Příčiny vzniku Rusko-Japonské války

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příčiny vzniku Rusko-Japonské války

Příspěvek od kacermiroslav »

Příčiny vzniku Rusko-Japonské války
1904 - 1905
Rusko-Japonská válka


Obrázek

Od konce 19.století začal stále silněji probíhat boj světových velmocí o rozdělení si koloniálního panství mezi sebe a získání kromě zdroje surovin i potřebných odbytišť. Zvláště jiskřivá situace se vyvíjela na Dálném východě, kde se střetávaly zájmy carského Ruska s novou světovou průmyslovou velmocí, Japonským císařstvím. Japonsko se již v polovině 90-tých let 19.století vypořádalo se slábnoucí Čínou a v pozemních i námořních bitvách ji zasadilo drtivé porážky, vedoucí nakonec mimo jiné k ovládnutí Liaotungského poloostrova se strategickým přístavem Port Arthur, právě vítěznými Japonci. Evropské mocnosti Německo a Francie však na ruský nátlak dosáhly revize mírových smluv a Japonsko se muselo vzdát tohoto cenného zisku. Naopak Velká Británie a USA začaly otevřeně podporovat Japonsko, protože se jim nelíbila posílená pozice carského Ruska v tomto prostoru. Z Japonska se po vydatné pomoci svých britských a amerických spojenců, prakticky přes noc stala silná a moderní průmyslová země, která však měla jednu velkou slabinu, a to nedostatek vlastních zdrojů surovin. Proto znovu obrátila svou pozornost na ovládnutí Korejského poloostrova. Rusové je však díky svým dobrým vztahům s Čínou předešli a na dobu 25 let si pronajali celý Liaotungský poloostrov včetně přístavu v Port Arthuru. Již před tím v roce 1896 podepsalo Rusko s Čínou smlouvu vzájemné pomoci v případě války s Japonskem. Dále si Rusko rozhodlo posílit své strategické panství i železnicí přes Mandžusko, která spojila ruská území s přístavem Vladivostok. Mezitím pokračovala i nevybíravá agresivní politika světových velmocí proti Číně. Například v roce 1897 Německé císařství zabralo přístav Čching-tao (Cin-tao) a vytvořilo z něj svou námořní základnu. Rusové neprotestovali, protože nechtěli narušit své dobré vztahy s Německem, ale začali pošilhávat po přístavu, který by se hodil jako válečná základna jim a posílil tak jejich mocenské pozice v Mandžusku. Proto v roce 1897 přezimovaly ruské válečné lodě v Port Arthuru a v březnu do města přepravili i první prapory pozemního vojska. Námořní základna v Port Arthuru se stala silným opěrným bodem ruské tichomořské eskadry a trnem v oku japonskému velení. Ruská akce však vzbudila velkou nelibost i Velké Británie, která na protest obsadila Wej-chaj na Šantungském poloostrově. Vzájemné rozpory velmocí na čas ustaly poté, co v Číně vypuklo protiimperialistické povstání, na jehož potlačení se podílely společné britské, francouzské, ruské a japonské oddíly. Této vojenské akce využilo Rusko k faktické okupaci Mandžuska, a to i přes japonské, americké a britské protesty. Tím se zásadně narušily již beztak napjaté vztahy mezi Japonskem a Ruskem. Navíc již v 90.letech 19.století využívali Rusové silných protijaponských nálad v Koreji k pronikání svého vlivu v tomto prostoru. Vzhledem k silné antipatii a častým povstáním Korejců vůči Japoncům, musela země vycházejícího slunce přistoupit na kompromis a uzavřít s Ruskem dohodu, že obě země mohou mít v Koreji stejně silné strážní oddíly. Dne 9.června 1896 byla smluvně potvrzena rovnoprávnost obou stran v Koreji. V roce 1898 došlo k revizi této dohody, protože Rusku šlo především o Mandžusko a tak se s Japonskem dohodlo, že zemi vycházejícího slunce ekonomicky vyklidí Koreu. Japonsko toho náležitě využilo a již v krátké době získalo kontrolu nad 72% korejského obchodního obratu. Zároveň začalo stavět strategickou železnici z přístavu Pusan (Fusan) do Soulu a z USA získalo i koncesi (za 1,7 Mio Jenů) na budování železnice mezi důležitým přístavem Čemulpcho a hlavním korejským městem Soulem.

Samotné Japonsko se na válku důkladně připravovalo. Již v roce 1895, tedy v rok svého vítězství nad Čínou, přijal japonský parlament tzv. poválečný plán rozvoje národního hospodářství. Jednalo se o jasný program přípravy na válku s Ruskem. Tento plán byl desetiletý a předpokládal vybudování řady odvětví těžkého průmyslu, především pak vojenského. Počítal s modernizací, reorganizací a posílením ozbrojených sil a věnoval prvořadou pozornost rozvoji obchodního, ale především válečného loďstva. Na splnění tohoto programu byla japonská vláda ochotna investovat 90%válečné kontribuce vynucené na Číně a velké finanční částky z anglických a především amerických půjček. Na válku bylo připravované i civilní obyvatelstvo. Například byli zřizovány tělocvičné spolky, především Národní svaz tělesné přípravy, agitaci prováděla řada organizací podporovaných finančně velkými monopoly. Za všechny např. organizace „Černý drak“, financovaná obchodním domem Jasuda, tzv. Národní svaz v čele s knížetem Konoe nebo tzv. Antiruská liga. Agitací bylo obyvatelstvo přesvědčováno, že válka je nevyhnutelná, životně nutná a že bude lehká a vítězná. Další z řady kroků vedoucí k přípravám na válku, bylo otevření školy ruštiny, připravovaly se podrobné mapy Sibiře a Dálného východu, byly aktivovány stovky tajných agentů, kteří působili v Mandžusku, Koreji a v Amurské oblasti a Zabajkalí. Co se mezinárodně politické situace týče, tak zde Japonsko spoléhalo především na Velkou Británii a USA. Těmto zemím by možná válka mezi Japonskem a Ruskem vyhovovala, protože odvracela pozornost ostrovního císařství od amerických a britských zájmů ve východní Asii. Rusku by pak tato válka mohla ztížit jeho sílící aktivitu ve střední Asii, jež by mohla ohrožovat postavení Anglie v Iránu, Afghánistánu a Indii

V roce 1902 Japonsko uzavřelo s Velkou Británií spojeneckou smlouvu, která mu zajišťovala anglickou vojenskou pomoc v případě, že by se Rusku podařilo získat v boji proti Japonsku spojence. Navíc americký prezident varoval vlády dalších velmocí, Francie a Německa, že USA vstoupí do války na straně Japonska, pokud tyto země budou Rusko podporovat. Tím se Rusko de facto již před válkou ocitlo v politické izolaci. Jednání mezi Ruskem a Japonskem v roce 1903 Japonsko úmyslně protahovalo a urychleně provádělo přípravy k nadcházející válce. Japonské diplomacii se téměř dokonale podařilo uspat Ruskou pozornost.

Již koncem roku 1903 se začala na japonských opevněních v přístavech objevovat nová děla, navíc u Saseby byl dokonce položen minový zátaras. V přístavech se hromadila transportní plavidla, vojenské sklady se plnily potřebným materiálem. Jednání byla ze strany Japonska i nadále úmyslně protahovaná, k řešení situace na Dálném východě byly předkládány návrhy, které byly pro Rusko nepřijatelné i přes ochotu carské vlády k ústupkům. Japonské přípravy, v Petrohradě přehlížené, neunikly pozornosti ruské flotily v Port Arthuru. Vláda však i nadále nevěřila varováním, přesto se ruská tichomořská flotila začala alespoň zvolna připravovat na možnou válku. Ta však byla v japonských plánech již dávno neodvratná. Teď již jen šlo o to, najít vhodnou záminku k vypuknutí války, aby Japonsko nemohlo být bráno jako agresor.


Obrázek

Rusko – Japonská válka (1904 – 1905)
Chronologický přehled

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1904-02-08
Válku začalo 8.února 1904 japonské námořnictvo, a to torpédováním ruské dálnovýchodní flotily, která byla připravena k vyplutí na kotvě v přístavu Port Arthur (Lu-ta). Japonský torpédový útok byl úspěšný a poškodil dvě nejmodernější ruské bitevní lodě Retvizan a Cesarevič. Dále byla poškozena i bitevní loď Pallada.

1904-02-09
O den později po zahájení prvních válečných akcí zaútočily japonské válečné lodě na ruská plavidla kotvící v korejském přístavu Čemulpcho (Inčon). Ruské lodě, chráněný křižník Varjag a dělový člun Korejec podlehli obrovské nepřátelské přesile.

1904-05-01
Týden po porážce ruských plavidel v Čemulpchu, provedli Japonci v tomto přístavišti vylodění a pronikli na sever k řece Jalu (Yalu), kde 1.května zvítězili nad ruskou armádou, jež se jim pokoušela klást odpor, a Mandžuskem si razili cestu k přístavu Port Arthur. Japonské síly dislokované v Mandžusku porazily ruskou armádu na řece Motein-lung.

1904-08-10
Námořní bitva ve Žlutém moři. Ruská Tichomořská flotila, která byla dislokována v přístavu Port Arthur se pokusila o průlom z obklíčeného přístavu. Bitva skončila nerozhodně a i přes četná poškození lodí obou stran, nebyla žádná z velkých lodí potopena. Přesto se jednalo o strategické japonské vítězství, protože téměř celá Tichomořská flotila se vrátila zpět do přístavu, kde byla během obléhání potopena japonskými dalekonosnými děly. Blokádou pronikly pouze ruské křižníky Aslkold a Novik. Druhý z jmenovaných byl však později potopen japonskými křižníky u Sachalinu.

1904-podzim
Na podzim roku 1904 následovalo několik bitev, které skončily nerozhodně, ale měly za následek ruský ústup k Mukdenu (Šen-jangu), kde došlo k rozhodující bitvě této války.

1905-01-02
Ruský přístav Port Arthur (Lu-ta) kapituloval 2.ledna roku 1905. Padl po sedmiměsíčním obléhání, které stálo Japonce šedesátitisícové ztráty a Rusy třicetitisícové ztráty.

1905-02-21
Mezi 21.únorem a 10.březnem roku 1905 byla svedena bitva u Mukdenu (Šen-jang). Byla to rozhodující a závěrečná velká pozemní bitva rusko-japonské války, ve které se Japoncům podařilo Rusy zatlačit, ale jen za cenu nesmírných obětí. Ruské ztráty se odhadují na 100.000 mrtvých a raněných, japonské ztráty činily na 70.000 mrtvých a raněných.

1905-05-27
Bitva u Cušimy. Ruská pobaltská flotila kontradmirála Z.P.Rožděstvenského strávila na cestě kolem světa déle než sedm měsíců, aby se v cíli utkala v pro ní osudném boji s japonským válečným námořnictvem, jemuž v bitvě velel kontradmirál Hejhačiró Tógo. Z jejich osmi bitevních lodí, osmi křižníků a devíti torpédoborců unikl zkáze jediný křižník a pět torpédoborců. Rusové zde přišli o deset tisíc mužů. Japonské ztráty nedosáhly ani jedné tisícovky, včetně tří torpédových člunů.

1905-09-05
Rusko-Japonská válka skončila portsmouthskou (newhampshirskou) smlouvou, při jejímž zprostředkování se jako obratný vyjednávač nejvíce uplatnil americký prezident Theodore Roosevelt. Japonsku připadl přístav Port Arthur a polovina ostrova Sachalin. Rusové se mimo to stáhli z Mandžuska a uznali Koreu jako oblast sféry japonského vlivu.




Zdroje:
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck - 1999
Válečné lodě (2) – Klučina, Klučina – 1986
www.wikipedia.org
Poděkování Martanovi za kontrolu pravopisu
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Samotné Japonsko se na válku důkladně připravovalo. Již v roce 1895, tedy v rok svého vítězství nad Čínou, přijal japonský parlament tzv. poválečný plán rozvoje národního hospodářství. Jednalo se o jasný program přípravy na válku s Ruskem. Tento plán byl desetiletý a předpokládal vybudování řady odvětví těžkého průmyslu, především pak vojenského. Počítal s modernizací, reorganizací a posílením ozbrojených sil a věnoval prvořadou pozornost rozvoji obchodního, ale především válečného loďstva. Na splnění tohoto programu byla japonská vláda ochotna investovat 90%válečné kontribuce vynucené na Číně a velké finanční částky z anglických a především amerických půjček.
Ani tyto obrovské sumy nestačily k financování výstavby japonského válečného loďstva a japonská vláda musela vypsat zvláštní námořní daň a na rozvoj válečného loďstva přispívaly i japonské firmy a obyvatelstvo. Vzhledem k japonské mentalitě se dá předpokládat, že Japonci na tyhle účeli přispívali disciplinovaně a ochotně. Ostatně tenhle program výstavby válečného loďstva se nazýval "Gašinšótan", což znamená Vytrvalost a rozhodnost.

Zaokrouhlené částky v miliónech jenů uvolněné pro japonské loďstvo v letech před rusko - japonskou válkou:
Rok 1896 - 22 miliónů.
Rok 1897 - 61 miliónů.
Rok 1898 - 50 miliónů.
Rok 1899 - 35 miliónů.
Rok 1900 - 21 miliónů.
Rok 1901 - 16 miliónů.
Rok 1902 - 5 miliónů.
Rok 1903 - 2 milióny.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Mno...a teď by se hodil přepočet na nějakou nám blíže známou měnu, jako USD, Libra nebo německá Marka. Pak budeme moct porovnat výši Japonských investic do námořnictva v porovnání s ostatními námořními velmocemi.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Tak s tím nám bude muset pomoci někdo povolanější. Přepočty hodnoty tehdejších měn bohužel neovládám.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Bohužel ten přepočet neznám, ale vím že Japonsko napříkald mezi lety 1906-1913 investovalo do námořnictva částku 318,5 Mio USD, což bylo sedmé místo ve světových námořních velmocech. Na šestém místě před Japonskem byla Itálie s částkou 328,9 Mio USD a na osmém, tedy za Japonskem bylo Rakousko-Uhersko se 171,8 Mio USD. Prim hrála zcela jasně královna moří, Velká Británie, která ve výše uvedeném období onvestovala do námořnictva neuvěřitelných 1491,4 Mio USD. Pokud bychom si tuto částku chtěli přepočíst na dnešní měnu, tak velmi orientačně si ji můžeme vynásobit 100.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“