Námořní bitva na řece Jalu - 17.9.1894

[kacermiroslav]

Námořní bitva na řece Jalu (Yalu)
První Čínsko - Japonská válka
17.září 1894


Japonská velitelská loď Matshushima


Čínská velitelská loď ZhenYuan

Východní Asie na konci 19.století byla velice výbušnou zónou. Střetávali se zde zájmy tradičních soupeřů a to Japonského a Čínského císařství. Japonsko vědomo si své izolace na ostrovech bez podstatných surovinových zdrojů, se stále častěji se zájmem dívalo směrem k čínské pevnině na Koreu a Mandžusko.


Japonsko na konci 19.století
Japonsko koncem století byla země plna kontrastů mezi tradiční kulturou a průmyslovou revolucí. Vojenské vedení císařství si bylo podle západního příkladu plně vědomo, že pouze moderní a silná armáda má naději na úspěch. Proto se Japonsko koncem století stává průmyslovou velmocí a buduje moderní armádu dle západních měřítek.


Čína na konci 19.století
Čína byla pod dlouhá staletí asijská velmoc, avšak průmyslová revoluce západním zemím umožnila, aby si Čínu postupně podmaňovali, což se samozřejmě nesetkávalo s velkou oblibou. Snaha Číňanů o návrat k předchozím pořádkům vedla k několika intervencím ze strany západních koloniálních velmocí a vždy k drtivé porážce Číny. Ta navíc byla zmítána vnitřními nepokoji a procházela velkou krizí.


Cíle Japonské agrese
Hlavním cílem japonské expanze byla Korea, která byla pokládána za ideální místo nástupu na Asijský kontinent a zároveň to bylo místo možného obchodu a odbytiště pro rychle rostoucí japonskou průmyslovou revoluci. Dalším cílem bylo Mandžusko, které i po oslabení Číny zůstalo pod jejím patronátem. Japonsko si vynutilo v 80.letech 19.století otevření Korejského přístavu Fusan (Pusan) pro japonské obchodníky a to několika demonstrativními vojenskými akcemi. Další korejské přístavy se zemi Vycházejícího slunce otevírali postupně. Oslabení Koreje si všimli samozřejmě i další státy, jako Velká Británie, Rusko a USA a i těmto se korejské přístavy otevřely. To vedlo v roce 1882 k velkému lidovému povstání v Koreji, které vláda nebyla schopna potlačit a proto jí na pomoc přišli vojenské složky z Číny. Vláda Koreje pak stvrdila své vazalství s Čínou. V roce 1885 pak došlo mezi Čínou a Japonskem k dohodě o stažení vojsk z Koreje, ale s možností kdykoliv znovu poslat vojenské oddíly do Koreje na potlačení případných nepokojů. Od té doby hledalo Japonsko záminku k získání nadvlády nad Koreou. V letech 1892-1893 vypukl v Koreji velký hladomor, po kterém následně vypuklo velké lidové povstání. Korejská vláda si na pomoc proti povstání povolala čínská vojska. Čehož ihned využilo Japonsko. Kvalifikovalo tuto akci jako porušení smlouvy z roku 1885 a provedlo výsadek svých vojsk v přístavu Čemulpcho (Innčchon), kousek od Soulu. Povstání bylo čínskými vojsky potlačeno, a japonské vojsko se zmocnilo Soulu dne 23.července 1894, kde ustanovilo loutkovou vládu. Ta pobyt japonských vojsk legalizovala. Dalším úkolem japonských vojsk bylo vyprovokovat střetnutí s Čínským císařstvím.

V červenci 1894 již napětí mezi Čínou a Japonskem dostoupilo vrcholu. Japonská námořní eskadra již delší dobu působila u Korejských břehů a čekala na vhodnou příležitost k vyvolání války. Ta se jim naskytla v podobě čínského křižníku Či Juen, na který zahájila palbu. Při následném pronásledování hořící čínské lodi se do cesty japonské eskadry dostal i britský parník Kowshing, který však byl v čínských službách a vezl na palubě 1.100 čínských vojáků včetně svého generála. Velitel japonských sil Tógo (pozdější admirál z rusko-japonské války 1905) loď zastavil, a po určitých tahanicích jej nechal potopit. Německý major, který byl na lodi jako pozorovatel později vypověděl, že Japonci po trosečnících stříleli z kulometů. Západní země na tento incident však nijak moc nereagovali. Čína dne1.srpna 1894 přerušila s Japonskem diplomatické styky. Válka se rozhořela naplno.

Čínské loďstvo bylo v době zahájení konfliktu s Japonskem rozděleno na tři jednotlivá uskupení a to na severní, východní a jižní. Nejsilnější uskupení – severní – neslo největší tíhu budoucích bojů s Japonskem. Mělo dva strategicky výhodné přístavy a to Vejhajvej (Wej-chaj) a Port Arthur (Lu-Ta) na poloostrově Liaotung. Obě vojenské základny byly vcelku dobře chráněné přírodními překážkami, ale ne již tak z vnitrozemí.

Japonsko se pro změnu na válku připravovalo velmi důkladně. Jejich armáda a námořnictvo bylo velmi moderní, mělo unifikovanou výzbroj a výstroj a bylo vedeno schopnými důstojníky. Také výcvik byl důkladný. Sice ještě japonský průmysl nedokázal stavět velká válečná plavidla, ale disponovala kvalitními loděmi zakoupenými v zahraničí.


Čínské loďstvo – severní eskadra
Dle papírových předpokladů byla převaha na straně Číňanů v počtu lodí, těžkých děl a vojenských sil umístěných v dané lokalitě. Čínská flotila se hlavně opírala o dvě důkladně pancéřované lodě o výtlaku 7.400 t, postavené v Německu. Jejich kvalitní pancéřování bylo tvořeno pásem chránícím boky o síle 355mm a pancéřové paluby silné 76mm. Otočná děla pak byla ve věžích chráněná 305mm pancéřem. Celkem čínská eskadra disponovala 5 obrněnými loděmi a 7 neobrněnými. Část z těchto lodí by se dala přiřadit k pancéřovým křižníkům a část ke chráněným. Velkou nevýhodou čínské flotily byla její nedostatečná úroveň výcviku. Pro mnoho Číňanů bylo velice stresující bojovat za těchto pro ně netradičních podmínek mnoha velkých palných zbraní. Vždyť pozemní vojsko bylo v té době v Číně ještě mnohdy vyzbrojeno luky a oštěpy. Velitelem čínské severní eskadry byl admirál Ting Ju ch´ang. Tento člověk neměl žádné námořní vzdělání (úvodně vysoký důstojník jezdectva) a plně se spoléhal jen na své zahraniční poradce, především pak na německého majora von Hanneken a před nedávnem z Koreje přiděleného námořního poradce W.F.Tyler, podporučíka Královského námořnictva. Další zahraničním poradcem byl Američan Philo McGiffin.


Čínský admirál Tiang Ju ch´ang
*1836 - +1895


Japonské loďstvo
Jádrem Japonské flotily bylo 10 křižníků, z nichž čtyři byly nejmodernější konstrukce. Základním typem japonské eskadry byly lodě třídy Matsushima o výtlaku 4.277 t, které byly slušně rychlé. Jejich pancéřování však bylo poměrně slabé. Pancéřová paluba byla silná jen 38mm a děla byla chráněná 300mm pancéřem.

Japonský admirál Isokuro Ito měl jako svou vlajkovou loď křižník Matsushimu, zbytek hlavní flotily (Main Fleet) pak tvořili lodě Chiyoda, Itsukushima, Hashidate, Fuso a Hiyei. Lehčí jednotky pak byly soustředěny v tzv. Rychlé eskadře a tvořili je lodě Yoshino, Takachiho, Naniwa a Akitsushima. Pomocné lodě byly Akagi a Saikyo. Admirál Ito byl obklopen schopným důstojnickým sborem, který studoval na námořních akademiích v zahraničí. Výhodou japonské eskadry byla jeho rychlost. Naopak zaostávali v počtu těžkých děl. Tato nevýhoda byla částečně vyrovnána jejich modernější konstrukcí. Další nevýhodou pak byla poměrně velká operační vzdálenost od své námořní základny Sasebo na ostrově Cušima. Hlavním úkolem japonské flotily bylo zničení čínské severní eskadra, protože tato velmi vážně ohrožovala japonské transporty pozemních vojsk na bojiště v Koreji. Proto bylo prvořadým úkolem admirála Ita vybojovat pro Japonsko nadvládu na moři.


Japonský admirál Isokuro Ito
*1843 - +1914


Japonsko

Rychlá eskadra:
· Yoshino (4150 t, 20 uzlů (37 km/h), 3x174mm, 6x152mm) (Kawara, RA Tsuboi)
· Takachiho (3650t, 15 uzlů (28 km/h), 2x260mm, 6x152mm) (Nomura)
· Naniwa (3650 t, 16 uzlů (30 km/h), 2x260mm, 6x152mm) (Togo)
· Akitsushima (3150 t, 16 uzlů (30 km/h), 4x152mm, 6x120mm) (Kamimura)
Hlavní síly:
· Matsushima (4277 t, 17 uzlů (32 km/h), 1x320mm, 12x120mm) (Omoto and Dewa, VA Ito) -
· Chiyoda (2450 t, ? uzlů, 10x120mm) (Uchida)
· Itsukushima (4277t, 17 uzlů (32 km/h), 1x320mm, 11x120mm) (Yoko-o)
· Hashidate (4277t, 17 uzlů (32 km/h), 1x320mm, 11x120mm) (Hidaka)
· Fusō (3718t, 11 uzlů (20 km/h), 4x240mm, 2x152mm) (Arai)
· Hiei (2200t, 9 uzlů (17 km/h), 3x174mm, 6x152mm) (Sakurai)
Ostatní:
· Akagi (615t, 8 uzlů (15 km/h), 2x120mm) (Sakamoto)
· Saikyo (parník, 2913, 10 uzlů (19 km/h), malá děla) (Kano)


Čína

Čínská flotila pak byla tvořena z těchto lodí:
· Yangwei (1350t, 6 uzlů (11 km/h), 2x320mm, 4x120mm)
· Chaoyong (1350 t, 14 uzlů (26 km/h), 2x254mm, 4x120mm)
· Ching Yuen (2850 t, 14 uzlů (26 km/h), 3x208mm, 2x152mm)
· Lai Yuen (2830 t, 10 uzlů (19 km/h), 2x208mm, 2x152mm)
· Zhenyuan (7430t, 12 uzlů (22 km/h), 4x305mm, 2x150mm) (Lin-Thai-Zeng)
· Dingyuan (vlajková loď, 7355t, 15.4 uzlů (29 km/h), 4x305mm, 2x150mm) (Ding-Ru-Chang, Liu-Bu-Chan)
· King Yuen (2850 t, 10 uzlů (19 km/h), 2x208mm, 2x152mm)
· Chih Yuen (2300 t, 15 uzlů (28 km/h), 3x208mm, 2x152mm) (Tang)
· Kwan Chia (1290 t, 10.5 uzlů (19.4 km/h), 3x120mm)
· Jiyuan (cruiser) (2355t, 15 uzlů (28 km/h), 2x208mm, 1x152mm) (Fang-Bo-Qian)
· Pingyuan (2100 t, 6/7 uzlů, 1x254mm, 2x152mm)
· Kuang Ping (1000 t, 3x120mm)
· ? (torpédovka, 128 t, 15 uzlů (28 km/h), 3TT)
· ? (torpédovka, 69 t, 16 uzlů (30 km/h), 3TT)

Zdroje:
www.wikipedi.org
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – Naše vojsko 1986

[kacermiroslav]

Vlastní průběh bitvy na řece Jalu (Yalu)
17.září 1894

Řeka Jalu (Yalu) je hraniční řeka mezi Koreou a Čínou (Mandžuskem). Právě sem se stahovala čínská vojska po prohraných bitvách a jejich ochranu od moře zajišťovala čínská severní eskadra pod velením admirála Ting Ju ch´anga. Čínská eskadra vplula k ústí řeky ve 2 hodiny v noci 17.září 1894 doprovázela 6 transportních lodí s posilama. Transportní lodě pod ochranou několika menších plavidel vpluly do delty řeky a začali vykládat posily a vojenský materiál. Operace byla provedena rychle a Japonci si ničeho nevšimli. Admirál Ito měl pouze zprávu, že se čínská vojska pokusí o výsadek v prostoru řeky Yalu. Proto se vydal se svou eskadrou hledat nepřítele. Netušil však, že již tou dobou kotvila celá severní čínská eskadra před ústím řeky. Mezi 10. a 11.hodinou dne 17.září 1894 zpozorovali z japonských lodí sloupy kouře, prozrazující přítomnost většího množství plavidel. Kolem 11.40 již bylo možno rozpoznat siluety jednotlivých čínských lodí. Samozřejmě i čínská eskadra si povšimla kouře na obzoru a vyplula ve dvou kýlových sestavách vstříc nepříteli. Překvapení ze setkání hlavních sil bylo oboustranné. Byl vyhlášen bojový poplach a lodě se začali připravovat k vzájemnému střetnutí.

Admirál Ito vytvořil jednu kýlovou linii. Lodě rozdělil do dvou formací a to „Rychle“ (Yoshino, Takachiho, Naniwa, Akitsushima) a „Hlavní“. Rychlé divizi dal operační volnost a díky své převaze v rychlosti se snažil obchvátit nepřítele. Za rychlou divizí pak plula Hlavní divize ve složení Matsushima, Chiyoda, Itsukushima, Hashidate a Fuso. Poslední loď eskadry, nejpomalejší křižník Hiei byl přidělen k dělovému člunu Akagi a ozbrojené lodi Saikyo. Tím chtěl japonský admirál chránit své nejslabší jednotky. Japonské křižníky pluly přímo proti středu čínské sestavy rychlostí 9-10 uzlů.

Čínský admirál sestavil své lodě do tzv. dwarsové linie, neboli čelní, která ve středu vybýhala poněkud vpřed do klínu.Špice eskadry byla tvořena jeho dvěma nejsilnějšími jednotkami, na křídlech pak pluly křižníky. Eskadra však nebyla úplná protože lodě Kwan Chia a Pingyuan byly v doprovody dvou torpédovek několik mil na severovýchod. Vracely se právě od ústí řeky, kde zabezpečovali vylodění transportu.

Admirál Ting zřejmě pod vlivem svých poradců se rozhodl pro stejnou taktiku boje, s kterou v roce 1866 zvítězil nad Italy admirál Tegetthoff v bitvě u Lissy, tj. pro taranování (útok klounem). Čínské lodě bez pevného velení se snažili pouze plnou rychlostí jet vstříc nepříteli a taranovat jej. Různé rychlosti lodí tak vedli k prodloužení formace. Navíc eskadra mohla využít proti přijíždějícím Japoncům pouze čelní děla a ne svou plnou boční palbu. Japonský admirál Ito však věřil ve svou rychlost a taktiku. Věděl že si může díky rychlosti zvolit vzdálenost na kterou boj bude veden a snažil se co nejrychlejším přiblížením eliminovat převahu v čínských těžkých dělech a zapojit do boje i střední děla. Navíc „Rychlá“ divize měla samostatný úkol obchvátit nepřítele a celá eskadra se pak měla snažit nepřítele ničit soustředěnou palbou.

Japonský křižník Yoshino
Čínský křižník Lai Yuen


Jako první zahájili ve 12:40 hod boj Číňané a to na vzdálenost 6.000 yardů (cca 5,5 km). Jejich střelba však dopadla katastrofálně. Vlajková čínská loď Chink Yuen, která byla postavená v Německu, nebyla totiž uzpůsobena k palbě dopředu. Hrozilo zničení tzv létajícího můstku, což se taky stalo. Obětí této salvy z vlastních těžkých děl se stalo mnoho důstojníky, kteří se tou dobou nacházeli na můstku. Bitva se tedy od prvních výstřelů pro Číňany příliš dobře nevyvíjela. A mělo být hůř. Celé čínské loďstvo zahájilo na nepřítele palbu, ale bez kýženého úspěchu. Japonské „Rychlá“ eskadra zatím zrychlila přiblížení rychlostí 14 uzlů a po dostatečném zkrácení vzdálenosti začala ve 12.50 hod odpovídat z nějakých 4.000 yardů (3,6 km). Srovnala svůj kurs tak, že nyní plula paralelně s pravým křídlem čínského loďstva. S tímto také svedla dělostřelecký souboj. Do boje se po přiblížení k Číňanům vložila také hlavní flotila pod velením admirála Ita. I tato flotila srovnala kurs s nepřítelem a plula paralelně s ním. Rychlá eskadra se však díky své velké rychlosti dostala až za nepřátelské linie a pokračovala dále v kurzu severovýchod. Zde narazili na právě připlouvající čínské lodě Kwan Chia a Pingyuan v doprovodu torpédovek. Po několika salvách z hlavních děl je zahnali na útěk. Torpédovky se neúspěšně pokusily o útok, ale také byly odraženy palbou rychlopalných děl a kulometů. Rychlá eskadra se pak velkým obloukem vracela zpět na bojiště. Mezitím bitevní lodě a křižníky hlavní eskadry proplouvali podél čínské sestavy, kterou soustředěnou palbou drtily. Propluly kolem a na konci čínské sestavy se obloukem vpravo dostali do jejího týlu. Čínské lodě si ve stísněném prostoru vzájemné překáželi, jejich formace byla neukázněná a neuspořádaná. Poslední dvě opožděné lodě čínského pravého křídla Chao Yung a Yang Wei, se dostali do soustředěné palby hlavní eskadry, ke které se po svém obchvatu přidali i lodě rychlé eskadry. Soustředěná palba japonských děl jim rozbila palubní nástavby a způsobila četné požáry. Lodě navíc doplatili na to, že byla celá léta hlavně pro parádu natírána hořlavými barvami. Plály jako pochodně, palbu nevydrželi a snažili se opustit bojovou sestavu. Yang Wei odplul k ostrovu Talu-tao, kde ztroskotal na mělčině.

V dalším průběhu bitvy se japonské loďstvo neplánovaně rozdělilo. Hlavní síly, které byly přeci jenom dosti rychlé, prováděli obchvat pravého křídla Číňanů a útočili na jejich týl. Rychlosti vlastních lodí ale nestačili nejslabší jednotky a to křižník Hiei a dvě lodi, které měl chránit, dělový člun Akagi a parník Saykio. Tímto odtržením na sebe stáhli palbu celé čínské eskadry. Dělostřelbou byl silně poškozen Hiei, který se proto rozhodl opustit bojovou sestavu. Jako únikovou cestu si však zvolil ne zrovna vhodné proplutí čínské eskadry, chtěl využít své rychlosti, dostat se do týlu nepřítele a tam se schovat za své hlavní síly.Ty mezi tím napadly čínské levé křídlo z týlu. Hiei proplouval mezi nejsilnějšími loděmi čínské eskadry, bitevními loděmi Ding-Yuan a Zeng-Yuan, které na něj ihned přenesli palbu ze všech svých děl. Záplava granátů způsobila japonskému křižníku těžké škody. Loď utržila 24 zásahů z těžkých a středních děl. Na palubě zuřil požár, více jak 60 členů posádky bylo mrtvých nebo zraněných. Přesto vše se však lodi díky skvělému manévrování podařilo proplout mezi oběmi bitevními loděmi. Další napadenou opožděnou lodí byl dělový člun Akagi.Se svou malou rychlostí a výzbrojí pouhých dvou děl hlavní ráže 120mm neměl velkou šanci se postavit třem čínským křižníkům, které na něj zaútočily. Akagi utržil několik zásahů, přičemž byla část jeho děl zničena, navíc loď utržila zásah do komínu a v důsledku poklesu tahu, ztrácela loď na rychlosti. Další škodou bylo poškození výtahu na munici u předního muničního skladiště. S těmito poškozeními nešlo vést dále boj proti přesile a tak se Akagi snažil z boje odpoutat. Třetí z opožděných lodí byl ozbrojený parník Saykio. Loď byla neschopna manévrování, protože projektil z těžkého děla probil palubu v zadní části lodě a vyřadil kormidlo. Za těchto podmínek se Saykio dostala na dostřel obou nejsilnějších nepřátelských bitevních lodí. Ale opět se tu projevil nedostatečný výcvik čínského mužstva, protože díky nepřesné palbě Saykio neutržila skoro žádné další škody.

Admirál Ito viděl jak jsou tři koncové lodě jeho sestavy pod těžkou palbou čínských děl a proto se jim rozhodl na pomoc vyslat svou rychlou divizi. Ta se po obratu vracela na bojiště v kýlové sestavě a mířila mezi obě poškozené japonské lodě (Hiei byl již mimo bojiště) a čínské lodě. Tím se jim načas podařilo své nejslabší jednotky krýt před čínskou palbou. Této nečekané záchrany využil parník Saykio a s provizorně opraveným kormidlem se vzdálila z bojiště a plula k ostrovu Talu-tao. Ke své smůle ale zde narazila na čínské křižníky Kwan Chia a Pingyuan v doprovodu dvou torpédovek, které byly v první fáze bitvy zahnány na útěk japonskou rychlou divizí. Jedna z torpédovek byla však pro poruchu strojů mimo provoz. Číňané na přijíždějící Saykio vypálil tři torpéda, ale neúspěšně. Hořící a těžké poškozena Saykio tedy radši plula dál do bezpečnějších vod. Až ve tři hodiny se posádce podařilo uhasit požár na palubě. Loď byla zachráněná.

Mezitím hlavní divize s admirálem Item v čele sváděla nelítostný boj se středem a levým křídlem čínské formace, kterou po obchvatu napadli z týlu. Obě nejsilnější čínské lodě viděli tuto hrozbu a snažili se jí čelit. Otočili lodě a snažili se srovnat kurs paralelně s japonskou flotilou.Zbytek čínské eskadry byl již v dokonalém zmatku. Rychlá japonská divize, která zachránila svým předchozím manévrem poslední dvě lodě v sestavě, se opět odklonila a v novém kurzu vlevo pokračovala v boji s Číňany. Touto změnou kurzu však opět vystavila palbě nepřítele svůj dělový člun Akagi, který navíc stál v cestě čínským křižníků, jenž se pokoušely odplout z bojiště na severovýchod. Z pouhých 300m byl Akagi odstřelován křižníky. Ale i Akagi se zastřílel a podařilo se mu zasáhnout čínskou loď Lai Yuen, která začala hořet a požár se rozšiřoval dál až na nástavby lodě. Opět Číňané doplatili na své hořlavé barvy, kterými zkrášlovali své lodě. Křižník Lai Yuen nakonec z bojiště unikl a jeho posádce se podařilo po 8 hodinovém boji požár uhasit. Silně poškozená loď pak dokázala doplout na svou základnu v Port Arthuru. Další dva čínské křižníky plující za Lai Yuenem již takové štěstí neměli. Dostali se do palby rychlé japonské divize. Drtivá palba japonského křižníku Yoshino rozstřílela jednu z těchto lodí, která se v 15:30 hod potopila do hloubky 20-25 m. Pouze z vody trčící stěžně naznačovali místo jejího konce. Druhý čínský křižník King Yuean byl odstřelován z pouhých 300m. Japonské granáty z křižníku Takachiho jej nemilosrdně drtily a loď na mnoha místech začala hořet. Neovladatelný křižník se dostal do blízkosti dalšího japonského křižníku Yoshino, jehož rychlopalná děla dílo zkázy dokončila. Čínská loď měla mnoho průstřelů, byla neovladatelná, hořela na mnoha místech a silně se nakláněla na levobok. V 16:48 hod se ozvala mohutná exploze a nešťastná loď zmizela během chvilky pod hladinou.

Hlavní divize se zatím věnovala dvěma čínským bitevním lodím. Ani soustředěná palba pěti Itových křižníků nedokázala probít silné pancéřování nepřítele. Naopak japonská vlajková loď dostala dva zásahy z hlavních čínských děl ráže 305mm. Jeden z těchto granátů vážících více jak 300 Kg vyřadil z boje hlavní dělostřeleckou baterii, kde navíc vybuchla připravená munice a zabila mnoho členů obsluhy. Hlavní dělo ráže 320mm mělo poškozen hydraulický systém a bylo tak vyřazeno z provozu. Také jedno z předních děl ráže 120mm bylo zničeno a tak jej námořníci odmontovali a jako zbytečnou přítěž hodily do moře. Vážně poškozená velitelská loď se tak nakonec radši v 15hod stáhla z boje. Admirál Ito se nechal přemístit na křižník Hashidate z kterého pak dále vedl boj.

Proti Japoncům vedli boj již jen dvě nejsilnější čínské bitevní lodě Zheng Yuan a Ding Yuan. Jejich soupeřem byla téměř celá hlavní eskadra japonských lodí. Navíc k místu závěrečné fáze bitvy připlouvala rychlá eskadra, která se již se svými soupeři vypořádala.Čínské lodě se dostali do sevření zbylé japonské eskadry. Rychlá divize obchvátila nepřítele zprava a divize admirála Ita zleva. Soustředěná palba japonských lodí odstřelovala nepřítele ze vzdálenosti 2 až 3 km. Čínské bitevní lodi Ding Yuan hořely přední nástavby a barbetové dělo ráže 150mm na přídi bylo vyřazeno z provozu. Ani Zheng Yuan na tom nebyl moc dobře. Kvůli poškození hydraulického ovládání měl mimo provoz dělo ráže 305mm v přední levé věži. Jinak ale dobře pancéřované lodě neutrpěli nijak závažných poškození a jejich životně důležité části (strojovna, muniční sklady atd.) byly v provozu. V 17.30 hod obě lodě po vystřílení veškeré munice opustili bojiště. Zbylé čínské lodě se spasili útěkem do Port Arthuru. Tím skončil hlavní průběh bitvy u řeky Yalu.

Japonci se vrátili na místo střetnutí druhý den a torpédy zničili dva čínské křižníky, které v průběhu předchozí střetnutí uvízli na mělčině u ostrova Talu-tao.




ZHODNOCENÍ
Ačkoliv se japonské eskadře nepodařilo zničit dvě nejsilnější čínské lodě, přesto lze vítězství jednoznačně přiřknout právě jim. Čínská severní flotila přišla o pět svých křižníků, přičemž dva byli rozstříleny v samotné bitvě. Od této bitvy již čínská eskadra proti Japoncům nevyplula a ti zcela ovládli moře až do konce války. Tím mohli nerušeně na bojiště přijíždět transporty z Japonska. Samozřejmě i Japonská flotila utrpěla škody. Čtyři z jejich lodi byly těžce poškozeny a museli se stáhnout z oblasti do mateřských přístavů k opravě, ale žádná loď nebyla potopena. Celý západ musel uznat, že Japonské loďstvo si v bitvě počínalo bravurně a téměř beze zbytku využilo svou taktickou převahu a definitivně se zbavilo hrozby čínské severní flotily.

Japonsko za své vítězství zaplatilo cenu 90 mrtvých a 200 raněných námořníků
Čínské ztráty byly 850 mrtvých a 500 zraněných námořníků.


Závěr Čínsko - Japonské války
Mezi dny 24. až 25.říjnem 1894 porazila Japonská pozemní vojska čínskou armádu v bitvě na řece Yalu. Japonské síly se vylodily na Liaotungsmém poloostrově, kde nebyly Port Arthur, ve kterém se zmocnili části čínského vojska (viz. Port Arthurský masakr). Počátkem roku 1895 se zmocnili Šantungského poloostrova a dobyly druhou námořní základnu Číňanů, Vejhajvej. Čínská armáda byla na hlavu poražena i v Mandžusku a Mukdenu. Vládě nezbylo nic jiného, než vyjednat mír. Ten byl uzavřen 17.dubna 1895 v japonském městě Šiminoseki. Japonsko v mírové smlouvě obdrželo ostroj Formosu (Tchaj wan), dále Peskadorské ostrovy a poloostrov Liaotung s námořní základnou Port Arthur.
Úspěch Japonského samuraje v boji s čínským drakem šokoval západní svět. Západním státům se nelíbil japonský úspěch a proto na vítěznou zemi vyvinuli tlak, že došlo nakonec k revizi mírové smlouvy z Šimonoseki a Japonsko se nakonec vzdalo Liaotungského poloostrova s Port Arthurskou základnou. Napětí mezi Japonskem, Čínou a západními zeměmi, zejména Ruskem, zůstalo.

Zdroje:
www.wikipedi.org
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – Naše vojsko 1986

[Rosomak]

Siluety lodí obou stran:

Obrázky bitvy:

Konec bitvy:


výborný materiál nejen o této bitvě: http://www.gutenberg.org/files/25088/25 ... 5088-h.htm

[jarl]

Čínské loďstvo bylo v době zahájení konfliktu s Japonskem rozděleno na tři jednotlivá uskupení a to na severní, východní a jižní.

Nejsou známé nějaké podrobnosti o složení a bojovém nasazení čínské východní a jížní eskadry? Japonci přepravovali své vojáky i na Formosu, takže teoreticky mohlo k nějakému kontaktu s Číňany dojít.

[kacermiroslav]

Čínské tzv. Pekingské loďstvo bylo například tvořeno 15 váčnými loděmi kotvícími na základně Weihaiwei. Jednalo se o dvě pancéřové lodě Dingyuan (výtlak 7.150 t, výzbroj 4x305, 2x150mm, spuštěna na vodu 1881) a Zhenyuan (výtlak 7.220 t, výzbroj 4x305, 2x150 mm, spuštěna na vodu 1882) a 13 torpédových plavidel.

Japonci naproti tomu měli 25 válečných lodí a dalších 16 torpédových plavidel. Pokud se čínská flotila nespojila, tak proti japoncům odděleně nebyla schopna účinně vést boj. Hlavní problém pak asi byl především v kvalitě plavidel, velitelů i námořníků. Ostatně již z průběhu bitvy na Yalu (viz. výše) je evidentně vidět dilentatský přístup čínské admirality k vedení námořních operací.

Takže Čína svá plavidla radši po prohrané bitvě na řece Yalu stáhla do přístavů Port Arthur a Weihaiwei, kde byla tato flotila zničena kombinovaným námořním a pozemním útokem.

Například do 12.února 1895 byla svedena kombinovaná námořní a pozemní bitva o přístav Weihaiwei, která trvala 23 dní. Za cenu 29 mrtvých a 233 japonci přístav dobyli. Čínské ztráty byli mnohonásobně vyšší, 4.000 mrtvých. V průběhu této bitvy podnikli Japonci noční torpédový útok (7.února) při kterém potopili pancéřovou loď Dingyuen a další tři plavidla. Do uzavření příměří 12.února přišli číňané v důsledku poškození při pokusu o únik do Yentai o 6 torpédoborců. Dalších 7 padlo do japosnkých rukou.

[kopapaka]

Narazil jsem na pár zajímavých obrázků...



Více: http://ocw.mit.edu/ans7870/21f/21f.027/ ... _ii_e.html