Útok na Port Arthur 9.února.1904

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Útok na Port Arthur 9.února.1904

Příspěvek od kacermiroslav »

Útok na Port Arthur
8. - 9.února 1904
Rusko-Japonská válka


Obrázek přepadení Port Arthuru očima japonského umělce


Od konce 19.století začal stále silněji probíhat boj světových velmocí o rozdělení koloniálního panství mezi sebe a získání, kromě zdroje surovin, i potřebných odbytišť. Zvláště jiskřivá situace se vyvíjela na Dálném východě, kde se střetávaly zájmy carského Ruska s novou světovou průmyslovou velmocí, Japonským císařstvím. Japonsko se již v polovině 90-tých let 19.století vypořádalo se slábnoucí Čínou a v pozemních i námořních bitvách ji zasadilo drtivé porážky, vedoucí nakonec mimo jiné k ovládnutí Liaotungského poloostrova se strategickým přístavem Port Arthur, právě vítěznými Japonci. Evropské mocnosti Německo a Francie však na ruský nátlak dosáhli revize mírových smluv a Japonsko se muselo vzdát tohoto cenného zisku. Naopak Velká Británie a USA začali otevřeně podporovat Japonsko, protože se jim nelíbila posílená pozice carského Ruska v tomto prostoru. Z Japonska se po vydatné pomoci jeho britských a amerických spojenců, prakticky přes noc stala silná a moderní průmyslová země, která však měla jednu velkou slabinu, a to nedostatek vlastních zdrojů surovin. Proto znovu obrátila svou pozornost na ovládnutí Korejského poloostrova. Rusové je však díky svým dobrým vztahům s Čínou předešli a na dobu 25 let si pronajali celý Liaotungský poloostrov včetně přístavu v Port Arthuru. Již před tím v roce 1896 podepsalo Rusko s Čínou smlouvu vzájemné pomoci v případě války s Japonskem. Dále se Rusko rozhodlo posílit své strategické panství i železnicí přes Mandžusko, která spojila ruská území s přístavem Vladivostok. Námořní základna v Port Arthuru se stala silným opěrným bodem ruské tichomořské eskadry a trnem v oku japonskému velení. Ruská akce však vzbudila velkou nelibost i Velké Británie, která na protest obsadila Wej-chaj na Šantungském poloostrově. Vzájemné rozpory velmocí na čas ustaly poté, co v Číně vypuklo protiimperialistické povstání, na jehož potlačení se podílely společné britské, francouzské, ruské a japonské oddíly. Této vojenské akce využilo Rusko k faktické okupaci Mandžuska, a to i přes japonské, americké a britské protesty. Tím se zásadně narušily již beztak napjaté vztahy mezi Japonskem a Ruskem. Navíc již v 90.letech 19.století využívali Rusové silných protijaponských nálad v Koreji k pronikání svého vlivu v tomto prostoru. Vzhledem k silné antipatii a častým povstáním Korejců vůči Japoncům, musela země vycházejícího slunce přistoupit na kompromis a uzavřít s Ruskem dohodu, že obě země mohou mít v Koreji stejně silné strážní oddíly. Dne 9.června 1896 byla smluvně potvrzena rovnoprávnost obou stran v Koreji. V roce 1898 došlo k revizi této dohody, protože Rusku šlo především o Mandžusko a tak se s Japonskem dohodlo, že zemi vycházejícího slunce ekonomicky vyklidí Koreu. Japonsko toho náležitě využilo a již v krátké době získalo kontrolu nad 72% korejského obchodního obratu. Zároveň začalo stavět strategickou železnici z přístavu Pusan (Fusan) do Soulu a z USA získalo i koncesi na budování železnice mezi důležitým přístavem Čemulpcho a hlavním korejským městem Soulem.

V roce 1902 Japonsko uzavřelo s Velkou Británií spojeneckou smlouvu, která mu zajišťovala anglickou vojenskou pomoc v případě, že by se Rusku podařilo získat v boji proti Japonsku spojence. Navíc americký prezident varoval vlády dalších velmocí, Francie a Německa, že USA vstoupí do války na straně Japonska, pokud tyto země budou Rusko podporovat. Tím se Rusko de facto již před válkou ocitlo v politické izolaci. Jednání mezi Ruskem a Japonskem v roce 1903 Japonsko úmyslně protahovalo a urychleně provádělo přípravy k nadcházející válce. Japonské diplomacii se téměř dokonale podařilo uspat Ruskou pozornost.

Již koncem roku 1903 se začala na japonských opevněních v přístavech objevovat nová děla, navíc u Saseby byl dokonce položen minový zátaras. V přístavech se hromadila transportní plavidla, vojenské sklady se plnily potřebným materiálem. Jednání byla ze strany Japonska i nadále úmyslně protahovaná, k řešení situace na Dálném východě byly předkládány návrhy, které byly pro Rusko nepřijatelné i přes ochotu carské vlády k ústupkům. Japonské přípravy, v Petrohradě přehlížené, neunikly pozornosti ruské flotily v Port Arthuru. Vláda však i nadále nevěřila varováním, přesto se ruská tichomořská flotila začala alespoň zvolna připravovat na možnou válku. Ta však byla v japonských plánech již dávno neodvratná. Teď již šlo jen o to, najít vhodnou záminku k vypuknutí války, aby Japonsko nemohlo být bráno jako agresor.


Obrázek Ostřelování ruské flotily v Port Arthuru



Útok na Port Arthur
8. – 9.února 1904

V noci z 8. na 9.února 1904 došlo k boji u ruského přístavu Port Arthur. Nadcházející noc byla temná a tichá. Na vnější rejdě, která nebyla tak bezpečná jako vnitřní, kotvilo na 16 válečných plavidel ruské tichomořské flotily. Jmenovitě se jednalo o bitevní lodě Petropavlovsk, Poltava, Sevastopol, Retvizan, Poběda, Peresvět, Cesarevič. Dále křižníky Bajan, Palada, Diana, Askold, Novik, Bojarin, Džigot, dělový člun Zabijaka a transportní parník Angara. Všechna plavidla byla zakotvena ve čtyřech řadách v pravidelných odstupech od sebe. Přístup od moře byl hlídán torpédoborci Besstrašnyj a Rastoropnyj. Asi 10 námořních mil od rejdy kotvil dělový člun Giljak a čekal na vystřídání jiným dělovým člunem Bobr. Službu na rejdě měly křižníky Askold a Diana, které stály na rejdě připraveny k vyplutí. Co se osvětlení přístupu k přístavu týče, tak o to se staraly bitevní loď Retvizan a chráněný křižník Pallada. Vlajkovou lodí byla bitevní loď Petropavlovsk na jejíž palubě vlála admirálská zástava O.V. Starka. Ve 23.hodin 8.února 1904 na její palubě zrovna končila porada štábu a velitelů lodí. Náčelník admirálova štábu Vittgeft se loučil s účastníky porady a znovu je ubezpečoval, že není třeba se znepokojovat, protože Japonci se určitě neodváží napadnout Rusko. Bezpečnostní opatření byla nedostatečná. U lodí nebyli spuštěny protitorpédové sítě a navíc svítily, protože panovaly obavy ze vzájemných srážek. Posádky byly z větší části na palubách a část děl byla nabitá, ale jinak byla strážní služba zcela formální. Neexistovalo koordinované spojení mezi pobřežními bateriemi a eskadrou, hlídkující lodě nesměly oznámit objevení nepřítele signály ze svého strážního stanoviště, ale až po připlutí do Port Arthuru. Toho všeho si byli Japonci vědomi. Již dříve obdrželi informace, že tichomořská flotila kotví na méně chráněné vnější rejdě. A i japonští politici se snažili všemi možnými způsoby uchlácholit ruskou bdělost, což se jim do velké míry podařilo.

V noci 8.února 1904 ve 22:00 hod se přiblížila nepřátelská flotila v čele s torpédovými plavidly k Port Arthuru. Tou dobou se hlídkující ruské torpédoborce pohybovaly asi 20 námořních mil východně od Port Arthuru, osvětlovaly svými světlomety horizont. Což značně napomohlo japonským plavidlům určit polohu strážních lodí a vybrat si cestu k proniknutí na vnější rejdu. O hodinu a půl později ve 23:30 hodin japonské torpédoborce dorazily k rejdě, a to dříve než se k nim podařilo přiblížit strážními plavidly. Japonci vypálili celkem 16 torpéd. Tři z těchto torpéd našli svůj cíl. Ve 23:35 se ozval první výbuch na bitevní lodi Retvizan. Ta zrovna zaregistrovala nepřítele a zahájila na něj palbu. Bylo však již pozdě. Některá z ruských plavidel váhala se zahájením palby, až když si jejich velitelé byli skutečně jisti, že jde o nepřátelský útok, tak teprve poté zahájili palbu. Ale tou dobou již byla japonská torpéda na cestě k jejich lodím. I velitel Stark pak dokazoval, že první výbuch považovali všichni za náhodný a mysleli si, že vybuchlo některé z torpéd, která na ruských lodích přes den připravovali k boji.

Ruské lodě svou palbou nakonec japonský útok odrazily, ale škody i tak byly značné. Torpéda zasáhla obě nemodernější ruské bitevní lodě. Retvizanu torpédo prorazilo levý bok u skladiště torpéd a voda následně zatopila tři vodotěsná oddělení. Druhá moderní bitevní loď Cesarevič měla otvor v záďové části trupu, voda zalila obytnou palubu, ošetřovnu, sklad torpéd a loď se naklonila o 16°. Další ruská loď křižník Pallada dostala zásah do levého boku, jedno z jejich 75mm děl bylo zničeno a na zádi lodi vypukl požár na dělové palubě a v kajutách důstojníků. Poškozené lodě Cesarevič a Palladu se podařilo odtáhnout na vnitřní rejdu, ale Retvizan uvázl přídí ke břehu na vnější rejdě.

Náhlý japonský útok tak dokázal vyřadit na dlouhou dobu hned na začátku války ze hry tři ruské bitevní lodě a z toho dvě nejmodernější jednotky, které mělo ruské carství k dispozici. Japonské ztráty byly v porovnání s ruskými zanedbatelné. Poškozeny byly pouze torpédoborce Akasuki a Shirakumo. Ráno 9.února zastihlo 5 ruských bitevních lodí a 5 křižníků s roztopenými kotly na vnější rejdě. Plavidla byla připravena k vyplutí, protože panovalo mínění, že japonský admirál Tógo využije náhlého oslabení ruské tichomořské flotily a pokusí se ji zničit. V 8:00 hod se na obzoru objevily čtyři křižníky 3.bojového oddílu admirála Deva, který oznámil hlavním silám, že noční útok vyřadil na čas z boje pouze tři plavidla a zbytek ruských lodí je však připraven k boji.

Japonské křižníky se pokusily vylákat ruské lodě z přístavu, kde byly stále pod ochranou pobřežních baterií. Na moři na ně totiž čekal Tógo se svými hlavními silami. Admirál Stark vyslal křižník Bojarin na průzkum. Ten se navrátil v 10:45 hodin a hlásil, že se blíží hlavní nepřátelské síly. O čtvrt hodiny později se na obzoru objevily husté sloupy kouře, které ohlašovali 12 velkých hladinových nepřátelských lodí, ke kterým se ještě přidaly Devovovy křižníky. O půl hodiny zahájily čelní japonské bitevní lodě palbu ze svých 305mm děl na vzdálenost 35 kabelů. Ruská děla jim vzápětí odpověděla, ale jejich míření stěžovalo postavení japonských plavidel proti slunci. Tato dělostřelecké přestřelka pokračovala bez nějakých úspěchů či ztrát do 11:45 hod. Poté japonská eskadra ukončila palbu a odplula směrem k jihu.


ZÁVĚR
Hned první den bojů v rusko-japonské válce odhalil na ruské straně řadu nedostatků. Ukázal nerozhodné a nepružné vedení, nedostatečnou bojovou přípravu mužstva. Loďstvo bylo během této několikaminutové přepadové japonské akce citelně oslabeno a bylo nuceno přijmout různá opatření, aby bylo schopno plnit svěřené úkoly. Během schůzky u Alexejeva se velitelský štáb dohodl na pasivním vedení války. Bitevní lodě se měly chránit na vnitřní rejdě, vyplouvat z přístavu měly pouze křižníky a torpédoborce. Na obranu měly být zaminované některé přístupy k přístavu, Bohužel při zaminování se Rusové počínali tak neopatrně, že loď Jenisej, která kladla miny, najela na jednu z nich a potopila se i s většinou posádky. Dne 13.února veplul do vlastního minového pole i křižník Bojarin, který se po výbuchu miny potopil. Japonci nakonec přecenili výsledek svého překvapivého přepadu Port Arthurského přístavu. Ruská flotila zůstala i nadále nebezpečná a silná a v případě energického velení mohla představovat velký problém pro japonská vyloďovací a transportní plavidla. Proto se admirál Tógo pokusil ruskou eskadru zablokovat v přístavu.

V noci z 23. na 24.února s pomocí 5 branderů o výtlaku 1.200 až 4.300 t a za podpory torpédových plavidel, zaútočilo japonské loďstvo znovu na Port Arthur. Brandery bylo plánováno potopit ve vjezdu do přístavu a tím pádem na vnitřní rejdě uvěznit ruské lodě. Ovšem v plavebním koridoru stále od předchozího torpédového útoku vězela poškozena bitevní loď Retvizan, která měla být nakonec zničena torpédy. Tentokráte však ruská plavidla byla ve střehu a včas svými světlomety odhalila nepřítele. Pobřežní baterie tak mohly spustit palbu na japonská plavidla. Velitel Retvizanu E.N. Šensnovič později vzpomínal, že okolo 1:30 hod ráno pevnostní světlomety poprvé zachytili dva sloupy kouře a o hodinu později zahlédli námořníci z Retvizanu jak na jejich loď míří velký torpédoborec. Rusové okamžitě zahájili palbu. Následně světlomety osvětlily další dva torpédoborce a za nimi se z oblaku uhelného kouře vynořily dva brandlery. Střelba se proto přenesla i na ně. Jeden z brandlerů nevydržel palbu, zabočil napravo a ztroskotal na skalách Majákového mysu. Druhý z brandlerů byl střelbou poškozen a následně se potopil. K palbě z Retvizanu se přidala i pobřežní děla a tak se Rusům podařilo Tógův plán překazit, protože vjezd do přístavu se nepodařilo zablokovat.

Následujícího dne 25.února vyslal ruský velitel na průzkum dva torpédoborce a to Besstrašného a Vnušitělného. Při svém návratu však tyto torpédoborce narazily na čtyři japonské křižníky, které se jim pokusily překazit návrat do přístavu. Následnou dělostřelbou poškozený Besstrašnyj unikl, ale druhý torpédoborec Vnušitělnyj byl zahnán do Holubího zálivu, kde jej radši jeho velitel M.S. Poduškin nechal potopit, aby se nedostal do nepřátelských rukou.

Počátek bojů tedy zastihl ruské loďstvo naprosto nepřipravené a navíc hned zkraje střetnutí utrpělo citelné ztráty a poškození. Eskadra pak víceméně jen kotvila v Port Arthuru Japonci se stávali téměř bez boje a ztrát pány moře, které bylo pro ně naprosto nepostradatelné pro zajištění transportu svých vojsk a vojenského materiálu. Za této situace vkládalo ruské velení velké naděje do nového velitele tichomořské eskadry, kterého v Petrohradě jmenoval dne 14.února car Mikuláš II. Tímto velitelem se stal jeden z nejschopnějších ruských admirálů, Makarov, který ani nepočkal na oficiální jmenovací dekret a ihned odcestoval vlakem na Dálný východ.




Zdroje:
Válečné lodě (2) – Klučina, Klučina – 1986
www.modelshipgallery.com
www.warshipsww2.eu
www.modelships.info
www.wikipedia.org
Poděkování Martanovi za kontrolu pravopisu
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 1/3/2009, 19:59, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Opravdu vyčerpávající a podrobné vylíčení zákeřného přepadení ruského loďstva. Škoda, že se svět nepoučil a umožnil Japoncům tuhle akci zopakovat ještě v Pearl Harboru. Ovšem jedna chybička se do tohohle článku přeci jenom vloudila. V údajích o ruských ztrátách se uvadí, že Pallada byla bitevní loď, třebaže se jednalo o chráněný křižník. To je ovšem pouze nepodstatný detail, který nijak nesnižuje hodnotu tohohle článku.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Díky za podrobné přezkoumání článku. Chybička se opravdu vloudila a už je opravena. Pallada byla skutečně chráněným křižníkem, dokonce se jedná o stejnou třídu chráněného křižníku jako její mnohem známější sestra Aurora.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Dodnes se vedou spory zda považovat výsledky japonského útoku za úspěch či neúspěch. Vyřazení dvou bitevních lodí a jednoho křižníku na nějaký čas z boje jistě oslabilo Tichomořskou eskadru, ale nejednalo se o žádné fatalní ztráty. Když uvážíme, že Japonci zaútočili ze vzdálenosti pouze několika stovek metrů a ruské lodě byly zakotvené a dokonce i osvětlené, potom se spíše kloním k názoru, že poškození pouhých tří plavidel byl poměrně hubený výsledek a Japonci propásli příležitost svého protivníka zničit jedním rozhodujícím úderem. Následující obrázek dokazuje že kotviště na vnější rejdě bylo opravdu naprosto nechráněné a Japonci mohli odpalovat svá torpéda jako na cvičišti.

Obrázek

Pro zajímavost uvádím některé parametry japonských torpéd. Jednalo se o Whiteheadova torpéda, jež byla vyrobena v rakousko-uherské Rijece. Jejich výbušná hlavice měla hmotnost 90 kg a jejich rychlost se pohybovala kolem 30 uzlů. Poháněna byla vzduchem stlačeným na 150 atmosfér.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Útok na Port Arthur 9.února.1904

Příspěvek od jarl »

Je zajímavé, že admirál Makarov v předvečer japonského útoku na Port Artur odeslal na ministerstvo války varování před zranitelností ruského loďstva kotvícího na vnější rejdě. Mj. napsal: „Japonci nenechají ladem takovou nevídanou příležitost pustit nám žilou. Je mi zcela jasné, že kotvení loďstva na vnitřní rejdě Port Arturu je strašná chyba, ale ještě větší chyba je kotvit na velké rejdě bez dostatečných zásob uhlí, s unavenými posádkami při nebezpečí velkých ztrát v důsledku torpédových útoků nepřítele.“
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“