Po bouřlivém roku 1917 v Rusku pomalo docházelo v roce následujícím ke krystalizaci jednotlivých vzájemně soupeřících skupin a stran . Kdy v roce následujícím se etablovala jedna ze stran nesmiřitelně bojujících s "Rudými "- Donská republika - pod vedením atamana Krasnova.
Pro obhájení své existence, jako každá organizovala své ozbrojené síly.
Pro jejich doplnění byly zahájeny práce na projektu říčního monitoru. Protože říční systém (řeky Don , Volha) a železnice byly na jihu Ruska stěžejní pro dopravní obslužnost civilní i vojenskou.
Během roku 1918 byl zhotoven projekt monitoru: 2x102 mm (2x1 věž) , 4x7,62mm kul. Maxim ( 4x1 věž) v ose lodi , ponor 0,5 m , pohon: 2x vznětový motor,
2x lodní šroub.
Projektovaný monitor měl být postavený v Taganrogské pobočce Rusko-Baltického závodu.
Na projektu spolupracovala i loděnice K.O. Revenského z Oděsy, dceřinná společnost f. Thornycroft , jinak výrobce obrněných člunů typu N.
Po odstranění atamana Krasnova z vedení Donské republiky byla realizace projektu v začátcích a celý projekt ukončen.
Vyrobený ocel.materiál byl využit pro konstrukci univerzálního lože pro námořní kanony ráží 152 a 203 mm , které byly získány z lodí Černomořské flotily , kterou "bílí" ukořistili a vlečené prámy (plovoucí baterie).
Toto ukončení projektu říčního monitoru je logickým vyústěním náročnosti takového projektu a využitím materiálu a sil na daleko lehčím a přínosnějším směru. Námořních děl bylo dostatek včetně obsluh k nim.
Děl. lože bylo možno umístit bud na žel. vozy (platformy) , nebo na říční vlečené ocel. prámy , jako plovoucí baterie.
Taganrogský závod výrobu zahájil podle projektu konstruktéra závodu Lermanského , včetně úpravy žel. platforem , v roce 1918 a tato běžela do r.1920.
K 8.8.1918 bylo možno vytvořit devět divizionů (oddílů)- námořního těžkého dělostřelectva říčních sil Donu -.
S částí výzbroje pomohla VB , dodala kanony ráže 127 mm. Včetně "traktorů" (tuším MK IV) pro 8. oddíl. V bojích pod Carycinem byly dva kusy z dodaných čtyř vybaveny kulomety a používána jako tanky.
Oddíly č. 3 , 5 a 8 byly nasazeny u Carycinu ,č. 7 byl nasazen na Dněpru, č.9 byl výcvikový. Oddíl č. 3 byl později přesunut na Dněpr (Kiev)
O využití ostatních se nedochovaly zprávy.
Výzbroj oddílů č. 1, 2, 4 a 6 - 4x 152 mm ve dvou bateriích. Děly ráží 203 mm a 127 mm se doplnovala podle možností.
Výzbroj 3. oddílu:
2x203 mm , 1x152mm na žel. platformách
2x127 mm na koles. lafetě umístěné na žel. voze
2x1 127 mm ( jeden vagon)
3x žel. vůz s municí ( 900 granátů)
Obsluha -14+111 námořníků
Zdroj:
II Černikov- Encyklopedie monitorů
