Vpád do Saska, bitva u Lovosic

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Vpád do Saska, bitva u Lovosic

Příspěvek od mmmichalll »

Zahájení bojů roku 1756

První bylo vystaveno pruskému útoku Sasko z důvodu rychlé poražky vojska, které se nebude moci spojit s nepřáteli FridrichaII. Přes jeho území protékalo Labe, tudy se tedy daly posílat zásoby vojákům, kteří budou v budoucnu bojovat v Čechách. Vysvětlení znělo, že se Sasko dohodlo na spolupráci s Rakouskem a Ruskem. Sasko však chtělo být neutrální a drželo se "aktivní pasivity" August III. a kancléř Bruhl uzavřeli defenzivní smouvu s rusy a rakušany, s francouzi měli přátelské vztahy. 29. srpna 1756 se vydal August s kancléřem na lov, po návratu se dozvěděli o postupu pruské armády. Rozhodl se neklást odpor a doufal, že Fridrich brzy odejde. Polská volební smlouva zakazovala odvelet vojáky do Polska. Saské vojsko se proto utábořilo u Pirny, kam 3. září dorazil i August se syny Xaverem a Karlem. Téhož dne byly doručeny i podmínky míru požadující spojenectví s Pruskem, po přečtení dopisu August III.těžce dosedl na židli. Sasům byla slíbena za pomoc ve válce při vítězství odměna. Proti 20 000 sasů stálo 66 000 prusů, August se rozhodoval zda se dohodnou s prusy nebo spoléhat na rakušany.Měl obavy poštvat si rakušany, rusy, francouze a švédy, proto odmítl. Dne 3. září padla pevnos Stolpen. Po pruské výzvě ke kapitulaci se otevřela brána a velitel nabídku odmítl.Pruský podplukovník na něj okamžitě vystřelil. Střela šla hodně mimo ale efekt byl hodně veliký, posádka se okamžitě vzdala. 9. září byly obsazeny Drážďany. S velkým množstvím zbraní bylo získáno taky 500 děl, byly zabrány státní pokladny. Útok na Sasko byl relativně úspěšný, Fridrichovo vojsko, postupující ve 3 kolonách, nezaznamenalo větší odpor. První voják padl až 22. září, když se při obhlídce jeden husar dostal moc blízko k saskému táboru. Prusům se žilo dobře, kromě hlídek měli volnou zábavu. Sasům tou dobou už začaly docházet zásoby a zhoršovala se nálada. Král byl od třetího v pevnosti Konigsberg. Rakušané byly tou dobou uprostřed příprav, přesto hodlali sasům pomoci. Vojsku chyběla munice, děla a zimní výbava. V Čechách bylo 32 465 a na Moravě 22 606 vojáků. Velitelem v Čechách byl maršál Brown, jediný rakouský velitel, kterého považoval Fridrich za sobě rovného, vrchním velitelem se stal mladý (43 let) karel Lotrinský, který zde byl spíše kvůli protekci svého bratra, protože jeho voleitelské schopnosti se rovnaly nule, v předchozích válkách dokázal prohrát i jistě vyhranou bitvu. Zástupcem byl generál Daun (51) který byl spíše dobrý reformátor než velitel, zakládající si spíš na defenzivní taktice boje. Obklíčeným sasům mezitím docházely zásoby. Ministr Bruhl psal, že čeká na maršála Browna. Ten odpověděl ať se celé vojsko vydá na cestu naproti. To se nestalo a tábor byl dále obléhán. Po více jak měsíci čekání na kapitulaci zbrzdilo celé tažení, navíc přišly zprávy že rakouské vojsko se dostalo do Ústí nad Labem. Plán na rychlou válku v Čechách tak vzal úplně za své.

Bitva u Lovosic
14. září 1756 vyrazil z hlavního tábora u Kolína maršál Brown v čele 30 000 armády posílit jednotky u Ústí. Taky Fridrich nelenil a vyslal maršála Keitha v čele pozorovacího sboru o zhruba 30000 vojácích překročit hranice a postupovat na Petrovice. V potyčkách bylo zajato 70 rakušanů, to Fridrich komontoval "stačí přidat 3 nuly a je po válce." Za předpokladu, že jde Browne pomoci sasům dorazil Fridrich 28. září k vojsku, dne 30. se celé vojsko přesunulo k Velemínu. 28. se prusové pokusili dobít pevnost Střekov, ale posádka chorvatských pandurů odolala a v protiútoku zničila pontonový most pro přepravu prasů přes Labe. Brown chtěl postupovat na Ústí a levým křídlem na Teplice, aby maskoval pokus dostat se k sasům. Vojska se jen náhodou setkala u obce Lovosice.
Prusové se řadili mezi výšinami Ovčín a Lovoš na délce asi 3míle, pravé křídlo se postavilo na kopec Homolka s dělostřeleckými bateriemi, odtud se chtěl pokusit Fridrich zasadit rakušanům po dělostelecké přípravě rozhodující úder směrem na Sulejovice. Levé křídlo se přesunulo k Labi, odkud mělo bránit obchvácení hlavních sil. Při přesunu však jednotky Augusta viléma narazili na chorvaty dobře se kryjící za zdmi vinic táhnoucí se až k řece. Jejich přesná palba působila značné ztráty. Mezitím, kolem půl osmé ráno, zahájily hlavní pruské síly dělostřeleckou přípravu, na kterou rakušané odpověděli stejně intenzivně. Brown poslal posily vojákům k Lovoši pod vedením Lacyho.Zde se chorvatům dařilo palbou a přesunem přískoky brzdit za pomoci dvou kompaníí granátníků, zatalčovat jednotky generála Beverna zpět na úpatí Lovoše. Po dvou hodinách dal Fridrich zastavit palbu z děl a nařídil útok jízdy.2000 kyrysníků a dragounů se v rojnici řítili na rakouské pozice. U sulejovické obory zahájili palbu rak. granátníci, současně z druhé strany pěchota, následně proti prusům vyrazily dva jízdní pluky. prusové se dostali do mlýnice, někteří velitelé postřehli beznadějnost útoku a snaží se dostat své vojáky pryč. Taky král vidí, že jeho jezdci jsou masakrováni. Velitel jízdy Gessler si jen povzdechl, že velitel útoku Kyan měl pravdu, že je nesmysl útočit na nepřítele v mlze bez znalosti jeho počtu. Gessler se pokouší o záchranu zbylých jednotek a vede vpřed několik eskadron. Těm ale zkřížili cestu ustupující jezdci první vlny, Gessler proto uhýbá doprava, na střed rakušanů, který se prohnul dovnitř. Část ustupujících se prřidává k druhé vlně. Rakušané začali couvat, za nimi vedla cesta tvořená vysokými úvozy, to ale jezdci nevěděli. Celý první sled je během několika chvil vyřazen, jen málokterým jezdcům se podařilo včas zareagovat na nenadálou překážku. Druhý seld se zanží zastavit a zformovat ale je to velice těžké, všude se motají zranění koně a jezdci bez koní, navíc začíná mohutná palba rakouské pěchoty, předznamenávající mohutný protiútok. Eskadrony generála Kolowrata se vrhají na Gesslerovy jezdce a začínají drtivý útok, prusové se začínají otáčet a hledat záchranu v útěku. Kolowratovi jezdci však s pronásledováním nepokračují dlouho, protože jim stačilo, že prusové jsou zahnáni zpět.
Obchvat pravého křídla s vůbec nezdařil a na levém vojáci generála Beverna pod neustávajícími útoky chorvatských pandurů ustupují stále více na kopec Lovoš. Bevernovým mužům, snažíci se podrážet chorvaty palbou, po 6ti hodinách již docházelo střelivo, přestože dostali místo 60ti 90 patron. Ustávající palba dodvala jednotkám rakušanů odvahu, začali vystupovat z houštin, které je doposud kryly a chystaly se na útok. Bevern se rozhodl pro riskantní ale odvážný čin. Dal rozkaz nasadit bodáky a zaútočit. Sice tím porušil rozkaz jen se bránit, ale jinou možnost neměl. Sám se postavil do čela útoku, aby dodal svým mužům odvahu. Rakušané strnuli úžasem, chvíli nato kulka zasahuje Lacyho. Vojáci se ptají sami sebe " kdo nám sakra velí? Generál Wied, ten je ale někde vzadu, co máme dělat!" postupně se dávají po jednotlivcích a pak po oddílech na útěk. Bevern otočil na poslední chvíli bitvu, Fridrich okamžitě začal formovat na Lovoši všechny jednotky k útoku na Lovosice.
Brown a Wied zatím ve městě formují rozpadnuté jednotky k odporu. Prusové vstoupili lehce do města, zde se ale začalo bojovat o každou ulici a dům, navíc pruská děla rozpoutala ve městě požár. Brown se rychle rozhodl opuštěné město nebránit a poslal ke všem jednotkám spojky s rozkazem k ústupu za město. Jako první se stáhla děla, která pak úspěšně kryla ústup zbytku vojska na nové pozice. Prusové byli po bitvě vyčerpaní takže nějaké pronásledování nepřicházelo v úvahu. Prusů padlo a bylo zajato přes 3300, rakušanů asi 2864. Bitva dopadla nerozhodně Fridrich však nařídil slavit, dufal tak, že tím zlomí definitivně odpor obležených sasů u Pirny.


Osud tábora u Pirny
5. října dorazil do tábora šifrovaný dopis, že bitva u Lovosic dopadla nerozhodně a Brown stále může sasům pomoci. Tato zpráva zvedla v táboře upadající morálku. 8000 vojáků se k 11. říjnu dostalo pod vedením Browna až k Bad-Schandau,kde útokem zahnal pruské zajišťovací jednotky. V noci z 12. na 13. se měli sasové přepravit na druhý břeh Labe. Pruské dělostřelectvo však bylo pozorné a pontony poničilo palbou, proto se musel přesun uskutečnit po jediněm neponičeném mostě. Hustý déšť však zpomaloval celý přesun, navíc se nepodařilo doručit včas zprávu o přesunu rakušanům, prusové navíc sasům, ti již neměli děla, vpadli do zad. Oddíl gen. Wintrfeldta zajal rakouského kurýra, který vyzradil plán a sílu broenových vojsk. 13. se sešla válečná rada a předložila návrh kapitulace. Král August byl ze svých generálů znechucen, že nemá ani jeden odvahu bojovat. Nařídil proto maršálu Rutowskému zaútočit na prusy. Kurýr však nedorazil včas, Rutowsky už navázal kontakt s pruským králem. Když se to August dozvěděl, rozhodl se aby se elitní jednotky a kadeti stáhli do pevnosti k němu, odkud je mohl stále jako polský král odvést ze Saska. Když posel dorazil do tábora s rozkazem o přesunu, neměl ho už kdo splnit. Vojsko se vzdalo a vojáci byli včleněni do stavu pruské armády. Fridrich si tak zajistil týl pro možnost na jaře vpadnout znovu do Čech. Kvůli ztrátám času s obléháním Pirny a těžkým ztrátám jezdectva u Lovosic již nemohl na obnovení tažení počítat s termínem pro podzim a přezimováním v Čechách.
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Vzpomínka pruského vojáka na dobití Drážďan
Jak se nám žilo! Ha! Tam se žralo. Pomyslete na tolik velikých hladových chlapů! Stále platilo pravidlo: naval neřáde, co máš i v tom nejzazším koutě. V noci se světnice naplnila slámou, leželi jsme v řadách podél zdi. Opravdu kuriozní hopodaření. V každém domě byl jeden důstojník, který měl dohlížet na mužstvo, ti byli většinou nejlínější.

Popis bitvy u Lovosic očima pruského vojáka
Dobrotivé nebe! Kulky nám hvízdaly kolem hlavy, zarývaly se před našimi hlavami do země... kosili lidi jako obilí. Pak postoupila jízda. Udělali jsme jí místo a pustili ji dopředu, aby mohla vyrazit na nepřítele. To byla mela, všechno rachotilo a blýskalo se, když udeřili. Člověk to musel vidět na vlastní oči: koně, vlekoucí za sebou jezdce v třmenu či s vyhřezlými střevy... Mezitím nás velitelé hnali stále více do kopce. Jakmile náš předvoj dosáhl vrcholu, začala strašná přestřelka z mušket. Naše přední jednotky nadmíru trpěly, vojáci vzadu se bezhlavě tlačili, aby se dostali nahoru. Tam klopýtali přes hory mrtvých a raněných. Naši rodní Prusové a Braniboři se vrhali na pandury jako fúrie. Já sám jsem byl horlivostí a horkem tak omámený, že jsem, aniž jsem si byl vědom hrůzy a strachu, vystřílel najednou skoro všech 60 patron, až se mi málem zavařila puška. Všude leželi prusové a panduři, pokud se ještě někdo hýbal, dostal ránu pažbou nebo bajonetem. Pak se znovu rozpoutala bitva v nížině. Ale kdo to může popsat- z Lovosic vycházel kouř a dým, rachotilo to a bouřilo, jako by měl nastat konec světa, všechny smysly ohlušoval nekonečný rachot několika tisíc bubnů, volání o pomoc tisíců trpících, pochroumaných a polomrtvých obětí toho dne
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“