. To znamená, že teoreticky na základe reálnych "výsledkov" by pri ideálnom nabíjacom uhle(2,5°) dosiahol aj kratší cyklus ako spomínaných 23 sekúnd - pravdepodobne aj pod 20 sekúnd...

Na druhej strane je pravda, že väčšinu boja nesrieľal vysokou kadenciou. Dôvodou môže byť však viacero... ;-)


Čo sa týka priebojnosti by som vôbec netvrdil, že granát s Bismarcku mal menšiu priebojnosť...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Díky SK.
Osobně jsem to video střetnutí Bismarcka a Hooda nikdy neviděl a neměřil ani interval výstřelů, ale jsem rád že jsi de facto potvrdil to, co snad všechny zdroje uvádí. To jest kadence 3 rány (3,3 ideálně) za minutu. Samozřejmě jak napsali ostatní přispívatelé, toto je stejná problematika jako problematika průraznosti pancíře. Na druhou stránku, i na základě těchto "ideálních" výsledků, se dá aspoň z části ten výše uvedený výpočet brát jako možný. Samozřejmě pro výpočet jsem se radši rozhodl hodnoty u Bismarcka trošku podhodnotit a u Sovětského Sajuzu zase vzít nějaký možný průměr, protože v případě ruské lodě opravdu přesnější data nejsou a vzhledem k tomu, že věže děl ani loď nikdy postavena nebyla, tak již přesnější nebudou. Výsledek však může jen potvrdit to, co něměčtí konstruktéři razili již před WW1. To jest v praxi konstruovat lodě s menší ráži hlavních děl, než konstruovali soupeři, s tím že výhdou byla právě vyší kadence a menší opotřebování hlavně.
ObrázekObrázekObrázek
PETR ŠPAČEK
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 14/2/2009, 18:50

Příspěvek od PETR ŠPAČEK »

Když tady srovnáváte děla Bismarcka s děly ruských bitevních lodí ráže 406 mm. , tak totožné 406 už měly vyrobeny ( 7 kusů ) i němci pro bitevní lodě třídy H. Váha granátu byla 1 030 kg. a dostřel 43 000 m. a rychlost střelby 2,5 r/min. Byla to děla Kwk 40,6 cm SK-C/34 L/47.
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

Já bych si tu dovolil upozornit na skutečnost, že nestačí loď, ale je třeba mít k tomu i námořníky...
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Buhele
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 14/2/2009, 21:35

Příspěvek od Buhele »

Byli nějaké konkrétní plány budoucího nasazení?
Nebo se stavělo "jen tak" hlavně,že je to co největší.Protože na nasazení v baltském či černomořském rybníčku mi fantazi nestačí a Severní ledový oceán či Pacifik byli v té době pro sověty vedlejší...(jestli by na ně lodě z Baltu a Černého moře vůbec dostali....).
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

PETR ŠPAČEK píše:Když tady srovnáváte děla Bismarcka s děly ruských bitevních lodí ráže 406 mm. , tak totožné 406 už měly vyrobeny ( 7 kusů ) i němci pro bitevní lodě třídy H. Váha granátu byla 1 030 kg. a dostřel 43 000 m. a rychlost střelby 2,5 r/min. Byla to děla Kwk 40,6 cm SK-C/34 L/47.
Vyrobených bolo 10 kusov pre pobrežné batérie, ktoré sa líšili od námorných predovšetkým vyššou úsťovou rýchlosťou. 7 skončilo v Nórsku a 3 v Polsku neskôr premiestnené do Francuzska, kde svojou strelbou "obšťastňovali" Dover.

Dostrel 43 000 m bol pri elevácii 52 stupňov, námorná verzia 40,6 cm SK-C/34 L/52 (nie L/47) na bitevnej lodi H by mala maximálnu eleváciu 33 stupňov, čo znamenalo dostrel 36 800 m. Kadencia diel by bola okolo 2 rany/min.

Zdroje:
http://www.navweaps.com/Weapons/WNGER_16-52_skc34.htm
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Vallun píše:Já bych si tu dovolil upozornit na skutečnost, že nestačí loď, ale je třeba mít k tomu i námořníky...
B I N G O !
V tomhle ohledu bylo SSSR v dané době - jak říká jeden můj slovenský kamarád - "sto rokov za opicami"
さようなら。
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Destroymane, to máš pravdu, ale někdy se mně zdá, že stále hodně před tebou ;-)
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Odpovědět

Zpět na „Ruské námořní síly“